SPÁDOVOST ZA SLUŽBAMI V OKRESE SVITAVY

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa SPÁDOVOST ZA SLUŽBAMI V OKRESE SVITAVY Travel to services in district Svitavy Diplomová práce Vedoucí práce: RNDr. Jaroslav MARYÁŠ, CSc. Autor: Bc. Lucie VYHNÁLKOVÁ Brno, 2013

2 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra regionální ekonomie a správy Akademický rok 2011/2012 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro: VYHNÁLKOVÁ Lucie, Bc. Obor: Regionální rozvoj a správa Název tématu: Spádovost za službami v okrese Svitavy Travel to services in district Svitavy Zásady pro vypracování Problémová oblast: Cíl práce: region, regionotvorné procesy, hierarchie služeb, vývojové tendence Cílem práce je analýza procesů obslužné spádovosti v okrese Svitavy, včetně vymezení parciálních mikroregionů. Doporučuji před vlastní analýzou diskuzi s literaturou týkající se pojetí regionu, resp. mikroregionu, regionotvorných procesů a hierarchie služeb. Základem pak bude analýza základních mikroregionálních obslužných procesů (školství, zdravotnictví, maloobchod a služby), současný stav a vývoj. Zde je nezbytné vlastní anketární šetření. Postup práce a použité metody: 1. Vymezení předmětu, cíle práce a metod zkoumání. 2. Sběr informací a anketární šetření. 3. Analýza získaných informací, komparace poznatků. 4. Zhodnocení a závěry vyplývající z analýzy a komparací.

3 Rozsah grafických prací: Rozsah práce bez příloh: nespecifikováno stran Seznam odborné literatury: Hampl, M.: Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta UK v Praze, Praha Maryáš, J.: Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu. [Výzkumná zpráva.] Geografický ústav ČSAV, Brno Maryáš, J.: Dojížďka do škol a za službami. In Atlas obyvatelstva. Geografický ústav ČSAV - Federální statistický úřad, Brno - Praha Další literatura bude upřesněna v průběhu zpracování diplomové práce. Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc. Datum zadání diplomové práce: Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. vedoucí katedry děkan V Brně dne

4 Jméno a příjmení autora: Bc. Lucie Vyhnálková Název diplomové práce: Spádovost za službami v okrese Svitavy Název práce v angličtině: Travel to services in Svitavy region Katedra: Regionální ekonomie a správy Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc. Rok obhajoby: 2013 Anotace Tato diplomová práce analyzuje procesy obslužné spádovosti v okrese Svitavy. Zkoumané území zahrnuje celkem 116 obcí, které spadají do čtyř nižších administrativních celků představovaných obcemi s rozšířenou působností a dále 13 obcí s tímto regionem sousedících. Předmětem zkoumání byly obslužné procesy ve školství, zdravotnictví, maloobchodě a službách. Bylo provedeno dotazníkové šetření, ve kterém byly zjišťovány potřebné informace, následovalo vyhodnocení dotazníků, na jehož základě byly vymezeny parciální mikroregiony a jejich obslužná střediska na nadlokální a mikroregionální úrovni. Následně byl vytvořen a popsán komplexní obslužný mikroregion zkoumaného území. Annotation This publication analyzes processes of the public utilities network falling within the competence in district Svitavy. The territory under review includes 116 villages falling four lower administrative units represented municipalities with extended powers and 13 neighbouring villages. The analysis is focused on the utility processes in the field of education, medical care, retailing and services. In order to gain necessary information the questionnaire survey was carried out, based on the evaluation of the questionnaire, partial microregions and their service centres at a supra-local and micro-regional level have been specified. Subsequently was developed and described a comprehensive service microregion study area. Klíčová slova region, mikroregion, zdravotnictví, školství, maloobchod, služby, spádovost, Svitavsko Keywords region, micro-region, medical care, education, retail, services, travel, Svitavy region

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Spádovost za službami v okrese Svitavy zpracovala samostatně pod vedením RNDr. Jaroslava Maryáše, CSc. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 23. dubna 2013 vlastnoruční podpis autora

6 Poděkování Děkuji vedoucímu této diplomové práce RNDr. Jaroslavu Maryášovi, CSc. za jeho vedení, odborné rady a cenné připomínky, které mi poskytoval během vypracování celé práce. Dále děkuji všem představitelům dotazovaných obcí za ochotu a spolupráci.

7 OBSAH ÚVOD VYMEZENÍ REGIONŮ, STŘEDISEK A OBSLUŽNÉ SPÁDOVOSTI Dělení regionů Homogenní regiony Nodální regiony Sociogeografický region Hierarchie regionů Regionotvorné procesy Metodika výběru středisek Výběr středisek pomocí statistických charakteristik Určení středisek dle dynamických charakteristik Výběr středisek na základě regionální působnosti Vymezení sfér vlivu obslužných středisek Vymezení sfér vlivu středisek založené na interakčních modelech Vymezení sfér vlivu na základě anketárních šetření TEOREGICKÉ VYMEZENÍ DOTAZNÍKU A JEHO TVORBA Metodika tvorby dotazníku Pravidla návrhu dotazníku Metody a techniky sběru dat Proces tvorby vlastního dotazníku Využitá data Tvorba dotazníku VYMEZENÍ ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ PARCIÁLNÍ OBSLUŽNÉ MIKROREGIONY ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ Metodika práce Zdravotnický region... 47

8 4.2.1 Nadlokální zdravotnický region Mikroregionální zdravotnický region Školský region Nadlokální školský region Mikroregionální školský region Region maloobchodu a služeb Nadlokální region maloobchodu a služeb Mikroregionální region maloobchodu a služeb Komplexní obslužný region Vymezení sféry působnosti nadlokálních středisek Vymezení sféry působnosti mikroregionálních středisek PŘÍPADOVÁ STUDIE SROVNÁNÍ VÝPOVĚDÍ VEDENÍ OBECNÍCH ÚŘADŮ A OBYVATEL NA SVITAVSKU ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY INTERNETOVÉ ZDROJE SEZNAM TABULEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM PŘÍLOH... 89

