Být uprchlíkem. Jak se žije uprchlíkům a žadatelům o azyl ve střední Evropě

Transkript

1 UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY 2009 Z P R Á V A Být uprchlíkem Jak se žije uprchlíkům a žadatelům o azyl ve střední Evropě Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Regionální zastoupení ve střední Evropě

2

3 Vydáno regionálním zastoupením Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Budapešti v srpnu Fotografie v této publikaci jsou pouze ilustrativní; nejsou na nich zobrazeny osoby zmiňované ve zprávě. Všechny fotografie pořídil Béla Szandelszky v letech 2009 a 2010 v přijímacích střediscích pro uprchlíky, zajišťovacích střediscích, na hranicích, v ubytovnách pro osoby bez přístřeší, v okolí měst a v soukromých obydlích uprchlíků a žadatelů o azyl v Bulharsku, České republice, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Slovinsku a na Slovensku.

4

5 UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY Obsah Slovo úvodem...6 Bulharsko...8 Statistika... 8 Vývoj od roku Metodologie Zajištění je i nadále problém Ženy potřebují vědět Kde nejlépe koupit kuře Frustrující cesta pokusů o integraci Bude problém bydlení již brzy vyřešen? Děti trápí jejich vlastní problémy Doporučení AGDM Zpráva

6 Česká republika...18 Statistika Vývoj od roku Metodologie Jazykové bariéry ztěžují uprchlíkům život Zranitelné skupiny si zasluhují větší pozornost Nejtěžší je získat práci Vzdělání Izolace v cizím prostředí Doplňková ochrana: Azyl druhé kategorie Doporučení Maďarsko...26 Statistika Vývoj od roku Metodologie Překonávání dětských nemocí nového systému Zlepšení v Debrecenu Romové čelí ještě větším obtížím Zajišťování se podobá věznicím s vysokou ostrahou Mnoho somálských azylantů skončí bez přístřeší Doporučení Polsko...36 Statistika Vývoj od roku Metodologie Jak žít s cizinci Touha po opuštění středisek a po integraci Klíčová je lékařská péče o Čečence Zlepšení v oblasti vzdělávání dětí uprchlíků Vyrovnávání se s obtížnými situacemi v cizím jazyce Potřebujeme dětská hřiště a hračky Doporučení AGDM Zpráva 2009

7 Rumunsko...46 Statistika Vývoj od roku Metodologie Podmínkou pro integraci je zaměstnání a bydlení Rozhovor vypadal jako policejní výslech Špatně informované zdravotnictví Politika otevřených dveří v Galaţi je příkladem Další rozhovory vedené multifunkčním týmem Obtížná situace v Temešváru Doporučení Slovensko...58 Statistika Vývoj od roku Metodologie Žadatelé o azyl potřebují větší svobodu pohybu Nevládní organizace potřebují detailnější pravidla pro integrační projekty Jazykové kurzy neodpovídají vždy potřebám Čím jsou mladší, tím snadněji se integrují Nezletilí bez doprovodu umístěni ve vhodném prostředí Doporučení Slovinsko...66 Statistika Vývoj od roku Metodologie Proč trvá azylové řízení tak dlouho? I pohodlné zajištění může působit frustrujícím dojmem Azylanti dobře vycházejí s místními přijímajícími komunitami Doporučení Azylové trendy Asylum Systems in Central Europe AGDM Zpráva

8 UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY Slovo úvodem Od roku 2005 spolupracuje regionální zastoupení Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ve střední Evropě s jednotlivými zainteresovanými subjekty, včetně vládních institucí i nevládních organizací, na přípravě každoročního zúčastněného hodnocení situace žadatelů o azyl, uprchlíků, osob požívajících doplňkové ochrany a zajištěných žadatelů o azyl ve střední Evropě. Toto hodnocení tvoří součást závazku UNHCR v oblasti zohlednění věku, pohlaví (AGDM) a slouží k identifikaci potřeb, nedostatků a správných postupů. Multifunkční týmy (MFT) každoročně navštíví desítky míst v celé střední Evropě a hovoří s dospělými i dětmi všech věkových skupin a různého etnického původu. V jednotlivých cílených diskuzních skupinách podávají účastníci rozhovorů zprávu o svých problémech a často navrhují i praktická řešení. Vše je detailně dokumentováno v závěrečných zprávách. Tyto pracovní dokumenty jsou následně spojeny do souhrnné regionální zprávy: Zpráva AGDM za rok 2009 s názvem Být uprchlíkem obsahuje souhrn zpráv ze sedmi středoevropských zemí. Během posledních deseti let pomohly tyto zprávy identifikovat nedostatky v systému a mnohé z nich i napravit. 6 AGDM Zpráva 2009

9 Zjištění AGDM a doporučení multifunkčních týmů každoročně vedou ke konkrétním zlepšením azylových systémů, programů péče a podpory a také integrační politiky. V rozhovorech se objevilo mnoho problémů, které by se bez metodologie AGDM nepodařilo tak snadno odhalit. Patří mezi ně nízká kvalita tlumočnických služeb, nedostatek dětských hřišť a výukových materiálů pro děti, organizace stravování muslimů během ramadánu, rozbité pračky, zamčené místnosti s přístupem k internetu a mnoho dalších, na první pohled drobných problémů, které ovšem ztěžují život a jejichž náprava někdy vůbec nic nestojí. Slovo úvodem Velkou inovací je, že AGDM systematicky ovlivňuje proces plánování a přípravu politiky v novém rozměru z pohledu samotných lidí, jichž se týkají. Zpráva AGDM za rok 2009 poprvé zahrnuje i toto hledisko a ukazuje, jakým způsobem byly názory zainteresovaných osob zahrnuty do plánů a programů národních úřadů, nevládních organizací a mezinárodních agentur typu UNHCR, týkajících se azylové politiky a souvisejících aktivit. Toto hledisko je velmi důležité, chceme-li zjistit, co chtějí děti nebo proč mají ženy a muži obavy z různých věcí. Po pěti letech monitorování zpráva AGDM za rok 2009 přesahuje rámec pouhého hodnocení změn, které přinesl předcházející rok. Části věnované jednotlivým zemím rovněž obsahují přehled vývoje národních azylových systémů od roku Dosažený pokrok v celém středoevropském regionu je úžasný. Nejen že došlo k uvolnění dalších finančních prostředků z národních rozpočtů a Evropského fondu pro uprchlíky, ale tyto prostředky byly zároveň využívány daleko cílenějším způsobem a měly tudíž zásadní význam. Zásluhu za mnohá výrazná zlepšení je možno přímo přičíst činnosti AGDM, jelikož k nim došlo i na základě doporučení multifunkčních týmů. V Maďarsku, Polsku, Slovinsku a na Slovensku byla výroční zúčastněná hodnocení zahájena v roce 2005, Bulharsko a Rumunsko se přidaly v roce 2007 a v roce 2008 je následovala i Česká republika. Regionální zprávy UNHCR ( Naslouchání uprchlíkům vydaná v roce 2005 a brožura Být uprchlíkem vydávaná od roku 2006) neslouží jen jako pracovní nástroje pro zainteresované subjekty a zdroj informací pro média, ale je možno je nalézt i na internetových stránkách evropských a mezinárodních nevládních organizací, stejně jako v učebnicích pro univerzitní studenty v různých zemích. Byly přeloženy do osmi jazyků. (Viz Jednou z hlavních zásad UNHCR je dát slovo těm, kdo ho nemají ; tedy nepracovat pro uprchlíky, ale s nimi. Zúčastněné hodnocení AGDM poskytla UNHCR i vládním a nevládním partnerům nástroj, jak proměnit závazky ve skutečnost a dosáhnout úctyhodných výsledků. Gottfried Köfner Regionální zástupce pro střední Evropu Budapešť, červenec 2010 AGDM Zpráva

