Společné připomínky a poznámky k lokalitám

Transkript

1 OPONENTSKÝ POSUDEK na Zprávu o řešení a výsledcích projektu "Provedení geologických a dalších prací pro hodnocení a zúžení lokalit pro umístění hlubinného úložiště" autorů RNDr. Jaroslava Skořepy, CSc. a kolektivu Posuzovaná souhrnná zpráva má rozsah 199 stran a dílčí zpráva každé ze šesti lokalit má rozsah pohybující se mezi 71 a 77 stranami. Text je strukturován do jednotlivých kapitol, po formální stránce prakticky bez překlepů. Je doplněn situačními a interpretačními mapkami, které graficky znázorňují rozmístění jednotlivých prvků a charakteristik studovaného území. Vlastní text zahrnuje komplexní zpracování lokalit, a to jak z hlediska geologického, tak i z hlediska střetu zájmů a proveditelnosti HÚ na lokalitách. Předložený posudek hodnotí především geologický obsah posuzovaných zpráv. Z tohoto hlediska lze konstatovat, že projekt splnil svůj cíl a může být využit pro další hodnocení zájmových lokalit. Společné připomínky a poznámky k lokalitám Hlavní informační těžiště posuzovaných zpráv spočívá ve zpracování nepřímých indikací stavby území, především v geofyzikálním průzkumu a ve zpracování podkladů dálkového průzkumu (morfotektonická analýza). Použitá metodika geofyzikálního průzkumu a metod dálkového průzkumu je ve zprávách popsána podrobně, na původní výsledky průzkumu jsou v posuzovaných zprávách odkazy do dílčích závěrečných zpráv. Většina odkazované literatury je nepublikovaná, oponent ji neměl k dispozici a nebylo tedy možno zhodnotit relevantnost odkazů. Přímá terénní rekognoskace byla v souladu s cílem práce provedena jen omezeně a jen kvalitativním způsobem. V budoucnu by bylo vhodné doplnit, více prohloubit a rozšířit tak, aby spolu s geofyzikálními podklady vedla k lepšímu zhodnocení geometrie stavby, charakteru porušení a dalších geologických charakteristik (viz doporučení níže). Zejména se jedná o zapracování drobné tektoniky do interpretací. Pro jednotlivé lokality byla zvolena kritéria hodnocení (tektonika, zdánlivý odpor, horizontální gradient magnetického pole, xenolity, žilné horniny, hydrotermální žíly, ložiska, stabilita masivu, hydrogeologické poměry, sklon svahu). Jejich hodnoty nejsou v některých případech zcela jasně odůvodněny (např. hydrogeologické poměry). Vhodně bylo užito vážení jednotlivých kritérií, i když pro hydrotermální žíly bych navrhoval zvolit významnější podíl. Hydrotermální žíly jsou totiž významnými poruchami podobně jako zlomy (narozdíl od žil vyvřelých hornin, které trhlinu "vyhojují-zacelují"), navíc mohou působit i chemicky, zejména po změně oxidačně-redukčních podmínek po otevření úložiště (sulfidická mineralizace). Výsledné interpretace jednotlivých lokalit vcelku odpovídají prezentovaným podkladům. V některých případech by bylo vhodné výrazněji odlišit data, resp. jejich původ a z nich odvozené interpretace. Zejména u jednotlivých zlomových poruch (resp. směrů) by bylo vhodné uvádět i způsob, jakým byly vymezeny (jen na základě morfologických indikací - či zda je podporují též geofyzikální údaje). V kapitolách hypotetické kinematické modely jsou často uvedeny nefunkční kinematické modely (systémy označené jako konjugované nemohly vznikat jako konjugované, tj. za jednoho stavu napjatosti). Tyto chybné interpretace však 1/5

