_uvod_CHKO PA :38 Stránka 725 C M Y K PÁLAVA. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. BRNùNSKO

Transkript

1 75-749_uvod_CHKO PA :38 Stránka 75 PÁLAVA CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr BRNùNSKO

2 75-749_uvod_CHKO PA :38 Stránka 76 Brnûnsko CHKO PÁLAVA Na pfiedcházející stranû: Pohled na NPR Dûvín-Kotel-Soutûska. V popfiedí stfiední nádrï vodního díla Nové Ml ny s ostrovy Na Pískách. Pavlovské vrchy od jihu. V popfiedí Svat kopeãek s mûstem Mikulov a vápencov m bradlem Turold. Chránûná krajinná oblast Pálava byla vyhlá ena v nosem Ministerstva kultury âsr ã. j. 5790/76 z 9. bfiezna 976 na území okresu Bfieclav. Její rozloha ãiní 833 ha, z ãehoï asi 30 % pfiipadá na lesy, hlavnû na Dûvínû a ve v chodní ãásti území, a 55 % na zemûdûlsk pûdní fond. Vodní plochy zaujímají % území, zastavûné plochy asi,5 % a ostatní plochy asi 0,5 %. Západní ãást území, Pavlovské vrchy, má vrchovinn ráz, zatímco v chodní ãást, Milovická pahorkatina, má charakter ãlenité pahorkatiny. Pouze severov chodní ãást chránûné krajinné oblasti, která zasahuje do Dyjsko-moravské nivy, a její nejjiïnûj í cíp v Nesytské kotlinû mají rovinn povrch. Nejvy ím bodem je vrchol Dûvína (554,4 m n. m.), nejniï- ím bodem hladina fieky Dyje u v chodního okraje obce Bulhary (asi 5,5 m n. m.). Nejsevernûj í bod území ( s. ; v. d.) se nachází na okraji obce Dolní Vûstonice. NejjiÏnûj- í bod ( s. ; v. d.) je u kfiíïení silnice s Ïelezniãní tratí u zastávky Sedlec u Mikulova. Nejzápadnûj í bod ( s. ; v. d.) leïí v poli u mûstku zpevnûné cesty pfies Polní potok 4 km jihozápadnû od stfiedu Mikulova. Nejv chodnûj í bod ( s. ; v. d.) je na bfiehu fieky Dyje na severov chodním okraji obce Bulhary. Posláním chránûné krajinné oblasti je ochrana kulturní zemûdûlské krajiny, která je ovlivàována lidmi nepfietrïitû od star í doby kamenné. Dlouhodob m cílem je uchovat pestrou kálu druhovû bohat ch pfiirozen ch a polopfiirozen ch spoleãenstev s v znamn mi, pfiedev ím teplomiln mi druhy rostlin a ÏivoãichÛ a zároveà zachovat typick krajinn ráz. Dominantu území tvofií vápencová bradla s pfiírodními a polopfiírodními skalními, stepními a lesními biotopy, 76 CHKO PA

3 75-749_uvod_CHKO PA :38 Stránka 77 CHKO Pálava ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY Památné stromy. Jefiáb oskeru e, k. ú. Dolní Vûstonice, p. ã. 770, v znamná dfievina na okraji lesa nad Dolními Vûstonicemi. O: 30 cm, Vs: 4 m, S: let.. Lípa malolistá, k. ú. Mikulov na Moravû, p. ã. 69/, roste na Brnûnské ulici. O: 40 cm, Vs: 4 m, S: nezji tûno. 3. Lípa velkolistá, k. ú. Mikulov na Moravû, p. ã. 384, roste u hradební zdi nedaleko Dietrichsteinské hrobky, vysazena okra lovacím spolkem nûkdy v letech O: 40 cm, Vs: m, S: pfiibliïnû 90 let. 4. Pavlovnie plstnatá, k. ú. Mikulov na Moravû, p. ã. 384, Vrchlického ulice nedaleko Dietrichsteinské hrobky. O: 40 cm, Vs: 3 m, S: 60 let. 5. Platan javorolist, k. ú. Mikulov na Moravû, p. ã. 40, strom byl vysazen v pol. 9. stol na prûãelí domu v majetku rodu Dietrich tejnû v blízkosti pramene Herringbrunnen. O: 530 cm, Vs: 3 m, S: 60 let. jakoï i pozoruhodn mi geomorfologick mi a geologick mi útvary. V lesích je dosud zachována pfiírodû blízká dfievinná skladba. Území je floristicky i faunisticky velice bohaté a biogeograficky v znamné: zejména mnohé Ïivoãi né druhy zde mají jediné nalezi tû v âeské republice. Pavlovské vrchy pfiedstavují skvûlou ukázku ostrovního pohofií uprostfied tepl ch níïin, coï jim dodává svérázn charakter a coï nepochybnû lákalo na e pravûké pfiedchûdce. Pestrou pfiírodu a harmonickou krajinu doplàují ãetné historické památky. Biosférickou rezervací UNESCO se chránûná krajinná oblast Pálava stala V roce 004 byla tato rezervace roz ífiena o Lednicko, Valticko a nivu fiek Moravy a Dyje nad jejich soutokem; pfii této pfiíleïitosti byla pfiejmenována na biosférickou rezervaci Dolní Morava. Chránûná krajinná oblast Pálava se rozprostírá jednak v Jihomoravsk ch Karpatech, jednak ve VídeÀské pánvi. ZJihomoravsk ch Karpat do ní zasahují Pavlovské vrchy a Milovická pahorkatina, z VídeÀské pánve Dolnomoravsk úval. Pavlovské vrchy náleïejí k okrajové, ãelní ãásti pfiíkrovu vnûj ího fly ového pásma, které bylo bûhem tfietihor pfii CHKO PA 3 77

