MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA ČESKÉ LITERATURY

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA ČESKÉ LITERATURY Literární tvorba Christophera Paoliniho Bakalářská práce Brno 2011 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Milena Šubrtová, Ph.D. Vypracovala: Anna Hronová

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne Podpis

3 Poděkování Velmi děkuji paní doktorce Mileně Šubrtové za její vedení, cenné rady k bakalářské práci a vstřícnost.

4 Obsah Úvod Literatura fantasy. Charakteristika ţánru, původ a vývoj, členění na dílčí subţánry Pojem fantasy, zařazení do literárního ţánrového kontextu, obecná charakteristika ţánru fantasy Historie fantasy literatury Díla s prvky fantasy od počátků aţ po 20. století Fantasy ţánr v 2. pol. 20. století aţ do současnosti Dělení fantasy literatury, její dílčí subţánry Pohádka, pohádková fantasy Fantasy artušovského cyklu Humorná fantasy Meč a magie Hrdinská fantasy Ţivot a dílo Christophera Paoliniho Odkaz Dračích jezdců Symbolika názvů ve spojitosti s postavami a dějem Rozvrhnutí příběhových linií v jednotlivých dílech a jejich souvislost s postavami a vývojem děje Narativní aspekty v souvislosti s hlavními postavami Charakteristika hlavních postav a jejich vývoj v jednotlivých dílech Odkazu Dračích jezdců Eragon Safira Roran Nasuada Charaktery vybraných postav v propojení s často se vyskytujícími podobnými charaktery ve fantasy literatuře... 35

5 3.5.1 Eragon, Roran a Nasuada jako mladí hlavní hrdinové Brom moudrý stařec Galbatorix, hlavní záporná postava Aspekt času v Odkazu Dračích jezdců Svět Odkazu Dračích jezdců Výrazné motivy a porovnání jejich vývoje v jednotlivých dílech Motiv zla a boje proti němu Motiv smrti Motiv síly rodinných vztahů a jejich vliv na postavy a události Motiv ţivotných změn a jejich vlivu na vývoj mladého jedince Další vybrané motivy Odkazu Dračích jezdců Závěr Přílohy Příloha 1: Christopher Paolini Příloha 2: Odkaz Dračích jezdců vs. Star Wars Příloha 3: Rozhovor s Christopherem Paolinim Příloha 4: Odkaz Dračích jezdců versus The Tolkien's Universe Příloha 5: Odkaz Dračích Jazdcov versus Pán Prsteňov Příloha 6: Mapa Alagaësie Příloha 7: Open letter Christopherovi Paolinimu Příloha 8: Rozhovor s Christopherem Paolinim z 1. února Seznam příloh Seznam pouţité literatury a dalších zdrojů: Primární literatura: Sekundární literatura a zdroje:... 80

6 Úvod Bakalářská práce se zabývá literární tvorbou mladého amerického spisovatele Christophera Paoliniho, jeho Odkazem Dračích jezdců. Práce je rozdělena do tří částí. První část, která je věnována fantasy ţánru, jeho charakteristice, historii a rozdělení, má ukázat předchůdce Christophera Paoliniho, vývoj ţánru, do něhoţ Paoliniho dílo patří a jehoţ klasické rysy Christopher Paolini ve svém díle vyuţil. Druhá část obsahuje informace o ţivotě Christophera Paoliniho a o vydání jeho děl. Třetí část se zabývá interpretací Odkazu Dračích jezdců. Jsou zkoumány jednotlivé sloţky v Odkazu Dračích jezdců jakoţto v celku, avšak i jejich projevy v jeho jednotlivých částech v Eragonovi, Eldestovi a Brisingru. Dochází k porovnání jednotlivých zkoumaných problematik a k jejich souhrnné charakteristice v rámci celého Odkazu Dračích jezdců. Cílem bakalářské práce je interpretace vybraných aspektů Odkazu Dračích jezdců, z níţ má vystupovat celková charakteristika díla, jeho vývoj a proměny ve vztahu k postupně vydávaným částem a také zachycení vývoje díla ve vztahu k vývoji autora, který začínal jako mladý nedospělý spisovatel a nyní se jiţ stal spisovatelem dospělým. V posledních letech je pozorovatelný růst oblíbenosti fantasy literatury a to především mezi dětmi a mládeţí. Četba o hrdinech, kteří jsou velmi často stejného či podobného věku jako oni a kteří proţívají mnohá dobrodruţství, jeţ jsou zasazena do poutavého světa kouzel, působí silně na jejich fantazii. Láká je ukazováním jiného, napínavého způsobu ţivota ve světech, které jsou čtenářům svou podstatou vzdálené i blízké, a inspiruje je k zaţívání podobných dobrodruţství alespoň v jejich snech. Některým čtenářům však snění přestane stačit, a tak hledají moţnost, jak postoupit dál. A to je přivede aţ k vlastní literární tvorbě. Začíná se tak objevovat skupina nedospělých autorů. Mnozí z nich u své literární činnosti nesetrvají, nebo své výtvory publikují pouze na internetu. Avšak díla některých, a mezi ně patří i Christopher Paolini, jsou vydána v kniţní podobě. 5

7 Výběr tématu této bakalářské práce byl zaloţen právě na uvědomění si těchto skutečností a na zájmu prozkoumat jedno z děl nedospělých autorů, kterému se navíc podařilo získat si široký okruh čtenářů po celém světě. 6

8 1. Literatura fantasy. Charakteristika žánru, původ a vývoj, členění na dílčí subžánry 1.1 Pojem fantasy, zařazení do literárního žánrového kontextu, obecná charakteristika žánru fantasy Fantasy je jeden ze základních ţánrů, který se řadí do fantastické literatury. Fantastika označuje veškerou literaturu, jejíţ děj vybočuje z rámce nám známé literatury. 1 Zahrnuje díla, která vytváří obraz skutečnosti prostřednictvím smyšlených prvků, takových, které neodpovídají běţné zkušenosti ani obecně přijatému nazírání světa. Dochází v nich tedy k literárnímu vyuţití individuální svobodné fantasie. 2 Jejími dalšími základními ţánry jsou science fiction a horor, ale je moţné sem připojit i pohádky, romány s fantastickým námětem apod. 3 Dále také romaneta Jakuba Arbesa a snové fantazie surrealismu. 4 Literatura fantasy je tedy samostatný ţánr řazený do širšího okruhu literatury do fantastické literatury. Fantasy lze charakterizovat jako literaturu, kde se v příběhu vyskytuje prvek nadpřirozena (např. magie, nadpřirozené bytosti). 5 Fantasy však na rozdíl od pohádek a bájí neodděluje svět kouzelný a svět reálný, ale naopak slučuje realitu a fantaskno v celistvý obraz, který je tedy zároveň reálný i fantastický. 6 V díle Fantasy: encyklopedie fantastických světů od Davida Pringleho je literatura fantasy definována takto: Fantasy je literatura zrozená z touhy srdce. 7 Tato definice vychází z tématu, kterému se ţánr fantasy věnuje, a z pocitů, které vzbuzuje ve čtenáři. Podle Pringleho musí fantasy literatura obsahovat naplněnou touhu a to ne tělesnou, ale 1 ADAMOVIČ, Ivan. Slovník české literární fantastiky a science fiction. 1.vyd. Praha: R3, s.6. 2 KOLEKTIV AUTORŮ Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze a Brně. Slovník literární teorie. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, s SLABÁK, Jakub. Počátky fantasy a její umělecké projevy: bakalářská práce. Brno, Masarykova univerzita, Fakulta filozofická, Vedoucí diplomové práce Aleš Filip. s KARPATSKÝ, Dušan. Labyrint literatury. 4. vyd. Praha: Albatros, s ADAMOVIČ, Ivan. Slovník české literární fantastiky a science fiction. 1.vyd. Praha: R3, s.6. 6 LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1. vyd. Jinočany: H&H, s PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s. 8. 7

9 touhu člověka po laskavějším světě, lepším já, po plnějším záţitku či pocitu skutečné sounáleţitosti. Fantasy tak působí především na city, čímţ se odlišuje od science fiction, která se zaměřuje na intelekt člověka. 8 Sci-fi čerpá z oblasti vědeckých motivů, obrací se k technice a budoucnosti, fantasy staví proti racionalismu citovost a pohádkovost a obrací se k minulosti, na místo techniky staví magii a mystiku. 9 Je si blízká s hororem, avšak na rozdíl od něj fantasy literatura zasahuje do širší oblasti lidských citů, často vyvolává velmi kladné emoce, jsou pro ni přirozené touha, úţas, dojetí, nostalgie i smích. 10 Fantasy vychází především z pohádek ústní lidové slovesnosti a z hrdinské epiky, která se formovala z písní, v nichţ byla opěvována odvaha lovců a válečníků. V obou těchto útvarech, které se v některých případech i překrývají, jsou odráţeny věčné lidské touhy, v pohádkách ty čistší, jemnější, zatímco v hrdinských eposech hrubší, a tyto touhy směřují svým způsobem k naplnění, ve kterém se pojí láska a hrdost a další kladné city. 11 Dalším rysem fantasy děl je náboţenský prvek, který odkazuje na jiné lidské tuţby a směřování a také ukazuje návaznost fantasy literatury na další druh příběhů a to na mýty. 12 Návaznost fantasy literatury na různé jednotlivé mytologie je v moderní fantasy velmi častým jevem. Moderní fantasy často vychází z několika mytologických oblastí, k nimţ patří starořecká mytologie, keltská mytologie, irská, germánská, skandinávská, islandská, ţidovsko-křesťanská, mytologie starověké Mezopotámie, Egypta, Indie, Persie, Arábie, Číny, Japonska a dalších oblastí. 13 K častým znakům fantasy patří také jistá archetypálnost postav, které vytvářejí ustálenou sestavu rolí. Kromě hlavního hrdiny (popř. skupiny hrdinů) tam patří druh hlavního hrdiny, jeho mistr (učitel, zprostředkovatel magie), protivník, sexuální objekt (ten můţe být hrdinovou motivací) a fantastická stvoření PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s MOCNÁ, Dagmar. PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, s PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ. s MOCNÁ, Dagmar, PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, s

10 Charakter prostoru ve fantasy spočívá ve vstupu do jiné dimenze. Ta má tři základní druhy: vytvoření světa paralelního s naším, vstup do pseudohistorie našeho světa a vytvoření imaginárního světa, který bývá často zaloţen na magii a společenské zřízení v něm je feudálního typu a předtechnické. 15 Opakujícím se motivem ve fantasy, který tedy přerůstá v obecný znak tohoto ţánru, je motiv cesty. Ten představuje nejen dobrodruţství a nutný úkol, ale symbolicky odkazuje k pouti celým ţivotem. Stává se také prostředkem k utváření hrdinova postoje k světu Historie fantasy literatury Díla s prvky fantasy od počátků až po 20. století Přijmeme-li výše uvedené vymezení, tak literatura typu fantasy existovala v literatuře od jejího vzniku. Prvky fantasy lze nalézt v Eposu o Gilgamešovi, v povídkách ze starého Egypta, v bájích ze starořeckého archaického období o obléhání Tróje, které o několik století později přepracoval Homér do hrdinských eposů Iliady a Odyssey. Oba tyto eposy se pak staly vzorem pro mnoho dalších příběhů, od středověkých arabských aţ po dnešní moderní odysey. 17 Také v Římské říši se objevovala díla s prvky fantasy, nebyla však veršovaná, jak bylo obvyklé v Řecku, ale spíš prozaická. I po zániku antické civilizace pokračovaly fantastické příběhy, avšak během raného středověku se předávaly většinou v ústní podobě, a proto jsou dnes mnohé ztraceny. Mezi dochovaná díla patří anglosaský epos Beowulf či prozaický Román o Alexandrovi od arcikněze Lva Neapolského. Alexandrovské téma bylo v následujících dobách často dál zpracováváno a napodobováno. Dalšími náměty byly např. ţivoty svatých. 18 V západní Evropě se začala rozvíjet světská epika, která vycházela a napodobovala antickou trójskou látku. Byla to především vyprávění o druţině Karla Velikého, v jejímţ čele stál hrdina Roland, a pak velmi známé, a přesto 15 MOCNÁ, Dagmar, PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, s Tamtéţ, s PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s Tamtéţ, s

11 tajemné příběhy o britském králi Artušovi a jeho učiteli kouzelníku Merlinovi. 19 Právě tyto britské příběhy se staly inspirací pro mnoho středověkých autorů a vychází z nich i dnešní fantasy spisovatelé, např. Marion Zimmer Bradleyová se svými Mlhami Avalonu či Andrzej Sapkowski, který prvky artušovské legendy zařadil do své ságy o zaklínači Geraltovi. Přímí předchůdci fantasy literatury se objevili v období renesance. V předchozích obdobích se formovaly kořeny fantasy, avšak v dílech z té doby jsou ještě jednotlivé fantastické prvky motivovány vládnoucím mytologickým, nebo náboţensky mystickým pohledem na svět, který je řízen zákony a silami v podstatě iracionálním. Právě aţ v renesanci došlo k vytvoření děl, v nichţ se literárně uplatnila individuální fantazie. 20 V 16. století tedy došlo k rozvoji dlouhých próz s fantaskními náměty. Byly to tzv. rytířské romány, mezi jejichţ zakladatele patří Španěl Garci-Rodríguez Ordóñez de Montalvo svým Amadisem Waleským. Na toto dílo opět navazovali autoři ve všech velkých evropských jazycích. 21 Období rozmachu rytířských románů pominulo v 17. a 18. století s rozvojem racionalizmu a vědy, avšak rytířský román nikdy zcela nevymizel a v 19. století se dokonce objevily pokusy o jeho oţivení, např. německý spisovatel Friedrich de la Motte Fouqué svými romány Kouzelný prsten a Singram a jeho druhové, či anglický autor William Morris se svými díly Les za světlem a Studna na konci světa. Právě Williama Morrise lze povaţovat za prvního autora fantasy literatury takové, jakou ji chápe většina lidí dnes. Bezprostředně ovlivnil všechny své následovníky ve 20. století, např. i lorda Dunsanyho, Ericka Rückera Eddisona, Cliva Staplese Lewise a Johna Ronalda Reuela Tolkiena, jejichţ knihy jsou povaţovány za vzor pro celý fantasy ţánr. 22 V 18. a 19. století vládl v literatuře realismus, přesto však je to doba rozvoje mnoha ţánrů, které s fantasy literaturou souvisí, např. umělá pohádka, fantaskní literatura čerpající z exotických vzorů Orientu, dětské knihy, knihy s humornými fantaziemi a také knihy s příběhy o ztracených rasách a fantastické thrillery PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s KOLEKTIV AUTORŮ Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze a Brně. Slovník literární teorie. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, s PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

12 Další rozmach fantasy ţánru nastal díky pulpovým magazínům ve 20. a 30. letech 20. století. Byly to časopisy, které se objevily na přelomu 19. a 20. století ve Spojených státech amerických. Byly tištěny na levném papíře z dřevěné drti 24 a zaměřovaly se na odrostlejší, nepříliš vzdělané čtenáře niţších středních vrstev, kteří se chtěli především pobavit. Povídky v nich tištěné byly dobrodruţné a obrazotvorné, plné romantiky, akce, hrdinství a často také milostných motivů. Právě v těchto časopisech byly publikovány první moderní povídky s prvky fantasy, coţ je povaţováno za počátek moderní fantasy literatury. 25 V pulpových magazínech vycházela fantasy díla na pokračování a získávala stále větší čtenářskou oblibu. Mezi nejvýznamnější pulpové časopisy patřily Weird Tales a Unknown a nejvýznamnějším autorem, který publikoval v pulpových magazínech, byl Rider Haggard, začínající dílem Ayša: Ona se vrací. 26 Rider Haggard je jeden ze spisovatelů, který je někdy pokládán za duchovního zakladatele fantasy subţánru meče a magie (sword and sorcery). 27 Autorem, který je však častěji jmenován jako zakladatel fantasy subţánru meče a magie, a jedním z hlavních zakladatelů fantasy ţánru vůbec, je Robert Ervin Howard a jeho dílo o dobrodruţstvích válečníka barbara Conana, o němţ Howard mezi lety 1932 a 1936 napsal šestnáct kratších příběhů a jediný román Hodinu draka. Za zakladatele křesťanské linie ve fantasy je povaţován Clive Staples Lewis, autor sedmidílné řady Letopisy Narnie. 28 Avšak za nejdůleţitějšího zakladatele fantasy ţánru jako takového je však povaţován John Ronald Reuel Tolkien. John Ronald Reuel Tolkien byl profesorem anglosaštiny na Oxfordu, který jiţ za studentských let začal tvořit vlastní jazyky. Nakonec vytvořil dva sindarštinu a quenštinu. Právě tyto jazyky se staly východiskem jeho tvorby, neboť Tolkien k nim začal vytvářet vlastní mytologii, která se později stala základem jeho nejznámějšího díla, Pána prstenů Anglicky wood pupl - odsud název pro tento druh časopisů 25 SKAVEN. Fantasy, scifi a horor historie ţánrů. Nocturno [online] [cit. 6. března 2011]. Přístupné na: < 26 PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s Tento názor razí David Pringle v díle Fantasy: encyklopedie fantastických světů, kde tvrdí, ţe role Ridera Haggarda je však ve vývoji fantasy často silně opomíjena. 28 SKAVEN. Fantasy, scifi a horor historie ţánr. Nocturno [online] [cit. 6. března 2011]. Přístupné na: < 29 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: životopis. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, s

