PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY VEŘEJNÁ SPRÁVA KATEDRA ÚSTAVNÍHO PRÁVA A POLITOLOGIE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE ZÁJMOVÁ SAMOSPRÁVA V ČR MAREK TLAČBABA

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY VEŘEJNÁ SPRÁVA KATEDRA ÚSTAVNÍHO PRÁVA A POLITOLOGIE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE ZÁJMOVÁ SAMOSPRÁVA V ČR MAREK TLAČBABA 2011/2012

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Zájmová samospráva v ČR zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2

3 Na tomto místě bych rád poděkoval především panu docentu Kroupovi za vstřícnost, cenné rady a připomínky při při přípravě této práce. Dále bych také chtěl poděkovat svým rodičům, kteří mě podporují po celou dobu mého studia. 3

4 Obsah Úvod Samospráva obecné pojmy Pojem správa Samospráva Členění samosprávy Ústavní a zákonný základ samosprávy Charakteristické znaky samosprávy Charakteristické základy zájmové samosprávy Profesní samospráva Historický vývoj Základní funkce komor Členství Orgány komor Disciplinární pravomoc komor Působnost profesních komor Osobní působnost Územní působnost Věcná působnost Právní předpisy zájmové samosprávy Právní povaha stavovských (komorových) předpisů Povinné členství Povinné a nepovinné členství Dohledová a disciplinární pravomoc Ochrana a prosazování profesních zájmů členů komor Nález Ústavního soudu ohledně povinného členství Klady a zápory povinného členství Česká advokátní komora Krátký pohled do historie

5 5.2Orgány České advokátní komory Sněm Představenstvo Předseda Komory Kontrolní rada Kárná komise Zkušební komise Členství v České advokátní komoře Další profesní komory s povinným členstvím Komora veterinárních lékařů České republiky Česká lékařská komora Česká stomatologická komora Česká lékarnická komora Notářská komora Česká komora architektů Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Komora daňových poradců České republiky Komora auditorů České republiky Exekutorská komora České republiky Komora patentových zástupců České republiky Profesní komory s nepovinným členstvím Přínos profesních komor, úvahy de lege ferenda Návrhy v problematice právní povahy stavovských předpisů Návrhy problematice povinného členství v profesních komorách Závěr Resume Použitá literatura

6 ÚVOD Samospráva je jedním z podstatných prvků demokratického státu. V této práci se budu věnovat zájmové samosprávě, které na rozdíl od samosprávy územní není věnováno tolik pozornosti. Možná je to způsobené i tím, že nemá ústavní zakotvení, ale to neznamená, že by zájmová samospráva měla být protiústavní. Přesto ovšem bývá často zájmová samospráva právními teoretika opomíjena. To je také důvodem, že literatury zabývající se zájmovou samosprávou není mnoho. Již v samotném označení lze nalézt rozpor, protože se vedle sebe vyskytují pojmy samospráva zájmová a samospráva profesní. 1 Profesní samosprávou bývá označována pouze samospráva profesních komor a do zájmové samosprávy bývá zařazována navíc také vysokoškolská samospráva. Cílem bakalářské práce je udělat náhled do oblasti zájmové samosprávy v ČR, vytvořit přehled jejích institucí a zhodnotit její přínos. Více se zaměřit na problematiku profesních komor s povinným členstvím, jak z hlediska jejich povahy a členství v nich, tak i z hlediska jejich normotvorby. Na závěr by mělo být i několik úvah de lege ferenda. Tato bakalářská práce je rozdělena do sedmi kapitol. V první kapitole jsou popsány základní pojmy, které se týkají samosprávy obecně. Na to navazuje kapitola věnující se profesní samosprávě, kde je krátce popsána její historie na územní dnešní České republiky, základní funkce profesních komor a podrobněji popsány jejich působnosti. Dále práce pokračuje kapitolou věnující se problematice profesních, nebo-li stavovských předpisů. Zde jsou popsány dva opačné náhledy na jejich právní povahu. Další kapitola je věnována jinému aktuálnímu problému, a to problematice povinného členství v komoře. I zde jsou nastíněny různé pohledy. Další část je věnována konkrétnímu příkladu profesní komory s povinným členstvím, a to České advokátní komoře. Na to navazuje představení komor s nepovinný členstvím. V poslední kapitole jsou shrnuty přínosy zájmové samosprávy a nastíněné možné návrhy do budoucna ohledně zájmové samosprávy v České republiky. 1 KOUDELKA, Z. Samospráva. Praha: Linde, 2007, 339 s. 6

7 1 SAMOSPRÁVA OBECNÉ POJMY Účelem samosprávy je spravovat vymezený okruh věcí veřejných vykonávaných samostatně veřejnoprávními subjekty. Na úrovni územní to mohou být např. obce nebo kraje, dále to může být spjato s výkonem určitého povolání nebo vysokoškolské samosprávy. Je to tedy výraz decentralizace výkonu moci veřejné. 1.1 POJEM SPRÁVA Samospráva je odvozena od pojmu správa, pod kterým je možno rozumět záměrnou činnost sledující dosažení určitého cíle (účelu) 2. Podle cíle se správa dále dělí na správu soukromou a správu veřejnou. Soukromou správu je možné definovat jako činnost směřující k dosažení cíle soukromého charakteru. Tato správa je vykonávána z vlastní vůle, v soukromém zájmu a sleduje dosažení vlastního, většinou hospodářského, cíle. Ve veřejné správě je rozhodující veřejný zájem, tedy správa veřejných záležitostí (státních, obecních atd.). Je zde také větší vázanost právem a vychází se zde z toho, že veřejný zájem má vyšší hodnotu než soukromý, protože se jedná o plnění právem uložené povinnosti. 3 Veřejná správa je tedy správa veřejných záležitostí a ve veřejném zájmu sleduje dosažení veřejného cíle. Veřejná správa se dělí na státní správu, samosprávu a ostatní veřejnou správu. Státní správa se odvozuje od postavení a podstaty státu. Podle subjektů, které vykonávají státní správu, se dále dělí na státní správu přímou a nepřímou. Přímá je prováděna orgány státu (správními úřady) a nepřímá je vykonávána v přenesené působnosti veřejnoprávními korporacemi (obce, kraje) nebo soukromými právnickými nebo fyzickými osobami (např. lesní stráž), kterým byl na základě a v souladu se zákonem výkon svěřen. 4 Samospráva je spolu se státní správou jednou z nejdůležitějších složek veřejné správy. Jedná se o okruh úkolů veřejné správy, který je vymezen ústavou a zákony a jejich výkon je delegován na veřejnoprávní korporace odlišné od státu. Pojem samospráva bude podrobněji vysvětlen později. Ostatní veřejná správa bývá považována za zbytkovou oblast veřejné správy vykonávanou částečně samosprávnými a částečně nesamosprávnými institucemi. 2 SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. 2. vydání, Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2009, 18 s. 3 Tamtéž. 4 Tamtéž, 19 s. 7