4 75-749_uvod_CHKO PA :38 Stránka 78 Brnûnsko KRAJINN POKRYV alpsko-karpatsk ch horotvorn ch pochodech pfiesunuto od v chodu do dne ní polohy u Mikulova. Tento fly- ov pfiíkrov tvofií na území dne ní chránûné krajinné oblasti silnû zvrásnûné jílovce, pískovce a slepence Ïdánické a pouzdfianské jednotky ze star ích tfietihor. Do nich byly pfii horotvorn ch pohybech zavleãeny bloky pevn ch jursk ch aï spodnokfiídov ch vápencû (tzv. ernstbrunnsk ch) a tmav ch jílovcû (klentnického souvrství). Tyto horninové bloky, které jsou mnohem star í neï okolní fly, byly utrïeny z jurského podkladu, jenï podle profilû hlubok ch vrtû leïí na Ïulách âeského masivu v hloubce více neï km. Strmé svahy bradel byly zbaveny mûkãího fly ového obalu a modelovány mechanick m zvûtráváním. Dnes tyto bradlové útesy díky sv m relativnû pevn m horninám tvofií nejtypiãtûj í prvek georeliéfu. Nûkteré z nich, zvlá tû Stolová hora (458,5 m n. m.), mají na vrcholech seãné plo iny. Úpatí útesû jsou pfiekryta mocn mi sutûmi, které jsou rozvleãeny sesuvy a pûdotoky aï na úpatí svahû. Rozsáhlé pokryvy tvofií spra e z nûkoli- 78 CHKO PA 4

5 75-749_uvod_CHKO PA :38 Stránka 79 CHKO Pálava 3 ka glaciálû s komplexy fosilních pûd z teplej ích mezidobí, na v chodním úboãí Pavlovsk ch vrchû i drobnû kamenité mrazové drti. Milovická pahorkatina je budována pfieváïnû tfietihorními sedimenty. Skalní podloïí tvofií paleogenní horniny Ïdánicko-hustopeãského souvrství moravského fly e, které je poru eno podéln mi zlomy smûru SV JZ. Nejv znamnûj í jsou zlomy mikulovsk a bulharsk, podle nichï do lo k znaãn m horizontálním i vertikálním pohybûm ve stfiedním miocénu. Pozoruhodn je v skyt mûkk ch miocénních litotamniov ch vápencû a pískû. Milovická pahorkatina se vyznaãuje ploch mi hfibety a hluboce zafiíznut mi údolími. Na ploch ch hfibetech se nacházejí mocné spra ové pokryvy, zatímco svahy jsou postiïeny ãetn mi sesuvy. VDolnomoravském úvalu chránûná krajinná oblast zasahuje do Valtické pahorkatiny a Dyjsko-moravské nivy. Valtická pahorkatina je rozsáhlá pahorkatina na fly ov ch, neogenních a kvartérních usazeninách se irokou Nesytskou sníïeninou, vyplnûnou rybníky. Chránûná krajinná oblast zasahuje do tohoto geomorfologického podcelku velmi okrajovû, a to do Lednické pahorkatiny a Nesytské sníïeniny. Dyjsko-moravská niva na severním okraji chránûné krajinné oblasti je vyplnûna mocn mi vrstvami pleistocenních tûrkopískov ch a holocenních hlinit ch aï jílovito-hlinit ch sedimentû. Dosud je zde zachován takfika pfiirozen tok fieky Dyje s fiíãním jezerem. V chránûné krajinné oblasti Pálava se nacházejí v znamné lokality s krasov mi jevy (jeskynû Na Turoldu), svûtovû proslulé paleontologické lokality neogenních mûkk Û (Mu lov a Kienberg) i chránûné geologické lokality. V prostoru b valé cihelny na v chodním okraji Dolních Vûstonic (tzv. Kalendáfi vûkû) vystupují spra e dvou nejmlad- ích glaciálû vãetnû pûd posledního apfiedposledního interglaciálu a nûkolika slab ích tepl ch v kyvû, tzv. interstadiálû. Star í interglaciál chová ãetné pecky teplomilného bfiestovce (Celtis sp.). Odkryté souvrství posledního glaciálu ve stûnû cihelny zahrnuje pûdy tfií interstadiálû a posledního interglaciálu na bázi a vystupují v nûm i dva horizonty s mladopaleolitick mi nálezy. Jde o prvofiad opûrn profil mladého pleistocénu mezinárodního v znamu. Moc- Svat kopeãek od jihu, na úpatí mûsto Mikulov. Ulita tfietihorního mofiského plïe z rodu Murex. 3 Zub Ïraloka Isurus hastalis z neogenních sedimentû. 4 Schránka tfietihorního mlïe Pitar gigas. 4 CHKO PA 5 79

6 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 730 Brnûnsko Stolová hora (zvaná téï Tabulová) se zarovnan m povrchem a pfiíkr mi svahy. B val lom na Turoldu se stejnojmennou jeskyní. 3 Vápencové v chozy nad Soutûskou v NPR Dûvín-Kotel-Soutûska. Tento konkrétní jedinec dubu p fiitého (Quercus pubescens) je symbolem chránûné krajinné oblasti Pálava a dostal se do jejího znaku. 3 né v plnû krasov ch rozsedlin na Turoldu poskytly nálezy nejménû ze dvou interglaciálû stfiedního pleistocénu. Na svazích v trati Nad cihelnou jihov chodnû od Dolních Vûstonic byly odkryty sedimenty z rûzn ch fází pleistocénu s fosilními rendzinami a ãoãkami pûnovcû. V horní ãásti rozlehlého pfiedkvarterního údolí severov chodnû od Sedlce pod kfiiïovatkou silnic Sedlec Bulhary a Mikulov Lednice je zachována jedna z nejlépe vyvinut ch spra ov ch sérií na jiïní Moravû. Vystupuje v ní nejménû pût pûdních komplexû. Mrazové drti jursk ch vápencû s alpínskou faunou vyplàují obrovskou gravitaãní rozsedlinu na Martince (Velk punt) na západním svahu Kotle v Pavlovsk ch vr ích a tvofií rovnûï pokryvy ve vinicích jiïnû od Pavlova, kde se tû- Ïily v men í tûrkovnû a kde v nich byly odkryty i horizonty iniciálních rendzinov ch pûd. Chránûná krajinná oblast Pálava le- Ïí v teplé klimatické oblasti, která je zde charakterizována prûmûrnou teplotou vzduchu v ãervenci 9 aï 0 C a v lednu aï 3 C, prûmûrn m poãtem letních dní 60 aï 70, prûmûrn m poãtem mrazov ch dní 00 aï 0 a prûmûrn m roãním úhrnem atmosférick ch sráïek v rozmezí 500 aï 650 mm. Místní charakteristiky klimatu velmi silnû odráïejí znaãné relativní pfiev ení Mikulovské vrchoviny nad okolní krajinou, a v raznû se tak podílejí na formování vegetace. Vrcholové partie Pavlovsk ch vrchû mají proti okolním úvalûm v prûmûru v raznû del í dobu sluneãního svitu. V úvalech se ãasto vyskytují pfiedev ím podzimní a zimní mlhy, vznikající pfii pûsobení více ãi ménû v razn ch teplotních inverzí vlivem v paru vody znovoml nsk ch nádrïí. Mlhy z vypafiování a z vyzafiování v teplém období roku nejsou obvykle vertikálnû mohutné, jsou omezeny vût inou na noãní nebo ranní hodiny a po v chodu slunce se rychle rozpou tûjí. Na tvorbû a vyïivování jezer chladného vzduchu v okolních úvalech se podílí i samotná Mikulovská vrchovina, z jejichï svahû stéká pfii radiaãním poãasí ve veãerních a noãních hodinách chladn vzduch do niï- ích poloh. V denních hodinách se pfii tomto typu poãasí severov chodní aï severozápadní svahy vrchoviny díky svému ãasto extrémnímu sklonu s postupujícím azimutem Slunce silnû pfiehfií- 730 CHKO PA 6