10 UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY Bulharsko Statistika V roce 2009 Bulharsko přijalo 853 žádostí o mezinárodní ochranu od osob ze 47 zemí, což představovalo 9% zvýšení oproti roku 2008 (746 žádostí o ochranu). Tři sta sedm (36 %) žadatelů o azyl pocházelo z Iráku a 125 (15 %) bylo bez státní příslušnosti. Hlavními zeměmi původu žadatelů o azyl dále byly Afghánistán (58), Írán (50) a Arménie (39). Celkem 39 osob získalo právní postavení uprchlíka. To představovalo nárůst o 30 % oproti 27 osobám, které byly uznány za uprchlíky v roce Dalším 228 osobám byla poskytnuta doplňková forma ochrany, čímž celková úspěšnost žádostí v Bulharsku dosáhla 31 %, což představuje 8% pokles oproti loňskému roku. 8 AGDM Správa 2009

11 Vývoj od roku 2005 Vybudování azylového systému od nuly je pro úřady i nevládní organizace velký úkol. Je třeba investovat značný objem lidských i finančních zdrojů a know-how. Díváme-li se zpět na toto pětileté období, je nutno uznat, že bulharský azylový systém ušel od roku 2005 dlouhou cestu a neustále se zlepšuje. Bulharsku se nejenom podařilo přijmout nezbytné zákony, ustavit azylové úřady, vyškolit pracovníky a poskytnout ubytovací zařízení, ale vláda rovněž dokázala začlenit azylový systém do širšího rámce azylové politiky Evropské Unie. V tomto období pomohla výroční zúčastněná hodnocení, prováděná ve spolupráci UNHCR, státních orgánů a nevládních organizací, určit problémy a nalézt pro ně vhodná řešení. Některé úspěchy dosažené dle zjištění AGDM: V letech se životní podmínky žadatelů o azyl zásadním způsobem zlepšily díky instalaci topení a nových oken v přijímacích střediscích v Sofii a Banye, kde byly rovněž opraveny podlahy a zakoupeny nové postele. Bulharsko V tomto období se rovněž zlepšila bezpečnostní situace v přijímacích střediscích Státní agentury pro uprchlíky (State Agency on Refugees SAR). Po uzavření tranzitního střediska v Lubimetzi se zkrátila doba zajištění na hranicích po jejich nezákonném překročení. Hraniční policie nyní nemůže žadatele o azyl v rámci svých pravomocí zadržovat déle než 24 hodin. Doba zajištění žadatelů o azyl z řad svobodných matek, rodin s dětmi a osob se zvláštními potřebami ve středisku v Busmantsi se zkrátila na dva týdny. Pracovníci SAR začali navštěvovat středisko každý týden, aby urychlili uvolnění žadatelů o azyl z tohoto střediska. Došlo ke zrychlení procesu registrace u SAR. Průkazy totožnosti jsou na základě registrace vydávány včas. Informační brožury o azylovém řízení jsou nyní k dispozici v arabštině, dárí, paštúnštině, kurdštině, somálštině, angličtině, francouzštině a turečtině. Starosta ve městě Nova Zagora jmenoval příbuzné odloučených nezletilých žadatelů o azyl jejich pěstouny. Tím pádem začal do té doby nefunkční postup dobře fungovat v případech, kdy příbuzní odloučených dětí mají zájem oficiálně převzít pěstounské povinnosti. Pravidla pro získání sociální podpory byla upravena tak, že měsíční finanční podpora uprchlíkům již není považována za příjem. To jim umožňuje získat maximální částku sociálních dávek pro rodiny. V Sofii jsou děti žádající o azyl přijímány do škol rychleji než dříve a dostávají také školní pomůcky a výukové materiály. SAR pro tyto děti zakoupila nové školní oblečení. Aby bylo možno bulharskou veřejnost upozornit na potřeby uprchlíků a rozptýlit její negativní vnímání této skupiny, byla médiím předložena zpráva AGDM za rok 2008 a dostalo se jí velké pozornosti a pozitivního ohlasu. V důsledků zjištění AGDM za rok 2009 SAR navrhla řadu aktivit k žádosti o financování pro rok 2010 z Evropského fondu pro uprchlíky (ERF). Patří mezi ně: řádná výuka tlumočníků; poskytnutí alternativního ubytování pro žadatele o azyl tam, kde je to třeba; měsíční potravinové balíčky pro žadatele o azyl obsahující dětskou výživu; poskytování oblečení a obuvi; dodatečné hygienické potřeby pro ženy; AGDM Zpráva

12 přístup žadatelů o azyl do takzvaných obecních dětských vývařoven, což je sociální instituce, která pravidelně poskytuje dětské jídlo znevýhodněným bulharským matkám; denní péče o děti; výroba informačních letáků o nárocích uprchlíků se zaměřením na zdravotnický personál; dodatečné dotace na léky na chronická onemocnění v případě, že nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění; fondy pro nouzovou stomatologickou péči; školení sociálních pracovníků přicházejících do styku s uprchlíky (v Banye, Sofii a Pastorgoru) i pro zaměstnance přijímacího střediska v Sofii; informační kampaně proti xenofobii; aktivity zaměřené na péči a integraci odloučených dětí bez doprovodu; dodatečné potraviny pro uprchlíky s dětmi po dobu jednoho roku od přiznání právního postavení uprchlíka; zavedení mediátorů pro uprchlíky; odborná výuka pro mladistvé od 16 do18 let a vytvoření kapesního průvodce pro integraci a sociální orientaci nových azylantů. Metodologie V Bulharsku probíhalo zúčastněné hodnocení od června do září a týkalo se přijímacích středisek Státní agentury pro uprchlíky v Sofii a Banye, Zvláštního střediska pro dočasné ubytování cizinců v Busmantsi a soukromých domovů v Nove Zagore, Slivenu a Sofii. Multifunkční tým (MFT) se skládal ze zástupců UNHCR, SAR, Bulharského červeného kříže (BRC), Bulharského helsinského výboru, Rady uprchlických žen (CRW) a Asociace pro integraci uprchlíků a migrantů (AIRM) tedy stejných institucí, které se zúčastnily hodnocení v roce MFT se setkal se 166 osobami, částečně v cílených diskuzních skupinách organizovaných na základě věku a pohlaví a částečně v rodinných skupinách, v nichž bylo: 92 dospělých žadatelů o azyl 73 mužů a 19 žen; 39 dospělých držitelů právního postavení uprchlíka dle Úmluvy 22 mužů (tři z nich nad 55 let a 19 svobodných mužů ve věku 18 54), 17 žen (15 žen ve věku 18 54; dvě ženy nad 54 let); 32 dětských žadatelů o azyl s rodinami a tři mladiství bez doprovodu umístění do Domu sociální péče v Assenovetzi. Žadatelé o azyl pocházeli z následujících zemí: Afghánistán, Alžírsko, Arménie, Demokratická republika Kongo, Egypt, Írán, Irák, Izrael, Libanon, Maroko, Nigérie, Palestina, Somálsko, Súdán a Sýrie. Azylanti a držitelé právního postavení uprchlíka dle Úmluvy pocházeli z Afghánistánu, Albánie, Arménie, Iráku, Libanonu a Palestiny. 10 AGDM Zpráva 2009