9 ÚVOD V dnešní moderní globalizované době můžeme sledovat neustále se zvyšující nároky na kvalitu výrobků a poskytovaných služeb. Spotřebitelé se stávají stále kritičtější a očekávají od výrobků a služeb, které si koupí víc. Mají dostatek informací a jsou si vědomi benefitů dostupných na trhu. K tomu, aby však mohly být veškeré nároky spotřebitelů uspokojovány, musí existovat místa, kde budou tyto služby dostupné. Dnes se dojížďka stala již součástí našeho každodenního života a zároveň i prostředkem, jak zmírnit nerovnoměrné rozmístění obyvatel a zařízení občanské vybavenosti. Úzkou souvislost můžeme spatřovat zejména na příkladu malých obcí, které jsou dlouhodobě zdrojem intenzivní vyjížďky. Tradiční model, kdy intenzita dojížďky je závislá na velikosti obce, je postupně doplňován o nové, vývojově vyšší formy prostorových interakcí. Hlavní problematikou, kterou se budu v této práci zabývat, je analýza procesů obslužné spádovosti v regionu Svitavy. Dále se zaměřím na vymezení parciálních regionů a následně i komplexního obslužného regionu. Zkoumaná oblast, okres Svitavy, je rozdělena na čtyři nižší administrativní celky představované obcemi s rozšířenou působností. Jedná se o Litomyšl, Moravskou Třebovou, Poličku a Svitavy. Pod vybrané území spadá celkově 116 obcí. Ve všech těchto obcích budu formou dotazníkového šetření zjišťovat dojížďku obyvatelstva do zdravotnických zařízení, do školských zařízení a za maloobchodem a službami. Prostřednictvím elektronické pošty oslovím všechny starosty/starostky zkoumaného území. Představitelům obcí rozešlu jak samotný dotazník, tak průvodní dopis. Tyto dotazníky budu dále analyzovat a vyhodnocovat. Na základě získaných informací si vymezím několik cílů. Hlavním cílem této práce je analýza procesů obslužné spádovosti v okrese Svitavy, včetně vymezení parciálních mikroregionů. Na základě analýzy informací získaných z dotazníkového šetření jsem si zvolila několik dílčích cílů, které povedou k jeho naplnění. Jako první dílčí cíl jsem si stanovila vymezit zkoumané území. Podrobný popis administrativního členění včetně přehledu nejdůležitějších ukazatelů o obcích naleznete v kapitole 3 Vymezení zkoumaného území. 7

10 Mým druhým dílčím cílem je vymezit parciální obslužné mikroregiony zkoumaného území a to pomocí dojížďky do zdravotnických zařízení v kapitole 4.2, do školského zařízení kapitola 4.3, za maloobchodem a službami v kapitole 4.4. U všech regionů byla vymezena jak nadlokální, tak mikroregionální úroveň. Konečné výsledky byly následně zaneseny do map. Na základě vymezení regionu zdravotnického, školského a maloobchodu a služeb jsem vytvořila komplexní obslužný region v kapitole Tento komplexní region byl také vymezen jak pro nadlokální, tak mikroregionální úroveň a následně zanesen do map. Posledním cílem je porovnat výsledky anketárního šetření získané od starostů obcí s přímým šetřením provedeném na vzorku 2 % obyvatel zkoumané oblasti. Toto srovnání bude podrobně rozepsáno v kapitole 5 Případová studie srovnání výpovědí vedení obecních úřadů a obyvatel na Svitavsku. 8

11 1 VYMEZENÍ REGIONŮ, STŘEDISEK A OBSLUŽNÉ SPÁDOVOSTI Tato kapitola bude zaměřena na dělení a hierarchizaci regionů. Dále se pak budu zabývat metodou výběru středisek na základě statistických charakteristik, dle dynamických charakteristik a na základě regionální působnosti. Zaměřím se také na vymezení sfér vlivu obslužných středisek a to jednak na základě interakčních modelů, tak i anketárního šetření. Vymezit pojem region není vůbec jednoduchou záležitostí. V literatuře se tento pojem definuje mnoha způsoby, zejména v závislosti na vědní disciplíně, ve kterých je používán a to ať už se jedná o ekonomii, geografii, statistiku, sociologii či další. Vždy je proto přednostně důležité, pro jaký účel je pojem region vymezován. Nejjednodušším způsobem můžeme definovat region, je jako určitou část geografické sféry, tedy jako výsledek její prostorové či územní diferenciace. Obecně je přijímána definice, která chápe region jako složitý dynamický prostorový systém, formulující se na zemském povrchu na základě určitých znaků a procesů, které jej odlišují od okolí. (Anděl 1996, s. 5), (Toušek et al. 2008, s. 372, 373) 1.1 Dělení regionů Dle struktury můžeme regiony dělit na dva základní způsoby: Homogenní (formální) regiony Nodální (funkční) regiony) Homogenní regiony Homogenní regiony se vyznačují maximální vnitřní homogenitou a maximální vnější heterogenitou. V podstatě se jedná o vymezování regionů na základně podobných vlastností. Tyto regiony jsou vnitřně stejnorodé. Do homogenních regionů patří relativně nekomplexní regiony, se kterými se setkáváme ve fyzické geografii, ale také různé politické či administrativní celky, kulturní regiony, zemědělské regiony, rekreační regiony a mnoho 9

12 dalších. Záleží na typu kritérií, dle kterých je region vymezen. Jde o nalezení shody regiony s převahou pěstování brambor, přibližně stejně hustě osídlené regiony, regiony se stejnými hospodářskými podmínkami apod. Homogenita vždy ale není absolutní, vždy se projevují určité odchylky. Někdy je tento typ regionu označován jako fyzickogeografický region, což je ale dosti nepřesné. (Anděl 1996, s. 21) Nodální regiony Nodální regiony, nebo také tak zvané funkční regiony, jsou založeny jako prostorový systém na interakci mezi centrem, jádrem, ohniskem 1 a jeho zázemím. Na rozdíl od homogenních (formálních) regionů jsou většinou dynamické a mohou se měnit. Nodální regiony se nazývají podle rozhodující role nodálního centra (střediska). Říká se jim také regiony spádové či funkční. Kritériem pro vymezování těchto regionů je síla, neboli intenzita, vazeb mezi centrem a prvky v zázemí. Jsou založeny na protikladu koncentrace určitých jevů (sociální, ekonomické a jiné povahy) v regionálním jádru a rozptylu těchto jevů v okolí střediska. Je pro ně charakteristické nerovnoměrné uspořádání jevů. Jako příklad tohoto typu regionu si můžeme uvést regiony dojížďky do práce, do škol či za službami, případně migrační regiony. Tento typ bývá často označován jako sociogeografický region. (Anděl 1996, s. 7,21) Sociogeografický region Sociogeografický region 2 představuje komplex rozmanitých sociálně-geografických jevů integrovaných jejich vzájemnými vztahy. Organizace těchto vztahů odráží současně formu příslušné dělby práce, vnitřní diferenciaci relativně komplexního celku do základních funkčních specializovaných částí. Můžeme zde ovšem rozlišovat množství různých vztahů, resp. regionálních procesů, přičemž často zjišťujeme jejich vzájemnou nesouhlasnost, stejně jako jejich významovou nerovnocennost. Můžeme tedy říci, že určování a vymezování sociogeografických regionů je nutné zakládat na vyhodnocení těch vztahů, které jsou 1 Ohnisko (nebo také nazýváno jako středisko), bývá nositelem pokroku a většinou v rozhodující míře ovlivňuje své zázemí. 2 Pojem sociálněgeografický region používají autoři Hampl, Gardavský, Kuhnl ve starší publikaci Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR z roku 1987, pojem sociogeografický region používá Hampl v publikaci Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný kontext a dále tento pojem používá i Anděl, ve své publikaci Sociogeografická regionalizace. V dalším textu budu používat pojem sociogeografický region. 10

