REGIONOTVORNÉ PROCESY A JEJICH HIERARCHIE NA PŘÍKLADĚ MĚSTA BRNA

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa REGIONOTVORNÉ PROCESY A JEJICH HIERARCHIE NA PŘÍKLADĚ MĚSTA BRNA Regional processes and their hierarchy: case study of Brno city Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jaroslav MARYÁŠ, CSc. Autor: Bc. Jiří Vepřek Brno, prosinec 2011

2 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra regionální ekonomie a správy Akademický rok 2007/2008 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro: Obor: Název tématu: V E P Ř E K Jiří Regionální rozvoj a správa REGIONOTVORNÉ PROCESY A JEJICH HIERARCHIE NA PŘÍKLADĚ MĚSTA BRNA Regional processes and their hierarchy: case study of Brno city Zásady pro vypracování: Problémová oblast: region, regionotvorné procesy, hierarchie Cíl práce: Cílem práce je analýza regionotvorných procesů obecně a case study vybraných obsluţných a dalších regionů (pracovního, migračního) města Brna, včetně vymezení parciálních mikroregionů. Doporučuji před vlastní analýzou diskusi s literaturou týkající se pojetí regionu, regionotvorných procesů a hierarchických úrovní regionů. Základem pak bude analýza základních regionálních procesů různé hierarchické úrovně (školství, zdravotnictví, maloobchod, sluţby), jejich současný stav a vývoj. Předpokládá se vlastní anketární šetření. Postup práce a pouţité metody: 1. Vymezení předmětu, cíle práce a metod zkoumání 2. Sběr informací a anketární šetření 3. Analýza získaných informací, komparace poznatků 4. Zhodnocení a závěry vyplývající z analýzy

3 Rozsah grafických prací: Rozsah práce bez příloh: Předpoklad cca 10 tabulek a grafů stran Seznam odborné literatury: Hampl, M.: Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta UK v Praze, Praha Maryáš, J.: Nadmístní střediska maloobchodu a sluţeb v ČSSR a jejich sféry vlivu. [Výzkumná zpráva.] Geografický ústav ČSAV, Brno Maryáš, J.: Dojíţďka do škol a za sluţbami. In Atlas obyvatelstva. Geografický ústav ČSAV - Federální statistický úřad, Brno - Praha Maryáš, J.- Řehák, S.: Regionální působnost středisek osídlení. In Atlas obyvatelstva. Geografický ústav ČSAV Federální statistický úřad, Brno Praha Další literatura bude upřesněna v průběhu zpracování diplomové práce. Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc. Datum zadání diplomové práce: Termín odevzdání a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. vedoucí katedry děkan V Brně dne

4 Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Jiří Vepřek Regionotvorné procesy a jejich hierarchie na příkladě města Brna Regional processes and their hierarchy: case study of Brno city regionálního rozvoje a správy RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc. Rok obhajoby: 2012 Anotace Předmětem této diplomové práce je popis a analýza regionotvorných procesů a jejich hierarchií na příkladě města Brna. Zkoumané území zahrnuje 164 obcí z bezprostředního okolí města Brna tvořící hranice s touto metropolí nebo blízké území v dosahu kolem krajského města. V celém zkoumaném území je šetřena dojíţďka do zdravotnických zařízení, dojíţďka do škol a dojíţďka za maloobchodem a za sluţbami. Na základě tohoto šetření jsou vymezeny parciální regiony zdravotnictví, školství, maloobchodu a sluţeb. Veškeré informace jsou zjištěny pomocí dotazníkového šetření, jehoţ vyhodnocením je vymezen komplexní obsluţný region. Annotation The topic of this diploma thesis is a description and analysis of region-forming processes and their hierarchy using the city of Brno as a model. The researched area includes 164 municipalities within the immediate neighbourhood of the city of Brno that border on the metropolis or near vicinity of the regional capital city. The researched topic deals with commuting to medical, educational, and retail business facilities and other services. Based on this research, partial regions of health care, schools/education, retail trade and services were determined. All the data were collected by means of a questionnaire; evaluation of the data resulted in marking the boundaries of the complex service region. Klíčová slova Brno-venkov, region, hierarchie, spádovost, dojíţďka, zdravotnictví, školství, maloobchod a sluţby, dotazníkové šetření Keywords District Brno-venkov, region, hierarchy, catchment areas, commuting, health care, schools/education, retail trade and services, questionnaires.

5 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Regionotvorné procesy a jejich hierarchie na příkladě města Brna vypracoval samostatně pod vedením RNDr. Jaroslava Maryáše, CSc. a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 12. prosince 2011 vlastnoruční podpis autora

6 Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu diplomové práce, panu RNDr. Jaroslavu Maryášovi, CSc., za odborné vedení, pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytl během vypracování mé diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat všem představitelům obcí, které jsem oslovil, za jejich ochotu a spolupráci.

7 OBSAH ÚVOD TEORETICKÁ VÝCHODISKA VÝBĚR TEORETICKÝCH POJMŮ Region Dělení regionů Homogenní a nodální regiony Homogenní regiony Nodální regiony Sociogeografický region Sociogeografická regionalizace Administrativní region Historie a vývoj členění administrativních regionů v České republice Regionotvorné procesy a jejich hierarchie Hierarchie regionů Regionalizace Vnitřní členění regionu Regionotvorné procesy tvořící tuto práci METODICKÁ VÝCHODISKA METODIKA VÝBĚRU STŘEDISEK Metodika výběru obsluţných středisek Výběr středisek pomocí statických charakteristik Výběr středisek na základě dynamických charakteristik Výběr střediska na základě regionální působnosti Vymezení sfér vlivu obsluţných středisek Metodika postup při tvorbě dotazníku Průběh přípravy a tvorby dotazníku Vlastní tvorba dotazníku VYMEZENÍ ZKOUMANÉHO REGIONU Tvorba a popis dotazníku pro zkoumané území Výběr střediska na základě regionální působnosti Tvorba a popis dotazníku k dotazníkovému šetření Postup při samotném dotazování VYMEZENÍ PARCIÁLNÍCH REGIONŮ VE ZKOUMANÉM ÚZEMÍ Zdravotnický region Školský region Region maloobchodu a sluţeb... 64

8 5 KOMPLEXNÍ OBSLUŢNÝ REGION VE ZKOUMANÉM ÚZEMÍ SROVNÁNÍ ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY SEZNAM POUŢITÝCH INTERNETOVÝCH ZDROJŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM OBRÁZKŮ PŘÍLOHY

9 ÚVOD V dnešním velmi uspěchaném světě se potřeby většiny lidí velmi často a rychle mění. Pokusit se uspokojit veškeré tyto potřeby nebo všechny pocity nedostatku lze jedině na základě spotřeby statků a sluţeb. Ty jsou povětšinou produktem hospodářské činnosti a jejich vlastností je i to, ţe se nacházejí pouze v určitých místech, díky čemuţ vyplývá fakt, ţe ne všechny obce jsou schopny uspokojit veškeré potřeby svých obyvatel. Veškeré potřeby lidé nemohou uspokojit ve svém trvalém bydlišti a proto musí dojíţdět za nákupy statků a sluţbami i do jiných obcí. S touto dojíţďkou za těmito nákupy a sluţbami souvisí nároky lidí na dopravní moţnosti a dostupnost různých statků a sluţeb v daném regionu. Statky, sluţby, ale i zařízení občanské vybavenosti se nacházejí pouze v určitých střediscích regionu. Je to dáno především velikostí střediska a jeho zázemí, které obsluhuje a druhem sluţeb a poptávkou po všech těchto sluţbách. Dojíţďkou do určitých středisek tím pádem roste nejen intenzita dopravní obsluţnosti, ale i komunikace a kontakty mezi obcemi a jejich obyvateli. Na základě této dojíţďky za výše zmíněnými sluţbami pak můţeme určovat důleţitost daného střediska ve vymezeném území. Střediska je nutno hierarchizovat na základě určitých stanovených kritérií. V dnešní době také dochází k velké proměně nákupních míst, které jsou tím pádem spojené s proměnou celého nákupního chování obyvatelstva. Stále více se v naší zemi začínají prosazovat veškeré prodejny typu supermarket a hypermarket, a tyto prodejny poté zcela utlačují, do nedávné doby u nás běţné, maloobchodní a pultovní prodeje. V této práci budu také proto zkoumat jak se toto dané chování projevuje v zázemí brněnského regionu. V současném stádiu vývoje vzniká proto nutnost přejít při hodnocení role a úrovně vybavenosti daného střediska od prostého kvantitativního hodnocení ke kvantitativně kvalitativnímu hodnocení, při němţ je hodnocena i důleţitost střediska v obsluţném systému. Za vhodné je proto moţno povaţovat hodnocení koncentrace vztahů v obchodě, ku příkladu poptávkou obyvatelstva po daném středisku. Cílem této diplomové práce je analýza regionotvorných procesů a jejich hierarchií a na tomto výsledku vymezení komplexních obsluţných středisek na lokální, a mikroregionální úrovni v brněnském regionu. 9

10 1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA VÝBĚR TEORETICKÝCH POJMŮ První kapitola této diplomové práce vychází z teoretických poznatků a bude zaměřena především na vymezení základních pojmů. Tvoří teoretickou přípravu na následující kapitoly vlastní práce. Tato kapitola tedy vysvětluje pojmy jako jsou: region, regionotvorný proces, hierarchie sluţeb a hierarchie regionů Region Přesně popsat, vysvětlit a definovat pojem region je vcelku hodně sloţité. Není totiţ dán ucelený názor, jak přesně popsat a specifikovat podstatu pojmu region. Existují různé názory a definice, jak správně interpretovat kritéria pojmu region. Za největší problém vědy, která se přímo zabývá regiony a regionalizací je přesné vlastní vymezení pojmu region. Proto spousta regionalistů zastává názor, ţe je lépe definovat specificky vymezený region neţ vymezovat pojem region jako obecnou kategorii. I vzhledem k tomu, ţe pojem region je velmi vyuţíván v různých smyslech a v mnoha vědních disciplínách. Namátkou lze uvést, ve kterých disciplínách se můţeme s pojmem region setkat. Tak především se pojem region pouţívá zejména v ekonomii, historii, etnografii, politologii, sociologii, urbanistice a statistice. Avšak naprosto největší zájem o pojem region se určitě soustřeďuje v geografii. Geografie si pojem region kaţdopádně nejvíce osvojila a v této vědní disciplíně se s ním můţeme naprosto nejvíce setkat. Z uvedených důvodů nelze proto naprosto přesně stanovit jednu univerzální definici. Záleţí vţdy na případě, pro který účel a v jaké vědní disciplíně je pojem vymezován. Regiony představují přirozené celky, které existují samy o sobě a není úkolem vědy vytvářet tyto regiony, nýbrţ je poznávat a identifikovat. Přesto se definice regionu liší podle úhlu pohledu, který se na něj lze dívat. Obecně by tedy bylo moţné pojem region chápat jako část krajiny popřípadě nějaké území, které je moţno vymezit podle společných prvků. Region by bylo téţ moţné popsat jako geograficky ohraničené území, které se od ostatních území liší jinými přírodními podmínkami, strukturou obyvatelstva, strukturou ekonomiky 10

11 a dalšími. Abychom se však dostlali k podstatě, bylo by moţno jakoţto nejjednodušší způsob region definovat jako určitou část geografické sféry, kterou je moţno brát jako výsledek její prostorové a územní diferenciace. Dalo by se téţ obecně říci, ţe definici regionu lze chápat jako sloţitý dynamický prostorový systém, který se formuje na povrchu zemském a to na základě určitých znaků a procesů, které se odlišují od okolí. (Anděl, J., Ústí nad Labem 1996) ( Toušek, V., Plzeň 2008) Jak jiţ bylo uvedeno výše, s pojmem region se můţeme nejvíce setkat zejména v geografii. V této vědní disciplíně, zcela určitě, na pojem region narazíme ze všeho nejčastěji. V souvislosti s geografií se tedy dá setkat například s definicí tzv. geografického regionu, sociogeografického regionu, urbanistického nebo téţ ekonomického regionu. Regiony jsou tedy formovány díky svým funkcím a obyvatelstvu v nich ţijícímu. Proto by se dalo říci, ţe spádovost za sluţbami je jedna ze základních ţivotních funkcí obyvatelstva, která nemalým a významným způsobem ovlivňuje formování regionů. (Jeţek, J., Plzeň 1998) Pro vymezení regionu mohou být vyuţity: společné znaky: geografické (středoevropský, severoamerický region), demografické (regiony s vysokým přirozeným přírůstkem, regiony s určitým počtem obyvatel), ekonomické (regiony hospodářsky slabé/silné, ), infrastrukturní, sociální, kulturní atd., strukturální vymezení podle geografické velikosti: sídlo, sídlo se spádovou oblastí, region, státní útvar, regionální/mezistátní/mezinárodní uskupení, celosvětové společenství, charakteristiky struktury regionů: podle tohoto kritéria jsou rozlišovány dva základní typy regionů: homogenní a nehomogenní (heterogenní, nodální, spádové, uzlové, funkční regiony). O typech regionů dle charakteristiky struktury se budeme dále zabývat v následující podkapitole. 11

12 1.2. Dělení regionů Klasifikovat, identifikovat a analyzovat regiony je jedním ze základních úkolů geografie a napomáhá tak upřesňovat obecné pojetí regionu. Regiony je tedy moţné přesně rozčlenit dle různých kritérií. Kaţdopádně nejdůleţitější klasifikací regionů je v geografii členění na základě formy. Díky tomuto případu jsou poté regiony vymezeny jednak na základě společných znaků, popřípadě na základě vnitřní podobnosti jevů, které tyto regiony tvoří a mohou být zaloţeny také na intenzitě vazeb spojující region s jeho různými částmi. Podle vnitřní struktury máme dva různé typy regionů. Díky tomuto členění lze tedy rozlišit následující dva typy regionů : (Anděl, J., Ústí nad Labem 1996) ( Toušek, V., Plzeň 2008) - homogenní (formální) regiony, - nodální (funkční) regiony. Regiony jsou vzájemně se odlišující části zemského povrchu. Hranice homogenních regionů probíhají tam, kde se charakteristické rysy jader sousedních regionů stávají nejméně výrazné a navzájem se spojují. Hranice nodálních regionů se vedou v místech, kde se stanoví hranice mezi gravitačním působením sousedních center. V případě, ţe chybí vzájemné působení vlivů, různých nodálních středisek, hranice budou probíhat v místech nulových hodnot gravitačního působení. V přírodě existují fyzickogeografické hranice, obklopující regionální komplexy. Jsou v ní hranice různého charakteru, mohou být ostré i neostré. Hranice mezi regiony, které vznikly činností člověka, jsou zpravidla ostřejší neţ hranice přírodní. Zvláště politické hranice jsou zpravidla nejostřejší ze všech hranic, mají ráz čáry a pouze jeden rozměr. Proto jsou vytvářeny hraniční pásma, příměstské oblasti smíšeného typu. Při sledování socioekonomickogeografické diferenciace je pevnost či ostrost hranic regionu zpravidla velmi malá a hraniční území jsou obvykle ekonomicky nevýznamná Homogenní a nodální regiony Jak jiţ bylo uvedeno výše, existují dva základní typy geografických regionů, a ty je moţno rozdělit na homogenní a nodální regiony. 12

