MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2011 VERONIKA BRUNKOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Pěstování a využití alternativních olejnin Bakalářská práce Vedoucí práce: Tomáš Středa Brno 2011 Vypracovala: Veronika Brunková

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Pěstování a využití alternativních olejnin vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně, dne. Podpis.

4 Poděkování: Děkuji tímto Ing. Tomáši Středovi, Ph.D., za odborné vedení a cenné připomínky při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům a svému příteli za morální podporu.

5 ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá aktuálním stavem pěstování, kvality, výnosnosti a využití alternativních olejnin. Na základě screeningu podle agroekologických nároků olrejnin byly vybrány tyto alternativní olejniny: len setý olejný (Linum usitatissimum L.), světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.), lnička setá (Camelina sativa L.), ostropestřec mariánský (Sillybum marianum L.), měsíček lékařský (Calendula officinalis L.), pupalka dvouletá (Oenothera biennis L.), hořčice sareptská (Brassica juncea L.), ředkev olejná (Raphanus sativus L.), katran habešský (Crambe abyssinica L.) a tykev olejná (Cucurbita pepo var. oleifera L.). Olejniny byly popsány z hlediska využití, pěstování, výnosnosti a požadavků na prostředí. Klíčová slova: alternativní olejniny, pěstování, využití, olej ABSTRACT This thesis deals with the current state of production, quality, profitability and the use of alternative oil. Were the following alternative oilseed crops: flax (Linum usitatissimum L.), safflower (Carthamus tinctorius L.), pleasure (Camelina sativa L.), milk thistle (Sillybum marianum L.), marigold (Calendula officinalis L.), evening primrose (Oenothera biennis L.), brown mustard (Brassica juncea L.), rape radish (Raphanus sativus L.), katran abyssinian (Crambe abyssinica L.) and peanut pumpkin (Cucurbita pepo var. oleifera L.). Oilseeds have been described in terms of utilization, cultivation, profitability and environmental requirements. Keywords: alternative oilseeds, cultivation, use, oil

6 OBSAH: 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED OLEJNINY Využití olejnin Len setý olejný (Linum usitatissimum L.) Původ a historie a současný stav pěstování Biologická charakteristika Požadavky na prostředí Agrotechnika lnu setého olejného Využití Lnička setá (Camelina sativa L.) Původ, historie a současný stav pěstování Biologická charakteristika Požadavky na prostředí Agrotechnika lničky seté Využití Ostropestřec mariánský (Silybum marianum L.) Původ, historie a současný stav pěstování Biologická charakteristika Využití Světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.) Původ, historie a současný stav pěstování Biologická charakteristika Požadavky na prostředí Agrotechnika světlice barvířské Využití Katran habešský (Crambe abyssinica L.) Původ, historie a současný stav pěstování Biologická charakteristika Požadavky na prostředí... 25

7 3.6.4 Agrotechnika katranu habešského Využití Hořčice sareptská (Brassica juncea L.) Původ, historie a současný stav pěstování Biologická charakteristika Požadavky na prostředí Agrotechnika hořčice sareptské Využití Ředkev olejná (Raphanus sativus L.) Původ, historie a současný stav pěstování Biologická charakteristika Požadavky na prostředí Agrotechnika ředkve olejné Využití Tykev olejná (Cucurbita pepo var. oleifera L.) Původ, historie a současný stav pěstování Biologická charakteristika Požadavky na prostředí Agrotechnika tykve olejné Využití Měsíček lékařský (Calendula officinalis) Původ, historie a současný stav pěstování Biologická charakteristika Požadavky na prostředí Agrotechnika měsíčku lékařského Využití Pupalka dvouletá ( Oenothera biennis ) Původ, historie a současný stav pěstování Biologická charakteristika Požadavky na prostředí Agrotechnika pupalky dvouleté Využití Polní pokusy se lnem olejným... 39

8 4.1 Výsledky zkoušek užitné hodnoty ze sklizně (průměr) ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM TABULEK... 49

9 1 ÚVOD Vývojové trendy v okolních západoevropských státech i u nás ukazují, že v evropském zemědělství dochází k nadprodukci rostlinné výroby pro nutriční využití. Zemědělství v západních státech již nastoupilo nový směr, kdy kromě klasických plodin pro potravinové využití se začínají rozšiřovat alternativní rostliny převážně pro využití nepotravinové. Tento trend je nevyhnutelný i pro naše české zemědělství. S ohledem na potřebu setrvalého rozvoje zemědělství budeme nuceni přistupovat k radikálnějším inovacím v soustavě hospodaření na půdě. Jednou z možností je pěstování alternativních druhů olejnin (BARANYK et al., 2010). Alternativní plodiny jsou kulturní i nově šlechtěné druhy plodin, které nahrazují, rozšiřují a doplňují stávající sortiment plodin a přispívají k rozšíření spektra rostlinné produkce. (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999). Pěstování nových a netradičních plodin je záležitost, které je věnována v celosvětovém měřítku velká pozornost. Zájem o tyto netradiční plodiny je podmíněn více faktory, jedním z nejvýznamnějších je růst ceny fosilních paliv a surovin. V r byla cena ropy velmi nízká a přírodní, obnovitelné zdroje surovin byly relativně velmi drahé. Zpracovatelský průmysl proto nebyl nijak motivován na jejich využívání. Cena ropy ale v 80. letech výrazně vzrůstala a tím se tyto alternativní suroviny staly ekonomicky zajímavé. Dalším faktorem je rozvoj ekologického cítění a hnutí pro ochranu přírody (HAVEL, 1994). Výrobky z těchto alternativních olejnin jsou velmi často v ekosystému snadno odbouratelné, nezatěžují proto naše životní prostředí tak jako výrobky z fosilních zdrojů. Dále tyto zdroje surovin snižují drancování přírodního bohatství a přispívají ke snižování obsahu kysličníku uhličitého v atmosféře. Konečně jejich pěstování může představovat určitý příspěvek k řešení krize zemědělské výroby. Zatím se u nás alternativní olejniny ve velké míře nepěstují, nejvíce je tu zastoupena světlice barvířská, naopak lnička setá či len setý olejný se u nás vůbec nevyskytují. K nově zaváděným plodinám patří katran habešský. 9

10 2 CÍL PRÁCE Cílem práce je provést literární přehled na téma pěstování a využití alternativních olejnin. U vybraných plodin bude popsán jejich výnosový potenciál, obsah oleje, biologická charakteristika, požadavky na prostředí, agrotechnika a reálné využití produkce. Vyhodnotit výsledky zkoušek užitné hodnoty lnu setého olejného z let Popsat výnos semene v t/ha, výnos semene v %, obsah tuku v sušině semene v % a obsah mastných kyselin v %. Porovnat náklady a výnosy na pěstování lnu setého olejného. 10

