MASARYKOVA UNIVERZITA. Úrazovost ve freeskiingu Diplomová práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě Úrazovost ve freeskiingu Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Eduard Hrazdíra Vypracoval: Vypracoval: Filip Vlček UTV- SE Brno, 2014

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne podpis:

3 Za ochotu, vstřícnost a cenné rady při zpracování diplomové práce bych rád poděkoval panu Mgr. Eduardu Hrazdírovi.

4 Obsah Úvod Freeskiing Freeride (big mountain) Freestyle - newschool Big air Half pipe (U-rampa) Jibbing Backcountry Historie fresskiingu Používané vybavení Oblečení Lyže Lyžařské boty Vázání Hole Ochranné pomůcky Druhy překážek Překážky pro skákání Překážky pro jibbing Freestylové triky Základní graby Rotace Faktory ovlivňující výkon ve freeskiingu Somatické faktory Kondiční faktory Technické faktory Taktické faktory Psychické faktory Úraz Sportovní úrazy... 36

5 2.1.1 Úrazy ve sjezdovém lyžování Úrazy ve freeskiingu Cíle, výzkumné otázky a úkoly práce Cíl práce Další cíle práce Výzkumné otázky Úkoly práce Metodika práce Popis zkoumaného souboru Použité metody Metody získávání údajů Metody zpracování údajů Metody vyhodnocování údajů Organizace a harmonogram práce Výsledky práce, diskuze Nejčastější zranění Závislost počtu zranění na počtu dní tréninku v jednom roce Příčiny úrazu Ošetření zranění Doba léčení úrazu Trvalé následky Závěr Použitá literatura Seznam obrázků Přílohy Resumé... 73

6 Úvod Pro výběr diplomové práce o freeskiingu jsem měl několik důvodů. Hlavní je ten, že jsem se tomuto sportu začal aktivně věnovat, velice mě baví a zajímá. Lyžováním na horách trávím každou zimu spoustu času a v poslední době pozoruji, jak se tento sport rychle rozvíjí a získává na popularitě u mladých lidí, především díky své atraktivitě a nevázanosti. Dokonce byly v letošním roce jeho dvě formy - slopestyle a u-rampa nově zařazeny do programu olympijských her v ruském Soči. V této závodní formě překážky nabývají na velikosti, délka letu na skocích se blíží 40 metrům a jejich výška je úctyhodná. Prováděné triky jsou složitější a odvážnější. Používané vybavení se zlepšuje a podporuje jezdce k extrémním výkonům. Bohužel s tímto trendem je spojen velký výskyt zranění, a proto jsem si zvolil toto téma, abych se pokusil zmapovat úrazy v tomto novém sportu. Z vlastní zkušenosti vím, že k úrazu ve freeskiingu není nikdy daleko a vyskytují se opravu často. Mým cílem je seznámit čtenáře s poměrně novým sportem zvaným freeskiing a s úrazovostí, jež se v tomto sportu vyskytuje. Mezi hlavní úkoly patří prostudování veškeré dostupné literatury, internetových a digitálních zdrojů. Pomocí ankety a k tomuto účelu vytvořenému dotazníku získat údaje od freeskierů, kteří se tomuto sportu aktivně věnují. Data následně zpracovat a s pomocí tabulek, obrázků a grafů prezentovat výsledky ve výzkumné části práce. 5

7 1 Freeskiing Freeskiing v překladu do češtiny znamená volné lyžování. Dříve byl používán pro lyžařskou zábavu jako protiklad k závodnímu lyžování. V současném pojetí můžeme free brát jako lyžování mimo vytvořené hranice, jako závodní branky či sjezdovky. Freeskiing lze dále rozdělit na jízdu volným terénem (tzv. freeriding neboli big mountain) a freestyle (Musil & Reichert, 2008, p. 8). Tento sport charakterizuje Volák & Mikula (2009, p. 9) takto: Freeskiing je společný název pro dvě rozdílné disciplíny a to freeride (big mountain) a newschool. Název freeskiing je složením slov free volný, nezávazný, svobodný a skiing lyžovat, lyžování. Tedy nový, moderní styl lyžování. Ve své podstatě se freeskiing nejvíce podobá snowboardingu. Právě snowboarding v mnoha směrech inspiroval freeskiing a v současné době je zachována dokonalá harmonie mezi těmito sporty, kdy neexistuje žádná rivalita mezi lyžaři a snowboardisty. Tyto dva sporty se navzájem hodně inspirují a ovlivňují. 1.1 Freeride (big mountain) Anglický termín freeride můžeme přeložit jako jízdu volným terénem s využitím prašanu - prachového sněhu. Pojem big mountain si lze představit jako sjíždění hory volným terénem. Závodní formou této disciplíny je sjíždění vrcholků skalnatých hor (u nás se nejezdí), nezávodní formou je jízda jakýmkoliv oku lahodícím terénem většinou mimo sjezdovky, na zasněžených pláních a v lesích. Pro jízdu se využívají speciální lyže, mnohem širší a delší, než takové, které jsou určené na sjezdovku (Volák & Mikula, 2009, p. 18). 6

8 1.2 Freestyle - newschool Newschool představuje ježdění ve snowparcích, na speciálně vytvořených a upravených překážkách určených k provádění triků, jezdit se ovšem může také ve volném terénu, kde se využívají přírodní překážky (tzv. backcountry freestyle). Zařazujeme zde také street jibbing - jízdu v městských ulicích na mnoha různých překážkách, například zábradlí u schodů, lavičky, zídky, střechy atp. Tento druh lyžování dělíme na 4 kategorie (Volák & Mikula, 2009, p. 13): 1. big air 2. half pipe 3. jibbing 4. backcountry Big air Tato disciplína patří mezi tradiční freestylové, velmi atraktivní a vyhledávaná. Je založená na skocích ve vzduchu na k tomu speciálně určeném můstku. V závodním provedení se na něm hodnotí obtížnost skoku, kvalita a provedení jednotlivých triků, v jakém jsou triky prováděny stylu, výška skoku a odjetí (upadnutí či dotek při doskoku na zem). Je to nejčastější typ skoku, se kterým se můžeme ve snowparku setkat. Skok má tři části: kicker (odraz), table (rovná plošina mezi odrazem a dopadem) a nakonec landing neboli dopad (nakloněná plošina umožňující lepší a bezpečnější dopad). Obtížnost skoku se odvíjí od výšky odrazu a délky plošiny. Velikost skoků lze uzpůsobit pro všechny druhy jezdců od začátečníků (table cca 2 m) až pro pokročilé či závodní jezdce, kterým jsou určené skoky s tablem okolo 15 a více metrů (APUL, 2008). 7

9 1.2.2 Half pipe (U-rampa) Velmi specifická překážka ve tvaru písmene U, se dvěma protilehlými stěnami a mírným sklonem. Jezdec provádí různé triky tak, aby mohl po dopadu plynule navázat dalším trikem na druhé straně rampy. Klasická U-rampa má sklon stupňů po spádnici, její délka se pohybuje mezi m a výška okolo 4-4,5 m. V největších světových střediscích se objevují i větší U-rampy, tzv. superpipe s výškou až 5,5 m a délkou až 150 m (Volák & Mikula, 2009, p. 15). Takovéto překážky se upravují speciálním zařízením na rolbě, a jejich stavba a také údržba je velice náročná (klade velké nároky na množství sněhu, financí a v neposlední řadě speciální vybavení na údržbu, proto se s nimi v českých podmínkách setkáváme jen velice zřídka) Jibbing Using man-made elements such as rails, ledges, stairs, benches, and banks as obstacles in a sport normally performed in a natural setting, such as snowboarding, skiing, mountain biking, snowskating, or skiboarding. Wakeboarders and wakeskaters sometimes use elements such as pipes, low docks, and tables as obstacles. This is also referred to jibbing. (zdroj: Jibbing ve freeskiingu můžeme tedy chápat jako jízdu nebo klouzání v podstatě po čemkoliv. Mohou to být jednak kovové nebo plastové překážky ve snowparku, zábradlí, trubky, zdi, kmeny stromů, kameny či cokoliv co se naskytne jako vhodná překážka. Základní rozdělení je na jibbing ve snowparcích (na uměle vytvořených překážkách k tomu uzpůsobených a bezpečnějších) a na ježdění ve městech - street jibbing (Volák & Mikula, 2009, p. 16). 8