7 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 73 vají, coï podnûcuje tvorbu v razn ch stoupav ch proudû. Ty jsou na nûkter ch místech vyuïívány ke sportovnímu bezmotorovému létání (ultralight, paragliding). PrÛmûrná roãní teplota vzduchu v jiïní ãásti chránûné krajinné oblasti je aï 9,6 C, v severní ãásti kolem 9, C. PrÛmûrné roãní teploty vzduchu na vrcholech Pavlovsk ch vrchû se odhadují na 6,4 C. Absolutní teplotní maxima se v chránûné krajinné oblasti a jejím sousedství pohybují od kvûtna do záfií nad 30,0 C a od ãervna do srpna nad 37,0 C. Dne 5. srpna 947 dosáhla teplota vzduchu v Mikulovû 38,9 C a stejné absolutní maximum bylo namûfieno 9. ãervence 976 v Perné. Absolutní teplotní minima klesají od prosince do února k 0,0 aï 5,0 C; nejniï í teplota 7,5 C byla namûfiena v lednu 94. Velké vegetaãní období trvá pfiibliïnû od poslední bfieznové dekády do poloviny listopadu, malé vegetaãní období obvykle zaãíná pfiibliïnû v druhé dubnové dekádû a konãí v polovinû fiíjna. Pfii celkovém hodnocení sráïkov ch charakteristik se chránûná krajinná oblast jeví jako relativnû stejnorodá. Pfii podrobnûj ím studiu se v ak ukazují lokální rozdíly v mnoïství a rozdûlení atmosférick ch sráïek. Na jejich rozlo- Ïení se v souãinnosti s reliéfem terénu v raznû podílí pfievládající proudûní vzduchu. Dlouhodobû se na v chodní a jiïní stranû chránûné krajinné oblasti v znamnû projevuje sráïkov stín Pavlovsk ch vrchû a na severní stranû naopak návûtrn efekt. Relativnû velké prûmûrné roãní sráïkové úhrny na severním okraji území jdou vût inou na vrub znaãn ch sráïkov ch úhrnû ve vegetaãním období, jeï jsou ãasto spojeny s boufikami. PrÛmûrn roãní úhrn atmosférick ch sráïek dosahuje v závislosti na délce zpracovávaného období 430 aï 590 mm, ale v jednotliv ch letech ãiní aktuální roãní úhrny atmosférick ch sráïek 50 aï 60 % dlouhodob ch normálû. Denní sráïkové úhrny mohou v jimeãnû pfiesáhnout 00 mm. V chránûné krajinné oblasti se pohybuje celkov v par od 85 do 90 % roãního úhrnu atmosférick ch sráïek. Vroãním prûmûru je nejãetnûj í severozápadní vítr. Velká je i ãetnost proudûní vzduchu z jihov chodu. Tyto pfievládající smûry proudûní se projevují jako dominující stfiídavû buì v chladné, anebo v teplé polovinû roku. Pro pfieváïnou ãást chránûné krajinné oblasti je vzhledem ke geologické stavbû a geomorfologick m pomûrûm pfiíznaãn v razn nedostatek jak povrchov ch, tak podzemních vod. V jimkou je ãást údolní nivy fieky Dyje, která v severov chodní ãásti chránûné krajinné oblasti tvofií její hranici. V tomto úseku je fieka neregulovaná. Vodní síè povrchov ch vod má velmi malou hustotu. Vodní plochy jsou málo poãetné a malého rozsahu. Celé území náleïí do povodí Dyje. Západní svahy Pavlovsk ch vrchû odvodàuje Dunajovick potok, jejich v chodní svahy a severní ãást Milovické pahorkatiny Klentnick potok. Vody z jiïní ãásti území sbírá Vãelínek. Dunajovick potok, kter pramení jiïnû od Dolních Dunajovic a vlévá se do horní novoml nské nádrïe, odvodàuje ãást Pavlovsk ch vrchû západnû od hlavního hfibetu sv mi prav mi pfiítoky (strouha od RÛÏového vrchu, Bavorsk potok od Bavor, potok od Perné), které jsou v echny napfiímeny a z pfieváïné ãásti iregulovány. Klentnick potok vytéká z místa b valého návesního rybníãku v Klentnici a ústí do prûsakového kanálu podél dolní novoml nské nádrïe. Vût inu roku je ve své dolní ãásti bez vody. Vãelínek, jehoï prûtok u ústí do odlehãovacího kanálu Dyje u Bfieclavi ãi- CHKO Pálava Panorama Pavlovsk ch vrchû od jihov chodu. V popfiedí ãást rybníka Nov. a 3 Zuby tfietihorních ÏralokÛ rodu Hemipristis a Geleocerdo. 4 Fosilní schránka mlïe venu ky Venus aglaurae. 3 4 CHKO PA 7 73