8 1.2 SAMOSPRÁVA Pojem samospráva je definován různými způsoby. Podle P. Průchy je samospráva veřejnou správou uskutečňovanou jinými veřejnoprávními subjekty než státem. 5 Podle teoretika správního práva J. Pražáka zní definice takto: Samospráva jest podílem na výkonné moci, který poskytnut jest jednotlivým skupinám společnosti lidské dopuštěním státní moci, a to za tím účelem, aby mohly přivést k platnosti zájmy, které jimi jsou zastoupeny. 6 Samospráva je vedle státní správy druhou nejdůležitějších částí veřejné moci. Je vykonávaná vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a vlastními prostředky. Je vykonávaná jinými právními subjekty odlišnými od státu, tzv. veřejnoprávními korporacemi. Tyto korporace ale musí být státem aprobované. Samosprávu lze také chápat jako určitý projev decentralizace stání moci, protože výkon určitých veřejných záležitostí je na základě zákona přenesen na veřejnoprávní korporace. Proto je samospráva také důležitým prvkem v moderním demokratickém státu z důvodu omezování centralizace státní moci. 1.3 ČLENĚNÍ SAMOSPRÁVY Samospráva se obvykle dělí podle působnosti na územní, zájmovou a ostatní. Územní samospráva je vždy svázána s určitým územím, kde může zároveň působit i více územních samospráv různých stupňů. 7 Nejmenší územní jednotkou samosprávy v České republice je obec. Ve větších městech může fungovat ještě samospráva na úrovni městských částí. Nad obci pak také existuje samospráva vyšších samosprávných celků, např. krajů. Zájmová samospráva je sdružení osob podle zájmu či profese. Jedná se o profesní samosprávu s nucenou příslušností osob určité profese (profesní komory s povinným členstvím, např. Česká advokátní komora) a profesní samosprávu bez nucené příslušnosti (profesní komory s nepovinným členstvím, např. hospodářské komory). 8 A pod pojmem ostatní samospráva se zpravidla rozumí samospráva školní a samospráva vysokých škol, označující se společně jako akademická samospráva. Hlavním odlišujícím znakem je, že subjekt této samosprávy není veřejnoprávní korporací, ale je to právní subjekt, který není zcela samostatný. Jen některé jeho orgány mohou vykonávat v určitých záležitostech samosprávu. Akademická samospráva se plně uskutečňuje na veřejných 5 PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. Brno: Masarykova Univerzita, PRAŽÁK, J. O pojmu a povaze samosprávy. Výtisk přednášky ze 7. ledna KOUDELKA, Z. Samospráva. Praha: Linde, 2007, 20 s. 8 Tamtéž 21 s. 8

9 vysokých školách, dále s určitými omezeními se uplatňuje i na vysokých školách státních a soukromých. 1.4 ÚSTAVNÍ A ZÁKONNÝ ZÁKLAD SAMOSPRÁVY Právo na územní samosprávu je zaručeno v Ústavě České republiky v hlavě první, článku 8. Dále se pak územní samosprávě věnuje hlava sedmá, kde je v článku 99 jako základní územní samosprávný celek stanovena obec. Vyššími územními samosprávnými celky jsou kraje. V této hlavě jsou pak specifikovány další podmínky a nároky týkající se územní samosprávy. Naopak zájmovou samosprávou se Ústava přímo nezabývá. Podle Z. Koudelky bychom mohli hledat alespoň nějakou ústavní oporu pouze v úvodním prohlášení Listiny základních práv a svobod, kde se uznávají samosprávné tradice našich národů. 9 Z toho vyplývá, že primárním pramenem práva v případě zájmové samosprávy jsou zákony. I když podle mého názoru by zájmová samospráva měla být zakotvena přímo v ústavě, protože její přínos je významný. Samozřejmě ale to, že není zakotvena přímo v ústavě, neznamená její neústavnost. 1.5 CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY SAMOSPRÁVY I když existuje spousta pokusů definovat samosprávu, většinou však vykazují více či méně nedostatků. Proto se podle V. Sládečka jeví snadnější vymezit samosprávu pomocí následujících charakteristických znaků. 10 Decentralizace státní správy. Dochází zde k přenesení části veřejných záležitostí na subjekty odlišné od státu. Tento přesun lze uskutečnit pouze na základě a v souladu se zákonem. Relativní nezávislost samosprávných orgánů na jiných státních orgánech. Do samosprávné činnosti lze zpravidla zasahovat pouze na základě zákona. Samosprávné orgány nepodléhají subordinaci, ale není absolutně odtržená od státu, protože její aktivity podléhají správnímu a soudnímu dohledu. Princip subsidiarity. Platí jen pro územní samosprávu, protože je řada veřejných záležitostí svěřena subjektu nižšího řádu (obce, kraje), který je bližší občanům daného území. Samospráva je vykonávána veřejnoprávními korporacemi. Tedy subjekty odlišnými od státu. Veřejnoprávní korporace jsou samostatné právní subjekty disponující určitým majetkem, mající vlastní příjmy a výdaje a samostatně hospodařící. Příjmy mohou být 9 KOUDELKA, Z. Samospráva. Praha: Linde, 2007, s SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. 2. vydání, Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2009, s. 9

10 u územních veřejnoprávních korporací jak ze soukromoprávních aktivit, tak také ze zdrojů veřejnoprávního charakteru (z poplatků či ze státního rozpočtu). U profesních veřejnoprávních korporací pochází příjmy především z členských poplatků. 1.6 CHARAKTERISTICKÉ ZÁKLADY ZÁJMOVÉ SAMOSPRÁVY Podle Z. Koudelky existují tyto charakteristické základy zájmové samosprávy Zákonný základ jejího zřízení. Subjekty zájmové samosprávy jsou vždy zřizovány přímo zákonem jako veřejnoprávní korporace. Jednou výjimkou jsou soukromé vysoké školy, které jsou zřizovány na základě zákona jako obchodní společnosti nebo obecně prospěšné společnosti, ale se státním souhlasem. 2. Právní základ. Subjekty veřejné samosprávy mají právní subjektivitu s výjimkou státních vysokých škol (Univerzita obrany v Brně a Policejní akademie v Praze), které jsou zřízeny jako organizační složky státu. Dále mohou regulovat svými předpisy chování subjektů podrobených zájmové samosprávě. 3. Ekonomický základ. Zájmové samosprávy mají vlastní majetek a vlastní hospodaření. 4. Osobní základ. Zájmová samospráva se vždy vztahuje k osobám, především k fyzickým osobám. Je zde typické, že osoby jsou v působnosti zájmové samosprávy nezávisle na své vůli. Nejvíce se to projevuje u profesních samosprávných komor s povinným členstvím. 11 KOUDELKA, Z. Samospráva. Praha: Linde, 2007, s

