INFORMACE VEŘEJNOSTI PŘED VSTUPEM DO EU: FINSKO, ŠVÉDSKO, RAKOUSKO

Transkript

1 Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentní institut INFORMACE VEŘEJNOSTI PŘED VSTUPEM DO EU: FINSKO, ŠVÉDSKO, RAKOUSKO Informační podklad č Zpracovala: Ing. Ludmila Wilhelmová, CSc. Březen 1999

2 2 OBSAH Strana FINSKO 3 1. Odpovědnost vlády za informace o EU 3 2.Vládní projekt: Informace o Evropské unii 4 3. Finanční prostředky ze státního rozpočtu pro informace o EU 5 4. Informační jednotka Finské informace o evropské integraci 6 Hlavní formy šíření informací Deset nejfrekventovanějších otázek pokládaných veřejností 5. Nevládní organizace 7 6. Občanská hnutí 8 Alternativy podporující členství v EU Alternativy proti členství v EU Financování občanských hnutí 7. Zájmové skupiny 9 Profesní organizace Odborové organizace 8. Evropská komise 10 ŠVÉDSKO 11 1.Institucionální zajištění informací o EU 11 Ministerstvo zahraničních věcí Sekretariát pro informace EU Delegace pro informace o EU 2. Finanční prostředky ze státního rozpočtu pro informace o EU Informační strategie 12 Informační síť Informační materiály a databáze Přímé informační sluţby zajišťované Sekretariátem 4. Průběţná dokumentace informačních aktivit 14 RAKOUSKO Informační strategie a přehled aktivit Veřejné diskuse Sdělovací prostředky Informační kampaně Finanční prostředky na informace o EU 18

3 3 F I N S K O Ţádost o členství v Evropském společenství podalo Finsko 18. března Jednání o přistoupení byla formálně zahájena 1. února 1993 a ukončena 24. června 1994 schválením a podepsáním Smlouvy o přistoupení Finska k EU. Členem Evropské unie se Finsko stalo 1. ledna Referendum o členství Finska v EU se konalo 16. října 1994 a bylo vyhlášeno zákonem č. 578/1994 o.konsultativním lidovém hlasování o vstupu Finska do Evropské unie. Institut referenda byl vnesen do ústavy Finska v roce 1987 článkem 22a; tento článek mj. stanoví odpovědnost vlády informovat veřejnost o všech alternativách ve věci referenda a podporovat šíření informací. 1. Odpovědnost vlády za informace o EU Iniciativu a odpovědnost za informování finské veřejnosti o EU v předvstupním období převzala vláda a to přesto, ţe na informačním poli působí řada subjektů, které ovlivňují veřejné mínění. Jsou to především média ale i další vládní a nevládní organizace, zájmové skupiny a sdruţení, politické strany a vůdčí osobnosti. Hlavní důvody pro toto rozhodnutí finské vlády lze shrnout do následujících bodů: 1) Médiím patří primární působnost ve sféře informací a tedy i v záleţitostech EU s výhradnou kompetencí ve výběru a skladbě informací, jakoţ i v poskytování prostoru osobnostem v televizních, rozhlasových a novinových diskusích. Mohou však existovat skupiny obyvatelstva, které mediální zprávy nezasahují. Kromě toho média jsou zpravidla v určité opozici vůči vládě a tudíţ mohou redukovat zájem o EU (špatné zprávy jsou zajímavější neţ dobré). Ve vztahu k médiím, mají proto aktivity vlády v oblasti informací o EU charakter komplementární a nikoli substituční. 2) Nevládní organizace a zájmová sdruţení mají zpravidla limitovaný rádius působnosti a zasahují pouze specifické skupiny obyvatelstva. 3) Politické strany ve Finsku zaujímaly k členství země v EU divergentní postoj, často zřetelný napříč politickým spektrem. Obecně sehrály v informační kampaní o EU málo významnou roli. 4) Záleţitosti EU jsou velmi komplexní a je to právě vláda, která disponuje největším mnoţstvím údajů, informací a poznatků. 5) Posledním a hlavním důvodem je odpovědnost vlády za referendum. Hlavním klientem a konečným adresátem vládních informací je občan účastník referenda, v němţ uplatňuje svoji rozhodovací pravomoc. Vláda proto musí zaručit občanům dostatečný objem kvalifikovaných informací a vytvořit základ pro jejich individuální rozhodnutí.