13 významově primární. Je přirozené, že v závislosti na zvětšování regionů dochází k postupnému relativnímu uzavírání stále většího počtu vztahů, k zvyšování soběstačnosti regionů atd. Lze tedy konstatovat všeobecnou souvislost mezi velikostí a vztahovou uzavřeností regionu na straně jedné a na straně druhé dominantní význam řádovostní diferenciace pro stanovení hlavních region integrujících vztahů. (Hampl, Gardavský, Kühnl 1987, s ) 1.2 Hierarchie regionů Současné zpracování sociogeografické regionalizace České republiky bezprostředně navazuje na dřívější práce tohoto druhu. Tato problematika poskytuje územně podrobně členěné informace o dojížďce za prací a do škol, tj. jedná se o nejfrekventovanější regionální procesy. Tyto dojížďkové procesy jsou dostatečně reprezentativní pro vymezování sociogeografických regionů i pro jejich hierarchické rozlišování. Zdůraznit lze v tomto ohledu jak vysokou intenzitu těchto regionálních procesů, tak i výraznou souhlasnost souboru vztahů typu středisko- zázemí a nižší středisko-vyšší středisko jak to prokázaly již dříve zpracované regionalizace. (Hampl 2005, s. 78, 79) V souladu s uvedenými skutečnostmi stanovuje Hampl výchozí zásady sociogeografické regionalizace. V první řadě se jedná o vymezení elementárních funkčních regionů mikroregionů 1. stupně jakožto stavebních jednotek celého regionálního systému. Kritériem jejich vymezení je převládající směr pracovní vyjížďky z jednotlivých obcí (nestředisek) do vybraných středisek. Dojížďka do zaměstnání výrazně převyšuje ostatní formy prostorové mobility obyvatelstva. Její relativní uzavřenost v rámci mikroregionů je tedy základním kritériem pro stanovení vztahově uzavřených sociogeografických jednotek. Další zásady vyplývá, že na vyšších hierarchických úrovních jsou nejvýznamnější vztahy mezi samotnými středisky. Prvotním kritériem pro seskupování mikroregionů 1. stupně do vyšších celků je proto nejsilnější směr celkové vyjížďky z nižších/podřízených středisek do center silnějších. (Hampl 2005, s. 79, 80) Dále pak Hampl uvádí dvě obecnější zásady regionalizace. Za prvé se jedná o požadavek územní celistvosti vymezování regionů vyloučení enkláv. Zde je rozhodující další hlavní směr spádu nižší jednotky vůči jednotce vyšší. A za druhé je to požadavek dostatečné velikosti jednak celého regionu, jednak samotného zázemí střediska. Tím je zohledněna 11

14 alespoň základním způsobem relativní autonomie regionu a zároveň je tak definován výběr středisek: střediskem může být pouze město, které si vytváří zázemí, resp. celý region. (Hampl 2005, s. 80) Na základě výše uvedených zásad regionalizace, vymezuje Hampl čtyři základní hierarchické úrovně. Těmito úrovněmi jsou: mikroregiony 1. stupně, mikroregiony 2. stupně, mezoregiony a makroregiony. V rámci úrovně mikroregionů 1. stupně jsou dále zmiňovány subregiony. 3 Subregiony Jedná se o relativně nekomplexní územní celky neboli jednotky, v jejichž rámci nejsou uzavřeny nejdůležitější a nejčastější potřeby individuálních obyvatel. Nejvyšší intenzitu a v podstatě i nejvyšší kvalitativní význam mají vztahy mezi bydlištěm, základními službami a pracovištěm obyvatelstva. V rámci subregionů jsou relativně uzavřeny pouze vztahy mezi bydlištěm a některými základními službami. Jiné elementární obslužné vztahy jsou pak v rámci subregionu uzavřeny jen částečně (resp. nedostatečně). Výraznější neuzavřenost můžeme pozorovat u pracovních vztahů, které jsou v rámci subregionů relativně uzavřeny jen výjimečně. Subregiony můžeme přirovnat, případně ztotožňovat se spádovými územími středisek osídlení místního významu. Tyto územní celky představují vlastně budoucí a v některých případech již současné elementární administrativní jednotky. (Hampl, Gardavský, Kühnl 1987, s. 131) Mikroregiony 1. stupně Jedná se o elementární funkční jednotky celého regionálního systému. Skladebností mikroregionů 1. stupně vznikají ostatní vyšší hierarchické úrovně (celky). Tato skladebnost vychází z obecné zásady regionalizace a tou je zachování nejsilnějších vazeb. Na této úrovni jsou také uzavřeny nejfrekventovanější regionální procesy primárně se jedná o dojížďku za prací, sekundárně především o pravděpodobný obslužný spád obcí a dojížďky do škol. Ve finálním výběru byla použita velikostní kritéria. (Hampl 2005, s ) Abychom mohli hovořit o mikroregionu 1. stupně, musí být minimální velikost celého regionu 15 tisíc obyvatel a samotného zázemí 5 tisíc obyvatel. Tyto hodnoty odpovídají 3 Tato úroveň je pro zpracování mé diplomové práce velice důležitá, proto ji budu charakterizovat samostatně, nejen podle Hampla, ale i dalších autorů. 12

15 přibližně modální velikosti pracovních obvodů a lze je proto označit za kritické pro formování elementárně vyvinutého funkčního mikroregionu s odpovídající polaritou střediska a zázemí. (Hampl 2005, s. 81) Je nutné zdůraznit, že i v případě mikroregionů 1. stupně existuje řada jednotek přechodného typu. Jedná se o: o subregionální typ A podmínka 15 tisíc obyvatel je splněna, ale v centru žije jen obyvatel o subregionální typ B v centru se nachází přes 5 tisíc obyvatel, v pracovním obvodu se nachází ale pouze obyvatel. Jedná se tedy o dva polohové typy větší města v relativně exponované poloze nebo malá města v relativně periferní poloze. (Hampl 2005, s. 81) Mikroregiony 2. stupně Na této hierarchické úrovni jsou významné především vztahy mezi středisky samotnými. Integrita regionů je však již slabší. Výběr středisek mikroregionů 2. stupně je založen především na kritériu populační velikosti. Jednoznačně byla pak vybrána ta střediska, která si podřizují mikroregion 1. stupně. Systém mikroregionů 2. stupně můžeme připodobnit k okresům. (Hampl 2005, s ) Mezoregiony Jedná se o územně rozsáhlé jednotky, jejichž integrita je již jen částečně vázána na prostorové vztahy obyvatelstva. Uvést si můžeme například nedenní dojížďku za prací, kterou lze kvalifikovat jako přechodnou migraci, dojížďka do vyšších školských zařízení (vysoké školy a specializované střední školy) a dále pak dojížďka do vybraných (hierarchicky vyšších) druhů občanské vybavenosti. Velký význam na této úrovni diferenciace mají vztahy mezi podniky a institucemi, tj. vztahy k výrobním službám, k převážně části tzv. kvartérních činností, výrobní kooperace apod. Hampl a spol. reprezentativnost těch vztahů, jejichž územní orientace je relativně určitelná základní stanovení mezoregionů a jejich široce pojatých jádrových prostorů je v podmínkách České republiky zřetelné a jednoznačně určitelné. Důležitým znakem meziregionální diferenciace 4 Hampl, Gardavský, Kühnl ve své knize Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR, z roku předpokládají dostatečnou