10 1.2.4 Backcountry Spojení freestylu a freeridu, tedy jízdy ke které se používají triky z newschool freestylu přenesené ze snowparku do volného terénu. Shrnujeme ho pod pojmem backcountry freestyle. V moderních časopisech a filmech vídáme extrémní provedení skoků přes cesty (tzv. road gap), rolby, auta či stavení nebo kombinaci triků při dlouhých letech z vysokých skal. Ve videoklipech nebo filmech málokdy ukazují dopad extrémního jezdce, zranění jsou na denním pořádku (Musil & Reichert, 2008). 1.3 Historie fresskiingu Kolem roku 1971 měla parta lyžařských závodníků kocovinu z doby bankéřů a hot-dog restaurací, cítila se ztracená a toužila po změně, svobodě a nevázané zábavě na horách. Freestyle byl v té době součástí parties, jenomže za krátkou dobu se tato zábava přenesla přímo na zasněžené kopce. Po deseti letech si Dayglow Spotter a bývalý závodník z Montany Scott Smith řekli, že lyžování chybí náboj, spojili své síly s Glanem Plakem a kanadským režisérem Gregem Stumpem a vydali se do Francie, kde natočili revoluční nespoutané extrémní lyžování, které bylo vypuštěno do světa jako film s názvem The Blizzard of Aahhh s (zdroj: The North Face: The Rise Ep.1 - The History of Freeskiing). V tomto filmu byl také poprvé použit pojem freesking a jeho představitelé jsou dnes označování jako jedni z průkopníků freeskingu. Najednou zde byla další alternativa k alpskému lyžování. V té době byla na vrcholu jiná alternativa - balet na lyžích, v dnešní době skoro zapomenutý sport. Ve stejném období také vzniká disciplína big mountain skiing neboli freeride. Vzhledem k tehdejšímu vnímání alpského lyžování se jednalo o něco převratného, ski magazíny v čele s legendárním periodikem Powder byli plné fotek těchto extrémních lyžařů. Lyžařská střediska jako Squaw Valley, Jackson Hole, Whistler a Chamonix se najednou stala nejnavštěvovanějšími lokalitami mladých lyžařů toužících po 9

11 nevšedních freeridových zážitcích. Na tento boom také začínají reagovat lyžařské firmy a ujímají se sponzoringu prvních jezdců-riderů. Na trhu se objevují specializované freeskiingové magazíny, například již výše uvedený Powder magazine a jiné (Volák & Mikula, 2009, p. 9). V devadesátých letech odrazovaly freestyle lyžaře omezující zákony, které vytvářela mezinárodní lyžařská federace FIS. Začali proto své triky zkoušet na místech, které byli určené výhradně snowboardistům - ve speciálních terénních parcích, jak v dnešní době říkáme snowparkům. Brzy si newschool lyžaři, jak se vžilo jejich označení, byli vědomi jejich rozvíjejícího stylu ze snowboardingu a přijali ho jako vlastní sport. Newschool lyžař je tedy v jistém pohledu mnohem blíže snowboardingu oproti klasickému lyžování. Freestyle závody pořádané FIS byli upravovány jistými pravidly, které v rostoucí lyžařské komunitě nebyly zrovna populární, navíc zpomalovali progresivní růst tohoto nového sportovního odvětví. Jako největší omezení zmíníme zákaz obrácených triků (hlava se nesměla dostat níže než nohy), limitovaný počet salt v leteckých soutěžích (u nás známých jako akrobatické skoky) a zakazovaní budovaní lyžařských parků s překážky, skoky a u-rampami. Newschool hnutí byla část lyžařů, která se odtrhla od freeskiierů, jež byli nespokojeni s mezinárodní lyžařskou federací. Odtržená frakce byla vedena seskupením New Canadian Air Force, jejímiž členy byl kmotr freeskiingu, Mike Douglas a jezdci jako JF Cusson, Vincent Dorion, JP Auclair a Shane Szocs. Mezi další lyžaře, kteří v této době výrazně přispěli k rozvoji tohoto sportu, můžeme zařadit Juliena Regniera a the Tree Phils jmenovitě Phil Larose, Phil belanger a Phil Dion, všichni týmoví partneři z lyžařské firmy Dynastar. Poté, co se uskupení New Canadien Air Force podílelo se společností Salamon na vývoji první twin-tipové lyže 1080, začali jeho jezdci skákat a natáčet svoje triky v parcích, které byli do té doby určené pouze snowboardistům. V uplynulých letech zavedlo mnoho lyžařských středisek terénní parky, kde mohli společně lyžaři a snowboardisti trénovat svoje triky. Tyto parky zahrnovali mnoho překážek jako zábradlí, bedny, skoky, rohy a u-rampy. Začíná být docela běžné, že newschool lyžaři využívají městské překážky, aby prováděli triky, co se naučili nebo zkoušeli ve snowparcích. Populární volbou je twin-tip 10

12 lyže, které se objevují u mnoha firem v různých tvarech a velikostech, původně vyráběné pro newschool lyžovaní. Všechny možné druhy jsou všestrannější, na trh jsou uváděny pro jezdce různých stylů a schopností, jsou na obou koncích zahnuté, aby umožnovali jak jízdu popředu, tak i pozadu (na switch). V roce 2007 vzniklo sdružení Association of Freeskiing Professionals (AFP), aby vytvořilo jednotný a celosvětový systém závodů a hodnocení pro freeskiigové sportovce. AFP organizovalo freeskiingové závody v disciplínách slopestyle, ski half pipe (u-rampa) a big air, které odpovídali jeho směrnicím a formátem jeho požadavkům. Kalendář soutěží pod hlavičkou AFP měl sloužit jako návod pro rozvíjející se talenty v tomto sportu, jejich trenéry, pořadatele a v neposlední řadě široké veřejnosti, u níž začínal být takovýto freeskiing velice populární. Od roku 2008 AFP jmenoval světového šampiona v každé disciplíně pro muže a ženy. Titul mistra světa je udělován každý rok celkovému vítězi v každé kategorii vyjma disciplíny big air pro ženy. V roce 2012 AFP změnila název titulu mistryně světa pro big air na Sarah Burke Trophy, na počest průkopnici a veleúspěšné freeskiingové závodnice Sarah Burke, která umřela při lyžařské nehodě v Utahu v roce Šestého dubna v roce 2011 přijal mezinárodní olympijský výbor (MOV) návrh, aby byly na olympijských hrách v Soči zařazeny disciplíny slopestyle a u- rampa pro kategorie muži a ženy. Na olympiádě se tyto disciplíny těšili nesmírné popularitě a odbornou i laickou veřejností byly velice dobře hodnoceny, můžeme se tedy těšit na ještě větší a rychlejší rozvoj tohoto mladého sportu (zdroj: 11

13 1.4 Používané vybavení Jako pro každý sport, také pro freeskiing platí, dobré vybavení, třetina úspěchu. Tento zimní sport navíc klade nároky jak na vhodné oblečení přizpůsobené počasí a povětrnostním vlivům, ale také na správné ochranné pomůcky. Posledním a veledůležitým faktorem jsou vhodně vybrané a seřízené lyže dle výšky a váhy jezdce. Samostatnou kapitolou jsou v tomto sportu freestylové hole, které jsou odlišné od klasických holí používaných v alpském lyžovaní. Navíc někteří jezdci se zřekli jejich používání úplně, další je považují za nutnou věc Oblečení Oblečení pro tento druh sportu musí splňovat spoustu kritérií. Freeskieři jsou v kontaktu se sněhem daleko častěji než lyžaři alpských disciplín. Oblečení by mělo být tudíž spolehlivější a odolnější. Kvalitní nepromokavé oblečení zpříjemní ježdění ve špatném počasí a umožní prodyšnost při vyšších teplotách. Důležitý je také dobře padnoucí nebo volný střih. Ve většině případů najdeme údaje o použitých materiálech a vlastnostech přímo na visačkách u oblečení. Jedním z hlavních ukazatelů technologie materiálu je nepromokavost (waterproof) a prodyšnost (breathable). Vyjadřují se číselnými hodnotami. Déle určujeme větrnou odolnost. Známe ji pod označením wind-stopper. Zabraňuje profukování a ztrátě tělesného tepla a navíc propouští vodní páry, tudíž nedochází k přehřátí nebo propocení organismu (Poláková, 2010, p. 13). 12