4 4 2. Vládní projekt: Informace o Evropské unii Projekt s názvem Informace vlády o EU byl schválen Ministerskou skupinou pro EU v lednu Současně s projektem byla schválena i výše a alokace finančních prostředků. Na tvorbě projektu se podíleli representanti všech sloţek společnosti. K danému účelu bylo ustanoveno 30 výborů a pracovních skupin sloţených z představitelů zejména politických stran, zájmových skupin a akademických organizaci. Aktivity v rámci informačního projektu byly zahájeny v květnu 1993 a ukončeny formálně konáním referenda (vybudovaná informační střediska fungují dodnes). Cíle vládního informačního projektu: 1) Obecné veřejnosti zpřístupnit a poskytnout zevrubný rozsah informací o praktických důsledcích integrace Finska do EU pro individuální rozhodnutí v referendu. 2) Subjektům, které participují na šíření a poskytování informací (media, vládní a nevládní organizace atd.) slouţit jako sekundární zdroj informací. 3) Informace musí být nestranné a vláda při jejich poskytování zachovává neutralitu. Smyslem není účelově formovat názor, ale vyvolat všeobecnou diskusi mezi správními orgány a širokou veřejností o záleţitostech EU. Organizační struktura Koordinaci vládních informačních aktivit a celkovou odpovědností za realizaci vládního informačního projektu je pověřena Informační skupina EU, zřízená Ministerskou skupinou pro EU při Úřadu předsedy vlády a vedená státním sekretářem. Kaţdá vládní organizace je současně odpovědna za poskytování informací v rámci svých pracovních kompetencí ve vztahu k záleţitostem EU. Speciální úkoly byly svěřeny následujícím organizacím: 1) Oddělení vnějších ekonomických vztahů Ministerstva zahraničních věcí nese hlavní zodpovědnost za obsah informací a materiály pro denní zprávy, zejména v novinách a dalších periodikách o probíhajícím procesu negociací. 2) Oddělení pro tisk a kulturu Ministerstva zahraničí je odpovědné za informování obecné veřejnosti (aktivity a formy činností jsou detailně v kap.4). 3) Informační skupina EU při Úřadu předsedy vlády rozhoduje o přidělování pomoci nevládním organizacím. 4) Ministerstvo spravedlnosti je zodpovědné za poskytování technických informací o konání referenda. Cílové skupiny 1) obecná veřejnost 2) zájmové skupiny: média, veřejná správa, nevládní organizace, občanská hnutí, výchovné instituce, pracoviště 3) zahraniční partneři

5 5 Zásadou je rovnost sluţby všem uvedeným skupinám; důraz je kladen na aktivity na regionální úrovni. Pozn.:Informace poskytované zahraničním partnerů měly především představit Finsko v členských státech EU. Na rozdíl od záměrů projektu se však skutečné aktivity omezily pouze na běţné kontakty finské vlády se zahraničními vládami, politickými stranami a novináři. 3. Finanční prostředky ze státního rozpočtu pro informace o EU Ve státním rozpočtu bylo v období let reservováno celkem 30,6 milionů FIM na informace o EU. Tyto prostředky byly rozděleny následovně: 1,5 milionů FIM - Oddělení vnějších ekonomických MZV 8,8 milionů FIM Oddělení pro tisk a kulturu MZV 5,6 milionů FIM publikace MZV 14,7 milionů FIM nevládní organizace Údaje nezahrnují náklady Ministerstva spravedlnosti na technické informace o referendu. Z výše uvedených částek bylo na mzdy pouţito pouze 0,8 milionů FIM. Ostatní mzdy byly hrazeny ze mzdových prostředků státních organizací a z fondů zaměstnanosti. Mzdy vyplacené osobám pracujícím v plný úvazek činily celkem 7,5 milionů FIM. Částka určená nevládním organizacím (14,7 milionů FIM) byla uvolňována takto: 1,84 milionů FIM v červnu ,86 milionů FIM v prosinci ,0 milionů FIM v dubnu ,0 milionů FIM v červenci 1994 Poslední přidělená částka (10 milionů FIM) byla rozdělena mezi nevládní organizace různých názorových alternativ : 3,65 milionů FIM ano-alternativy 3,65 milionů FIM ne alternativy 2,70 milionů FIM neutrální alternativy