2 nemají vliv na hodnocení míry porušení horninového masivu, proto je z hlediska cíle zprávy nepovažuji za zásadní. Použité podkladové mapy v měřítku 1: jsou silně přehledné, i když pro posuzování byly užity mapy podrobnější, jak vyplývá z textu. Na všech použitých mapách prakticky nejsou srovnávací orientační prvky (s výjimkou vnějšího omezení zájmového území či omezení testovacích ploch), což způsobuje určité problémy při srovnávání jednotlivých interpretačních prvků v rámci dané lokality. Určité výhrady mám též k použité terminologii, zejména týkající se tektonických termínů. Slovo "tektonika" je odvozeno z řečtiny (tektein = stavět) a v překladu znamená stavba nebo struktura (tektonika s.l.). Ve spojení "tektonická struktura" je míněn užší význam slova (tektonika s.s.), znamenající sekundární deformační struktura endogenního původu (vrásy, zlomy aj.). Avšak v použitém spojení "strukturně-tektonický směr" (např. Souhrnná zpráva, str. 76 aj.) se pak jedná o nejasné užití (zdvojení smyslu). Rovněž nevhodně bylo zvoleno užití termínu tektonika ve spojení "dominantní tektonika (SZ-JV a SSV-JJZ)", "zvodnělá tektonika" (např. Souhrnná zpráva, str. 86 aj.), "hustota indikací tektoniky" (např. Souhrnná zpráva, str. 94 aj.), kde jsou míněny struktury křehkého porušení, jako zlomy či pukliny. Také použití tohoto termínu odpovídá spíše geologické "hantýrce" než přesnému vyjadřování. Jako zobecňujícího názvu bylo možno použít např. termínů ruptura, křehká porucha či dalších. Rovněž některé další termíny mohly být zvoleny vhodněji, např. místo "směrová deformace izolinií" (Souhrnná zpráva, str.89 aj.) "stáčení izolinií" apod. Pro případný další postup prací na jednotlivých lokalitách doporučuji především podrobné geologické zmapování studovaného území a území přilehlého a zpracování drobné tektoniky. Tyto dvě metody se jeví jako účinné, relativně levné a rychlé k dalšímu postupu v řešení některých otázek. Především mohou odpovědět na geometrii stavby (tvar tělesa s předpovědí chování do hloubky) a charakter křehkého porušení včetně kinematického vývoje území. Teprve po takovém zpracování doporučuji v následující etapě navrhnout finančně náročné technické průzkumné práce, a to na základě výsledků podrobného terénního zpracování. Připomínky a poznámky k jednotlivým lokalitám Lokalita č. 7 Lodhéřov (klenovský masiv, Jindřichohradecko) Lokalita je situována v klenovském masivku, který bývá interpretován jako apofýza pozdně variského centrálního masivu. Negativní gravitační anomálie zřejmě ukazuje na hloubkové rozšíření granitů. Masivek je situován do blízkosti třeboňské pánve a může být porušen radiálními zlomy, které podmínily zaklesnutí křídových a neogenních sedimentů. Prezentované hodnocení tektoniky je odpovídající, avšak konstatování, že "Zlomy ssv.-sv. směru lze považovat za pravostranné poklesy" a "U konjugovaného systému méně výrazných sz. zlomů předpokládáme možné drobné pravostranné pohyby." se vzájemně vylučují. Konjugované systémy horizontálních posunů musí mít opačný charakter, tj. jedem pravostranný a druhý levostranný. Mají-li oba systémy stejný charakter, pak nemohou být konjugované. Na mapkách jednotlivých kritérií se u magnetických gradientů a zdánlivého odporu objevuje výrazné obloukovité rozhraní omezující jihozápadní část území, které se projevuje i geomorfologicky a na charakteru vodní sítě. Čím je toto rozhraní způsobeno? 2/5