13 Bulharsko UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY Zajištění je i nadále problém Za normálních podmínek by neměl být žadatel o azyl zadržován, neboť žádost o mezinárodní ochranu není zločin. V Bulharsku jsou však žadatelé o azyl na dlouhou dobu zajišťováni jak na hranicích, tak v zajišťovacím zařízení Busmantsi spadajícím pod Ministerstvo vnitra, Národní službu policie a Ředitelství pro migraci, které se nachází nedaleko sofijského letiště. Dlouho plánované otevření tranzitního střediska v Pastrogoru na turecko-bulharské hranici bylo (opět) o mnoho měsíců odloženo a vláda tak postrádá alternativní ubytovací zařízení. Doba možného zajištění na hranicích byla v minulém roce zkrácena na 24 hodin. Pro osoby, které se v době zúčastněného hodnocení nacházeli v zajišťovacím zařízení, to však byla jen slabá útěcha. Když jsem přišel do Bulharska, chytila mne Hraniční policie. Na den mne zavřeli v jedné místnosti a pak mne poslali do Busmantsi. Tam jsem zůstal dva a půl měsíce, říká Issam z Iráku. Během roku 2009 bylo ukončeno prodloužené zajišťování na hranici (tj. bylo zkráceno na 24 hodin) a středisko Hraniční policie v Lubimetzi bylo uzavřeno. Zajišťovací zařízení v Busmantsi zůstává i nadále problémem. Lidé zde byli umístěni i v roce 2009, a to zejména kvůli nedostatečné kapacitě a nevyhovujícím podmínkám v přijímacích střediscích v Banye a Sofii. Čekací doba žadatelů o azyl na přemístění z Busmantsi do otevřených středisek se pohybuje od dvou týdnů do jednoho až dvou měsíců. Během zajištění mohou být žadatelé vystaveni riziku navrácení refoulement, protože jsou promícháni s cizinci, kteří se v zemi zdržují nezákonně a čeká je nedobrovolný návrat do vlasti. AGDM Zpráva

14 UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY Ženy potřebují vědět, kde nejlevněji koupit kuře Nabila je 30letá žena z Libanonu. Je azylantka a stejně jako mnoho jiných svobodných matek ve stejném postavení čelí při pokusech začít v Bulharsku nový život ještě větším problémům než mužští uprchlíci. Nabila se dostala do typického uprchlického začarovaného kruhu. Nemůže se zařadit do Národního integračního programu pro uprchlíky (NPIR), protože nemá nikoho, kdo by se jí staral o dítě. Během kurzů totiž není zajištěno hlídání dětí. Kdybych svou dceru mohla někde nechat, v programu bych zůstala, řekla MFT. Ti, kteří se neúčastní nebo nemohou účastnit jazykových kurzů, nemají běžně přístup k sociální péči. Nedávná změna zákona stanovuje, že finanční příspěvek uprchlíkům nemá být posuzován jako příjem. To je opravňuje k získání maximální částky sociálních dávek pro rodiny. Nabile to nepochybně situaci usnadňuje, ale bohužel neřeší. Pokud chci v budoucnosti získat práci, musím se naučit jazyk a absolvovat nějakou odbornou přípravu, svěřila se multifunkčnímu týmu. Státní agentura pro uprchlíky nabízí odbornou přípravu pro ženy z řad uprchlíků v typických, ale nepříliš tržně uplatnitelných profesích, jako je kadeřnice nebo švadlena. Hledám si práci jako kadeřnice, ale všechny salony po mně chtějí, abych jim zaručila novou klientelu. Jak bych to mohla zařídit? V Sofii nikoho neznám, řekla multifunkčnímu týmu 25letá Sosi z Arménie. 12 AGDM Zpráva 2009

15 Ženy starší 29 let čelí dalším problémům. Jak sdělily MFT, je pro ně obtížnější účastnit se odborných školení než pro mladší ženy. Vládní programy pro podporu zaměstnáváni jsou omezeny na osoby mladší 29 let a osoby dlouhodobě nezaměstnané, přičemž nabídka pracovních míst i odborných školení je závislá na místním trhu. Ženy - uprchlice, které se integračního programu nemohou účastnit, nebo jej opustí předčasně, pak čelí dalším obtížím. Účast v integračním programu je předpokladem pro získání bezplatného zdravotního pojištění po dobu trvání Národního programu pro integraci uprchlíků (NPIR). Ti, kdo se školení neúčastní, si musí hradit veškeré náklady na zdravotní péči sami, což pro čerstvé azylanty představuje další finanční zátěž. Proto v mnoha případech zůstávají zranitelní uprchlíci bez zdravotního pojištění a nedosáhnou na státem podporovanou lékařskou péči. Děje se tak vinou jazykové bariéry a neschopnosti pochopit administrativní požadavky. Bulharsko Z diskuzí s ženami - uprchlicemi MFT zjistil, že je pro ně velmi obtížné vyjít s penězi, které mají k dispozici. Vzhledem k omezenému množství finančních prostředků potřebují ženy přesně vědět, kde pro své rodiny nakoupí jídlo za příznivé ceny. Ženy postrádají poradenství, které jim dříve poskytovala Rada uprchlických žen. Ve skupinách sociální orientace nám dřív říkali, kde nejlevněji koupit kuře, ale tyto skupiny už se nekonají. Vzhledem k nedostatku peněz musela Rada uprchlických žen (CRW) přestat organizovat své sociálně orientační aktivity, v nichž se těmto praktickým otázkám věnovala. V roce 2009 zástupci CRW i nadále navštěvovali přijímací středisko v Sofii a poskytovali žadatelům o azyl konzultace. Frustrující cesta pokusů o integraci Bulharský azylový systém se i za přispění úřadů postupně vyvíjí a vylepšuje. Po udělení ochrany vstupují její držitelé do kontaktu s vládními institucemi, které mají nulové nebo jen malé zkušenosti s uprchlíky či osobami s humanitárním statusem a nereagují na jejich potřeby adekvátně. Uprchlíci se tak vydávají na frustrující cestu pokusů o integraci. Aby člověk v Bulharsku získal nárok na sociální podporu, musí být oficiálně zaměstnán nebo veden jako nezaměstnaný po dobu nejméně devíti měsíců. Pro většinu uprchlíků je nemožné získat legální zaměstnání, protože jen málokdy dostanou smlouvu. V případě, že smlouvu mají, získají na základě jejích podmínek jen minimální pojištění a příspěvky; to ovšem není neobvyklé ani u bulharských občanů. V jiných případech nedostanou řádnou pracovní smlouvu, ale jen soukromou smlouvu, která zakládá nárok pouze na omezená sociální práva a příspěvky. Někteří uprchlíci, kteří jsou vystaveni podobným obtížím, zcela vzdávají hledání zaměstnání a pokoušejí se začít sami podnikat, přičemž záhy narazí na další překážku: bankovní úředníci jim odmítají poskytnout mikroúvěry, protože mají pocit, že jejich záruky nejsou dostatečné. Když se uprchlíci pokoušejí využít dovedností nabytých ve svých zemích původu, mohou se dostat do další slepé uličky. Často si totiž s sebou při útěku nevezmou písemný doklad o své kvalifikaci. Ti, kteří osvědčení mají, však MFT řekli, že je bulharské úřady často neuznávají. Uprchlíci, kteří nemluví bulharsky, a ti, kteří se nemohou prokázat doklady o vzdělání nebo odborné přípravě, nejsou obvykle přijati do státních odborných výukových programů. MFT v této souvislosti odhalil jeden znepokojivý trend: ve sledovaném období poklesla míra soběstačnosti. V uplynulém roce se ani jediný uprchlík nezúčastnil kurzů pořádaných úřady práce. AGDM Zpráva