11 2 PROFESNÍ SAMOSPRÁVA Profesní samospráva je zastoupena v podobě profesních komor sdružující příslušníky některých, tzv. svobodných povolání. Jako svobodné povolání je označováno podnikání fyzické osoby, pokud podniká na základě jiného než živnostenského zákona. Jedná se zde o to, že tyto povolání mají svobodu od výkonné moci státu. Působnost státu je dána při zákonných základech činnosti profesní samosprávy a také v podobě státní soudní moci. 12 Do zájmové samosprávy nepatří sdružení občanů určitých profesí, které jsou zřízeny jako soukromoprávní právnické osoby. Klasickým příkladem profesní komory v České republice je Česká advokátní komora. 2.1 HISTORICKÝ VÝVOJ Silnou tradici zájmové samosprávy na území českého státu ilustruje úvodní prohlášení Listiny základních práv a svobod, kde se zákonodárce odvolává na samosprávné tradice našich národů. Historie zájmové samosprávy začíná v první polovině 19. století, i když své předchůdce má již ve středověku v podobě cechů, což byly středověká sdružení řemeslníků. Pro výkon určitého řemesla byla nutná příslušnost k cechu toho řemesla. Tyto cechy stanovovaly ceny výrobků, dohlížely na kvalitu řemeslné činnosti a také určovaly počty tovaryšů a učňů. Cechy také měly pravomoc kontrolní nad svými členy a při zjištění nedostatků mohly ukládat pokuty. Dále se zde začal používat pojem cechovní soudnictví s odvolací instancí v podobě městských konšelů. Na celou činnost cechů dohlížela rada města. 13 V průběhu 17. století přichází úpadek cechů, protože omezuje svobodné podnikání a prohlubuje se dozor nad jejich samosprávou. V roce 1859 byl v rakouských zemí vydán živnostenský řád, který znamenal zánik cechů. 14 Od druhé poloviny 19. století se již může hovořit o skutečných profesních komorách a samosprávných korporacích. Vznikaly především s rozvojem svobodného podnikání a konkurencí. Například lékarnická grémia vznikala v letech , advokátní komora v roce 1849 nebo lékařské komory byly poprvé právně zakotveny v roce Hlavní rozdíl 12 KOUDELKA, Z. Samospráva. Praha: Linde, 2007, s SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. 2. vydání, Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2009, s Tamtéž. 15 Tamtéž. 11

12 oproti cechům byl, že komory sdružovaly osoby podnikající na základě zvláštního právního předpisu. Profesní komory působily i v období 1. republiky. Po roce 1948 však byla zájmová samospráva potlačena a výkon svobodných povolání byl spravován v rámci státní správy. K obnově zájmové samosprávy dochází po roce 1989, kdy samospráva navázala především na svou prvorepublikovou tradici. V příjímání nové Ústavy České republiky byla na ústavním základě ustavena pouze samospráva územní, profesní samospráva pak zůstala pouze na úpravě na úrovni běžných zákonů. 16 Postupně byly přijímány zákony, které upravují jednotlivé samosprávné komory: zákon č. 128/1990 Sb. o advokacii (aktuálně zákon č. 58/1996 Sb.), kterým byla zřízena Advokátní komora, zákon č. 381/1991 Sb. o Komoře veterinárních lékařů České republiky, zákon č. 220/1992 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře, České lékárnické komoře, zákon č. 301/1992 Sb. o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky zákon č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti, kterým byla zřízena Notářská komora, zákon č. 360/1992 Sb. o výkonu povolání autorizovaných architektů a výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků, činných ve výstavbě, kterým byly zřízeny Česká komora architektů a Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, zákon č. 523/1992 Sb. o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, zákon č. 524/1992 Sb. o auditorech a komoře auditorů České republiky, zákon č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, kterým vznikla Exekutorská komora České republiky, zákon č. 417/2004 Sb. o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, kterým vznikla Komora patentových zástupců České republiky 2.2 ZÁKLADNÍ FUNKCE KOMOR Komory jsou označovány jako samosprávné stavovské organizace sdružující příslušníky určitého svobodného povolání. Pojem stav charakterizuje určitou sociální skupinu, která 16 KOUDELKA, Z. Budoucnost profesní samosprávy. Časopis pro právní vědu a praxi, 1997, roč. V, č. 2, s

13 v případě zájmové samosprávy vykonává konkrétní profesi a tím je vymezena vůči jiným profesím. Stavem ve smyslu předpisů zabývající se zájmovou samosprávou se rozumí určitá profesní skupina, která je spravována formou profesní samosprávy. Mezi nejdůležitější úkoly správy patří prosazování zájmů svých členů, zajišťování profesionální úrovně a etiky výkonu daných činností. 17 Profesní komory také spolupracují s orgány státní správy a v určitém rozsahu i samy vykonávají její funkce. Rovněž disponují právem vybírat stanovené dávky, poplatky, vykonávat disciplinární pravomoc vůči svým členům. Dále se také např. starají o sociální potřeby, rozvoj vzdělání a organizují zkoušky zájemců o danou profesi ČLENSTVÍ K výkonu svobodných povolání je nutné být členem příslušné komory. Konkrétní podmínky pro členství v dané komoře upravují jednotlivé zákony. Obecně se vyžadují následující podmínky: plná způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, většinou také vysokoškolské vzdělání, absolvování předepsané praxe, složení profesní zkoušky a nakonec, po splnění předepsaných podmínek, složení slibu. V zákonech jsou také specifikovány přesně podmínky, za kterých žadatel nebude přijat ORGÁNY KOMOR V předpisech o jednotlivých komorách jsou ustanovení o orgánech komor. Zde zákon určuje základní orgány. Komory si také mohou podle svých potřeb vytvářet orgány další. Obvykle každá komora má svůj nejvyšší orgán. Jedná se o shromáždění členů komory a může mít různé označení, např. valná hromada, shromáždění nebo sněm. Dále jsou zde důležité také výkonné orgány, většinou to bývá představenstvo. Některé komory mají také individuální orgány, které stojí v čele komory (prezidenti a viceprezidenti, předsedové a místopředsedové). Jako kontrolní orgány bývají většinou v komorách dozorčí komise, dozorčí rady, či revizní komise. Nepostradatelné jsou také orgány se svěřenou disciplinární pravomocí. Nejčastěji to bývají disciplinární či kárné komise DISCIPLINÁRNÍ PRAVOMOC KOMOR Tímto způsobem mimo jiné komory zajišťují profesionální úroveň a etiku výkonu povolání svých členů. Závažné nebo opětovné porušování povinností je trestáno sankcemi, např. 17 FIALA, J., MATES, P. Komory podnikatelů a komory svobodných povolání. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s Tamtéž. 19 Tamtéž s Tamtéž s