3 Úzký a výrazně protáhlý tvar masivku může být rizikem pro hloubkovou předpověď, i když pro kladné řešení svědčí gravitační anomálie. Tvar nevylučuje, že by jihovýchodní okraj mohl mít charakter přesmyku s poměrně malým úklonem k SZ (pod zájmové území). Tuto geometrii by bylo vhodné vyloučit před dalšími investicemi do průzkumu lokality. Lokalita č. 8 Budišov (třebíčský masiv, Velkomeziříčsko) Na str. 21 dílčí zprávy, v kap Geofyzika je v první řádce druhého odstavce uveden chybně třebíčský masiv namísto správného třebíčský zlom, což mate při čtení zprávy. Lokalita je situována do masivních hornin (durbachitů). Jedná se o raněvariskou intruzi, v níž se mohou projevit pozdně variské deformace, je zde hojnost drobných aplitových žil a v jihovýchodním okolí vytipovaného území byly popsány hydrotermální žíly s ametystovou mineralizací. Strukturně tektonická data (přednostní orientace živcových vyrostlic, pozorovaný kontakt) indikující primární vertikální charakter kontaktu tělesa jsou v rozporu se staršími geofyzikálními interpretacemi naznačujícími možnou malou mocnost tělesa). V severovýchodním okolí studovaného území byla při starším mapování ověřena křehká tektonická porucha směru SZ-JV doprovázená hematitizací. Ve zprávě je správně poukázáno na neexistenci některých zlomů oddělujících segmenty třebíčského masivu, které byly v minulosti vymezeny jen na základě určité rozdílnosti geofyzikálních charakteristik. Rovněž lze souhlasit, že východo-západní třebíčský zlom je v určitém smyslu jedním z nejmladších zlomů (reaktivace). Území samo zřejmě není zasaženo významnou radiální tektonikou. Systémy sz-jv. a s.-j. zlomů nelze považovat za konjugované při poklesovém charakteru pohybu na nich. Jinak je prezentované hodnocení tektoniky akceptovatelné. Hlavním rizikem je hloubkový dosah tělesa. Studium kontaktů a drobně tektonický výzkum širšího okolí kombinovaný se studiem magnetické anizotropie mohou ukázat na geometrii tělesa, i když extrapolace až na 1 km hloubky nemusí být jistá. Dostatečnou jistotu zřejmě přinese pouze finančně nákladný vrtný průzkum. Určité východisko může poskytnout prováděné regionální zhodnocení geofyzikálních dat v rámci probíhajícího projektu. Lokalita č. 14 Blatno (tiský masiv, Jesenicko) Lokalita je situována v tiském masivku, který je považován za prevariský. To s sebou nese riziko výrazného variského tektonického porušení v hloubce, které může mít charakter ploché poruchy, a to i přes to, že se tiská žula na povrchu jeví jako poměrně masivní a málo rozpukaná hornina. Navíc je na východ od lokality situován mladší, zřejmě variský peň doprovázený silnými alteracemi a hydrotermální mineralizací, který mohl v hloubce způsobit další porušení. 3/5

4 Prezentované hodnocení tektoniky je odpovídající. Oproti předložené interpretaci východního omezení však lze konstatovat, že nemusí být neotektonicky rejuvenované, ale může být důsledkem různé odolnosti granitoidů a permských sedimentů při denudaci území. Tak je tomu i na jiných místech se subvertikálním kontaktem granitoidů a permu (např. okraj boskovické či blanické brázdy). Lokalitu vyřadit z dalšího zkoumání. Pokud by byla lokalita i nadále sledována, je nutné provést analýzu tektonického porušení a analýzu geometrie jednotlivých zlomů tak, aby se zbytečně neinvestovalo do nákladných průzkumných prací. Lokalita č. 30 Božejovice-Vlksice (středočeský pluton, Milevsko) Ve zprávě by bylo vhodné opravit pravopis geologických termínů durbachit (str. 47) a moldanubikum (str. 19, 20 a 50). Lokalita je situována do jv. cípu středočeského plutonu, do tělesa Čertova břemene. I zde byla v minulosti předpokládána plochá stavba "jazylovitého" tělesa magmatitů