16 je ovšem to, že její prostorová forma je jen částečně nodálního typu integritu řady mezoregionů zajišťuje spíše celý systém silných a vzájemně propojených středisek než jediné centrum chápané v úzkém vymezení. (Hampl, Gardavský, Kühnl 1987, s. 131, 132) Makroregiony Nejvyšší hierarchickou úroveň v České republice představuje makroregion. Ten je spjat s celým územím. Jednoznačným makroregionálním střediskem je Praha. (Hampl 2005, s. 82) Regionotvorné procesy V následující podkapitole nejprve obecně rozeberu nejdůležitější regionotvorné procesy a poté podrobněji popíši konkrétní procesy, které byly zjišťovány pro účely mé diplomové práce, kterými jsou dojížďka do škol, dojížďka za službami a dojížďka do zdravotnických zařízení. Klíčový význam má zdůraznění vztahů mezi příslušnými prvky i dílčími funkčními systémy (bydliště, pracoviště, služby atd.), neboť právě vztahy, resp. odpovídající procesy mají rozhodující integrační úlohu. Zároveň prostřednictvím hodnocení těchto vztahů regionálních procesů lze relativně objektivně a přesně určovat komplexní sounáležitost prvků osídlení jednotlivých sídel, resp. jejich elementárních seskupení. Vymezení rozsahu sociálněgeografických regionů, určení stupně jejich autonomie atd. umožňuje základním způsobem charakterizovat význam samotných středisek osídlení. (Hampl, Gardavský, Kühnl 1987, s. 129) V předchozí kapitole byly vymezeny regiony na čtyřech hierarchických úrovních, což navozuje i několika stupňovité významové hodnocení středisek. Všechna tato hodnocení však postihují integrální regionální význam středisek jen omezeně. Hampl konstruuje systematický/agregátní ukazatel regionálního významu středisek, který označuje jako komplexní regionální význam (KRV). Jeho konstrukce zohledňuje působnost středisek na různých hierarchických úrovních a zároveň diferencovanou sounáležitost, resp. intenzitu vazeb střediska a jeho hierarchicky rozložených zázemí. Díky tomuto ukazateli můžeme základním způsobem diskutovanou diferenciaci zohlednit. Všeobecně platí, že intenzita vazeb středisek a zázemí se snižuje v závislosti na zvyšování velikosti (hierarchické úrovně) 14

17 regionů, resp. příslušných zázemí. Dále lze konstatovat, že k výraznému poklesu této intenzity dochází od 2. stupně mikroregionů, neboť právě v rámci mikroregionů 1. stupně jsou relativně uzavřeny nejfrekventovanější regionální procesy. Pro přiřazování obyvatelstva k jednotlivým střediskům, resp. nestřediskům vytvořil Hampl následující váhy: 40 % je přirazeno podle místa trvalého bydliště; 30 % je přirazeno k příslušným střediskům mikroregionů 1. stupně; 15 % k příslušným střediskům mikroregionů 2. stupně; 10 % k příslušným střediskům mezoregionů; 5 % k makroregionálnímu centru, tj. k Praze. Součtem uvedených počtů je pak vyjádřen komplexní význam střediska, tj. počet komplexně vázaného obyvatelstva k tomuto středisku. Hampl považuje za hlavní regionální procesy dojížďku za prací a školskou dojížďku. V roce 2001 popsanou regionalizaci zpracoval 5. Zdůrazňuje však i významové proměny obou hlavních regionálních procesů (dojížďky za prací na straně jedné a dojížďky do škol na straně druhé), ke kterým došlo hlavně v letech oproti předchozím obdobím (Hampl 2005, s. 78) V mé diplomové práci jsem se však nezabývala dojížďkou za prací, ale dojížďkou do zdravotnických zařízení, dojížďkou do škol a dojížďkou za službami. Ty jsou pro mou práci stěžejní. Všechny tři typy zjišťovaných dojížděk je možné nějakým způsobem hierarchizovat. Dojížďka do zdravotnických zařízení Zdravotnická zařízení mají určitou hierarchickou strukturu, na jejímž základě můžeme rozčlenit zdravotnickou dojížďku. Mezi základní zdravotnická zařízení řadíme: ordinace praktických lékařů pro dospělé, děti a dorost, ordinace zubních lékařů a gynekologů. Tyto zařízení zajišťují především primární péči a řadíme je na nadlokální úroveň. Mezi další zdravotnická zařízení patří například zvláštní zdravotnická zařízení, nemocnice, polikliniky, ordinace lékařů specialistů atd. Dojížďku do nemocnic a do jiných zvláštních zařízení můžeme zařadit k vyšším hierarchickým úrovním. Naopak dojížďku za lékaři specialisty a do poliklinik lze zařadit na mikroregionální úroveň. (Zdravotnická ročenka ČR 2010, s ) 5 HAMPL, M. Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný kontext.1. vyd. Praha: DemoArt,