13 V roce 1937 byl v Anglii vydán Tolkienův román Hobit. Tolkien Hobita původně nechtěl propojit s mytologií Středozemě, na které stále pracoval, avšak přesto se tak stalo a plně se to projevilo v díle, které mělo být pokračováním Hobita, nakonec se však stalo sice s Hobitem propojeným, ale jinak samostatným celkem. Je to Pán prstenů. Kniha, která si získala mnoho čtenářů po celém světě a vytvořila typ fantasy díla, kterým se mnoho autorů inspirovalo a velmi často ho věrně následovalo Fantasy žánr v 2. pol. 20. století až do současnosti Po vydání Tolkienova Pána prstenů a jeho obrovském úspěchu se fantasy literatury velmi rozšířila a značně vzrostla její obliba. Objevil se velký počet autorů, kteří se tomuto ţánru začali věnovat. Z 60. let lze uvést např. Michaela Moorcocka, Lloyda Alexandra nebo Ursulu Le Guinovou. Fantasy ţánr se rozdělil na mnoho různých odvětví, z nichţ kaţdé mělo své autory. Z humorné fantasy je znám Terry Pratchett a jeho příběhy ze Zeměplochy, z dětské fantasy je nejznámější série o Harrym Potterovi od Joanne Kate Rowlingové. 30 Současným velmi oblíbeným autorem fantasy je polský spisovatel Andrzej Sapkowski, autor pětidílné série o zaklínači Geraltovi, v Německu si pak získal oblibu spisovatel Marcus Heinz, autor série Trpaslíci. Fantasy literatura je nyní oblíbeným ţánrem široké čtenářské vrstvy, o čemţ svědčí i velký počet nově vydávaných děl tohoto ţánru. Zájem o fantasy v posledních letech podpořila i filmová tvorba, která se k němu po úspěchu filmového zpracování Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena, také velmi obrátila. Obliba fantasy je také reakcí čtenářů na současné problémy euroamerické civilizace. Fantasy se obrací zpět k přírodě, vyzdvihuje různost a pestrost ţivota a kultur, odkrývá potřebu určovat jasné morální hodnoty, hledat hranice dobra a zla. Často dává čtenářům to, co jim v reálném světě chybí SKAVEN. Fantasy, scifi a horor historie ţánrů. Nocturno [online] [cit. 6. března 2011]. Přístupné na: < 31 NOVÁKOVÁ, Luisa. Fantasy jako cesta ad fontes. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2005, roč. 10, č. 2, s

14 1.3 Dělení fantasy literatury, její dílčí subžánry Dělení fantasy literatury na dílčí subţánry je problematikou sloţitou. Jedním z hlavních problémů je jiţ to, co vlastně do fantasy literatury zařadit, kde začíná skutečná fantasy. Tato otázka je jedním z kritérií, na které autoři různých prací o fantasy pohlíţí odlišně a podle toho také rozlišují odvětví fantasy literatury. Jednotlivé subţánry fantasy nemají pevné hranice, navzájem se prolínají a ani jejich počet není přesně určen, neboť existují rozdílné názory na to, co je subţánrem fantasy, a co ne. V encyklopedii fantasy Davida Pringleho je jako fantasy označována taková literatura, která má přenést čtenáře do nových prostorů, do říše fantasie. Podle tohoto kritéria jsou do fantasy ţánru zařazeny pohádky, zvířecí příběhy, díla inspirovaná artušovským cyklem, příběhy Tisíce a jedné noci, příběhy s čínskými motivy, příběhy o ztracených rasách, humorná fantasy, fantasy meče a magie a hrdinská fantasy. 32 Jiné zdroje však často uvádí odlišné rozdělení fantasy literatury. Pracují s nestejným počtem subţánrů i s jinými názvy pro totoţné kategorie, některá díla jsou řazena do více podţánrů, coţ jen dokazuje, ţe rozdělení fantasy literatury na dílčí ţánry je zatím nevyjasněné. V této práci jsou proto uvedeny pouze vybrané příklady podţánrů fantasy, které se, ač pod jinými názvy, vyskytují ve více zdrojích Pohádka, pohádková fantasy Pohádka má s fantasy mnoho společných znaků, u některých děl je nejednoznačné, zda je řadit k pohádkám či k fantasy literatuře, avšak určovat pohádku jako subţánr fantasy je velmi sporné. Pohádky vychází z lidové slovesnosti a mají za sebou dlouhý vývoj, jakoţto ţánr jedinečný, aţ k dnešní moderní pohádce. Ale právě ta je někdy zařazovaná do fantasy ţánru. Nejedná se však o to, ţe by se pohádka stala podţánrem fantasy, spíše je to způsobeno mnoha společnými znaky moderních pohádek a fantasy literatury a obtíţností jednoznačného zařazení některých děl do konkrétního ţánru. 32 PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s

15 1.3.2 Fantasy artušovského cyklu Do literatury fantasy artušovského cyklu jsou řazena díla, která převypravují artušovskou legendu. Skutečně legendu, neboť k pravdivému studiu událostí chybí dostatek podkladů, a tak legenda o Artušovi tak, jak je zapsána do podvědomí lidí, je dílem předávaného ústního vyprávění, literatury a v dnešní době i filmů. Poprvé se v literatuře objevuje artušovská látka u Geoffreyho z Monmouthu v jeho díle Historia Regum Britanniae 33, jejíţ nejstarší rukopis pochází z roku Dílo získalo velkou oblibu a navázalo na něj mnoho dalších autorů, ve středověku např. Román o Brutovi od Roberta Wacea či Perceval od Chrétiena de Troyes. K autorům, kteří se k artušovské látce vrátili ve 20. století, patří Terence Hanbury White a jeho dílo Někdejší a budoucí král, Naomi Mitchisonová s dílem K nebezpečné kapli, dále pak Mary Stewartová s Kouzelníkem Merlinem, Marion Zimmer Bradleyová a její dílo Mlhy Avalonu a mnozí další. 34 Význam artušovského cyklu pro fantasy literaturu však nespočívá jen v přímém zpracování této látky v rámci fantasy ţánru, ale i ve velké inspiraci mnoha dalšími autory v této tematice a v jejích znacích. Vliv artušovské legendy lze vypozorovat v samých základech fantasy, která se inspirovala její atmosférou a charakteristickými prvky. I z tohoto důvodu jsem se v této práci přiklonila ke zdrojům, které určují fantasy literaturu věnující se artušovskému cyklu jako samostatný podţánr, neţ k těm, které fantasy literaturu zabývající se artušovskou legendou zařazují do podţánru historické fantasy Humorná fantasy Ţádný z hlavních ţánrů, který byl předchůdcem dnešní fantasy, tedy středověký román a sebrané pohádky z lidové slovesnosti, se nestal východiskem pro fantasy ve své humorné podobě, naopak vedly fantasy literaturu k váţnější a slavnostnější poloze. Přesto se však nakonec objevila díla s humornou sloţkou, která inspirovala 33 Dějiny britských králů 34 PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s

16 vznik humorné fantasy. Vrcholem těchto děl se stala autorská pohádka o Alence Lewise Carrolla. 35 Prvním spisovatelem humorné fantasy byl F. Anstey, autor románu Vice versa. Na něj navázala Edith Nesbitová s romány pro děti Fénix a koberec a Příběh amuletu. Dalším představitelem byl Američan Thorne Smith se svými díly Topper či Obrat. Humorná fantasy se také objevila v pulpovém magazínu Unknown, kam patřili autoři L Sprague de Campa a Fletcher Pratt. Mezi nejznámější představitele humorné fantasy se pak jistě řadí Terry Pratchett se svým cyklem Zeměplocha či Pelham G. Wodehous a jeho román Rajský plyn Meč a magie Fantasy literatura patřící do tohoto podţánru se objevila na začátku 20. století. Její vznik je spjat s texaským autorem Robertem E. Howardem a jeho dobrodruţnými příběhy Barbara Conana, které se poprvé objevily ve 30. letech v magazínu Weird Tales a kniţně vyšly poprvé v roce 1950 jako Conan Hodina draka. 37 Fantasy meče a magie bývá někdy označována jako hrdinská fantasy 38, neboť vypráví o hrdinovi bojovníkovi a jeho výpravách a dobrodruţstvích, kdy musí překonávat nástrahy, postavit se magii a porazit mnoho nepřátel. Pojem hrdinská fantasy je však také pouţíván pro klasickou fantasy, a tak tomu bude i v této práci, a podţánr fantasy literatury, kam patří i Barbar Conan, bude tradičněji nazýván fantasy meče a magie. Na dílo Roberta E. Howarda navázalo mnoho dalších spisovatelů, např. C. L. Moorová, tím nejplodnějším autorem však byl Fritz Leiber a jeho dílo o barbaru Fafhrdovi a zloději Šedém Myšilovi, kniţně poprvé vydané pod názvem Dva hledali dobrodruţství. Mezi další tvůrce tohoto podţánru patří Michael Moorcock a jeho Zloděj duší PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Fantasy. Wikipedie [online]. 1999, [cit. 8. března 2011]. Přístupné na: < 39 PRINGLE, David. Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s

17 1.3.5 Hrdinská fantasy Hrdinská fantasy, nazývaná taktéţ klasická, epická či vysoká, má určité společné rysy s fantasy meče a magie a někdy je s ní zaměňována. Obě vypráví o hrdinovi či hrdince, kteří proţívají různá dobrodruţství ve zcela smyšleném světě, avšak hrdinská fantasy představuje rozsáhlý propracovaný příběh, který je hrdinský ne kvůli svým postavám, ale kvůli atmosféře vyprávění, povaze postav, charakteru světa a prosazovaným hodnotám. 40 Základ tohoto podţánru fantasy netvoří vyprávění o konkrétním hrdinovi, ale samotný duch vyprávění a propracovanost imaginárního světa, v němţ se děj odehrává. Postavy se mohou měnit, avšak svět je stále stejný, na něm stojí děj díla. 41 Za předchůdce tohoto podţánru je povaţován William Morris se svým románem Studna na konci světa, avšak za skutečného zakladatele tohoto druhu fantasy je povaţován John Ronald Reuel Tolkien a jeho trilogie Pán prstenů. 42 Právě Pán prstenů a další díla o Středozemi, Tolkienově vytvořeném světě, inspirovalo mnoho autorů k následování tohoto vzoru. Převzali pravidla Tolkienova světa, jeho charakter a také způsob vyprávění a teprve na tomto základu staví svou vlastní tvorbu. Tolkien svým dílem vytvořil nový druh fantasy a vtiskl mu rysy, které velký počet autorů přijal jako dané rysy tohoto ţánru a řídí se podle nich. Pro mnoho lidí, spisovatelů i čtenářů se typ tolkienovské fantasy stal synonymem pro fantasy literaturu obecně. Její obliba a mnoţství spisovatelů věnujících se tomuto podţánru vedlo k tomu, ţe hrdinská fantasy se stala nejpopulárnějším a zároveň nejkomerčnějším podţánrem fantasy, coţ ale také zapříčinilo vznik mnoha pouze průměrných aţ podprůměrných děl, čímţ se hrdinská fantasy posunula k populární oddechové jednoduché literatuře pro čtenáře většiny věkových kategorií, přestoţe zákládající dílo tohoto ţánru, Tolkienův Pán prstenů, takové rozhodně není. Do skupiny děl, navazující na odkaz Tolkienova díla, patří např. dílo Pěšec proroctví Davida Eddingse, Mág Raymonda E. Feista, Letní strom Guye Gavriela Kaye, Kouzlo dýky Katharine Kerrové, Krev a jed Robina Hobba a mnohá další PRINGLE, David. Fantasy. Encyklopedie fantastických světů. 1.vyd. Praha: Albatros, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

18 Tento druh fantasy literatury také ovlivňuje velmi mladé lidi, kteří začínají v rámci tohoto podţánru psát, ať se jedná o fanfiction 44 nebo o skutečnou vlastní literární tvorbu. Právě jejím zástupcem je Christopher Paolini. 44 Tvorba na náměty jiţ vydaného díla často uveřejňována na internetu, např. < 17

19 2. Život a dílo Christophera Paoliniho Christopher Paolini 45 se narodil 17. listopadu 1983 v Montaně v Jiţní Kalifornii. Nechodil do školy, jeho matka ho i Christopherovu mladší sestru Angelu vzdělávala doma. Ve volném čase se věnoval četbě a také začal psát krátké povídky a básně. Mezi jeho nejoblíbenější knihy patří Jeremy Thatcher od Bruce Colvilla, Dragon Hatcher a Duna Franka Herberta, Magician Raymonda E. Feista a Jeho temné esence Philipa Pullmana, dále také knihy Anne McCaffrey, Jane Yolen, Braiana Jacquese, E. R. Edissona, Davida Eddingse a Ursuly Le Guin. 46 V patnácti letech se rozhodl, ţe se pokusí napsat vlastní ucelený příběh. 47 Když jsem jako patnáctiletý dokončil střední školu, hledal jsem, čím se zabavit předtím, než nastoupím na univerzitu. Rozhodl jsem se napsat příběh, který bych si sám rád přečetl. Vlastně jsem nikdy nezamýšlel, že se stanu spisovatelem, Eragon byl prostě pokus stvořit dílo knižních rozměrů bez záměru je vydávat. 48 Podle těchto slov autora je zřejmé, ţe původně nechtěl své dílo vydat, chtěl se jen pokusit sepsat vlastní příběh, v němţ by bylo vše, co sám měl v knihách rád. Svůj vymyšlený příběh si tedy rozvrhl a začal ho postupně rozpracovávat. Napsání původního konceptu prvního dílu (který později v kniţní podobě získal jméno Eragon) trvalo Christopherovo jeden rok, další rok pak text upravoval. Teprve poté ho ukázal svým rodičům, kteří se ho rozhodli vydat v rodinném nakladatelství Paolini International LLC. Kniha tam vyšla v únoru roku V létě roku 2002 objevil knihu novinář a spisovatel Carl Hiaasen. Ten ji doporučil svému vydavateli v nakladatelství Alfred A. Knopf Random House. Nakladatelství odkoupilo práva na knihu a v srpnu roku 2003 ji vydalo v upraveném vydání. 50 V roce 2005 pak bylo vydáno pokračování s názvem Eldest, druhý díl plánované trilogie. Při psaní třetího dílu však Christopher Paolini prohlásil, ţe díly budou nakonec čtyři, neboť ve třech nedokáţe příběh dovést ke konci. Třetí díl 45 Foto Christophera Paoliniho viz příloha Christopher Paolini. Alagaësie.net. [online] [cit. 1. prosince 2010]. Přístupné na: < 47 Tamtéţ 48 HORÁČKOVÁ, Alice. Eragona jsem psal pro sebe. idnes [online] [cit. 1. prosince 2010]. Přístupné na: < /literatura.asp?c=a051213_082650_show_rozhovor_kot>. 49 Christopher Paolini. Nejnovější informace ze světa Alagaësie [online] [cit. 1. prosince 2010]. Přístupné na: < 50 PAOLINI, Christopher. Eragon. 1.vyd. Praha: Fragment, Str

20 s názvem Brisingr vyšel v roce 2008, na čtvrtém dílu tetralogie Christopher Paolini dosud pracuje, avšak 23. března 2011 vydalo americké nakladatelství Random House tiskovou zprávu, ve které uvedlo název a datum vydání poslední části Odkazu Dračích jezdců. Poslední díl se bude jmenovat Inheritance 51 a ve Spojených státech amerických bude vydán 8. listopadu V České republice byl vydán první díl Odkazu Dračích jezdců pod stejným názvem jako v USA, tedy Eragon, a vyšel v roce 2004 v nakladatelství Fragment. Překladu se ujala Olga Machútová-Zumrová. Druhý díl s názvem Eldest nakladatelství Fragment vydalo roku 2006 a třetí díl Brisingr v roce V roce 2010 byl vydán také Průvodce po Alagaësii od Christophera Paoliniho, kniha s mnoha ilustracemi shrnující informace o světě Odkazu Dračích jezdců. V roce 2006 byl podle prvního dílu Eragon také natočen stejnojmenný film pod vedením reţiséra Stefana Fangmeiera. 51 Uváděný překlad do češtiny je zatím neoficiální a zní Dědictví, nebo Odkaz. 52 KILLER_MANIC. Známe název a datum vydání čtvrtého dílu! Alagaësie.net. [online] [cit. 26. března 2011]. Přístupné na: < 19

21 3. Odkaz Dračích jezdců 3.1 Symbolika názvů ve spojitosti s postavami a dějem Tetralogie Odkaz Dračích jezdců vypráví o zemi Alagaësii, kde v Království vládne krutý král Galbatorix, Dračí jezdec, který odpadl od svého řádu, zničil ho a ustanovil se králem. Proti němu stojí v odboji spojenectví elfů, trpaslíků a lidí, kteří si říkají Vardenové. Nemohou však zvítězit, dokud se neobjeví další Dračí jezdec, který by se k nim přidal. Tímto jezdcem se stáne Eragon, chudý farmářský chlapec, který náhodou nalezne dračí vejce, z něhoţ se vylíhne dračice Safira. Eragon ji vychová a pak se spolu zapojí do boje proti Galbatorixovi. Název celé tetralogie, Odkaz Dračích jezdců, je vyjádřením prvotní, nejdůleţitější příčiny, od níţ se začal odehrávat celý příběh Eragona a dalších postav. Dračí jezdci jsou jiţ minulostí, avšak je to právě jejich dědictví, jejich odkaz představovaný jedním z posledních dračích vajec, z něhoţ se vylíhne dračice Safira a spojí se s Eragonem v poutu jezdce a draka, jeţ započne sled událostí, které jsou náplní příběhu tetralogie. Názvy jednotlivých dílů Odkazu Dračích jezdců zastupující tyto části, Eragon, Eldest a Brisingr, symbolizují jejich charakter, jejich náplň, to, co je v nich nejdůleţitější. První díl Odkazu Dračích jezdců nese název Eragon, coţ je jméno hlavní postavy celého díla, jejíţ příběh je sledován. Podle spisovatelky Lois H. Greshové 53 vychází jméno Eragon z anglického slova dragon (drak), jen první písmeno ve slově dragon je vyměněno za další písmeno v abecedě, tedy D za E. 54 Toto je ovšem jen domněnka, která se můţe po vydání připravovaného čtvrté části Odkazu Dračích jezdců ukázat jako zcela mylná. Paolini v předchozích dílech naznačil, ţe jméno Eragon má v Alagaësii nějaký význam, jenţ nejspíš souvisí s Eragonovým posláním a který je zároveň pojícím prvkem mezi Eragonem jako hlavním hrdinou příběhu Odkazu Dračích jezdců a jeho jmenovcem z minulosti, elfem, jenţ jako první vychoval draka a stal se tak prvním Dračím jezdcem. 53 Lois H. Greshová je autorka knihy Eragon: jeho příběh a svět, v níţ se zabývá příběhem Eragona a zkoumá svět, v němţ Eragon ţije. 54 GRESHOVÁ, Lois H. Eragon: jeho příběh a svět. 1.vyd. Brno: JOTA, s