11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 OLEJNINY Olejniny jsou perspektivní surovinou pro potravinářský i chemický průmysl. Ve státech s dostatečnou produkcí potravin dochází ke snahám nahrazovat dosud užívanou ropu rostlinnými oleji. Vedle ekonomického hlediska je důvodem vyčerpatelnost zdrojů ropy, možnost využití tuzemských surovin, cenová dostupnost i aspekty ekologické. Existuje velký počet rostlinných druhů, z nichž lze získat olej. Ne všechny bychom však mohli nazvat přímo olejninami. Řada z nich patří primárně spíše mezi léčivé a kořeninové rostliny, luskoviny, zeleninu či rostliny okrasné. Liší se velmi výrazně obsahem oleje, mají rozdílné dominantní mastné kyseliny i odlišnou vhodnost pro pěstování v různých půdně-klimatických podmínkách. K netradičním olejninám, které se dají pěstovat v našich podmínkách a o kterých lze uvažovat jako o možném zdroji nacházejícím uplatnění v potravinářství či poskytujícím suroviny pro průmysl, patří velké množství druhů. Tyto nově ověřované rostliny musí splňovat určité požadavky oleochemického průmyslu, aby jejich zpracování bylo rentabilní. Jejich semena musí buď obsahovat dostatečné množství oleje, nebo musí mít zajímavé spektrum mastných kyselin nebo vysoký obsah jedné mastné kyseliny, případně oleje a tuky s funkčními skupinami (BARANYK et al., 2010). Olejniny jsou botanicky velmi různorodou skupinou plodin. Spojuje je vysoký obsah tuku v semenech. Požadavky na kvalitu olejnatých komodit jsou uvedeny v ČSN Olejnatá semena (PULKRÁBEK, 2003). Spotřeba olejů dynamicky stoupá. Celý úspěch této komoditní skupiny je opřen o rostlinné tuky, jejichž výroba plynule roste tempem 6,4% ročně. Zcela jednoznačně vítězí palmový olej, jehož produkce se za posledních patnáct let zvýšila o 213%, mírně se snižuje význam tukové produkce sóji, klesá podíl olivového oleje, výrazně se snižuje zastoupení slunečnice na výrobě rostlinných olejů. Mírně naopak stoupá význam řepkového oleje (VENCLOVÁ, 2010). Olejniny v r zaznamenaly růst v produkci, zejména díky řepce, které se v r sklidilo 1,279 mil tun, což je o tun meziročně více (SEIFERTOVÁ, 2010). 11

12 Tab. 1 Tabulka olejnatosti semen a nejdůležitějších fyzikálních a chemických znaků Druh olejniny Olejnatost sušiny v % Bod tuhnutí C Číslo zmýdelnění Charakteristika oleje Hořčice sareptská až Slabě tuhnoucí Ředkev olejná až Slabě tuhnoucí Len olejný tuhnoucí Lnička setá polotuhnoucí Světlice barvířská tuhnoucí Katran habešský Slabě tuhnoucí (VOŠKERUŠA, 1965) Pokles množitelských ploch v posledních deseti letech není u olejnin nijak výrazný jako i jiných druhů plodin. V číselném porovnání z r byl například plošný rozsah množení u hořčice a řepky porovnatelný s rokem 1990, zatímco u většiny jiných druhů je na jedné polovině. Rovněž obměna osiva, nezaznamenává tak hluboký propad. Svoji roli zde ovšem sehrává vysoký objem vývozu, který do ukazatele využití uznaných osiv pro produkční plochy v ČR nelze započítávat., u řepky jde pak i o rostoucí podíl hybridních odrůd, u nichž je obměna osiva, resp. každoroční zásev originálním certifikovaným osivem, pěstitelskou nutností. Nabídka a pestrost sortimentu je také u olejnin příkladem pozitivního obratu posledního desetiletí s dopadem na zlepšení úrovně semenářství i finální rostlinné produkce (KULOVANÁ, 2001) Využití olejnin Olejniny byly již od nepaměti lidmi využívány a pěstovány. Plody, semena a oleje z nich byly používány jako potraviny a pro technické účely. Lidé si byli dobře vědomi významu těchto plodin a proto některým přiřkli téměř posvátný význam. Hlavní složkou olejů jsou triglyceridy mastných kyselin, které tvoří % lipidů. Další složky olejů steroly, fosfolipidy, galaktolipidy a volné mastné kyseliny, jsou v oleji zastoupeny jen v malém množství. Rafinovaný olej je složen prakticky jen z triglyceridů, protože při rafinaci oleje se ostatní látky odstraní. Všeobecně je kvalita rostlinných olejů dána nutričními, senzorickými a zpracovatelskými vlastnostmi oleje. Z nutričního hlediska jsou žádoucí esenciální nenasycené mastné kyseliny, který si lidský organismus není schopen syntetizovat z jiných látek. Mezi tyto patří kyselina 12

13 linolová, linolenová a arachidonová. Naopak nežádoucí jsou volné mastné kyseliny a kyselina eruková, která při zvýšené konzumaci způsobuje špatnou resorpci při trávení, kardiální lipózu, retardaci růstu a další poruchy oběhového systému. Senzorické vlastnosti jsou u rostlinných olejů podmíněny hlavně tzv. jódovým číslem, které charakterizuje oxidační stabilitu olejů. Nízké jódové číslo ukazuje na dobrou oxidační stabilitu a sníženou náchylnost k nežádoucímu žluknutí tuků. Finálním produktem zpracování semen olejnin můžou být např. stolní oleje, fritovací oleje, ztužené tuky, strukturální tuky, přídavky do margarínů apod. Olejniny jsou díky svým nutričním vlastnostem a ekonomické návratnosti zajímavou komoditou v našem zemědělském a potravinářském sektoru (KULOVANÁ, 2001). 3.2 Len setý olejný (Linum usitatissimum L.) Původ a historie a současný stav pěstování Len patří mezi nejstarší pěstované rostliny. Pochází z jihovýchodní Asie (Etiopie a Eritrea, Středomoří). V poslední době kolísá sklizňová plocha lnu olejného mezi 300 až 700 ha (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999). Do Evropy se rozšířil již let před. n. l. z Egypta, kde se již tehdy pěstoval jako přadná rostlina. Len je význačnou plodinou a v celosvětovém měřítku zaujímá místo především jako olejnina, přičemž poskytuje i cennou surovinu pro textilní průmysl (VOŠKERUŠA, 1965). Len olejný je v ČR okrajovou olejninou, jeho plochy za poslední roky nepřesáhly ha. Olejný len je z celosvětového pohledu nejrozšířenější skupinou lnů. Z plochy lnů zaujímá asi 77%, zbytek je len přadný. V ČR je situace opačná, plochy přadného lnu jsou více jak dvojnásobné v porovnání s plochami lnu olejného (PULKRÁBEK, 2003). V současné době je pěstování doporučováno do nižších a středních poloh, do oblastí sušších nebo s přísušky a na lehké půdy. S ohledem na nízké požadavky hnojení je vhodnou předplodinou i pro pásma ochrany vodních zdrojů, stejně tak pro oblasti ekologicky zatížené (ŠTAUD et al., 1996). Ve světě převažuje pěstování lnu olejného, a to v posledních letech na ploše kolísající v rozmezí 2,4 mil. až 3,1 mil. ha, z toho v zemích Evropské unie kolem ha. Významné plochy jsou v Jižní Americe, zejména kolem 0,5 mil. ha v Argentině, dále se 13