18 U rozřazování zdravotnických zařízení na nadlokální a mikroregionální úroveň jsem vycházela ze Zdravotnické ročenky ČR z roku a z požadavků na hierarchické úrovně dle územně správního členění. (Maryáš 2003, s. 110) Dojížďka do škol Dojížďka do škol je velice hierarchizovaná. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uvádí tuto základní vzdělávací soustavu: Na nejnižší úrovni se nacházejí mateřské školy včetně škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, přípravný stupeň základní školy speciální a přípravné třídy pro děti se sociálním znevýhodněním. Na vyšší hierarchické úrovni jsou základní školy (I. a II. stupeň) včetně škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Dále střední školy a konzervatoře, vyšší odborné školy a vysoké školy. 7 Na základě požadavků Nového územně správního členění České republiky můžeme tuto dojížďku rozdělit na příslušné hierarchické úrovně, kdy pro mikroregionální úroveň jsou požadovány alespoň dva typy středních škol. (Maryáš 2003, s. 110) Na mikroregionální úroveň lze tedy zařadit návštěvu gymnázií, středních škol a učilišť. Na nadlokální úroveň řadíme návštěvu mateřské a základní školy. Na vyšších hierarchických úrovních jsou zařazeny návštěvy vyšších odborných škol a vysokých škol. V mé diplomové práci jsem se zaměřila zejména na dojížďku do škol tohoto typu: mateřská škola, základní škola (I. a II. stupeň), gymnázium, střední škola a odborné učiliště, vyšší odborná škola, vysoká škola. Hamplovo pojetí dojížďky do škol je jiné. Hampl považuje za důležitou zejména hierarchizaci vyšších úrovní. (Hampl 2005, s ). Dojížďka za službami Dojížďkou za službami se ve svých pracích zabývá především Maryáš. Ten označuje tuto dojížďku za jeden z nejdůležitějších regionálně diferencovaných socioekonomických procesů, který vyrovnává nutné disproporce mezi rozmístěním obyvatel a rozmístěním občanské vybavenosti. Dojížďka za službami zahrnuje jednak dojížďku za službami a maloobchodem, tak do zdravotnických zařízení a do škol. (Maryáš 1988, s. 5, 45) 6 Elektronická publikace je dostupná na internetových stránkách ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, dostupné na 7 viz. Vzdělávací soustava, dostupná na 16

19 Současným autorem, který se zabývá dojížďkou za službami je například Zdeněk Szczyrba, který se zabýval transformací maloobchodu v České republice po roce Sledoval vývoj a trendy se zaměřením na geografickou organizaci. (Szczyrba, 2005) V mé diplomové práci je dojížďka za službami chápána čistě jako dojížďka za maloobchodem a službami. Dojížďka do zdravotnických zařízení a do škol je zpracována samostatně. Dále bych ráda zmínila autory Z. Grepová, P. Tonev a J. Kunc, kteří se zabývali perspektivou nákupních center v České republice s důrazem na lokalizaci v urbánním prostředí. (Kunc J., Tonev P., Grepová Z., Szczyrba Z., 2012) Podle typů obslužných procesů a úrovně, do které jsou zařazeny, můžeme dojížďku za službami a maloobchodem hierarchizovat. Za základní obslužné procesy nadlokální úrovně jsou považovány: dojížďka za nákupy běžného textilu a obuvi, běžného průmyslového zboží, knih, nábytku, léků a dojížďka za běžnými službami a speciálními službami. Obslužné procesy jsou již považovány za vyšší nežli nadlokální (jedná se například o nákup speciálního výběrového zboží). Maryáš považuje za základní obslužný proces na lokální úrovni nákup potravin. Důvodem je to, že se uskutečňuje převážně v místě bydliště. (Maryáš 1988, s ) Pokud bychom se rozhodli tuto dojížďku dělit podle typů obslužných zařízení, která se na území nachází (tedy na dojížďku za základními, vyššími a nejvyššími službami), můžeme podle ní hierarchizovat obslužné regiony na základní, vyšší a nejvyšší. (Anděl 1996, s ) V zásadě platí, že obytné, pracovní a obslužné funkce jsou v současné organizaci systému osídlení nejpodstatnější a vyjadřují tři hlavní formy lokalizace obyvatelstva. Dokazuje to především skutečnost, že vztahy bydliště pracoviště a bydliště služby jsou realizovány nejintenzivnějšími regionálními procesy a mají proto i dominantní úlohu při integrování sociálněgeografických regionů nižších řádů, které tvoří základ celé regionální organizace. Vymezení rozsahu a stupně autonomie těchto regionů pak umožňuje základním způsobem charakterizovat význam samotných středisek osídlení. (Hampl, Gardavský, Kühnl 1987, s ) Následující kapitola bude věnována metodice výběru středisek. Přesněji na problém střediska 8 a zázemí. Středisko, někdy také označováno jako ohnisko, bývá nositelem pokroku. A jak již bylo řečeno, většinou v rozhodující míře ovlivňuje své zázemí. Středisko je zázemím obklopováno. Lze konstatovat, že s rostoucí vzdáleností se vliv střediska snižuje a projevuje 8 Pojem středisko či ohnisko používá Anděl ve své knize Sociogeografická regionalizace z roku

20 se vliv středisek sousedních regionů. Pro vymezení středisek resp. jejich regionů je potom rozhodující převládající směr vyjížďky. (Anděl 1996, s. 7-47) 1.3 Metodika výběru středisek V této části práce se budu podrobněji věnovat jednotlivým metodikám výběru středisek a hodnocení jejich hierarchické úrovně. Podle Dickinsona Smailese můžeme použít dva následující metodické přístupy: 1. Vymezení středisek na základě údajů o funkci, kapacitě a využití zařízení maloobchodu a služeb v sídlech 2. Vymezení středisek na základě velikosti obsluhovaného území, tedy na základě obslužných procesů mezi sídly V prvním případě se jedná o statistickou charakteristiku, kdy využíváme běžně zjišťovaná statistická data nebo data zjišťovaná resortními soupisy. U druhého metodického přístupu jsou jednotlivé charakteristiky označovány jako dynamické a používají se zejména data z anketárního šetření spádovosti obyvatelstva za obslužným vybavením sídel. (Maryáš 1983, s. 61) Výběr středisek pomocí statistických charakteristik Metodické postupy, které se zakládají na statistických charakteristikách, vymezují střediska podle druhů funkcí sídla, přebytku významnosti sídla a také dle komplexnějších ukazatelů. Při vymezování střediska podle druhů funkcí sídla záleží na tom, které druhy zařízení maloobchodu a služeb jsou v sídlech soustředěny, či jestli se v nich vyskytují specializované druhy zařízení. Můžeme zde spatřit, že počet druhů obslužného zařízení v sídle závisí na počtu obyvatel. Ve druhém případě, při vymezení středisek podle přebytku významu zjišťujeme, zda sídlo dosahuje vyššího ukazatele než by, vzhledem k počtu obyvatel, mělo dle průměrných ukazatelů na 1 obyvatele dosahovat. Toto vymezení je postaveno zejména na třech ukazatelích: 1) počet obslužných zařízení, 2) kapacita obslužných zařízení, 3) využití obslužných zařízení. Za nejvhodnější je považován ukazatel třetí, který používá údaje 18