22 Druhý díl Odkazu Dračích jezdců se jmenuje Eldest. Tento název pochází z anglického jazyka a znamená nejstarší či prvorozený. Odkazuje to na nejdůleţitější událost v Eldestovi, kdy Eragon zjistí, ţe jeho dřívější přítel Murtagh, který se také stal Dračím jezdcem, avšak nedobrovolně se přidal na stranu Galbatorixe, je jeho starší bratr a oba jsou synové Morzana, dřívějšího nejvěrnějšího a nejkrutějšího následovníka Galbatorixe. Název Eldest odkazuje na to, co všechno pro Eragona toto odhalení znamená. Musí se smířit se zradou přítele, ţe je synem člověka, který má na svědomí mnoho zla a ţe bude bojovat proti svému bratrovi. Třetí díl je nazván Brisingr. Tento výraz pochází ze staronorštiny a znamená oheň. 55 V Odkazu Dračích jezdců je to slovo starověkého jazyka, který je staronorštinou inspirován, jímţ hovoří v knize elfové, a zároveň se pomocí tohoto jazyka provádí kouzla. Slovo brisingr se také stane jménem Eragonova nového meče, který je vykován pomocí magie elfskou kovářkou přímo pro něj a má kouzelné schopnosti. Podle Eragonova nového meče je tedy nazván celý díl, avšak meč v názvu plní pouze funkci symbolu, zastupuje celou mnoţinu nových událostí a dalších pokroků ve vývoji hlavního hrdiny. Eragon se dozví, kdo je jeho skutečný otec, ţe není synem Morzana, ale svého prvního učitele Broma, také Dračího jezdce, avšak takového, který zůstal věrný dobru a cti. Zjistí, odkud pramení moc jeho protivníka, krále Galbatorixe, a jak je tedy nutné postupovat, aby mohl být poraţen. Meč Brisingr symbolizuje všechno toto poznání a především plné dozrání Eragona k jeho úkolu, pochopení ho a převzetí ho s úplnou odpovědností, a proto třetí kniha nese tento název. Symbolizuje konečné dozrání hlavní postavy, uzavření pomyslného kruhu tohoto procesu zrání. Brisingr bylo první slovo starověkého jazyka, jazyka kouzel, které se Eragon naučil, díky kterému objevil novou stranu světa, stranu kouzel, do níţ nakonec musel hluboko vstoupit a podrobně ji poznat. Kouzlem Brisingr tuto cestu Eragon započal. Meč Brisingr, který zahoří vţdy, kdyţ Eragon toto slovo vysloví, symbolizuje vyvrcholení této cesty, kdy Eragon vystoupal na poslední stupeň. 55 HORÁČKOVÁ, Alice. Chlapec a jeho drak spolu dospívají a čelí zlu. idnes [online] [cit. 1. prosince 2010]. Přístupné na: < /literatura.asp?c=a041019_195857_literatura_kot>. 21

23 Třetí díl Brisingr navíc ještě nese podtitul, který zní Sedm slibů Eragona Stínovraha a Safiry Zářivé Šupiny. Tento podtitul upřesňuje náplň Eragonova příběhu, kdy se nejedná o proţívání nových událostí, ale o plnění povinností a slibů, jeţ se Eragon a Safira zavázali splnit v předchozích dílech. 3.2 Rozvrhnutí příběhových linií v jednotlivých dílech a jejich souvislost s postavami a vývojem děje První díl Odkazu Dračích jezdců má jen jednu příběhovou linii, sleduje cestu jedné postavy, hlavního hrdiny Eragona. Výjimku tvoří pouze prolog, který knihu uvádí. V něm je odhalen obraz neznámé výpravy tří elfů, kteří jsou přepadeni Stínem a zlými netvory urgaly. Dva z elfů jsou zabiti, poslední z nich, elfí ţena, je zajata, avšak zachrání kámen, který chtěl Stín získat, pošle ho kouzlem neznámo kam. Zde prolog končí. Je to jakýsi předobraz děje, který je sám o sobě sice jasně pochopitelný, avšak nejsou známé ţádné souvislosti s dějem hlavního příběhu, který po něm začíná. Ty jsou odhaleny aţ později v jeho průběhu. Samotný příběh Eragona začíná tím, jak patnáctiletý farmářský hoch jménem Eragon jde na lov do nebezpečných hor. Tam se před ním náhle objeví podivný modrý kámen, z něhoţ se později vyklube malá dračice. Eragon ji pojmenuje Safira a rozhodne se ji tajně vychovat, avšak brzy ho začnou pronásledovat sluhové krále Galbatorixe, který chce kámen nyní tedy jiţ vylíhlou dračici získat zpět. Zabijí Eragonova strýce Gera a Eragon sám musí se Safirou uprchnout ze svého domova. Rozhodnou se spolu pomstít strýcovu smrt a vydávají se pronásledovat jeho vrahy, dva tvory ra zaky. Na této nebezpečné cestě se k nim přidává starý vesnický vypravěč Brom, který však, jak se později ukáţe, skrývá mnohá tajemství. Eragon se postupně po cestě učí šermovat a kouzlit. Jeho přítel Brom je později zabit ra zaky a Eragon a Safira se rozhodnou odejít ke vzbouřencům Vardenům, kteří usilují o svrhnutí krále. Cestou se k nim přidá mladý muţ Murtagh, kterého Galbatorix také pronásleduje, a vezmou s sebou také zraněnou ţenu Aryu, elfku, s níţ se čtenář setkal v prologu, která se jen u Vardenů můţe uzdravit. I přes mnohé překáţky dosáhnou svého cíle, Vardenové jsou však posléze napadeni urgaly a je sveden velký boj, v němţ se Eragon stane hrdinou, kdyţ zabije Stína a pomůţe tak vyhrát celou bitvu. 22

24 Druhý díl Odkazu, Eldest, jiţ nemá jen jednu příběhovou linii, prolínají se v něm příběhové linie tři. Je to příběh Eragona, který má největší rozsah a uchovává si i přes rozdělení příběhu nejdůleţitější postavení. Eragon a Safira odjíţdí s Aryou do říše elfů, kde Eragon podstupuje výcvik Dračích jezdců u posledního starého Dračího jezdce elfa Oromise a jeho draka Glaedra. Druhou linii tvoří příběh Rorana, Eragonova bratrance, který má druhé místo v rozsahu a důleţitosti. Roran se společně s celou vesnicí Carvahall, kde dříve ţil i Eragon, postaví Galbatorixovým přisluhovačům, kteří je chtějí vyuţít proti Eragonovi. Roran a ostatní vesničané nejprve královy sluţebníky z vesnice vyţenou a potom ji opustí a vydají se k Vardenům, aby se k nim připojili k jejich boji proti Království, které jim svým útokem zničilo ţivoty. Poslední linií je vyprávění o Nasuadě, vůdkyni vzbouřenců Vardenů, jejíţ příběh je nejkratší. Nasuada odejde se všemi Vardeny do Surdy, coţ je země sousedící s Královstvím. Spojí se se zdejším králem Orrinem a společně chystají taţení proti Galbatorixovi. Přechody mezi jednotlivými liniemi se dějí vţdy po několika kapitolách, kdyţ příběh uskuteční výrazný krok kupředu. Nedochází k ţádnému rozuzlení, naopak, jednotlivé linie jsou často přerušeny v okamţiku napětí, coţ sice čtenáře povzbudí k další četbě, avšak také ho to ruší při přechodu k jiné linii. Neţ se opět vcítí do postav, které jsou v jiném příběhu, neţ s nimi opět začne proţívat události jejich ţivotů, uplyne nějaká doba, a čtenář tak přijde o záţitek ze čtení tohoto úseku. Jako příklad lze uvést scénu, kdy se před Eragonem objeví další Dračí jezdec se svým drakem a v tom okamţiku se děj knihy přenese k Eragonovu bratranci Roranovi. Pokračování Roranova příběhu je tak narušeno silným napětím, jímţ skončil příběh Eragonův, čímţ je čtenářský záţitek umenšen a trpí tím také pozornost, díky čemuţ můţe čtenáři uniknout důleţitá informace. Na konci Eldesta pak dojde k propojení a splynutí všech tří linií a to v momentě, kdy se všechny hlavní postavy shledají ve velké bitvě, v prvním útoku Vardenu na Království. Tehdy jsou vedlejší dějové linie potlačeny a zůstane jen linie Eragona. Ve třetím díle Brisingru však postupně dojde opět k rozdělení příběhu na několik linií. Od Eragonova vyprávění se znovu oddělí linie Rorana a Nasuady. Je zde však oproti Eldestu změna, tyto tři příběhy nejsou stále oddělené, v průběhu dílu se mnohokrát protnou, jak se postavy setkávají a čelí stejným situacím. Toto prolínání 23

25 jednotlivých linií je vynuceno příběhem, neboť postavy se jiţ nenachází odděleně kaţdá v jiné části Alagaësie, ale schází se ve společném prostoru, který je jejich základnou, odkud podnikají další výpravy. V Brisingru pokračuje útok Vardenů na Království a jejich tábory jsou právě tou základnou, kde se protínají příběhy všech postav, neboť tam se všichni hrdinové vrací. U Vardenů se nejméně nachází Eragon, jeho příběh v Brisingru je naplněn především plněním slibů, které se se Safirou zavázali splnit v předchozích dílech, a také konáním povinností, jejichţ splnění je nutné k dalšímu vývoji příběhu, který je však odsunut do čtvrtého dílu. Eragon tedy nejprve se svým bratrancem Roranem letí osvobodit Roranovu snoubenku Katrinu, kterou zajali ra zakové, kdyţ v Eldestovi bojovali proti Roranovi a ostatním vesničanům v Carvahallu. Potom se Eragon vydává k trpaslíkům, aby tam ovlivnil volbu jejich nového krále a pomohl zvolit takového, který bude Vardenům dále pomáhat při jejich boji s Královstvím. Poté cestuje do elfí říše, aby zde alespoň chvíli pokračoval ve výcviku, a pak se vrací zpět k Vardenům, aby jim pomohl v útoku na první město v Království. Eragonova linie se tedy s linií Rorana a Nasuady protne pouze dvakrát. Linie Rorana a Nasuady se však navzájem protínají mnohem více, neboť Roran se přidal k Vardenům a tak jezdí na výpravy, na které je Nasuadou vysílán, a zase se vrací zpět do hlavního Vardenského leţení. Nasuada sama pak pokračuje v plánování útoků na Království a obhajování své pozice. Na rozdíl od Eldesta v Brisingru přibude ještě navíc několikrát samostatná linie Safiry, která se znatelně odlišuje od zbylých příběhů. Paolinimu se podařilo vytvořit jedinečný náhled, který značí, ţe se nejedná o příběh ţádné běţné postavy, ale draka, ţe se jedná o jeho proţívání a pohled. Tato linie byla oddělena z toho důvodu, ţe poprvé za celý Odkaz Dračích jezdců se Eragon a Safira rozejdou a kaţdý se nachází na jiném místě a plní své povinnosti. Přecházení mezi jednotlivými liniemi se v Brisingru děje méně rušivě neţ v Eldestovi. Nedochází k přerušování vyprávění ve chvílích napětí, naopak aţ po vyřešení dílčí zápletky, čímţ je přechod mezi liniemi klidnější, přirozenější a pro čtenáře tak jednodušší. Napětí tímto sice není zvýšeno, jako tomu bylo u Eldesta, avšak čtenář se na příběhy soustředí od začátku do konce, nedochází k potíţím s vcítěním do jednotlivých linií. 24

26 Kaţdý díl Odkazu Dračích jezdců je strukturován podle aktuální potřeby příběhu, díly se od sebe odlišují, nemají jednotné uspořádání. Jednotlivé linie se objevují a zanikají tak, jak je právě nutné. K jejich vzájemnému propojení dochází na základě prostorových aspektů, kdy se postavy sejdou na jednom místě. To je jejich přímé propojení. Dochází však ještě k nepřímému propojení, kdy se spolu postavy spojí pomocí kouzel, coţ je dvakrát vyuţito v Eldestovi, kdy Eragon díky magii sleduje, co se děje s Roranem a co se děje s Nasuadou, a několikrát i v Brisingru, kdy se Eragon také pomocí kouzla spojuje s Nasuadou. Kromě samostatných linií v Eldestovi a v Brisingru se v celém Odkazu Dračích jezdců objevují ještě náhledy událostí, kterých se postavy, jeţ mají samostatné linie, nezúčastňují. Jsou to děje týkající se postav, které mají v celém Odkazu Dračích jezdců důleţité postavení, avšak nemají samostatnou příběhovou linii. Toto nahlíţení se děje zpravidla pomocí kouzelného nazírání, duševního spojení či snů, které se později projeví jako nazírání skutečnosti jiného místa ve spánku. Odlišuje se to od převyprávění událostí postavou, která byla přítomna, neboť ač se postava, která tyto události vnímá, jich sama nezúčastní, náhled do nich je autentický, nepřevyprávěný. Přesto však tyto události nestojí samostatně, neboť čtenář je můţe vidět jen díky tomu, ţe je vnímá hlavní postava té které konkrétní linie, a tak tyto nepřímo vnímané události zůstávají propojeny s linií, v níţ se objeví. V prvním dílu takto Eragon ve snech vidí, co se děje s uvězněnou elfou Aryou, kterou pak díky tomu také vysvobodí. Je to příklad toho, kdy postava i skrz ni i čtenář vnímají autenticky něco, u čeho není postava fyzicky přítomna. Výjimku tvoří v prvním díle prolog, kdy čtenář vnímá něco, co Eragon ne, co je mu aţ později převyprávěno. V druhém díle se autentické náhledy událostí, kterých se však postavy nezúčastní, většinou uskuteční pomocí kouzelného nazírání. Např. kdyţ Eragon sleduje, co dělá jeho bratranec Roran či Nasuada. Ve třetím díle se pak objevuje ještě jeden nový způsob náhledu, a to kdyţ Eragon, který získal duševní spojení s Glaedrem, drakem svého elfského učitele Oromise, vidí bitvu mezi Oromisem a Murhaghem Glaedrovýma očima a vnímá jeho myšlenky. 25

27 Při rozboru struktury příběhu a dějových linií nelze nezmínit silné námitky, které se objevily po vydání Eragona a Eldesta, kdy bylo kritizováno, ţe Odkaz Dračích jezdců převzal strukturu děje filmové řady Hvězdných válek, přesněji IV. a podle některých ještě V. epizody. Takový názor zastává např. Luisa Nováková v článku uveřejněném v časopise Ladění, kde říká: Podstatněji Eragon odkazuje k Hvězdným válkám George Lucase, především k prvnímu dílu původní trilogie. Jestliže u Tolkiena se autor inspiroval při tvorbě fiktivní země a jejích obyvatel, s Hvězdnými válkami jeho dílo spojuje řada zápletek, kdy občas v nás vyvstane pocit, že máme před sebou přímou dějovou variantu proslaveného filmu (pochopitelně v čistokrevném fantasy hávu). 56 Na internetovém webu, který je celý věnován Odkazu Dračích jezdců a je ve své kategorii největší v České republice, se také objevil článek srovnávající Eragona a Eldesta s Hvězdnými válkami. Autor článku vidí podobnost ve vedení příběhu, v základních reáliích (Dračí jezdci x rytíři Jedi), v Eragonově dětství a původu, v jeho cestě s Bromem, v Bromově smrti, v bitvě o Farthen Dûr, v Eragonově výcviku u elfů, v symbolice barev a také v podobnosti Vardenů a Rebelů a Království a Impéria Narativní aspekty v souvislosti s hlavními postavami Odkaz Dračích jezdců, jak bylo uvedeno výše, nemá jednu příběhovou linii, ale několik, které se vzájemně prolínají a podávají tak celkový obraz děje. Všechny linie, ať sledují události kolem jakékoliv postavy, však spojuje stejný styl vyprávění, stejná vyprávěcí situace 59 a to je vyprávěcí situace autorská, avšak se znaky personální. Děj je sice popisován s odstupem, z vnějšího pohledu, ale v některých situacích je vyprávění podáváno z pohledu určité postavy a to ne to, co můţe objektivně vidět, ale co skutečně daná postava vnímá a jak si to vykládá. Čtenář tedy v těchto okamţicích ztrácí objektivní pohled na děj a vnímá události 56 NOVÁKOVÁ, Luisa. Dračice a její chlapec. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2005, roč. 10, č. 1, s PAVELB. Odkaz Dračích jezdců vs. Star Wars. Alagaësie.net [online] [cit. 1. prosince 2010]. Přístupné na: < 58 Viz příloha Rozdělení a charakteristika vyprávěcích situací převzato z Teorie vyprávění Franze K. Stanzela. 26

28 skrz vidění určité postavy, coţ působí na jeho postoje a názory. Tento přístup je realizován v popisu událostí, které jsou reflektovány skrz vnímání určitou postavou. Navíc je doplňován vnitřními monology postav, přímými i nepřímými, a popisem jejich pocitů. Tento způsob vyprávění není ve všech dílech Odkazu Dračích jezdců obsaţen stejně, způsob vyprávění se v jednotlivých dílech mění, je moţno sledovat vývoj, postup. První díl Eragon je napsán v čistě autorské vyprávěcí situaci. Vypravěč je vševědoucí a je pouţita er-forma vyprávění. Děj, který je popisován, je sice ten, kterého je Eragon přítomen, avšak je popisován objektivně, ne skrz Eragona a jeho vnímání. Také se zde nevyskytují ţádné vnitřní monology postav tedy v tomto případě Eragona, jelikoţ celý díl Eragon je tvořen jedinou příběhovou linií, tou Eragonovou. Myšlenky a pocity Eragona jsou vyjadřovány nepřímo, obecným popisem skrz vypravěče, nebo v Eragonových rozhovorech s ostatními postavami, nejčastěji se Safirou. V druhém díle Eldest však dojde ke změně. Způsob vyprávění je změněn. Stále převaţuje vnější, objektivní nahlíţení na události, avšak v některých chvílích se začíná objevovat vidění situací skrz vnímání hlavní postavy a to nejen Eragona, ale také Rorana a Nasuady, jejichţ příběhy se rozvinou v samostatné dějové linie. V tomto díle se také začínají objevovat vnitřní monology postav, jejich myšlenky jiţ nejsou popisovány vypravěčem, postavy je samy vyjadřují. Vyprávění tak sice přestává být zcela objektivní, avšak čtenář se můţe více ponořit do děje, je zde větší míra proţívání. Stejným způsobem jako Eldest je psán i Brisingr, kde jsou postupy odhalující vidění a cítění postav ještě více rozvíjeny. Objevuje se zde ještě větší mnoţství vnitřních monologů postav, popis jejich citů a myšlenek. Situace jsou často nazírány z jejich pohledu, čímţ je docíleno toho, ţe čtenář děj proţívá zároveň s postavou, podobným způsobem jako ona. Na jednotlivých dílech Odkazu Dračích jezdců lze sledovat posun ve zprostředkovanosti děje čtenáři, ve způsobu vyjadřování pocitů a myšlenek hlavních postav a jejich vidění událostí. První díl Eragon byl psán více neosobně, zaznamenával především děj, a naopak se příliš nevěnoval myšlenkám a pocitům postav, jejich náhledům na stav věcí. To bylo spíše naznačováno, popis toho byl velmi zkrácený. Odpovídala tomu i jazyková podoba textu, převaţovaly kratší 27