13 Homogenní regiony Homogenní regiony se vyznačují zejména stejnorodostí svých vlastností. Homogenní regiony mají stejný charakter v celém území, jsou vymezené a ohraničené a odlišné na základě prioritní koncentrace jednoho odvětví. Tímto způsobem je moţno například vymezit regiony: průmyslové, zemědělské, turistické a další. Homogenní regiony jsou vymezovány na základě podobných vlastností a jevů, které jsou vlastní danému regionu. Kdyţ v praxi dochází k vymezování homogenních regionů, většinou se téţ stává, ţe homogenita nebývá absolutní, je totiţ velmi pravděpodobné, ţe se projevují určité odchylky. Stává se tedy, ţe homogenními regiony mohou být například přibliţně stejně hustě osídlené regiony, regiony se stejnými hospodářskými charakteristikami nebo to mohou být téţ regiony vymezené na základě koncentrace určitého odvětví, potom se můţe jednat například o průmyslové nebo třeba zemědělské regiony. Záleţí však vţdy na typu kritérií, dle kterých je region vymezen, ať uţ se jedná o kritéria fyzicko geografická či humánně geografická. Homogenita neboli stejnorodost je pro homogenní region charakteristická na celém území. Mohli bychom na tomto základě rozlišit různé typy regionů. Rozlišujeme tedy regiony (Anděl, J., Ústí nad Labem 1996): a) městské, označené jako přirozená centra růstu, b) venkovské, které plní především funkci zemědělství, c) horské, které jsou podporovány v zájmu zachování biodiverzity přírody, uchování přírodního bohatství a cestovního ruchu, d) pobřeţní oblasti a ostrovy, které jsou opět podporovány v cestovním ruchu při zajištění rovnováhy ţivotního prostředí, e) příhraniční s cílenou podporou pro utváření vzájemné přeshraniční spolupráce, f) hospodářsky slabé s upadající hospodářskou strukturou, g) strukturálně postiţené se špatně profilovanou strukturou ekonomických aktivit, infrastruktur i pracovního potenciálu Nodální regiony Nodální regiony, které mohou být odborně nazývány také nehomogenními regiony, nebo téţ spádové, funkční, uzlové a heterogenní, se zejména vyznačují nestejnorodostí svých vlastností, ale funkční jednotností. Jsou jednotné především ve vztahu jejich vnitřní struktury nebo organizace. 13

14 Nodální regiony jsou vymezeny jako komplex sídelních jednotek a ty jsou poté spojeny vzájemnými a společnými vazbami se svým sídelním centrem. V těchto zmíněných regionech vţdy působí jako regionotvorné procesy interakce mezi sídlem a jeho zázemím. Vzájemné společné vazby jsou vţdy vytvořeny na základě administrativního vymezení, ale také většinou na základě obsluţnosti různých procesů, například lze uvést proces pracovní dojíţďky, dojíţďky do škol a zdravotnických zařízení, nebo cesty za nákupy a sluţbami. (Wokoun, R., Praha 1996) Právě středisko a zázemí mají pro tyto regiony hlavní význam. Ve středisku jsou koncentrovány zejména inovace a pokrok. Zázemí se rozkládá okolo střediska a je jím ovlivňováno. Tento vliv střediska se však na různých místech zázemí liší. V bezprostřední blízkosti od centra je největší a se zvětšující se vzdáleností klesá. (Anděl, J., Ústí nad Labem 1996) ( Toušek, V., Plzeň 2008) Nehomogenní regiony sestávají povětšinou z nodálního centra, můţe být téţ označeno jako jádro, uzel či nodální středisko nebo i z několika více nodálních center, a zázemí téţ nazývaných periferií, které je na uzly vázáno drahami a toky. Kritériem pro spojení prostorových prvků v jeden region je síla nebo téţ intenzita jejich vzájemného působení a síla vazeb mezi nimi, především mezi nodálním centrem a zázemím. Vazby mezi sídly probíhají na základě poskytování určitých sluţeb, pracovních příleţitostí, administrativních funkcí soustředěných v centrálním městě. Příkladem nodálních regionů jsou spádové regiony. Jedná se zejména o určité vymezené oblasti, ze kterých jezdí lidé nakupovat do určité jiné oblasti jádra, téţ uváděného jako centra či nodu. (Kadeřábková, J., Mates, P., Postránecký, J., Wokoun, R., Praha 1996) V literatuře se můţeme také setkat s tím, ţe tento typ regionu bývá často označován jako tzv. sociogeografický region Sociogeografický region Na základě vzájemných vztahů mezi střediskem a jeho zázemím pouţívá především Hampl ve své literatuře a svých publikacích, které se věnují zmíněné problematice, zejména pojem sociogeografický region. Sociogeografické regiony jsou relativně autonomní objektivně existující komplexy sociálně geografických 14

15 prvků a jejich vztahů. Tyto vztahy je moţno označovat za organické územní celky. (Hampl, M., Praha 2005) Hampl ve svých publikacích pojem sociogeografický region téţ nazývá nebo označuje za sociálně geografický. Hampl pojem sociogeografický pouţívá také pro označení struktur a procesů, které jsou primárně spojeny s vnější organizací společnosti. Je tedy moţno říci, ţe pojem označuje geografickou organizaci vztahů či procesů v systému osídlení. Obecně představuje sociogeografický region komplex rozmanitých sociálně geografických jevů integrovaných jejich vzájemnými vztahy. Je tedy poté naprosto přirozené, ţe tím jak se postupně zvětšují regiony dochází k postupnému relativnímu uzavírání stále většího počtu vztahů, které má za důsledek postupné zvyšování soběstačnosti regionů. Tyto skutečnosti tím pádem naprosto jasně vyjadřují na jedné straně všeobecnou souvislost mezi velkostí a vztahovou uzavřeností regionů a na druhé straně dominantní význam řádovostní diferenciace pro stanovení hlavních, pro region integrujících, vztahů. Východiskem pro celou regionalizaci je tedy v tomto smyslu sociogeografická regionalizace a její řádovostní úrovně. (Hampl, M., Gardavský, V., Kühnl, K., Praha 1987) Podle Hampla má však určitě klíčový význam právě zdůraznění vztahů mezi příslušnými prvky i dílčími funkčními systémy jakoţto je bydliště, pracoviště, sluţby a další, protoţe zrovna právě tyto vztahy, popřípadě další odpovídající procesy, mají rozhodující integrační úlohu. Na základě vymezení rozsahu sociogeografických regionů, určení stupně jejich autonomie a dalších činitelů, je tím pádem moţno dále základním způsobem charakterizovat význam samotných středisek osídlení. V rámci regionu je proto dále rozvíjena nejpodstatnější forma územní dělby práce. Ta je poté dále spojena s funkcí primárně s polaritou jádra a zázemí i s hierarchickým uspořádáním soustav polarit tohoto druhu. (Hampl, M., Gardavský, V., Kühnl, K., Praha 1987) Sociogeografické regiony jsou v podstatě pokládány za druh nodálních regionů, které byly vymezeny v předchozí podkapitole. Pokud bychom tedy shrnuli regionalizaci dle Hampla, je jeho pojetí regionalizace postaveno na interakcích v rámci pracovní a školní dojíţďky na území České republiky. Data pro své publikace získává z jednotlivých censů, kdy otázky pracovní a školní dojíţďky jsou v rámci Sčítání lidu, domů a bytů publikovány Českým statistickým úřadem. Poté vymezuje zejména dvě obecnější zásady regionalizace: za rozhodující 15

16 povaţuje směr dalšího a hlavnímu spádu niţší jednotky k jednotce vyšší a poţadavek na minimální nebo téţ kritickou velikost jednak celého regionu a jednak také samostatného zázemí střediska. Střediskem stanovuje jen taková města popřípadě regiony, které jsou schopny vytvářet zázemí Sociogeografická regionalizace Podle odborné literatury bychom mohli říci, ţe pojem regionalizace by se mohl specifikovat následovně: regionalizací bývá nazývána činnost směřující k vymezování regionů. Vydělení geografických regionů se zpravidla provádí na základě dvou hledisek, a to zejména objektivního. Objektivní je to hledisko, které značí pevnost vazeb mezi sloţkami regionů. Další hledisko můţe být subjektivní. Subjektivní je to hledisko, které se značí na základě úkolů z výzkumu. (Kadeřábková, J., Mates, P., Postránecký, J., Wokoun, R., Praha 1996) Regionalizace by se poté dala dále rozlišovat na regionalizaci fyzickogeografickou a socioekonomickou. Regionalizaci bychom mohli ještě rozeznávat v jednotlivě dílčích geografických disciplínách. Mezi jedny z hlavních úkolů regionalizace je stanovení příznačných rysů, procesů a také vazeb a způsobů vývoje tak, aby byly definovány charakteristické rysy regionu. Sociogeografické regionalizace byly provedeny také v České republice, kde byly provedeny dvě sociogeografické regionalizace. Obě tyto regionalizace byly zaloţeny na relativní uzavřenosti pracovních a obsluţných procesů a obě spolu na určité úrovni korespondují Administrativní region V předchozích podkapitolách jiţ bylo uvedeno, ţe vše co je společné s regionem či regiony je moţno členit a dělit na mnoho dalších způsobů. Vymezení regionů, jejich dělení a další členění je moţno provést z několika hledisek a úhlů pohledu. Protoţe existuje velká spousta způsobu jak můţeme regiony členit, je následně uvedena pro příklad jedna z moţností členění regionu. Toto členění se odborně nazývá jako tzv. administrativní regiony. 16

17 Administrativní, téţ mohou být nazývány jako správní regiony, vznikají především v důsledku administrativního rozhodnutí. Důvodem proč se administrativní regiony vymezují je stanovení státní a obecní správy, dále také pro statistické účely a za účelem meziregionálního srovnání nejen v rámci státu, ale i v rámci větších územních celků. To znamená, ţe můţeme srovnávat větší počty regionů v domácí zemi i v zahraničí s tím, ţe se zmíněné srovnání provádí pro případy srovnání regionů v rámci Evropské unie. Níţe uvedeny obrázek č. 1. ukazuje administrativní členění ČR. Pramen: ČSÚ Obr. č. 1.: Mapa krajů a okresů ČR Na základě usnesení vlády č. 707/1998 byly pro účely zejména statistické, analytické a také pro potřeby Evropské unie vymezeny územní jednotky NUTS pro území České republiky takto: NUTS1 pro celé území České republiky NUTS2 pro sdruţené kraje bylo vymezeno 8 sdruţených regionů, a to: NUTS2 Praha, který tvoří území hlavního města NUTS2 Střední Čechy pro území Středočeského kraje 17

18 NUTS2 Jihozápad pro území krajů Plzeňského a Jihočeského NUTS2 Severozápad pro území krajů Karlovy Vary a Plzeňského NUTS2 Severovýchod pro kraje Liberecký, Královehradecký a Pardubický NUTS2 Jihovýchod pro kraje Vysočina a Jihomoravský NUTS2 Střední Morava pro kraje Olomoucký a Zlínský NUTS2 Moravskoslezsko pro kraj Moravskoslezský NUTS3 pro kraje, tedy výše uvedených 13 krajů + hlavní město Praha NUTS4 pro okresy v počtu 76 + hlavní město Praha NUTS5 pro obce. Poslední statistické jednotky NUTS4 a NUTS5 byly nahrazeny jednotkami LAU1 pro NUTS4 a LAU2 pro NUTS5. Mezi jednotkami LAU1 a LAU2 byly vymezeny dva mezistupně: Soustava obcí s rozšířenou působností, tzv. obce III. stupně SO ORP Soustava obcí s pověřenými obecními úřady, tzv. obce II. stupně SO POU Vymezení správních obvodů obcí s rozšířenou působností a obcí s pověřenými úřady je uzákoněno v zákoně 388/2002 Sb. ve znění pozdějších úprav. Vymezení v některých případech nerespektuje okresní hranice. Dále můţeme území členit na různé regiony vznikající na základě vzájemné spolupráce, které vznikají na základě podpisu zakladatelských listin, tedy různé mikroregiony a euroregiony. Tímto byly uvedeny moţnosti pro členění a dělení regionů a jak jiţ bylo zmíněno, moţností jak určité území členit a vytvářet regionální celky je spousta. Pro potřeby této práce jsou však postačující. Dalším typem regionů mohou být například účelové regiony, které jsou vymezovány pro řešení určitých problémů, které se mohou týkat jejich ekonomické zaostalosti, problematické kvality ţivotního prostředí, ale i např. ochrany přírodních krás Historie a vývoj členění administrativních regionů v České republice Území většiny států lze rozdělit na menší celky regiony. Takové členění neboli odborně nazývaná regionalizace se můţe provádět pro účely vědeckého výzkumu, který se dá posléze vyuţít v ekonomii, politologii, sociologii, etnografii a dalších vědách. Pro 18

19 administrativní členění státu je nejvhodnější rozdělení na regiony s výrazným centrem a s jeho gravitačním zázemím. Česká republika se skládá ze tří historických zemí Čech, Moravy a Slezska. I kdyţ po staletí fungovaly jako autonomní administrativní útvary, pro současné potřeby administrativního uspořádání státu se jiţ nehodí. V českých zemích má dlouhou tradici, zejména dle historie, dělení na kraje. Při poslední administrativní úpravě bylo zvoleno právě krajské uspořádání. Vymezení takové struktury není jednoduché, proto odborníci, hlavně geografové, ekonomové, sociologové, politologové, etnografové a další, dlouho hledali nejefektivnější regionalizaci státu. Na základě politického rozhodnutí Parlamentem České republiky od 1. ledna 2000 vstoupilo ústavním zákonem v platnost nové dělení státního území na vyšší územní samosprávné celky, pro něţ bylo přijato tradiční pojmenování kraje. Bylo jich vymezeno celkem čtrnáct. Členění bere v úvahu sídelní strukturu a přirozená zázemí nejvýznamnějších měst. Hlavní město se stalo nejen sídlem úřadu Středočeského kraje, ale také krajem samostatným s názvem hlavní město Praha. V České republice jsou menší územní jednotkou tradičně okresy. Těch bylo dosud na území České republiky 76. V roce 2003 však byly okresní úřady i některé další orgány státní správy v těchto jednotkách zrušeny a jejich pravomoci přeneseny z menší části na kraje, většinou však na niţší jednotky. Okresy jako územní jednotky však příslušný zákon nezrušil a zůstávají nadále jako statistické jednotky v platnosti. Také některé územní orgány, kterými jsou například okresní soudy, policejní ředitelství, statistické úřady, hygienické stanice a jiné pracují dál v sídlech dosavadních okresů, které i nadále zůstávají přirozenými středisky svého zázemí. Pravomoci okresních úřadů se z větší části přenesly na nově stanovené, oficiálně jmenované, obce s rozšířenou působností, odborně nazývané téţ obce III. stupně, coţ umoţnilo přiblíţit rozhodování o běţných záleţitostech k občanům. Tyto obce mají vymezené obvody své působnosti zahrnující okolní obce. Stanoveno jich je 205. Nejmenší administrativní jednotkou v České republice je obec. Počet obcí není stálý, mění se jejich slučováním nebo rozdělováním. V době sčítání, které proběhlo v roce 2001, činil jejich počet Činnost dané obce řídí volená samospráva. Vzhledem k tomu, ţe vlastní praktická část práce bude zaměřena výhradně na region Jiţní Moravy, a bude tudíţ administrativně zasahovat pouze do Jihomoravského kraje, ukáţeme si na následujícím kartogramu administrativní členění Jihomoravského kraje dle výše popsané specifikace na územní jednotky NUTS pro území České 19