14 pěstuje v Rusku, Indii a USA. Rozvoj pěstování lnu olejného se u nás počítá od konce 80. let minulého století (BARANYK et al., 2010) Biologická charakteristika Len náleží do čeledi lnovitých (Linaceae). Len je jednoletá, výjimečně dvouletá rostlina s přímou, cm vysokou lodyhou. Listy jsou střídavé, přisedlé, úzce kopinaté, celokrajné. Oboupohlavní pravidelné květy vyrůstající ve vrcholičnatých květenstvích mají pět lístků kališních i korunních, pět tyčinek a vrchní semeník. Jejich barva je bledě až fialově modrá, někdy bílá či růžová. Plodem je vejcovitě kulovitá pětipouzdrá tobolka obsahující až deset semen (BARANYK et al., 2010) Požadavky na prostředí Pro olejný len jsou vhodné lehké, propustné hlinitopísčité až hlinité půdy s mírně kyselou až neutrální půdní reakcí 5,5 7 ph (BARANYK et al., 2010). Len dává nejvyšší výnosy semene v oblastech s ročními atmosférickými srážkami 500 až 700 mm, nadmořskou výškou do 480 m, čemuž v našich podmínkách odpovídají okrajové oblasti řepařské a bramborářské oblasti (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999). Tab. 2 Průměrné výnosy semene olejného lnu v závislosti na nadmořské výšce stanoviště (podle Štauda) Nadmořská výška stanoviště průměrné dosahované výnosy semene (t.ha -1 ) pěstitelská oblast (m) nižší (do 250 m) střední ( m) vyšší ( m) 200 2,1-2, ,2 2,4 2,1 2, ,9 2, ,6 2,1 1,6 1, ,4 1, ,3 1, ,

15 3.2.4 Agrotechnika lnu setého olejného Len olejný má relativně nižší nároky na výživu než ostatní hlavní plodiny. Len sejeme brzy na jaře do řádků cm širokých, výsevkem kg.ha -1 a do hloubky mm. Len zraje koncem července. Sklízíme jej v úplné zralosti, když stonky jsou tmavožluté, list opadal a semena jsou hnědá (VOŠKERUŠA, 1965). Sklízí se přímo obilními žacími mlátičkami 7 10 dní po desikaci (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999). Po vymlácení se semeno čistí a skladuje v tenkých vrstvách. Výnos semene se pohybuje od 1,27 do 1,58 t.ha -1 (VOŠKERUŠA, 1965) Využití Základní využití semene olejného lnu je k produkci vysychavého a lněného oleje pro výrobu fermeží, barev, laků aj. Extrahované šroty a pokrutiny jsou ceněným dietetickým krmivem. Narůstající je využití lněného semene a oleje v potravinářství, farmacii, krmivářství a jiných oborech. Novým trendem je využití stonku (slámy) z olejného lnu k výrobě krátkého lněného vlákna pro průmyslové netextilní aplikace. Len je možno spalovat. Vlákninu lnu lze využít i ve stavebním průmyslu (vláknocementové desky, příprava suché omítky pro strojní omítání, střešní krytiny, ohnivzdorné dveře), papírenském průmyslu (papír odolný vůči trhání a necitlivý k vlhkosti), automobilovém průmyslu (brzdové a spojkové obložení) (BARANYK et al., 2010). Semena obsahují % oleje, které složení je přibližně následující: kys. palmitová 7 %, kys. stearová 3 %, kys. olejová 18 %, kys. linolová 14 % a kys. linolenová 57,5%. Lněné semeno je možné využít v potravinářství jako přídavek do těst a na výrobu pekařských výrobků. Jako posýpka není příliš vhodné. Vhodnější uplatnění na tyto účely můžou mít žlutosemenné odrůdy lnu. Olej je použitelný v medicíně, kde je znám vliv na rozptýlení mastných kyselin a cholesterolu v tkáních. Lněné semeno se také využívá v léčitelství jako analgetikum a laxativum (KULOVANÁ, 2001). Reálné využití produkce: a) ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL výroba mýdel, laků, barev, fermeže, linolea, těsnících hmot, tmelů, změkčovadel, alkydových pryskyřic, tiskařských barev. Nahrazuje průmyslově vyráběné sušící látky. 15

16 b) STAVEBNÍ PRŮMYSL vláknocementové desky, příprava suché omítky pro strojní omítání, střešní krytiny, ohnivzdorné dveře, výztuž betonu. Může sloužit jako stavební materiál k zateplování domů. c) FARMACEUTICKÝ PRŮMYSL zabraňuje vzniku krevních sraženin, snižuje krevní tlak a chrání organismus před kardiovaskulárními chorobami. Lněné semeno je největším zdrojem lignanů ze všech potravin používaných pro lidskou výživu. V kosmetice se olej přidává do prášků, krémů, gelů, tělových mlék, šamponů a mýdel. d) TEXTILNÍ PRŮMYSL len je zdrojem vláken pro technické tkaniny. Materiál ze lnu je velmi žádaný. Výrobky ze lnu vyhovují hygienickým a zdravotním standardům. V Evropě je v současnosti produkováno na tun lněných vláken. Z krátkých vláken se vyrábějí pytle, provazy či buničina. Ze lnu se hlavně vyrábí utěrky, ubrusy či ložní prádlo. Nevýhodou je mačkavost materiálu. e) POTRAVINÁŘSTVÍ olej je účinnou pomocí, jak předcházet arterioskleróze, infarktu, rakovině a dalším chorobám. Užíváním v tvarohu má vysoce protirakovinné účinky. Vyznačuje se vysokým obsahem lecitinu, minerálních látek a vitamínů, obsahuje až 72% nenasycených esenciálních mastných kyselin, Obsahuje niacin, což je důležitá součást komplexu vitamínů B3. V odborném světě se považuje za jeden z nejlepších olejů vůbec. Obsahuje inulin, který čistí střeva a upravuje mikroflóru. 3.3 Lnička setá (Camelina sativa L.) Původ, historie a současný stav pěstování Lnička patří ke starým kulturním plodinám, které byly v celé Evropě v minulosti pěstovány na relativně velkých plochách. Pochází z jihovýchodní Evropy, přední Asie a severozápadní Afriky. U nás se pěstování lničky rozšířilo hlavně po druhé světová válce, a to jako náhradní plodiny za zaoranou řepku olejku. Např. v roce 1954 se lnička pěstovala na 7000 ha. Později byla vytlačena nově zavedenými výnosnějšími a pro potravinářské využití kvalitnějšími olejninami. Větší oseté plochy lničky se udržely v Rusku a Polsku. 16

17 Moderní pěstování lničky se v České republice v provozním měřítku nepodařilo prosadit, přestože existují vhodné odrůdy i celkem jednoduchá agrotechnika. Vedoucí evropskou zemí je z tohoto pohledu Dánsko (BARANYK et al., 2010). V současnosti se lnička u nás prakticky nepěstuje. Hlavní příčinou, proč se její pěstování nerozšířilo, je skutečnost, že není vyřešeno zpracování a použití této plodiny v ČR (KULOVANÁ, 2002) Biologická charakteristika Lnička setá je jednoletá, zřídka ozimá bylina s kůlovým, až přes 1 cm kůlovým kořenem, zpravidla cm vysoká, s jednoduchou nebo větvenou zaobleně hranatou plnou lodyhou. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, obkopinaté nebo i zpeřeně členěné, střední a horní přisedlé, podlouhlé až obkopinaté. Korunní lístky jsou citrónově žluté. Drobná elipsoidní, citrónově žlutá až světle kávově hnědá semena jsou uložena ve dvou řadách v obvejcovitých šešulkách. HTS je 1 1,4 g (BARANYK et al., 2010) Požadavky na prostředí Lnička je velmi skromná plodina. Nedaří se jí na těžkých, kyselých, zamokřených a zaplevelených stanovištích. Na velmi úrodných půdách někdy poléhá. Kromě počáteční potřeby vláhy je velmi odolná vůči suchu a dobře snáší i nízké teploty v počátečních fázích vzrůstu. Odolává značně chorobám a škůdcům. Má krátkou vegetační dobu, v průměru asi 3,5 měsíce (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999) Agrotechnika lničky seté Pro dosažení vysokých výnosů zrna lnička vyžaduje co nejranější setí. Seje se obvykle do obilních řádků. Norma výsevu je 8 12 kg.ha. -1 Hloubka setí je 1 2 cm. Nejlepší předplodinou jsou luskoviny a luskovinoobilné směsky. Na dobře zásobených půdách se lnička obejde bez hnojení. Brzy zasetá lnička se sklízí před ozimou řepkou v plné zralosti. Lnička se sklízí obilními žacími mlátičkami. Průměrný výnos lničky ve státních odrůdových zkouškách za období byl 3,16 t.ha -1. Z východní oblasti Rakouska jsou uváděny výnosy semene lničky i nad 2,8 t/ha. (BARANYK et al., 2010). 17