29 jednoduché věty, rychlý styl vyprávění. V Eldestu a v Brisingru je více autentičnosti, dochází k větší vyváţenosti mezi dějem a vnitřními proţitky postav. Je vyjádřeno mnoho jejich myšlenek, ve vnitřních monolozích se objevuje zpětná reflexe proţitých událostí, čtenář vnímá nejen to, co postavy proţívají, ale jak to proţívají, jak to na ně působí a co si ze svých proţitků odnáší. Jiţ to není jen stručný popis, ale průnik do psychologie postav. Ten je ve většině případů pro čtenáře obohacující, jen občas se vyskytnou části textu, kde působí spíše rušivě, je jimi přetrhnuta souvislost děje, coţ vyvolává myšlenku, ne tyto pasáţe zcela vynechat, avšak zařadit je v textu na vhodnější místo, kde nebudou rušit plynulost vyprávění. I přes tuto občasnou nevhodnou pozici částí odhalující vnitřní svět hlavních postav, je kladným jevem, ţe je autor do svého díla zařadil, neboť dávají moţnost čtenáři více pochopit hlavní postavy, moţnost skutečně se do nich vcítit, nejen o jejich myšlenkách a pocitech číst, ale vnímat je. 3.4 Charakteristika hlavních postav a jejich vývoj v jednotlivých dílech Odkazu Dračích jezdců Eragon Hlavní postavou Odkazu Dračích jezdců je Eragon. Eragon je na začátku příběhu patnáctiletý chlapec pocházející z chudé farmářské rodiny. Nemá uţ příliš dětské chování, musí tvrdě pracovat na farmě a pomáhat starat se o rodinu. Zde také a v celém ţivotě, který ţije, projevuje jiţ docela vyspělost a zodpovědnost. Avšak je to jen zdánlivé, neboť celý Odkaz Dračích jezdců je o Eragonově dospívání, o tom, jak se mění, jak získává nové zkušenosti, názory, jak poznává svět a mnohému se učí. Eragonova vyspělost je sraţena v okamţiku, kdy je zabit jeho strýc a on se má rozhodnout, co bude dál. Je to samozřejmě neobvyklá situace, kterou by obtíţně posuzoval i dospělý člověk, avšak v Eragonově přemýšlení, kterému je čtenář svědkem, se silně projevuje jeho mládí a nezkušenost, to, ţe svůj ţivot proţil v neširokém, nepříliš rozvíjejícím, nepodnětném prostředí. Eragon nejenţe nemá mnoho vlastních zkušeností, to by bylo vzhledem k jeho věku pochopitelné, avšak on nemá ani povědomí o tom, z jakých situací by je mohl získat. Jeho obecný rozhled, znalosti světa jsou silně omezeny, coţ je však zřejmě úmysl autora, neboť 28

30 velkou část příběhu tvoří právě Eragonovo poznávání světa, jeho učení a získávání zkušeností. Eragon, dosud uzavřen v malé oblasti, náhle začne cestovat a poznávat a seznamuje se tak s celým světem, vše je pro něj nové a potřebuje k tomu vysvětlení, kterého se mu dostává od starších zkušenějších postav, jeţ ho doprovází. Zároveň s Eragonem tak svět příběhu poznává i čtenář, prostředí je mu představováno skrz to, co vnímá a učí se sám Eragon, tedy ţádným dlouhým dodatečným vysvětlováním. Postava Eragona musí být původně nevzdělaná a pocházet z úzkého prostředí, aby se pak v příběhu mohl všemu naučit, všechno poznat a s ním všemu porozuměl i čtenář. Tato volba způsobu vyprávění není v literatuře nijak neobvyklá, spisovatelé se k ní uchylují poměrně často. Pokud zůstaneme ve fantasy ţánru, můţeme jako příklady jmenovat populární díla z posledních let, např. Harryho Pottera od Joanne Kate Rowlingové, kde hlavní postava sice není zcela nevzdělaná, ale vstoupí do naprosto odlišného světa, kde se musí všemu učit od začátku. Eragon je zpočátku sice nevzdělaný a neznalý světa, avšak je zvídavý a ochotný se učit. Rád poznává nové věci a chce se mnohé dozvědět. Klade mnoho otázek. Mezi další Eragonovy povahové vlastnosti patří odhodlanost a horkokrevnost. Je to mladý člověk v dospívání, takţe se občas vzpírá autoritám, má pocit, ţe něčemu rozumí lépe. Ale má dobré srdce, je ochotný pomáhat a nechce ubliţovat. Jeho povaha se v průběhu příběhu vyvíjí, některé její znaky se ustalují, jiné se mění. Eragon je trpělivější, má širší rozhled, je vnímavější a také pozná, ţe ne všechno ve světě lze rychle posoudit, ţe ne vše lze ohodnotit jako jen dobré či zlé. Eragon je také postava, která je nejvíce spojená s autorem. V rozhovoru Christopher Paolini 60 uvedl: Eragon jsem byl na začátku já. Psát sám o sobě je pro patnáctiletého kluka nejjednodušší. Ale jak se příběh rozvíjel a Eragon čelil zkušenostem, které nemám, bojoval s netvory či létal na draku, vzdálil se mi a stala se z něho samostatná postava. 61 Tato Eragonova podobnost s autorem se mohla projevit i ve vzhledu Eragona, který je stejně jako Christopher Paolini hnědovlasý a hnědooký. V čem však jistě byl Eragon zpočátku odrazem autora, je věk. Christopher Paolini začal Odkaz 60 Celý rozhovor viz Příloha ALIANNA. Rozhovor s Christopherem Paolinim. Alagaesie [online] [cit. 31. března 2011]. Přístupné na: < 29

31 Dračích jezdců psát, kdyţ mu bylo patnáct a v té době se také s Eragonem identifikoval. Více neţ do jeho vzhledu se zřejmě otiskl do Eragonovy povahy, do jeho způsobu myšlení a do jeho mládí, zkušeností a přístupu ke světu. Eragonova proměna z nezkušeného chlapce v znalého mladého muţe probíhá především v prvních dvou dílech Odkazu Dračích jezdců, jejichţ velkou část vyplňuje Eragonův výcvik, zatímco ve třetím díle uţ se Eragon plně věnuje svému poslání. Popis této proměny je poměrně dobře zachycen, pokud pouze vyznívá z nějaké situace, avšak jiţ méně zdařilé je to v případech, kdy je na onu proměnu přímo upozorňováno. Tak je tomu např. v Eldestovi, kdyţ se Eragon vrátí k Vardenům. Eragonovi tam všichni prokazují velkou úctu a dokonce se ho obávají, avšak popis tohoto působí nepřirozeně. Z vnímání a přemýšlení Eragona, kterému je čtenář po celou dosavadní dobu svědkem, o něm má utvořený jiný obrázek. Eragon jistě získal velké mnoţství zkušeností, hodně dospěl a mnoho se naučil, avšak stále v mnohých ohledech působí jako mladý člověk, co ţivot teprve poznává. Pohled na něj jako na hrozivého bojovníka je protikladný k tomuto všemu a nepříliš hodnověrný. Eragonova cesta příběhem Odkazu Dračích jezdců je tedy cesta dospívání a získávání zkušeností. V prvním díle je Eragon mladý, plný představ a ideálů, avšak nezkušený a často tvrdě naráţí se svými sny na realitu, na to, ţe je jiná neţ jeho snění. Jeho cesta je cesta získávání zkušeností pro přeţití, toho, co akutně potřebuje ovládnout. Avšak poznává pouze jednotlivé prostředky, ne jejich základ, to, z čeho vyrůstají. Eragon nepoznává základy a principy, jen výsledky, které má uţít. Jeho učení není hluboké, osvětlující problematiky od základů a v širších souvislostech, naopak je kusé, zaměřené úzce na to, co Eragon aktuálně potřebuje. Eragon v prvním díle jistě dospěje, to, co proţil, ho k tomu dovede, avšak získává jen praktické zkušenosti a informace. Ne moudrost. Stále zůstává nevyzrálým mladým muţem, jehoţ prohlášení o tom, jak bude dál bojovat, ale nenechá se ovládat, jsou sice upřímná, avšak zároveň působí velmi naivně. V Eldestu se to však změní. Eragon odejde do elfské říše, kde podstoupí nejen další výcvik ve zbrani a v magii, ale především učení rozvíjející jeho ducha a Eragonovy názory se tak skutečně stávají dospělejšími. Eragon začne jinak přemýšlet, je schopen vidět širší souvislosti a u mnoha věcí si uvědomuje, z čeho vychází, od čeho je nelze oddělit. I na konci tohoto dílu se však Eragon prezentuje 30

32 jiný (starší, hrozivější) neţ jaký ve skutečnosti je a jak ho zná čtenář, ve chvíli, kdy chce soudit skupinu vojáků. Nepůsobí to sice naivně, avšak ani ne skutečně, spíše jako přetvářka. V případě první a druhé knihy je tedy obraz charakteru Eragona, podávaný v celém dosavadním ději, narušen jednou scénou, která má to, jak je Eragon viděn, rozšířit o další aspekt, má ukázat jeho posun, avšak je to pouţito neadekvátně, Eragon tomu obrazu neodpovídá, a tak to působí neskutečně. Nejvyrovnanější popis Eragona se nachází ve třetím díle Odkazu Dračích jezdců, kdy Eragon činí rozhodnutí odpovídající jeho charakteru, aktuální moudrosti a dospění. Uţ získal určité zkušenosti i moudrost, ale dál se učí. Je zde rovnováha mezi jeho mládím a tím, jak ho změnilo, co se naučil a proţil. A proto závěr Brisingru, kdy si Eragon uvědomuje, co ho čeká, ţe se brzy bude muset postavit králi Galbatorixovi, coţ je také situace, která má ukázat Eragonův psychický posun, není neadekvátním vyzněním k Eragonově vyspělosti, jako tomu bylo v prvním a druhém díle Safira Safira je druhá nejdůleţitější postava Odkazu Dračích jezdců. Ačkoliv je to dračice, tak není pojata jako zvíře, ale jako myslící bytost, která má svou vlastní osobnost. Safira je mladá dračice, čímţ je blízká Eragonovi, mnoho toho poznávají spolu, učí se spolu, jako by spolu procházeli dospíváním, avšak u Safiry tento proces není tak znatelný. Safira je svým myšlením starší neţ Eragon, je moudřejší a prozíravější, čímţ se v jejich vztahu, který je zesílen telepatickým spojením, propletením jejich duší, jeví jako vyspělejší. To ona spíše radí, pečlivěji rozvaţuje... Ve druhém díle Odkazu Dračích jezdců se tento rozdíl mezi Eragonem a Safirou částečně odstraní, neboť Eragon velmi dospěje a Safira naopak odhalí hodně ze své citlivosti, nadějí a omylů. Stanou se s Eragonem navzájem svým svědomím. Ač je však Safira stejně jako lidé myslící bytost, tak její myšlení je odlišné. Patří do jiné rasy, a tak má v mnoha ohledech jiné vnímání a způsoby přemýšlení. V jejich charakteru se projevuje to, ţe je šelmou se silnými instinkty a vrozenou divokostí. Jinak pak jedná, posuzuje situace. Ač má také určené své morální hodnoty, její chování je často divočejší neţ chování člověka. 31

33 Safiřina jinakost odráţející se ve způsobu jejího myšlení je více rozvinuta aţ v třetím díle Odkazu Dračích jezdců, kde je několik kapitol napsáno z jejího pohledu. Její odlišný způsob myšlení je zachycen i v jazyce vyprávění. Ranní-horký-vítr-nad-rovinou byl jiný než ranní-horký-vítr-nad-kopci a náhle změnil směr. 62 Safiru čtenář nejvíce poznává z jejích telepatických rozhovorů s Eragonem. Safira je divoká i něţná, moudrá, avšak občas i nezkušená, spravedlivá, rozhodná, se srdcem plným citu. Safira se během celého děje Odkazu Dračích jezdců také mění a dospívá zároveň s Eragonem, ač její vývoj není vnímán tak silně jako u něj, neboť Safira je od začátku příběhu stálejší a vyspělejší neţ Eragon. V prvním díle Odkazu Dračích jezdců je ona ta moudřejší, ta, co dává rady a často na Eragona dává pozor. Aţ ve druhém díle začne být i chybující, váhající, podobnou mladému nedospělému člověku. Spouštěč k tomuto lze hledat v jejím setkání s Glaedrem, dračím přítelem elfa Oromise, posledního původního nepadlého Dračího jezdce, který se ukrývá v elfí říši. Oromis a Glaedr se ujmou výcviku Eragona a Safiry a právě toto setkání je pro Safiru velmi důleţité. Safira ţila v domnění, ţe je, kromě Šruikana, šíleného draka Galbatorixe, poslední drak. Musela být odpovědná, moudrá a rozhodná, nebyl totiţ nikdo, kdo by ji vedl. Avšak náhle se setká s Glaedrem, s mnohem starším a zkušenějším drakem, který ji začne učit, coţ způsobí, ţe se Safira s přijatou rolí ţáka začne chovat více nedospěle, hravě. Aţ v Brisingru dojde k vyrovnání, kdy Safira najde rovnováhu mezi svým mládím a dospělou odpovědností Roran Roran je Eragonův bratranec, který v prvním díle Odkazu dračích jezdců odejde do sousední vesnice, aby tam pracoval ve mlýně a vydělal si tak peníze, aby se mohl oţenit s Katrinou, dcerou řezníka Slouna. Není tak doma, kdyţ sluhové krále zabijí jeho otce Gera a Eragon se Safirou a Bromem uteče z Carvahallu. Jak se to Roran dozví a jak se cítí, to se čtenář dozvídá v Eldestovi, kdy je příběhu Rorana věnována vlastní linie vyprávění. Roran se musí vypořádat se smrtí svého otce, s útěkem bratrance i návratem přisluhovačů krále, kteří ho chtějí zajmout. Společně 62 PAOLIONI, Christopher. Brisingr. 1.vyd. Praha: Fragment, s

34 se všemi vesničany se proti nim postaví a právě v tomto boji a v následných událostech, kdy královi vojáci unesou Roranovu snoubenku Katrinu a Roran se tedy i s celou vesnicí vydává hledat Vardeny, aby skrz ně našel Eragona a mohl s jeho pomocí Katrinu zachránit, čtenář poznává Roranovu povahu. Roran je muţ velmi pevné vůle, zdá se, ţe nezdolné. Je bystrý a odhodlaný. Má dobré srdce a nejraději by si přál ţít v klidu, zaloţit rodinu a starat se o svou farmu, avšak vnější okolnosti ho přivedou k boji a Roran je ochoten udělat cokoliv, aby zachránil milovanou ţenu a pak svrhnul krále, který jemu, jeho rodině a přátelům tolik ublíţil a nenechá je ţít v míru. Roran působí daleko tvrději a hrozivěji neţ Eragon. Eragon je sice díky kouzlům silnější bojovník, avšak Roran je hrozivý právě tím, ţe je velmi silný bojovník, aniţ by v sobě měl magii. Navíc se liší i svým přístupem k boji. Eragon často trpí pochybnostmi, zda jednal dobře, zda si dovede vybrat správnou cestu a zda zabíjení, kterého se dopouští, je správné. Nedokáţe se s tím lehce smířit. Roran příliš takových pochybností nemá. Trpí tím, ţe zabíjí, ale daleko méně, neţ Eragon, více si na to zvykl. Roran je oproti Eragonovi znatelně tvrdší. Takový hrdý muž, pomyslela si Nasuada, když sledovala Rorana, jak odchází z velitelského stanu. To je zajímavé: jsou si s Eragonem v mnoha směrech tolik podobní, a přesto mají tak zásadně odlišnou povahu. Eragon je možná jedním z nejhrozivějších bojovníků v Alagäesii, ale není to tvrdý nebo krutý člověk. Roran je stvořený z drsnějšího materiálu. 63 Rorana začne čtenář poznávat aţ ve druhém díle, neboť v prvním díle brzy odchází. Čtenář se s ním seznámí jen velmi rychle a jeho charakter pozná v náznacích, které jsou však důleţité pro další díly. To, jak Roran miluje svou rodinu, farmu a především Katrinu. Toto všechno se stane důleţitou hnací silou jeho jednání v dalších dílech. V Eldestovi začne tedy čtenář poznávat podrobně Roranův charakter, to jak přemýšlí, co cítí a důvody jeho chování. Roran se v tlaku událostí změní z farmáře na bojovníka, na velmi tvrdého muţe, který udělá cokoliv, aby dosáhl svého cíle. Stane se vůdcem, kterého lidé následují, je rozhodný, odváţný a neústupný. Tíţí ho, co se děje, ţe musí třeba i zabíjet, avšak pro své cíle, aby zachránil to, na čem mu záleţí, je ochoten všechno překonat. 63 PAOLIONI, Christopher. Brisingr. 1.vyd. Praha: Fragment, s

35 V souběžných kapitolách sledujeme příběh Eragonova bratrance Rorana, jenž se jeví jako větší hrdina, protože se musí obejít bez kouzel a draků, takže se může spoléhat jen na vlastní důvtip, sílu a odvahu. A přesto dokáže nemožné zachrání celou vesnici, převede její obyvatele přes obávané hory a dokonce pro ně unese loď. 64 V Brisingru se Roran příliš nemění, dále pokračuje po své cestě a prokazuje, ţe nejen při boji za milovanou ţenu, ale v kterémkoli boji je schopný. Stává se člověkem, kterému muţi věří, jdou v bitvách za ním a kterého brzy povaţují za velkého hrdinu Nasuada Nasuada je dcera Aţihada, vůdce Vardenů. Je to mladá ţena, která se však pod vlivem svého otce a prostředí, kde vyrůstá a ţije, velmi zajímá o boj proti králi Galbatorixovi a o to, jak ho svrhnout. Je rázná, rozhodná, cílevědomá a odváţná. Je chytrá, umí jednat s lidmi. V prvním díle Odkazu Dračích jezdců ji čtenář pozná jen částečně, avšak v dalších dílech se s ní seznámí mnohem lépe. Nasuada se stane po smrti svého otce vůdkyní Vardenů a čtenář sleduje, jak se s tímto obtíţným úkolem vyrovnává. Nejvýraznějším Nasuadiným rysem je její odevzdání se vedení Vardenů a boji proti králi Galbatorixovi. Nasuada je ochotna udělat cokoliv, obětovat cokoliv, aby dosáhla jejich vítězství. Ač je věkem velmi blízká Eragonovi, tak v jejím chování není ţádná naivita či nezkušenost mládí. Nasuada je schopná, vyzrálá a zodpovědná. Kvůli svému úkolu nemá čas věnovat se osobnímu ţivotu, jejím ţivotem je její poslání zničit Galbatorixe. Budování nového, lepšího světa, je pro ni vše. Je ochotna se kvůli tomu i vdát bez lásky, kvůli politickému prospěchu přijmout pomoc těch, s kterými ţila dlouho v nepřátelství, překonávat všechny překáţky, které se objeví. Kvůli svým povinnostem, zodpovědnosti a úkolu, který má, se Nasuada stane velmi tvrdou ţenou. Rozum řadí nad city, avšak rozhodně není bezcitná. Ze svého postavení však musí činit rozhodnutí, která jsou nutná, třebaţe často nepříjemná. 64 DVOŘÁK, Otomar. Odkaz Dračích Jezdců: chlapec a drak: stará legenda znovu oţívá. Pevnost, 2009, roč. 7, č. 3, s