6 6 4. Informační jednotka:finské informace o evropské integraci Finské informace o evropské integraci je jednotka zřízená při oddělení pro Tisk a kulturu při MZV v únoru 1993 za účelem řízení, organizování a šíření vládních informací směrem k veřejnosti. První středisko Informační jednotky bylo otevřeno jiţ v květnu 1993 v Novém studentském domě v Helsinkách. Byla zde zřízena horká telefonická linka, k poskytovaní okamţitých informací; k dispozici byli rovněţ experti, kteří odpovídali na dotazy zpravidla do 24 hodin. Dalším úkolem střediska v tomto zahajovacím období byla hlavně distribuce materiálů. V průběhu ledna dubna 1994 bylo vytvořeno dalších 19 obdobných středisek rovnoměrně rozptýlených ve všech regionech země. Fungování Informační jednotky Jednotka zaměstnávala celkem 80 pracovníků (65 placeno z fondu zaměstnanosti). Vedení sestávalo z 8 členů (ředitel, editor, v kompetenci dalších jsou publikace, obsluha internetu, distribuce). Činnost byla rozdělena do dvou oblastí: 1) Informační služba prováděla průzkum poptávky a shromaţďovala informace z řad veřejnosti a zájmových skupin, dokumentovala dopad a zajišťovala produkci materiálů. 2) Veřejná služba zabývala se poskytováním informací veřejnosti, distribucí materiálů a odpovídala na dotazy. Hlavní formy šíření informací 1) Kontakt s veřejností byl zajišťován osobně, telefonem, faxem a elektronickou poštou. 2) Obecní knihovny - ve 380 knihovnách (75% z celkového počtu) rozptýlených po celé zemi byl instalován stánek EU, který byl pravidelně zásobován materiály. 3) Pošty - na kaţdé poště byly dostupné základní informační broţury. 4) Trhy, poutě a další veřejné a společenské události - pracovníci Informační jednotky se účastnili těchto akcí, instalovali stánky, rozdávali materiály apod. 5) Euro-Bus objíţděl zemi od června do září ) Televizní klipy - byly připraveny ve spolupráci s reklamní agenturami a představily formou tzv. mýdlové opery finskou rodinu diskutující o záleţitostech EU; klipy byly vysílány v bezprostředním období před referendem na ústředních kanálech a následně tento reklamní pořad přebíraly regionální televize. Informační materiály K disposici byly stovky různých typů publikací, letáků, broţur (z toho 40 titulů bylo z vlastní produkce Informační jednotky). Nabízen byl rovněţ seznam 90 vybraných titulů na objednávkovém formuláři s moţností bezplatné dodávky objednaných poloţek. Kaţdý titul musel respektovat nestrannost informací, musel být zřejmý autor zodpovědný za obsah (jinak byl titul z distribuce vyřazen).

7 7 Celkem bylo rozšířeno kopií titulů vlastní produkce a kopií z produkce jiných subjektů, hlavně občanských iniciativ zastoupených jak ano tak i ne alternativami. Za celkovou dobu činnosti (16 měsíců) realizovala Informační jednotka kontaktů s veřejností (cíl byl ). Deset nejfrekventovanějších otázek pokládaných pracovníkům Informační jednotky: Kolik bude stát členství v EU? Jestli budou levnější potraviny? Co se stane s cenami automobilů? Dojde ke zhoršení sociálního zabezpečení? Jaký bude mít členství v EU vliv na postavení ţen? Bude Finsko přijímat jaderný odpad? Budou kaţdému Finovi zachována jeho lidská práva? Jak to ovlivní finskou národní bezpečnost? Kdo rozhoduje v EU? Je moţné vystoupit z EU? V reakci na tyto dotazy jednotka operativně vydala broţury k následujícím EU tématům: Členství zemí v různých evropských integračních organizacích Cena, kterou Finsko zaplatí za členství v EU Daně Ceny ve Finsku Sociální zajištění Přísady v potravinách Jaderné odpady Pohyb osob Zahraniční a bezpečnostní politika Vztahy k Rusku Ústava EU Vystoupení z EU 5. Nevládní organizace Zpravidla byly pro evropsky orientované. Přidělená státní pomoc jim umoţnila pořádat veřejná, přednostně však profesně zaměřená diskusní fóra a šířit informace. Zastoupeny byly zejména: Výchovné organizace - různé typy a ve značném počtu Finnish Foreign Trade Associations- Euro Info Centre informace pro podnikatele. Finnish Standads Association informace pro veřejnost o spotřebitelských standardech. Europe Project of social and health organizations informace určené pro sociální sektor.

8 8 6. Občanská hnutí Občanská hnutí pro i proti členství v EU začala ve Finsku veditelněji vyvíjet činnost aţ v kampani bezprostředně před referendem, i kdyţ některá z nich vznikla jiţ v dřívějším období. Obecně ve Finsku nebylo povědomí občanské společnosti příliš rozvinuté. Alternativy podporující členství v EU Euroclub (1990) vedený spisovatelem Lasse Littenenem podporovaný Sociálně. Demokratickou stranou; pořádá diskusní fóra k různým klíčovým veřejným otázkám. European Movement in Finland (1993) nejvýznamnější pro-eu hnutí; vznik iniciovaly diskuse mezi představiteli průmyslu a odborů s cílem napomáhat vládě v jejím členství v EU. Bylo podporováno největšími politickými stranami a presentováno zpočátku bývalými státníky. V období kampaně inovovalo tvář přívlastkem The Better Alternative, přidaným k původnímu názvu Cílové skupiny: nerozhodnutí občané, zaměstnané ţeny (zaloţili separátní fórum pro ţeny), důchodci, nezaměstnaní, mládeţ (koordinovali činnost mládeţnické organizace Yes to Europe) Hlavní témata kampaně: zaměstnanost, stát blahobytu, postavení ţen a rovnost pohlaví, ţivotní prostředí, bezpečnost státu, kulturní vazby se západem, kooperace s Ruskem, ceny potravin, budoucnost mládeţe. Struktura: otevřena střediska a ustanovena síť 17 regionálních a 100 lokálních organizací podporujících členství v EU; vytvořena regionální síť expertů. Aktivity: volná distribuce vlastních a převzatých pro EU publikací a jiných tiskovin (k prodeji připravená produkce se příliš neuplatnila); reklamní evropsky orientovaná kampaň v novinách, televizi a v helsinském metru (v diskusních TV pořadech dostala občanská hnutí obecně velmi málo prostoru); vyuţity byly i různé formy za scénou např. ovlivňováním moderátorů televizního vysílání. Alternativy proti členství EU Green Red Committee (1986) zakladatel starosta Helsinek;organizoval diskusní fora. Alternative to ES/EU (1991) největší a nejrozšířenějsí hnutí proti členství v EU; sdruţuje široké spektrum různých opozičních aktivistů a členů politických stran; během kampaně působilo aktivistů v regionech celé země. Independent Finland the Best Alternative (1994) organizace zastřešující sjednocenou kampaň asi 40 různých ne alternativ. Oposiční skupiny (s výjimkou Alternative to EU) zpravidla individuálně sdruţovaly určitým způsobem definované skupiny jako mládeţ, veterány zaměstnance, politické strany. Vedle jiţ zmíněné Alternative to EU významněji působily následující skupiny: Finish Independent Society An Independent Society Cooperating World The Peoples` Independent Front No to Europe Campaign Office Yes to World No to EU