14 písemné napomenutí, písemná důtka, peněžitá pokuta nebo vyškrtnutí ze seznamu na dobu až pěti let. 21 Samotné rozhodnutí o disciplinárním opatření musí být písemné a obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Proti rozhodnutí je umožněno podávat opravný prostředek. Může ho podat ten, proti němuž rozhodnutí směřuje, pak také orgán komory, z jehož podnětu bylo řízení zahájeno. O opravném prostředku rozhoduje zásadně představenstvo dané komory PŮSOBNOST PROFESNÍCH KOMOR Podle Z. Koudelky je možné vymezit profesní komory podle osobní, územní a věcné působnosti OSOBNÍ PŮSOBNOST Profesní komory jsou sdružení fyzických osob samostatně výdělečně činných v činnostech, které stanoví zákon. Každý, kdo chce vykonávat určitou zákonem určenou profesi, musí být příslušníkem komory. 23 Podmínky vstupu nového člena jsou taxativně dány zákonem, neexistuje zde tedy možnost volného uvážení v rozhodování o přijetí. Na začátku výkonu profese komora autoritativně ověřuje splnění zákonných podmínek. Pokud komora vydá negativní rozhodnutí, může se fyzická osoba obrátit k soudu. Členy komor mohou být jenom fyzické osoby. Ti pak mají právo podílet se na činnosti komory. Jak již bylo zmíněno, legální výkon profese je tedy možný pouze tehdy, pokud je daná osoba příslušná ke komoře. Z toho tedy také vyplývá, že při zániku členství v komoře zaniká také právo vykonávat danou profesi. Mimo řádného členství je umožněno také členství mimořádné. Tito členové pak mají podíl na činnosti komory pouze hlasem poradním ÚZEMNÍ PŮSOBNOST Profesní komory mají působnost většinou pro celé území České republiky. Jen u notářských komor je působnost dána územními obvody krajských soudů a až tyto komory jsou sdruženy v Notářské komoře České republiky. Také existuje možnost zřídit pobočku komory. Této možnosti využívá advokátní komora a její pobočka sídlí v Brně s územní působností pro obvody krajských soudů v Brně a Ostravě. Hlavním důvodem k tomuto kroku je velký počet 21 Tamtéž s FIALA, J., MATES, P. Komory podnikatelů a komory svobodných povolání. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s KOUDELKA, Z. Samospráva. Praha: Linde, 2007, s

15 členů a nečlenění na územní jednotky. Tímto by tedy měl být zajištěn lepší výkon působností na Moravě a Slezsku. 24 Podle počtů členů komor je řízena územní organizace komor. Velké komory o desítkách tisíc členů (např. Lékařská komora, Komora daňových poradců) vytvářejí ze zákona územní orgány povinně nebo dobrovolně. Střední komory o několika tisících členů mohou vytvářet územní celky dobrovolně svými stavovskými předpisy. Malé komory územní organizaci nevytvářejí VĚCNÁ PŮSOBNOST Komora nad svými příslušníky vykonává mocenská oprávnění a má také při jejich neplnění ukládat sankce. Samozřejmě tato činnost komory je regulována zákonem. A proti rozhodnutí o přijetí či nepřijetí do komory a s tím spojené právo na výkon povolání je možné podat žalobu u okresního soudu. Státní správa může do působnosti samosprávy zasahovat pouze na základě zákona, ale musí vždy respektovat správní autonomii komor. 26 Také zde patří i vydávání stavovských předpisů či podobně nazvaných předpisů profesních komor. Těm se budu podrobněji věnovat později. 24 Tamtéž s KOUDELKA, Z. Samospráva. Praha: Linde, 2007, s Tamtéž s

16 3 PRÁVNÍ PŘEDPISY ZÁJMOVÉ SAMOSPRÁVY Jedním ze základních projevů samosprávy je vydávání obecně závazných předpisů. V případě zájmových samosprávných korporací bývají tyto normativní akty nazývány komorové předpisy. Často se ale také používá pro tyto předpisy termín stavovské předpisy, ale takto jsou definovány pouze v zákoně o advokacii. Ale i jiné komory přijímají předpisy tak, že této charakteristice odpovídají. Ty upravují především vnitřní činnost komory a jejich orgánů (např. volební, kárný nebo třeba zkušební řád). Musí respektovat zákonnou působnost profesní komory a povinnosti mohou ukládat jen na základě zákona. 27 Stavovské předpisy může obvykle rušit pouze soud v sídle komory na základě žaloby příslušného subjektu (rezortního ministra). Kontrolu však může vykonávat i jiný orgán, pokud stavovský předpis zasahuje do jeho působnosti. 28 Sice tyto orgány nemohou přímo zrušit stavovský předpis, ale mohou nařídit uvedení tohoto předpisu do souladu se zákonem a do té doby, aby daný předpis nebyl uplatňován. Podle Z. Koudelky můžeme rozdělit stavovské předpisy do tří skupiny při vědomí toho, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona. 29 Stavovské předpisy neukládající povinnosti. Zde se jedná o předpisy, kde jsou řešeny věci čistě organizační. Zde tedy není žádný problém z ústavního hlediska. Stavovské předpisy ukládající povinnosti pouze členům komory. Zde se jedná o předpisy, které řeší např. výši a splatnost členských příspěvků. Tyto předpisy již musejí mít oporu v zákoně, ale není nutné, aby to bylo konkrétní zákonné zmocnění k vydání stavovského předpisu. Jako příklad může sloužit etický kodex advokáta, který obsahuje řadu povinností, které nejsou stanoveny přímo zákonem. Ale vycházejí z provedení zákonného ustanovení o čestném a svědomitém výkonu profese i zákonného profesního slibu. 30 Stavovské předpisy ukládající povinnosti nečlenům komory. To je například poplatek za profesní zkoušku. Tyto předpisy tedy ukládají i povinnosti nečlenům, kteří nemají právo se podílet na výkonu profesní samosprávy. Proto se zde musí postupovat nejpřísněji co se týče kontroly jejich ústavnosti. Z toho důvodu se zde mohou 27 KOUDELKA, Z. Právní předpisy samosprávy. 2. vydání, Praha: Linde, 2008, s Tamtéž s Tamtéž s a 17 zákona o advokacii 16