36 Jedná se především o udrţení kázně mezi vojáky, rozhodování o trestech za neposlušnost. Nasuada dodrţuje zákony, které jsou stanoveny, avšak nepřehlíţí ani důleţité okolnosti a snaţí se tedy rozhodovat nejen podle zákonů, ale především spravedlivě. Zatímco v prvním díle Odkazu Dračích jezdců Nasuada působí jako chytrá a odváţná mladá ţena, v druhém díle se stává vůdkyní Vardenů a učí se jí být. Ve třetím díle pak je jiţ zkušenou ţenou, která většinou dosáhne toho, čeho chce, své hodnoty má pevně uspořádané a jde si za svým cílem. 3.5 Charaktery vybraných postav v propojení s často se vyskytujícími podobnými charaktery ve fantasy literatuře Odkaz Dračích jezdců obsahuje mnohé často se vyskytující jevy fantasy literatury. Patří mezi ně i charaktery některých hlavních i vedlejších postav Eragon, Roran a Nasuada jako mladí hlavní hrdinové Eragon patří do řady mladých hlavních postav, jejichţ výskyt má ve fantasy literatuře tendenci se zvyšovat. Podstatným důvodem pro to je, ţe fantasy literatura si získala velkou oblibu u mládeţe, a kdyţ je jim hlavní postava věkem podobná, čtenáři se do děje lepé ponoří, postavy jsou jim blízké svým cítěním a přemýšlením, mají podobné názory a postoje a stejně jako oni dospívají, vyvíjí se. Mladý čtenář se s nimi cítí spřízněn, dokáţe je dobře pochopit a často ho to vede k představování si sebe na jejich místě. Mladé postavy dospívají a staví se na rovinu dospělým postavám, jsou samostatné a rozhodují samy za sebe, coţ můţe být také to, co mladé čtenáře na příbězích s mladými hrdiny láká. Příkladem takového mladého hrdiny je Harry Potter ze známé stejnojmenné série od J. K. Rowlingové, Lyra Belacqua ze série Jeho temné esence od Phillipa Pullmana, Will ze série Podzemí od Rodericka Gordona a Briana Williamse či Sabriel ze stejnojmenného díla Gartha Nixe. Tito mladí hlavní hrdinové získávají během příběhu zkušenosti, dospívají, dozrávají, aby se nakonec vyrovnali dospělým lidem. 35

37 3.5.2 Brom moudrý stařec Brom je ztělesněním ţivotních zkušeností a moudrosti, které jsou ve fantasy literatuře často představovány právě v podobě starého, ale stále zdatného muţe, který se nějakým způsobem stane ochráncem a učitelem mladého hrdiny. Je to například Madoc z Kruhů magie od Debry Doylové a Jamese D. MacDonalda, či Gandalf z Pána prstenů od Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Právě Gandalfovi je Brom velmi podobný a je s ním často porovnáván. Brom svou tajemností, dlouhým bílým vousem i dohlížením na hlavního hrdinu evokuje postavu starého čaroděje Gandalfa. Oba hrdinové působili jako mentoři svých svěřenců, předávali jim vědomosti (se stejným odporem k neustálým otázkám). Gandalf - Brom: Obaja uhundraní, no strašne múdri, obaja umrú (síce jeden z nich porazil dokonca i smrť). O oboch toho vieme relatívne málo, no sú to mocní čarodejníci. Kým môžu, sprevádzajú tých, na ktorých im záleží. A obaja majú bradu a dlhé vlasy. Brom typu charakteru postav moudrých starců odpovídá právě svou moudrostí, mocí (je to také čaroděj), tajemnou a především pestrou minulostí, různými zvláštními přátelstvími, zcestovalostí, hrdostí, rázností, rozhodností a netrpělivostí Galbatorix, hlavní záporná postava Hlavní zápornou postavou celého Odkazu Dračích jezdců je Galbatorix, padlý Dračí jezdec a samozvaný král, který zničil všechny svého řádu, kteří se k němu nepřidali, potlačil povstání namířená proti sobě a ujal se vlády v Alagaësii, kterou si aţ na království elfů, trpaslíků a jediné lidské království zvané Surda podrobil. Galbatorix nese typické rysy hlavních záporných postav v mnoha fantasy dílech. Je velmi mocný a tato jeho moc má nějaký neobyčejný zdroj, který musí hlavní hrdina 65 PAVELB. Odkaz Dračích jezdců versus Tolkien s Universe. Alagaesie.net. [online] [cit. 7. dubna 2011]. Přístupné na: < 66 Celý článek viz příloha CATHERINECORNELIA. Odkaz Dračích Jazdcov versus Pán Prsteňov. Alagaesie.net [online] [cit. 7. dubna 2011]. Přístupné na: < 68 Celý článek viz příloha 5. 36

38 stojící proti němu odhalit, není moţné porazit ho ţádným přímým způsobem. Tento znak se vyskytuje např. v díle Trpaslíci Marcuse Heinze, kde je nutné hlavní zápornou postavu, čaroděje Nôd onn opanovaného mocí Mrtvé země, porazit za pomoci speciálně ukované sekery, v Harrym Potterovi J. K. Rowlingové, kde lze lorda Voldemorta porazit aţ po zničení jeho viteálů, nebo i v klasice fantasy ţánru v Pánu prstenů, kde moc Saurona spočívá v jeho prstenu. Dalším často se vyskytujícím se znakem záporných postav ve fantasy literatuře je symbolika barev. S představiteli zla jsou často spojovány černá a rudá. Rudá jakoţto symbol krve, kterou záporná postava bez výčitek prolévá, a jakoţto symbol její zloby, hněvu. A černá jako symbol temnoty, která představuje strach, neboť v temnotě se lidé nemohou spoléhat na nejvyuţívanější smysl na zrak. Cítí se tak zranitelnější, jsou náchylní ke strachu. Temnota přináší lidem nejistotu. Temné barvy vyvolávají v lidech nepříjemné pocity smutek, obavy, stísněnost. Jejich přítomnost kolem záporné postavy zdůrazňuje její zlý charakter, úmysly a činy a ve všech ostatních vyvolávají pocity strachu a stísněnosti. U Galbatorixe patří černá barva jeho drakovi, rudá je pak na tunikách jeho vojska. 3.6 Aspekt času v Odkazu Dračích jezdců Hlavní časovou rovinou Odkazu Dračích jezdců je přítomnost. Čtenář je hlavním svědkem všech důleţitých událostí, ať sleduje příběhovou linii Eragona, Rorana, Nasuady či Safiry. Přesto však výjimečně dochází k přechodu do jiné časové roviny, do minulosti, ale i do budoucnosti. Minulost se v Odkazu Dračích jezdců objevuje při vyprávění postav o historii Alagaësie, při popisu jejich vlastních vzpomínek a při proţívání cizích vzpomínek. O historii nejčastěji v celém Odkazu Dračích jezdců nevypráví hlavní postavy, ty jsou naopak v roli posluchačů. Vypravěči jsou častěji vedlejší postavy, které historii znají lépe a vysvětlují její dění a význam pro přítomnost hlavním postavám. V prvním díle Odkazu Dračích jezdců je většinou vykladačem historie Brom k Eragonovi, v Eldestovi je to pak často trpaslík Orik, elfka Arya, elf Oromis všichni také ve vztahu k Eragonovi, nebo Joed ve vztahu k Roranovi. K popisu vlastních vzpomínek dochází v Odkazu Dračích jezdců poměrně často, zde je Eragon mnohokrát vypravěčem, který líčí události kolem sebe jiným. 37

39 Zajímavý je moment, kdy v Eldestovi kupec Joed vypráví Roranovi o tom, co proţíval Eragon a Roran se tak dozvídá pravdu. Na tomto momentu je vidět časový posun příběhu. To, co bylo v prvním díle přítomností, je jiţ nyní minulostí. K proţívání cizích vzpomínek dochází v Odkazu Dračích jezdců zřídka. Tento výjimečný způsob zobrazení minulosti je dán přítomností magie v Alagaësii, uměním napojit se na mysl někoho jiného, číst v ní a moci i proţít jeho vzpomínky. Pro postavu, která takto vnímá vzpomínky někoho jiného, je to jako by proţívala přítomnost, avšak ve skutečnosti je to pouze mimořádně podrobný a intenzivní náhled do minulosti. Poprvé se to v Odkazu Dračích jezdců objevuje v prvním díle, kdy je Eragon myšlenkově spojen se zápornou postavou Stínem-Durzou, který při jejich souboji zaplaví Eragonovu mysl svými vzpomínkami. Stojí na kopci nad hroby svých rodičů a pláče, nešťastný,že ti muži nezabili také jeho. Pak se otáčí a slepě se potácí pryč, do pouště Podruhé se to stane v Brisingru, kdy Safira předá Eragonovi svou vzpomínku na Broma, ve které Brom k Eragonovi promlouvá. Brom se dlouho ani nepohnul, pak zamžoural k nebi a jeho zahnutý nos mu vrhl dlouhý stín přes tvář. Když zachraptěl jeho hlas, Eragon se zakolébal, protože se cítil rozpolcený v čase. 70 Právě toto proţívání vzpomínek narušuje časovou souslednost příběhu. Neboť proţívané vzpomínky se jeví jako skutečná přítomnost, přesto je to však jen záznam událostí, které uţ minuly. Budoucnost se v Odkazu Dračích jezdců objevu daleko méně neţ minulost, coţ je dáno samozřejmě samotnou její podstatou do minulosti se lze vracet vyprávěním, ve vzpomínkách, avšak u budoucnosti toto není moţné. Přesto se však v díle objevuje a to díky jasnozřivým viděním Eragona, která k němu občas přichází ve spánku. Stane se to např. v Eldestovi, kdy má Eragon vizi o budoucí bitvě. Viděl zachmuřené nebe s černým a rudým kouřem. Vrány a orli kroužili vysoko nad sprškou šípů, které létaly z jedné strany na druhou ve velké bitvě. Nějaký muž s promáčknutou helmou a brněním od krve sebou házel v hustém blátě tvář měl zakrytou zdviženou paží PAOLIONI, Christopher. Eragon. 1.vyd. Praha: Fragment, s PAOLIONI, Christopher. Brisingr. 1.vyd. Praha: Fragment, s PAOLIONI, Christopher. Eldest. 1.vyd. Praha: Fragment, s

40 U těchto jasnovideckých vidění dochází k druhému narušení časové posloupnosti, kdy postava a s ní i čtenář vnímají něco, co se teprve má stát. V celém Odkazu Dračích jezdců tedy dochází k narušování časové posloupnosti, avšak není to pro čtenáře rušivé z hlediska přijímání děje. Příběh do jiného času přejde přirozeně, často s předchozím upozorněním, nebo v okamţiku, který pro čtenáře není překvapivý, neboť je to chvíle, kdy bývá čas narušován v literatuře častěji. Jako příklad lze uvést právě Eragonova vidění budoucnosti ve snech, neboť sny jsou v literatuře často s podobnými úkazy spojovány. 3.7 Svět Odkazu Dračích jezdců Příběh Odkazu Dračích jezdců se odehrává v zemi zvané Alagaësie 72 v blíţe neurčeném světě. V jedné z odpovědí na otázky v dopisu od českých fanoušků Christopher Paolini pouze sdělil, ţe: Alagaësie je větší částí ještě většího kontinentu. 73 Christopher Paolini děj svého díla tedy umístil do fiktivního světa, který nese mnohé časté znaky fiktivních světů, v nichţ se odehrávají příběhy fantasy literatury. Mnohé z těchto prvků jiţ lze označit za tradiční a velké mnoţství čtenářů si je přímo spojuje s fantasy ţánrem jako s jeho charakteristickými znaky, které není moţné vynechat. Tyto znaky se tedy nachází i v Odkazu Dračích jezdců a nyní budou uvedeny. Základním znakem je svět se středověkou technickou úrovní a středověkou společností, často však ne reálnou, ale spíše se zromantizovanou. Toto se projevuje v předmětech obklopující postavy (nástroje, zbraně), ve způsobu bydlení, v dopravě, v uspořádání společnosti, ve způsobu ţivota jednotlivých vrstev. Jelikoţ se však nejedná o historické dílo, ale o dílo z fantasy ţánru, které pouze napodobuje některé skutečné historické reálie, je faktografická historická správnost často narušována s odůvodněním, ţe se jedná o jiný svět, který se reálnému světu sice v určitých rysech podobá, avšak není stejný. 72 Mapa Alagaësie viz příloha KILLER_MANIC. Open letter Christopherovi Paolinimu. Alagaesie.net [online] [cit. 10. dubna 2011]. Přístupné na: < 39

41 Dalším důleţitým znakem světa Alagaësie je výskyt jiných ras kromě lidské. Paolini se opět uchyluje k tradičnímu modelu fantasy literatury, a tak jeho fiktivní svět obývají kromě lidí elfové a trpaslíci, jeţ jsou věrní své klasické charakteristice. Kromě nich jsou zde však ještě draci, kteří nejsou pouhými kouzelnými tvory, ale rovnoprávnou čtvrtou rasou. Draci nemají žádné počátky, pokud nespočívají ve stvoření samotné Alagaësie. Oni, trpaslíci a pár dalších jsou skutečnými obyvateli této země, neboť tu žili přede všemi ostatními, silní a hrdí ve své nespoutané kráse. 74 Poslední rasou, která Alagaësii obývá, je rasa urgalů, jeţ jsou v prvním díle prezentováni jako zlí tvorové určeni jen k ničení a zabíjení, avšak v Eldestovi se odhalí, ţe jsou také rasou bytostí se svou historií, kulturou a typickými znaky. Tato jediná rasa je v Paoliniho díle originální, avšak její přítomnost nenarušuje klasické vyznívání charakteru světa Odkazu Dračích jezdců. Není moţné opomenout ještě jeden důleţitý znak Alagaësie, a to přítomnost magie, znalost uţívání kouzel. Tento jev velmi ovlivňuje celý fiktivní svět Odkazu Dračích jezdců. Spolu s přítomností nelidských bytostí je to hlavní rozdíl mezi ním a naším reálným světem. Kouzla dodávají Alagaësii další charakteristické rysy a jsou významným faktorem v zákonech jejího fungování. V jednotlivých dílech Odkazu Dračích jezdců lze pozorovat odlišný přístup k problematice popisu konkrétních míst Alagaësie. V Eragonovi čtenář skrz cestování Eragona a Safiry pozná mnoho míst, avšak jejich popis je spíše zevrubný. Podává celkový obraz charakteru Alagaësie, nesoustředí se tedy na specifika konkrétních lokací, ale na jejich zařazení do celistvosti fiktivního světa, v němţ se děj Odkazu Dračích jezdců odehrává. Alagaësie tak nevybočuje z řady dalších fiktivních světů jiných fantasy děl, které jsou variací na vţitou představu podoby fantasy světa. Druhý díl Eldest však v tomto přináší změnu. Popis jednotlivých míst se mění z obecného na více specifický, jsou vyzdvihovány podrobné znaky. Lokace v Alagaësii jsou nejen začleňovány do jejího celkového obrazu, ale mají své konkrétní znaky vycházející z jejich historického a kulturního zázemí. Toto se velmi projeví při popisu trpasličího města Tarnag, či elfské říše v lesích Du Weldenvarden, které Eragon navštíví. Tyto lokace mají i nadále hlavní rysy shodné 74 PAOLINI, Christopher. Eragon: průvodce po Alagaësii. 1. vyd. Praha: Fragment, s

42 s tím, co je ve fantasy literatuře tradiční, avšak Paolini jim jiţ dodává svého ducha. Uţ nejsou pouze místy snadno zaměnitelnými s podobnými místy z jiného fantasy světa. Jiţ získaly své osobité rysy. Třetí díl Brisingr se v tomto podobá Eldestovi, pokračuje v jeho směřování, avšak znatelně méně. To je způsobeno seznámením čtenáře s mnohem menším počtem nových míst neţ v obou předchozích dílech. Hlavní postavy uţ se pohybují v dříve popsaných lokacích, takţe pozornost je věnována více ději. Avšak popis není zcela vyloučen a je soustředěn na přiblíţení nových podrobností jiţ známých míst a dodání jim tak dalších specifických vlastností. 3.8 Výrazné motivy a porovnání jejich vývoje v jednotlivých dílech Okruh motivů Odkazu Dračích jezdců je poměrně široký. Nové motivy se objevují v průběhu děje všech tří dílů. Mnohé z motivů se pak vrací, jsou postupně rozvedeny a mění se jejich charakter a působení Motiv zla a boje proti němu Motiv zla a boje proti němu, boj o záchranu světa je hlavním motivem celého Odkazu Dračích jezdců. Zlo zde představuje král Galbatorix, padlý Dračí jezdec, a jeho následovníci, kteří usilují o vládu nad celou Alagaësií, o potlačení kaţdého vzdoru a svobodného myšlení. Zlo se v příběhu projevuje různými způsoby. Ubliţováním nevinným lidem, potlačováním svobod a práv, snahou o nadvládu, vraţděním a násilnostmi. Nejtvrději je zobrazeno v příběhové linii Rorana, kdy skutečně zasahuje do kaţdodenního ţivota, na rozdíl od Eragona, který se mu svým rozhodnutím sám vydal vstříc. Ačkoliv jsou však bojující strany proti sobě jasně vymezeny, charaktery bojujících nejsou černobílé. 41