8 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 73 Brnûnsko Zima pfiinesla povûtrnostní podmínky, jeï umoïnily nûkolik t dnû trvání snûhové pokr vky. V dané klimatické oblasti jde o vzácn jev. Regozem modální na spra i serodovan m humusov m horizontem pûvodnû oblast ãernozemí, po silné erozi je obdûláván substrátov horizont spra e (okolí Koãiãí skály). 3 Hlavaté vrby bílé (Salix alba) na louce u Panenského ml na v NPR Kfiivé jezero. 3 ní 0,9 m 3 s, pramení v Rakousku a na území âeské republiky pfiitéká nad rybníkem ibeník, do kterého ústí. Do ibeníku ústí také Mikulovsk potok, napojen na závlahov kanál od Brodu nad Dyjí. Vãelínek dále teãe podél státní hranice aï k rybníkûm Novému asedleckému a po nûkolika kilometrech ústí do rybníka Nesytu. Nejv znamnûj ím pfiítokem Vãelínku je Mu - lovsk potok, kter odvodàuje stfiední ãást chránûné krajinné oblasti. Tento regulovan tok pramení jiïnû od Klentnice a severozápadnû od Sedlce protéká dvûma men ími rybníky. V ech pût v znamnûj ích rybníkû slouïí k chovu ryb. ibeník je prûtoãn rybník na Vãelínku,5 km jihojihozápadnû od Mikulova o rozloze 3 ha a objemu zadrïené vody asi m 3. V devadesát ch letech 0. století byl rybník prohlouben a rozdûlen na dvû ãásti. Nov rybník je prûtoãn rybník v nivû Vãelínku,5 km západoseverozápadnû od Sedlce o rozloze 3 ha a objemu zadrïené vody asi m 3. Sedleck rybník, kter se nachází na Vãelínku pod hrází Nového rybníka, je asi 3 ha velk. Na Mu lovském potoce severozápadnû od Sedlce leïí dal í dva rybníky, a to Horní mu lovsk, o rozloze 3,7 ha a objemu zadrïené vody asi m 3, a Dolní mu lovsk, o rozloze 6,0 ha a objemu zadrïené vody asi m 3. Oba rybníãky hostí druhovû bohatou vegetaci vodních makrofyt. Po ukonãení tûïby vápence na Janiãovû vrchu u Mikulova, kdy pfiestalo také ãerpání vody, vzniklo ve vytûïeném prostoru jezírko o rozloze asi ha a hloubce aï 0 m. V jeskyni Na Turoldu u Mikulova se v koncové, nejspodnûj í ãásti jeskynû nachází podzemní krasové jezírko, jehoï hloubka silnû kolísá. V prûmûru není toto jezírko hlub í neï m a obãas vys chá. Vût inu chránûné krajinné oblasti kryjí ãernozemû. âernozem typická nebo ãastûji její erodovaná forma se vyvi- 73 CHKO PA 8

9 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 733 CHKO Pálava nuly na spra ích a mocnûj ích pokryvech karbonátov ch svahovin (na nûï je vázána její karbonátová varieta) jiïnû od druhé a tfietí nádrïe Vodního díla Nové Ml ny, v polygonu severnû aï v chodnû od Mikulova a v úzkém pásu mezi Sedlcem a Bulhary. JiÏnû od Perné se projevují u tûchto pûd znaky slabého zasolení (solonãakování). V oblasti severozápadnû aï jiïnû od Mikulova se nachází na slínech a slínit ch jílech ãernozem pelická, severov chodním smûrem od mûsta i erodovaná ãernozem hnûdozemní na spra i. Arenosoly jsou zastoupeny severozápadnû od Sedlce, a to ãernozemí arenickou na nevápnit ch píscích. V okolí rybníka ibeníku anového rybníka vznikla ãernice typická s akcesorickou ãernicí pelickou na slínit ch horninách. Illimerizované pûdy reprezentuje hnûdozem typická na spra i a pokryvech karbonátov ch svahovin v rozsáhlé oblasti mezi piãákem avysok m rohem v Milovické pahorkatinû. Na svahovinách vápencû Pavlovsk ch vrchû na Dûvínû, Stolové hofie, Turoldu a Svatém kopeãku u Mikulova vznikla rendzina typická (litická) a rendzina kambizemní. V celcích s ãernozemí typickou se jako doprovodná sloïka vyskytuje i pararendzina typická na slínit ch jílech a slínech. V severov chodním v bûïku chránûné krajinné oblasti podél fieky Dyje a jejích mrtv ch ramen jiïnû od obce Nové Ml ny vznikla na nevápnit ch nivních sedimentech plo nû men í oblast fluvizemû glejové. Potenciální vegetaãní kryt pfieváïné vût iny chránûné krajinné oblasti, která se nachází vût inou v kolinním a z men- í ãásti planárním vegetaãním stupni, pfiedstavují lesy. Nejvût í podíl pfiipadá na panonské teplomilné doubravy na spra i asociace Quercetum pubescenti-roboris. Jsou to rozvolnûné doubravy s dubem zimním (Quercus petraea) a d. p fiit m (Q. pubescens) ve stromovém patfie, v nûmï se vtrou enû vyskytuje téï jefiáb bfiek (Sorbus torminalis) aj. oskeru e (S. domestica). Kefiové patro je v nepo kozen ch porostech bohatû vyvinuto. Tvofií je zejména javor babyka (Acer campestre), svída krvavá (Swida sanguinea) a ptaãí zob obecn (Ligustrum vulgare). Vbylinném patfie se tu setkávají druhy ipákov ch doubrav a dubohabfiin, v znaãná je navíc pfiítomnost druhû indikujících stfiídavû vlhké pûdy, jak mi jsou bukvice lékafiská (Betonica officinalis), ostfiice chlumní (Carex montana) a konvalinka vonná (Convallaria Návûtrné západní svahy Pavlovsk ch vrchû (kóty Dûvín, Pálava a Obora) s poli a vinohrady mezi obcemi Perná (vpravo), Horní Vûstonice (vlevo) a Dolní Vûstonice (vlevo vzadu). V pozadí Stfiedomoravské Karpaty. âistec nûmeck (Stachys germanica) roste na Dûvínû a v Milovickém lese. CHKO PA 9 733