14 Vrstvy Cibulovité vrstvení oblečení má několik výhod. Podle počasí vybereme vhodný počet vrstev, aby nám nebylo příliš teplo nebo zima, a aby se předešlo přehřátí nebo podchlazení. Jednotlivé části funkčního oblečení si oblékneme v pořadí, aby tyto vrstvy mezi sebou vzájemně spolupracovali. Jde o systém založený na třech vrstvách, z nichž každá plní jinou funkci: a) base vrstva můžeme ji nazvat také jako první vrstvu. Základem je dobré funkční prádlo. Jeho funkce je pořádně hřát a přitom odvádět pot pryč od těla. Firmy vyrábějící funkční prádlo nahradily bavlnu syntetickým materiálem. Důvodem náhrady bylo, ţe bavlna neodváděla vlhkost z těla, jako ji spíše nasávala, bylo snadnější prochladnutí např. na lanovce. V neposlední řadě se mnohem hůř sušila. b) mid vrstva nazývaná také druhou vrstvou. Hlavním úkolem je držet organismus v teple. K tomuto účelu nejlépe slouží bundy typu fleece, které dobře hřejí a propouštějí vlhkost ven. Řada výrobců nabízí variantu bundy s fleeceovou vložkou, která je odnímatelná. Tyto bundy jsou o něco dražší, ale investice do nich se vyplatí. c) shell vrstva známá také pod pojmem třetí vrstva, jsou bunda a kalhoty (Poláková, 2010, p ) Třetí vrstva Svrchní část oblečení, která nás chrání před vnějším počasím. Je to lyžařská bunda a kalhoty. Vyznačují se volným, dobře padnoucím střihem zajišťující pohodlné ježdění. Jejich součástí je speciální bederní pás, který se propojí s bundou a kalhotami a zabraňuje vniknutí sněhu do oděvu (Poláková, 2010, p. 14). 13

15 1.4.2 Lyže Nejvýraznějším rozdílem v provedení freestylové lyže oproti alpským nebo freeride speciálům je patka zvednutá stejně jako šička lyže - twintip. Je tomu tak proto, aby se usnadnila jízda pozadu neboli na switch. Umožnuje lyžařům dopadat a odrážet se pozadu a provádět mnohem pestřejší škálu triků. Freestylová lyže je výrazně lehčí a pružnější, proto má lepší kontrolu a usnadnění pohybu. Nepoužívají se desky pod vázání, které ve snowparku nemají praktický význam. Hrany jsou kvalitnější a širší z důvodu silnějšího opotřebení na překážkách zejména při jibbingu. Freeridové lyže jsou delší a tvrdší, aby usnadnily jízdu volným terénem. Základní parametry jsou dle Voláka & Mikuly (2009) délka, šířka a rádius. Délka - délka lyže se řídí podle výšky jezdce, jeho stylem jízdy a zkušenostmi. Začátečníci volí lyže kratší (do úrovně nosu) pokročilí až závodní lyžaři mají lyže stejně dlouhé jako je jejich výška postavy nebo delší. Pro big air vybíráme delší lyže (lepší stabilita při dopadu), naopak pro jibbing preferujeme spíše kratší. Na freeride a backcountry využíváme lyže delší než jezdec. Šířka - je udávána třemi čísly v tomto pořadí - špička/střed/patka. Lyže určené k parkovému ježdění mají na středu šířku okolo mm. Backcountry a freeride lyže se vyrábí se šířkou 90 a více mm. Rádius - neboli boční vykrojení lyže. Je dán poměrem šířek špičky, středu a paty. Je dán spíše osobní preferencí jezdců, více vykrojené lyže znamenají při jízdě po hranách kratší oblouky, měně vykrojené zase delší. (Volák & Mikula, 2009, p ). 14

16 1.4.3 Lyžařské boty Boty pro freestyle ježdění jsou speciální boty s tvrdostí skeletu 75-95, jsou odlehčené a mají rozšířený suchý zip na holeních. Důležitým doplňkem jsou silikonové nebo gumové podložky pod patou, které tlumí nárazy. Pro freeride nebo backcountry můžeme využít také freestylové boty, ale s větší tvrdostí skeletu (90 a více) nebo speciální k tomu určené boty, které se ovšem svými vlastnostmi jinak příliš neliší (Volák & Mikula, 2009, p. 21) Vázání Vázání na freestylové lyže má jiný montážní bod než na alpské či freeride speciály - montuje se blíže ke špičkám lyží neboli na střed lyže. Oproti tomu lyže na freeride mají vázání mírně posunutá dozadu (blíže k patkám). Společným ukazatelem těchto vázání je to, že jsou lehčí než ta používaná na carvingových lyžích. Také hodnota DIN (stupnice vypínacích sil) se zvyšuje, aby lyže nevypínali při odrazech a dopadech na skocích, ale jen při pádech (zdroj: Hole Pro freestyle používáme hole s délkou cm, jsou výrazně kratší než pro sjezdové lyžování, mají měkčenou rukojeť a malé kotoučky, aby se co nejvíce předcházelo zraněním ruky (Volák & Mikula, 2009, p. 22). Někteří freeskiieři proto hůlky z tohoto důvodu vůbec nepoužívají nebo jim prostě překáží. Naopak spousta z nich bez nich nevyjedou na svah - pomáhají jim zvyšovat stabilitu a zlepšovat balanční schopnost. 15

17 1.4.6 Ochranné pomůcky Ochranné pomůcky pro freesking se téměř podobají s těmi pro snowboarding, protože potřebují plnit stejný účel - ochrana lidského těla při pádu. Mezi ochranné pomůcky řadíme brýle, helmy, páteřní chrániče Brýle Může se nám zdát, že se lyžařské brýle liší pouze designem, ale rozdíly ve funkčnosti brýlí jsou poměrně velké. Brýle slouží k ochraně očí před sněhem, větrem a sluncem, při jízdě nepřehledným terénem zabraňují vniknutí cizího tělesa do očí, pokud dojde k pádu, jsou společně s helmou hlavní ochranou hlavy. Jednou z důležitých funkcí je ventilace vzduchu. Díky správné ventilaci se brýle na svahu nemlží a poskytují téměř optimální rozhled, který ovlivňuje zorník. Dle propustnosti světla rozlišujeme brýle od čirých po velmi tmavé. Kvalitní zorník je základ všech dobrých brýlí. Každé brýle musí splňovat také normu propustnosti UV-záření, čímž je zaručena jejich kvalita v tomto ohledu. Kromě mechanické ochrany nám také slouží k filtrování světla. Rozlišujeme tři základní typy: a) neutrální žádná složka není filtrována a propouští celé barevné spektrum b) atenuátor modré složky místo modré složky světelného spektra zesiluje žlutou, červenou a zelenou c) blokátor modré složky zcela blokuje propustnost modrého světla (Poláková, 2010, p ). Také rozhoduje velikost zorného úhlu brýlí, který nám například usnadňuje jízdu na switch. Proto také často na sjezdovce vidíme freeskiery s opravdu velkými brýlemi bez obrouček, jež zajišťují výborné periferní vidění 16

18 Helmy Používání helem se stalo v posledních letech nedílnou součástí pobytu na sjezdovkách. Ve většině snowparků u nás i v Evropě je nošení helmy podmínkou pro vstup do těchto zařízení. Všechny helmy na trhu musí bezpodmínečně splňovat bezpečnostní normu EN 1077, která určuje minimální standard ochrany hlavy a zaručuje, že helma splnila požadavky evropské směrnice bezpečnosti (Sosna, 2008). Současně používané helmy můžeme rozdělit do dvou typů: full-shell - Původní plné helmy překrývající uši. Tento trend značně ustoupil, avšak oblíbenosti se stále těší u sportovních lyžařů a závodních jezdců. Plné helmy si ponechávají více závodní charakter. half-shell měkké helmy, U freeskierů a snowboardistů převažují modely, které mají odnímatelné měkké kryty uší, tzv. half-shell. Většinou se prodávají modely zhotovené spečením vnitřní vrstvy s vnější skořepinou. Výhodou je jejich hmotnost, která je nižší než u plné sendvičové helmy (Poláková, 2010, p. 28). 17