43 Mé charaktery se nerodí jednoznačně kladné nebo záporné. Tím, kým jsou, se stávají na základě svých rozhodnutí a skutků. Za to, jakými jsme, odpovídáme především my sami. 75 Toto řekl Christopher Paolini v rozhovoru s Kateřinou Kočičkovou, redaktorkou MF Dnes, a tuto myšlenku také do svých děl zapracovává. Zlo není představováno pouze Galbatorixem a jeho přisluhovači, objevuje se i mezi těmi, kteří proti nim stojí. V jiných podobách, avšak je tam přirozeně přítomno tak, jako je zlo skutečně součástí kaţdého člověka. Samotný motiv zla však není pro Odkaz Dračích jezdců tak podstatný, jako spíše to, jak se mu postavit, jakými prostředky proti němu bojovat, aby ti, kteří ho chtějí porazit, nepadli na jeho úroveň. S touto otázkou se Eragon potýká celé tři díly Odkazu Dračích jezdců a neustále na ni hledá odpověď. Kdyţ mu přisluhovači krále ra zakové zabijí strýce, Eragon se je vydá pronásledovat. Při své cestě se setkává s násilnostmi, které král páchá na vlastním lidu, a tak jeho pocity osobního odporu vůči králi přerůstají v touhu svrhnout ho pro dobro všech. V prvním díle Odkazu Dračích jezdců nemá Eragon potíţe proti králi bojovat, neboť se utkává s jeho nelidskými přisluhovači, které povaţuje za monstra. Nemá ţádné výčitky svědomí. To se však mění v Eldestovi, kdy je Eragon postaven před nutnost zabíjet lidské vojáky. S tím se vyrovnává velice těţko a musí najít důvod, proč to dělat dál, důvod proč je důleţité bojovat, i kdyţ zabíjí. Musí najít důvod, proč vést válku, kterou způsobí utrpení tisícům lidí. Okamţik, kdy Eragon tuto odpověď nalezne, u něj znamená přerod a výrazný krok k dospělosti. Uvědomuje si dosah toho, co dělá, dobrý cíl, avšak i špatné věci, bez nichţ ho nelze dosáhnout. Když Oromis podával poslední jídlo, Eragon řekl: Vím, proč stojí za to bojovat s Galbatorixem, ačkoli mohou zemřít tisíce lidí. Nuže? Oromis se usadil. Tak mi to řekni. Protože Galbatorix za posledních sto let už způsobil víc utrpení, než dokážeme my za jedinou generaci. A na rozdíl od obyčejného tyrana nemůžeme čekat, až zemře. Mohl by vládnout stovky let nebo tisíciletí a celou tu dobu by pronásledoval a týral 75 KOČIČKOVÁ, Kateřina. Doufám, ţe čtvrtým dílem uţ skončím, tvrdí král fantasy Paolini. idnes [online] [cit. 11. dubna 2011]. Přístupné na: < 42

44 lidi, pokud ho nezastavíme. Kdyby získal dost síly, mohl by vyrazit na trpaslíky a také na vás tady, v Du Weldenvarden, a zabít nebo zotročit obě rasy. A... Eragon si podrbal zápěstí o okraj stolu,...protože získat ta dvě vejce od Galbatorixe je jediný způsob, jak zachránit draky. 76 Ačkoliv však Eragon najde odpověď, které můţe věřit při dalších bojích, přesto ho i v Brisingru nadále trápí zabíjení lidí, ubliţování jak vojákům, tak i nevinným, kterého se dopouští při svém taţení proti králi Vardenové. Nedokáţe se s tím smířit, a stále tak hledá způsob, jak bojovat proti Galbatorixovi, aniţ by předtím musel stanout proti lidem. Z celého Odkazu Dračích jezdců nakonec tedy z motivu zla vystupuje otázka: Co je to vůbec zlo? A jak proti němu bojovat? Objevuje se rozpor mezi přáním porazit někoho, kdo páchá velké zlo, a mezi prostředky, které se jeví jako nutné k tomu, aby se to podařilo. Tento rozpor se promítá především do zabíjení lidí. Je správné zabíjet ty, kteří bojují na straně Galbatorixe, kdyţ jsou to často lidé, kteří k tomu byli donuceni a nechtějí to činit? V Odkazu Dračích jezdů je to uznané za nutnost, aby bylo dosaţeno prvotního cíle. Tedy konat menší zlo, aby bylo poraţeno to větší. Celým Odkazem Dračích jezdců se pak prolíná hlavní myšlenka vycházejíc z motivu boje proti zlu. A to nutnost zlu čelit, postavit se mu a pomoci při jeho poráţce. Hlavní postavy neváhají se do boje připojit, věnují se tomu s veškerou svou silou, obětují tomu svůj způsob ţivota a smíří se i moţností, ţe ztratí ţivot zcela Motiv smrti S motivem zla a boje proti němu úzce souvisí motiv smrti. Smrt je v Odkazu Dračích jezdců nazírána z několika hledisek. Zaprvé je to hledisko vlastní smrti. Všechny hlavní postavy se dostávají do situací, kdy jim hrozí smrt a ony se s tím musí vyrovnat. Přes rozdíly v jejich charakterech však všechny dospívají k velmi podobnému postoji, ţe pro to, oč usilují, jsou ochotny i zemřít. Snaţí se samozřejmě své smrti zabránit, přesto se však nevyhýbají situacím, ve kterých jim hrozí. 76 PAOLIONI, Christopher. Eldest. 1.vyd. Praha: Fragment, s

45 Problematika ohroţení vlastního ţivota postav není v Odkazu Dračích jezdců příliš rozpracována, postojům postav k ní není věnován přílišný prostor, její působení na postavy je spíše naznačováno. Její vliv se dá vysledovat ve ztrátě klidu postav a jejich neustále ostraţitosti a očekávání nebezpečí, které by jim mohlo smrt přinést. Mnohem více prostoru je věnováno smrti nebo hrozbě smrti těch, kteří jsou hlavním postavám blízcí. Právě tyto dva aspekty tvoří často pohnutky pro jednání hlavních postav. Smrt strýce Gera přiměje Eragona opustit svůj domov a vydat se hledat jeho vrahy. Smrt přítele Broma v něm pak utvrdí rozhodnutí nejen vykonat svou pomstu na ra zacích, ale postavit se a bojovat proti Galbatorixovi. A hrozba smrti jeho dalším blízkým, zejména Safiře, mu dodává síly bojovat aţ do posledních sil. Také pro Rorana je hrozba smrti jeho blízkým, zejména jeho snoubence Katrině, silou, která ho ţene dál a umoţní mu vykonat činy, kvůli kterým ho ostatní lidé prohlásí hrdinou, umoţní mu překonávat veškeré překáţky, které se před něj postaví. Posledním hlediskem, z něhoţ je nazírán tento motiv, je vyrovnávání se se smrtí, kterou postavy způsobí. Nejedná se pouze o zabíjení lidí, ale o braní ţivota jakékoliv ţivé bytosti. Eragon v tomto směru projde zajímavým vývojem. V prvním díle Odkazu Dračích jezdců Eragon poprvé zabíjí, avšak netrápí se ţádnými výčitkami. Zabíjel urgaly, kteří mu byli předtím prezentováni jako vraţedné stvůry bez slitování, takţe Eragon jejich zabití nepovaţuje za zločin. Také loví a běţně zabíjí jakoukoli zvěř, hledí na to jako za přirozenou věc. V Eldestovi však Eragon podstoupí elfský výcvik, kdy se naučí vnímat ţivot všech bytostí kolem sebe, pozná pocity všech a začne si tak jejich ţivota více váţit. Uţ nedokáţe zabíjet ani zvířata pro jídlo. Avšak jako by do kontrastu s tímto jeho novým přístupem je postaven před nutnost zabíjet lidské vojáky. Eragon to přijme, přesto to na něj však hluboce působí a nemůţe se s tím vyrovnat. Ač ví, proč to musí dělat a tomuto důvodu věří, tak je stále plný pochybností. Tyto jeho pochybnosti a nechuť zabíjet se dále rozvíjí v Brisingru, kdy Eragon nedokáţe zabít Slouna, otce Katriny, který zradil vesničany. Ač je přesvědčen, ţe by si Sloun smrt zaslouţil, nedokáţe mu ji dát sám a volí tedy jiné řešení. 44

46 V příběhové linii Rorana se motiv smrti vyvíjí jinak neţ u Eragona. Roran nikdy nezabíjí nikoho jiného neţ lidi, musí se s touto svou vinou tedy vyrovnávat jiţ od prvního okamţiku, kdy začne bojovat. Jeho myšlenky se k lidem, které zabil, také zpočátku více vrací. Avšak nakonec se s tím, ţe zabíjí, dokáţe smířit lépe neţ Eragon. Smrt není v Odkazu Dračích jezdců nic výjimečného. Nevyskytují se v něm její četné popisy, avšak je ve většině doby přítomná, coţ je dáno charakterem příběhu vyprávěním o válce za záchranu světa. Toto její pevné a stále začlenění v ději je moţná důvodem, proč je postavami přijímána bez větších duševních výkyvů Motiv síly rodinných vztahů a jejich vliv na postavy a události Motiv rodiny a jejích vztahů se v Odkazu Dračích jezdců objevuje od začátku, ač větší důleţitost a prostor dostává aţ ve druhém a třetím díle. Rodina konkrétní postavy velmi ovlivňuje její chování a jednání. Eragon odešel z domova, aby pomstil svého strýce a ochránil zbytek své rodiny před přisluhovači krále. Ze svého pohledu se pro ně v tomto okamţiku obětoval. Musel opustit vše, co znal, co mu bylo drahé a vydat se do neznáma. Přetrhnul svá rodinná pouta a nevěděl na jak dlouhou dobu. V prvním díle je také často popisován jeho stesk po domově, po jeho blízkých a po jiţ ztraceném způsobu ţivota. V Eldestovi je Eragon s tím, jak se změnil jeho ţivot, jiţ vyrovnaný a stesk po jeho rodině ho tolik netrápí. Avšak náhle se dozví, ţe je synem Morzana, Galbatorixova nejvěrnějšího sluţebníka, který zemřel v jeho sluţbách a který byl povaţován více za netvora neţ člověka, za bezcitného vraha. Eragona to hluboce zasáhne a on se s tímto vědomím musí vypořádat. Projeví se zde, jak velmi mu záleţí na jeho původu. Ačkoli sám ví, jaký je, ač nebyl bez otce, neboť otcem mu byl jeho strýc Gero, přesto není schopen se přes vědomí, kdo je jeho biologický otec, snadno přenést. V průběhu Eldesta a Brisingru se s tím Eragon snaţí různými způsoby smířit, jeho psychické procesy se vzhledem k tomuto problému mění. Snaţí se sám sebe přesvědčit rozumem, ţe není důleţité, kdo je jeho biologický otec, ale kdo ho vychoval, smiřuje se s tím ujišťováním sebe sama, ţe on takový není, i se to snaţí popřít. Nakonec se však dozví, ţe to byl klam, ţe Morzan není 45

47 jeho otec, ţe jeho skutečným otcem byl Brom. Teprve toto vědomí mu přinese konečnou úlevu a duševní klid. I v Roranově příběhové linii hrají rodinné vztahy důleţitou úlohu. Jeho bratranec Eragon se stal Dračím jezdcem, kvůli čemuţ začne král Galbatorix pronásledovat i jeho, aby od něj mohl získat o Eragonovi uţitečné informace a případně skrz něj také Eragona vydírat. Kromě jeho vlastních příbuzenských vztahů do Roranova ţivota zasáhne ještě rodinný vztah mezi jeho snoubenkou Katrinou a jejím otcem Slounem. Sloun miluje svou dceru tak slepě, ţe nechce dovolit, aby se s Roranem vzali. Kdyţ se mu Katrina postaví, tak Sloun, aby ji získal zpět, zabije svého souseda a vydá vesnici vojákům Galbatorixe. Katrina je jimi unesena a Roran se ji musí vydat zachránit. Christopher Paolini ve svém díle ukazuje, ţe nejvíce člověka neovlivňují velké události týkající se celé společnosti, ale ty, které se dějí přímo kolem něj, co se ho úzce dotýkají. A to události kolem jeho rodiny bezpochyby jsou. Otcové, matky, bratři, bratranci, pomyslel si Eragon. Všechno začíná a končí u rodiny Motiv životných změn a jejich vlivu na vývoj mladého jedince Motiv ţivotní změny, událostí, které mění mladého člověka a způsobují jeho vývoj, je nejdůleţitějším motivem celého Odkazu Dračích jezdců a prostupuje všemi díly, je jeho náplní. Celý první díl Odkazu Dračích jezdců je o Eragonově nové cestě ţivotem. Neţ Eragon našel Safiřino vejce, byl chudý farmářský chlapec, který znal dobře prostředí, v němţ ţil, avšak o zbytku Alagaësie nevěděl téměř nic. Ţil klidně a pokojně a měnil se jen na základě svého věku. S jeho odchodem z domova mu však začala cesta nejen ve smyslu putování po neznámých místech, ale především cesta poznávání, učení se a především vývoje jeho samého. Eragon se dostává do neobvyklých situací, pronásleduje, sám prchá, bojuje, učí se kouzlit a učí se mnoha novým vědomostem, a to vše ho ovlivňuje a mění. Eragon objevuje nové názory, nové pohledy na různé problematiky, nové způsoby myšlení. A především se učí nést zodpovědnost za své činy, za svá rozhodnutí a učí se vyrovnávat se s jejich 77 PAOLIONI, Christopher. Eldest. 1.vyd. Praha: Fragment, s

48 důsledky. Eragon dospívá. Ztrácí úzký, jednoduchý a omezený pohled na svět a začíná ho vnímat v jeho spletitosti. Eragon projde v Odkazu Dračích jezdců třemi stupni vývoje. Ten první se odehrává v prvním díle, kdyţ Eragon opustí svůj domov a vydává se na cestu. Tento moment je počátkem jeho vývoje a toto stadium silně ovlivňuje Brom, který Eragona učí. Avšak i kdyţ Eragon v prvním díle Odkazu Dračích jezdců získá mnoho různých zkušeností, i na jeho konci je jeho vývoj stále na svém začátku, pokrok je znát, avšak není to pokrok rozhodující. Ten se odehraje aţ v Eldestovi, kdy Eragon navštíví elfí říši Du Weldenvarden a absolvuje tam výcvik u Oromise. Právě Oromis je rozhodující postavou v Eragonově vývoji, předá mu nejen mnoho vědomostí, ale především mu ukáţe nové způsoby myšlení, rozšíří Eragonovi obzory a naučí ho, aby vnímal svět otevřeně sám od sebe. To se projevuje v Brisingru, kdy Eragon jiţ sám poznává, hodnotí a přemýšlí o tom, co se kolem něj děje. Na rozdíl od předchozích dílů uţ se nevyvíjí pod vedením druhé osoby, ale sebe. Eragonův obecný duševní vývoj je tedy jedním z hlavních motivů Odkazu Dračích jezdců, avšak jiţ se tu nenachází vývoj jeho postoje k tomu, k čemu byl předurčen tím, ţe se pro něj Safira vylíhla. Eragon nijak nepřemýšlí nad tím, ţe se má stát hlavním bojovníkem proti Galbatorixovi, ţe má být tím, kdo ho svrhne. Přijme to poměrně vyrovnaně, klidně. Bez námitek a vnitřního rozvaţování tomu zasvětí svůj ţivot. To však nepůsobí příliš přirozeně. Můţe to být záměr autora, který je přesvědčen, ţe po proţitých událostech je to pro Eragona jediná moţná cesta, kterou si umí přestavit, avšak více se nabízí myšlenka, ţe tento aspekt Eragonova příběhu není dostatečně rozvinut. To se jeví jako nedostatek díla, neboť Eragonův boj proti Galbatorixovi tvoří základ Odkazu Dračích jezdců. S dospíváním Eragona také úzce souvisí dospívání Safiry, s níţ je Eragon duševně propojen. Odkaz Dračích jezdců, ač je převáţně napsán z pohledu Eragona, vypráví o jejich společném dospívání. Skrz své pouto se Eragon a Safira navzájem ovlivňují a tím, ţe poznávají svět společně, ţe vše proţívají spolu, i jejich vývoj je souběţný a ještě více utuţuje jejich vztah. 47

49 Eragon se o ni stará od prvního okamžiku, kdy se vyklube z vejce. Jejich vztah je pevnější, než kdyby se s ní potkal jako s dospělou. Oba jsou mladí a objevují spolu svět. 78 Ačkoliv Eragonův a Safiřin vývoj je v Odkazu Dračích jezdců nejvýraznější, určitým vývojem projdou všechny hlavní postavy, tedy i Roran a Nasuada. U nich se však nejedná o dospívání, ale o vyrovnání se s novými zkušenostmi. Roran se musí vypořádat se změnami ve svém ţivotě, s tím, ţe se stal válečníkem a se zodpovědností za ţivoty ostatních vesničanů, kterou přijal. A Nasuada se musí naučit vést Vardeny a přijmout vše, co toto poslání přináší. Tento jejich vývoj se odehraje převáţně ve druhém díle Odkazu Dračích jezdců, v Brisingru jiţ působí jako vyrovnaní dospělí jedinci. Právě tento motiv vývoje hlavní postavy, její dospívání, nejvíce odráţí mladý věk autora při psaní Odkazu Dračích jezdců. Christopheru Paolinimu bylo v době psaní prvního dílu Odkazu Dračích jezdců patnáct let, byl tedy stejně starý jako jeho hlavní postava. Eragonovo přemýšlení a chování je tím silně autentické, coţ je způsobeno nejen shodným věkem autora i hlavní postavy, ale také identifikací Christophera Paoliniho s Eragonem. Eragon díky tomu skutečně jedná a přemýšlí jako patnáctiletý chlapec, kterým je, nedochází u něj k chování neodpovídajícímu jeho věku. V tomto aspektu se autorovo mládí projevilo kladně, jeho hlavní postava přemýšlí a jedná podle svého věku. V Eldestovi a v Brisingru jiţ však tato linie nemohla být dodrţena, neboť věk autora a hlavní postavy se oddělil, přesto se Paolinimu podařilo udrţet si vhled do Eragonova myšlení tak, aby to ve většině situací odpovídalo jeho věku i získaným zkušenostem. Vzhledem ke zkušenostem, které Eragon v těchto dílech získá, je moţná dokonce výhodou, ţe Paolini je starší neţ jeho hlavní postava, neboť jeho věk mu můţe poskytovat potřebný rozhled a schopnost vcítění se do Eragona, který jiţ není stejným obyčejným patnáctiletým chlapcem jako on, ale dospívajícím muţem s mnoha zkušenostmi, které autor nemá. 78 ALIANNA. Rozhovor s Christopherem Paolinim. Alagaesie [online] [cit. 11. dubna 2011]. Přístupné na: < 48