16 UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY Edon, azylant z Albánie, řekl MFT, že pro integraci v Bulharsku udělal vše, co mohl. Navštěvoval pravidelně integrační program, dokud si nenašel práci. Vlastní výdělek byl pro něj nezbytný, protože úroveň pomoci poskytovaná v rámci Národního integračního programu je příliš nízká a nijak nezohledňuje počet dětí. S ohledem na svou čtyřčlennou rodinu měl Edon jedinou možnost: pracovat. Získání práce je podle mne prvním krokem k integraci. Integrační kurzy se ale konají v pracovní době. Musel jsem na ně přestat chodit a oni mne potrestali tím, že mi odebrali podporu a výhody týkající se ubytování. Pokud by existovala večerní výuka, mohl by Edon i mnoho jiných zvládnou obojí: po večerech navštěvovat kurzy a přes den se začít integrovat. V porovnání s těmito obtížemi se další byrokratický problém jeví jako drobnost. Mnoho azylantů sdělilo MFT, že mají v Bulharsku problém získat číslo sociálního pojištění. Jde o složitý a těžkopádný proces a čerství azylanti mají pocit, že je Státní agentura pro uprchlíky dostatečně nepodporuje. Mnozí z nich se tak i se svými rodinami ocitají na dva měsíce bez zdravotního pojištění, zatímco se zpracovávají jejich dokumenty. Vzhledem k obtížím tak mnozí uprchlíci nevidí v Bulharsku budoucnost pro sebe a své rodiny a vydávají se dále na západ, ačkoli vědí, že jde o porušení pravidel EU. 14 AGDM Zpráva 2009

17 Bude problém bydlení již brzy vyřešen? Další vážný problém, jemuž uprchlíci v minulých letech v Bulharsku čelili, se zdá být nyní vyřešen. V předchozích letech si MFT vyslechl mnoho příběhů o problémech s majiteli bytů. Vzhledem k předsudkům, které jsou v Bulharsku široce rozšířené, je pro mnoho uprchlíků obtížné nalézt domácího, který by byl ochoten pronajmout byt uprchlíkům. Pokud se uprchlíkům zahrnutým do NPIR podaří nalézt byt, mají nárok na příspěvek na nájemné. Peníze jsou však vypláceny se zpožděním až šesti týdnů. S ohledem na tržní ceny není dostačující ani výše příspěvku (maximálně 170 bulharských leva, tj. 85 eur na osobu a maximálně 450 bulharských leva, tj. 225 eur na pěti- a vícečlennou rodinu). MFT se dozvěděl o mnoha případech, kdy majitel bytu začal být nervózní a kvůli zpoždění s platbou nájemného uprchlíky vystěhoval. Mnozí majitelé také vycítili, v jak slabé pozici se jejich nájemci nacházejí, a odmítli jim vrátit složenou zálohu na nájemné. Uprchlíci tak zůstali bez střechy nad hlavou i bez peněz v kapse. Bulharsko V minulém roce však došlo k pozitivnímu vývoji. Díky novelizaci obecní sociální legislativy byli uprchlíci zařazeni do plánu sociálního bydlení. Doposud bylo sociálního bydlení přiděleno jednomu uprchlíkovi a očekává se, že další budou následovat. Děti trápí jejich vlastní problémy Jeden z nejdůležitějších bodů AGDM je péče o děti a dospívající. MFT se s nimi setkává ve zvláštní skupině, aby vyslechl jejich problémy. V roce 2009 hovořil MFT s 35 dětmi a dospívajícími a zjistil, že zčásti sdílejí stejné problémy jako dospělí, ale mají rovněž své vlastní opravdové potíže. Pobyt v zajišťovacím zařízení je tvrdý i pro dospělé, ale v Busmantsi MFT zjistil, že pro mladé je to daleko horší. Děti nemají žádné hřiště ani hernu. Nejsou tam žádná sportoviště, počítačové místnosti ani hračky. Rodiny nejsou ubytovány v samostatných místnostech, ale musejí se o pokoje dělit s jinými. Zatímco dospělí jsou zdánlivě lépe připravení snášet nepříznivé životní podmínky v zajišťovacích střediscích, děti mluví otevřeně. V přijímacích střediscích v Banye a v Sofii si ti nejmenší nejvíce stěžovali na to, že mnohokrát týdně neteče teplá voda, že není kde se umýt a kde vařit, že je obtěžují švábi a další hmyz. Špatně se mi tu spí, řekl MFT sedmiletý Nusret z Afghánistánu. Postele jsou opotřebované a staré. Když konečně v deset večer usnu, strážní přijdou zkontrolovat naši místnost a probudí mne. Doma jsem chodila do školy ráda, ale tady to nenávidím. řekla MFT 16letá Anne z Nigérie. Byla zařazena do třídy s 12letými dětmi, protože nemluvila dostatečně dobře bulharsky a neprošla testy u zápisu. Stejně jako ostatním dětem, ani jí nikdo nepomohl s učením, aby ve škole dohonila spolužáky. Od uprchlíků a žadatelů o azyl se MFT dozvěděl, že mají obavy o výživu svých malých dětí. Sociální podpora dosahuje 65 bulharských leva (tj. 32,50 eur) na osobu na měsíc, což nestačí na pokrytí základních potřeb dětí. V Busmantsi není poskytována žádná dětská strava. V ostatních střediscích dostávají batolata od 12 měsíců stejnou stravu jako dospělí. Rodiče si sami musejí kupovat mléko, ovoce, atd. Nedostává se rovněž sezónní oblečení, což je zvlášť obtížné pro rodiny s dětmi. AGDM Zpráva

18 UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY Rodiče řekli MFT, že děti azylantů nemají nárok na sociální příspěvky z Národního programu pro uprchlíky. Nezletilí žadatelé o azyl a uprchlíci bez doprovodu jsou na tom hůře než dospělí ve stejném postavení, jelikož systém pěstounů podle všeho nefunguje. MFT se dozvěděl, že zákonní zástupci se obvykle objeví při registraci svých svěřenců, ale nenabídnou jim žádnou další podporu. Jeden chlapec si stěžoval, že už po mnoho měsíců nemá pěstouna. Jelikož nedosáhl zákonné věkové hranice, nemůže ani činit rozhodnutí ve věci svého azylového řízení. Zvlášť bizarní bulharský administrativní postup týkající se dvou malých dětí narozených rodičům uprchlíkům byl po intervencích UNHCR ukončen. Těmto novorozencům nebylo automaticky přiznáno stejné zákonné postavení jako jejich rodičům, ale úřady namísto toho zahájily speciální azylové řízení s cílem určit, zda jsou tyto děti v postavení uprchlíků či nikoli! 16 AGDM Zpráva 2009