20 republiky. Jedná se o rozdělení na územní jednotky NUTS dle klasifikace NUTS3 pro kraj a NUTS4 pro okres. Zmíněný kartogram je pro ukázku uveden v obrázku č. 2. a vyjadřuje členění okresů v Jihomoravském kraji. Pramen: ČSÚ Obr. č. 2.: Jihomoravský kraj okresy 1.5. Regionotvorné procesy a jejich hierarchie Socioekonomické regiony vznikají na základě vzájemných interakcí mezi obyvatelstvem. Vznikají tak vztahy mezi střediskem a jeho zázemím. Procesy utváření územních celků, tedy regionů, nazýváme regionotvornými procesy. Regionotvorné procesy jsou důleţité zejména z hlediska vymezování regionů. Mezi nejdůleţitějšími regionotvornými procesy, které byly v této práci podrobně zjišťovány, jsou dojíţďka do zdravotnických zařízení, dojíţďka do škol a dojíţďka za sluţbami. Jako jeden z hlavních a klíčových významů má důraz vztahů mezi příslušnými prvky i dílčími funkčními systémy jakými jsou bydliště, pracoviště, sluţby a další. Protoţe právě tyto vztahy nebo jejich odpovídající procesy mají rozhodující integrační úlohu. Pokud rozebereme tyto vztahy mezi zmíněnými prvky, zároveň vyplývá, ţe jsou nejintenzivnější a mají nejvyšší kvalitativní význam. Pokud provedeme hodnocení těchto regionálních procesů, lze zároveň objektivně a většinou celkem s velkou 20

21 přesností určit komplexní sounáleţitost jednotlivých sídel popřípadě jejich elementárních seskupení. (Hampl, M., Gardavský, V., Kühnl, K., Praha 1987) Obytné, pracovní a obsluţné funkce jsou v současné organizaci systému osídlení nejpodstatnější a vyjadřují tři hlavní formy lokalizace obyvatelstva. Dokazuje to především skutečnost, ţe vztahy bydliště pracoviště a bydliště sluţby jsou realizovány nejintenzivnějšími regionotvornými procesy a mají proto i dominantní úlohu při integrování sociálněgeografických regionů niţších řádů, a ty tvoří základ celé regionální organizace. (Hampl, M., Gardavský, V., Kühnl, K., Praha 1987) Díky prostřednictví regionotvorných procesů víme, ţe v určitém území vznikají regionální procesy, mezi které řadíme namátkou dojíţďku za prací, dojíţďku do škol, za sluţbami a také za rekreací a další. Regionální procesy se dále mohou dělit na centrifugální a centripetální nazývané téţ jako regionotvorné. Centrifugální procesy mají za následek rozptyl obyvatelstva do prostoru, jdou totiţ z jaderného prostoru do zázemí a patří mezi ně ku příkladu dojíţďka za rekreací. Centripetální neboli označované za regionotvorné procesy mají za následek koncentraci obyvatelstva v určitém prostoru, to znamená ţe mají dostředivý charakter. Regionotvornými procesy jsou dojíţďka za prací, dojíţďka do škol a dojíţďka za sluţbami. Tyto procesy jsou důleţité pro utváření územních celků Hierarchie regionů Stejně jako se u mnohých jiných témat setkáváme s hierarchií, tak i pro regiony je charakteristické, ţe jsou pro ně určeny hierarchické úrovně. V rámci sociogeografické regionalizace jsou tyto hierarchické úrovně vymezovány. (Hampl, Praha 2005) Zpracování a vytvoření sociogeografické regionalizace České republiky, které se provádí standardně a tudíţ uţ poněkolikáté v pořadí a většinou potom bezprostředně navazuje na předchozí práce vytvořené a zpracované v této problematice. Zpracování je vţdy primárně zaloţeno na základě výsledků cenzů z příslušných let, které poté autorům poskytují informace o dojíţďkách za prací a také o dojíţďkách do škol, přičemţ tyto informace se vyznačují územně podrobným členěním. Tyto dojíţďkové procesy povaţuje Hampl dle jejich hodnocení za natolik reprezentativní, ţe je moţné na jejich základě vytvořit a vymezit sociogeografickou hierarchii. Z hlediska vývoje a na základě systému osídlení České republiky Hampl pouţívá a téţ rozlišuje následující obecné tendence v hierarchii regionálních středisek: 21

22 1. Rozšiřování souboru měst při současném, někdy i místy řádově významnějším, zvyšování jejich velikostní diferenciace. 2. Ztenčování a postupné zúţení souboru pravých regionálních středisek, při jejich pronikavém významovém rozrůzňování. 3. Formování hierarchie omezeného počtu nadnodálních center, metropolitních areálů, které vede k vytváření dvojí řádově odlišné hierarchie center. 4. Prohlubování hierarchické diferenciace na nejniţších úrovních prostřednictvím vyklidňování malých sídel vedoucím ke zvyšování četnosti nejslabších jednotek Regionalizace Regiony jsou vytvářeny regionálními procesy, které představují vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm, pracovištěm a obsluţnou sférou a také bydlištěm a obsluţnou sférou. Nejdůleţitějšími jsou pracovní a obsluţné regiony. Pro to, aby bylo moţno vymezit pracovní regiony, nám slouţí k tomuto účelu zejména pohyb obyvatelstva za prací. Princip vymezování spočívá ve zjištění místa, kam vyjíţdějí za prací obyvatelé jednotlivých obcí v zázemí většího města. Dále se zjišťuje vektorové vyjádření směru (prostorové orientace) a intenzita vyjíţďky a vymezuje se spádové území (pracovního regionu) na základě převaţující vyjíţďky za prací. (Anděl, J., Ústí nad Labem 1996) Obsluţné regiony, které nám především představují dojíţďku za sluţbami a dojíţďku do škol, jsou poté vymezovány podobně jako pracovní regiony. Kdyţ chceme hodnotit regionální procesy, respektive vztahy, je nutné brát v úvahu hierarchické hledisko, protoţe celistvost regionů je určena nerovnocenností, proto musíme brát v úvahu a počítat, ţe vytváření vztahů je zaloţeno na principech podřízenosti a nadřízenosti. Hierarchizační proces se dá rozdělit do několika zásadních etap. V první etapě je zásadní vytvoření polarizace typu středisko zázemí. V druhé etapě formuje hierarchizační proces (střediska rostou rozdílnou dynamikou a tím dochází k formování víceúrovňové hierarchie středisek a jejich regionů). V poslední etapě dochází ke změnám celé hierarchické soustavy zaloţeným na povyšování velikostního řádu celé hierarchické soustavy. V České republice dochází k posilování hierarchizace regionální organizace a k posilování pozice největších center. (Hampl, M., Gardavský, V., Kühnl, K., Praha 1987) V případě, ţe bychom vzali v úvahu hierarchii obsluţných systémů, je nejvýznamnějším principem diferencujícím systém obsluţné sféry bezesporu princip řádovosti, který se projevuje ve zprostředkované podobě i na úrovni základní obsluhy. 22

23 Ačkoli systém základní obsluhy představuje jen určitou úroveň hierarchie, je tvořen prvky (obsluţnými středisky) různé kvality. Tato různá kvalita se projevuje různou mírou soběstačnosti základních obsluţných regionů, jejich populační velikostí, územním rozsahem atd. (Maryáš, J., Brno 1988) Maryáš specifikoval z hlediska obsluţných procesů nacházejících se v našem sídelním systému následujících sedm hierarchických úrovní základních obsluţných regionů, které v podstatě korespondují s víceméně úrovněmi administrativního uspořádání z let a Vymezené stupně hierarchie, které jsou tvořeny převáţně nestřediskovými obcemi, u kterých se neprovádělo podrobnější členění, protoţe není předpoklad, ţe by se tyto obce mohly významněji uplatňovat jako obsluţná střediska nadmístní úrovně. Stupně hierarchie jsou tvořeny Prahou jako nejvyšším stupněm, dále Brno a Ostrava, které tvoří další hierarchický stupeň. Bývalá krajská města a krajská města tvoří třetí stupeň hierarchie. Následují okresní města, za nimi jsou poté seřazeny střediska obvodního významu, odborně označena zkratkou SOV. Do této kategorie řadíme zejména města, která se dají povaţovat za skupinu bývalých okresních měst, protoţe většina z těchto měst byla do roku 1960 okresními městy. Poslední dva stupně hierarchie a hierarchického uspořádání tvoří střediska místního významu, odborně v literatuře označena zkratkou SMV. Do této skupiny patří všechna ostatní města, na nejniţším stupni hierarchie jsou střediska místního významu (SMV). SMV byla rozdělena na města a ostatní obce, neboť jednotlivé analýzy prokázaly poměrně značný rozdíl zaměstnanosti v maloobchodě a sluţbách mezi těmito skupinami. (Maryáš, J., Brno 1988) Základní obsluţný region představuje pouze zónu bezprostředního vlivu obsluţného střediska na úrovni základní obsluhy. Pro zjištění působnosti i na dalších úrovních obsluhy byla vypočtena populační velikost nazývána maximální regionální působnost střediska. Maximální regionální působnost střediska byla vypočtena jako součet počtu obyvatel všech obcí, které dané středisko uvedly, bez ohledu na druh obsluţného procesu či jeho intenzitu a mají niţší úroveň vybavenosti neţ uváděné středisko. Termín základní obsluţný region pouţívá místo termínu sféry vlivu, protoţe vymezené regiony představují sféru vlivu středisek jen v jedné hierarchické úrovni nadmístní a tudíţ abstrahují od působnosti na vyšších hierarchických úrovních. (Maryáš, J., Brno 1988) Centrem základních obsluţných regionů jsou obsluţná střediska, která mohou být v různé míře autonomní, nebo téţ podřízená nebo nadřízená jiným střediskům. 23

24 Hierarchizace, která je na základě stupně autonomie, tedy určuje pozici střediska v hierarchickém systému na základě vztahů a lze ji povaţovat za určitou relativní řádovost, na rozdíl od úplné řádovosti určené významem střediska. Velmi důleţitou roli má zde, vedle významu střediska, především jeho geografická poloha. Při analýze hierarchie obsluţného systému na základě stupně autonomie byly základní obsluţné regiony jednak integrovány na základě vazby se střediskem s vyšším ukazatelem úrovně vybavenosti neţ má vlastní středisko, a to pokud je uvádělo jako středisko daného základního obsluţného regionu alespoň polovina obcí v daném regionu. Byla prokázána vysoká uzavřenost zkoumaných obsluţných procesů jiţ na okresní úrovni. Významnější meziokresní vazby jsou aţ na výjimky pouze v zázemí krajských a bývalých krajských měst. Významnější obsluţná střediska většinou jiţ neuváděla ţádný další cíl v dojíţďce za sluţbami (okresní města jen výjimečně a převáţně část dobře vybavených ostatních středisek obvodního významu pouze sporadicky). U základních obsluţných regionů se projevuje sniţování četností se zvyšováním populační velikosti základních obsluţných regionů, coţ je základní pravidelností hierarchie univerzálního souboru. (Maryáš, J., Brno 1988) Pro hierarchizaci obsluţného systému se tedy pouţijí údaje o podílu celkové populace základního obsluţného regionu uvádějící středisko s vyšším ukazatelem úrovně vybavenosti, bez ohledu na to, kolik obcí základního obsluţného regionu je uvádí a zda je uváděno i obsluţným střediskem daného regionu. Tento postup není z metodického hlediska zcela objektivní, protoţe podřízenost základního obsluţného regionu vyššímu obsluţnému středisku je dána především podřízeností obsluţného střediska tohoto regionu. Existují však také jednotky relativně nekomplexní. Tam se řadí především tzv. parciální regiony, které jsou součástí nodálního regionu. Jsou tvořeny územím, ve kterém je dojíţďka obyvatel za jednou oblastí sluţeb směřována do jediného cílového střediska. Jednou oblastí sluţeb se dá rozumět například běţné sluţby, nákupy, zdravotnictví, školství a jiné. Dále existují jednotky relativně komplexní, které představují sloučení pracovních a obsluţných procesů. Sociálněgeografické regiony představují celky v jejichţ rámci je rozvíjena nejpodstatnější forma územní dělby práce, tedy především funkcí spojených primárně s polaritou jádra a zázemí i s hierarchickým uspořádáním soustav polarit tohoto druhu. Hierarchický aspekt při hodnocení vztahů mezi příslušnými prvky i dílčími funkčními systémy bydliště, pracoviště, sluţby a jiné je zde rozhodující, neboť integrita regionů je podmíněna právě 24

25 nerovnocenností jejich částí a odpovídajícím formováním vztahů podřízenosti a nadřízenosti. (Hampl, M., Praha 2005) Vnitřní členění regionu Sociogeografická regionalizace, vycházející především na základě poznatků profesora Hampla, se většinou vyznačuje několika hlavními zásadami. V prvé řadě se jedná o vymezení mikroregionů 1. stupně. Tyto mikroregiony jsou poté označovány jako základní stavební jednotky celé regionalizace. Pro mikroregiony 1. stupně se povaţuje za nejdůleţitější převládající směr pracovní vyjíţďky z jednotlivých obcí do vybraných středisek. Dojíţďka zejména do zaměstnání je na základě všech zjištění nejintenzivnější a relativně velmi uzavřený regionální proces, který je zejména vhodný pro vymezení měřítkově nejniţších funkčních sociogeografických jednotek. Mezi další zásady při tvorbě vyšších sociogegografických jednotek spočívá skutečnost, která je zaloţena na základě převaţujícího směru celkové vyjíţďky. U takových typů hierarchických úrovní jsou nejdůleţitější dojíţďka do zaměstnání a také dojíţďka do škol, tedy mezi vztahy, které se odehrávají především mezi středisky. (Hampl, M., Praha 2005) Díky předchozím zjištěním a na základě šetření, které vychází z těchto zásad potom profesor Hampl stanovuje a vymezuje v rámci celé České republiky čtyři základní hierarchické úrovně, které se poté navzájem od sebe liší zejména velikostí a potom také uplatňovanými procesy, které se zde odehrávají. Na základě veškerých zjištění, která máme k dispozici, můţeme podle toho, co profesor Hampl uvádí, rozlišit čtyři hierarchické úrovně typů regionů: Mikroregiony 1. stupně, ty se poté mohou ještě dělit na: - subregionální typ A - subregionální typ B Mikroregiony 2. stupně Mezoregiony 1. stupně Mezoregiony 2. stupně Makroregion. Nyní se pokusíme objasnit a přiblíţit jednotlivé hierarchické úrovně regionů. Nejprve se zaměříme na nejniţší úroveň a na začátek se blíţe podíváme na subregiony, které jsou podle profesora Hampla částmi mikroregionů 1. stupně. 25