50 3.8.5 Další vybrané motivy Odkazu Dračích jezdců Výše uvedené motivy jsou motivy nejdůleţitější, je jim věnováno nejvíce prostoru. Avšak Odkaz Dračích jezdců v sobě nese nejen je, ale mnohé další motivy. Jedním z nich je např. problematika tolerance. Otázka tolerance druhých vyvstává ze samé základní charakteristiky Alagaësie, neboť ji obývají nejen rozdílní lidé, ale mnoho rozdílných ras. Právě mezi nimi často dochází ke vzájemné nedůvěře a nesnášenlivosti. Odlišnosti a odloučení jim brání ve vzájemném pochopení a sblíţení. Rasy se neznají, a tak si nedokáţou porozumět a v otevření se vůči sobě jim brání obavy ze zrady. V Odkazu Dračích jezdců jsou zobrazeni jedinci, kteří mají tak úzký náhled a jsou tak nesnášenliví, ţe by raději zemřeli, neţ aby se pokusili poznat někoho z jiné rasy. Avšak vystupují tam i takové postavy, které jsou ochotny to zkusit, a tím dávají dobrý příklad ostatním. Tento problém je navíc také ovlivňován probíhající válkou. Rasy jsou nuceny si začít věřit, sblíţit se, spojit se, jinak by jedna po druhé byly zničeny nebo alespoň zotročeny. Sám Eragon také projde v této oblasti vývojem. V prvním díle má velmi nepřátelské postoje vůči urgalům, nenávidí je, k čemuţ ho dovedou jeho válečné zkušenosti s nimi. Avšak kdyţ je ve druhém a třetím díle pozná i z jiných hledisek, nakonec svůj postoj vůči nim změní. Dalším motivem Odkazu Dračích jezdců je náboţenství a s ním spjatá víra. Paolini nejprve představuje různá náboţenství a způsoby víry v bohy, pak se však obrací k otázce, zda v bohy vůbec věřit a nastiňuje odpověď, ţe svět bez této víry můţe být i lepší. Poukazuje na to, ţe víra se často dostává do protikladu k svobodnému přemýšlení a správnému chápání běhu světa. Moţnost co nejsprávněji vnímat fungování světa a schopnost nezastřeného logického myšlení staví nad víru i ušlechtilost. Víra pramenící z náboţenství podle něj často omezuje myšlení, spoutává ho a brání tak duševnímu rozvoji myslícího jedince. Posledním z vybraných motivů je motiv touhy po moci. Tato touha samozřejmě nejvíce patří ke Galbatorixovi a pak k jeho přisluhovačům, avšak lze ji nalézt i u těch, kteří proti nim bojují. U nich se často projevuje snaha získat moc nad Eragonem a Safirou, kvůli jejich rozhodující úloze v boji proti Galbatorixovi. Tímto 49

51 nepřímým způsobem jsou odhalovány některé charakterové rysy těchto postav, mezi které patří neochota podřídit se jiným, touha prosadit svůj názor, své vize, mít zásadní vliv na budoucí běh událostí, touha ovládat jiné. Ţádná z těchto postav pak jiţ neuvaţuje nad morálním hlediskem svého chování. Ţe jednají, jako by objektem jejich ovládnutí byl neţivý předmět, neţ ţivé bytosti s vlastními názory a se svobodou rozhodování. 50

52 Závěr Zařazení Odkazu Dračích jezdců do literárního kontextu fantasy literatury do subţánru hrdinské fantasy je po provedení interpretace díla logickým závěrem. Dílo Christophera Paoliniho přejímá klasické rysy fantasy ţánru a nepopiratelně se inspiruje v jeho tradičních dílech, především charakterem svého fiktivního světa, způsobem vyprávění a základní linií příběhu. V tomto ohledu je Odkaz Dračích jezdců další variantou zaţitých archetypů ve fantasy. Co však činí Odkaz Dračích jezdců zvláštním, je autorský aspekt, a to vznik převáţné části díla ještě v době nedospělosti Christophera Paoliniho. Mezi autorem a jeho tvorbou tak dochází k vytvoření vztahu, kdy ve vývoji díla (dobře sledovatelné je to při porovnání jednotlivých částí Odkazu Dračích jezdců) se odráţí postupné dospívání autora. První díl Eragon je dobrodruţství mladého chlapce, probíhající podle zaţitých pravidel fantasy literatury, bez větší invence. Eragonův obyčejný ţivot je přerušen nenadálou událostí, chlapec musí odejít z domova, cestovat, učit se a poznat své nepřátele, které náhle získal. Tento díl představuje jednu z variant snění mladých čtenářů o dobrodruţstvích. Aţ ve Eldestovi a v Brisingru se Odkaz Dračích jezdců stává literárním dílem, které má vlastní pravidla, strukturu a vývoj. Z díla nedospělého autora psaného pro vlastní potěšení, se stává dílo autora dospělého. Tento vývoj byl sledován právě zkoumáním jednotlivých aspektů Odkazu Dračích jezdců a hledáním jejich podobností a odlišností v jednotlivých částech díla. Výsledky výzkumu mohou mít další vyuţití v celkovém rámci problematiky nedospělých autorů, v porovnání jejich děl a hledání znaků, které jejich tvorbu spojují, ať by se jednalo např. o srovnání Paoliniho díla s dílem české nedospělé autorky Inesy Trojovské, jejíţ literární tvorba podobně jako Paoliniho obsahuje několik navazujících děl, u nichţ by tedy také bylo moţno zkoumat vztah vývoje autorky a jejího díla, nebo o hledání obecné charakteristiky tvorby nedospělých autorů v českém či světovém kontextu. Mezi díla, na něţ by se pak nemělo zapomenout, patří Kameny osudu Flavie Bujorové, či z českého prostředí výše zmiňované dílo Inesy Trojovské Kouzlo věků a Tajemství stínu, a dále pak 51

53 Safírové oči Josefa Němce, Froddy přítel z pravěku Ivy Vyhnánkové a Rytíři a jiná havěť Agáty Kestřánkové. Odkaz Dračích jezdců Christophera Paoliniho mezi těmito díly pak vystupuje z hlediska čtenářské oblíbenosti. Byl přeloţen do několika jazyků a získal si mnoho věrných čtenářů po celém světě, především mezi dětmi a mládeţí, neboť jejich vyspělosti a sečtělosti toto dílo odpovídá. Pro dospělého čtenáře je Odkaz Dračích jezdců jiţ spíše jednodušší četbou pro chvíle oddechu. 52

54 Přílohy Příloha 1: Christopher Paolini NOC/DEN. Christopher Paolini. Noc/den [online] [cit. 11. dubna 2011]. Přístupné na: < 53

55 Příloha 2: Odkaz Dračích jezdců vs. Star Wars 80 Ještě neţ se pustím na dlouhou cestu příběhem Eragona a Safiry, při němţ chci odhalit, jak se náš milovaný Cristopher Paolini (ChP) inspiroval snad nejznámějším sci-fi přípěhem, chci říct, ţe nehodlám sniţovat uměleckou hodnotu Odkazu, ani spisovatelské nadání ChP. Jde mi jen o to přiblíţit, čím se autor inspiroval nejvíce. Zvláště mezi odpůrci dračí ságy kolují názory, ţe Paolini vlastně vše okopíroval z uţ exitujících děl. Většinou ale zůstává jen u srovnání s Pánem Prstenů nebo Harry Potterem. Moţná je to tím, ţe kromě fantasy sleduji i sci-fi, ale já zde vidím především spojitost s Hvězdnými válkami, především epizodami IV, V, VI. Aby se čtenář tohoto článku lépe zorientoval, rozhodl jsem se postupovat celým příběhem a pečlivě ukázat na všechny (ne)podobnosti. 1) Obecné základy příběhů Hvězdné války mají co do reálií s Odkazem mnoho společného. Prastarý řád (Jezdci, Jediové) je vyvraţděn zrádcem z vlastních řad (Galbatorix, Darth Vader). Svět je uvrţen do tyranie samozvaného vládce. Proti zkaţenému státu (Království, Impérium) se spojí hrstka bojovníků (Surda+Vardenové, Rebelové) pouţívající především guerillovou taktiku. Hlavní hrdila (Eragon, Luke Skywalker) je jedinou nadějí, jak porazit zlo. Tyto skutečnosti podrobněji rozeberu v dalších bodech. 2) Eragonovo dětství Jako v Nové naději Luke Skyvalker, ţije i Eragon osaměle se svými jedinými ţijícími příbuznými (Gero a Roran, manţelé Skywalkerovi). V obou příbězích hlavní hrdina ví, ţe to nejsou jeho skuteční rodiče. Kvůli nečekanému objevu (Safira, C3PO a R2D2) se dostane do neuvěřitelného nebezpečí. Nakonec Gero zemře při útoku Ra'zaků. Podobně v Nové naději zemřou opatrovníci Luka Skywalkera. 3) Dračí jezdci Zde je alegorie naprosto zřejmá. Dračí jezdci byli ochránci míru a práva v Alagaësii stejně, jako rytíři Jedi byli ochránci míru a práva v Galaxii daleko předaleko odsud. Obě "frakce" uměli pouţívat speciální síly, i kdyţ k nim měli odlišný přístup (Jezdec+drak, Jedi+Síla). 80 PAVELB. Odkaz dračích jezdců vs. Star Wars. Alagaesie.net [online] [cit. 7. prosince 2006]. Přístupné na: < 54

56 4) Zar roc Meč, který dá Brom Eragonovi je také přímým vztahem k SW. Patřil jeho otci, Brom ho Morzanovi vzal, kdyţ ho zabil. Tady se sice odchylujeme od původní hvězdněválečné trilogie a přenášíme pozornost na Epizodu III: Pomstu Sithů, konkrétně na souboj Obi-Wan Kenobi x Anakin Skywalker. V něm Obi-Wan porazil Anakina v souboji stejně, jako Brom Morzana, a bezmocnému nepříteli odebral zbraň. (Obi sice nechal Anakina naţivu, ale zle posekaného, takţe to mladý Sith málem nepřeţil.) Věřím, ţe nyní je kaţdému jasné, jak ChP ke vztahu meč-eragon-brom-morzan došel. 5) Brom V Bromovi jako by nám obţivl starý známy Obi-Wan Kenobi. Dává pozor na Eragona. Stejně tak dával starý rytíř Jedi pozor na Luka. V příhodném momentě se pak ujme sám výchovy mladého hrdiny a učí jej, jak zacházet se schopnostmi, jeţ mu byly dány. Navíc ho i vyzbrojí mečem (viz. výše). Podobně jako Obi-Wan, ani Brom se nakonec nedočká plodů své práce, neboť se obětuje pro záchranu svého svěřence 6) Oromis Někdo však musí dokončit výchovu a výcvik jediné naděje. V Hvězdných válkách (konkrétně v Epizodě V: Impérium vrací úder) se Luke vydává vyhledat velkého válečníka - mistra Yodu. Eragon sice neví, koho má hledat, ale tuší, ţe Zdravý mrzák mu pomůţe (mimochodem Oromis se Eragonovi zjeví podobně, jako v SW Obi-Wan Lukovi, tedy ve snu, resp. blízko smrti). Vydá se proto najít tohoto Truchlícího mudrce. A nalezne posledního ţijícího Jezdce. Oromis sice není v několika ohledech Yodovi podobný (pokud vynecháme draka, je to jeho neschopnost zapojit se aktivněji do boje), ale s úspěchem pokračuje ve výcviku. Navíc Eragonův odchod od Oromise do bitvy na Hořících pláních je prakticky totoţný s odchodem Luka od Yody. Eragon i Luke měli vizi blíţícího se konfliktu, navíc oba dva svým mistrům slíbili, ţe se vrátí, aby dokončili výcvik. 7) Eragonův souboj s Murtaghem I kdyţ Murtagh jako takový do mé terorie 100% nezapadá, jeho souboj s Eragonem jiţ ano. Připomíná mi souboj Luka a Dartha Vadera v Oblačném městě. Eragon i Luke tam přijdou o zbraň a navíc se dozví, kdo ţe je jejich pravý otec. Samozřejmě, ţe Eragonův otec není Murtagh, ale Morzan, jenţe tohle by bylo uţ slovíčkaření. Oba hrdinové navíc musí řešit i ztrátu zbraně. 55

57 8) Barvy Dalším shodným znakem obou sérií jsou barvy. Eragon i Luke jsou kladní, mají proto (aspoň) zezačátku oba modrý meč (u Eragona by tomu tak mělo být, protoţe Safira je modrá. To ţe ho nemá je "vina" Morzana, protoţe měl holt červeného draka :-D. Murtagh po svém přiklonění na "temnou stranu" dostává přidělenu typickou červenou (drak Trn, meč Zar roc) barvu. Durza byl také hodně do ruda. V SW měli rytíři Sith vţdy červené meče. Pokud vše vyjde tak jak má a drak na Empire bude opravdu zelený, máme tu další klasickou barvu meče Jediů. Galbatorixovu černou rozebírat nebudu, ta je odjakţiva barvou zla. 9) Vardenové a Nasuada kontra Království Téměř věrný obraz Rebelů ze SW. Většinou bojují skrytě, ale nakonec mají i dost síly, aby se zlu postavili otevřeně. V jejich čele stojí dívka (princezna Leia, Nasuada) a vede je více neţ dobře. Království jakoby naopak z oka vypadlo Impériu. V čele stojí nesmrtelný a neporazitelný válečník (Galbatorix, Darth Wader), mají silnou armádu a dostatek přisluhovačů. 10) A jak to tedy bude dál? Nechci se pouštět na tenký led a rozvíjet teorie, co se stane v závěrečném díle. Pokud se však ChP bude drţet zaběhnuté koleje, můţeme se myslím těšit na Eragonův!modrý! meč, "zeleného" jezdce, moţná i návrat Murtagha na stranu dobra. Samozřejmá je i poráţka Království. To je zhruba vše, co jsem v Odkazu zatím objevil. Záměrně jsem se neorientoval na Pána prstenů nebo Harryho Pottera. To si nechám na některý z dalších článků. Těším se na podnětnou diskuzi se všemi příznivci Eragona a Safiry 56

58 Příloha 3: Rozhovor s Christopherem Paolinim Čím si Vás získal svět fantasy literatury? Kdyţ mi bylo deset, dědeček mi koupil knihu Rubínový rytíř. Uţ předtím mě bavily báje a imaginativní dětské knihy, ale tahle podnítila vášeň k další četbě fantasy. V patnácti jsem znal téměř všechny fantastické a sci-fi knihy z místní knihovny. Věděl jsem, ţe chci vyprávět příběhy. Eragon byl původně nápadem na film. Měl jsem jasno o postavách i o ději, ale neměl jsem sto milionů dolarů, tak jsem se rozhodl pro román. Chtěl jsem napsat příběh, který by bavil mě samotného, a nepočítal jsem s tím, ţe někdy vyjde. 2. Říkáte, ţe dobrý román nelze napsat bez disciplíny. Bylo těţké ji dodrţet? Moje první pokusy končily neúspěšně, nedokázal jsem vypointovat příběh, nevěděl, jak dál. Pomohla mi zejména kniha Story Roberta McKeeho. Je pro scenáristy, ale její principy a rady jsou neocenitelné i pro strukturování románu. Po měsíci jsem vymyslel děj trilogie. Píšu pomalu a vytrvale, kaţdý den dlouhé hodiny. Pomáhá mi rutina: vstát, nasnídat se, psát do pozdního odpoledne, s krátkou přestávkou na oběd a cvičení. Často píšu i po večerech - děj a postavy jsou tak zajímavé, jako bych ţil jejich příběhy. 3.Identifikujete se s někým? Eragon jsem byl na začátku já. Psát sám o sobě je pro patnáctiletého kluka nejjednodušší. Ale jak se příběh rozvíjel a Eragon čelil zkušenostem, které nemám (bojoval s netvory či létal na draku), vzdálil se mi a stala se z něho samostatná postava. Bylinkářka Angela je inspirována mou sestrou, která zná latinská jména všech místních rostlin a má humorný argument pro svého strýce, zda ropuchy jsou opravdu ţáby. Ostatní postavy vzešly z mé fantazie. Pokouším se pochopit jejich motivy, abych o nich mohl psát s větší empatií. 81 ALIANNA. Rozhovor s Christopherem Paolinim. Alagaesie [online] [cit. 31. března 2011]. Přístupné na: < 57

59 4. Jak jste vymyslel cizí jazyky elfů a skřetů Urgallů? Na začátku psaní jsem hledal zvláštní slovo, které by znamenalo oheň; předpokládalo se, ţe vzejde z pradávného jazyka. Ve slovníku o původu slov jsem nakonec našel staronorský výraz "brisingr". Rozhodl jsem se převzít i další staronorská slova. Na internetu jsem našel slovníky, podle nichţ jsem rozvinul gramatiku a výslovnost. Ostatní dva jazyky vznikly od nuly. Na internetu bylo několik vynikajících stran, jak vytvořit umělý jazyk. Mé jazyky vznikly vlastně jako hobby, ale díky nim jsou bytosti uvěřitelnější. 5. Přestoţe je Safira drak, má lidské rysy. Proč? Safira je vnímavá a spojená s lidmi, měla být nejlepším přítelem: oddaným, zábavným, odváţným, inteligentním a vznešeným. Ale tento záměr překročila, získala svou vlastní, nezávislou osobnost. Eragon se o ni stará od prvního okamţiku, kdy se vyklube z vejce. Jejich vztah je pevnější, neţ kdyby se s ní potkal jako s dospělou. Oba jsou mladí a objevují spolu svět. 6. Čtenáři upozorňují na podobnost Eragona s klasickými díly ţánru. Je moţné být ve fantasy ještě originální? Ano, pokud vám na tom opravdu záleţí. Eragon byl příleţitostí pohrát si s tématy, která mě zajímala. Psal jsem klasický příběh o dospívání, v němţ je boj dobra se zlem, fantastická stvoření, exotické krajiny, a to mi dovolilo rozvinout univerzální lidskou zkušenost. Snad se mi podařilo vnést do tradičních prvků novou perspektivu. 7. Ţijete na severu Yellowstonského parku v Montaně. Inspiruje vás přírodní prostředí k psaní? Roky, které jsem strávil procházkami v horách Beartooth a hraním na břehu řeky Yellowstone, podnítily mou fantazii a inspirovaly mě k románové zemi Alagaesii. Při psaní jako bych se díval na hory a představoval si, ţe sahají do výšky jedenácti kilometrů. Někdy jsem téměř viděl Safiru vznášet se nad jejich vrcholy. 58