10 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 734 Brnûnsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Kosatec nízk (Iris pumila). majalis). Obvykl m stanovi tûm panonsk ch teplomiln ch doubrav jsou plo iny a mírné svahy pfiekryté spra ov mi návûjemi, na nichï se vytvofiily ãernozemû, hnûdozemû nebo luvizemû. Zachovalé ukázky tohoto vegetaãního typu jsou chránûny v pfiírodní rezervaci Milovická stráà. Na v slunn ch svazích pfiedstavují potenciální pfiirozenou vegetaci perialpidské bazifilní teplomilné doubravy svazu Quercion pubescenti-petraeae, které jsou fiazeny k asociacím Pruno mahaleb-quercetum pubescentis a Corno- -Quercetum. Ve stromovém patfie porostû první z obou asociací pfievládá dub p fiit, kter v porostech druhé asociace doprovází dub zimní. Kefiové patro je obvykle bohatû vyvinuto a tvofií je pfiedev ím dfiín jarní (Cornus mas), hloh jednosemenn (Crataegus monogyna), kalina tu alaj (Viburnum lantana) nebo ptaãí zob obecn, na velmi such ch a v slunn ch místech s mûlkou pûdou i mahalebka obecná (Padellus mahaleb). V bylinném patfie tûchto teplomiln ch doubrav ãasto pfievládá váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum) nebo ostfiice nízká (Carex humilis). Pfiíznaãná je pfiítomnost ãetn ch druhû such ch trávníkû a lesních lemû, napfi. ãistce pfiímého (Stachys recta), hvûzdnice chlumní (Aster amellus), kakostu krvavého (Geranium sanguineum), omanu meãolistého (Inula ensifolia), rozrazilu oïankovitého (Veronica teucrium), tolity lékafiské (Vincetoxicum hirundinaria) nebo tfiemdavy bílé (Dictamnus albus). 734 CHKO PA 0

11 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 735 CHKO Pálava Pod tímto vegetaãním krytem se obvykle nacházejí rendziny nebo pararendziny. Nejlépe jsou tato lesní spoleãenstva vyvinuta v NPR Dûvín-Kotel- -Soutûska, men í plochy jsou chránûny v PR Milovická stráà a NPR Tabulová, RÛÏov vrch a Koãiãí kámen. Na mezick ch stanovi tích dolních ãástí svahû Pavlovsk ch vrchû, ve vlhãích Ïlebech Milovické pahorkatiny a na jejich okrajov ch svazích na illimerizovan ch pûdách pfiedstavují potenciální pfiirozenou vegetaci panonské dubohabfiiny asociace Primulo veris- -Carpinetum. V jejich stromovém patfie pfievládá habr obecn (Carpinus betulus) a dub zimní, které obãas doprovází lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) nebo jefiáb bfiek (Sorbus torminalis) a v poslední dobû stále ãastûji jasan ztepil (Fraxinus excelsior). Kefiové patro tvofií napfi. brslen bradaviãnat (Euonymus verrucosus), ptaãí zob obecn a dfiín jarní. Zjara se panonské dubohabfiiny vyznaãují nápadn m jarním aspektem bylinného patra s ãetn mi geofyty, napfi. dymnivkou dutou (Corydalis cava), d. nízkou (C. pumila) a snûïenkou podsnûïníkem (Galanthus nivalis). Dominantním druhem letního aspektu nûkter ch porostû je strdivka jednokvûtá (Melica uniflora), jinak se zde uplatàují obvyklé hájové byliny, k nimï pfiistupují teplomilné druhy, napfi. kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), ostfiice Micheliho (Carex michelii), medovník velkokvût (Melittis melissophyllum) a violka divotvárná (Viola mirabilis), které se vyskytují pfieváïnû v teplomiln ch doubravách. Dobfie zachovalé porosty panonsk ch dubohabfiin lze nalézt v NPR Dûvín-Kotel-Soutûska a v PR Milovická stráà. Na pfiíkr ch severnû orientovan ch svazích Pavlovsk ch vrchû se vlivem mezoklimatick ch podmínek, které zpûsobují zvrat vegetaãní stupàovitosti, vyvinuly suèové lesy asociace Aceri-Carpinetum. Jejich stromovému patru obvykle vévodí lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), k níï se druïí javor klen (Acer pseudoplatanus), j. mléã (A. platanoides) ajasan ztepil, zatímco jilm horsk (Ulmus glabra) z vût iny porostû vymizel a pfie- Ïívá jen v kefiovém patfie. Bylinné patro tûchto lesû je nápadné zejména v ãervnu, kdy kvete omûj vlãí prav (Aconitum vulparia subsp. vulparia). Na severnû orientovaném svahu Dûvína na dolním úpatí skal navazuje na v e popsan suèov les úzk pruh pûchavov ch lipin asociace Seslerio albicantis- -Tilietum cordatae, zde v ak s lípou velkolistou ve stromovém patfie. V bylinném patfie tûchto lesû se setkávají druhy suèov ch lesû a pûchavov ch trávníkû. Oba typy suèov ch lesû jsou chránûny zejména v NPR Dûvín-Kotel- -Soutûska. Potenciální pfiirozenou vegetaci dyjské nivy pfiedstavují pfieváïnû jilmové jaseniny, tzv. tvrd luh, asociace Fraxino pannonicae-ulmetum. V jejich stromovém patfie pfievládá jasan úzkolist (Fraxinus angustifolia) nebo dub letní (Quercus robur), v niï ím stromovém patfie k nim pfiistupuje jilm vaz (Ulmus laevis), ménû ãasto j. habrolist (U. mi- Panonská teplomilná doubrava na spra i (Quercetum pubescenti-roboris) po kozená oborním chovem zvûfie v obofie Klentnice. Kalina tu alaj (Viburnum lantana) patfií k typick m druhûm perialpidsk ch teplomiln ch doubrav svazu Quercion pubescentipetraeae. CHKO PA 735