26 Subregiony Subregiony by bylo moţné charakterizovat a přiblíţit jako relativně nekomplexní územní celky. Dalo by se říci tedy jako jednotky, v jejichţ rámci nejsou uzavřeny nejdůleţitější a nejčastější potřeby individuálních obyvatel. Dá se konstatovat, ţe v této oblasti jsou relativně uzavřeny pouze vztahy mezi bydlištěm a některými základními sluţbami. Ostatní obsluţné vztahy, jako jsou například nákup průmyslového zboţí, jsou uzavřeny nedostatečně. Pokud bychom se podívali na vztahy pracovní, ty jsou poté v rámci subregionů uzavřeny jen velmi zřídka. Orientačně by bylo moţné subregiony srovnat se spádovým územím středisek osídlení místního významu. (Hampl, M., Gardavský, V., Kühnl, K., Praha 1987) Kdybychom se podívali a šetřili danou hierarchii v rámci současného správního členění, je tedy moţné subregiony v podstatě do určité míry přirovnat k soustavě obcí II. stupně. Hampl se téţ dívá a označuje subregiony jako jednotky přechodné, které podle jeho mínění nesplňují velikostní kritéria pro mikroregiony 1. stupně a mají jen částečnou mikroregionální funkci. Podle Hampla je můţeme dělit na dvě různé skupiny, a to subregiony typu A a potom na subregiony typu B. Subregiony typu A splňují však podmínku minimální populační velikosti celého regionu, ale v jejich zázemí uţ podmínka minimálního počtu obyvatel splněna není. Ale u subregionů typu B je tomu právě naopak. Jejich zázemí dosahuje potřebné minimální populační velikosti, avšak kritické velikosti celého regionu dosaţeno není. (Hampl, M., Praha 2005) Nyní se pokusíme popsat něco více k dalším hierarchickým úrovním typů regionů. Zaměříme se na hierarchické úrovně od nejmenších po největší. Začneme tedy nejniţší úrovní, tj. mikroregiony 1. stupně. Mikroregiony 1. stupně jsou primárně vymezeny na základě pracovní dojíţďky a ve sporných případech upraveny podle pravděpodobné a často zmiňované obsluţné spádovosti obcí a dojíţďky do školských zařízení. Jsou omezeny velikostním kritériem, které stanovuje minimální poţadované velikosti celého regionu. Většinou se pak vychází z toho, kdy je limit stanoven na hranici 15 tisíc obyvatel a velikostní limit samotného zázemí byl stanoven na 5 tisíc obyvatel. V rámci mikroregionů 1. stupně rozlišujeme, jiţ výše popsané, dva typy subregionů. Subregionální typ A, který má v rámci pracovní dojíţďky poţadovaných 15 tisíc obyvatel, ale v zázemí ţije pouze 2,5 aţ 5 tisíc obyvatel. Subregionální typ B má sice jen 10 aţ 15 tisíc obyvatel, ale v zázemí 26

27 ţije více neţ 5 tisíc obyvatel. Jedná se tedy o dva polohové typy: větší města v exponované poloze nebo malá města v relativně periferní poloze. Mikroregiony 2. stupně jsou regiony, které jsou zaloţeny především na kritériu populační velikosti a orientačně stanoveným počtem obyvatelstva s počtem minimálně 40 tisíc. Jednoznačně pak byla vybrána střediska, která si podřizují mikroregiony 1. stupně. Je zde poté ale moţné vyloučit střediska s dostatečně velkými regiony, ale se silnými vztahy dojíţďky k významnějším centrům nebo velká města v metropolitních areálech. Mezoregiony 1. stupně, kdy je výběr těchto středisek dán specifickou velikostní diferenciací středisek v České republice, kde je zřetelný rozdíl mezi 11. a 12. střediskem. V regionalizaci z roku 1991 se určuje za mezoregionální střediska 1. stupně Brno a Ostrava, kdy se přiřazuje Olomoucko a Zlínsko k Brnu. V roce 2001 se jiţ začaly projevovat silnější vazby mezi Olomouckem, Zlínskem a Prahou, a to na úkor vztahů k Brnu. Hampl na tomto základě proto vyloučil mezoregiony 2. stupně jako samostatný hierarchický stupeň. Makroregion je pojem, kterým Hampl označuje celou Českou republiku, v níţ hraje dominantní postavení Praha v roli jediného makroregionálního střediska. Z vymezení regionů ve všech čtyřech hierarchických rovinách vyvozuje Hampl i několikastupňové významové hodnocení středisek. Proto konstruuje syntetický/agregátní ukazatel regionálního významu středisek, který označuje jako tzv. komplexní regionální význam, ve zkratce KRV. KRV zohledňuje působnost střediska na různých hierarchických úrovních a zároveň rozdílnou intenzitu vazeb střediska s jeho zázemím. Všeobecně uvádí v platnost, kdy se intenzita vazeb středisek a zázemí sniţuje v závislosti na zvyšování hierarchické úrovně regionů. Hampl udává výrazný pokles této intenzity od úrovně mikroregionů 2. stupně, protoţe právě v rámci mikroregionů 1. stupně jsou nejzákladnější regionotvorné procesy uzavřeny. Hampl tento poznatek ilustruje na sestavení jednotlivých vah pro přiřazování obyvatelstva k jednotlivým střediskům, resp. nestřediskům : 40 % je přiřazeno podle místa trvalého bydliště, 27

28 30 % je přiřazeno k příslušným střediskům mikroregionům 1. stupně, 15 % je přiřazeno k příslušným střediskům mikroregionům 2. stupně, 10 % je přiřazeno k příslušným mezoregionům, 5 % je přiřazeno k makroregionálnímu centru Praze. Za středisko Hampl označuje pouze město nebo maximálně region, který vytváří své zázemí. Také stanovuje minimální populační velikost regionu, aby byl funkční. V regionu musí ţít minimálně 10 tisíc obyvatel a nebo musí mít zázemí větší neţ jádro. Hampl se také zabývá vzájemným vztahem sociografických a administrativních regionů a publikuje poznatek, ţe soustava obcí III. stupně do značné míry odpovídá systému mikroregionů 1. stupně. Závěrem Hampl konstatuje, ţe z celkového porovnání systému sociogeografických a normativních neboli správních jednotek vyplývá vysoká souhlasnost tohoto členění s reálně existující regionální diferenciací Regionotvorné procesy tvořící tuto práci Tato podkapitola se podrobněji zaměří na regionotvorné procesy, kterými se bude zabývat vlastní část práce. Jedná se zejména o tyto hlavní regionotvorné procesy: - dojíţďka do zdravotnických zařízení, - dojíţďka do školských zařízení, hlavně do škol, - dojíţďka za maloobchodem a sluţbami. Pro účely vlastní části práce jsou tedy předešle uvedené regionotvorné procesy směrodatné. Všechny tři typy, tj. dojíţďku do zdravotnických zařízení, dojíţďku do škol a dojíţďku za sluţbami, je moţné charakterizovat a hierarchizovat. Dojíţďka do zdravotnických zařízení Vzhledem k tomu, ţe zdravotnická zařízení mají danou určitou hierarchickou strukturu, lze na jejím základě zdravotnickou dojíţďku rozčlenit. K základním zdravotnickým zařízením, která zajišťují především primární péči, patří hlavně ordinace praktických lékařů pro dospělé, děti a dorost, ordinace zubních lékařů či ordinace gynekologů. Dojíţďku převáţně za těmito typy lékařů lze přiřadit k nadlokální úrovni. Mezi další zdravotnická zařízení patří například zvláštní zdravotnická zařízení, mezi které se počítají zejména ordinace lékařů specialistů, polikliniky a v neposlední řadě nemocnice. Dojíţďku za lékaři specialisty a do poliklinik lze zařadit 28

29 k mikroregionální úrovni a dojíţďku do nemocnic a jiných zvláštních zařízení k vyšším úrovním. Dojíţďka do škol a školských zařízení Dojíţďka do škol a školských zařízení je mnohem významněji hierarchicky diferencovaná. Školská zařízení mají dánu klasickou strukturu, kterou tvoří od základu mateřské školy, základní školy, včetně speciálních základních škol, střední školy a konzervatoře, dále vyšší odborné školy a vysoké školy. Tuto dojíţďku lez rozdělit na příslušné hierarchické úrovně na základě poţadavků nového územně správního členění České republiky. Pro mikroregionální úroveň jsou poţadovány alespoň dva typy středních škol. (Maryáš, J., Brno 2005) Na mikroregionální úroveň lze tedy zařadit návštěvu gymnázií, středních odborných škol a středních škol a učilišť, na nadlokální pak návštěvu mateřské a základní školy. Návštěva vyšší odborné školy a vysoké školy jsou procesy vyšších hierarchických úrovní. Pro účely této práce je však postačující průzkum zejména denní dojíţďky do škol, tedy niţšími hierarchickými úrovněmi. Dojíţďka za sluţbami Tímto typem dojíţďky se ve svých pracích zabývá především Maryáš. Říká, ţe dojíţďka za sluţbami je jeden z důleţitých regionálně diferencovaných socioekonomických procesů, který vyrovnává nutné disproporce mezi rozmístěním obyvatel a rozmístěním občanské vybavenosti. Dojíţďka za sluţbami představuje jednak dojíţďku do zdravotnických zařízení, dojíţďku do škol a dojíţďku za sluţbami a maloobchodem. (Maryáš, J., Brno 1988, 2005) Z autorů současné literatury se za dojíţďkou za sluţbami zabývá Szczyrba, který sledoval transformaci maloobchodu na území České republiky, nákupní chování a nákupní spád do velkoplošných prodejen. (Szczyrba,Z., Olomouc 2005) Tato práce chápe jako dojíţďku za sluţbami čistě jen dojíţďku za maloobchodem a sluţbami bez zahrnutí dojíţďky do zdravotnických či školských zařízení. Dojíţďku za maloobchodem a za sluţbami je moţné hierarchizovat podle typů obsluţných procesů a úrovně, do které jsou zařazeny. Za základní obsluţné procesy nadlokální úrovně jsou povaţovány: dojíţďka za nákupy běţného textilu a obuvi, běţného průmyslového zboţí, knih, nábytku, léků a dojíţďka za běţnými sluţbami a speciálními sluţbami. Obsluţné procesy, jako jsou například nákup speciálního 29

30 výběrového zboţí, uţ jsou povaţovány za vyšší, neţ nadlokáln stupeň. Základním obsluţným procesem na lokální úrovni je nákup potravin, protoţe se uskutečňuje převáţně v místě bydliště. (Maryáš, J., Brno 1988) Pokud bychom dělili tuto dojíţďku podle typů obsluţných zařízení, která se na území nachází, tedy na dojíţďku za základními, vyššími a nejvyššími sluţbami, je podle ní moţné hierarchizovat obsluţné regiony na základní, vyšší a nejvyšší. (Anděl, J., Ústí nad Labem 1996) 2 METODICKÁ VÝCHODISKA METODIKA VÝBĚRU STŘEDISEK Tato kapitola se bude podrobněji zabývat metodickou částí a postupně vysvětlí veškeré metodické postupy, které budou poté v dalších kapitolách aplikovány ve vlastní části práce. Metodika výběru středisek nám přehledně shrnuje základní metodické přístupy pouţívané při výběru středisek a vymezování sfér jejich vlivu. Pro hodnocení úrovně obsluţné vybavenosti určitého střediska nebo také skupiny určitých středisek je proto celkem nezbytné hierarchizovat daný soubor obsluţných středisek, abychom mohli určitým způsobem ohodnotit regionální působnost střediska. Díky situaci, která je naprosto běţná, ţe dané středisko obsluhuje vedle vlastního obyvatelstva taktéţ obyvatelstvo, které má ve svém zázemí. Počet těchto obyvatel se můţe významně lišit i mezi středisky stejné hierarchické úrovně, proto bývá velmi vhodné vyhodnotit úroveň vybavenosti střediska i s ohledem k těmto obyvatelům. (Maryáš, J., Brno 1992) 2.1. Metodika výběru obsluţných středisek Metoda výběru obsluţných středisek je v této práci zpracována a popsána na základě literatury a poznatků dle Maryáše. Kdyţ se v ní věnuje metodám a výběru středisek a vymezení sfér jejich vlivu, je při výběru středisek obsluţné sféry a hodnocení jejich hierarchické úrovně moţné, dle autorů Dickinsona a Smailese, pouţít tyto metodické přístupy (Maryáš, J., Brno 1983): 30

31 a) statistické charakteristiky jedná se o vymezení středisek na základě údajů o funkci, kapacitě a vyuţití zařízení maloobchodu a sluţeb v sídlech, vyuţívají dat běţně zjišťovaných statistickými úřady nebo různými resortními soupisy, b) dynamické charakteristiky střediska se vymezují na základě velikosti obsluhovaného území, tedy na základě obsluţných procesů mezi sídly, je vyuţíváno dat z anketárních šetření spádovosti obyvatelstva za obsluţným vybavením sídel Výběr středisek pomocí statických charakteristik Metodické postupy, které se zakládají na statických charakteristikách, vymezují střediska podle druhů funkcí sídla, podle kladného nákupního spádu významnosti sídla a dále podle komplexnějších ukazatelů. V prvním případě záleţí na tom, které druhy zařízení maloobchodu a sluţeb jsou v sídlech soustředěny nebo zda se v nich vyskytují specializované druhy zařízení. Ukazuje se zde, ţe počet druhů obsluţného zařízení v sídle závisí na počtu obyvatel. V případě vymezení středisek podle kladného nákupního spádu zjišťujeme, zda sídlo dosahuje vyšší ukazatele neţ by, podle průměrných ukazatelů na 1 obyvatele ve zkoumaném území a vzhledem k počtu obyvatel, mělo dosahovat. Pokud pouţijeme toto vymezení, je zejména postaveno na třech ukazatelích: 1) počet obsluţných zařízení, 2) kapacita obsluţných zařízení, 3) vyuţití obsluţných zařízení. Z těchto ukazatelů je za nejvhodnější povaţován ukazatel třetí, který pouţívá údaje o realizovaném maloobchodním obratu. Posledním metodickým postupem, o kterém se zde zmíním, je vymezení středisek podle komplexnějších ukazatelů. Tento zmíněný ukazatel hodnotí střediska buď podle kombinace výše uvedených metodických přístupů, nebo pomocí komplexnějších matematických indexů. Obecně je moţné povaţovat tento poslední metodický postup za nejvhodnější z metod zaloţených na statických charakteristikách. (Maryáš, J., Brno 1983) Výběr středisek na základě dynamických charakteristik Výběr středisek na základě dynamických charakteristik, zejména pak dle údajů o spádovosti za občanským vybavením, se vyuţívá při vymezování a hierarchickém členění středisek, ale hlavně při stanovení velikosti spádových území jednotlivých středisek a při zjišťování, jaká je síla daného vztahu středisko zázemí. Údaje o 31

32 spádovosti obyvatel za nákupy se obvykle statisticky nezjišťují, ale jsou čerpány z anketárních šetření. Kdyţ budeme vycházet dle Maryáše, je tedy moţné za metodicky přijatelnější povaţovat anketární šetření prováděné přímo prostřednictvím domácností. Přitom je moţné pouţít mnohem více forem zjišťování. Zjišťování můţeme provádět posíláním dotazníků poštou, nebo téţ osobním rozhovorem a nebo zjišťováním přes základní školy tam zpravidla odpoví rodiče dětí. Pokud je ale zapotřebí zpracovat velké území, není tento způsob anketárního šetření z technického hlediska proveditelný. V tomto případě je vhodné pouţít náhradní šetření. To můţe být provedené přes vedení obecních úřadů nebo téţ prostřednictvím učitelů škol. Přestoţe takové výsledky mohou být určitým způsobem zkresleny, jsou určitě mnohem realističtější, neţ kdyby byly vyuţity statické charakteristiky. (Maryáš, J., Brno 1983) Pokud bychom se rozhodli o hodnocení role a úrovně vybavenosti určitého střediska, je nutné pouţít namísto běţného kvantitativního hodnocení kvantitativněkvalitativní hodnocení. V takovém případě hodnotíme i význam střediska pro celý obsluţný systém. Nejdůleţitější je pro stanovení role střediska v tomto systému koncentrace vztahů a teprve poté koncentrace aktivit. (Maryáš, J., Brno 1990) Na základě různých literárních teorií plyne, ţe k výběru středisek se nejvíce hodí metody, které vyuţívají buď dynamické charakteristiky, nebo kombinace metod vyuţívajících dynamické a statické charakteristiky. Také například Maryáš ve svých publikacích, které se zabývají vymezováním obsluţných středisek a jejich sfér vlivu, pouţiívá metodu hodnocení úrovně vybavenosti obcí a metodu hodnocení obsluţné regionální působnosti obcí. U první metody je základním ukazatelem počet zaměstnaných v zařízeních maloobchodu a nevýrobních sluţeb lokalizovaných v obci a druhá zmíněná metoda vyuţívá údaje z anketárního šetření. (Maryáš, J., Brno 1988) 32