9 9 Hlavní témata sjednocené ne kampaně: demokracie, sebeurčení, ochrana státu blahobytu, národní bezpečnost, kritika data referenda (preferovali datum aţ po referendu ve Švédsku); kritika údajné nestrannosti médií. Aktivity: diskuse ve školách, publikace, časopisy, autobus v Helsinkách, odznaky, trička, klobouky, balóny, reklama v TV a na venkovních plochách. Oposiční skupiny měly dobré zahraniční kontakty; např.i proti-evropsky orientovaná frakce Evropského parlamentu Europe of Nations poskytla finanční podporu. Financování občanských hnutí Sjednocená ne alternativa - Independent Finland The Best Alternative: přidělená státní pomoc pokrývala 75% celkových nákladů na kampaň; další finanční podporou se podílely Europe Cooperation for Trade Union Confederation, individuální výrobní organizace, proti evropsky orientovaná frakce Europe of Nations v Evropském parlamentu a veřejné sbírky. Ano alternativa European Movement of Finland The Better Alternative: přidělená státní pomoc pokrývala 40% celkových nákladů v roce konání referenda; další příspěvky pocházely především od obchodních a průmyslových organizací a z veřejných sbírek. Neutrální alternativu bylo v působícím spektru občanských hnutí obtíţné identifikovat a proto vyčleněná výše státní pomoci byla rozdělena mezi dvě zájmové skupiny a to Central Union of Agricultural Producers and Forest Owners a dále Europe Cooperation for Trade Union Confederation (v případě druhé skupiny byla státní pomoc ve skutečnosti tunelována sjednocenou ne alternativou). 7. Zájmové skupiny Obchodní a průmyslové profesní organizace: záleţitosti EU byly jejich běţnou pracovní agendou, avšak otevřeně na podporu EU nevystupovaly a kampaně na podporu členství v EU se neúčastnily. Odborové organizace: v kampani se výrazně neprofilovaly, záměr byl vystupovat nestranně, a nabádat své členy k účasti v referendu. Central Organization for Finish trade Union a další odborové organizace sdruţené v této centrále spolupracovaly s partnerskými organizacemi v rámci EU. Na podporu vytvoření společného trhu byla zaloţena European Cooperation between Finish Industrial Unions. Role této organizace spočívala zejména v pořádání školení a poskytovaní odborných informací z oblasti společného trhu. Europe Cooperation for Trade Union Confederation zaloţila Critical EU Forum for Employees, jehoţ prostřednictvím šířila informace a pořádala fóra s tvrdou kritikou EU. Kromě přidělené státní pomoci získávala prostředky od lokálních odborových organizací a jednotlivců.

10 10 Central Union of Agricultural Producers and Forest Owners: i kdyţ byl tento odborový svaz byl označen jako neutrální, představoval největší oposici vůči EU. Tato orientace byla dána sloţitým vyjednáváním o garancích EU pro budoucí zachovaní zemědělství v severních oblastech země. V den podpisu Smlouvy o přistoupení Finska k EU zemědělci pálili v Helsinkách před sídlem Delegace Evropské komise vlajku EU. 8. Evropská komise se vyhýbala zásahům do kampaně za členství Finska v EU Evropská unie representovaná Delegací Evropské komise v Helsinkách se vyvarovala přímé účasti v kampani za členství v Finska v EU nebo zásahům do národního rozhodování během negociací. Sdělené poselství EU znělo: Vítáme vaše připojení k EU pokud se tak rozhodnete sami. Delegace Evropské komise přirozeně udrţovala kontakty s pro-evropsky orientovanými skupinami ve Finsku, zejména s představiteli průmyslu a zaměstnaneckých centrál a organizací. Z důvodu mimořádné závaţnosti zemědělského sektoru rozvinula kontakty i s a Ministerstvem zemědělství a lesů. Informace adresované veřejnosti byly aţ do přistoupení Finska k EU poskytovány pouze tradiční formou, tj. prostřednictvím působících Evropských informačních středisek. Jakmile se však Finsko stalo členským státem EU, situace se změnila; institucím a organizacím šířícím informace o EU v členských státech je poskytována i finanční pomoc.