12 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 736 Brnûnsko 4 3 Oman meãolist (Inula ensifolia) patfií místy k dominantním druhûm such ch irokolist ch trávníkû. Obzvlá tû nápadn je za kvûtu od konce ãervna do zaãátku srpna. Violka kfiovi tní (Viola suavis) patfií k nepûvodním druhûm ãeské kvûteny. V okolí Mikulova v ak proniká i do polopfiirozen ch spoleãenstev. Je ãastá napfi. na Svatém kopeãku a Turoldu. 3 Orsej blatoucholist (Ficaria calthifolia) se v ãesk ch zemích vyskytuje pouze v nejteplej ích oblastech. Dosti hojn je zejména na temeni Dûvína. 4 Panonská dubohabfiina (Primulo veris-carpinetum). nor), kter byl více postiïen grafiózou jilmû. V skyt javoru babyky (Acer campestre) a habru obecného je omezen na su í místa nivy; ve vlhãích typech jilmov ch jasenin se naopak vyskytuje topol bíl (Populus alba). V kefiovém patfie je spolu se zmlazujícími se dfievinami stromového patra pfiítomna svída krvavá (Swida sanguinea) abez ãern (Sambucus nigra). âast je chmel otáãiv (Humulus lupulus). Bylinné patro jilmov ch jasenin je druhovû pomûrnû chudé a pfievládají v nûm nitrofilní byliny; zjara je nápadné hojn m v skytem dymnivky duté a orseje jarního (Ficaria bulbifera), které v létû stfiídá kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica), popenec obecn (Glechoma hederacea) a ostruïiník siv (Rubus caesius), na vlhk ch místech pak ostfiice pobfieïní (Carex riparia). âasto je bylinné patro postiïeno invazí hvûzdnice kopinaté (Aster lanceolatus), coï platí hlavnû o porostech, jejichï zaloïení pfiedcházela celoplo ná pfiíprava pûdy. K nápadn m rostlinám jihomoravsk ch jilmov ch jasenin patfií bledule letní (Leucojum aestivum). Tyto porosty byly vystaveny záplavám, které pfiicházely jak zjara v dobû tání snûhu, tak kdykoli bûhem roku pfii intenzivních sráïkách v povodí Dyje, Svratky a Jihlavy. Rozlivy záplavov ch vod byly podstatnû omezeny po v stavbû novoml nsk ch nádrïí a v souãasné dobû jsou nûkteré porosty postiïeny poklesem hladiny podzemní vody. PÛdní podklad jilmov ch jasenin tvofií obvykle fluvizem glejová. Dobfie zachovalé ukázky této vegetace jsou chránûny v NPR Kfiivé jezero. Nejvlhãí místa kolem fiíãních ramen a periodick ch tûní obsazují mûkké luhy níïinn ch fiek asociace Salicetum albae. Tvofií je vût inou vrba bílá (Salix alba), ménû ãasto v. kfiehká (S. fragilis), popfi. topol bíl nebo jasan úzkolist (Fraxinus angustifolia). V jejich bylinném patfie pfievládají vlhkomilné nitrofilní druhy, napfi. lipnice bahenní (Poa palustris), ostruïiník siv, ostfiice tíhlá (Carex gracilis), o. pobfieïní, kosatec Ïlut (Iris pseudacorus) a opletník plotní (Calystegia sepium). Fragmenty porostû mûkkého luhu lze najít v NPR Kfiivé jezero. V nivû Klentnického potoka pfiedstavují potenciální pfiirozenou vegetaci pravdûpodobnû stfiemchové jaseniny asociace Pruno-Fraxinetum, v nivû Vãelínku jiïnû od Mikulova snad i baïinné ol iny asociace Carici elongatae-alnetum; ani jedno z tûchto spoleãenstev se v ak nezachovalo. Odlesnûním, které je prehistorického data, byly nejvíce zasaïeny porosty panonsk ch teplomiln ch doubrav na spra i asociace Quercetum pubescenti-roboris, panonsk ch dubohabfiin asociace Primulo veris-carpinetum a jilmov ch jasenin asociace Fraxino pannonicae- -Ulmetum, zatímco perialpidské teplomilné doubravy svazu Quercion pubescenti-petraeae a suèové lesy asociace Aceri-Carpinetum byly díky své vazbû na 736 CHKO PA

13 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 737 CHKO Pálava pfiíkré svahy, které byly zemûdûlsky jen obtíïnû vyuïitelné, dotãeny mnohem ménû. V souãasné dobû kryjí lesní porosty asi tfietinu chránûné krajinné oblasti, pfiiãemï ve vût inû z nich je díky pfievládajícímu v mladkovému zpûsobu hospodafiení v minulosti zachována pfiírodû blízká druhová skladba. Chránûná krajinná oblast Pálava má tak ze v ech velkoplo n ch zvlá tû chránûn ch území âeské republiky nejpfiirozenûj í skladbu lesû. Pfiirozené bezlesí je omezeno na pfiíkré svahy a skály Pavlovsk ch vrchû a na nejv slunnûj í stanovi tû strm ch svahû Milovické pahorkatiny. Na skalnat ch stanovi tích vápencového bradla s litosoly jsou to pfiedev ím skalní trávníky asociace Poo badensis-festucetum pallentis ze svazu Bromo pannonici-festucion pallentis, ãasto naz vané skalní stepi, v nichï se vyskytuje spolu s kostfiavou sivou (Festuca pallens) a lipnicí bádenskou (Poa badensis) napfi. ãesnek Ïlut (Allium flavum), kufiiãka svazãitá (Minuartia fastigiata), oïanka horská (Teucrium montanum), zvonek sibifisk (Campanula sibirica), jakoï i kosatec nízk (Iris pumila) a k. píseãn (I. arenaria), které se staly symbolem Pálavy. Typická pro skalní trávníky je pfiítomnost bazifilních sukulentû a jarních efemér, které místy vytváfiejí samostatná spoleãenstva. Z tlusticovit ch sukulentû se v tûchto porostech vyskytuje netfieskovec v bûïkat srstnat (Jovibarba sobolifera subsp. hirta), rozchodník ostr (Sedum acre) a bûlorozchodník skalní (Oreosedum album), z jarních efemér huseník ou kat (Arabis auriculata), lomikámen trojprst (Saxifraga tridactylites), osívka kulatoplodá (Erophila spathulata), roïec lepkav (Cerastium glutinosum), r. pûtimuïn (C. semidecandrum) a rozrazil ãasn (Veronica praecox). Nejlépe jsou spoleãenstva skalních trávníkû, jarních efemér a sukulentû vyvinuta na Svatém kopeãku u Mikulova, ibeniãníku, Stolové hofie, RÛÏovém vrchu nad Klentnicí a Dûvínû. Na hlub ích litosolech a rendzinách jsou skalní trávníky nahrazeny such mi úzkolist mi trávníky asociací Festuco valesiacae-stipetum capillatae (syn. Ranunculo illyrici-festucetum valesiacae) a Koelerio macranthae-stipetum joannis ze svazu Festucion valesiacae. Tyto takzvané drnové stepi jsou velmi variabilní a podle ekologick ch podmínek v nich mohou pfievládat rûzné druhy trav, napfi. kostfiava walliská (Festuca valesiaca), k. Ïlábkatá (F. rupicola), kavyl sliãn (Stipa pulcherrima), k. vláskovit (S. capillata), ostfiice nízká (Carex humilis) nebo smûlek tíhl (Koeleria macrantha), vzácnû i kavyl skalní (Stipa eriocaulis) nebo ovsífi stepní ãediãov (Helictotrichon desertorum subsp. basalticum). Také v tomto typu vegetace se vyskytují oba v e uvedené druhy kosatcû, dále napfi. kozinec rakousk (Astragalus austriacus), sinokvût mûkk (Jurinea mollis) a violka obojetná (Viola ambigua). Nejvût í plochy such ch úzkolist ch trávníkû lze nalézt na Dûvínû, Kotli, RÛÏovém vrchu a Stolové hofie u Klentnice, jakoï i na Svatém kopeãku u Mikulova. Dále jsou pfiítomny na svûtlinách pfiíkr ch svahû Milovické pahorkatiny, zejména na Milovické stráni jihozápadnû od Milovic. Such irokolist trávník zarûstající kfiovinami. Zpevnûné vápnité pískovce pfiekryté spra í sk tají na Kienbergu ideální prostfiedí pro zvlá tû chránûn zlatovlásek obecn (Linosyris vulgaris). CHKO PA 3 737