19 Doporučení Žadatelé o azyl by měli mít neomezený přístup na území Bulharské republiky a měla by být respektována zásada non-refoulement. Za tímto účelem MFT doporučuje, aby UNHCR pokračovalo ve svých kurzech pro Hraniční policii, nevládní organizace, aby SAR i nadále distribuovala informační materiály a Evropský fond pro uprchlíky financoval přítomnost tlumočníků z neobvyklých jazyků na hranicích. Dlouhodobému zajišťování žadatelů o azyl ve Zvláštním středisku pro dočasné zadržování cizinců by se mělo předcházet jejich včasným přemístěním do přijímacích středisek SAR. MFT bude apelovat na SAR, aby zlepšila podmínky ubytování a zrenovovala střediska v Banye a Sofii, kde je třeba vybavit kuchyně, instalovat pračky a zlepšit údržbu. Bulharsko Příjemci pomoci by měli získávat více materiální podpory, jako jsou potraviny, dětské potřeby, deky, apod. prostřednictvím SAR a Národního integračního programu pro uprchlíky. SAR by měla zajistit přístup žadatelů o azyl a azylantů ke zdravotní péči prostřednictvím lepšího zpracovávání jejich údajů v národní databázi, poskytnout přístup ke zdravotní péči novým azylantům, omezit zdržení při přijímání žadatelů o azyl a uprchlíků a poskytnout uprchlíkům a žadatelům o azyl informační materiály. Prostřednictvím využití Evropského fondu pro uprchlíky by měla SAR zvýšit efektivitu jazykových kurzů bulharštiny tím, že zavede nové formáty pro azylanty (pro ty, kteří jsou přijati do NPIR, i pro ty, kteří nejsou). Ke kurzům bulharštiny by měli mít přístup i žadatelé o azyl. SAR by také měla poskytnout příslušné výukové kurzy bulharštiny pro děti, zajistit, že je jim poskytována výuka přiměřená jejich věku, a urychlit tak jejich další přijímání do škol. SAR a nevládní organizace by měly usilovat o snížení míry opuštění školní docházky. Za tím účelem by měli být rodiče motivováni k tomu, aby své děti posílali do školy. Aby bylo možno čelit xenofobii a rasismu, které se v životě uprchlíků v kontaktu s veřejností, institucemi a školami projevují různými způsoby, je nutný konsolidovaný přístup organizací pomáhajících uprchlíkům. Finance z Evropského fondu pro uprchlíky by měly být využity pro posílení role uprchlických organizací jako prostředníků mezi úřady, žadateli o azyl a uprchlíky a pro poskytování pozitivních informací veřejnosti. AGDM Zpráva

20 UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY Česká republika Statistika V roce 2009 požádalo v České republice o mezinárodní ochranu celkem osob ze 61 zemí. Ve srovnání s předchozím rokem, kdy o ni požádalo cizinců, tak Česká republika zaznamenala další pokles v počtu žádostí. Azyl byl udělen celkem 75 žadatelům a doplňková ochrana byla poskytnuta v 28 případech. Většina z žadatelů o mezinárodní ochranu pocházela z Ukrajiny (203 osob, tedy 16,2 % všech žádostí), Kazachstánu (186, 14,8 %), Mongolska (159, 12,7 %) a Turecka (66, 5,3 %). Kromě 21 uprchlíků z Myanmaru, kteří byli do České republiky přesídleni z Malajsie, byl azyl udělen především žadatelům z Ukrajiny (9), Vietnamu (8), Afghánistánu (7) a Kazachstánu (7). Doplňková ochrana byla přiznána především žadatelům pocházejícím z Ruské federace (7), Iráku (7) a Kuby (5). 18 AGDM Správa 2009

21 Vývoj od roku 2007 Od roku 2007, kdy se UNHCR v České republice prvně zapojilo do projektu AGDM, se UNHCR stále intenzivněji věnuje otázkám integrace. UNHCR zahájilo jednání s řadou nevládních organizací i s příslušnými orgány státní správy a iniciovalo diskuzi o změnách Státního integračního programu, a to především v oblasti přístupu ke vzdělání a výuky českého jazyka. Nadále se věnuje i otázkám souvisejícím se sociálním zabezpečením. Na základě studie z roku 2008 zaměřené na přístup uprchlíků k penzijnímu systému zorganizovalo UNHCR kulatý stůl pro odborníky ze státní sféry i nevládních organizací, jehož účastníci se shodli na potřebě legislativních změn, které by umožnily uprchlíkům pobírat v České republice penzi či její obdobu. Metodologie Zúšastněné hodnocení za rok 2009 probíhalo od srpna do října Multifunkční tým (MFT) sestával z devíti členů - zástupců UNHCR, Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (OAMP), Veřejného ochránce práv, Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) v Praze, Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) z Brna a Barmského centra (BC). Členové MFT se setkali s 68 jednotlivci, mezi nimiž byli žadatelé o azyl, uprchlíci nebo osoby požívající doplňkové ochrany pobývající v azylových zařízeních, zařízeních pro zajištění cizinců nebo v zařízeních pro děti cizince bez doprovodu, případně žijící v soukromí. MFT prováděl individuální, semistrukturované rozhovory i setkání s diskuzními skupinami různého složení, které byly vždy doprovázeny zúčastněným pozorováním 1. Česká republika Členové MFT navštívili: přijímací střediska na mezinárodním letišti Praha a ve Vyšních Lhotách; pobytové středisko v Havířově; integrační střediska v Předlicích a České Lípě; soukromé ubytování ve Zlíně a Osečku; azylový dům SOZE v Brně; dětský domov pro děti cizince v Hříměždicích a zařízení pro zajištění cizinců v Bělé-Jezové. Jazykové bariéry ztěžují uprchlíkům život Bez ohledu na právní postavení má řada osob, s nimiž byly vedeny rozhovory, problém s všudypřítomnou jazykovou bariérou, která jim brání v komunikaci prakticky se všemi osobami a institucemi v jejich okolí. Někteří žadatelé o azyl sdělili multifunkčnímu týmu, že mají jen velmi omezené informace o řízení o mezinárodní ochraně, o svém postavení a o svých právech, protože v jazyce, kterému rozumějí, se jim dostává jen minima informací. Jde-li o jazyky, které jsou v České republice zastoupeny jen vzácně, je komunikace ještě složitější. Někteří uprchlíci uváděli, že sociální pracovníci v azylových střediscích ani pracovníci na městských úřadech s nimi nejsou schopni komunikovat v jazyce, kterému by rozuměli. Totéž platí i pro nevládní organizace, které poradenské služby poskytují. 1 Zúčastněné pozorování je nedílnou součástí zúčastněného hodnocení. Zahrnuje namátkovou kontrolu zařízení (místnosti, sociální zařízení, společné prostory) a služeb (např. distribuce jídla, úklid, chování zaměstnanců centra). AGDM Zpráva

22 UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY Mnozí žadatelé a uprchlíci, s nimiž byly vedeny rozhovory, měli pocit, že omezené možnosti komunikace a následná nedorozumění vedou k tomu, že se nemohou podílet na rozhodování o běžných záležitostech, které se jich ale bezprostředně týkají zaměstnání, lékařské péči nebo vzdělání dětí. Jediné, čemu rozumím je, že chtějí, abych ten papír tady podepsal, vůbec ale netuším, co se v textu píše, vysvětluje starší uprchlík z Pákistánu. Některé rodiny řekly tazatelům, že se neúčastní klíčových rozhodnutí týkajících se jich samotných nebo jejich dětí. Sociální pracovníci podle nich často činí rozhodnutí, aniž by je projednali s rodinami, kterých se týkají. I v posledních letech české úřady zajišťovaly pro zájemce kurzy sociálního a kulturního minima, které mají uprchlíkům usnadnit jejich integraci. Přestože se schéma výuky postupně mění, řada uprchlíků si stěžovala, že informace poskytované v úvodních kurzech jsou příliš obecné a neodrážejí jejich konkrétní situaci a potřeby. Změn je třeba i v oblasti jazykové výuky. Mladý uprchlík z Myanmaru, který do ČR přesídlil z Malajsie, řekl MFT, že nebyl schopen docházet na hodiny českého jazyka, protože si našel zaměstnání. Je mi opravdu líto, že nemůžu na hodiny chodit, ale práce je důležitější a je tak těžké ji najít, že jsem si prostě nemohl dovolit nabídku odmítnout! vysvětlit MFT. A protože ostatní členové rodiny navštěvují kurzy konané v době jeho pracovní doby, zaměstnaný muž neměl na výběr. 20 AGDM Zpráva 2009