11 11 Š V É D S K O Švédsko podalo ţádost o členství do Evropské unie 1. července Vláda souběţně deklarovala vypsání referenda, s jehoţ konáním se ztotoţnily jak všechny politické strany, tak i parlament. Referendum bylo vyhlášeno zákonem 1994:1064, přijatým na základě přechodných ustanovení k ústavě z r. 1994:1375. Negociace o přístupu byly končeny v březnu 1994; referendum se konalo 13. listopadu 1994; členským státem EU se Švédsko stalo 1. ledna Institucionální zajištění informací o EU Ministerstvo zahraničních věcí: MZV nese celkovou odpovědnost za vládní informace; jeho bezprostředním úkolem v informační oblasti byla presentace a dokumentace průběhu a výsledků negociací. Sekretariát pro informace EU Sekretariát pro informace EU (dále jen Sekretariát) byl zřízen v r jako nové oddělení na meziministerské úrovni a odpovědné ministrovi pro Evropské záleţitosti a obchod. Personál Sekretariátu byl sestaven z externistů kvůli zajištění nezávislosti. Úkolem sekretariátu bylo organizačně zajistit a zpřístupnit základní informace o EU široké veřejnosti tak, aby si žádný občan v den referenda nemohl stěžovat na nedostatek, případně nedostupnost informací. Informace poskytované Sekretariátem musí být neutrální vůči členství Švédska v EU a orientované na konání referenda. Sekretariát byl umístěn v centrálním vládním komplexu, aby mohl operativně získávat informace a vyuţívat zkušenosti vládních EU expertů a rovněţ specialistů ze všech ministerstev. Delegace pro informace o Evropské integraci Delegace pro informace o evropské integraci (dále jen Delegace) byla a zřízena v r jako nový úřad za účelem alokace prostředků přidělených ze státního rozpočtu tzv. výchovným sdružením dospělých (obecně sehrály v informační strategii velmi významnou roli), nevládním organizacím, jakoţ i dalším organizacím, které participovaly na systematickém šíření informací o EU, případně i těm, které se zformovaly a vystupovaly aţ v průběhu kampaně tzv. kampaňovým organizacím. 2. Finanční prostředky ze státního rozpočtu pro informace o EU Současně s rozhodnutím o konání referenda Parlament Švédska schválil státní podporu ve výši 181 milionů SEK na informace o EU s jejich předpokládaným vyuţitím v období let Švédsko má dlouhou demokratickou tradici a jeho občané jsou obecně velmi důvěřiví k veřejným informacím (kaţdý Švéd je členem asi 5 spolků, či asociací), proto se při rozdělování prostředků přistupovalo velmi uváţlivě a hodnotily se zejména účinnost a spolehlivost informačního kanálu.

12 12 Prostředky ze státního rozpočtu byly rozděleny následovně: 63 milionů SEK - Sekretariát pro informace o EU (1993) 8 milionů SEK - Ministerstvo zahraničních věcí (1993) 50 milionů SEK - Delegace pro informace o Evropské integraci (1993) 50% výchovné organizace dospělých 21% kampaňové organizace pro i proti zbytek ostatní organizace 48 milionů SEK - kampaňové organizace pro i proti (dodatečně přiděleno v r. 1994) 12 milionů SEK - politické strany (1994) Kampaňové organizace a politické strany na obou stranách spektra (pro i proti) souhrnně získaly stejné prostředky k provádění svých informačních aktivit. 3. Informační strategie Cílovou skupinou byla celá švédská populace. Přijatá strategie spočívala ve vytvoření kontinuálního informačního servisu, který je poskytován subjektům dále šířícím informace větším populačním a zájmovým skupinám. Základní pilíře informačního servisu tvořily: - informační síť pro další šíření informací - informační materiály (zejména tištěné) a informační databáze - přímá informační sluţba poskytovaná Sekretariátem 1. Informační síť Byla zaloţena na spolupráci Sekretariátu s veřejnými knihovnami (zhruba 60% švédské populace pravidelně navštěvuje veřejné knihovny) a obecními a regionálními radami (úřady). Veřejné knihovny za organizační podpory sekretariátu měly k disposici: - školící programy, připravené na universitní úrovni a poskytované bezplatně v průběhu r.1993/94 - externí spolupracovníky (celkem 150) pocházející z evidence tzv. Working Life Development Programme, tj. programů, které evidují vzdělané, ale nezaměstnané osoby a zprostředkovávají jim dočasnou pracovní příleţitost - volný přístup k informačním databázím - poradní sluţby a experty - literaturu a informační materiály - centrální marketing knihovních sluţeb - vybavení k organizování výstav Školící programy pro EU informace absolvovali knihovníci, jmenovaní veřejnými knihovnami z řad vlastních zaměstnanců a případně i vyţádané externí osobnosti. Na financování školení se podílel Sekretariát a Ministerstvo pro veřejnou správu; experty pro provádění školení poskytla vláda.