33 Tab. č. 1.: Porovnání maloobchodní sítě podle stavu v roce 1989 a v roce 1998 Kritérium za celou ČR Počet maloobchodů Prodejní plocha Počet pracovníků Plošný standard Obsluţný standard Rok Prodejny celkem v tom potraviny smíšené nepotraviny Obchodní domy ostatní* ) * ) Pozn.: zahrnuto např.: benzínová čerpadla, stavebniny apod. Pramen: Jednorázové šetření (census) ČSÚ 1999 (tabulka je převzata z materiálu Obchod v České republice v roce 2005, publikováno na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu) Výběr střediska na základě regionální působnosti Tento způsob výběru středisek spočívá zejména na výsledcích anketárních šetření. Při rozboru anketárního šetření je ze všeho nejdřív zapotřebí určit úrovně, od kterých se uţ prosazuje regionální působení obcí, jakoţto středisek základní úrovně obsluhy. Za tuto úroveň je povaţována taková, kde jsou zavřeny nejdůleţitější a nejčastější obsluţné procesy, vyšší neţ lokální úrovně. Podle rozborů odborné literatury jsou takovými procesy dojíţďka za nákupy různého průmyslového zboţí a dojíţďka za komunálními sluţbami. Abychom zjistili, na jaké hierarchické úrovni jsou jednotlivé procesy uzavřeny, hodnotíme jejich vzdušnou vzdálenost cest do hlavních cílů a do veškerých uváděných cílů. Uzavřenost procesů je určována podle vzdálenosti, do níţ se uskutečnilo 90 % cest. Jako hlavní nelokální obsluţné procesy jsou pak označeny dojíţďka za nákupy běţného textilu a obuvi, běţného průmyslového zboţí, knih, nábytku, léků a dojíţďka za běţnými a speciálními sluţbami. (Hampl, M., Praha 1978) (Maryáš, J., Brno 1988) 33

34 Tab. č. 2.: Vzdálenost, do které se uskuteční 90 % cest za nákupy a sluţbami (v km) Hlavní cíle ČSSR ČSR SSR Veškeré cíle Hlavní cíle Veškeré cíle Hlavní cíle Veškeré cíle Nákupy potravin Nákupy běţného textilu a obuvi Běţné sluţby Nákupy léků Nákupy běţného průmyslového zboţí Speciální sluţby Nákupy knih Nákupy nábytku Nákupy speciálního výběrového zboţí Návštěvy divadel Pramen: MARYÁŠ, J. Nadmístní střediska maloobchodu a sluţeb v ČSSR a jejich sféry vlivu. (Výzkumný zpráva) Brno:Československá akademie věd, Geografický ústav, s. Dále je nezbytné určit hierarchickou úroveň, na které uţ můţe být obec povaţována za obsluţné středisko, tedy vymezit obce nelokální působnosti v obsluze. Z teoretických prací geografie maloobchodu a sluţeb vcelku jasně vyplývá, ţe středisko vyšší obsluţné úrovně je zároveň i středisko na všech niţších obsluţných úrovních. Proto muselo potenciální nelokální obsluţné středisko splnit předpoklad, ţe bude zároveň hlavním cílem dojíţďky pro všechny procesy niţší úrovně. (Berry, 1967) Za postačující byla zvolen a podmínka, aby obce byla alespoň jednou další obcí uvedena jako jednoznačný cíl dojíţďky ve vymezených nadlokálních procesech. Pro zvýšení objektivnosti výběru bylo nutné rozšířit podmínku pro určení středisek na základě obsluţné regionální působnosti. Obec tedy mohla být obsluţným střediskem, kdyţ byla uvedena jako jednoznačný cíl dojíţďky alespoň jedním nestřediskovým sídlem trvalého významu. Toto kritérium je však značně volné a odpovídá především koncepci střediska v periferní poloze. V zázemí velkých měst byla podmínka přísněna. Obec mohla být obsluţným střediskem, pokud byla jednoznačným cílem alespoň pro tři obce či sídla trvalého významu. (Maryáš, J., Brno 1988) 34

35 2.2. Vymezení sfér vlivu obsluţných středisek Metoda, které se teď budu věnovat, se především zabývá vymezením sféry vlivu obsluţných středisek, a je popsána z literatury dle Maryáše. Významným problémem geografie maloobchodu a sluţeb je vymzení sfér vlivu obsluţných středisek, neboť dojíţďka za občanským vybavením je vedle dojíţďky do zaměstnání jedním z hlavních regionotvorných procesů. Jak Maryáš uvádí, vymezování zázemí středisek obsluţné sféry jsou pouţívány především metodické přístupy zaloţené na vyţití interakčních modelů (gravitační modely s omezením či bez omezení, modely intervenujících příleţitostí) nebo na vyuţití údajů z anketárních šetření. Ve své literatuře Maryáš dále uvádí, ţe při zjišťování spádovosti za sluţbami pomocí anketárního šetření se pouţívají převáţně dva způsoby. Těmito způsoby jsou anketa ve vybraném zařízení obsluţné sféry určitého střediska a anketa ve všech sídlech zkoumané oblasti. Většina výzkumů, jenţ jsou zaloţeny na anketárním šetření uvádí, ţe v podstatě v kaţdé hierarchické úrovni se nachází zóna intenzivní dojíţďky, zóna slabší dojíţďky a přechodná zóna. Při anketárním šetření v obsluţných zařízeních střediska je, podle Maryáše, ovšem problematické stanovit kritéria, kterými by bylo moţné určit jak rozsah spádového území, tak i i intenzitu vztahu středisko zázemí. Z tohoto důvodu je podle něj tedy moţné povaţovat za vhodnější anketární šetření, které je prováděno ve všech sídlech oblasti. (Maryáš, J., Brno 1992) Podle Maryáše je také moţnost postupovat tak, jak ve své práci uvedl Macka. Macka ve své práci provedl srovnávací výzkum, který je z metodologického hlediska velmi důleţitý. Jako modelové území si vybral okres Znojmo. Na něm hodnotil odpovědi z anketárních šetření, které získal jedna u vzorku 2 % obyvatelstva, jednak přes tajemníky tehdejších MNV. Macka zjistil, ţe se odpovědi z obou šetření v převáţné většině shodovaly, a proto také doporučuje pouţít pro rozsáhlejší území (například pro Českou republiku) anketární šetření prováděné přes tajemníky MNV, dnes přes starosty obecních a městských úřadů. (Macka, M., 1976) Podle Maryáše je nejlepší pro vymezení sféru vlivu postupovat podle následujícího. Pro vymezení sfér vlivu obsluţných středisek hodnotil Maryáš odpovědi z anketárního šetření, které pro toto vymezení pouţil, následujícím způsobem: vykazované směry spádu byly kategorizovány dle intenzity spádu do tří typů převáţný spád získal 10 bodů, částečný spád 5 bodů a výjimečný spád obdrţel 1 bod. U 35

36 jednotlivých obcí byla kaţdému cíli i, který byl obcí vykazován v daném obsluţném procesu j, přiřazena hodnota v ij. Tato hodnota určuje relativní význam cíle i pro vykazující obec v tomto obsluţném procesu: V ij PC ij T ij * PT j *100 Kde T.je bodová hodnota typu spádu do cíle i ij v obsluţném spádu j PC ij. je počet cílů v tomto typu PT.. je součet bodových hodnot všech typů j intentzity spádu uváděných obcí v obsluţném procesu j V kaţdé obci se součet hodnot v ij rovnal 100 % pro kaţdý obsluţný proces j. Kaţdému obsluţnému procesu byl dále podle významu resp. frekvence vyuţívání přiřazen koeficient k j. Celkový relativní význam cv i cíle i pro danou obec za všechny hodnocené obsluţné procesy byl pak roven: cv i j v ij v * k * k i j ij j j *100 I v tomto případě platilo, ţe v kaţdé obci byl součet hodnot cv i roven 100%. Hlavním problémem při vymezování sfér vlivu obsluţných středisek podle Maryáše bylo ohodnocení jednotlivých obsluţných procesů nadmístní úrovně z hlediska frekvence vyuţívání a tím i určité vyjádření důleţitosi procesu pro uspokojování potřeb obyvatelstva. Maryáš uvádí, ţe vycházel hlavně z počtu uváděných cílů v tehdejším Československu, a to za předpokladu, ţe nejvíce cílových obcí je vykazováno u nejčastěji vyuţívaných zařízení občanské vybavenosti, a tedy u nejvýznamnějších, popřípadě nejfrekventovanějších obsluţných procesů. Na základě analýzy hlavní cílů, to je cílů uváděných jako cíle převáţných nákupů, Maryáš pro tehdejší Československo rozlišil čtyři podskupiny základních obsluţných procesů nadlokální úrovně. Pro další hodnocení těmto podskupinám přiřadil rozdílný 36

37 koeficient. Tento koeficient byl Maryášem stanoven na základě poměrů počtů hlavních cílů, jenţ byly uvedeny v daných obsluţných procesech, a počtu hlavních cílů v dojíţďce za speciálními sluţbami, kde byl nejmenší počet hlavních cílů ze zjišťovaných základních obsluţných procesů nadlokální úrovně. Poměry byly následující: speciální sluţby : nákupy nábytku : nákupy knih : nákupy léků : nákupy běţného průmyslového zboţí : běţné sluţby : nákupy běţného textilu a obuvi = 1 : 1,2 : 1,3 : 2,0 : 3,3 : 4,0 : 4,0. Koeficienty byly potom stanoveny následujícím způsobem: koeficient 1 nákupy knih, nábytku, speciální sluţby, nákupy speciálního výběrového zboţí, koeficient 2 nákupy léků koeficient 3 nákupy běţného průmyslového zboţí, koeficient 4 nákupy běţného textilu a obuvi, běţné sluţby. Tab. č. 3.: Počet obcí uváděných jako hlavní cíle a jejich podíl na úhrnu obcí ČSSR - abs. ČSSR - % nákupy běţného textilu a obuvi ,7 běţné sluţby ,3 nákupy běţného průmyslového zboţí ,1 nákupy léků ,0 nákupy knih 673 9,0 nákupy nábytku 605 8,1 speciální sluţby 518 6,9 nákupy potravin ,9 nákupy speciálního výběrového zboţí 374 5,0 Pramen: MARYÁŠ, J. Nadmístní střediska maloobchodu a sluţeb v ČSSR a jejich sféry vlivu. (Výzkumný zpráva) Brno:Československá akademie věd, Geografický ústav, s. K vybraným střediskům byly ostatní obce Maryášem přiřazovány na základě převaţujícího spádu, kdy celkový relativní význam druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více neţ dvou třetin hodnoty celkového relativního významu prvého nejsilnějšího střediska. Zbývající obce, které nevykazovaly dostatečně významnou spádovost k určitému středisku, byly povaţovány za oscilační. Při výpočtu populační 37

38 velikosti základních obsluţných regionů byl počet jejich obyvatel rozdělen mezi příslušná konkurenční střediska. Metodika při sběru dat Postup při zjišťování spádovosti prostřednictvím anketárního šetření se, dle Maryáše, pouţívají především dva způsoby. Mezi tyto způsoby patří: - anketa ve vybraných zařízeních obsluţné sféry určitého střediska, - anketa ve všech sídlech zkoumané oblasti. Maryáš konstatuje, ţe v kaţdé hierarchické úrovni existuje zóna intenzivní dojíţďky, zóna slabší dojíţďky a přechodná zóna Metodika a postup při tvorbě dotazníku Pokud je třeba analyzovat a určit spádovost za sluţbami, je při tomto určování problém, ţe existuje velmi omezená datová základna. Příčinou nedostatečných údajů je stav, kdy se neprovádí ţádné systematické zjišťování dojíţďky obyvatel za sluţbami. Proto je tedy třeba si veškeré tyto údaje zjistit. Jako jeden z nejlepších způsobů pro zjištění potřebných informací je postup na základě dotazování v dotazníkovém šetření. Dotazování jako zdroj informací Dotazování je nejrozšířenější a nejčastěji pouţívanou metodou pro zjišťování informací vůbec. Proto také daná skutečnost platí i v případě zjišťování informací o spádovosti za sluţbami. Základem pro tuto metodu jsou odpovědi dotazovaných osob. Rozhodujícím nástrojem, který je při této metodě potřebný, je dotazník. Při dotazování pomocí dotazníku se jedná o strukturovaný sled otázek, navrţených za účelem zjištění názorů a faktů a poté následného zaznamenání těchto údajů. (Hague, P.N., Brno 2003) Průběh přípravy a tvorby dotazníku Hlavní role dotazníku spočívá v získávání informací od respondentů. Při průběhu dotazování je zejména velmi důleţité pokládat všem respondentům stejné otázky. Z tohoto důvodu je proto zcela nezbytné sestavit standardní formulář dotazníku, na který budou následně zaznamenány odpovědi. Podmínka standardizace je naprosto 38

39 důleţitá, aby byl umoţněn celkový pohled na danou řešenou problematiku. (Hague, P.N., Brno 2003) Při sestavování dotazníku zejména dbáme na to, aby byl dotazník přehledný, proto je určitě dobré rozdělit otázky do tématických oddílů a poté následně tyto oddíly logicky seřadit. Při sestavování dotazníku je zapotřebí brát určitě v úvahu čas a finanční náklady ze strany tazatele, ale také zejména dotazovaného. Dotazník by měl také splňovat podmínku zdvořilosti, která posiluje pravděpodobnost ochotnějšího poskytnutí potřebných informací. Celkově by se mělo s dotazníkem pracovat dobře a měl by téţ navodit atmosféru všedního rozhovoru lidí. (Informace ze zdrojů ČSÚ, 2003) Vlastní tvorba dotazníku Dotazování patří mezi metody získávání sociologických informací. Tyto informace, získané především explorativní cestou, obsahují převáţně empirická fakta o subjektivní stránce společenské skutečnosti. Abychom byli schopni na základě této metody získat co nejspolehlivější data, jsme tím pádem závislí na následujících třech základních podmínkách. Respondent musí být jednak schopen na příslušné otázky odpovídat, jednak musí být ochoten to tak učinit. K tomu je velmi důleţitá schopnost tazatele vyčlenit ze subjektivních výroků respondenta objektivní data. Dotazník je charakteristický tím, ţe při vyplňování předem naformulovaných a nadefinovaných otázek nedochází převáţně k přímému styku mezi výzkumníkem a dotazovaným. Informace jsou získávány na základě písemných odpovědí na předloţené otázky. Dotazník v současné době představuje jednu z nejrozšířenějších a nejpouţívanějších technik v sociologických průzkumech. Kaţdý dotazník má svá pozitiva a negativa. Pozitiva dotazníku: - poskytuje dostatek času na odpovědi a na jejich řádné promyšlení, - prohlubuje důvěru, ţe bude daný dotazník opravdu anonymní, - je kvalitativně velmi produktivní technikou, protoţe získává informace za relativně velmi krátký čas, - jeho pouţitím nevzniká potřeba přípravy tazatelů, jako je tomu třeba při rozhovoru, - je velmi ekonomický, díky situaci, ţe se pořizovací náklady omezují pouze na technickou oblast, 39