19 Chrániče V dnešní době se běžně používá chránič páteře i při rekreačním lyžování, snowboardisté a freeskieři také s oblibou používají chráničové kalhoty na ochranu pánve a kostrče. Tyto pomůcky nemají jen charakter ochranný, ale také pomáchají udržovat teplo - speciálně páteřní chránič. Také je můžeme rozdělit do dvou kategorií - na měkké a tvrdé, přičemž měkké chrániče jsou poměrně nové a ne až tak známé. tvrdé chrániče - z venkovní strany obsahují tvrdé plastové elementy, které pokrývají kritické části páteře a při nárazu rozprostírají energii do většího prostoru. Pod tvrdou vrchní vrstvou se skrývají další, které rozkládají náraz na celé tělo. měkké chrániče - tlumící část je vyrobena ze speciální pěny, která je navrstvená. Výhodou je skvělé přizpůsobení tvaru těla a pohodlné užívání (zdroj: 18

20 1.5 Druhy překážek Mezi základní překážky pro skákání řadíme big air, U-rampu, corner, quater-pipe a butter box, překážky pro jibbing jsou bedna, speed box, rainbox, zub, kink box popř. double kink box, A-box, C-box, S - box, step-up box, Picknick table, rail (zábradlí) a wallride (Volák & Mikula, 2009, p ) Překážky pro skákání Zde uvedeme dvě nejznámější, big air (skok) a u-rampu. Na těchto překážkách v závislosti na jejich velikosti dosahují jezdci ve vzduchu úctyhodných výšek, a to jak do dálky, tak do výšky. Opatrnost na těchto překážkách je na místě, se stupňující se rychlostí a výškou skoku se zvyšuje vážnost případného úrazu. 19

21 Big air Překážka ze sněhu skládající se z rozjezdu, odrazu, tablu a dopadu (viz výše). Slouží jak začátečníkům (krátký table, malá délka letu, učení se zejména odrazu a dopadu) až po zkušené jezdce, kteří provádí složité a technicky velmi náročné triky s dlouhou délkou letu (až 40 m ). Zejména je důležitá správná rychlost rozjezdu, aby lyžař správně odhadl délku letu a nedopadl na table nebo až za hranici dopadu. V takových případech hrozí i při správném provedení triku velice bolestivý dopad na rovnou plochu před nebo až za dopadem. Obr. 1: Big air (zdroj: 20

22 U-rampa Tvar písmene U, popis viz víše, jezdec stihne během jízdy na U-rampě provést 5-10 triků za sebou, dle délky rampy. Tato překážka je určena především zkušenějším freeskiierům, často zde dochází k pádu z velké výšky na hranu u- rampy, pokud se jezdec správně netrefí do odrazu. Při závodech také bývají na hranách položeny molitanové ochranné pomůcky, kdyby k takovým pádům došlo. Obr. 2: U-rampa (zdroj: 21

23 1.5.2 Překážky pro jibbing Níže zmíníme 4 nejznámější jibbovací platformy, první tři z nich se také nejvíce vyskytují ve snowparcích. Jsou pevné, vyrobené ze železa a pvc. Liší se velikostí od nejmenších, určených především pro začátečníky, až po obrovské stavby, jaké jsme mohli vidět například na olympiádě v ruské Soči. Na těchto konstrukcích může dojít kromě pádu na sníh také k bolestivému kontaktu s překážkou. Ve většině snowparků je proto povinnost, při jízdě na nich, mít na sobě helmu a páteřní chránič Bedna (funbox) Základní překážka určená pro jibbing, vhodná zejména pro začátečníky a učení se prvním trikům, má mírný sklon a velkou plochu na které může jezdec balancovat. Obr. 3: Bedna/funbox (zdroj: 22

24 Speed box Bedna, která má obvykle větší sklon, má také užší plochu a při náskoku se využívá streetový náskok (z pravé nebo levé strany) Rail Obr. 4: Speed box (zdroj: Neboli zábradlí je překážka pro pokročilé jezdce připomínající klasickou městskou ochranou pomůcku. Plocha pro balancování je velmi malá a ve snowparcích jsou volné plochy pod zábradlím často vyplněny plastem s potiskem (jako například na obrázku 11). Obr. 5: Rail neboli zábradlí (zdroj: 23

25 Wallride Překážka připomínající zeď, jezdec najíždí z boku a snaží se vyjet až nahoru, aby mohl balancovat na vrchní ploše (viz obr. 12), případně klouže jen po zdi a po odrazu od ní předvádí různé triky. Její větší varianty mohou dosahovat několikametrové výšky. Obr. 6: Wallride (zdroj: 24

26 1.6 Freestylové triky Největším rozdílem, který odlišuje newschool skiing od klasického akrobatického lyžovaní, jsou graby, neboli úchopy a chyty lyží. V akrobatickém lyžování je hlavním cílem přesné provedení předem daného pohybového úkonu, proto se velmi podobá akrobacii ve sportovní gymnastice. Oproti tomu v newschool lyžování se jezdci snaží o zdůraznění jejich individuální kreativity a stylu, který má každý svůj, odlišný a originální. V newschool nejde primárně o počet vrutů či salt. Respekt budí stylové triky proložené zajímavými graby a novými inovacemi více než například několik přidaných otoček (Volák & Mikula, 2009, p. 35) Základní graby Grab přidává newschool trikům na stylu. Danou situaci je možné demonstrovat na rotaci o 720. Trik, provedený klasickou technikou tak, jak je popsána v metodikách pro akrobatické lyžování, je vnímán primárně jako gymnastický výkon. Naproti tomu 720 s jakýmkoliv grabem provedeným pouze podle nálady freeskiiera již nálepku gymnastického výkonu ztrácí. Mnohem větší důraz je kladen na osobité a uvolněné podání, než na technické provedení. Zároveň ale nesmíme zapomínat na fakt, že pouze čistě odjetý trik se počítá (Volák & Mikula, 2009, p. 35). V začátcích nám také jednoduché graby bez rotací mohou pomoci s koordinací ve vzduchu. Pokud alespoň jednou rukou držíme část lyže, zklidní se tím náš pohyb, ruce nemávají ve vzduchu a let je kontrolovanější. Postupem času můžeme přidávat obtížnější úchopy a učit se je s jednoduchými rotacemi. Níže si popíšeme tři nejběžnější graby, které se poté různě kombinují ve složitějších tricích. 25

27 Safety grab Základní a nejjednodušší grab. Provádí se tak, že jezdec pokrčí obě nohy pod tělo, nekříží je, a pravou rukou uchopí pravou nohou pod vázáním. Nohy jsou buď u sebe, nebo mírně rozkročené. Lze provádět i ve variantě levá ruka grabuje levou nohu, popřípadě double safety, kdy obě ruce chytají obě obě nohy pod vázáním (zdroj: With-Pics). Obr. 7: Double safety grab (zdroj: 26

28 Mute grab Klasický grab a symbol newchool lyžování. Jezdec pokrčí obě nohy pod tělo, zkříží lyže tak, že levá noha jde přes pravou. Potom uchopí pravou rukou levou hranu levé lyže před vázáním a zatáhne obě nohy k pravé části jezdcova těla. Moderní varianta tohoto grabu se nazývá fair mute, kdy se lyže chytá až u její špičky (zdroj: With-Pics). Obr. 8: Mute grab (zdroj: 27

29 Tail grab Při tomto grabu jezdec skrčí obě nohy pod tělem, zkříží levou nohu přes pravou a chytá pravou rukou patku pravé lyže zevnitř. Existuje i varianta double tail grab, kdy oběma rukama chytáme patku lyže (Volák & Mikula, 2009). Obr. 9: Tail grab (zdroj: 00-1bfe-41c e05ac06718.aspx) 28

30 1.6.2 Rotace Rotací se rozumí počet otočení kolem svislé osy těla. V newschool terminologii se podobně jako u snowboardingu vyjadřují rotace ve stupních - 180, 360, 540, 720, 900, 1080, 1260, 1440 a tak dále. Když se jezdec otočí kolem své osy jednou, označuje se tato rotace jako 360. Pokud se otočí kolem osy těla 2x, trik nese označení jako 720 a takto dále. Rotace dále můžeme dělit podle způsobu odrazu na hraně skoku na left (nájezd popředu, rotace do leva), right (nájezd popředu, rotace doprava), switch (nájezd pozadu doleva) a switch rightside (nájezd pozadu, rotace doprava). Dalším kritériem ve freeskiingu je rotace podle směru otáčení. Existují tři druhy: 1. Horizontální rotace 2. Vertikální rotace 3. Vyosené rotace (Volák & Mikula, 2009, p ) Horizontální rotace Nevyosené rotace o 180, 360, 540, 720, 900, 1080, 1260, 1440, 1620, při kterých tělo jezdce tvoří svislou osu (hlava nahoře a nohy dole). Lze je kombinovat s různými druhy grabů a dají se provádět doprava, doleva a i na switch Vertikální rotace Jsou to salta (flipy) vpřed (frontflip), vzad (backflip), a bokem (sideflip, také označován jako lincoln loop). Odraz se provádí i na switch, kombinují se také s graby, pokud jezdec provede více flipů, přidává se k názvu triku double, triple, atd. 29