23 Lidé, kterým byla udělena mezinárodní ochrana a jejichž mateřský jazyk není slovanský, uváděli, že potřebují intenzivnější jazykovou výuku. V této souvislosti vyšlo najevo, že sociální kontakty uprchlíků s místními obyvateli jsou značně omezené, a uprchlíci tak mají jen málo příležitostí využívat nově nabytých znalostí češtiny. Rodiče se obávají, že nedostatečná znalost češtiny negativně ovlivní vzdělání dětí. Děti mladší 16 let se neúčastnily jazykové výuky v rámci Státního integračního programu s tím, že se česky mohou naučit ve škole. Jen málokteré školy však potřebnou podporu pro osvojení si jazyka poskytují. V Předlicích se MFT dozvěděl, že některé děti uprchlíků přicházejí na základní školu bez jakékoli znalosti češtiny. Děti navštěvují kurzy češtiny v rozsahu jedné hodiny týdně, a ve škole pak nestačí výuku sledovat. MFT také zaznamenal absenci adekvátních učebnic českého jazyka pro dospívající mládež. Na základě jednání se znovu potvrdilo, že vyloučení dětí do 16 let z jazykové výuky poskytované v rámci Státního integračního programu nemá žádný právní základ. Pravidla pro jazykovou výuku dětí se také zjevně liší případ od případu někteří lektoři kurzů v rámci SIP dětem dovolují, aby se účastnily hodin určených rodičům, ve většině případů k tomu však nedochází. Zranitelné skupiny si zasluhují větší pozornost Vnitrostátní právní úprava zohledňuje zvláštní postavení zranitelných žadatelů o azyl. V praxi ale MFT zjistil, že v práci se zranitelnými žadateli stále existují nedostatky. Česká republika Někteří žadatelé o azyl v Havířově MFT sdělili, že vinou omezené kapacity pobytových středisek nejsou specifické potřeby obyvatel zařízení dostatečně zohledněny. Žadatelé o mezinárodní ochranu uváděli, že vedení střediska nevěnuje dostatečnou pozornost náboženskému vyznání, sociálním zvyklostem či kulturním rozdílům a žadatele umisťuje do jednotlivých pokojů pouze na základě aktuálně dostupného místa. S veškerou úctou k našim křesťanským přátelům může pobyt na jednom pokoji působit obtíže, protože máme každý jiné zvyklosti související s našim náboženstvím, vysvětluje mladá muslimská matka dvou dětí. V některých případech může tato praxe představovat dokonce i riziko pro bezpečnost žadatelů o azyl, což byl případ dvou homosexuálních žadatelů z Íránu, jejichž žádosti o azyl byly založeny právě na obavách z pronásledování v důsledku jejich sexuální orientace. Oba však byli nuceni sdílet pokoj se dvěma dalšími žadateli z muslimských zemí, a ocitli se tak v nebezpečí, že budou obtěžováni. Ve specializovaném zařízení se MFT rovněž setkal s nezletilými dětmi, které do České republiky přicestovaly bez doprovodu svého zákonného zástupce. I přes vysokou úroveň hmotné péče může ústavní péče vyvolávat řadu problémů. Děti mají obvykle jen omezené zkušenosti s životem mimo zařízení, nechápou vážnost své situace a mají velmi nerealistická očekávání o svém budoucím životě. Už se nemůžu dočkat, až mi bude 18 a dostanu se ven. Výborně rapuji a věřím, že se tím uživím, říká chlapec, který čeká, jak Ministerstvo vnitra rozhodne o jeho žádosti o azyl. Děti se také nezřídka tazatelům svěřovaly, že kvůli umístění zařízení mají jen velmi omezené kontakty mimo ústav a cítí se osaměle. Děti často zmiňovaly, že by chtěly navštěvovat intenzivní jazykové kurzy, aby mohly začít chodit do běžných českých škol mimo zařízení a najít si tam kamarády. AGDM Zpráva

24 Nejtěžší je získat práci Pro dospělé uprchlíky je nejsilnějším nástrojem integrace zaměstnání. Nabídky práce pro tuto skupinu jsou ale v ČR vzácné. Kromě přesídlených uprchlíků neměl práci žádný z uprchlíků, s nimiž se MFT setkal. MFT si opakovaně vyslechl příběhy uprchlíků, kteří si nedokázali najít práci kvůli vysoké míře nezaměstnanosti i nedostatečné znalosti češtiny. Pokud nemluvíte alespoň trochu česky, práci nikdy nenajdete, řekla mladá Iráčanka, které Česká republika udělila dočasnou ochranu. Stejně jako většina uprchlíků si ale i paní Hülya myslí, že její neschopnost domluvit se česky by neměla být překážkou pro manuální práci, při níž znalost jazyka není nutná. Ani manuální práce však nemusí být optimálním řešením. Uprchlíci, kteří si dokázali najít manuální práci především přesídlení uprchlíci z Myanmaru často poukazují na to, že v takovém zaměstnání nemají příležitost naučit se jazyk, ani získat odborné schopnosti, díky nimž by se lépe uplatnili na trhu práce. Kromě toho většinou dostávají jen krátkodobé smlouvy bez záruky prodloužení, což u nich vyvolává vysokou míru nejistoty. Uprchlíci mají pocit, že pomoc se získáním zaměstnání není v České republice dostatečně podporována. Žádný z dotazovaných neobdržel nabídku rekvalifikačního kurzu nebo jiné formy podpory, která by mu pomohla osamostatnit se. Mladý uprchlík z Myanmaru chtěl krátce po svém příjezdu začít podnikat jako elektrikář. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že můj plán je v této rané fázi prakticky nemožný, aniž bych se naučil česky a absolvoval rekvalifikaci, díky níž bych mohl získat oprávnění. Zároveň mi ale nikdo nenabídl žádnou alternativu, kromě uklízení, což ale opravdu nechci dělat celý život! Vzdělávání Uprchlíci a žadatelé o azyl s dětmi si dělají velké starosti kvůli školní docházce svých dětí. Mnozí z nich mají pocit, že vzdělávání svých dětí nedokážou nijak ovlivnit. V řadě případů rodiče hovořili o tom, že sociální pracovníci vybrali pro dítě školu, aniž by výběr s rodiči konzultovali. V některých případech školy s rodiči dětí uprchlíků vůbec nekomunikují, protože, jak školy tvrdí, rodiče mají potíže s komunikací v češtině. Většina škol komunikuje s rodiči prostřednictvím samotných dětí, což se však dlouhodobě ukazuje jako nevhodné. V některých případech škola dokonce komunikovala prostřednictvím další česky mluvící osoby (např. sociálního pracovníka, souseda, externího učitele češtiny), přičemž ale nedokázala uspokojivě vysvětlit, jak je možné, že třetí osoba komunikující s rodinou česky jí dokáže předat informace, zatímco škola nikoli. Všechny školy by přivítaly služby tlumočníka, na které ale v současné době nemají finanční zdroje. Děti uprchlíků vyprávěly MFT o problémech, které ve škole mají. Dvanáctiletá Asel z Kazachstánu je popsala slovy: Sedím ve třídě a snažím se poslouchat, ale většinu času ničemu nerozumím. Když přijdu domů, není tam nikdo, kdo by mi s úkoly pomohl. Dalším demotivujícím faktorem je skutečnost, že tyto děti bývají umístěny do tříd s mnohem mladšími spolužáky. Nejde přitom jen o to, že to může být dítěti i spolužákům nepříjemné, ale takové zařazování je problematické i z hlediska přirozeného kognitivního, psychologického a sociálního vývoje dítěte, včetně jeho dalších vzdělávacích perspektiv. Pokud jsou tyto děti umístěny do podstatně nižšího ročníku, než odpovídá jejich věku, stávající právní úprava jim neumožní dokončit základní školu a 22 AGDM Zpráva 2009