21 o realizovaném maloobchodním obratu. Poslední uvedený metodický postup vymezení středisek podle komplexnějších ukazatelů, hodnotí střediska dvojím způsobem: 1) kombinací výše uvedených metodických přístupů nebo 2) pomocí komplexnějších matematických indexů. Obecně je tento poslední metodický postup považovaný za nejvhodnější z metod založených na statických charakteristikách. (Maryáš 1983, s ) Určení středisek dle dynamických charakteristik Určování středisek dle dynamických charakteristik, zejména pak podle údajů o spádovosti za občanským vybavením, se využívá při vymezování a hierarchickém členění středisek. Především je však využíváno při stanovování velikosti spádových území jednotlivých středisek a při zjišťování síly vztahu středisko-zázemí. Údaje o spádovosti obyvatel za nákupy nejsou obvykle zjišťovány statisticky, ale jsou čerpány z anketárních šetření. Jak uvádí Maryáš, za metodicky nejpřijatelnější je možné považovat anketární šetření prováděné přímo prostřednictvím domácností. Přičemž je možné použít více forem zjišťování posílání dotazníků poštou, osobní rozhovor, či zjišťování přes základní školy, kdy odpovídají rodiče dětí. Tento postup anketárního šetření však není z technického hlediska proveditelný, jedná-li se o velké území. V takovém případě je vhodné použít náhradní šetření, které může být provedeno přes vedení obecních úřadů či učitele škol. Ačkoliv mohou být takové výsledky určitým způsobem zkresleny, jsou stále realističtější, než kdyby byly využity statické charakteristiky. (Maryáš 1983, s. 68) Taktéž v případě hodnocení role a úrovně vybavenosti určitého střediska je nutné použít namísto běžného kvantitativního hodnocení kvantitativně kvalitativní hodnocení. V takovém případě hodnotíme také význam střediska pro celý obslužný systém. V případě vybavenosti vycházelo dosavadní plánování zejména z populační velikosti střediska. Tím však docházelo ke vzniku určitých disproporcí. Proto je důležité brát na vědomí, že počet obyvatel bude stále méně vhodný ukazatel pro faktickou roli střediska v systému osídlení. Pro stanovení role střediska v tomto středisku je nejdůležitější koncentrace vztahů a teprve poté koncentrace aktivit. (Maryáš 1990, s. 3) 19

22 Různé literární zdroje uvádí, že k výběru středisek nejvíce vyhovují metody, které využívají dynamické charakteristiky, nebo kombinace metod využívajících statistické a dynamické charakteristiky. Maryáš ve své práci, zabývající se vymezováním obslužných středisek a jejich sfér vlivu, používá metodu hodnocení obslužné regionální působnosti obcí a metodu hodnocení úrovně vybavenosti obcí. První zmíněná metoda využívá údaje získané na základě anketárního šetření, u druhé metody je za základní ukazatel považován počet zaměstnaných v zařízeních maloobchodu a nevýrobních služeb lokalizovaných v obci. (Maryáš 1988, s. 8) Výběr středisek na základě regionální působnosti Jelikož jsem tento způsob výběru středisek využila při zpracování dotazníků, bude v následující kapitole rozebrán podrobněji. Ze všeho nejdříve, při rozboru anketárního šetření, je zapotřebí určit úrovně, od kterých se už prosazuje regionální působení obcí, jakožto středisek základní úrovně obsluhy. Za tuto úroveň lze považovat takovou, ve které jsou uzavřeny nejdůležitější a nejčastější obslužné procesy, vyšší než lokální úrovně. Dle rozborů odborné literatury jsou za takové procesy považovány dojížďka za nákupy různého průmyslového zboží a dojížďka za komunálními službami. Abychom zjistili, na jaké hierarchické úrovni jsou jednotlivé procesy uzavřeny, hodnotíme jejich vzdušnou vzdálenost cest jak do hlavních cílů 9, tak i do veškerých uváděných cílů. Podle vzdálenosti, do níž se uskutečnilo 90 % cest, je určována uzavřenost procesů. Jak uvádí Maryáš, za hlavní nadlokální obslužné procesy jsou pak označeny: dojížďka za nákupy běžného textilu a obuvi, běžného průmyslového zboží, knih, nábytku, léků a dojížďka za běžnými a speciálními službami. (Hampl et al., 1978), (Maryáš 1988, s ) Dále je nezbytné vymezit obce nadlokální působností v obsluze, tedy určit hierarchickou úroveň, na které už může být obec považována za obslužné středisko. Na základě teoretických prací geografie maloobchodu a služeb lze jednoznačně vyvodit, že středisko vyšší obslužné úrovně je zároveň i středisko na všech nižších obslužných úrovních. Proto je nutné, aby potencionální nadlokální obslužné středisko splnilo předpoklad, že bude zároveň hlavním cílem dojížďky pro všechny procesy nižší úrovně. (Berry, 1967) 9 Obce je uvádí jako převážné cíle. 20

23 Za postačující podmínku je považováno, pokud je obec alespoň jednou další obcí uvedena jako jednoznačný cíl dojížďky ve vybraných nadlokálních procesech. Jak uvádí Maryáš, aby byla zvýšena objektivnost výběru, bylo nutné rozšířit podmínku pro určení středisek na základě obslužné regionální působnosti. Obec se tedy mohla stát obslužným střediskem, pokud byla uvedena jako jednoznačný cíl dojížďky alespoň jedním nestřediskovým sídlem trvalého významu. Toto kritérium je však velice volné a odpovídá především koncepci střediska v periferní poloze. Podmínka však byla zpřísněna v zázemí velkých měst. Obec mohla být obslužným střediskem, pokud byla jednoznačným cílem alespoň pro tři obce či sídla trvalého významu. (Maryáš 1988, s ) 1.4 Vymezení sfér vlivu obslužných středisek Pro oblast geografie je problematika vymezování sfér vlivu obslužných středisek velice důležitá. Jak uvádí Maryáš dojížďka za občanským vybavením představuje vedle dojížďky do zaměstnání jeden z nejdůležitějších regionotvorných procesů. Při vymezování zázemí středisek maloobchodu, resp. celé obslužné sféry, jsou používány především metodické přístupy založené jednak na využití interakčních modelů, jednak na využití údajů z anketárních šetření. (Maryáš 1983, s. 68) Vymezení sfér vlivu středisek založené na interakčních modelech Gravitační modely a modely intervenujících příležitostí, které se využívají k vymezení sfér vlivu obslužných středisek, patří k nejpoužívanějším intervenčním modelům. Východiskem pro gravitační modely je Newtonův gravitační zákon a byly používány jako první interakční modely. Ve 30. letech 20. století se začaly používat pro vymezení spádovosti obslužných středisek. Jejich prvotní vyjádření 10, že interakce mezi dvěma středisky koncentrace obyvatel se mění přímo úměrně s velikostí počtu obyvatel těchto středisek a nepřímo úměrně se vzdáleností mezi nimi, později vedlo k zobecňování proměnných. Gravitační modely dělíme na modely s omezením a bez omezení, dle toho, zda nejsou dány všechny proměnné a musíme je nahradit tzv. zástupnou proměnnou. Modely intervenujících příležitostí se liší od gravitačních v tom, že neměří rozdělení prostoru v pojmech času nebo vzdálenosti, ale 10 Autorem původního vyjádření je Carrothers,