14 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 738 Brnûnsko 3 Violka slatinná (Viola stagnina) roste na louce u Panenského ml na nedaleko od Kfiivého jezera. Svefiep vzpfiímen (Bromus erectus) je ãast m dominantním druhem seãen ch irokolist ch trávníkû. 3 Vikev panonská (Vicia pannonica) je v okolí Mikulova mnohem vzácnûj í neï blízce pfiíbuzná vikev ãervená (Vicia striata). Na pfiíkr ch severnû aï západnû orientovan ch skalnat ch svazích Pavlovsk ch vrchû se vyskytují pûchavové trávníky asociací Minuartio setaceae-seslerietum caeruleae a Saxifrago paniculatae-seslerietum caeruleae ze svazu Diantho lumnitzeri-seslerion albicantis, v nichï pfievládá pûchava vápnomilná (Sesleria albicans), obvykle doprovázená druhy such ch trávníkû, napfi. ostfiicí nízkou a mochnou píseãnou (Potentilla arenaria), a díky vlhãímu mikroklimatu i druhy lesními, napfi. prvosenkou jarní (Primula veris). Pfiíznaãn je pro pûchavové trávníky v skyt dealpínsk ch a perialpínsk ch druhû, napfi. dvoj títku hladkoplodého (Biscutella laevigata), lomikamene vïdyïivého (Saxifraga paniculata) a hvozdíku Lumnitzerova (Dianthus lumnitzeri), kter je endemitem západní ãásti Panonie. Skalní kapradiny, sleziník routiãka (Asplenium rutamuraria) a s. ãerven (A. trichomanes), jsou v suchém klimatu Pavlovsk ch vrchû pomûrnû vzácné. Dobfie vyvinuté porosty pûchavov ch trávníkû se nacházejí na severním svahu Dûvína, západním svahu Kotle, v chodním a západním svahu Stolové hory nad Klentnicí a západním svahu Svatého kopeãku u Mikulova. Zatímco skalní trávníky, suché úzkolisté trávníky a pûchavové trávníky pfiedstavují aspoà z ãásti pfiirozené bezlesí, je vznik such ch irokolist ch trávníkû svazu Cirsio-Brachypodion pinnati zvelké ãásti v sledkem lidsk ch zásahû, zejména pastvy a seãe, neboè jde o polopfiirozenou náhradní vegetaci na stanovi tích panonsk ch dubohabfiin nebo teplomiln ch doubrav. Tradiãnû jsou oznaãovány jako luãní stepi. Vyskytují se na pfiíkr ch i mírnûj ích svazích, ve srovnání s v e popsan mi spoleãenstvy v ak na hlub ích pûdách. V jejich porostech pfievládá váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), na seãen ch plochách pak svefiep vzpfiímen (Bromus erectus), vzácnûji ostfiice nízká (Carex humilis), oman meãolist (Inula ensifolia) nebo bílojetel nûmeck (Dorycnium germanicum); spolu s nimi rostou jak ãetné druhy such ch úzkolist ch trávníkû, tak nûkteré druhy luãní. Na Pavlovsk ch vr ích je na tato spoleãenstva vázán vítod vût í (Polygala major) a pampeli ka pozdní (Taraxacum serotinum). Nejvût í souvislé plochy luãních stepí se nacházejí na b val ch pastvinách na severozápadním svahu Dûvína, na západním svahu Kotle, na jiïním svahu a v dolní ãásti západního svahu Stolové hory. Po ukonãení pastvy nebo seãe zarûstají suché irokolisté trávníky vysok mi kfiovinami svazu Berberidion, zejména hlohem jednosemenn m (Crataegus monogyna), rûïí ípkovou (Rosa canina) a slivoní trnitou (Prunus spinosa). Na jihov chodním svahu Dûvína se vyskytují vysoké suchomilné kfioviny asociace Violo hirtae-cornetum maris, jejichï dominantními druhy jsou dfiín jarní a mahalebka obecná. Mnohem vzácnûj í jsou nízké suchomilné kfioviny svazu Prunion spinosae, které na Pavlovsk ch vr ích zastupují porosty rû- Ïe bedrníkolisté (Rosa pimpinellifolia), skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus) a tfie nû kfiovité (Cerasus fruticosa), jeï je ohroïena kfiíïením s tfie - ní vi ní (C. vulgaris). Nejlépe jsou tato spoleãenstva vyvinuta na Turoldu u Mikulova. Na nûkter ch místech se na neobhospodafiovan ch such ch irokolist ch trávnících ífií smldník jelení (Peucedanum cervaria); vznikají tak plo nû vyvinutá spoleãenstva teplomiln ch lemû asociace Geranio sanguinei-peucedanetum cervariae ze svazu Geranion sanguinei. Toto spoleãenstvo je dobfie vyvinuto na jiïním úpatí Stolové hory a na Turoldu u Mikulova. Porosty asociace Geranio sanguinei-dictamnetum albae z téhoï svazu, k jejichï v znaãn m druhûm patfií bûlozáfika vûtvitá (Anthericum ramosum), kakost krvav (Geranium sanguineum), kokofiík vonn (Polygonatum odoratum), rozrazil oïankovit a tfiemdava bílá (Dictamnus albus), tvofií obvykle lemy teplomiln ch doubrav. Lze je nalézt na Turoldu u Mikulova a na nûkolika místech v Milovické pahorkatinû, zejména na Milovické stráni. Na jihov chodním svahu Dûvína jsou spolu s perialpidsk mi teplomiln mi doubravami, vysok mi xerofilními kfiovinami, skalními a such mi úzkolist mi trávníky 738 CHKO PA 4