17 vyskytnout jen takové povinnosti, které mají přímý základ v zákoně a každý takový předpis by měl mít přímé zákonné zmocnění pro své vydání. Pro všechny stavovské předpisy platí to, že musí být do 30 dnů po přijetí komorou předloženy ministerstvu podle resortu ke schválení. Jenom ministr pak může podat žalobu na jeho zrušení, pokud se budou ministerstvo a ministr domnívat, že je protizákonný. 3.1 PRÁVNÍ POVAHA STAVOVSKÝCH (KOMOROVÝCH) PŘEDPISŮ Problematika právní povahy předpisů je dostatečně vyřešena u územní samosprávy, kde existuje obecné ústavní zmocnění pro vydávání samosprávných předpisů v samostatné působnosti (čl. 104 odst. 3 Ústavy), jakož i ústavní předpoklad pro vydávání předpisů v přenesené působnosti (čl. 100 odst.1 ve spojení s čl. 79 odst. 3 Ústavy). 31 Proto zde není pochyb, že jde o právní předpisy. To je důležité z hlediska těchto aktů. S předpisy zájmové samosprávy se má situace úplně jinak. Nejen že neexistuje obecné ústavní zmocnění pro jejich vydávání, ale také neexistuje žádný obecný zákonný rámec. Samotné zmocnění pro jejich vydávání se vyskytuje v jednotlivých konkrétních zákonech, platící pro různé profesní komory. Proto také existují různé názory na povahu stavovských předpisů, zda jsou či nejsou právními předpisy. V. Sládeček se ohledně povahy komorových předpisů staví jednoznačně za názor, že komorové předpisy nemohou být prameny práva ani podzákonnými právními předpisy. 32 Je nutné vycházet z toho, že právním předpisem může být jen takový předpis, který má státem uznanou formu právního předpisu. Dále musí být také řádně a v souladu se zákonem publikován a musí být státním orgánem vynutitelný, což jsou podmínky jeho platnosti. Dále podle V. Sládečka také není možné komorové předpisy přirovnávat k podzákonným právním předpisům vydaným na základě čl. 79 odst. 3 Ústavy, protože se zde nepočítá se zmocněním zájmových samosprávných korporací k jejich vydávání. Opačný názor na tuto problematiku má Z. Koudelka, který tvrdí, že komorové předpisy mají charakter právního předpisu, ačkoliv tak nejsou výslovně označeny. 33 Podle něj tyto předpisy totiž obsahují základní prvek právního předpisu, obecnou závaznost. Ta je zde vázána osobně na profesní činnost. Pokud forma pro vydání právního předpisu nesplňuje všechny požadavky, kdežto obsah a právní funkce ano, je rozhodující splnění obsahových náležitostí právního předpisu. 34 Proto by se tedy měli všechny předpisy posuzovat materiálně a to i ty, 31 DVOŘÁČEK, D. Právní povaha předpisů zájmové samosprávy. Právní rozhledy, 2006, č.24, s SLÁDEČEK, V. Ještě k povaze povaze předpisů zájmové samosprávy. Právní rozhledy, 2008, č.4, s KOUDELKA, Z. Právní předpisy samosprávy. 2. vydání, Praha: Linde, 2008, s Tamtéž. 17

18 které jako právní předpisy nejsou označeny a nejsou tak chápány. Rozhodující podle něj vždy je, zda obsahují obecně závazná a veřejnou mocí vynutitelná pravidla chování, tedy právní normy. Ke stejnému závěru dochází D. Dvořáček 35, který v závěru citované práce shrnuje, že předpisy zájmové samosprávy naplňují obecné znaky právních předpisů. Proto v nich obsažené normy jsou normami právními se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Tyto normy mají regulativní povahu, právní závaznost, jsou věcně i osobně všeobecné a mocensky vynutitelné. Proto podle něj jsou právní předpisy zájmové samosprávy podzákonné právní síly. Osobně se více přikláním k názorům D. Dvořáčka a Z. Koudelky, protože jejich tvrzení, že obsah a funkce stavovských předpisů zájmové samosprávy plní funkci právních předpisů a tudíž by měly být brány jako jiné právní předpisy. I když jejich velkým problémem je samozřejmě to, že nesplňují státem uznanou a předepsanou formu a nejsou v souladu se zákonem publikovány. Pokud by podařilo vyřešit tyto problémy ohledně způsobů vydávání a předpisy všech profesních komor by byly vydávány stejně a jednotně, už by zde nemohly být žádné rozpory o tom, jestli stavovské předpisy jsou či nejsou zákonnými právními předpisy. Ale i přes tento zatím přetrvávající problém si myslím, že by stavovské předpisy měly být brány pro svou důležitost jako právní předpisy i v této situaci. V tomto duchu se také vyjádřil v jednom usnesení Ústavní soud. 36 V něm shrnul svůj názor, že stavovské předpisy splňují veškeré charakteristické prvky normativních právních aktů jako pramenů práva. I přesto, že toto své rozhodnutí více nevysvětlil ani neodůvodnil, mi z velké míry dává utvrzení, že stavovské předpisy by měly být brány jako právní předpisy a následně by se s nimi také mělo tak zacházet. 35 DVOŘÁČEK, D. Právní povaha předpisů zájmové samosprávy. Právní rozhledy, 2006, č.24, s Usnesení Ústavního soudu ze dne sp. zn. IV. ÚS 1373/07. 18

19 4 POVINNÉ ČLENSTVÍ V České republice existuje celkem 12 profesních komor s povinným členstvím. Pojem povinného členství znamená, že daný člověk po získání oprávnění k výkonu dané profese se musí stát členem komory, jinak totiž dané povolání nemůže vykonávat. Ztráta členství v komoře tedy mimo jiné také znamená zánik oprávnění danou profesi vykonávat 4.1 POVINNÉ A NEPOVINNÉ ČLENSTVÍ Na problematiku povinného členství se může nahlížet z různých pohledů, například Vladimír Šefl se zaměřuje na povinné členství z pohledu hlavních znaků profesní samosprávy DOHLEDOVÁ A DISCIPLINÁRNÍ PRAVOMOC Podle V. Šefla je tato pravomoc nejlépe vykonávána právě při systému povinného členství. Pokud by povinné členství nebylo, dal by se dohled provádět dvěma způsoby. Přímým dohledem státu nebo systémem nepovinného členství v komorách. V případě přímého dozoru vidí V. Šefl několik problémových bodů. Náklady spojené s dohledem by nesl stát. Jako další problémový bod vidí v personálním zajištěním ve smyslu odbornosti osob zajišťujících dozor. Ještě podstatnější problém vidí u profesí, které poskytují právní služby, že poskytovatelé těchto profesí hájí práva a zájmy svých klientů právě proti státu. Problémy by také vznikaly při dodržování mlčenlivost vůči orgánům veřejné moci. Jako poslední sporný bod vidí v odejmutí oprávnění k činnosti, kde by v případě státního dozoru nebylo možné mluvit o disciplinárním opatření ale o správní sankci. V systému s nepovinným členstvím by vyvstaly podobné problémy jako u přímého státního dozoru. Zde by bylo ale problémovější řešit finanční otázku dozorového procesu. Zde by se mohlo stávat, že by komora mohla ukládat vyšší peněžité pokuty než v systému s povinným členstvím. Ale asi větší problém by vznikl při odejmutí oprávnění k výkonu činnosti. 38 Podle Šefla je tedy povinné členství v případě tzv. právních profesí zcela opodstatněné z důvodů právě dozorové pravomoci. Samozřejmě za předpokladu možnosti plného soudního 37 ŠEFL, V. Právní a ekonomické aspekty povinného členství v profesních komorách. In: Dny práva vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s Tamtéž s