24 v pojmech intervenujících (možných) příležitostí. Za určitých podmínek je tento model modifikovaným gravitačním modelem. (Maryáš 1983, s ) Vymezení sfér vlivu na základě anketárních šetření Vymezování sfér vlivu na základě anketárního šetření můžeme rozdělit na dva typy, které se v praxi využívají nejvíce. Jedná se o: anketu ve vybraných zařízeních obslužné sféry určitého střediska, a anketu ve všech sídlech zkoumané oblasti. Anketu ve vybraných zařízeních obslužné sféry určitého střediska můžeme považovat za omezenou a méně často používanou, jelikož takové šetření může být z hlediska určení kritérií problematické. Jedná se o kritéria, která nám stanovují jak samotný rozsah spádové oblasti, tak intenzitu vztahu mezi střediskem a zázemím. Tuto anketu využíváme pak zejména pro zjištění struktury spotřebitelů, tedy důvodu samotné spádovosti. Ze zmíněného tedy vyplývá, že je vhodnější používat metodu druhou, tedy anketárního šetření ve vybraných zkoumaných sídlech dané oblasti. (Toušek, Kunc, Vystoupil a kol. 2008, s. 287) Mimo již zmíněných však mohou nastat při anketárním šetření i další komplikace. Vždy je nutné získat určitý počet vyplněných dotazníků a současně zajistit alespoň tzv. reprezentativní vzorek od dotazovaných. Tento reprezentativní vzorek činí obvykle 1 2 % domácností ve zkoumaném území, ale i to bývá někdy velice obtížné získat, obzvláště při rozsáhlých výzkumech. Osvědčila se však i jiná řešení, která tento problém alespoň částečně eliminují, a to je např. vyplnění dotazníků přes soustavu obecních úřadů, které jsou součástí zkoumané oblasti. (Toušek, Kunc, Vystoupil a kol. 2008, s. 287) Aby mohlo dojít, na základě získaných informací v anketárním šetření, k vymezení sféry vlivu obslužných středisek, je nutné rozdělit uvedené směry spádu, a to podle jejich intenzity. Jak uvádí Maryáš, intenzita spádu může být například rozdělena do těchto tří typů, kdy každému typu náleží určitá bodová hodnota. Nejvyšší bodové hodnocení, tedy 10 bodů, je přiděleno spádu převážnému, 5 bodů spádu částečnému a 1 bod spádu výjimečnému. Pro jednotlivé obce byla každému cíli i, který byl obcí vykazován v daném obslužném procesu j, 22

25 přiřazena hodnota vij. Tato hodnota určuje relativní význam cíle i pro vykazující obec v tomto obslužném procesu a je dána vzorcem: (Maryáš 1988, s. 33) V ij = PC ij T ij *PT j *100 Kde: Tij bodová hodnota typu spádu do cíle i v obslužném procesu j PCij počet cílů v tomto typu PTj součet bodových hodnot všech typů intenzity spádu uváděných obcí v obslužném procesu j U jednotlivých obslužných procesů j se součet vypočítaných hodnot vij vždy rovnal v každé obci 100%. Po výpočtu samotného relativního významu je třeba určit celkový relativní význam - cvi obslužného procesu, tedy ke každému procesu j přiřadíme koeficient kj. (Maryáš 1988, s. 33, 34) Vzorec pro celkový relativní význam pak vypadá následovně: cv i = j v ij * k i j ij j j v * k *100 I zde je cv = 100 %, což znamená, že součet všech relativních významů cvi, všech cílů i i i v dané obci je roven 100%. (Maryáš 1988, s. 33, 34) Důležité je také pro jednotlivé obslužné procesy stanovení frekvence jejich využívání, tedy jaká je jejich důležitost na nadmístní úrovni v uspokojování potřeb obyvatel. (Maryáš 1988, s. 34) Za základ byly v bývalém Československu považovány cílové obce, pro které platí že, nejvíce cílových obcí je vykazováno u nejčastěji využívaných zařízení občanské vybavenosti, a tedy u nejvýznamnějších, resp. současně nejfrekventovanějších obslužných 23

26 procesů. Dle analýzy hlavních cílů 11 můžeme rozdělit základní obslužné procesy na čtyři podskupiny nadlokální úrovně. Pro následující potřeby jim pak byly stanoveny náležející koeficienty. (Maryáš 1988, s. 34) Koeficienty byly stanoveny na základě poměrů počtu hlavních cílů v jejich jednotlivých obslužných procesech a počtu hlavních cílů v dojížďce za speciálními službami, tam, kde byl nejmenší počet hlavních cílů z uvedených základních obslužných procesů na nadlokální úrovni. Poměry pak vypadaly následovně: (Maryáš 1988, s. 34) speciální služby : nákupy nábytku : nákupy knih : nákupy léků : nákupy běžného průmyslového zboží : běžné služby : nákupy běžného textilu a obuvi = 1 : 1,2 : 1,3 : 2,0 : 3,3 : 4,0 : 4,0 Tabulka 1: Počet obcí uváděných jako hlavní cíle a jejich podíl na úhrnu obcí ČSSR ČSSR - % Nákupy běžného textilu a obuvi ,7 Běžné služby ,3 Nákupy běžného průmyslového zboží ,1 Nákupy léků ,0 Nákupy knih 673 9,0 Nákupy nábytku 605 8,1 Speciální služby 518 6,9 Nákupy potravin ,9 Nákupy speciálního výběrového zboží 374 5,0 Zdroj: MARYÁŠ, Jaroslav. Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu. (Výzkumná zpráva) Brno: Geografický ústav ČSAV, s. Koeficienty byly potom stanoveny následovně: (Maryáš 1988, s. 35) koeficient 1 nákupy knih, nábytku, speciální služby, nákupy speciálního výběrového zboží 12 koeficient 2 nákupy léků koeficient 3 nákupy běžného průmyslového zboží koeficient 4 nákupy běžného textilu a obuvi, běžné služby. 11 Hlavní cíle jsou obcemi uváděné jako cíle převážných nákupů 12 Maryáš uvádí, že tento proces není uzavřen na nadmístní úrovni, přesto byl do hodnocení zahrnut zejména kvůli další analýze podřízenosti některých slabších obslužných středisek. 24

27 K vybraným střediskům byly ostatní obce přiřazeny na základě převažujícího spádu kdy celkový relativní význam druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvého nejsilnějšího střediska. Ostatní obce, které nevykazovaly dostatečně významnou spádovost k určitému středisku, byly považovány za oscilační. Při výpočtu populační velikosti základních obslužných regionů resp. sfér vlivu obslužných středisek byl počet jejich obyvatel rozdělen mezi příslušná konkurenční střediska. (Maryáš 1988, s ) 25