60 Příloha 4: Odkaz Dračích jezdců versus The Tolkien's Universe 82 Zdravím. Jak jsem slíbil, opět se vracím ke svým teoriím o podnětech, které ChP ovlivňovaly během psaní Odkazu. Po Hvězdných válkách nyní svou pozornost obracím k největším dílům světové fantasy - Pánu prstenů a Silmarillionu. Přestoţe toto téma tu uţ bylo nakousnuto, mylím, ţe neuškodí zaměřit se na něj podrobněji. (Doufám, ţe se nedoktnu autora některého jiného článku. To bych nerad.) Pro všechny, kdo nečetli můj minulý článek: "Nekritizuji, neshazuji Odkaz ani Paoliniho. Snaţím se jen představit, na jaké analogie jsem během čtení obou ság narazil." 1) Příchod velkých ras (lidí a elfů) do Alagaësie Začít musím samořejmě tím, jak se hlavní aktéři příběhů, tedy elfové a lidé, dostali do míst, kde se děj odehrává. V obou knihách to je po moři a jako první připlouvají elfové. Ti se usadí v Alagaësii (Středozemi), o niţ se starají s láskou a pečlivostí. Po určité době připlouvají lidé. Postava krále Palancara a jeho druţiny mi připomíná krále Elendila a jeho druhy, kteří se jako jedni z mála Númenorejců vyhnuli zkáze své civilizace. I pozdější roztrţky mezi Palancarovými potomky připomínají Pána prstenů, konkrétně zánik severního království - Arnoru. Musím se téţ zmínit o spojenectví, které spolu lidé a elfové uzavřou. Na počátku třetího věku Pána prstenů Elendil zpečetí s králem elfů Gil-Galadem podobnou smlouvu o pomoci a přátelství, jako v Odkazu (tam se samosebou přidávají jako třetí strana ještě draci, ale to je snad kaţdému jasné). 2) Vznešenost elfů, krása Du Weldenvarden a dary Domnívám se, ţe elfové, jako nejmocnější bytosti obou příběhů, si zaslouţí, aby se o nich mluvilo trochu déle. Tolkien i Paolini popisují elfy jako nadpřirozeně krásné 82 PAVELB. Odkaz Dračích jezdců versus The Tolkien's Universe. Alagaesie.net [online] [cit. 7. dubna 2011]. Přístupné na: < 59

61 bytosti, obdařené nesmrtelným ţivotem. Navíc jsou to nejtalentovanější umělci, řemeslníci, kouzelníci a válečníci. V obou případech také nadevše milují lesy. Pokud mluvím o lesích, nesmím opomenout analogii mezi Du Weldenvarden a Lothlórienem. Jako by si z oka vypadli svou krásou, neopakovatelností a kouzelnou mocí. Kdyţ uţ je řeč o Lórienu, byl by hřích nezmínit paní Galadriel (královnu Lothlórienských lesů). V ní se určitě ChP inspiroval při tvorbě Islanzadí. Moţná ne ve vzhledu, ale v kouzelné moci určitě. Obě elfské královny navíc hlavní hrdiny obdařily vzácnými dary - v PP dostal Frodo kouzelnou lahvičku se světlem a Legolas silný luk. Ten sice není v příběhu PP tak důleţitý (pokud nepočítáme to, ţe s ním Legolas skolil desítky skřetů), věnuji se mu však proto, ţe i Eragon dostal "luk, který se nikdy nezlomí". 3) Trpaslíci v síních z kamene Uţ tu byla řeč o lidech i elfech. Co ale trpaslíci? I ti se v Odkazu a PP významně zapojili do chodu událostí. První věc, kterou jsem objevil ve vztahu mezi tvorbou ChP a JRRT, byla navlas stejná mytologie. I kdyţ se bohové, co trpaslíky stvořili, svými jmény liší (Odkaz: Helzvog, PP: Aluë), způsob zrození (z kamene) je identický. Orika bych mohl přirovnat ke Gimlimu, jistě, ale mě se zdá, ţe je alespoň zčásti podobný také Balinovi z Hobita. Především tím, ţe jsou to oba příbuzní krále. Hrothgar je naopak zrcadlovým obrazem Thorina Pavézy. Mocný král trpaslíků. Oba dva padnou v bitvě proti zlu (Thorina zabijí skřeti v Bitvě pěti armád na konci Hobita a Hrothgara zabije zrádný Murtagh). Rovnítko můţeme proloţit i mezi některé lokace. Například Trojnheim a Farthen Dûr bych směle přirovnal k Osamělé hoře (Ereboru). Navíc bitva na konci Eragona v mnohém připomíná Morii ze Společenstva prstenu - zlo přichází z podzemí = urgalové (skřeti) a Stín (Balrog). Trpasličí lásku ke zlatu a drahokamům snad ani nemusím zmiňovat. 60

62 4) Eragonovo mládí Hlavní hrdina Odkazu i PP ţije u svého strýce (začínám si myslet, ţe velký fantasy hrdina nemůţe vyrůstat v normální rodině). Frodo ţije u Bilba, je jeho dědicem a svým způsobem bere starého hobita jako svého otce. Stejný vztah se nakonec vyvine i mezi Eragonem a Gerem. Svým způsobem můţeme Eragonovo mládí srovnávat i s Aragornovým pobytem v Roklince, kde se o něj staral vzdááálený příbuzný Elrond. Jediný rozdíl, který jsem nalezl, je postava, která předá hlavnému hrdinovi výzbroj pro dobrodruţství. Kde v odkazu Eragona vyzbrojí Brom, tam ve Společenstvu prstenu předá Bilbo svému synovci mitrilovou zbroj "stejně drahou, jako celý Kraj" a Ţihadlo. 5) Galbatorix, Uru'baen a temní sluhové Mnoha lidem je naprosto jasné, z koho vycházel Paolini při tvorbě Galbatorixe. Jistě, Sauron a Galb jsou si velmi podobní, ale já bych chtěl odhalit i jiné postavy, které mohly Galbatorixe utvářet. Zaprvé to mohl být samotný Morgoth (padlý Valar=bůh, učitel Saurona, nejmocnější záporná bytost, kterou kdy Tolkien vytvořil), zadruhé to můţe být i Saruman. Uznejte: ţije ve věţi, buduje si svou soukromou armádu skřetů (urgalů), jeho kouzelná moc je nepředstavitelná. Navíc také zradil svůj řád. Jenomţe v tomto případě by nám chyběla určitá vůdčí entita, někdo ještě výš, neţ Galbatorix. Proto se domnívám, ţe temný král Alagaesie je kombinací všech tří zloduchů. Jak kaţdý, kdo četl Pána prstenů ví, Sauron sídlí v temné pevnosti Barad-dur. A pokud máte trochu představivosti, přesmykem několika písmen dostanete Uru'baen (jistě, není to přesné, ale základ je totoţný). Skutečností, ţe obě věţe jsou sídlem nezměrného zla se nebudeme zabívat, to je kaţdému jasné. 61

63 Ale co pomocníci Království? A) Durza - V Eragonovi druhý nejvyšší po Galbatorixovi. Mohl by být analogií Sarumanovi, ale podle mě se spíše hodí jej přirovnat k vůdci Nazgulů nebo Balrogovi (kombinace rudé a černé, ohně a temnoty). B) Křivopříseţníci - Zrádci a vrahové. Původně dobří, ale z touhy po moci se přidali na stranu zla. Pravý obraz prstenových přízraků - Nazgulů. Proto by se Morzan mohl brát také jako alegorie Černého krále z Minas Morgul. C) Ra'zakové - Co víc dodat. Létají na tvorech prakticky neodlišitelných od zvířat, na nichţ létali ve Dvou věţích a v Návratu krále Prstenové přízraky. Jejich řev mrazi krev v ţilách, hlas mají sípavý. Asi ani nemusím pokračovat ve výčtu vlastností, které si Paolini pro své temné sluţebníky od Tolkiena vypůjčil. 6) Milostný vztah Eragona a Aryi Jedna z nejdůleţitějších zápletek Odkazu. Nemusel jsem ani dlouho pátrat po shodách v dílech JRRT. Logické je zmínit lásku Aragorna a Arwen Undómiel. Mnoho lidí však zapomíná na největší milostný příběh z Tolkienova světa, vztah Berena a Lúthien Tinúviel. Paolini se s Tolkienem shoduje i v obecných skutečnostech, jako je nerovný vztak mezi muţem a elfkou. Oba autoři upozorňují i na překáţky, které představuje důleţité poslání (Beren - záchrana klenotů Silmarilů, Aragorn - obnova vlády Númenorejců ve Středozemi, Eragon - obnova Dračích jezdců). V obou Tolkienových příbězích se ale nakonec elfky vzdají své nesmrtelnosti, aby mohly být se svou láskou. Není proto aţ tak nepravděpodobné, ţe se něco podobného můţe stát i v posledním dílě Odkazu. 7) Brom Brom svou tajemností, dlouhým bílým vousem i dohlíţením na hlavního hrdinu evokuje postavu starého čaroděje Gandalfa. Oba hrdinové působili jako mentoři svých svěřenců, předávali jim vědomosti (se stejným odporem k neustálým otázkám). Spojuje je navíc stejný osud, při ochraně hlavního hrdiny proti nebezpečí (Brom - ra'zak, Gandalf - Balrog) zemřou. Proto (i kdyţ Gandalfova podstata byla jiná = byl 62

64 polobůh Maiar) by se mohlo stát, ţe se Brom be třetím pokračování vrátí stejně, jako Gandalf. 8) Všemocné jizvy Ano, ano. Jizvy hrají v obou příbězích velkou roli. Ránu od Durzy bych směle přirovnal ke zranění, které utrpěl Frodo na Větrově, kdyţ byl spolu se svými společníky přepaden Prstenovými přízraky. Téměř ji nebylo moţné vyléčit a i kdyţ se to Elrondovi jakţ-takţ podařilo, Frodo aţ do konce ţivota pociťoval následky tohoto bodnutí. Nesmím zapomenout ani na Odulino (obří pavouk, střeţící vchod do Mordoru) ţihadlo. Díky němu Frodo také aţ do svého odchodu ze Středozemě trpěl nemocí v době osudného výročí. 9) Osamělost Surdy Surda jako jediná stojí proti Galbatorixovi. V mnohém mi připomíná Gondor. Jenomţe narozdíl od království lidí z Pána prstenů, Surda nemůţe spoléhat na pomoc Rohanských jezdců. Jejich jedinou nadějí jsou Vardenové, elfové a trpaslíci. Tak to je vše. Ostatní věci tu uţ byli zmíněny. Doufám, ţe jsem neupadl v nemilost především u CatherineCornelie, jejíţ práce na téma Odkaz Dračích jezdců vs Pán prstenů si velmi váţím. 63

65 Příloha 5: Odkaz Dračích Jazdcov versus Pán Prsteňov 83 Samozrejme, mnohokrát sa rozoberalo, čo, kde, kto, kedy a ako od koho prebral, respektíve, čo sa na čo kde podobá. No a ja som sa trošičku zamyslela (ale len trošičku) a prišla som na niektoré z vecí, ktoré majú spoločné dve ságy: Odkaz Dračích Jazdcov a Pán Prsteňov. Istú podobnosť by sme mohli nájsť i v postavách: Aragorn - Eragon: I napriek tomu, ţe sú v podstate hlavný hrdinovia, nie sú dokonalí. Aragorn i Eragon sú veľmi dobrí šermiari, no nie sú to taký -typický hrdinovia, skrátka, môţu sa mýliť. Obaja ľúbia elfku, obom stojí v ich láske či uţ väčší, alebo menší problém. Dokonca sa ešte aj podobne volajú!! (P.S.: V celom tomto článku bude vystupovať Aragorn ako hlavná úloha, i keď niektorí so mnou iste nebudú súhlasiť.) Frodo - Eragon: Na oboch spočíva strašne ťaţká úloha. Obaja sú svojím spôsobom zraniteľný. Hoci je Frodo starší, celý ţivot ani len poriadne nevyšiel zo svojej dedinky a zrazu na tom, či dokáţe preniesť Prsteň, na ktorí má zálusk kaţdý, kto o ňom vie, záleţí osud všetkých. Eragon zasa strávil svoj ţivot v tvrdej drine na farme a vo veľmi mladom veku zrazu BUM a všetko je iné. Je (zatiaľ) jediným Jazdcom, bojujúcim za dobro a svojou silou je veľmi dôleţitý. Takţe chlapci to nemajú jednoduché. Obaja však v konečnom dôsledku odídu do neznáma. Frodo loďou na more a nikdy ho nik viac nevidel a Eragonovi Angela predpovedala, ţe naveky odíde z Alagaesie. Arwen - Arya: Zasa tá náhodná zhoda mien. Čiernovlasé elfky, ktorých rodičia sú mocní králi.arwenin otec je kráľom Roklinky a Aryina matka je kráľovná všetkých elfov. Obom zomrel jeden z rodičov, Arwen matka, ktorú mučil nepriateľ, Aryi otec, ktorého tieţ zabil nepriateľ. 83 CATHERINECORNELIA. Odkaz Dračích Jazdcov versus Pán Prsteňov. Alagaesie.net [online] [cit. 7. dubna 2011]. Přístupné na: < 64

66 Gimli - Orik: Obaja trpaslíci, obaja sprevádzajú hlavného hrdinu (no, podľa mňa je Aragorn dostatočne hlavný). Obaja občas vypotia nejakú kravinu, z ktorej sa aspoň ja osobne chytám za brucho :-) a muckajú sa so svojou sekerou (však ako kaţdý trpaslík). Legolas - Arya: Dvaja elfovia, ktorí cestujú s hlavnými hrdinami. Obajamajú tie -klasickéznaky elfov: krásni, rýchli, štíhli, mocní, skrátka sú na osoh. Obaja sú deti elfských kráľov. Gandalf - Brom: Obaja uhundraní, no strašne múdri, obaja umrú (síce jeden z nich porazil dokonca i smrť). O oboch toho vieme relatívne málo, no sú to mocní čarodejníci. Kým môţu, sprevádzajú tých, na ktorých im záleţí. A obaja majú bradu a dlhé vlasy. Denethor - Galbatorix: Obaja sú na***tí, ţe nemajú pod palcom všetko tak, akoby chceli. Galbatorixovi sa vzopreli Vardeni a Denethorovi zasa Gandalf, ktorý viedol bitku namiesto neho. Vládnu, i keď by vládnuť nemali a ich miesto na tróne by malo právoplatne patriť iným. A dá sa povedať, ţe sú obaja scvoknutí. Sauron - Galbatorix: Všetky rasy, samozrejme okrem tých, ktoré mu slúţia, utláča a týra, myslí si, aký je strašne veľký kráľ a ako ich má všetkých pod palcom. To platí ako o Sauronovi, tak i o Galbatorixovi. No a raz si uvedomí, ţe kým on bol zaujatý vraţdením tých, ktorí mu odmietali slúţiť, malá hŕstka z nich sa proti nemu postavila a pridala sa ku nej ďalšia malá hŕstka a ďalšia... Saurona porazili, aby sa potom, uţ len ako tieň mohol vrátiť a na všetko hľadieť tým svojím oranţovým okom. Galbatorix si ešte stále veselo vraţdí, jeho osud je zatiaľ neznámy (avšak v záujme celej krajiny by ho mal Paolini asi predsa len zabiť). 65

67 Galadriel - Islanzadí: Kladní kráľovia, obidve ţeny. Vládnu elfom, obe majú svoj -hlavný stanv nejakom lese. Povaţujú ich za čarodejnice, pretoţe sú vraj (celkom iste) strašne krásne!! :-) Samozrejme, to isté platí i o miestach: Lothlórien - Du Weldenvarden: O oboch koluje chýr, ţe ten, kto do nich vkročí, nikdy sa uţ odtiaľ nevráti. Obe dve miesta sú lesy, v ktorých ţijú elfovia. Mordorská planina - Hadarak: Nehostinné miesta bez vody a jedla, bez ţivočíchov, bez rastlín (Hadarak je predsa len trochu miernejší), len s odpornými zloduchmi, cez ktorú sa musia niektorý hrdinovia kniţiek stretnúť, respektíve vyhnúť. Stráţna veţa - Gilead: Obe miesta slúţia v podstate ako väznice. Zatiaľ čo Stráţna veţa za tunelom, ktorý okupuje ten milý zlatý pavúčik, je čisto väznica, Gilead slúţi i ako vojenské mesto. A v oboch bol zajatí niekto, koho kniţka nutne potrebovala: Froda a Eragona. A o niektorých veciach: Elfský nápoj - Faelnivr: -Vzpruţákypostáv, nejaké ţbrndy, ktoré im dodávali silu :-). K nim by mohol teoreticky patriť aj Lembaský elfský chlieb (Pán Prsteňov). Meče: Kaţdý z nich mal svoje meno a spájal sa s ním jeho majiteľ. Elfština - Staroveký jazyk: V podstate to isté, pretoţe oboma jazykmi hovoria najmä elfovia. Samozrejme, podaktorí to ovládajú. Staroveký jazyk sa moţno trochu odlišuje tým, ţe v ňom nesmie nik klamať, no o elfštine toto nikdy nebolo povedané. S trochou fantázie by sa to dalo tvrdiť, ţe ani v Tolkienovej elfštine sa nedá klamať.tým jazykom vravia predsa tie najušľachtilejšie (atď) bytosti. Na čo by oni klamali? :-) 66

68 Prsteň - Vajce: Pokiaľ ich má v rukách nesprávny človek, sú mocné (teda aj bez toho), vedú sa o neho obrovské bitky a kaţdá strana túţi po tom, mať Prsteň, či vajce pre seba. A o rasách: Elfovia - Elfovia: Krásni, rýchli, štíhli, ušľachtilí, hrdí... zabudla som na niečo? Paoliniho elfovia akoby cez kopírak prešli tými Tolkienovými. Prišli z neznámej krajiny a nikto o nich dokopy nič nevie. Trpaslíci - Trpaslíci: Skvelí kopáči zaťaţení na chodbičky, tunelčeky, hory s svoje sekery. Moţno občas uhundraní, no stále vtipní ;-). Nazgulovia - Ra'zaci: Odporné príšerky v sluţbách odporných príšeriek. Kade poletujú, tade roznášajú skazu a utrpenie. Nazgulovia ochromujú svojím vreskotom a Ra'zaci svoje obete prikovajú k zemi. Od oboch sa rany liečia len veľmi ťaţko.frodo skoro umrel po bodnutí prekliatej dýky a Gero umrel naozaj na následky popálenín spôsobených seithrovým olejom. Dúnadančania - Jazdci: Všetci boli niekedy kráľmi a ich pokračovanie rodov je ohrozené. Posledným z Dúnadančanov (vo filme) bol Aragorn, posledným potomkom kráľov. Posledným Jazdcom, ktorý bojoval za dobro bol Vrael a posledným, ktorý preţil, bol Oromis. Teraz nastúpil na scénu Eragon, aby zaujal miesto novej generácie Jazdcov. Aragorn nakoniec zomrel a jeho vetva vymrela, ako to bude s Jazdcami, to je otázne. 67

69 Příloha 6: Mapa Alagaësie Převzato z: REGINLEIF. Mapa Alagaesie. Fantasia-earth [online] [cit. 10. dubna 2011]. Přístupné na: < Původ mapy: PAOLIONI, Christopher. Eragon. 1.vyd. Praha: Fragment,