31 Vyosené rotace Řadíme sem všechny rotace, při kterých se tělo jezdce nachází mimo horizontální nebo vertikální osu a při dopadu se vrací zpět. U některých triků této kategorie je velmi těžké je posoudit, protože se jedná o freestyle, kde není nejdůležitější přesné provedení triku, ale jeho osobitý styl. (Volák & Mikula, 2009, p ). Triky s rotacemi, z hlediska úrazovosti jsou ty nejnebezpečnější, protože jsou technicky nejvíce náročné, hlavně na koordinaci a orientaci v prostoru. Podle obtížnosti leze také rotace klasifikovat od nejjednodušších (horizontální) přes vertikální až po nejtěžší (vyosené). U otáčení kolem své osy je i při špatném provedení velká pravděpodobnost, že jezdec přistane na nohách, při otáčení přes hlavu se zmenšuje a u vyosených rotací je minimální, proto jsou prováděny zejména zdatnějšími jezdci. 30

32 1.7 Faktory ovlivňující výkon ve freeskiingu Z pohledu struktury sportovního výkonu tyto faktory chápeme jako poměrně stálou součást sportovního výkonu, vycházejí ze somatických, kondičních, technických, taktických a psychických základů výkonů. Jejich společným znakem je jejich trénovanost a bere se na ně ohled při výběru talentovaných jedinců (Dovalil et al., 2002) Somatické faktory K hlavním somatickým faktorům řadíme hmotnost těla a jeho výška, délkové rozměry a poměry, tělesný typ a složení těla. Nejdůležitější somatické faktory ve freeskiingu podle Prokeše (2013) Výška nižší a středně velká postava Flexibilita kloubů Nízké procento tělesného tuku Dostatek svalové hmoty Somatotyp vyrovnaný mezomorf, ektomorfní mezomorf 31

33 1.7.2 Kondiční faktory Za kondiční faktory považujeme pohybové dovednosti, učením získané předpoklady účelně, rychle a úsporně řešit daný pohybový úkol. K základním kondičním faktorům pro freeiskiing zařazujeme explozivní sílu dolních končetin, reakční rychlost a pohyblivost Technické faktory Technika je účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanismů řízení pohybu. Využívají se přitom i další předpoklady sportovce, především kondiční, somatické i psychické. (Dovalil et al., 2002, s. 34) Hlavní technické faktory: Technika nájezdu a jízdy na překážkách Technika odrazu a dopadu Specifické akrobatické prvky Specifické polohy a úchopy lyží (graby) Specifická technika jízdy v prachovém sněhu (Prokeš, 2013, p. 16) 32

34 1.7.4 Taktické faktory Je to způsob řešení úkolů, které jsou realizovány v souladu s pravidly daného sportu. Spočívají ve vhodném výběru strategie a taktiky a postupně se formulují v konkrétní představy (Dovalil, 2002) Za hlavní taktické faktory považuji: Výběr a návaznost triků za sebou Vhodně zvolené překážky Kreativní myšlení v provádění nových triků Zvolení obtížnosti jízdy Psychické faktory Ve většině adrenalinových sportů ovlivňuje psychika výkon velkým způsobem. Prokeš (2013, p. 17) mezi nejdůležitější psychické faktory ve freeskiingu zařazuje schopnost koncentrace, překonání strachu, pevnou vůli a psychickou odolnost. 33

35 2 Úraz Podle Grivny (2003) nazýváme úrazem poruchu zdraví, která vznikla většinou jednorázovým nebo krátkodobým poškozením organismu vnějším prostředím. Nebo jako poškození zdraví, které vzniklo zpravidla náhle, působením vnější síly, která svojí intenzitou přesahuje možnosti adaptace lidského organismu. Úraz je tělesné poškození, které vzniká nezávisle na vůli postiženého náhlým a násilným působením zevních sil (Pokorný, 2002, p. 19). Úrazy můžeme dělit do několika skupin, Novotný (2003) je rozděluje takto: Jednorázové poranění kostí (zlomení, odlomení a nalomení) - může k němu dojít z několika příčin jako je silná a rychlá kontrakce svalu v místě úponu, pády, dopady, doskoky čí srážky s osobami nebo nářadím. Zlomeniny můžou být jednoduché, vícečetné, otevřené a jiné. Projevem poranění jsou bolest, krvácení, rozvoj šoku, kolaps, deformace. Poranění kloubů (luxace a distorze) - příčinami bývá srážka a pád, nejčastěji se ale jedná o špatné provedení pohybu, jež se podobá tomu přirozenému. Projevem je často velice silná bolest, kolaps a hrozí útlak okolních částí organismu v důsledku hematomu. Jednorázové poranění šlach a vazů (přetržení, natržení a natažení) - příčinami může být nedostatečné zahřátí a rozcvičení, prochlazení, malá pružnost a pevnost nebo silně provedený pohyb (odraz, výskok, hod atd.). Projevují se bolestí a ztrátou funkce, v následné léčbě pak často dochází k zánětům. Uzavřená poranění (tupá - naražení a pohmoždění částí těla) - nejčastější příčinou je srážka s předměty či osobami, dle rozsahu a závažnosti se dělí na lehké (poranění cévek v podkoží a těžké (poranění kostí, svalů a nervů). Projevují se bolestí, krvácením a rozvojem šoku. 34

36 Otevřená poranění (tržené, bodné a sečné rány) - dochází k nim srážkou nebo nárazem do osob či ostrých nebo tvrdých předmětů. Projevují se velkými ztrátami krve, bolestí, rozvojem šoku. Pokud dojde k poranění důležitých orgánů, hrozí v tomto případě i smrt. Poranění kůže (odřeniny, otlaky, popáleniny) - k odřeninám může dojít díky slabému opakovanému tření kůže o jinou plochu nebo krátkodobému, avšak silnému tření. Popáleniny vznikají při rychlém pohybu s malým tlakem, například při tření kůže o podlahu. K otlakům dochází především nošením nevhodné obuvi, příčinou je tečné zatížení kůže. Projevem je bolest, ztráta funkce, může se rozvinout zánět a infekce. Dále můžeme úrazy rozdělit na dopravní, pracovní, zemědělské a lesnické, domácí, sportovní a kriminální. Zhodnocení typu úrazu posléze slouží jako podklad ke statistickému vyhodnocení úrazovosti. Vychází z ní určitá opatření pro organizaci léčebné péče a také pro prevenci úrazů (Pokorný, 2002). 35

37 2.1 Sportovní úrazy Vznikají při provozování sportovních aktivit, nejčastěji se setkáváme s úrazy na lyžích (Pokorný, 2002). Podle Pilného (2007) se více úrazů stává rekreačním sportovcům, než sportovcům profesionálům. Můžou za to často nesprávně využité podpůrné a ochranné prostředky, kterými myslí sportovní výstroj a výzbroj. Abychom co nejvíce předešli úrazům při sportu, musíme znát a dodržovat preventivní opatření a postupy, které nám pomohou minimalizovat riziko vzniku zranění. Mohou také snížit nebo zmírnit závažnost úrazu. Preventivní opatření dle Novotného (2003): odstranění nebezpečných předmětů, zajištění volné tratě, uklizeného povrchu hřiště, ochrana ostrých a tvrdých předmětů měkkým materiálem zajištění dobrého zdravotního stavu sportovce (kontrolování aktuálního stavu, spolupráce se sportovcem nebo jeho rodičem, absolvování lékařské prohlídky) správné provádění techniky pohybu přiměřené dávkování zátěže odstraňování únavy dodržování pravidel sportu a soutěže používání ochranných pomůcek zlepšování odolnosti - pevnosti, pružnosti a rozsahu pohybu 36