18 Tab. 3 Některé charakteristiky lničkového oleje (minimální a maximální hodnoty) Obsah Procentický obsah jednotlivých mastných kyselin v oleji oleje palmitová stearová olejová linolová linoleová eikosenová Eruková v semeni (%) ,5 6,0 2,0 3,0 9,0 24,0 12,1 19,1 33,0 38,0 12,0 18,0 2,2 4,5 (BARANYK et al., 2010) Využití Surový lničkový olej je pro lidskou výživu špatně použitelný. Má žlutou barvu, ostrou chuť a páchne po ředkvičkách. Je nutno jej šetrným způsobem rafinovat, aby nedošlo k narušení kyseliny linolenové. Rafinovaný olej je téměř bezbarvý, bez zápachu a má lehce ořechovou příchuť. Nutriční a dietetické vlastnosti tohoto oleje jsou pozitivní. Kyselina α-linolenová patří mezi tzv. esenciální mastné kyseliny, které jsou pro lidské tělo nezbytné. Experimenty prokázaly schopnost lničkového oleje snižovat hladinu cholesterolu v organismu. V zahraničí je ověřeno použití tohoto oleje do mnoha výrobků studené kuchyně jako jsou za studena roztíratelné máslo, zmrzliny, salátové zálivky, chléb a jiné pečivo. Olej je možno použít i do kosmetických výrobků jako jsou krémy nebo pleťová mléka. Lnička setá obsahuje % oleje v semenu, které se méně používá v potravinářství, v průmyslu metalurgickém, textilním, dále k výrobě laků a fermeží ve směsi s lněným olejem. Lničkové pokrutiny jsou méně hodnotné (obsahují asi 33 % hrubého proteinu), možno je však zkrmovat skotu v dávce do 1 kg na kus a den. Větší dávky mají již nepříznivý vliv na chuť, a to nejen mléka, ale i másla. Vymlácené šešulky se mohou zkrmovat (vhodné jsou pro ovce). Lžičková sláma se používá pouze k podestýlce a pro výrobu košťat, kde nahrazuje čirok (VOŠKERUŠA, 1965). Lničkový olej, spolu s avokádovým a sezamovým, se nejlépe hodí pro účely vaření. V oleji jsou tři esenciální mastné kyseliny, které jsou zvláště prospěšné v lidské stravě, omega-3, omega-6 a omega-9. Nejvíce oleje v současné době na trhu jsou buď bohaté na omega-6 nebo omega-9 vyrobené lisováním za studena. Omega-3 má zásadní význam pro zachování buněk, které mohou přispět ke snížení kornatění tepen, se snížení cholesterolu a krevnímu tlaku. Ačkoli omega-3 se nachází v rybách a některé zelené listové zelenině, bylo zjištěno, že existuje nedostatek v moderní stravě. Lničkový olej se 18

19 získává ze semen rostliny lničky olejné, obvykle lisování za studena (UK PATENT A). Reálné využití produkce: a) FARMACEUTICKÝ PRŮMYSL v lékařství je možno olej aplikovat k ošetření kůže, při popáleninách, proti akné, při zánětu očí nebo jako tonikum. V kosmetice se používá jako přísada do mýdel, koupelových pěn, tělových mlék a krémů. Olej ze lničky působí v samoopalovacích krémech, v barvách na vlasy nebo odlakovačích. b) PRŮMYSLOVÉ ZPRACOVÁNÍ uplatňuje se při výrobě natěrových hmot, barev, laků a mazadel, metylesteru pro výrobu bionafty. Lnička může být v Kanadě ideální plodinou pro výrobu leteckého paliva a bionafty, s cenou nižší než tradiční olejniny (VONDRÁŠKOVÁ, 2009). c) VYUŽITÍ POKRUTIN A EXTRAHOVANÝCH ŠROTŮ pokrutiny lničky jsou z hlediska krmivářského průmyslu v normě pokud se týká obsahu kyseliny erukové a glukosinulátů, které se drží na úrovni kolem 3,5 % µmol na gram sušiny. V porovnání se sójovými pokrutinami mají lničkové vyšší pbsah některých cenných látek pro výživu drůbeže, např. metioninu (STRAŠIL, 2008). d) POTRAVINÁŘSTVÍ ruští vědci hodnotili vlastnosti oleje získaného ze semen lničky seté a jeho spolupůsobení na masné systémy. Z výsledků výzkumu složení rafinovaného lničkového oleje vyplývá, že obsahuje vysoký podíl nenasycených mastných kyselin. Při výrobě masných výrobků se doporučuje přidávat lničkový olej do složení bílkovino-tukových emulzí mělněných polotovarů, paštik. Nejaktuálnější použití lničkového oleje je při vytváření receptur produktů zdravé výživy (HVÍZDALOVÁ, 2009). 3.4 Ostropestřec mariánský (Silybum marianum L.) Původ, historie a současný stav pěstování Ostropestřec pochází ze Středomoří, u nás se ve volné přírodě téměř nevyskytuje. Od dob Ježíše Krista se ostropestřec kvůli své trnitosti spojuje s historií ukřižování. Nazývá se proto Kristova koruna. Občas ho vídáme na zahrádkách jako dekorativní fialově kvetoucí bodlák. Listy a semena můžeme běžně zakoupit v prodejnách zdravé výživy, 19