25 Česká republika UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY pokračovat na škole střední v rámci běžného vzdělávacího systému. Rozhodnutí o umístění dítěte do ročníku vychází buď z odhadu ředitele nebo písemného doporučení školy, již dítě předtím v ČR navštěvovalo. Tato písemná doporučení však nevycházejí ze závěrů validního pedagogickopsychologického vyšetření, ale jsou rovněž založena pouze na odhadu pedagogů jiné školy. Ještě závažnější je skutečnost, že žádnému z dětí ani rodičů, s nimiž byly rozhovory vedeny, nebyla nabídnuta odborná pedagogická konzultace, která by jim pomohla vybrat pro jejich děti to nejvhodnější vzdělání. Při bližším prozkoumání MFT zjistil, že neprobíhá žádné hodnocení vzdělávacího potenciálu dítěte. Izolace v cizím prostředí Při rozhovorech o dalších perspektivách života v České republice se MFT u mnoha rodin uprchlíků setkal s pocitem beznaděje. Azylanté sdělovali tazatelům, že sice mají právní status, zároveň se ale v této nové a cizí zemi cítí bez sociální podpory rodin a přátel osamělí. Každodenními povinnostmi se cítí vyčerpaní, necítí ale žádnou jistotu, že se jejich život v budoucnu zlepší. Očekávali jsme, že získáme dotované bydlení mimo toto zařízení na dobu delší než rok. Opravdu se chceme odstěhovat, ale nejsem si jistý, jak to finančně zvládneme. Od doby, kdy jsme sem přišli, jsem totiž nesehnal práci, a to i přesto, že jsem se snažil najít jakékoli, byť i manuální zaměstnání, vysvětlil pákistánský uprchlík. AGDM Zpráva

26 UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY Přesídlení uprchlíci z Myanmaru se po několikaměsíčním pobytu v Integračním azylovém středisku v České Lípe odstěhovali do soukromého ubytování v různých částech země. Mnohé rodiny se proto cítí izolované. Přátelé z Myanmaru žijí příliš daleko na to, aby se mohli pravidelně navštěvovat, a s českými sousedy se nedomluví. Po společném životě s ostatními uprchlíky z Myanmaru se jim stýská i kvůli společným modlitbám, o které teď přišli: Je mi jasné, že je složité nalézt pro nás všechny ubytování v rozumné vzdálenosti, ale i pro nás je velmi těžké se odloučit a ztratit vzájemný kontakt, říká mladá matka z Myanmaru, která se se svými obavami svěřila krátce před stěhováním z integračního střediska. Doplňková ochrana: azyl druhé kategorie Doplňková ochrana je zapeklitá věc. Můžeme zde zůstat, ale nevíme jak dlouho, řekla MFT Jelena z Ruské federace. Shrnula tak zkušenost mnoha osob s doplňkovou ochranou. Ti mohou v ČR legálně pracovat, ale provizorní povaha tohoto statusu i neznalost českého jazyka mají za následek, že je pro ně prakticky nemožné nalézt práci. Dalším vážným problémem osob s doplňkovou ochranou je ubytování, protože Státní integrační program této skupině v oblasti bydlení neposkytuje žádnou podporu. Tito lidé si proto musí vlastními silami najít bydlení za tržní ceny, čímž se řada z nich ocitá ve velmi obtížných životních podmínkách. 24 AGDM Zpráva 2009

27 Žena z Iráku řekla MFT, že bydlí v jedné místnosti spolu se svými dvěma dětmi. Jiná žena z Ruské federace bydlí v přeplněném bytě s rodinou svého syna. Problémy s vysokým nájmem ale trápí obě ženy, i když žijí v těchto neutěšených podmínkách: Všichni bez přestání pracujeme. Syn má dvě různá zaměstnání. Jinak si nedovedu představit, jak bychom zaplatili byt v Brně, říká starší žena. Z rozhovorů rovněž vyplývá, že lidé, kterým byla udělena doplňková ochrana, mají nízké povědomí o všech sociálních dávkách, na které mají nárok. MFT byl informován, že neexistuje žádný projekt zaměřený výhradně na poskytování právní pomoci poživatelům doplňkové ochrany, přestože mnozí respondenti by toto profesionální poradenství velmi potřebovali. Doporučení Přítomnost tlumočníků je třeba nejenom při azylovém řízení, ale také v azylových střediscích. Pomoc tlumočníků by měla být poskytována i lidem, kteří bydlí v soukromí. Stávající schéma jazykové výuky v rámci Státního integračního programu je třeba přehodnotit a totéž platí o podpoře při hledání zaměstnání. Zvláštní pozornost by měla být věnována bydlení a zaměstnávání osob, kterým byla udělena doplňková ochrana. Česká republika Jak azylanté, tak osoby, jimž byla přiznána doplňková ochrana, by měli mít k dispozici bezplatné právní poradenství. Přístup dětí uprchlíků k odpovídajícímu vzdělání by měl být podpořen prostřednictvím jazykové výuky a zapojení odborníků z oblasti pedagogicko-psychologické diagnostiky, kteří by citlivě zhodnotili potenciál dětí a jejich potřeby podpory při výuce. AGDM Zpráva

28 UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY Maďarsko Statistika V roce 2009 se počet osob žádajících v Maďarsku o azyl podstatně zvýšil, a to o 49,8 % na oproti v roce Profil skupiny žadatelů o azyl se však nezměnil. Nejpočetnější skupiny tvoří občané Afghánistánu, Gruzie, Turecka, Srbska (včetně Kosova především etničtí Albánci a Romové) a Somálska. Celkem 31,5 % všech žádostí (1 472) bylo podáno romskými žadateli o azyl (447 ze Srbska a z Kosova) a 270 žádostí bylo podáno odloučenými dětmi. Sedm set devadesát osm žádostí bylo opakovaných. V roce 2009 byl Úřadem pro imigraci a občanství (OIN) přiznán azyl 166 osobám a přinejmenším třem 2 byl přiznán Městským soudem v Budapešti (v roce 2007 přiznal OIN tento status 160 osobám a Městský soud v Budapešti nikomu). Většina uprchlíků byla občany Somálska (100), Íránu (10) a Iráku (10). Mimoto byla 62 odmítnutým žadatelům o azyl přiznána doplňková ochrana (v roce 2008 to bylo 88) a 155 získalo povolení k pobytu (v roce 2008 to bylo 42). Celkový počet případů přiznání ochrany v roce 2009 významně vzrostl, neboť mezinárodní ochrany požívalo 26 AGDM Správa 2009