38 vyloučení dopingu vyvarování se provozování sportu pod vlivem návykových látek kvalitní a správně používané sportovní pomůcky, oblečení, čepice, rukavice, obuv, nápoje, strava, výživové doplňky, ortézy, obvazy, tejpink Úrazy ve sjezdovém lyžování Sjezdové lyžování získává na popularitě, v poslední době je to nejčastěji provozovaný zimní sport. Lyžařský průmysl učinil tento sport více přístupný lidem. Rozšíření lyžařských areálů, rychlejší a modernější vleky stejně jako vylepšené možnosti umělého zasněžování zvýšili počty lyžařů na svazích. Dramatickým změnám došlo také ve vybavení. Lyžařské boty se vyvinuly z měkkých kožených, do poloviny lýtek sahajících plastových bot, které zpevňují spodní část dolní končetiny, tedy bérec a kotník. Pokrok v této oblasti výrazně snížil počet úrazů dolních končetin. I když změny v moderním lyžařském vybavení a vylepšená úprava svahů přispěli ke snížení počtu zranění, nárůst lidí v tomto sportovním odvětví způsobil, že v lyžování dochází stále často k velkému počtu zranění. Dříve nejčastěji se vyskytující zlomeniny, vystřídalo poranění kolene, především vazů a menisků. Dále se objevují podvrtnutí, pohmožděniny a tržné rány. Nejvíce se vyskytuje poranění horních končetin, zhruba 30-40% úrazů. Nejfrekventovaněji poraněnou částí horní končetiny je palec. Nejčastější příčinnou úrazů jsou pády, tvoří přibližně 75-85% úrazů. Kolize s objekty včetně ostatních lyžařů představují 11-20%, zatímco případy zahrnující úrazy na lyžařských lanovkách 2-9%. (zdroj: 37

39 2.1.2 Úrazy ve freeskiingu Freeskiing, jako jedna z forem sjezdového lyžování, je nebezpečný sport, při kterém dochází k řadě zranění a někdy i také k úmrtí. Proto se tedy zařazuje mezi adrenalinové a extrémní sporty. Úrazy, při kterých došlo k tragickým následkům, se nevyhýbají ani legendám tohoto sportu jako jsou několikanásobná světová šampionka mezi ženami Sarah Burkeová nebo jeden z průkopníků freestyle lyžování Shane McConkey (zdroj: Zahraniční agentura AP po premiéře slopestylové disciplíny na olympijských hrách v Soči zveřejnila rozhovor se šéfem komise Mezinárodního olympijského výboru, která monitorovala výskyt zranění mezi olympioniky, Larsem Engebretsenem, podle jehož názoru bylo riziko zranění mezi těmito sportovci mnohem vyšší, než u ostatních sportů. Uvedl také, že by se tento sport měl z hlediska bezpečnosti změnit, jinak ho nebudou chtít na olympijských hrách. Myslí si však, že na příštích olympijských hrách v Pchjongčchangu nebude freeskiing ve formě slopestylu chybět. Je to ovšem dalším důkazem toho, jak je tento sport, z hlediska úrazovosti při jeho provádění, nebezpečný (zdroj: K nejčastějším zraněním ve freeskiingu patří poranění kolene (vyvrtnutí, přetržení vazů a menisku, zlomenina chrupavky aj.), zlomenina bérce, naražení kostrče, luxace ramene (vykloubení), zlomenina zápěstí, zlomenina klíční kosti, natažené svaly, podlitiny, poranění hlavy (otřes mozku), poranění páteře (Prokeš, 2013, p. 18). Abychom co nejvíce eliminovali vznik úrazu, měli bychom ve freeskiingu dodržovat preventivní opatření obecně platící pro sportovní aktivity. Navíc by měl každý jezdec dodržovat několik základních pravidel chování ve snowparku: 38

40 sledovat dění kolem sebe (při jízdě parkem pečlivě sledovat okolí, zejména při jízdě na switch, po pádu se nezdržovat příliš dlouho na dopadu překážky) hlásit se o místo na rozjezdu (v případě, že u rozjezdu na překážku čeká více lidí) na skok nebo překážku se rozjíždět až ve chvíli, kdy předchozí jezdec bezpečně odjel nezastavovat na ploše mezi odrazem a dopadem (table) skoku rozjíždět se správnou rychlostí aby nedošlo k dopadu na hranu skoku nebo naopak k přeskočení dopadu udržovat plynulost jízdy bez zbytečného zastavování respektovat sebe i ostatní jezdce (Volák & Mikula, 2009, p ) 39

41 3 Cíle, výzkumné otázky a úkoly práce 3.1 Cíl práce roky. Cílem této práce je zjistit úrazovost jezdců ve freeskiingu za poslední tři 3.2 Další cíle práce DC 1: zjištění závislosti počtu zranění na délce provozování tohoto sportu v jednom roce. DC 2: zjistit nejčastější úrazy ve freeskiingu a jejich počet. DC 3: zjištění příčiny úrazů. DC 4: zjistit způsob ošetření zranění. DC 5: zjistit délku léčení úrazu. DC 6: zjistit, zda úraz zanechal trvalé následky a o jaké se jednalo. 3.3 Výzkumné otázky Otázka č. 1- Které jsou nejčastější zranění ve freeskiingu a na jakých částech těla dochází k nejvíce zraněním? Otázka č. 2 - Existuje závislost počtu zranění na počtu dní tréninku v jednom roce? Otázka č. 3 - Jaké jsou příčiny vzniku úrazů? Otázka č. 4 - Jaké jsou typy ošetření zranění? Otázka č. 5 - Kolik dní trvá průměrná doba léčení úrazu? Otázka č. 6 - Dochází při freeskiingu k trvalým následkům? 40

42 3.4 Úkoly práce U1 Seznámení se s veškerou odbornou literaturou na dané téma, studium dalších informačních zdrojů - internetových a digitálních. DU2 Sestavit dotazník. U3 Pomocí sestaveného dotazníku anketní formou získat potřebné údaje. U4 Zpracovat získané údaje. U5 Vyhodnotit získané údaje. U6 Odpovědět na výzkumné otázky ve výsledcích a diskuzi. U7 Výsledky formulovat v závěrečné části. 41

43 4 Metodika práce 4.1 Popis zkoumaného souboru Výzkumná šetření byla provedena na subjektech (sportovcích) pocházejících z ČR, Slovenska a Itálie, kteří freeskiing aktivně provozují v rozmezí od deseti až po čtyřicet a více dní za rok. Za platné byly považovány pouze ty dotazníky, jejichž respondenti odpověděli, že se tomuto sportu věnují více než tři roky. Celkově se jednalo o 40 mužů, u kterých byl průměrný věk 21,825 let, průměrná hmotnost 78,3 kg a průměrná výška 183, 95 cm. U každého z nich objevilo od 0 do 5 úrazů. Všechny subjekty používaly speciální vybavení k tomuto sportu určené, a to freeskiingové lyže, boty, vázání a případně hole. 4.2 Použité metody Metody získávání údajů Informace od zkoumaných subjektů jsme zjišťovali kvantitativní metodou - anketou, pomocí dotazníků speciálně vytvořených k tomuto účelu. Uvedený dotazník je součástí příloh jako příloha č. 1. Návratnost dotazníku byla v tomto šetření 84% Metody zpracování údajů K zpracování této práce byly použity vědecké metody analýzy a syntézy dat. Vytvořili jsme základní (kontingenční) tabulku, do které byly zaneseny všechny získané údaje. Nalezneme ji jako přílohu č

44 4.2.3 Metody vyhodnocování údajů Zjistit nejčastější zranění ve freeskiingu, jejich příčiny, závislost počtu zranění na počtu dní tréninku v jednom roce, způsoby ošetření zranění, průměrnou dobu léčení a výskyt trvalých následků, vytvoření tabulek, grafů a korelace dat. 4.3 Organizace a harmonogram práce Výzkum probíhal v období leden duben 2014 ve vybraných lyžařských střediscích, při exhibicích, na závodech ve freeskiingu v ČR (Paprsek, Klíny a Pec pod Sněžkou) a v zahraničí (Livigno - Nine Knights), kdy nejvíce informací se podařilo shromáždit na přelomu března a dubna, na konci lyžařské sezony. Dotazovaní byli informováni o účelu, kterému tento dotazník slouží, a poprosil jsem je, aby všechny údaje pravdivě vyplnili. Po získání příslušných údajů jsem provedl jejich vyhodnocení. 43