20 bylinkářství či lékárnách. Donedávna byl však ostropestřec poněkud pozapomněn a teprve v poslední době je mu opět věnována zasloužená pozornost Biologická charakteristika Ostropestřec mariánský je statná bodlákovitá rostlina, vysoká cm, s červenofialovými květy a tuhými bíle skvrnitými ostnitými listy. Listy jsou podlouhlé až kopinaté. Jsou leskle zelené, s mléčně bílými žílami Využití Plody - semena jsou zdrojem silymarinu, což je komplex látek (především tzv. flavonolignanů). Silymarin má řadu příznivých účinků, zejména však na správnou funkci jater. Vede ke zlepšení metabolismu jaterní buňky, stabilizuje její buněčné membrány, podporuje regeneraci jaterní tkáně a je výrazným antioxidantem, tzn. odstraňuje nebezpečné volné radikály. Patent z roku 2001 se zaměřuje na dietní použití oleje ostropestřce mariánského. Týká se rozpustného dietního složení pro orální nebo rektální podání. Olej se vytváří smícháním a lisováním pod vysokým tlakem z neloupaných semen ostropestřce mariánského. Každá tobolka obsahuje 500 mg oleje. V takovém případě se podává v dávkách dvou až tří kapslí denně (PATENT WO 2001/013930). Ostropestřec mariánský se používá pro přípravu složek, které slouží jako léčivo pro prevenci a ošetření radiodermatidy. Používá se pro lokální podání (PATENT 2009/043671). Extrakt z ostropestřce se používá jako zdravá výživa pro zabránění žlučových poruch a jater. Slouží také jako dietní doplněk, který obsahuje 70% silymarinu (PATENT WO 2002/005831). Reálné využití produkce: a) FARMACIE ostropestřec mariánský je používaný především pro jeho schopnost chránit játra. Chrání je před toxikací škodlivými látkami obsaženými v potravě. Používá se tedy zejména k léčbě chorob jater, jako je zánět nebo cirhóza, ale i proti žlučovým kamenům. Pro správnou funkci jater je důležitý silymarin, jehož bohatým přírodním zdrojem je právě ostropestřec mariánský. Silymarin obnovuje poškozené jaterní buňky tak, že podněcuje syntézu bílkovin. Dále reguluje spotřebu 20

21 glutathionu, který je zase potřebný na úspěšný chod detoxikačních procesů v těle. Ostropestřec mariánský pomáhá léčit mononukleózu, žloutenku, otravu z léků, cirhózu jater. b) POTRAVINÁŘSTVÍ ostropestřecový olej je jeden z nejlepších přírodních prostředků na nemoci jater a jejich celkovou regeneraci. Posiluje imunitu, je důležitý při prevenci rakoviny slinivky a při špatném trávení ihned zabírá. Ostropestřecový olej je výborným antioxidantem, chrání buňky před volnými radikály ještě lépe než vitamíny C a E. Má protizánětlivé a hojící účinky, předchází vstřebávání toxických sloučenin, posiluje imunitu, pomáhá při různých druzích alergií, jako např. senné rýmě nebo kopřivce, při astmatických záchvatech a nevolnosti při cestování. Ostropestřecový olej je 100 % panenský olej lisovaný za studena. 3.5 Světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.) Původ, historie a současný stav pěstování Světlice barvířská neboli saflor je prastará kulturní rostlina pocházející z východní Indie. Pěstoval se především pro sytě oranžové květy obsahující žluté a červené barvivo karthamin, které se používalo k barvení hedvábí a přípravě barev. Teprve koncem 18. a 19. století stoupl jeho význam jako olejniny. Dnes se pěstuje hlavně ve Střední Asii, v Indii a kolem Středozemního moře (VOŠKERUŠA, 1965). Saflor má v českém zemědělství význam okrajový, v některých oblastech světa však patří mezi mnohem významnější plodiny. V současné době je v naší republice každoročně oséváno kolem ha. Výnos se pohybuje od 1,5 do 2,5 t.ha -1. (BARANYK et al., 2010) Biologická charakteristika Světlice není v přírodě známa. Vznikla pravděpodobně křížením světlice vlnaté (C. lanatus L.) a světlice obecné (C. oxyacantha L.), rostoucí v zemích Předního východu jako plevel. V našich podmínkách roste saflor jako jednoletá bylina připomínající bodlák. Lodyha je asi cm vysoká, přímá nebo nahoře větvená, lysá, bělavě žlutá a lesklá, na bázi mírně dřevnatějící. Kořen je kůlový, hluboký a umožňuje tak příjem živin 21

22 z hlubších vrstev půdy. Listy jsou střídavé, jednoduché, zpravidla nedělené, podlouhlé až vejčité, dolní s křídlatým řapíkem, horní přisedlé, podlouhlé až vejčité, tuhé, často ostnitě zubaté. Květenství je úbor na obvodu s ostnitými krovními listeny. Celková doba kvetení trvá 3 4 týdny, rostliny jsou cizosprašné, opylované hmyzem. plodem je 4-5 hranná, 5 9 mm dlouhá, nažloutle bílá nažka dosti podobná nažce slunečnice, HTS je g (BARANYK et al., 2010) Požadavky na prostředí Saflor je rostlina stepních oblastí. Je to plodina nenáročná na klimatické a půdní podmínky, odolná proti suchu. Vyžaduje dostatek vláhy v době vzcházení a před květem. Chladné a vlhké počasí během dalšího vegetačního období, zejména v období květu, mu škodí, snižuje opálení a výnos. Půdní reakce mu nejlépe vyhovuje neutrální nebo alkalická (VOŠKERUŠA, 1965). Nejvyšší úrodu dává na hlubokých, teplých, humózních půdách (FÁBRY, 1957) Agrotechnika světlice barvířské Saflor se obvykle seje mezi dvěma obilninami. Dobrou předplodinou je kukuřice na zrno nebo na siláž. Méně vhodnými předplodinami je většina druhů zeleniny, řepka, cukrovka, vojtěška. Světlici vyséváme brzy zjara do řádků cm širokých. (BARANYK et al., 2010). Světlice dozrává koncem srpna až začátkem září. Sklízíme v plné zralosti, když rostliny jsou hnědé a semena vybarvena (BARANYK et al., 2010) Využití Světlice se používala původně jen jako zdroj barviva, později i jako olejnina. Květy se používaly k přibarvování vína a také se jimi falšoval pravý šafrán. I dnes se občas prodávají květy světlice jako tzv. šafrán, který ale s pravým šafránem nemá vůbec nic společného. Nažky světlice obsahují %, oloupaná semena % oleje s velmi vysokým obsahem kyseliny linolové (78 82 %) a nízkým obsahem kyseliny linolenové (0,2%). Olej světlice barvířské patří k nejkvalitnějším olejům. Složením se nejvíce přibližuje oleji slunečnicovému. Jeho hlavní použití je ve studené kuchyni, vzhledem k vysokému obsahu kyseliny linolové nesnáší tepelné zpracování (KULOVANÁ, 2002). 22