13 13 Obecní a regionální rady (obecné úřady) jmenovaly speciální EU koordinátory z řad vlastních pracovníků i z řad externích osobností a ve spolupráci s knihovnami a školami organizačně na místní úrovni zajišťovaly fungování informační sítě. Nesly hlavní zodpovědnost za organizaci a realizaci školení v příslušném regionu. Vyškolení pracovníci obecních a regionálních rad rovněţ poskytovaly informace a zodpovídali dotazy občanů na lokální úrovni. 2. Informační materiály a databáze Tištěné materiály Sekretariát vydával kniţní publikace, broţury a Fact Sheets, tj. informační listy s faktickými údaji o EU. K produkci těchto materiálů vyuţíval znalostí jak vlastních, tak i vládních expertů a rovněţ novinářů. Ediční plán byl sestavován zejména na základě dotazů pokládaných veřejností prostřednictvím telefonického servisu Sekretariátu. Bylo připraveno: titulů Fact Sheets, týkajících se různých aspektů EU, Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru (EEA) a členství v EU - 20 titulů kniţních publikací v rozsahu stran s názvem Fakta o Evropě ; zaměření bylo v podstatě stejné jako v případě Fact Sheets avšak s hlubším obsahem zachovávajícím stejně populární styl - 3 broţury s názvem ES, EEA a EU před referendem (březen 1993); Švédsko v EEA (leden 1994) a EU a Švédsko (říjen 1994) Tištěné tituly byly vydány ve velkých nákladech ( ks/titul); v případě broţur se náklad pohyboval řádově v milionech. Tištěné materiály byly šířeny bezplatně zejména prostřednictvím veřejných knihoven a byly dostupné rovněž na každé poště. Databáze obsahovaly průběţně aktualizované informace o EU; byly připraveny ve spolupráci se Swedish National Board of Trade s šířeny prostřednictvím obchodních společnosti s databázemi. 3. Přímé informační sluţby zajišťované Sekretariátem Přímé sluţby poskytované Sekretariátem zahrnovaly: - distribuci brožury o EU do všech domácností (4,3 miliony kusů) - telefonický servisní panel fungující o víkendech za běţný telefonní poplatek; byl obsluhován mladými právníky a absolventy politologie a sociálních věd; odpovídali na dotazy bezprostředně nebo do 24 hodin; k disposici byla pečlivě koncipovaná databáze obsahující odpovědi na nejčastější dotazy od veřejnosti a rovněţ vládní a ministerští EU experti ke konsultacím; přijímali objednávky od jednotlivců z veřejnosti na tištěné materiály - servis pro média: jedna sekce telefonického panelu operovala jako press panel ; v předstihu byly rovněţ pomocí faxu zasílány informace o nejhlavnějších událostech - organizoval sérii seminářů pro novináře ve všech regionech Švédska - vlak s informačními materiály projíţděl napříč Švédskem - přímé oslovení veřejnosti: k dané činnosti mel Sekretariát omezené prostředky; soustředil se na reklamu (TV, rozhlas, noviny, veřejné plochy) s poselstvím: Vy potřebujete

14 14 informace o EU před referendem pro formování Vašeho vlastního názoru. Nestranné informace jsou snadno dostupné. Navštivte vaši knihovnu, vytočte telefonní číslo, objednejte si tištěný materiál. 4. Průběžná dokumentace informačních aktivit Všechny aktivity Sekretariátu byly dokumentovány, sledovány a průběţně vyhodnocovány z hlediska jejich konečného dopadu a výsledku. K tomuto účelu byla najata Katedra žurnalistiky a sdělovacích prostředků University v Göteborgu. Získané poznatky slouţily zpětně Sekretariátu k operativní korekci jeho aktivit. Bylo např. zjištěno, ţe ještě měsíc před referendem nebyla většina populace ve věci členství Švédska v EU rozhodnuta. Občanům obecně toto rozhodovaní připadalo velmi obtíţné. Formování názoru významně ovlivňovala média; neméně významnou roli sehráli názory uvnitř rodin a mezi přáteli; pocity byly více důleţité neţ argumenty. Po referendu Sekretariát ukončil činnost a odpovědnost za informace převzal parlament. K danému účelu zřídil EU information Centre of Swedish Parliament.