45 5 Výsledky práce, diskuze K rozboru úrazů v této diplomové práci jsme anketou, pomocí dotazníku (příloha č. 1) oslovili jezdce, freeskiiery z České republiky a i ze zahraničí. Platné výsledky byly získány od celkem 40 respondentů. Všechny údaje byly zaneseny do tabulky č. 1: Základní tabulka (viz příloha č. 2), ze které poté vychází všechny ostatní tabulky a grafy v kapitole Nejčastější zranění Na základě výzkumu, který byl prováděn ve vybraných lyžařských střediscích, při městských exhibicích ve freeskiingu a na dalších závodech v České republice a v zahraničí, jsme získali celkový počet 77 zranění, která se jezdcům stala při freeskiingu v posledních 3 letech. Mezi nejčastější zranění patří zlomeniny s 26%, dále jsou to naraženiny (21%), vykloubení (14%), zhmožděniny (9%), tržné rány (8%), natažení vazů a svalů (7%), utržení vazů a svalů (6%), otřesy mozku (5%) a distorze (4%). Všechny tyto údaje jsou přehledně vyjádřeny v grafu č. 1: Nejčastější zranění. 44

46 Nejčastější zranění otřes mozku 5% Utržení vazů a svalů 6% Tržné rány 8% Vykloubení 14% Naraženiny 21% Zhmožděniny 9% Zlomeniny 26% Distorze 4% natažení vazů a svalů 7% Graf. č. 1: Nejčastější zranění Jak můžeme vidět, pokud dojde u tohoto sportu ke zranění, jen zhruba v 1/5 případů se jedná o lehčí poranění (naražení) a v ostatních případech je zranění vážnějšího charakteru. Dle mého názoru je to dáno velice rychlým a progresivním růstem tohoto sportu v posledním několika letech. Spousta jezdců se snaží posouvat svoje možnosti, inspirováni nejrůznějšími internetovými videi, takzvanými edity (nejlepší a nejstylovější triky jednoho jezdce sestříhané do krátkého videa), freeski filmy a také tím, že se freeskiing těší velké popularitě díky zařazení do programu olympijských her. Pokouší se o stále obtížnější triky na větších skocích a složitějších překážkách. Z tohoto potom pramení stále více závažnějších zranění. Samozřejmě není výjimkou těžké zranění při banálním triku a naopak to, že jezdec při pádu z 30 metrů dlouhého skoku vyvázne téměř bez škrábnutí. 45

47 Abychom si mohli pod procentuálním vyjádřením, uvedeným v grafu č. 1: Nejčastější zranění, představit konkrétnější zranění, zpracovali jsme tabulku č. 2: Typy zranění, jejich lokalizace a celkový počet, kde uvádíme podle typu zranění jejich umístění, konkrétní počet a na závěr celkový počet všech zaznamenaných zranění. Dá se říci, že v tomto sportu může dojít k úrazu na kterékoliv části těla. Je to dáno opravdu velice pestrou škálou triků, kterou mohou jezdci předvádět v rozmanitém prostředí, navíc každý zvlášť svým osobitým stylem, který k freeskiingu neodmyslitelně patří. 46

48 Tab. č. 2: Typy zranění, jejich lokalizace a celkový počet Zranění Lokalizace Počet Celkem Otřes mozku hlava 4 4 palec 4 paty 3 žebra 2 Naraženiny Zhmožděniny (kontuze) Natažení vazů a svalů Distorze (podvrtnutí) Zlomeniny Utržení vazů a svalů Tržné rány Vykloubení (luxace) kostrč 3 krk 1 záda 1 koleno 2 palec 2 rameno 1 krk 1 zápěstí 2 křížový vaz 2 lýtkový sval 1 břišní svaly 1 přední s. stehenní 1 kotník 2 palec 1 zápěstí 2 vřetenní k. 2 klíční k. 1 palec 1 pažní k. 1 žebra 2 ostatní prsty 3 hlava loketní k. 1 loketní k. 1 lýtková k. 1 holenní k. 3 kotník 1 křížový vaz 2 menisky 2 postranní kolenní vaz 1 noha 1 záda 2 obličej 3 palec 1 kotník 2 rameno 3 koleno 1 čelist 1 ostatní prsty 2 loket Celkem 77 47

49 Zranění, jež byla při výzkumu zaznamenána, jsme následně rozdělili podle jednotlivých částí a vyjádřili v procentech v závislosti na počtu zranění na obr. 25: Zranění částí těla. Ve zkoumaném souboru je nejvíce zastoupeno zranění pravé (19%) a levé paže (18%) současně s pravou (19%) a levou (18%) nohou. Následuje poranění hlavy a krku (13%), zad (7%) a hrudníku a břicha (6%). Obr. 10: Zranění částí těla 48

50 Podrobné zpracování poranění jednotlivých míst těchto částí je zaneseno níže v tabulce č. 3: Místo poranění jednotlivých částí a jejich celkový počet. Na pravé paži dochází nejčastěji ke zranění palce, jež bývá mezi milovníky tohoto sportu označováno jako freeskiingová klasika, na levé paži je to také palec spolu s ostatními prsty na ruce. Tak velký výskyt úrazu tohoto typu leze jednoduše vysvětlit jednoduchým způsobem. Při jakémkoliv pádu si člověk instinktivně dává ruce pod sebe nebo kolem těla, aby se vyhnul závažnějším poraněním. Nevýhodou v tomto ohledu je, že při držení hůlek je palec naproti zbylým čtyřem prstům a je tady náchylnější k vychýlení při nárazech nejrůznějšího charakteru. Dále v části hlava a krk se nejvíce vyskytuje otřes mozku a to i přes to, že v poslední době přibývá jezdců, kteří berou helmu jako neodmyslitelnou součást ježdění. Bohužel to stále u všech neplatí. Používáním helmy můžeme minimalizovat vznik tržných a řezných poranění, nicméně s těmi se setkáváme méně často. Daleko častěji nám však pomáhá zmírnit příznaky zmiňovaných otřesů mozku. Při pádu na hlavu se síla úderu rozprostře po celé ploše ochranné pomůcky a tím pádem tlumí vzniklý náraz. Na zádech zmíníme naražení kostrče (naneštěstí páteřní chránič se u tohoto sportu netěší takové popularitě jako u snowboardingu) a v periferii hrudník a břicho poraněná žebra. U končetin se nejvíce objevuje zranění kolene, kde se shodujeme s Prokešem (2013, p. 18). Oblast kolene trpí nejenom při pádech, ale především také tvrdými dopady na hranu skoku (table) a ne čistě přistátými, i když odjetými triky (např. dopad na jednu nohu atd.) 49

51 Tab. č. 3: Místo poranění jednotlivých částí a jejich celkový počet Část těla Lokalizace Počet Celkem palec 5 rameno 3 klíční kost 1 Pravá paže zápěstí 2 15 loketní kost 1 vřetenní kost 1 ostatní prsty 2 palec 3 rameno 1 zápěstí 2 Levá paže pažní kost 1 14 vřetenní kost 1 loketní kost 3 ostatní prsty 3 mozek 4 Hlava a krk obličej 3 čelist 1 10 krk 2 kostrč 3 Záda obratle 1 6 celá záda 2 Hrudník a žebra 4 břicho břicho 1 5 koleno 8 Pravá noha lýtková kost 1 kotník 3 15 pata 3 stehenní sval 1 koleno 3 holenní kost 3 Levá noha lýtkový sval 1 14 kotník 2 pata 3 celá noha 1 50

52 Počet zranění 5.2 Závislost počtu zranění na počtu dní tréninku v jednom roce Ze Základní tabulky č. 1. (viz příloha č. 2), jsme zpracovali následující graf č. 2: Závislost počtu zranění na počtu dní tréninku v jednom roce. Tréninkem zde rozumíme provozování jakékoliv disciplíny freeskiingu v rámci tréninku, závodů, exhibic, natáčení editů, videí nebo volného ježdění. Nejméně zranění bylo zjištěno u jezdců, jež provozují freeskiing mezi 10 až 20 dny v roce. Nejvíce zranění bylo naopak zjištěno u skupiny jezdců, která se věnuje freeskiingu nejintenzivněji, a to 40 a více dní v roce. S přibývajícími dny, strávenými tréninkem, se tedy paradoxně počet úrazů zvyšoval. Je to dáno především tím, že jezdci, kteří tráví tréninkem nejvíce času, zkouší stále nové triky a rychle posouvají svoje hranice dopředu, aby v tomto sportu uspěli. S tím ovšem přichází zvyšující se riziko zranění i přes zlepšující se metody tréninku, jako jsou v létě skoky do vody a v zimě v moderních střediscích do tzv. air bagu velkého nafukovacího pytle Závislost počtu zranění na počtu dní tréninku v jednom roce 0 10 až až Počet dní treninku v jednom roce Graf č. 2: Závislost počtu zranění na počtu dní tréninku v jednom roce 51