40 - zaručuje vysoké tempo výzkumu především tam, kde je trvání zkoumané skutečnosti omezeno časově, anebo tam, kde jsou dotazování rozmístěna na rozsáhlém prostoru, Negativa dotazníku: - písemná odpověď nemusí vţdy obsahovat jen vlastní názory, mínění, postoje dotazovaného je zde pravděpodobnost ovlivnění ze strany spolupracovníků, nadřízených a také rodinných příslušníků či některých dalších osob, - v případě pouţití dotazníku je moţné i nechtěné zkreslení odpovědí, a to v důsledku nepochopení některé instituce nebo pojmu, - dotazovaný nemusí vţdy pochopit smysl otázky, nemusí si rozumět respondent a tazatel, a v důsledku toho mohou být jeho odpovědi nejasné, zkreslené nebo neúplné, - často nelze odhadnout, a velmi těţce se stanovuje, moţnost zkreslení odpovědi u dotazovaných, kteří z jakýchkoliv důvodů nechtějí spolupracovat poskytnutím pravdivých informací, - formalizace dotazníku prostřednictvím alternativních otázek často zjednodušuje a zprůměruje zkoumanou problematiku dotazník se tváří velmi jednoduše, - návratnost dotazníku je někdy tak malá, ţe narušuje reprezentativnost výzkumu a je tedy nutné na respondenta vyvíjet neustálý tlak, aby dotazník vrátil, - absence přímého styku s dotazovaným vylučuje moţnost pozorovat jeho reakce na kladené otázky. Kaţdý dotazník můţe být distribuován různými způsoby. Nejběţnější je rozeslání a vrácení poštou, nebo téţ rozeslání poštou a jejich osobní sběr. Dále se stále častěji prosazuje vyplnění otázek formou osobního rozhovoru nebo vyplnění otázek formou telefonického rozhovoru. (Hague, P.N., Brno 2003) Pokyny a doporučení při návrhu dotazníku Zkušenosti odborníků zabývajícími se výzkumy tvrdí a dokazují, ţe kvalita a především úspěšnost dotazníků závisí na tom, jak dobře je sestaven. Při sestavování dotazníku se tazatelé musejí vyvarovat určitých chyb a zároveň následovat určitá doporučení. Při tvorbě otázek je zejména důleţité, aby byly formulovány tak, ţe nebudou zaujaté a nebudou tak navádět k určitým odpovědím. Otázky také musí být krátké, jednoduché a snadno pochopitelné. V případě, ţe jsou odpovědi předem dané, je potřebné se přesvědčit, ţe se nepřekrývají. (Hague, P.N., Brno 2003) 40

41 Metody a moţnosti sběru dat Je známé, ţe existuje velké mnoţství metod a různých technik sběru dat, jejichţ prostřednictvím je moţné shromaţďovat data. Jak jiţ bylo uvedeno výše, jako jedna z nejrozšířenějších metod se pouţívá metoda dotazování. Existují však různé dotazovací techniky, které je moţno vyuţít. Jednotlivé dotazovací techniky je moţné navzájem od sebe odlišit podle různé řady kritérií. Mezi nejpouţívanější techniky sběru dat, které jsou v praxi nejvíce rozšířené patří zejména následující metody: - individuální osobní rozhovor, - dotazování na ulici, - elektronické dotazování, - telefonický rozhovor, - písemné dotazování. Z výše uvedených technik je ke kaţdé něco málo přiblíţeno v následujícím textu. Osobní rozhovor Tato technika patří k nejvíce vyuţívaným způsobům sběru dat. Rozhovory mohou být vedeny s jednotlivci nebo skupinami a nejčastěji se odehrávají na ulici nebo v domácnostech respondentů. Nejdůleţitějším krokem je navázat kontakt s dotazovaným a vzbudit v něm důvěru. (Surynek, Komárková, Kašparová, Praha 2001) Elektronické dotazování Tato technika sběru dat je v podstatě elektronickou obdobou poštovních dotazníků. Elektronické dotazníky mohou být rozeslány prostřednictvím u nebo zveřejněny na internetových stránkách, kde jsou návštěvníci vybízeni k vyplnění. Mezi výhody elektronického dotazování patří hlavně: rychlá distribuce a vyhodnocení dotazníků, moţnost připojit k dotazníku třeba obrázky či zvuk nebo video, je tu moţnost zpětné vazby. Hlavní nevýhodou je samozvolení. To znamená, ţe odpoví jen určitá část respondentů. (Hague, P.N., Brno 2003) Telefonický rozhovor Získávání informací pomocí telefonu je ve srovnání s osobním rozhovorem rychlejší a levnější. Telefonické dotazování je vhodné pouţít v případě kratšího rozhovoru, přičemţ jeho délka by neměla přesáhnout 15 minut. Představuje také 41

42 mnohem menší zásah do soukromí ve srovnání s osobním rozhovorem, kdy jsou respondenti často dotazováni přímo u nich doma. Nehodí se naopak pro hloubkové dotazování. (Surynek, Komárková, Kašparová, Praha 2001) Písemné dotazování Sběr informací pomocí této techniky je také hodně rozšířený. Podstatou je, ţe respondent sám písemně odpovídá na otázky v dotazníku. Mezi hlavní výhody písemného dotazování patří: je levnější, tazatel nemůţe ovlivnit dotazovaného svým působením, respondent můţe odpovídat v tu dobu, která mu nejlépe vyhovuje. (Surynek, Komárková, Kašparová, Praha 2001) 3 VYMEZENÍ ZKOUMANÉHO REGIONU V následující kapitole se budu zabývat popisem území, které bude v dalších částech práce slouţit jako šetřené a zkoumané. Vymezíme si a budeme charakterizovat, kam přesně území zasahuje a popíšeme si a konkrétně vyspecifikujeme, která města a obce budou do šetřeného území patřit. Pramen: ČSÚ Obr. č. 3.: Jihomoravský kraj obce s rozšířenou působností 42

43 Šetřené území Pro účely a potřeby této diplomové práce bylo vybráno šetřené území,ve kterém je zkoumána a následně analyzována dojíţďka do zdravotnických zařízení, dojíţďka do škol a školských zařízení a také v neposlední řadě dojíţďka za maloobchodem a za sluţbami. Na základě těchto zkoumaných a analyzovaných dojíţděk bude později ve šetřeném území vymezen parciální obsluţný region. Pramen: Autor práce Obr. č. 4.: Jihomoravský kraj obce s rozšířenou působností ve zkoumaném území Základní charakteristika šetřeného regionu Na základě dohody s vedoucím této diplomové práce, RNDr. Jaroslavem Maryášem, CSc., byla za cíl této mé práce vymezena oblast, kde se v převáţné míře vyskytují regionotvorné procesy se spádovostí a spádem na město Brno. Proto bylo vybráno území, které je z hlediska geografického v okolí Jihomoravské metropole Brna. V tomto šetřeném území se analyzuje spádovost a dojíţďka, která směřuje především na město Brno. 43

44 Cílové město Brno, do kterého byl spád vymezován, se nachází v Jihomoravském kraji a samotné město je tvořeno územím jednoho okresu a to města Brna, takţe okres samotný se nazývá Brno-město. Při vymezování hodnocené oblasti se základem stal obvod kolem krajského města Brna. Celé území, které je předmětem této práce je tedy vymezeno a nachází se v Jihomoravském kraji. Jihomoravský kraj se rozkládá na území km čtverečních a rozlohou je čtvrtým největším krajem České republiky. Počtem obyvatel zaujímá třetí místo v republice. Metropolí kraje je největší moravské a druhé největší město České republiky Brno. V kraji se nachází 647 obcí, z toho 47 měst. Ve zkoumaném území, v němţ byla zkoumána spádovost za sluţbami, se tedy nachází 164 obcí. Byly vybrány všechny obce, které sousedí s katastrálním územím statutárního města Brna a přilehlé okolí zaujímající přirozenou spádovost do krajské metropole. Zkoumané území, ve kterém probíhalo šetření a analýza se nachází na jiţní Moravě. Centrum tvoří krajské město Brno. Hlavní část zkoumaného území se nachází v okrese Brno-venkov. Malá část zkoumaného území se nachází v okrese Blansko a v okrese Vyškov. Podstatná část zkoumaného území se nachází v okrese Brno-venkov. Území kolem krajské metropole Brna vychází z obce s působností obce s rozšířenou působností Šlapanice, ve kterém jsou zkoumány veškeré obce, které spadají do působnosti Šlapanic. Dále všechny obce s působností obce s rozšířenou působností Kuřim, všechny obce s působností obce s rozšířenou působností Rosice, dále Ţidlochovice, Pohořelice, Ivančice, a byly vybrány obce přiléhající nejblíţe k brněnské aglomeraci v obci s rozšířenou působností obce Tišnov. Část zkoumaného území se nachází v okrese Blansko, byly vybrány obce přiléhající katastrálně nejblíţe k městu Brnu. Jedná se o část obcí spadající do území obcí s rozšířenou působností obce Blansko. Zbylá část zkoumaného území se nachází v okrese Vyškov. Zde bylo vybráno část obcí katastrálně přiléhajících nejblíţe k jihomoravské metropoli. Bylo vybráno část obcí v působnosti obce s rozšířenou působností obce Slavkov u Brna. Kompletní seznam oslovených obcí je uveden v příloze č

45 Veškeré obce spadající do zkoumaného území Pramen: Autor práce Obr. č. 5.: Veškeré obce spadající do zkoumaného území Legenda k obr. č. 5.: do vymezeného území spadají všechny obce s působností obce s ORP Šlapanice do vymezeného území spadají všechny obce s působností obce s ORP Kuřim do vymezeného území spadají všechny obce s působností obce s ORP Rosice do vymezeného území spadají všechny obce s působností obce s ORP Ţidlochovice do vymezeného území spadají všechny obce s působností obce s ORP Pohořelice do vymezeného území spadají všechny obce s působností obce s ORP Ivančice do vymezeného území spadají vybrané obce s působností obce s ORP Tišnov do vymezeného území spadají vybrané obce s působností obce s ORP Blansko do vymezeného území spadají vybrané obce s působností obce s ORP Slavkov u Brna 45

46 3.1. Tvorba a popis dotazníku pro zkoumané území Výběr střediska na základě regionální působnosti Jak jsem jiţ uvedl v teoretické části této práce, z předchozích kapitol jiţ víme, ţe problematice regionálních procesů je věnována stálá pozornost v rámci geografie České republiky. Jedná se zejména o sledování přesunu a migrace obyvatelstva a dojíţďky za prací, dojíţďky do škol a školských zařízení a dojíţďka za maloobchodem a sluţbami. Problematika dojíţďky za sluţbami byla doposud řešena většinou pouze na dílčích územích, nebo maximálně nepřímo za pouţití interakčních modelů. Je tomu tak především z důvodu nedostatku empirických údajů. Zjišťování spádovosti prostřednictvím vzorku od populace nejsou také příliš běţná. Pokud se tedy podíváme do minulosti, dosud nejúplnější šetření o spádovosti obyvatelstva za sluţbami a občanskou vybaveností bylo provedeno Geografickým ústavem ČSAV na území tehdejší ČSR v roce 1979 a na území tehdejší SSR ve spolupráci s GÚ SAV v roce Jak z následujícího vyplývá a jak jiţ bylo uvedeno výše, není tudíţ dostatek vhodných údajů, které by mohly být v této práci vyuţity. Zejména tedy díky předchozím skutečnostem bylo hlavním zdrojem dat, pro tuto práci, dotazníkové šetření. Pouze některá dílčí potřebná data, zejména o vybavení obcí a počtu jejich obyvatel, byly získány z Českého statistického úřadu Tvorba a popis dotazníku k dotazníkovému šetření Tématem této diplomové práce jsou regionotvorné procesy, jejichţ prostřednictvím zjišťuji zejména dojíţďku do zdravotnických zařízení, dojíţďku do škol a školských zařízení a dojíţďku za maloobchodem a sluţbami ve stanoveném regionu, v rámci něhoţ se šetří dané území. Veškeré údaje potřebné k analyzování spádovosti v šetřeném území byly získány pomocí dotazníkového šetření. Pro veškeré potřeby dotazníkového šetření byl vytvořen a sestaven dotazník. V následujícím textu je popsána tvorba a postup tohoto dotazníku. V úvodu dotazníku byly uvedeny údaje poskytující respondentům základní informace o jeho účelu a významu, které měly napomoci k motivování starostů nebo představitelů obcí k jeho vyplnění. K vytvoření samotných dotazů v dotazníku byly převzaty některé otázky z dotazníku z dřívějšího anketárního šetření, které bylo 46

47 provedeno v 80. letech Geografickým ústavem v Brně. Otázky z dotazníků těchto šetření mohly být převzaty, protoţe hierarchie sluţeb existující v 80. letech zůstala nezměněna. Záměrem pouţití stejných otázek, jako ve výše uvedených šetřeních, bylo pozdější srovnání výsledků těchto šetření s výsledky šetření této práce. Konkrétně se jednalo o dotazy týkající se maloobchodu a sluţeb, tj. denní nákupy potravin (potraviny, drogérie, běţné domácí potřeby), nákupy běţného textilu a obuvi, nákupy speciálního průmyslového zboţí (jako jsou elektrospotřebiče, kola, sportovní potřeby), nákupy nábytku a bytových doplňků, nákupy knih a zvukových nosičů, nákupy speciálního výběrového zboţí (např. zejména klenoty, výběrový textil a obuv, motoristické zboţí a jiné), návštěva lékárny, běţné sluţby (holič, kadeřník, sběrny a čistírny, opravna obuvi a jiné), speciální sluţby (jako jsou fotograf, opravna hodinek, zakázkové krejčovství a jiné), návštěva knihovny, návštěva kina, návštěva divadla. Byly přidány některé dotazy týkající se sluţeb návštěvy restaurací a vináren, návštěva banky nebo její pobočky, návštěva diskoték. Dotazník byl ještě rozšířen o dotazy týkající se dojíţďky do různých školských zařízení návštěva mateřské školy, návštěva základní školy, návštěva střední školy, dojíţďky do zdravotnických zařízení návštěva praktického lékaře, návštěva pediatra, návštěva stomatologa, návštěva gynekologa, návštěva odborného lékaře a návštěva poliklinik. Odpovědi v dotazníku mohly spadat do jednoho ze tří typů odpovědí převáţně, částečně, výjimečně. Respondenti uváděli obce, do kterých jezdí za sluţbami, jeţ jsou v dotazníku uvedeny. Pokaţdé bylo moţno uvést i více obcí neţ jen jednu a moţné bylo také uvést obce ve více kategoriích, tj. obce, do nichţ jezdí občané uspokojovat uvedené sluţby převáţně, částečně či výjimečně Postup při samotném dotazování Samotné dotazování a sběr informací potřebných k této práci probíhalo v období od prosince roku 2010 do března roku V období od září 2011 do října 2011 bylo dotazování ještě jednou provázeno a probíhala kontrola sbíraných dat. Dotazníkové šetření se konalo ve všech obcích ve výše zmíněném zkoumaném území. Pro zjištění veškerých potřebných údajů, které byly poté dále následně zpracovány, probíhalo 47