15 15 R A K O U S K O Rakousko podalo ţádost o členství v Evropském společenství 28. července Jednání o přistoupení byla zahájena 1. února 1993 a ukončena 12. dubna Referendum se konalo 12. června1994. Členským státem EU se Rakousko stalo 1. ledna Na základě ustanovení rakouské Ústavy (čl. 44 odst. 3) je konání referenda nutné v případě, ţe navrhovaná změna ústavy má charakter celkové změny. Přijetí příslušného návrhu vyţaduje dvoutřetinovou většinu hlasů v obou komorách parlamentu a prostou většinu hlasů odevzdaných v referendu. Přístup ke společenství států, které vykazuje nadnárodní rysy, tj. i k EU, je podle platného pojetí ústavy celkovou změnou, a proto konečné rozhodnutí musí být provedeno referendem. Konání referenda bylo nařízeno prezidentem vyhláškou z 10. května 1994 č. 363/1994 BGBl., která zakotvuje i výše zmíněné datum konání referenda. Spolkový ustavní zákon o přístupu Rakouska k EU z 10. října 1994 č. 744/1994 BGBl. následně, na základě kladného hlasování v referendu, zmocnil příslušné orgány uzavřít Smlouvu o přistoupení Rakouska k EU. 1. Informační strategie a formy aktivit K informování rakouské veřejnosti o EU a k formování názorů občanů k otázce referenda byly zvoleny: 1) Veřejné diskuse a debaty pořádané ve velkém počtu a široce medializované. Byly zahájeny bezprostředně po ukončení negociací a trvaly aţ do konání referenda. 2) Informační kampaně, časované na bezprostřední období před referendem zahrnovaly: - klipy, komerční seriály a reklamy v televizi, rozhlase a tisku - plakáty různých rozměrů - horké telefonické linky (v kanceláři federální vlády a na ministerstvech) - broţury a pamflety různého druhu a kvalit - informační autobusy Informační strategie v záleţitostech EU byla postavena na politických stranách a jejich vzájemné soutěţi. Dělící linie mezi příznivci a odpůrci EU byla proto dána orientací politických stran (jejich členů a sympatizantů) ve vztahu k integraci Rakouska do EU. Mezi hlavní aktéry informačního procesu se vedle politických stran dále řadily zájmové skupiny, sdělovací prostředky a v menší míře občanské iniciativy. Representanti politických stran či jiných subjektů v rámci svých informačních aktivit jednoznačně deklarovali svůj pro nebo proti evropský postoj. Rakouská vláda se rozhodla pro aktivní přístup a výhody členství v EU aktivně propagovala; svoji pro-evropskou orientaci presentovala prostřednictvím vládních stran velké koalice ÖVP a SPÖ.

16 16 Politické strany orientace ve vztahu k EU Österreichsche Volkspartei, ÖVP (Lidová strana) a Sozialdemokratische Partei Österriech, SPÖ (Sociálně-demokratická strana) - vládní strany velké koalice s výraznou pro-evropskou orientací. Liberale Forum, LIF (Liberální fórum) oposiční strana pro-evropsky orientovaná. Grüne (Zelení) oposiční strana, ve vztahu k EU názorově ne zcela konsistentní. Freiheitliche Partei Österreich, FPÖ (Svobodná strana) oposiční strana, zesilující anti - EU tendence směrem k datu konání referenda, ve vztahu ke členství Rakouska v EU však existovaly dílčí názorové rozpory. 2. Veřejné diskuse Presentace a hodnocení výsledků negociací, jakoţ i praktické dopady (výhody a nevýhody) integrace Rakouska do EU byly základním tématem veřejných diskusí. Vládní strany ÖVP a SPÖ pokládaly výsledky negociací za velký úspěch prosazení své vůle v zahraniční politice a tomto duchu se v diskusích mediálně presentovaly. Vlastní ukončení negociací bylo doprovázeno mohutnými oslavami, kterým média poskytla rovněţ značný prostor. Liberální fórum (LIF) jako jediná oposiční strana vystupovala na podporu integraci Rakouska do EU a deklarovala souhlas s dosaţenými výsledky negociací. Zelení jednohlasně odmítli výsledky negociací; jednotlivci však v zásadě souhlasili se vstupem do EU. Svobodná strana (FPÖ) označila výsledek negociací za zradu na rakouských zájmech a směrem k referendu vytyčila jako hlavní cíl mobilizovat odpůrce EU proti vládním stranám; vztah k EU vyuţívala jako prostředek politického boje. Datum konání referenda bylo dalším velkým diskusním tématem. Vládní strany upřednostňovaly termín před říjnem 1994 kdy se konaly volby do Národní rady z obav zneuţití lidového hlasování k volebnímu politickému boji. Oposice naopak vládou nabízený červnový termín kritizovala z důvodu nedostatku času příprav na vstup do EU, jakoţ i k provedení samotného referenda. Plenární zasedání Národní rady ve dnech května 1994 bylo dějištěm velké debaty, která trvala celkem 25 hodin a byla přenášena televizí. K přístupu Rakouska k EU se vyjádřilo všech pět parlamentních stran, kde presentovali svoje názory pro a proti. Diskutovalo se zejména k termínu referenda a finančním dopadům vstupu do EU. V tomto souboji zvítězila pro evropská orientace přijetím Spolkového zákona o přístupu Rakouska do EU fixujícího červnový datum konání referenda. Zájmové skupiny (Sociální partneři a Průmyslové spolky) vystupovaly v diskusích na podporu integrace Rakouska do EU a dosaţené výsledky negociací presentovaly jako velký úspěch.