53 5.3 Příčiny úrazu Rozdělili jsme všechny příčiny úrazu podle druhů, z tabulky č. 1. Základní tabulka (viz příloha č. 2) k nim zaznamenali počet úrazů a vytvořili tabulku č. 4: Příčina úrazu, kterou jsme posléze procentuálně vyjádřili v grafu č. 3: Příčina úrazu. Tab. č. 4: Příčina úrazu Příčina úrazu Počet Pád 57 Náraz 9 Srážka 1 Špatný dopad 7 Ve zkoumaném souboru je nejčastější příčinnou úrazu pád (77%), následovaný nárazem (12%), nejvíce krát do překážky ve snowparku. Špatný dopad (10%) byl způsobený pomalým rozjezdem, krátkým letem a dopadem na table (rovnou plochu před šikmou plochou dopadu). Srážka (1%) byla způsobená druhou osobou. Příčina úrazu Pád Náraz Srážka Špatný dopad 1% 12% 10% 77% Graf č. 3: Příčina úrazu 52

54 Detailně si níže rozebereme pád, který je nejčastějším zdrojem úrazu. Na grafu č. 4: Místa, kde dochází k úrazu pádem můžeme vidět, že nejvíce krát došlo k pádu z big airu (47%). Následovaly pády z jibbovacích překážek (32%), u-rampy (7%), skály (5%), quater-pipe (3%), střechy (2%), ve frontě na lanovku (2%) a na sjezdovce (2%). Úrazy způsobené na big airu a na jibbových platformách tvořili téměř ¾ všech úrazů pádem. Je to dáno tím, že patří mezi nejoblíbenější, navíc tyto překážky tvoří největší část snowparků, především v České republice, kde se jen málo vyskytují překážky jako u-rampa nebo quater - pipe. Díky mírné zimě v roce 2013/2014 se například v Čr nepodařilo tyto překážky vybudovat v žádném středisku. Můžeme také vidět, že pády ze střech, na sjezdovkách a ve frontách jsou ve freeskiingu velice ojedinělé. Místa, kde dochází k úrazu pádem U-rampa 7% Skála 5% Quater-pipe 3% Fronta Střecha na 2% lanovk u 2% Překážky pro jibbing 32% Sjezdovka 2% Big air 47% Graf č. 4: Místa, kde dochází k úrazu pádem 53

55 5.4 Ošetření zranění Celkový počet zranění, které byly zpracovány, je uveden v tabulce č. 2: Typy zranění, jejich lokalizace a celkový počet. Všechna tato zranění byla následně rozdělena do tří skupin. Ve skupinách Bez ošetření, v Nejbližším zdravotnickém zařízení, Pomoc horské služby s následným převozem do nemocničního zařízení jsou zahrnuta všechna zranění a vyjádřena v tabulce č. 5: Ošetření zranění a procentuálně v grafu č. 5: Ošetření zranění. Tab. č. 5: Ošetření zranění Typ ošetření Počet Bez ošetření 33 V nejbližším zdravotnickém zařízení 31 Pomoc horské služby s následným převozem do nemocničního zařízení 13 Nejvíce krát se jednalo o lehčí úrazy nevyžadující ošetření (43%), kdy závažnost úrazu nebyla nikterak velká, jednalo se především o naraženiny a pohmožděniny. Poměrně velká část úrazů (40%) si vyžádala ošetření ve zdravotnickém zařízení, nejčastěji to byly zlomeniny a vykloubení (především horních končetin) následované tržným ránami. Nejméně početná skupina úrazů (17%) si vyžádala pomoc horské služby a následný převoz do nemocničního zařízení. Byly to především úrazy hlavy s krátkou ztrátou vědomí, zlomeniny a vykloubeniny (nejčastěji dolních končetin) neumožňující další pohyb. Ošetření zranění Bez ošetření V nejbližším zdravotnickém zařízení Pomoc horské služby s následným převozem do nemocničního zařízení 17% 43% 40% Graf č. 5 : Ošetření zranění 54

56 5.5 Doba léčení úrazu Je velice důležitý ukazatel. V době léčení úrazu je sportovec částečně nebo úplně vyřazen z možnosti tréninku. Je to také nástroj pro pojišťovny, podle kterého vyplácí odpovídající odškodné za úraz. Ze zkoumaného souboru jsme sečetli dobu léčení úrazů všech subjektů zaznamenanou ve dnech a vydělili počtem úrazů a získali tak průměrnou dobu léčení jednoho úrazu. Ta má hodnotu 44,3 dne, zhruba tedy jeden a půl měsíce. Nejkratší doba léčení se pohybovala mezi dvěma a třemi týdny (naraženiny a tržné rány) až po dvaadvacet týdnů (zdlouhavé léčení kompresní zlomeniny obratlů a přetržení křížových vazů spojených s jejich plastikou). Dobu léčení v porovnání s jednotlivými typy zranění uvádíme v tabulce č. 6: Doba léčení podle typu zranění. Tab. č. 6: Doba léčení podle typu zranění Zranění Otřes mozku Naraženiny Zhmožděniny Natažení vazů a svalů Distorze Zlomeniny Utržení vazů a svalů Tržné rány Vykloubení Doba léčení dní dní dní dní dní dní dní dní dní 55

57 V současnosti může být doba léčení po úrazu ovlivněna nejmodernějšími léčebnými postupy a účinnou rehabilitací na minimální dobu. Pro sportovce představuje jakýkoliv úraz s dobou léčení měsíc a více citelný zásah do možností trénování v zimním období. Pokud dojde v zimním období k úrazu, často je jezdec úplně vyřazen z trénování na sněhu a nezbývá mu nic jiného, než se připravovat v létě, například na tréninkovém můstku do vody. Tato možnost se naskýtá na několika místech v Evropě, dokonce i v České republice (Acrobat park Aleše Valenty ve Štítech nebo Bigair v Novém Hrozenkově). 56

58 5.6 Trvalé následky Trvalý následek úrazu je v čase neměnné poškození zdraví, způsobené v důsledku úrazu, které je prokázáno objektivním nálezem a zhodnoceno lékařem z příslušného oboru lékařské vědy (zdroj: Podle Základní tabulky č. 1 (viz příloha č. 2) jsme sestavili tabulku č. 7: Trvalé následky, kde jsme rozdělili všechny úrazy podle toho, zda zanechali trvalé následky či nikoliv. Tab. č. 7: Trvalé následky Úraz Počet Bez trvalých následků 71 S trvalými následky 6 V našem výzkumu se 92% úrazů obešlo bez dalších následků a 8% úrazů se potýká s trvalými následky. V porovnání s výskytem trvalých následků u ostatních sportů publikovaných v British Journal of Sports Medicine se freesking řadí na třetí místo za rugby (11%) a box (9%) (zdroj: Bohužel se zde však neobjevuje žádný z adrenalinových či extrémních sportů, je tudíž možné, že výskyt trvalých následků by mohl být v některém z těchto sportů ještě vyšší. Můžeme ovšem říci, že se ve freeskiingu vyskytují trvalé následku po úrazu v porovnání s ostatními sporty poměrně často. Procentuálně vyjádřené hodnoty jsme zaznamenali níže do grafu č. 6: Trvalé následky. 57

59 Trvalé následky Úrazy bez trvalých následků Úrazy s trvalými následky 8% 92% Graf č. 6: Trvalé následky Do tabulky č. 8: Typ poranění a obtíže u trvalých následků jsme zapsali všechny trvalé následky spolu s poraněním, které jim předcházelo. Jako nejčastější zranění s trvalými následky se u freeskierů objevilo utržení menisků a přetržení křížových vazů. Tab. č. 8: Typ poranění a obtíže u trvalých následků. Poranění Utržené menisky a zevní postranní vaz Komprese hrudních obratlů Přetržené zadní křížové vazy Ulomená hlava loketní kosti Proražená plíce a zlomená tři žebra Přetržený křížový vaz Přetrvávající obtíže Bolestivost při plném rozsahu pohybu Občasné bolestivost při déletrvající zátěži Doposud neobnoven plný rozsah pohybu Doposud neobnoven plný rozsah pohybu Občasné bolestivost na hrudníku Doposud neobnoven plný rozsah pohybu 58