20 přezkumu. Je možné konstatovat, že tento systém chrání především klienty poskytovatelů těchto služeb OCHRANA A PROSAZOVÁNÍ PROFESNÍCH ZÁJMŮ ČLENŮ KOMOR Komory by se měly soustředit na profesní a ekonomické zájmy svých členů. Komory se nesoustřeďují pouze na zájmy svých členů, ale také na otázky profese obecně. Také často připomínkují právní normy související s jejich oborem. I komory s nepovinným členstvím se snaží o stejné cíle, ale jejich možnosti jsou omezeny díky tomu, že nemají tak silné postavení. Problém také může nastat, když bude existovat více komor pro jednu profesi. Pak mohou vznikat rozpory a různé názory v prosazování jejich zájmů. 40 Naopak povinné členství zase nemusí být výhodné pro všechny členy. Protože oficiální vystupování komory navenek a prosazování určitých zájmů nemusí být vždy v souladu se zájmy jednotlivých členů. Proto se může jevit dobrovolné členství a případná existence více komor jako více demokratické NÁLEZ ÚSTAVNÍHO SOUDU OHLEDNĚ POVINNÉHO ČLENSTVÍ Problémem povinného členství se také zabýval Ústavní soud 42. Návrh obsahoval požadavek na zrušení 3 odst. 1, kde je uložena každému lékaři vykonávajícímu lékařskou praxi povinnost být členem České lékařské komory. Podle navrhovatelů je tato povinnost v rozporu s čl. 4 odst. 4, čl. 20 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 Listiny základních práva a svobod. Navrhovatelé nabyli přesvědčení, že pod právo svobodně se sdružovat patří také právo svobodně se nesdružovat. Zde tedy lékaři nemají jinou volbu než se stát členem komory, aby mohli vykonávat povolání lékaře. Zároveň ale navrhovatelé nezpochybňovali právo státu na kontrolu nad výkonem lékařské profese. Hlavním konstatováním tohoto nálezu bylo, že dohled nad lékařským povoláním je jedním důležitých veřejných zájmů a je na státu, jakou formu dohledu bude volit. Uznal tedy, že dohled je možné provádět i jinak než skrze komoru a prostřednictvím povinného členství v ní, ale upozornil na to, že i Rada Evropy doporučuje nahrazovat postavení orgánů státní správy působením orgánů profesní samosprávy. Také argumentoval tím, že komory jsou zřízeny ze 39 Tamtéž s ŠEFL, V. Právní a ekonomické aspekty povinného členství v profesních komorách. In: Dny práva vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s Tamtéž. 42 Nález Ústavního soudu ze dne 14. října 2008, sp. Zn. PL. ÚS 40/06 20

21 zákona a tedy z vůle státu. Bylo tedy rozhodnuto, že povinné členství v komoře neomezuje právo svobodně se sdružovat či nesdružovat a povinné členství v komorách není protiústavní. 43 Ústavní soud také v nálezu uvádí, že mezi veřejnoprávní profesní korporace lze v České republice možné řadit také ostatní profesní komory s povinným členstvím. Tímto mělo být asi vyjádřeno, že tento nález je možno vztahovat na povinné členství v ostatních profesních komorách. 4.3 KLADY A ZÁPORY POVINNÉHO ČLENSTVÍ Kontrolovat výkon tak důležitých povolání, jako jsou povolání svobodná, je možné jak pomocí profesních komor s povinným členstvím, tak také pomocí profesních komor s nepovinným členstvím ve spolupráci se státními orgány. Ve prospěch povinného členství mluví fakt, že komory jsou pověřeny ze zákona také výkonem některých úkonů státní správy a to na účet členů komory, čímž částečně šetří státní rozpočet. Dalším přínosem povinného členství je zajištění soustavného vzdělávání všech, kteří dané povolání vykonávají tím, že mezi povinnosti profesních komor patří starost o celoživotní vzdělávání svých členů. Profesní komory také zajišťují kvalifikovaný dohled nad výkonem daných povolání. Proti povinnému členství můžou mluvit názory, že povinné členství omezuje svobodnou volbu při výběru povolání tím, že musejí být členem komory třeba i proti své vůli. K této otázce se již vyjádřil Ústavní soud, jak jsem již zmínil výše, a to tak, že povinné členství není protiústavní a naopak jej považuje za součást funkčního systému vyspělých zemí. Když to nakonec shrnu, tak model povinného členství sloužící ke správě a kontrole členů jednotlivých profesí sice není, jako ostatně většina věcí, dokonalý. Dozor nad danými a pro stát a pro veřejnost velmi důležitými profesemi musí být prováděn kvalitně a hlavně kvalifikovaně. Což kontrola pomocí profesních komor s povinným členstvím je zaručeno. Zrušení povinného členství by pravděpodobně mělo podobné následky jako u Hospodářské a Agrární komory. Tyto komory měly také původně povinné členství a disciplinární pravomoc. Po zrušení povinného členství se v komorách sdružuje menšina podnikatelů, což má za následek, že se již nijak výrazně neodlišuje od jiných sdružení podnikatelů. Také z důvodů tradice samosprávných komor na našem území by povinné členství mělo i nadále zachováno a v neposlední řadě by se také měly vyřešit všechny nejasnosti jeho zakotvení v Ústavním pořádku České republiky. 43 KONSTRUKCE.CZ Povinné členství v profesních komorách není protiústavní je součást systému vyspělých demokracií. [on-line] 3. únor [cit. 11.duben 2012]. Dostupné z 21