překrývajícího metamorfity moldanubika. Mimo zájmové území byly popsány ploché poruchy křehceduktilního charakteru, které indikují možnost takových představ. V úvodní větě kapitolky o kinematickém modelu je uvedena formulace, že se jedná o konjugovaný systém, avšak z textu není zcela jasno, které zlomy tvoří tento pár. Žíly východo-západního směru nejsou typickým znakem magmatitů středočeského plutonu a neodrážejí charakter jeho primárního rozpukání. Vyskytují se i v metamorfitech přilehlého moldanubika (avšak se vzdáleností od magmatického tělesa klesá počet žil) a indikují tedy orientaci napajtostního pole v době jejich vzniku. Vymezené užší místo, které je v těsné blízkosti okraje magmatického tělesa na jeho styku s metamorfity, může vzhledem k nejasnosti charakteru tohoto kontaktu při hloubkovém průzkumu ukázat výraznou nehomogenitu do hloubky nebo dokonce přechod do metamorfitů. Jinak je prezentované hodnocení tektoniky odpovídající. Hlavním rizikem je hloubkový dosah tělesa. Studium kontaktů a drobně tektonický výzkum širšího okolí kombinovaný se studiem magnetické anizotropie mohou ukázat na geometrii tělesa, i když extrapolace na 1 km hloubky nemusí být zcela jistá. Výhodou této lokality je, že tato analýza již byla zčásti provedena (viz citace ve zprávě), minimálně část dat je tedy k dispozici již nyní a jejich reinterpretací z hlediska požadavku SÚRAO by bylo možné na otázku geometrie stavby odpovědět v krátkém časovém horizontu. Teprve po zpracování povrchových údajů doporučuji provádět další průzkum. 4/5

5 Lokalita č. 40 Pačejov-Nádraží (středočeský pluton, Klatovsko) Lokalita je situována do prostoru jihozápadního výběžku středočeského plutonu do typu Blatná. Dále k jihu středočeský pluton prstovitě proniká do metamorfitů moldanubika. Pokračování hydrotermální mineralizace s žilami východo-západního směru může ovlivnit masivnost studované lokality (viz lokalita Nahošín východně od zájmové lokality - zde byl proveden i vrtný průzkum do hloubky dosahující 200 m) V kinematickém modelu uváděná změna charakteru zlomu z pravostranného na levostranný v rámci tak malého území je prakticky nemožná. Při opakované reaktivaci zlomů je těžké stanovovat jejich vzájemné stáří. Jinak je prezentované hodnocení tektoniky akceptovatelné. Ověření možnosti výskytu mineralizace na východo-západních poruchách, studium drobné tektoniky a vnitřní stavby hornin k odhadu geometrie tělesa do hloubky. Lokalita č. 41 Rohozná (centrální masiv, Dolní Cerekev) Lokalita je situována do granitů centrálního masivu, který je pozdně variskou intruzí s velmi malým rozpukáním. Výrazná negativní gravitační anomálie ukazuje na velký hloubkový dosah tělesa. Vzhledem k asymetrii stavby lze odůvodněně předpokládat, že východní omezení tělesa hrubozrnného granitu je tektonické. K hodnocení tektoniky Průzkumem bylo zjištěno rizikové porušení v údolí Rohozné, nelze však předpokládat hlubinný dosah (tj. porušení MOHO). Obraz zlomu v mapě (minimální posun hranic těles) indikuje malou velikost tektonického pohybu, i když postižení hornin může být značné. Jen stěží však lze tuto strukturu považovat za konjugovaný systém ke zlomu na jihlavské brázdě. Drobné zlomy vymezené ve východní části území zvýrazňují kruhovou stavbu intruze Čeřínku. Jinak je prezentované hodnocení tektoniky akceptovatelné. Ověřit zlomovou poruchu při jihovýchodním okraji, případně i další poruchy, zřejmě geofyzikálně nebo povrchovými technickými pracemi. V Brně dne /5