17 17 V hodnocení diskusí bylo konstatováno, ţe přispěním všech aktérů se pomocí diskusních pořadů podařilo vytvořit názorové klima širokého spektra postojů, které zasáhlo podstatnou část rakouské populace a ovlivnilo názory v období před referendem. 3. Sdělovací prostředky Média rovněţ významně působila na formování názorů obyvatelstva. Kromě zpravodajské činnosti a prostředníka diskusí uváděla televize vlastní pořád tzv. Evropské forům, v němţ se přizvaní aktéři vyjadřovali zejména ke sporným otázkám vstupu do EU. Ve sféře tisku se vlastními aktivitami nejvíce představily bulvární listy zveřejňováním emocionálně laděných článků pro a proti vstupu Rakouska do EU. V zásadě existovala názorová korelace mezi redakcí časopisu a čtenářskou obcí. 4. Informační kampaně Vláda, představená vládními stranami, vedla svoji informační kampaň pod heslem My jsme Evropa. SPÖ - zřídila Europa Telefon při kanceláři federální vlády a ORF Teletext. Připravila a šířila Sloţky (Folder) tištěný materiál o výhodách vstupu a o nevýhodách případného nevstoupení do EU. Na poţádání zasílala plné znění Smlouvy o přístupu. V tématech Sloţek dominovaly otázky sociální a hospodářské politiky a politické jistoty. Dalšími centrálními tématy byla bilance úspěchů negociací, pracovní místa, obchod, ochrana ţivotního prostředí, apod. Záměrně se vyhnula pouţívání fotografií svých špičkových politiků na plakátech a reklamách. ÖVP vystoupila i s vlastními reklamními hesly Identita a Vlast ; vsadila na personifikaci kampaně a presentaci fotografií svých politiků na plakátech a v reklamách. Záměrně nešířila informační letáky a broţury, avšak na poţádání zasílala obsaţný informační materiál. Její představitelé různou formou (TV, rozhlas, noviny, plakáty) vysvětlovali svůj kladný postoj k EU. Liberální fórum pro-evropsky orientovanou kampaň vedli hlavně pomocí Informačního autobusu, který projíţděl nejvýznamnějšími místy Rakouska. Zaměřili se na zdůrazňování obecných výhod vstupu do EU. Zájmové skupiny - nejdůleţitější pro-evropsky orientované subjekty mimo stranické spektrum iniciovali vlastní informační kampaň (přednášky, vystoupení, broţury, inzeráty). Kampaň byla přednostně orientovaná na vlastní členy. Společný postup zájmových skupin byl patrný pouze ve společné finanční podpoře Rakouské společnosti pro evropskou politiku. FPÖ kampaň byla orientovaná proti-evropsky a vedena pod různými hesly např.: Rakousko nejdřív nebo Am 12. Juni doplněnými portréty předsedy strany (J. Haider). Nevýhody vstupu do EU byly sepsány do Sloţek případně uváděny na plakátech. Hlavními

18 18 tématy byly nezaměstnanost, zvýšení kriminality, propad šilinku. Centrem argumentace se stal slogan Ne znamená Ano novým jednáním. Zelení v popředí stály plakáty s výrokem EU tak ne a EU Kummer- Nummer (EU ţalostné, bídné číslo k negaci vládní telefonické linky). Organizovali anti-eu Informační autobus, který projíţděl všemi spolkovými zeměmi. Připravili Sloţky s argumenty proti vstupu do EU s tématy jako neutralita, hospodářství, jaderné elektrárny, doprava. Malé anti-eu kampaně organizované různými iniciativami byly celkem početné, avšak jejich akční rádius byl velmi omezený kvůli skromným finančním zdrojům a malé mediální presentaci. 5. Finanční prostředky na informace o EU 150 milionů ATS je odhad celkové výše finančních prostředků spotřebovaných na informace o EU. 100 milionů ATS z výše uvedené částky pochází z prostředků federálního rozpočtu a byly pouţity přednostně k financování aktivit politických stran vládní koalice. Pouze částka ve výši 1,9 milionů byla vyhrazena na podporu občanských iniciativ. Zájmové skupiny nebyly z federálního rozpočtu podporovány. 50 milionů ATS z výše uvedené částky pochází z prostředků oposičních a stran a zájmových skupin k financování jejich aktivit. Prameny: The Fast Lane to Europe Public information on the EU in Finland , INFO ON EUROPE 167c/1998. Eu information to the general public in the pre-accession period in Sweden, EU Coordination Secretariat, Ministry of foreign Affairs, Stockholm S. Greiderer, A. Pelinka (1996): Das Referendum se 12. Juni, Österreichs europäische Zukunft. Analysen und peraspektiven. Vienna, Signum, p143. G. Orgis (1996): Österriechs Ja zur Europäischen Union, Österriechs europäische Zukunft. Analysen und peraspektiven. Vienna, Signum, p155.