22 5 ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA Jedním z nejtypičtějším příkladem profesní komory s povinným členstvím je Česká advokátní komora (dále jen ČAK ). ČAK sídlí v Praze na Národní třídě 16 a má také pobočku v Brně v Kleinově paláci. Komora vede seznamy advokátu, advokátní koncipientů a seznam evropských advokátů. 5.1 KRÁTKÝ POHLED DO HISTORIE První předpis, který jednotně upravoval advokacii v Českých zemích, bylo císařské nařízení z roku 1849, tzv. Prozatímní řád. Tímto byly zřízeny advokátní komory v Praze pro územní Čech, v Brně pro územní Moravy a v Opavě pro území Slezska. Dalším důležitým milníkem byl rok 1869, kdy začal platit nový Advokátní řád, jenž platil až konce roku V tomto průběhu byl několikrát novelizován a advokacie zde byla koncipována jako svobodné a nezávislé povolání. V roce 1924 byla zřízena tzv. Stálá delegace advokátních komor, která měla za úkol reprezentovat advokátní komory společně. 44 Během protektorátu byla Advokátní komora v Opavě připojena k Advokátní komoře v Brně a po skončení války nebyla nikdy obnovena. Advokátní komora v Brně měla územní platnost pro Moravu a Slezsko. Dalším zlomem ve vývoji advokátních komor byl rok 1948, kdy s k moci dostala Komunistická strana. Byl vydán nový zákon č. 322/1948 Sb., o advokacii, který zrušil dosud platný Advokátní řád z roku Tímto zákonem byly zrušeny obě advokátní komory a místo nich vznikly krajská sdružení advokátů a Ústřední sdružení advokátů sídlící v Praze. Tento předpis umožnil postupně likvidovat samostatné advokátní kanceláře a zároveň posilovat oprávnění ministra spravedlnosti v oblasti dozoru nad advokacií. Až po pádu komunistického režimu v roce 1989 přichází nová etapa vývoje advokacie. K obnově nezávislého a svobodného výkonu advokacie dochází zákonem č. 128/1990 Sb., o advokacii. Tímto předpisem vzniká jediná samosprávná stavovská organizace Komora advokátů a není tedy obnovena Advokátní komora v Brně. Aktuálně platnou úpravou advokacie je zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii ve znění pozdějších předpisů. Tímto předpisem byla zřízena ČAK se sídlem v Praze jako právní nástupce dosavadních stavovských organizací advokátů. V roce 2004 byla novelou zákona o advokacii zřízena pobočka ČAK v Brně. 44 KOUDELKA, Z. Samospráva. Praha: Linde, 2007, s

23 5.2 ORGÁNY ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY ČAK má zákonem stanoveny tyto orgány: sněm, představenstvo, předsedu komory, kontrolní radu, kárnou komisi a zkušební komisi. Ve své pravomoci může také zřizovat poradní orgány SNĚM Sněm je nejvyšším orgánem ČAK a právo na účast na něm mám každý advokát. Sněm je svoláván tehdy, pokud o to písemně během dvou měsíců požádá alespoň třetina advokátu nebo kontrolní rada. Sněm svolává představenstvo. 46 Sněmu především přísluší z advokátů volit a odvolávat členy a náhradníky představenstva, kontrolní rady a kárné komise. Také schvaluje stavovským předpisem organizační řád Komory a výši plateb advokátů. Také se může usnášet ve všech dalších věcech, které si vyhradí. To se nevztahuje na rozhodování v kárném řízení PŘEDSTAVENSTVO Představenstvo je výkonným orgánem Komory. Má jedenáct členů a pět náhradníků a jsou voleni Sněmem na čtyřleté funkční období. Zasedání se koná zpravidla jednou měsíčně a je svoláváno Předsedou Komory. Představenstvu zejména přísluší volit a odvolávat ze svých členů předsedu a místopředsedy Komory, rozhodovat o pozastavení výkonu advokacie nebo u advokátního koncipienta o výkonu právní praxe. Také rozhoduje o vyškrtnutí ze seznamu advokátů nebo ze seznamu advokátních koncipientů. Mimo jiné pak může přijímat stavovské předpisy, kromě těch jejichž schválení přísluší sněmu. Zajišťuje dokumentační, studijní a publikační činnost Komory. Hospodaří s prostředky s fondy Komory. Má také vyjadřovací pravomoc ke zkušebnímu a kárnému řádu Komory PŘEDSEDA KOMORY Jménem Komory ve všech věcech jedná Předseda Komory, který je volen Představenstvem Komory. Jeho úkolem je především zajisti řádnou činnost Komory v době mezi zasedáními představenstva. Provádí záznamy v seznamu advokátů a advokátních koncipientů, rozhoduje o určení advokáta, jeho nástupce či zástupce, o přidělení advokáta, o pozastavení výkonu advokacie a o dalších věcech. 49 Současným předsedou je JUDr. Martin Vychopeň KONTROLNÍ RADA Kontrolním orgánem Komory je volena Sněmem Kontrolní rada. Počet jejích členů je určen organizačním řádem, v současné době je to 44 členů a 5 náhradníků. Dohlíží na zákona č. 85/1996 Sb zákona č. 85/1996 Sb zákona č. 85/1996 Sb zákona č. 85/1996 Sb zákona č. 85/1996 Sb. 23

24 dodržování zákona o advokacii a stavovských předpisů. K tomu má přístup ke všem písemnostem i jiným dokumentům advokátů, advokátních koncipientů i ostatních orgánů Komory. Předseda kontrolní rady je volen je volen radou z vlastních členů. Ten má pak v kárném řízení proti advokátovi postavení kárného žalobce KÁRNÁ KOMISE Kárné komisi náleží hlavní úloha v kárném řízení. Řídí se zákonem o advokacii a kárným řádem. Rozhoduje ve tříčlenných senátech o závažném nebo opětovném zaviněném porušení povinností stanovených zákonem nebo stavovským předpisem. Žalobu ke kárné komisi podává kárným žalobce, jímž je předseda kontrolní rady nebo ministr spravedlnosti. Kárná komise má 83 členů volených sněmem. Volba předsedy probíhá tajnou volbou člen kárné komise. V současné době je předsedou kárné komise JUDr. Petr Čáp ZKUŠEBNÍ KOMISE Zkušební komise hlavně schvaluje v souladu se zkušebním řádem seznam předpisů, které jsou vyžadovány při advokátních zkouškách. Zobecňuje poznatky z advokátních a uznávacích zkoušek a schvaluje zprávu o své činnosti a předkládá ji sněmu. Zkušební komise není orgán volený, ale členové jsou jmenování ministrem spravedlnosti tak, že nejméně jednu třetinu jmenuje na návrh Komory a jednu třetinu na návrh Nejvyššího soudu. 51 Zkušební komise ze svých členů volí předsedu a dva místopředsedy na tříleté období. V současné době je předsedou komise JUDr. Jan Luhan. 5.3 ČLENSTVÍ V ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMOŘE Členství v ČAK je povinné a vyplývá z 4 zákona o advokacii. Advokátem je pouze ten, který je zapsán v seznamu advokátů. Komora zapíše do tohoto seznamu každého, kdo splní podmínky dané zákonem o advokacii obsažené v 5. Patří mezi ně například: plná způsobilost k právním úkonům, získání vysokoškolského vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva, vykonání alespoň tříleté praxe na pozici advokátního koncipienta, bezúhonnost, složení advokátních zkoušek a další. 52 Jakmile ovšem některá z povinných podmínek přestane platit, rozhodne komora o vyškrtnutí ze seznamu advokátů a tím i ukončí možnost vykonávat advokacii zákona č. 85/1996 Sb zákona č. 85/1996 Sb zákona č. 85/1996 Sb. 24