23 Ze semen světlice se lisuje polovysychavý olej. Vzhledem k tvrdým slupkám je lisování značně obtížné. Olej patří k nejkvalitnějším olejům. Jeho hlavní použití je ve studené kuchyni. Olej ze světlice barvířské obsažený v potravě má nejen dietetický význam, ale může být využit také k léčebným účelům. Tradiční použití rostlinných olejů jako doplňkové léčby lze nalézt u ischemické choroby srdeční. Podáváním rostlinných olejů lze změnit skladbu mastných kyselin. V lidovém léčitelství jsou olej, semena a sušená květenství (flos carthami tinctorii) používána při nemocech dýchacího traktu (STRAŠIL a HOFBAUER, 2007). Saflor nalézá uplatnění při náhradě syntetických barviv barvivy přírodními v potravinářském, textilním a farmaceutickém průmyslu, humánní výživě pro zvýšený obsah nenasycených kyselin v oleji, při výživě drůbeže a okrasného ptactva (nažky a pokrutiny), jako krmivo nebo meziplodina a také v květinářství. Další předností při pěstování je možnost použití běžné zemědělské mechanizace (BARANYK et al., 2010). Olejnatost semena kolísá od 25 do 37 %. Světnicový olej je zlatožlutý až červenožlutý. Za studena lisovaný světnicový olej získaný z loupaných semen se používá v potravinářském průmyslu a při konzervování ryb. Výlisky získané lisováním loupaných semen jsou kvalitním krmivem, oproti tomu výlisky z neloupaných semen jsou horké a není možné s nimi krmit (FÁBRY, 1957). Podle patentu z roku 2006 se ze světlice barvířské získávají rostlinné výtažky na léčbu osteoporózy. Vynález se týká složení a metod prevence, ošetřování nebo podmínek, které se vyznačují zvýšenou kostní resorpcí, zahrnující preventivní podání (PATENT WO 2008/004118). Světlice byla zařazena do vynálezu, který se týká způsobu výroby v mikroorganismy, rostlinné buňky, rostlinné tkáně. Vynález se dále týká molekul nukleových kyselin, polypeptidy, protilátky, hostitelské buňky, sklizený materiál, mikroorganismy, jakož i zemědělské kompozice a jejich využití (PATENT WO 2006/069610). Reálné využití produkce: a) KRMIVO loupané semeno obsahuje mimo oleje značné procento bílkovin (kolem 35 %). Pokrutiny nebo extrahované šroty po zpracování loupaných nažek obsahují % bílkovin. Obsah živin v pokrutinách z neloupaných a loupaných nažek světlice barvířské je v Tab. 4 a 5 Tab. 4 Obsah živin v pokrutinách z neloupaných nažek (% v sušině) 23

24 Původ Sušina Hrubý protein Vláknina Popeloviny Bezdusíkaté látky Indie 92,7 30,5 24,9 6,1 29,5 USA 92,0 20,7 35,9 4,3 32,6 Zdroj: FAOSTAT Database Tab. 5 Obsah živin v pokrutinách z odslupkovyných nažek (% v sušině) Původ Sušina Hrubý protein Vláknina Popeloviny Bezdusíkaté látky Indie 91,3 49,7 9,0 8,2 22,1 USA 92,0 39,1 19,0 8,0 25,6 Zdroj: FAOSTAT Database Pokrutiny jsou kvalitním krmivem hlavně pro drůbež, šroty lze použít ke krmení hospodářských zvířat, nažky jsou žádány chovateli exotického ptactva ke krmení větších ptáků. Při zpracování celých nažek jsou pokrutiny hořké a málo vhodné pro přímé zkrmování (STRAŠIL a HOFBAUER, 2007). b) ZELENÉ HNOJENÍ pro svou odolnost k suchu je světlice barvířská použitelná také jako meziplodina na zelené hnojení nebo krmení. Světlici barvířskou lze vysévat také ve směskách, například se svazenkou vratičolistou, komonici bílou, tolicí dětelovou a dalšími plodinami. c) OKRASNÁ KVĚTINA rostliny světlice barvířské se používají k řezu do suchých vazeb pro širokou paletu barev květů přecházející od bílé přes odstíny žluté, oranžové až po červenou. d) POUŽITÍ VE STUDENÉ KUCHYNI olej světlice patří k nejkvalitnějším olejům. Vzhledem k vysokému obsahu kyseliny linolové není vhodný pro tepelné zpracování. Z důvodu produkce jednoho z nejkvalitnějších jedlých olejů lze považovat světlici barvířskou za perspektivní alternativní plodinu zejména při zaměření na biologicky nezávadné, plnohodnotné potraviny. Kyseliny linolová a linolenová jsou označovány jako hlavní dietní esenciální mastné kyseliny. 24

25 e) CHEMICKÝ PRŮMYSL obsah oleje je podmíněn genotypově, ale podmínky prostředí jej výrazně ovlivňují. Významně se uplatňuje teplota při dozrávání. Obsah oleje klesá při teplotě pod 20 C, ale také při teplotě nad 35 C. Světlicový olej s jodovým číslem má zlatožlutou až červenožlutou barvu, chutí připomíná olej slunečnicový (STRAŠIL a HOFBAUER, 2007). 3.6 Katran habešský (Crambe abyssinica L.) Původ, historie a současný stav pěstování Katran je olejnina pocházející z Habeše, severní Afriky a náhorních planin Etiopie. Hojně se vyskytuje jako plevel v zemích kolem Středozemního moře (VOŠKERUŠA, 1965). V současné době katran patří ve světě k nově zaváděným plodinám. U nás probíhá ověřování této plodiny a uvažuje se o možnosti jejího většího pěstování (STRAŠIL, 2010) Biologická charakteristika Katran patří do čeledi brukvovité (Brassicaceae). Je to jednoletá plodina se krátkou vegetační dobou. Rostlina je vzpřímená, poměrně mohutná, silně se větvící. Kořen je kůlovitý, do půdy proniká mělce, má velmi mnoho postranních jemných kořenů, které se rozbíhají daleko do stran. Listy jsou vejčité. Plody jednosemenné šešule, které při dozrávání slabě vypadávají. Semena jsou drobná, kulovitá, žlutá. HTS je od 8 do 12 g (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999) Požadavky na prostředí Katran původně rostl divoce na vápenitých a kamenitých svazích. Má nejraději půdy s neutrálním ph. Největší nároky na vodu má v době květu. Nejvhodnější jsou lehké a středně těžké půdy. Nevhodné jsou těžké půdy náchylné k vytváření škraloupu a suché písčité půdy nebo naopak zamokřené půdy. Je velmi vhodnou jarní olejninou pro teplejší oblasti ČR (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999). 25

26 3.6.4 Agrotechnika katranu habešského Vhodnými předplodinami jsou chlévským hnojem hnojené okopaniny, luskoviny, luskoobilní směsky, jeteloviny, obilniny, kukuřice nebo drobné zrniny. Nevhodnými předplodinami jsou všechny brukvovité druhy. Tab. 6 Průměrný odběr živin sklizní při produkci 1 tuny sušiny (kg) N P K Ca Mg Zrno 36,2 7,1 6,2 8,0 3,0 Sláma 15,6 2,3 13,1 10,9 0,9 (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999) Katran se sklízí ve fázi fyziologické zralosti, kdy listy žloutnou a opadávají. Dosahované výnosy zrna se v okolních státech pohybují běžně od 1,5 do 2,0 t.ha -1 a u slámy 1,4 3,2 t.ha -1 (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999) Využití Olej se snadno rafinuje a převážně používá k technickým účelům. Semena obsahují vysoký obsah kyseliny erukové. Technicko průmyslové využití kyseliny erukové a jejich derivátů pro výrobu plastů, tensorů, emulgátorů, změkčovadel, laků, aditiv a léčiv. Deriváty mají specifické využití: kyselina arachinová (konzervační látky, protipěnové přísady), kyselina pelergonová (kovová mýdla), kyselina brasilová (mazadla, změkčovadlo plastů, polyamidy, nylon), amid kyseliny erukové (výroba polyetylenových folií) a amid kyseliny laurylové (mazadlo pro polyetylen). Další využití je v automobilovém průmyslu (vosky), ve stavebnictví a v obuvnickém průmyslu. Pokrutiny je možno zkrmovat. Mají značný podíl hrubé vlákniny a proteinů (30 50 %). Dříve se vyráběly zákusky a zvláštní druh tureckého cukroví. Šešule pro speciální papír a plastické hmoty. Sláma je vhodná pro spalování (MOUDRÝ a STRAŠIL, 1999). Katrán byl zařazena do patentu, který se týká způsobu pro změny obsahu rezervy látek v rostlinách, během níž jsou leghemoglobin a hemoglobin po vyjádření transformovaných rostlin používány (PATENT WO 2004/057946). Patent z roku