48 dotazování v několika etapách, tj. od údajů získaných hned na začátku v prvním kole aţ po ty, které bylo potřeba získat na závěr pomocí telefonních hovorů. Dotazování probíhalo přes obecní a městské úřady. Zde byli dotazováni starostové či další představitelé nebo pracovníci měst a obcí. Samotný postup při vlastním dotazování probíhal následujícím způsobem. Na začátku jsem se rozhodl pro elektronickou podobu dotazování. Vypracoval jsem, jiţ výše uvedeným způsobem, dotazník a rozeslal jsem jej na všechny obecní úřady obcí, které spadají do vymezeného zkoumaného území. Starostům všech zmíněných obcí, nebo jejich prostřednictvím, jsem na všechny obecní úřady vybrané pro zkoumané území obeslal daným dotazníkem pomocí elektronické pošty. Zpět se mi ale na první pokus vrátila jen malá část vyplněných dotazníků, kterou představovalo asi okolo 30 % dotazníků, coţ bylo pro účely mé práce nedostačující. Poté jsem musel zmíněný pokus odesílání několikrát opakovat, a po urgencích a prosbách o vyplnění se posléze vrátilo asi 75 % všech zaslaných dotazníků. Zvolil jsem tedy jiný způsob dotazování pomocí telefonických hovorů, coţ se mi zdálo jako nejrychlejší a zároveň i nejpřesnější způsob získání informací. Do všech obcí, od kterých mi chyběly potřebné informace, jsem volal vţdy v době příslušných úředních hodin. Po telefonické domluvě jsem do některých obcí znovu posílal dotazníky a do obcí, které zbývaly, jsem dotazník vyplnil přímo na základě telefonického rozhovoru. Během tohoto krátkého telefonického rozhovoru jsem příslušným pracovníkům obcí pokládal otázky, které byly uvedeny ve vytvořeném dotazníku a zapisoval si do něj jejich odpovědi. Posléze se podařilo získat všechna potřebná data. Je určitě zcela pochopitelné, ţe se vzhledem k povaze zjišťovaných údajů, nedá stoprocentně vyhnout určitým zkreslením vyplývajících ze subjektivního pohledu na zjišťovanou tématiku. Snaţil jsem se ovšem i během rozhovoru těmto zkreslením co nejvíce předejít pomocí doplňujících otázek. 48

49 4 VYMEZENÍ PARCIÁLNÍCH REGIONŮ VE ZKOUMANÉM ÚZEMÍ Parciálními regiony jsou takové regiony, které člení území podle určitého hlediska. Pro analýzu spádovosti za sluţbami byly tedy ve zkoumaném území vymezeny parciální obsluţné regiony. Konkrétně byly ve zkoumaném území stanoveny následující parciální obsluţné regiony: zdravotnický region, školský region, region maloobchodu a sluţeb. Zdravotnický region byl ve zkoumaném území vymezen na základě dojíţďky do zdravotnických zařízení, školský region byl ve zkoumaném území vymezen na základě dojíţďky do škol a region maloobchodu a sluţeb byl ve zkoumaném území vymezen na základě dojíţďky za nákupy různého druhu zboţí a dojíţďky za různými druhy sluţeb. Bude-li se v následující části této práce hovořit o zdravotnickém regionu, školském regionu nebo regionu maloobchodu a sluţeb, budou tím vţdy míněny tyto parciální obsluţné mikroregiony vymezené ve zkoumaném území Zdravotnický region Ve zkoumaném území byla dojíţďka do zdravotnických zařízení zjišťována na nadlokální a mikroregionální úrovni. Obsluţné procesy nadlokální úrovně, které byly ve zdravotnickém mikroregionu hodnoceny, jsou dojíţďka za praktickými lékaři pro dospělé, praktickými lékaři pro děti a dorost, praktickými lékaři stomatology a praktickými lékaři gynekology. Obsluţným procesem mikroregionální úrovně, který bude ve zdravotnickém mikroregionu hodnocen, je dojíţďka za lékaři specialisty a dojíţďka do polikliniky, nebo většího zdravotnického zařízení. Teď si uvedeme hlavní rozdíly mezi nadlokální a mikroregionální úrovní. Nejdříve je potřeba si přesně uvést, co konkrétně řadíme do nadlokální úrovně a co do úrovně mikroregionální. Podle zdravotnických statistik, vydávaných Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR řadíme do středisek s mikroregionální působností ve zdravotnictví ta území, kde se vyskytuje poliklinika nebo alespoň 5 49

50 specializovaných ordinací lékařů. Podle J. Maryáše (2003) sem nezahrnujeme lékaře dětské, dorostové, gynekology ani stomatology. Na základě výše zmíněného jsem určil, ţe z dat zjištěných při anketárním šetření budou do procesů nadlokální úrovně zařazeny sluţby obvodních lékařů pro děti, dorost i dospělé, dále sluţby gynekologů a stomatologů. V dotazníku byly dále zjišťovány informace dojíţďky za specializovanými lékaři, na pohotovost a do nemocnic. Dojíţďka do nemocnic a na pohotovost přesahují nejen rámec nadlokální, ale také mikroregionální a proto se s nimi v této části nepočítá. Z výše zmíněného vyplívá, ţe do procesů na mikroregionální úrovni řadíme návštěvu poliklinik a specializovaných lékařů. Ne vţdy se však ve středisku vyskytují všechny zmíněné druhy zdravotnických sluţeb, proto pro potřeby této práce jsem zvolil podmínku pro nadlokální úroveň alespoň tří druhů těchto sluţeb a zároveň pro mikroregionální úroveň takovou, kde bude uď poliklinika nebo minimálně 5 speciálních lékařů, a zároveň se musí jednat o nadlokální úroveň. Se všemi obcemi, tedy veškeré, které spadají do zkoumaného území je jich celkem 164 jsem pracoval při výpočtech z dotazníkového šetření. V oblasti zdravotnického regionu jsem pouţil metodiku uvedenou v předchozích kapitolách. Na základě výpočtů jsem poté přiřazoval jednotlivé obce ke spádovým střediskům. Nadlokální střediska ve zdravotnickém regionu Za středisko nadlokální úrovně byly označeny obce, které mají alespoň tři ze čtyř následujících praktických lékařů: praktický lékař pro dospělé, praktický lékař pro děti a dorost, praktický lékař stomatolog a praktický lékař gynekolog. Pro vymezení sfér vlivu středisek nadlokální úrovně ve zdravotnickém mikroregionu byly hodnoceny odpovědi z dotazníkového šetření týkající se výše uvedených čtyř typů lékařů. Jak jsem jiţ uvedl, tak návštěva praktického lékaře, dětského lékaře, stomatologa a gynekologa spadá pod nadlokální úroveň ve sféře zdravotnictví. Jelikoţ obcí, ve kterých se vyskytují všechny čtyři druhy lékařů, je daleko méně, proto jsem za nadlokální střediska určil ta, kde se z těchto čtyř druhů sluţeb vyskytují alespoň tři. V této fázi jsem vycházel z vyplněných dotazníků proto se nejedná pouze obce ve vymezeném území, ale i o další obce v dotaznících uvedené. Výše uvedené znázorňuje následující kartogram. 50

51 Střediska nadlokální úrovně ve zdravotnictví Pramen: Autor práce na základě získaných dat Obr. č. 6.: Nadlokální střediska ve zdravotnictví a jejich sféra vlivu 51

52 Střediska nadlokální úrovně ve zdravotnictví Nadlokální střediska ve zdravotnictví a jejich spádové obvody: Adamov Bílovice nad Svitavou Blansko Brno Dolní Kounice Drásov Ivančice Křenovice Kuřim Modřice Mokrá-Horákov Ořechov Oslavany Otnice Pohořelice Pozořice Rajhrad Rosice Říčany Sokolnice Šaratice Slavkov u Brna Střelice Šlapanice Tišnov Těšany Újezd u Brna Veverská Bitýška Vranovice Zastávka u Brna Zbýšov Ţidlochovice Jak jiţ vyplívá z výše uvedeného kartogramu, tak na nadlokální úrovni ve zdravotnictví se ve zkoumaném území nachází 32 nadlokálních středisek se svými spádovými obvody. Obce Bukovina, Bukovinka, Habrůvka, Křtiny, a Rudice spadají pod nadlokální středisko Jedovnice, které sice nespadá jiţ do zkoumaného území, ale obce, které jsem výše zmínil tam na základě dotazníků a výpočtu spadají právě tam. Dále obce Lesní Hluboké a Přibyslavice spadají pod nadlokální středisko Velká Bíteš. Ta sice také nespadá do zkoumaného území, ale zmíněné obce, které jsem výše zmínil tam na základě dotazníků a výpočtů spadají právě do Velké Bíteše. Dále je tu 9 obcí, které nemají převaţující spád k jednomu středisku a ty se nazývají jako oscilační. 52

53 Oscilační obce: Oscilují mezi obcemi: Babice u Rosic Zastávka u Brna Zbýšov Březina Bílovice nad Svitavou Brno Hlína Ivančice Ořechov Kupařovice Dolní Kounice Pohořelice Ledce Rajhrad Ţidlochovice Němčičky Dolní Kounice Pohořelice Pasohlávky Mikulov Pohořelice Troubsko Brno Střelice Vranov Brno Kuřim Mikroregionální střediska ve zdravotnickém regionu Za středisko mikroregionální úrovně byly označeny obce, které disponují lékaři specialisty a kde se nachází buď poliklinika nebo specializované zdravotnické středisko. Zde byla stanovena doplňující podmínka: obec byla označena střediskem mikroregionální úrovně, pokud ji jedna další obec uvedla jako hlavní cíl dojíţďky za lékaři specialisty. Také Maryáš ve své práci uvádí, ţe střediska vyšší obsluţné úrovně jsou také středisky na všech niţších úrovních obsluhy. Proto byla stanovena podmínka, ţe obec můţe být střediskem mikroregionální úrovně pouze v případě, ţe je současně střediskem nadlokální úrovně. Pro vymezení sfér vlivu středisek mikroregionální úrovně ve zdravotnickém mikroregionu byly hodnoceny odpovědi z dotazníkového šetření týkající se dojíţďky za lékaři specialisty nebo do specializovaného zdravotnického zařízení. Obce, které jsou střediskem na nadlokální úrovni a splňují i další podmínku, kterou je, ţe se v ní nachází poliklinika nebo minimálně pět ordinací speciálních lékařů, jedná se o mikroregionální středisko. Při hodnocení odpovědí z dotazníků jsem postupoval stejně jako u nadlokální úrovně s tím rozdílem, ţe údaje jsem počítal pro procesy na mikroregionální úrovni. Tedy jsem vţdy spočítal relativní význam pro všechny uváděné cíle, kdy tento význam se vţdy odvíjel od počtu uvedených cílu v daném procesu. Na základě významnosti 53

54 jsem pak přiřadil danou obec k nejsilnějšímu středisku. Jestliţe relativní význam druhého nejsilnějšího střediska přesahoval dvou třetin hodnoty prvního nejsilnějšího střediska, nemohla být obec jednoznačně přiřazena jen k jednomu středisku a tak jsem ji označil jako oscilační. Ta obec, která uvedla u všech procesů jen jeden cíl, byla k němu automaticky přiřazena. Výše uvedené znázorňuje následující kartogram. Střediska mikroregionální úrovně ve zdravotnictví Pramen: Autor práce na základě získaných dat Obr. č. 7.: Mikroregionální střediska ve zdravotnictví a jejich sféra vlivu 54

55 Střediska mikroregionální úrovně ve zdravotnictví Spádové obvody: Blansko Brno Ivančice Kuřim Modřice Pohořelice Rosice Slavkov u Brna Šlapanice Tišnov Újezd u Brna Zastávka u Brna Ţidlochovice Jak jiţ vyplívá z výše uvedeného kartogramu, tak na mikroregionální úrovni ve zdravotnictví se ve zkoumaném území nachází 13 mikroregionální středisek se svými spádovými obvody. Dále je tu 8 obcí, které nemají převaţující spád k jednomu středisku a ty se nazývají jako oscilační. Oscilační obce: Oscilují mezi obcemi: Adamov Blansko Brno Hlína Ivančice Rosice Kratochvilka Ivančice Zastávka Prace Šlapanice Újezd u Brna Sentice Kuřim Tišnov Telnice Brno Újezd u Brna Vranovice Pohořelice Ţidlochovice Zbýšov Slavkov u Brna Újezd u Brna 4.2. Školský region Ve zkoumaném území byla dojíţďka do škol zjišťována na nadlokální a mikroregionální úrovni. Obsluţné procesy nadlokální úrovně, které byly ve školském mikroregionu hodnoceny, jsou dojíţďka do mateřských škol a základních škol, které 55

56 mají dle odborného názvosloví vyšší stupeň, to je konkrétně třídy ročník. Obsluţným procesem mikroreginální úrovně, který bude ve školském mikroregionu hodnocen, je dojíţďka do gymnázií, středních odborných škol, středních škol a středních odborných učilišť. Rozdělení do úrovní je stejné, jako u zdravotnického regionu, tedy na nadlokání školský region a mirkoregionální školský region. Pro nadlokální školský region jsem hodnotil dojíţďku do základních škol, kdy za nadlokální střediska jsou povaţovány ty obce, ve kterých se nachází úplná základní škola, tedy škola s třídou. A pro mikroregionální školský region jsem pak hodnotil dojíţďku do gymnázií, středních odborných škol a učilišť. Přičemţ jako mikroregionální střediska jsem určil ty, která jsou nadlokálními středisky a zároveň v nich najdeme minimálně dva druhy středních škol, ať uţ gymnázií, odborných škol či učilišť. Nadlokální střediska ve školském regionu Za střediska nadlokální úrovně byly označeny obce, ve kterých se nachází základní škola, která má dle názvosloví vyšší stupeň třídy ročník. Pokud se tedy v obci nachází základní škola dle názvosloví niţším stupněm třídy ročník, nebyla tato obec za středisko nadlokální úrovně povaţována. Vymezení zázemí středisek nadlokální úrovně ve školském mikroregionu proběhlo obdobně jako vymezení zázemí středisek nadlokální úrovně ve zdravotnickém mikroregionu. Pro vymezení sfér vlivu středisek nadlokální úrovně ve školském mikroregionu byly hodnoceny odpovědi z dotazníkového šetření týkajících se základních škol. Při zjištění nadlokálních středisek pro školský region jsem vycházel z dotazníkového šetření. Všechny obce, tedy i ty mimo šetřené území, které mají úplnou základní školu jsem stanovil jako nadlokální středisko pro oblast školství. Při zjišťování sfér vlivu obsluţných středisek z dotazníků jsem postupoval následovně: U kaţdé obce, která uvedla v dotazníku pro jednotlivé procesy různé cíle, jsem vypočítal všechny relativní významy uvedených cílů. Součet realitních významů jednotlivých cílů byl pak rozhodující. Cíl, který měl největší relativní význam je povaţován za spádové středisko dané oce. To ovšem neplatí v případě, kdy druhý nejsilnější cíl přesáhl dvě třetiny hodnoty nejsilnějšího cíle. V takovém případě nelze jednoznačně přiřadit obce k jednomu cíli a tudíţ je označena jako oscilační. Pokud obec 56