25 6 DALŠÍ PROFESNÍ KOMORY S POVINNÝM ČLENSTVÍM V této kapitole stručně uvedu hlavní činnosti jednotlivých profesních komor s povinným členstvím. V popisu jednotlivých komor budu využívat zkrácený název Komora. 6.1 KOMORA VETERINÁRNÍCH LÉKAŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY Komora byla zřízena zákonem č. 381/1991 Sb., její sídlo je v Brně a sdružuje veterinární lékaře. Dbá hlavně na to, aby členové Komory vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a v souladu s právními předpisy. Také zaručuje odbornost svých členů a potvrzuje splnění podmínek nutných k výkonu povolání. Na druhou stranu také hájí a prosazuje jejich práva, chrání jejich profesní čest a také povinně vede jejich seznam. Základními články Komory jsou okresní sdružení veterinárních lékařů. Jinak Komora jako taková zřizuje na základě následující orgány. Jako nejvyšší orgán je zřizován sněm. Řídícím a výkonným orgánem Komory je představenstvo. Komoru navenek zastupuje volený prezident. Kontrolním orgánem Komory je revizní komise. Posledním, ze zákona daným orgánem, je čestná rada. Ta projednává porušení povinností členů Komory, stížnosti členů a uděluje disciplinární opatření ČESKÁ LÉKAŘSKÁ KOMORA Komora byla zřízena na základě zákona č. 220/1991 Sb. a její sídlo je v Olomouci s pobočkou v Praze. Sdružuje všechny lékaře vykonávající na našem území lékařské povolání v léčebné a preventivní péči. Komora především dbá na to, aby členové vykonávali své povolání odborně a v souladu s etikou a tím je zárukou odbornosti svých členů. Na druhou stranu také chrání jejich práva, zájmy a profesní čest a vede jejich veřejný seznam. Komora je složena z okresních sdružení lékařů a na celostátní úrovni zřizuje Komora povinně ze zákona následující orgány: sjezd delegátů (je nejvyšším orgánem komory), představenstvo komory (je řídícím a výkonným orgánem komory), prezidenta (který Komoru reprezentuje navenek, čestnou radu komory (vykonává disciplinární pravomoc) a revizní komisi komory (kontroluje činnost komory) zákona č. 381/1991 Sb zákona č. 220/1991 Sb. 25

26 6.3 ČESKÁ STOMATOLOGICKÁ KOMORA Byla zřízena na základě zákona č. 220/1991 Sb. a sídlí v Praze. Je nástupnickou organizací Lékařské komory stomatologů, jenž měla dobrovolné členství. Skládá se z oblastních komor s vlastní samosprávou, stejně jako Česká lékařská komora. Komora se hlavně stará o hlavně o ochranu společných zájmů, o odbornost, etiku povolání, o vedení veřejného seznamu členů, potvrzuje splnění podmínek k výkonu povolání zubního lékaře, o provoz vzdělávacího střediska. Orgány komory jsou stejné jako u České lékařské komory. 6.4 ČESKÁ LÉKARNICKÁ KOMORA Byla také zřízena zákonem č. 220/1991 Sb. a její sídlo je v Praze. Jejím hlavním úkolem je vést veřejný seznam svých členů a dbát na to, aby její členové vykonávali své povolání odborně, v souladu se jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komory. Také samozřejmě chrání práva svých členů a poskytuje jim právní pomoc. Organizační struktura a orgány jsou stejné jako u předcházejících dvou komor. 6.5 NOTÁŘSKÁ KOMORA Byla založena na základě zákona č. 358/1992 Sb. a sídlí v Praze. V případě této komory nejsou notáři přímo jejími členy, ale jsou členy příslušné regionální notářské komory, které jsou zřízeny v obvodu každého krajského soudu, a až ty jsou členy Notářské komory České republiky. Komora spolu s regionálními notářskými komorami dbají na řádné vedení notářských úřadů, na činnost notáře a na její etickou úroveň a odbornou výchovu notářů a jejich pracovníků. Také má na starost určování počtu notářských úřadů a organizuje konkurzy na jejich obsazení. Na starost má i reprezentaci ve vztahu ke státním orgánům, orgánům veřejné samosprávy a k veřejnosti. Jejími orgány ze zákona jsou kolegium jako nejvyšší orgán, prezidium jako řídící a výkonný orgán, prezident zastupuje Komoru navenek a revizní komise slouží ke kontrole fungování Komory ČESKÁ KOMORA ARCHITEKTŮ Komora má své sídlo v Praze a svou pobočku v Brně a je zřízena na základě zákona č. 360/1992 Sb. Hlavním posláním komory je v provádění autorizace architektů a vedení zákona č. 385/1992 Sb. 26

27 registru těchto autorizovaných osob. Autorizace je ověření odborných, profesionálních schopností a dovedností a morálních vlastností po předepsané tříleté praxi. Mezi další hlavní činnost Komory patří vydávání profesních předpisů a provádění disciplinárního dohledu na řádným výkonem povolání, spolupodílí se pojišťování architektů, spolupracuje na přípravě některých obecně závazných předpisů, spolupracuje s ostatními profesními organizacemi, především s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, spolupracuje s vysokými školami architektů a zajišťuje akce v rámci celoživotního vzdělávání architektů. Nejvyšším orgánem je valná hromada, jíž se mohou účastnit všechny autorizované osoby, které se dostaví. Pak je zde představenstvo. Mluvčím Komory je předseda. Dále zde fungují dozorčí rada, stavovský soud a autorizační rada, což je jmenovaný orgán činný na pomezí státní správy a samosprávy ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ Komora vznikla na základě zákona č. 360/1992 Sb. Sídlí v Praze, ale své oblastní kanceláře má po celé České republice. Její hlavní náplní práce je autorizovat osoby pro vybrané činnosti ve výstavbě. Tyto obory jsou autorizovaný inženýr, autorizovaný technik a autorizovaný stavitel. Další činností je právě spolupráce, při které autorizované osoby spolu s Komorou nesou příslušný díl spoluzodpovědnosti v oblasti projektování a vedení staveb. Jedná se především o technickou kvalitu v úrovni oborů a specializací, ochranu zájmů klientů při územním plánování, projektování, výstavbě, ochraně a vytváření životního prostředí. Dále také spolupracuje při zpracování legislativních úprav týkajících se stavebnictví je také připravena spolupracovat v koncepčních otázkách územního plánování. Nejvyšším orgánem je valná hromada. Výkonným orgánem je představenstvo v čele s předsedou Komory, který Komoru reprezentuje navenek. Nejvyšším kontrolním orgánem je dozorčí rada. Dále zde ještě ze zákona jsou zřízeny stavovský soud a autorizační rada KOMORA DAŇOVÝCH PORADCŮ ČESKÉ REPUBLIKY Komora sídlí v Brně a byla založena zákonem č. 523/1992, která byl novelizován v roce Tento zákon především upravuje postavení a činnost daňových poradců i činnost samotné 56 ČESKÁ KOMORA ARCHITEKTŮ Základní informace o České komoře architektů. [online] 11. březen [cit. 25. červen 2012], Dostupné z zákona č. 360/1992 Sb. 27