27 stanovuje metody pro transformaci druhů Crambe produkujících embryogenní kalusové nebo somatické tkáně, které se transformují regenerované do celé rostliny. Vynález se rovněž týká rostlin rodu Crambe a metod pro výrobu zařízení, kde zařízení má větší hypocotyl regenerability než kontrolní rostliny (PATENT WO 2009/067398). Reálné využití produkce: a) ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL produkty ze semen se využívají v automobilovém průmyslu (vosky), farmaceutickém průmyslu, kosmetice, obuvnickém průmyslu. Slouží při výrobě barev, nátěrů, vysokoteplotních hydraulických kapalin, dielektrických kapalin, flotačních činitelů, inhibitorů koroze, lepidel. Kyselina eruková a její amidy dále slouží jako antiblokovací prostředek PVC folií, omezovač pěnivosti pracích prostředků, jako ztekucovač surového oleje a přísada při výrobě syntetického kaučuku (STRAŠIL, 2010). b) POKRUTINY pokrutiny ze semene katranu je možné zkrmovat. Mají značný podíl hrubé vlákniny a proteinů s vyváženou skladbou aminokyselin. Zároveň však obsahují 8 10 % glukosinolátů, které působí toxicky a snižují využitelnost pokrutin jako krmivo zvláště pro prasata a drůbež. Skot a ovce vykazují vyšší toleranci při zkrmování pokrutin. c) ZELENÉ HNOJENÍ katran pro svou relativně dobrou odolnost vůči suchu lze použít také jako meziplodinu na zelené hnojení. Výnos hmoty je obdobně jako u ostatních meziplodin značně závislý na termínu výsevu a během následné vegetace. V maloparcelových polních pokusech se strmiskovými meziplodinami patřil katran k výnosnějším plodinám (STRAŠIL, 2010). 3.7 Hořčice sareptská (Brassica juncea L.) Původ, historie a současný stav pěstování První pěstování rostlin hořčice je doloženo ve starověké Číně již před třemi tisíci let. Přes Malou Asii se pak dostala do Řecka a dále do Evropy. Hořčice se potom šířila ve střední Evropě jako koření chudších vrstev. Hořčice sareptská se u nás pěstuje okrajově, její semena slouží jako surovina pro výrobu speciálních druhů stolních hořčic. V letech se plochy sareptské hořčice pohybovaly okolo 200 ha, v roce 2005 nebyly žádné oseté plochy, 2007 už téměř

28 ha. Ve světovém měřítku je význam hořčice sareptské mnohem vyšší. Hlavní pěstitelskou oblastí je indický subkontinent. Pokud se nezlepší výkupní cena této komodity, osevní plochy u nás nijak závratně stoupat nebudou. Pro zpracovatele je zajímavější levná zahraniční produkce, která se dováží ze zámoří, především z Kanady (BARANYK et al., 2010). Jarní hořčice sareptská na semeno se pěstuje v praxi již několik let, původně byly plochy zakládány z osiva nejasného původu. Její plocha v roce 2007 dále vzrostla a dosáhla přes 100 ha. V roce 2008 se byla předpokládána sklizeň cca 0,5 ha (ZEHNÁLEK, 2008) Biologická charakteristika Patří do čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Je jednoletá, s krátkým kůlovým kořenem a mnoha postranními kořeny. Rozvětvená lodyha dosahuje výšky cm. Listy jsou lyrovitě peřenodílné až peřenosečné, sytě zelené, vždy neojíněné. Květenstvím je prodlouženější hrozen. Barva květů je světle žlutá. Plodem je šešule, delší, lysá a hranatá se zobánkem úzce kuželovitým. Semena jsou žlutosemenná a tmavosemenná. HTS se pohybuje kolem 2,8 g, obsah oleje je v rozmezí %. Palčivost semen hořčice a typickou výraznou chuť stolních hořčic způsobují glukosinoláty, zejména sinigrin (BARANYK et al., 2010) Požadavky na prostředí Hořčice je na pěstitelské podmínky poměrně nenáročná, proto je pro volbu vhodných agroekologických podmínek rozhodující hledisko dosažení dobré kvality semen. Nejvhodnější jsou půdy úrodné, spíše těžší s neutrální půdní reakcí. Půdy lehké a výsušné nejsou vhodné, protože je hořčice náročná na vláhu. Špatně také snáší půdy zamokřené, příliš těžké a silně kyselé (BARANYK et al., 2010) Agrotechnika hořčice sareptské V osevním postupu je hořčice obvykle řazena mezi dvě obilniny. Nejdříve je potřeba provést mělkou podmítku. Po podmítce následuje střední až hluboká orba. Jarní příprava by měla být co nejjednodušší. Většinou se používá smykování hned po oschnutí půdy, přihnojení, aplikace předseťových herbicidů a jejich zapravení zavláčením. Optimální termín pro setí hořčice je poslední dekáda března až první 28

29 dekáda dubna. Vhodný výsevek je 4 kg.ha -1. Meziřádková vzdálenost se pohybuje mezi cm. Hloubka setí je asi 2 cm (BARANYK et al., 2010). Výnos se pohybuje od 8 do 12 q semene na 1 ha (VOSKERUŠA, 1965) Využití Pěstování hořčice sareptské má význam především pro konzervárenský a potravinářský průmysl. Její semeno obsahuje v průměru % tuku, který se vyznačuje velmi dobrou jakostí a je přibližně stejný jako olej slunečnicový, mnohdy je však ceněn i více. Patří mezi nejlepší pokrmové a rostlinné tuky. Používá se v průmyslu potravinářském, konzervárenském a farmaceutickém. Semeno hořčice sareptské obsahuje větší množství hořčičných silic než semena jiných druhů hořčic. Z jeho moučky se vyrábí tzv. ruská hořčice (VOŠKERUŠA, 1965). Termín hořčice má dvojí význam, znamená jednak plodinu a také finální výrobek z ní. Ve starověku se semena blíže nespecifikované hořčice využívala jako koření a také jako silný a účinný protijed. Kromě forem využitelných na semeno jsou v Asii známy i hořčice používané jako zeleniny, ze kterých se konzumují výhonky a mladé listy. Semeno hořčice obsahuje asi 35 % tuku s vysokým obsahem kyseliny erukové a 30% bílkovin. Vzhledem k vysokému obsahu kyseliny erukové a nižší olejnatosti semen se tuk v současné době nelisuje a pro potravinářské účely nevyužívá. Významnou složkou hořčičného semene jsou glukosinoláty, pro které se někdy používá označení hořčičné glykosidy. Typickou chuť hořčice způsobují rozkladné produkty glukosinolátů tzv. hořčičné silice. Hlavní použití hořčičného semene je pro výrobu stolních hořčic, což je v podstatě směs rozemletého semene, vody, vína nebo octa a koření. Jako základní druhy rozeznáváme stolní hořčici plnotučnou, kremžskou a francouzskou. Tyto základní druhy hořčic jsou dále modifikovány a dochucovány různým kořením, např. paprikou nebo křenem. Hořčice mají silné antibakteriální účinky vlivem vysokého obsahu specifických glukosinolátů, mají proto také i konzervační vlastnosti. V lidovém léčitelství se využívalo rozdrcené semeno hořčice sarepstké jako emetikum (látka vyvolávající zvracení). Toto využití se nedoporučuje, protože hořčice ve větším množství poškozuje sliznice. Hořčičné silice působí dráždivě a zlepšuje prokrvení, mleté semeno hořčice sarepstké se proto používá v různé formě (koupele, hořčičná 29