57 uvedla u všech nadlokálních procesů jen jeden cíl, není třeba ţádných výpočtů relativního významu, a obec jsem jednoznačně k tomuto cíli přiřadil. Obce byly přiřazeny ke střediskům na základě převaţujícího spádu, kdy celkový relativní význam který je na základě určení podle součtu hodnot u jednotlivých cílů druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více neţ dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvního nejsilnějšího střediska. Obce nevykazující k ţádnému středisku dostatečně významnou spádovost byly povaţovány za oscilační a jejich spád se rozděloval mezi více obcí. Výše uvedené znázorňuje následující kartogram. 57

58 Střediska nadlokální úrovně ve školství Pramen: Autor práce na základě získaných dat Obr. č. 8.: Nadlokální střediska ve školství a jejich sféra vlivu 58

59 Střediska nadlokální úrovně ve školství Spádové obvody: Adamov Bílovice nad Svitavou Blansko Brno Dolní Kounice Drásov Ivančice Kanice Křtiny Křenovice Kuřim Lipůvka Loděnice Modřice Mokrá-Horákov Ořechov Oslavany Otnice Pohořelice Pozořice Rajhrad Rosice Ostrovačice Šaratice Sokolnice Slavkov u Brna Střelice Šlapanice Tišnov Těšany Újezd u Brna Veverská Bitýška Vlasatice Vranovice Zastávka u Brna Zbýšov Ţelešice Ţidlochovice Jak jiţ vyplívá z výše uvedeného kartogramu, tak na nadlokální úrovni ve školství se ve zkoumaném území nachází 38 nadlokálních středisek se svými spádovými obvody. Obec Rudice spadá pod nadlokální středisko Jedovnice, které sice nespadá jiţ do zkoumaného území, ale obec Rudice na základě dotazníků a výpočtu spadá právě tam. Dále obce Lesní Hluboké a Přibyslavice spadají pod nadlokální středisko Velká Bíteš. Ta sice také nespadá do zkoumaného území, ale zmíněné obce tam spadají. Dále je tu 11 obcí, které nemají převaţující spád k jednomu středisku a ty se nazývají jako oscilační. 59

60 Oscilační obce: Oscilují mezi obcemi: Bratčice Dolní Kounice Rajhrad Hlína Ivančice Ořechov Jinačovice Brno Kuřim Moravany Brno Modřice Otmarov Brno Sokolnice Přibice Pohořelice Vranovice Přísnotice Vranovice Ţidlochovice Řícmanice Bílovice nad Svitavou Kanice Sobotovice Rajhrad Ţidlochovice Troubsko Brno Střelice Vranov Brno Kuřim Mikroregionální střediska ve školském regionu Jako střediska mikroregionální úrovně byla určena obce, v nichţ se nachází gymnázium, střední odborná škola, střední škola nebo střední odborné učiliště. Rovněţ zde byla stanovena doplňující podmínka: obec byla označena střediskem mikroregionální úrovně, pokud v ní byly minimálně dva některé typy středních škol. V dané obci musejí být minimálně dvě střední školy. Proto tuto podmínku v daném zkoumaném území splňovalo jen málo měst či obcí. Obce, aby byli určeny za střediska mikroregionální úrovně museli kromě této dojíţďky do gymnázií, středních odborných škol, středních škol a středních odborných učilišť být téţ označena střediskem nadlokální úrovně. Pro vymezení sfér vlivu středisek mikroregionální úrovně ve školském mikroregionu byly hodnoceny odpovědi z dotazníkového šetření týkající se dojíţďky do středních škol. Pokud u této odpovědi obec uváděla pouze jeden cíl, který byl současně střediskem mikroregionální úrovně, byla obec k tomuto středisku rovnou přiřazena. V případě, ţe obec u této odpovědi uvedla více cílů, které byly určeny jako střediska mikroregionální úrovně, byla tato obec povaţována za oscilační a jejich spád rozdělen. 60

61 Stejně jako v oblasti mikroregionálního zdravotnictví i ve školství jsem postupoval dle jiţ zmíněné metody výpočtu relativních významů daných cílů. Nejprve jsem spočítal relativní význam pro všechny uváděné cíle, kdy tento význam se vţdy odvíjel od počtu uvedených cílu v daném procesu. Podle významnosti jsem pak přiřadil danou obec k nejsilnějšímu středisku. Jestliţe relativní význam druhého nejsilnějšího střediska přesahoval dvě třetiny hodnoty prvního nejsilnějšího střediska, nemohla být obec jednoznačně přiřazena jen k jednomu středisku a tak jsem ji označil jako oscilační. Ta obec, která uvedla u všech procesů na mikroregionální úrovni jen jeden cíl, byla k němu automaticky přiřazena. V této oblasti se na základě dotazníků vyskytuje nejméně spádových obvodů, konkrétně se jedná o čtyři obvody, a to Brno, Blansko, Ivančice a Tišnov. Výše uvedené znázorňuje následující kartogram. 61

62 Střediska mikroregionální úrovně ve školství Pramen: Autor práce na základě získaných dat Obr. č. 9.: Mikroregionální střediska ve školství a jejich sféra vlivu Střediska mikroregionální úrovně ve školství Spádové obvody: Blansko Brno Ivančice Tišnov 62

63 Jak jiţ vyplívá z výše uvedeného kartogramu, tak na mikroregionální úrovni ve školství se ve zkoumaném území nacházejí 4 mikroregionální střediska se svými spádovými obvody. Dále je tu 23 obcí, které nemají převaţující spád k jednomu středisku a ty se nazývají jako oscilační. Oscilační obce: Oscilují mezi obcemi: Adamov Blansko Brno Babice u Rosic Brno Ivančice Holubice Brno Bučovice Hrušky Brno Bučovice Chudičce Brno Tišnov Ivaň Brno Hustopeče Křenovice Brno Bučovice Kuřim Brno Tišnov Moravské Knínice Brno Tišnov Moutnice Brno Hustopeče Nesvačilka Brno Hustopeče Němčičky Brno Ivančice Pasohlávky Brno Mikulov Příbram na Moravě Brno Ivančice Rosice Brno Ivančice Silůvky Brno Ivančice Slavkov u Brna Brno Bučovice Těšany Brno Hustopeče Troskotovice Brno Znojmo Velešovice Brno Vyškov Vranovice Brno Hustopeče Vysoké Popovice Brno Ivančice Zastávka Brno Ivančice 63

64 4.3. Region maloobchodu a sluţeb Stejně jako v předešlých dvou parciálních regionech zdravotnictví a školství, i při dojíţďce za sluţbami a maloobchodem musíme rozdělit tyto sluţby na nadlokální a mikroregionální úrovně. Ve zkoumaném území byly obsluţné procesy zkoumány jak jsem jiţ výše uvedl na nadlokální a mikroregionální úrovni. Pomocí rozboru dotazníků byl zjištěn počet obcí uváděných jako cíle dojíţďky v jednotlivých obsluţných procesech. Na základě údajů o počtu hlavních cílů byly na nadlokální úrovni hodnoceny následující procesy: nákupy běţného textilu a obuvi, nákupy léků a běţné sluţby. U nákupů běţného textilu a obuvi bylo uvedeno málo hlavních cílů, ale počet veškerých cílů odpovídal spíše nadlokální úrovni. Na základě údajů, které byly zjištěny, byl nákup běţného textilu a obuvi zařazen mezi hodnocené nadlokální obsluţné procesy. Na základě údajů o počtu obcí uváděných jako cíle dojíţďky v jednotlivých obsluţných procesech byly obsluţnými procesy mikroregionální úrovně, které budou hodnoceny, stanoveny následující procesy: nákupy běţného průmyslového zboţí, speciální sluţby, nákupy knih, nákupy nábytku, nákupy specializovaného výběrového zboţí. Jak jiţ bylo výše uvedeno, tak jsem při výpočtech vycházel z výše zmíněných sluţeb a jako nadlokální stanovil nákup běţného textilu a obuvi, běţné sluţby a návštěvu lékárny, a pro mikroregionální úroveň pak těchto pět druhů sluţeb nákup běţného průmyslového zboţí, nákup knih, hudebních a filmových nosičů, nákup nábytku, speciální sluţby a nákup speciálního výběrového zboţí. Obce, kde se na nadlokální úrovni vyskytují alespoň dvě ze zmíněných sluţeb jsem hodnotil jako nadlokální střediska. A ty obce, kde se nachází alespoň čtyři druhy sluţeb na mikroregionální úrovni z pěti zmiňovaných, jsem stanovil jako mikroregionální střediska. U střediska mikroregionálního je samozřejmostí podmínka, ţe se musí jednat zároveň o středisko nadlokální. Výpočty pro tuto oblast maloobchodu a sluţeb jsem provedl podle metodiky uvedené v předchozích teoretických kapitolách. Na rozdíl od zdravotnického regionu a regionu školského, jsem tuto metodiku pouţil kompletně. Tedy bez zjednodušení, coţ je dáno tím, ţe oblast maloobchodu a sluţeb nemá ţádnou předem stanovenou hierarchii, jako je tomu u předešlých dvou regionů. Nejprve jsem tedy vypočítal relativní významy jednotlivých cílů uváděných obcemi v dotaznících, následně ještě ke kaţdému procesu 64

65 přiřadil koeficient, podle jeho frekvence vyuţívání. Hodnoty koeficientů a způsob jejich výpočtu je uveden níţe. Jako poslední část pro určení nadlokálních a mikroregionálních středisek pro oblast maloobchodu a sluţeb byl výpočet celkového relativního významu pro uvedené cíle. Po těchto výpočtech, respektive po výpočtu celkového relativního významu, jsem na základě vypočítaných hodnot přiřazoval obce ke spádovým obvodům. Oblast maloobchodu a sluţeb vychází z dotazníkového šetření, kde pro určení nadlokální a mikroregionální úrovně vycházím z hlavních cílů. Tyto hlavní cíle uvedly obce v dotaznících. Pro nadlokální úroveň střediska musela být obec uvedena alespoň jednou další obcí v dotazníku jako hlavní cíl v příslušném obsluţném procesu. Jestliţe tato obec byla uvedena jako hlavní cíl alespoň u dvou sluţeb ze tří, kterými jsou nákup textilu a obuvi, běţné sluţby a návštěva lékárny. Pro mikroregionální úroveň střediska musí obec splňovat podmínku nadlokálního střediska a zároveň musí být další obcí uvedena jako hlavní cíl ve čtyřech druzích sluţeb z těchto pěti nákup běţného průmyslového zboţí, speciální sluţby, nákup knih a mediálních nosičů, nákupy speciálního a výběrového zboţí, nákupy nábytku a bytových doplňků. Podle metodiky, kterou jsem jiţ zmiňoval v teoretické části této práce, je třeba také určit koeficienty významnosti jednotlivých procesů. Tyto koeficienty jsem určil podle počtu středisek, jeţ byly uváděny obcemi u jednotlivých procesů. Podle Maryášovy metodiky platí, ţe tam, kde se objevuje nejvíce cílových obcí se nachází nejvýznamnější obsluţný proces. S těmito koeficienty se poté následně pracuje a počítá při výpočtu hodnot získaných z dotazníkového šetření, proto jsou nezbytné pro závěrečné zhodnocení dotazníků. Následující tabulka uvádí tyto koeficienty a zároveň počet hlavních cílů, jakoţto počet středisek v jednotlivých obsluţných procesech. 65

66 Tab. č. 4.: Hodnoty koeficientů a počet hlavních cílů v jednotlivých obsluţných procesech Koeficient Hlavní cíle Nákup běţného textilu a obuvi 2,4 17 Běţné sluţby (kadeřnictví, holičství, čistírna, aj.) 4,1 29 Návštěva lékárny 3,1 22 Nákup běţného průmyslového zboţí (elektronika,domácí potřeby) 2,1 15 Nákup knih, hudebních a filmových nosičů (CD, DVD) 1,6 11 Nákup nábytku 1,3 9 Speciální sluţby (fotograf,oprava hodinek, oprava elektroniky aj.) 1 7 Nákup speciálního výběrového zboţí (automobily, šperky, aj.) 1,1 8 Vytvořeno autorem na základě dat, získaných v dotazníkovém šetření Nejmenší počet hlavních cílů se vyskytoval u speciálních sluţeb, a proto byl tento proces brán jako základ a ostatní koeficienty byly vypočítány na základě tohoto. Výpočet koeficientu jsem tedy podle metodiky popsané v teoretických částech práce provedl jako poměr počtu hlavních cílů v základním procesu s ostatními obsluţnými procesy. Pro vymezení a popis jednotlivých regionů jak ve zdravotnictví, tak taky ve školství, tak téţ v maloobchodu a ve sluţbách je potřeba vyhodnotit data z dotazníkového šetření. Pro kaţdou obec jsem při výpočtu postupoval podle jiţ zmíněné metodiky uvedené v předchozích teoretických částech této práce. Po výpočtu relativního významu pro jednotlivé procesy a celkového relativního významu pro dané cíle jsem přiřazoval kaţdou obec ke středisku, ke kterému podle výpočtu náleţelo. Jedná se o středisko s převaţujícím spádem, u kterého platí podmínka, ţe celkový relativní význam spádového střediska musí být větší neţ celkový relativní význam druhého nejsilnějšího střediska. A to tak, ţe druhé nejsilnější středisko nesmí přesáhnout dvě třetiny významu střediska prvního. Samozřejmě se objevují obce, které tuto podmínku nesplňují a jejich celkové relativní významy jsou si blízké. Takové obce nemohou být přiřazeny pouze k jednomu středisku, ale oscilují mezi dvěma nejsilnějšími a proto jsou přiřazeny k oběma a jsou označené jako oscilační. Výsledky těchto výpočtů jsou znázorněny v kartogramech u příslušných parciálních regionů. 66

67 Nadlokální střediska v regionu v maloobchodě a sluţbách Za střediska nadlokální úrovně byly označeny obce, které mají alespoň tři ze čtyř uvedených sluţeb a jsou uvedeny alespoň jednou obcí a také hlavně včetně sebe samé jako hlavní cíl dojíţďky za výše uvedenými sluţbami. Ze všech sluţeb uvedených v dotazníku jsem na nadlokální úroveň stanovil dojíţďku za nákupy běţného textilu a obuvi, dojíţďku za běţnými sluţbami a návštěvu lékárny. Střediska, která jsou hodnocena jako spádová na nadlokální úrovni jsou ta, kde se vyskytují alespoň dvě ze tří zmiňovaných sluţeb. Výsledné obce vzešly z vyplněných dotazníků a jedná se o obce ve vymezeném území. Na základě všech dat získaných při dotazníkovém šetření vzešlých z vyplněných dotazníků obce uvedly různé cíle za dojíţďkou za sluţbami a maloobchodem. U kaţdého zmíněného procesu jsem poté následně vypočítal relativní význam všech cílů a dále poté pro jednotlivé cíle jejich celkový relativní význam. Výsledek těchto výpočtů slouţil jako podklad pro přiřazování obcí ke spádovým střediskům. U obcí, kde druhé nejsilnější středisko přesahovalo hranici dvou třetin hodnoty celkového relativního významu prvního nejsilnějšího střediska, byly tyto zmíněné obce označeny jako oscilační. Jestliţe některá obec uvedla pouze jeden cíl u všech procesu nadlokální úrovně, automaticky jsem ji k tomuto cíli přiřadil. Výše uvedené znázorňuje následující kartogram. 67

68 Střediska nadlokální úrovně v maloobchodě a sluţbách Pramen: Autor práce na základě získaných dat Obr. č. 10.: Nadlokální střediska v maloobchodě a sluţbách a jejich sféra vlivu 68