29 celkem 383 osob oproti 290 v roce Míra úspěšnosti žádostí o azyl dosáhla 9,7 % u azylu dle Úmluvy OAU, 3,6 % u doplňkové ochrany a 9 % u povolení k pobytu (celková míra úspěšnosti žadatelů: 22,4 %, podíl odmítnutých žádostí: 77,6 %). Vývoj od roku 2005 V roce 2009 se výroční zúčastněné hodnocení AGDM konalo v Maďarsku již popáté. V minulých letech se tento proces ukázal jako užitečný nástroj pro učení a budování partnerství. Zúčastněné strany se na procesu podílejí vzrůstající měrou. Výhoda je zřejmá: lekce z předchozích let napomohly lépe pochopit proces, zlepšit jej a efektivněji určovat specifické prvky související s věkem, pohlavím a diverzitou. Už od zavedení pravidelných každoročních zúčastněných hodnocení před pěti lety zjišťovaly MFT, jak se maďarský azylový systém postupně zlepšuje. Některé z těchto změn mají přímou souvislost se zjištěními AGDM a následnými doporučeními. Doporučení vzešlá z zúčastněních hodnocení byla brána v úvahu i při plánování využití Evropského fondu pro uprchlíky (ERF). Výsledkem je, že se podmínky a služby v přijímacích střediscích podstatně zlepšily. Bylo zahájeno mnoho externě financovaných projektů a obyvatelé vyjadřovali svůj souhlas s novým uspořádáním. Počet stížností v minulých letech výrazně poklesl. Azylové právo přineslo mnoho změn, které měly přímý vliv na život žadatelů o azyl a uprchlíků v Maďarsku. Zákon nyní obsahuje zásady, jako je respektování nejlepšího zájmu dítěte a přednostní řízení pro žadatele o azyl se zvláštními potřebami. Na začátku školního roku děti žadatelů o azyl a uprchlíků nyní dostávají stejné školní potřeby a podporu pro dojíždění do školy jako maďarští žáci. Maďarsko Rodiny v přijímacích střediscích nyní dostávají na děti mladší 14 let měsíční příspěvek, takže mohou pokrýt konkrétní potřeby všech svých dětí. Cizinecký zákon zkrátil dobu administrativního zajištění z 12 na 6 měsíců. Žadatelé o azyl mají přednostní zacházení, protože by v zajišťovacím středisku neměli strávit více než 15 dní. Přijímací střediska v Békéscsabě a Debrecíně v současnosti nabízejí chráněné sekce a speciální služby pro svobodné ženy a ženy s dětmi. Žadatelé o azyl a uprchlíci s postižením nyní požívají stejných výhod jako maďarští občané s postižením, včetně 90% slevy na veřejnou dopravu. V Bicske byl vytvořen oddělený domov pro odloučené děti žádající o azyl. Projekt realizovaný Maďarskou mezicírkevní pomocí s podporou OIN je financován z Evropského fondu pro uprchlíky. Toto uspořádání lze považovat za příklad správné praxe. Obyvatelé domova mají individuální rozvojové plány a pomáhají jim sociální pracovníci, psychologové, terapeuti a učitelé. Chodí do školy a mají k dispozici pomoc při učení. Malý, ale cenný projekt Maďarské reformované církve pomáhá zajišťovat řádné vzdělávání žadatelů o azyl a dětí uprchlíků. Žákům navštěvujícím základní školu Than Károlyho v Budapešti pomáhají sociální pracovníci a dobrovolníci se zvládáním osnov. Je-li třeba, mohou děti využít ubytování na internátu a hodiny maďarštiny. Příkladná předškolní opatření byla za přispění Maďarské mezicírkevní pomoci zavedena v Debrecíně, v mateřské škole Pósa utca. Tyto velmi potřebné aktivity jsou plně podporovány OIN. 2 Údaje získané z Městského soudu v Budapešti nejsou bohužel zcela úplné. AGDM Zpráva

30 V rámci OIN byl ustaven mechanizmus (a to jak v hlavním sídle, tak v terénu) sloužící ke koordinování stážistů, dobrovolníků a univerzitních studentů, kteří spolupracují s přijímacími centry OIN při získávání prostředků a vedení projektů. Výsledkem je, že počet stážistů, dobrovolníků a studentů, kteří se účastní poskytování služeb v terénu, vzrostl, což následně posílilo kapacitu OIN. Jelikož proces integrace by měl začít co nejdříve, žadatelé o azyl už nemusí čekat na udělení právního postavení uprchlíka, aby se mohli začít učit maďarsky. Dobrovolníci v Debrecíně poskytují hodiny jazykové výuky již ve fázi určování statusu. V roce 2010 zahájil OIN profesní směřování uprchlíků prostřednictvím běžných úřadů práce. V přijímacím středisku v Debrecíně byla zavedena opatření umožňující dodržovat příslušná pravidla během ramadánu. V komunitním útulku v Nyírbátoru byl zaměstnán sociální pracovník. Regionální zastoupení v Budapešti zajistil na místa, kde se vyskytují nově příchozí žadatelé o azyl, zásobníky s informačními materiály. MFT zjistil, že se tyto zásobníky nacházejí rovněž v zajišťovacích zařízeních a jsou dobře vybaveny užitečnými informačními materiály. Metodologie Zúčastněné hodnocení v terénu se uskutečnilo od 14. do 18. září Společně s přípravami před cestami do terénu a s následným hodnocením trvalo téměř tři měsíce. V rámci zúčastněného hodnocení byly použity tři metody: zúčastněné pozorování 3, částečně strukturované diskuze v domácnostech a cílené skupinové diskuze. Na rozdíl od předchozích let se v roce 2009 mnoho setkání odehrálo v rámci cílených skupinových diskuzí, neboť dotčená populace nebyla tentokrát tak rozmanitá, což usnadňovalo vytváření cílených diskuzních skupin podle národnosti, věku, pohlaví anebo jazyka. MFT se rozdělil do tří dílčích týmů a navštívil zařízení v následujících místech: Kiskunhalas (zajišťovací středisko Hraniční policie); Békéscsaba (screeningové středisko OIN); Budapešť (mezinárodní letiště); Nyírbátor (zajišťovací středisko Hraniční policie a komunitní útulek OIN); Debrecín (procesní středisko OIN, základní škola a školka), Budapešť (škola), Bicske (předintegrační středisko OIN, Domov pro opuštěné děti, základní škola); Győr (zajišťovací středisko Hraniční policie) a Budapešť (azylanti, útulky pro bezdomovce). Maďarský multifunkční tým se skládal z 19 členů zastupujících následující agentury: Ministerstvo spravedlnosti a vymáhání práva (MJLE), Ministerstvo sociálních věcí a práce (MSL), Úřad ombudsmana, OIN, Maďarský červený kříž (HRC), Maďarský helsinský výbor, sdružení Menedék a UNHCR. MJLE, Úřad Ombudsmana a HRC se procesu zúčastnili poprvé. 3 Zúčastněné pozorování je důležitá metoda zúčastněného hodnocení AGDM a zahrnuje neohlášené kontroly prostor zařízení (pokojů, koupelen, spoločenských míestností) a služeb (výdej jídla, úklid, chování personálu centra). 28 AGDM Zpráva 2009