28 2 TEOREGICKÉ VYMEZENÍ DOTAZNÍKU A JEHO TVORBA Dotazník Hague charakterizuje jako: strukturovaný sled otázek, navržených za účelem zjištění názoru a faktů a následného zaznamenání těchto údajů. (Hague 2003, s. 103) 2.1 Metodika tvorby dotazníku Hlavní a zároveň prvotní rolí dotazníku je získání přesných informací od respondentů. Další a neméně důležitým záměrem, pro který dotazník sestavujeme je poskytnutí struktury rozhovorům. V každém výzkumu většího množství lidí je důležité, aby všem respondentům byly pokládány stejné otázky. Bez této podmínky by nebylo možné si udělat celkový obrázek. Jako další záměr dotazníku můžeme uvést zajištění standardního formuláře, kam mohou být zapisována všechny fakta, komentáře a stanoviska. Podmínka standardizace je více než důležitá, jelikož nám umožňuje získat celkový podhled na danou problematiku. (Hague 2003, s. 103) Velmi důležitý je nejen dotazník, ale i jeho průvodní dopis. Ten je posílán společně s dotazníkem a je stejně důležitý jako sám dotazník. Pro navázání osobního kontaktu s respondentem je důležité co nejvíce používat jeho jméno. V úvodu průvodního dopisu by měl být dobře vysvětlen důvod výzkumu, a proč byl daný respondent vybrán. V této části je dobré respondenta namotivovat nějakou výhodou, která mu dá důvod, aby chtěl spolupracovat. Velice důležité je rozepsat jasné, stručné a přehledné instrukce o postupu při vyplňování dotazníku. Respondent musí být ujištěn, že vyplnění je jednoduché a že veškeré informace jsou tajné a nebudou nijak zneužity. Na závěr bychom měli poděkovat za čas a ochotu, kterou věnoval vyplňování dotazníku. (Hague 2003, s. 120) Pravidla návrhu dotazníku Základem úspěchu dotazníku je jeho dostatečné promyšlení. Důvodem neúspěchu dotazníku může být vynechání otázek, jejich špatná konstrukce, přílišná délka, komplikovanost a někdy 26

29 i nečitelnost. Při samotném návrhu dotazníku bychom se měli řídit několika zásadními pravidly, které Hague vymezuje: (Hague 2003, s ) Hned v začátku si promyslet plán výzkumu a sepsat si seznam cílů studie. Ujasnit si, jakým způsobem bude dotazování prováděno formulace otázek (bude se jednat o otázky otevřené či zavřené apod.). Přemýšlet o informacích a úvodu. Každý dotazník potřebuje standardní informace (jméno, adresa, datum rozhovoru, jméno tazatele) a úvod, který dá dotazníku smysl a opodstatnění. Přemýšlet nad vzhledem. Dotazník by se měl dát jednoduše číst. Otázky i možné odpovědi by měli být ve standardním formátu. Tam, kde je zapotřebí zaznamenat odpovědi na otevřené otázky, by mělo být dostatek místa. Otázky by měly být seřazeny v logickém pořadí. Dotazník by měl obsahovat více typů otázek (s otevřeným koncem, zavřené otázky či stupnice). Přemýšlet o možných odpovědích. Smyslem otázky je získat odpověď, je proto nutné otázku dobře formulovat. Myslet na způsob zpracování dat. Zvolen by měl být takový kódovací systém, který se bude používat ve fázi analyzování. Příkladem je tabulkový procesor či konkrétní marketingový software. Při výzkumu 30 a více respondentů může být velice namáhavé zpracovávat výsledky otázek s otevřeným koncem, proto je vhodnější uvažovat o užití předem zvolených odpovědí. Myslet na instrukce tazatele. Dotazování většinou provádí někdo jiný, než osoba, která dotazník navrhla. Proto tazatel potřebuje jasný návod ke každé fázi vyplňování. Tyto instrukce by měly být od ostatního textu jasně odlišeny (např. velká písmena, tučnost, podtržení). Při navrhování dotazníku bychom se měli vyvarovat některých chyb a zároveň sledovat určitá doporučení. Otázky by neměly být zaujaté je důležité používat takové výrazy, které respondenta nenavádí k určité odpovědi. Dále by měly být nejen krátké, ale také tak jednoduché, jak jen to jde. Neměly by působit zmatečně 13. Je důležité vyvarovat se slangu a zkratkám 14, sofistikovaným a neznámým slovům, dvojsmyslným slovům, která často 13 Zmatečným otázkám nemusí být dobře porozuměno. 14 Respondent by dané slovní zásobě nemusel porozumět. 27

30 potřebují bližší určení. Nedoporučuje se používat negativní a hypotetické otázky. U telefonických interview nepoužívat lehce přeslechnutelná slova. U citlivostních otázek (jako je např. věd nebo obrat) zadat limity (ohraničený rozsah). To otázku zjemní. Kategorie předem daných odpovědí by měli být dobře segmentované a nepřekrývat se. Dále by u této kategorie odpovědí měla být možnost zvolit jinou odpověď, než jaká je v seznamu. (Hague 2003, s ) Metody a techniky sběru dat Jednotlivé dotazovací techniky od sebe můžeme odlišit podle řady kritérií. Jedná se zejména o těchto 6 kritérií: (Surynek, Komárková, Kašparová 2001, s ) Stupeň standardizace jsou stanoveny jasná pravidla pro průběh i pro samotnou formulaci a pořadí otázek, která nesmí být měněna. Podle určitých pravidel jsou sestaveny i normy pro hodnocení odpovědí 15. Standardní jsou taktéž instrukce a dotazy. Opačným příkladem je pak naprosto volný rozhovor, kde je dáno pouze téma, které se rozvíjí v závislosti na reakcích respondenta. Počet respondentů podle tohoto hlediska můžeme rozlišit individuální osobní dotazování a dotazování skupiny, tzv. skupinový rozhovor. Forma dotazování dotazování může mít formu osobní nebo neosobní (ta je zprostředkovávaná některým z médií). Nosičem může být např. tištěný papír. Zaměření dotazování, resp. na koho se obrací spotřebitelský výzkum, mediální výzkum, průmyslový výzkum aj. Počet témat zde rozlišujeme monotematický výzkum (často nazýván jako speciální výzkum) a omnibusová šetření (výzkum, kde je spojeno několik vzájemně nesouvisejících témat). Omnibusová šetření jsou úsporným řešením, pokud stačí k jednotlivým tématům položit jen několik relevantně jednoduchých otázek. To bývá obvykle v situacích, kdy byl již dříve podrobný výzkum proveden a k dobře zmapovanému výzkumnému problému je třeba doplnit pouze dílčí informaci nebo zjistit změnu v čase. Výzkumy prováděné u souboru respondentů jednorázově či opakovaně Tyto hodnocení udávají, jaké je rozložení tzv. standardních odpovědí. 16 Soubor respondentů dotazovaných opakovaně se označuje jako panel. 28