30 mouka, kaše z mouky a vody) na léčení bolavých míst, zánětů a revmatismu (KULOVANÁ, 2001). Detoxikační proces u osiva hořčice sareptské: obsah glukosinolátů z hořčičného semena se sníží na méně než 30 miromolů.gram -1 oleje odpadního vzduchu suchého vzorku působením amoniaku nebo hydroxidu amonného na C. Semena jsou ošetřena a obsah vázaného dusíku se zvyšuje. Postup umožňuje použití přípravku ve zvířecích krmivech bez ohledu na chutnost a toxicitu (UK PATENT A). Reálné využití produkce: a) ENERGETICKÉ VYUŽITÍ hořčice sareptská je příkladem jednoleté energetické plodiny, která má rovněž své místo pro energetické využití. Výhodou je snadné a nenáročné pěstování. Pro výrobu biobriket jsou vhodné rostliny bylinného charakteru cíleně pěstované na orných půdách, které poskytují vysoký výnos suché hmoty, jako je hořčice sareptská. b) POTRAVINÁŘSTVÍ v potravinářství se semena využívají jako pochutina při výrobě hořčice. Používají se tři základní druhy hořčice (bílá, černá a dijonská). Celá semena se používají při konzervaci zeleniny, hub a ryb. Mletá semena se někdy používají do směsi pro kořeněná vína. Lístky mladých rostlin se mohou využívat jako zelenina do salátů. c) LÉKAŘSTVÍ hořčičné semeno se od pradávna používá k přípravě hořčičné mouky, z níž se dělá hořčičné těsto, využívané na obklady k utišení revmatických bolestí. Ve výživě lidí se využívá toho, že antinutriční látky v nízkých dávkách mírně dráždí trávicí trakt. Způsobují jeho větší prokrvení, zvyšují žaludeční sekreci a sekreci žluče, a tím podporují trávení a chuť k jídlu. Podporují také srdeční činnost a zvyšují krevní tlak. d) KRMENÍ ZVÍŘAT pro krmení zvířat se hořčice využívá pouze jako pícnina do doby květu, semena se nevyužívají pro vysoký obsah antinutričních látek. Nejvýznamnější jsou sinapiny a glukosinoláty sinalbin a sinigrin, které se vyskytují i v zelené hmotě. Štěpné produkty sinigrinu, allykyanid mohou být pravděpodobně příčinou poruch zdravotního stavu při zkrmování velkých množství brukvovitých pícnin. Tyto poruchy se projevují nechutenstvím, poklesem užitkovosti, poruchami plodnosti a lézemi jater a ledvin 30

31 3.8 Ředkev olejná (Raphanus sativus L.) Původ, historie a současný stav pěstování Ředkev olejná patří mezi nejstarší kulturní rostliny. Ve starověku ji pěstovala většina kulturních národů v oblasti Středozemního moře. V 18. století se ředkev olejná vysévala v Itálii jako ozimá i jarní rostlina a ředkvový olej se používal k potravinářským účelům. V časech napoleonských válek se ředkev olejná pokládala za rostlinu budoucnosti a měla nahradit řepku a ostatní známé olejniny. Toto očekávání se však nesplnilo (FÁBRY, 1957).Jarní forma řepky se pěstuje hlavně v oblastech s tvrdou zimou (Kanada), kde by ozimá forma nepřezimovala v teplých oblastech (Austrálie, Indie, Čína), kde naopak chybí chladné období (TICHÁ et al., 2006) Biologická charakteristika Ředkev olejná je vzpřímená jednoletá bylina (FÁBRY, 1957). Má slabě nafialovělé květy sestavené v řídký hrozen, tenký kůlový kořen a hranatou lodyhu odspodu se silně větvící. Plod je nečlánkovaný struk se silným zobanem. Semena mají červenohnědou barvu a obsahují kolem 35 % oleje, používaného hlavně k jedlým účelům (VOŠKERUŠA, 1965) Požadavky na prostředí Na půdní a klimatické podmínky má ředkev olejná stejné požadavky jako mák, na předplodinu, přípravu půdy, hnojení a ošetřování během vegetace jako ostatní brukvovité olejniny. Seje se koncem dubna do řádků cm vzdálených, s výsevkem kg semene na 1 ha (VOŠKERUŠA, 1965) Agrotechnika ředkve olejné Seje se koncem dubna do řádků cm vzdálených, s výsevkem kg semene na 1 ha. Po vzejití se ihned plečkuje a plečkování se podle potřeby opakuje, dokud porost plně nekryje půdu. Výnosy bývají 6 12 q.ha -1 (VOŠKERUŠA, 1965). 31

32 3.8.5 Využití V Číně vyrábějí ze sazí ředkvového oleje nejkvalitnější tuše. Pokrutiny mají střední krmivovou hodnotu. Ředkev olejná má rychlý růst a v krátké době vytváří značné množství zelené hmoty. Může se proto vysévat ve směskách na zelené krmení i na zelené hnojení. Vhodná k využití jako strnisková meziplodina (VOŠKERUŠA, 1965). Ředkev olejnou lze efektivně použít pro výrobu hybridního osiva vzhledem ke své vysoké stabilitě (PATENT WO 2008/123714). Reálné využití produkce: a) POTRAVINÁŘSTVÍ z řepky olejné se vyrábí jedlý olej. Řepkové semeno obsahuje asi % tuku, také obsah dusíkatých látek je poměrně vysoký (asi 20 %). Biologická hodnota bílkovin je poměrně dobrá. Semeno řepky obsahuje také značné množství antinutričních látek. Nejvýznamnější jsou glukosinoláty, sinapiny, kyselina eruková a antinutriční polysacharidy. b) KRMIVÁŘSTVÍ využívají se extrahované šroty a pokrutiny pro výrobu krmných směsí. Může sloužit také jako pícnina. Hlavními štěpnými produkty jsou thiokyanáty, isothiokyanáty a goitrin. Některé štěpné produkty vyvolávají vjemy palčivosti, štiplavosti nebo hořkosti a zhoršují chutnost krmiva. Mohou přecházet také do živočišných produktů a ovlivnit tak chuť mléka, vajec, ovlivnění chuti masa není významné. Mohou mít strumigenní účinky pro ptáky a savce. Při zvýšeném příjmu glukosinolátů klesá podíl jódu zachyceného štítnou žlázou. Klesne hladina hormonů trijódtyroninu a tyroxinu, což vede ke zvýšené stimulaci štítné žlázy, a to k její hypertrofii. Přídavek jódu do krmiva tyto účinky nezmírní. Další závazný účinek je poškození jater, které se projevuje jejich krvácivostí. Ohrožena je hlavně drůbež, u které může dojít až k úhynu. U hospodářských zvířat může docházet také k poklesu plodnosti, mechanismus ale není znám. c) CHEMICKÝ PRŮMYSL řepkový olej je také surovinou pro chemický průmysl a může sloužit i jako zdroj obnovitelné energie místo fosilních zdrojů (TICHÁ et al., 2006). 32