15 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 739 CHKO Pálava souãástí krajinné mozaiky krasové lesostepi. Kontinentální zaplavované louky svazu Deschampsion cespitosae (syn. Cnidion venosi) pfiedstavují polopfiirozenou náhradní vegetaci na stanovi tích jilmov ch jasenin. Dominantním druhem tûchto obvykle dvouseãn ch luk je podle rûzné vlhkosti stanovi tû psárka luãní (Alopecurus pratensis), ostfiice tíhlá (Carex gracilis), o. dvoufiadá (C. disticha), o. ãasná (C. praecox) nebo lipnice bahenní (Poa palustris), které doprovázejí jak druhy stfiídavû vlhk ch stanovi È, tak zãásti i druhy mezofilních luk. Hlavním ekologick m faktorem byly pravidelné záplavy, které byly v pozdním létû obvykle vystfiídány vyschnutím pûdního profilu. V mírnû degradované podobû toto spoleãenstvo dosud existuje na louce u Panenského ml na v NPR Kfiivé jezero, kde v této vegetaci roste napfi. hrachor bahenní (Lathyrus palustris), oïanka ãpavá (Teucrium scordium) a violka slatinná (Viola stagnina). Bfiehy tûní a prolákliny na zaplavovan ch loukách obsazují porosty vysok ch ostfiic ze svazu Caricion gracilis. âasté jsou zejména v nivû Dyje v NPR Kfiivé jezero, kde jsou pfiítomny hlavnû porosty s ostfiicí pobfieïní (Carex riparia) z asociace Caricetum ripariae a chrasticí rákosovitou (Phalaroides arundinacea) z asociace Phalaridetum arundinaceae. Plo ného roz ífiení doznala tato vegetace v rezervaci v druhé polovinû devadesát ch let 0. století, kdy po vyãi tûní kanálû a v stavbû stavidel stoupla na mnoha místech hladina podzemní vody, zejména jako dûsledek bobfiích aktivit. Rákosiny svazu Phragmition communis jsou zastoupeny nûkolika asociacemi. V pobfieïní zónû Nového rybníka a na zamokfien ch místech severnû od rybníka ibeníku jsou to rákosiny asociace Phragmitetum communis s rákosem obecn m (Phragmites australis), které jsou maloplo nû vyvinuty i na Horním mu lovském rybníce a Dolním mu lovském rybníce, kde jsou ve fragmentech pfiítomny téï porosty s orobincem úzkolist m (Typha angustifolia), obvykle klasifikované jako asociace Typhetum angustifoliae. Bfiehy a obnaïená dna nûkolika tûní v národní pfiírodní rezervaci Kfiivé jezero obsazují porosty asociace Glycerietum maximae, jimï dominuje zblochan vodní (Glyceria maxima). TamtéÏ existuje men í porost pu - kvorce obecného (Acorus calamus). V okolí rybníka ibeníku jiïnû od Mikulova se na zasolen ch a zamokfien ch polních okrajích nacházejí slanomilné rákosiny asociace Bolboschoenetum maritimi. Velmi typické porosty této asociace lze nalézt také v litorálu Dolního mu lovského rybníka. Tvofií je pfieváïnû kamy ník polní (Bolboschoenus koshewnikowii). Vodní vegetace je vzácná. Spoleãenstva svazu Nymphaeion albae s leknínem bíl m (Nymphaea alba) pfieïívala v Kfiivém jezefie u Milovic aï do poãátku devadesát ch let 0. století, kdy zanikla v dûsledku vyschnutí mrtvého ramene. V souãasné dobû existují pouze men í porosty asociace Polygonetum amphibii (natantis) na Horním mu lovském rybníce. V tûních NPR Kfiivé jezero a v obou rybnících pod osadou Mu lov Pûchavov trávník svazu Diantho lumnitzeri-seslerion. Kavyl IvanÛv (Stipa joannis) patfií k bûïnûj ím druhûm pernat ch kavylû. Vyskytuje se roztrou enû v celé oblasti, a to na stepních trávnících. CHKO PA 5 739

16 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 740 Brnûnsko Slanomilná rákosina asociace Bolboschoenetum maritimi na Dolním mu lovském rybníce. Kriticky ohroïen prorostlík okrouhlolist (Bupleurum rotundifolium) patfií k nejvzácnûj ím polním plevelûm ãeské kvûteny. Na Mikulovsku byl po roce 990 opakovanû pozorován na ãtyfiech lokalitách. Nejhojnûj í je na jiïním úpatí Dûvína. jsou vyvinuta i dal í spoleãenstva makrofytní vegetace stojat ch vod ze svazû Lemnion minoris, Magnopotamion, Parvopotamion a Ranunculion aquatilis. Ze vzácn ch a pozoruhodn ch druhû se v tûchto porostech vyskytuje laku ník nièolist (Batrachium trichophyllum), l. okrouhl (B. circinatum), l. RionÛv (B. rionii), prustka obecná (Hippuris vulgaris), rûïkatec bradavãit (Ceratophyllum submersum) a ejdraãka bahenní stopeãkatá (Zannichellia palustris subsp. pedicellata). K v znamn m pfiírodním fenoménûm jiïní Moravy patfiil v minulosti extrazonální v skyt slanomilné flóry a vegetace, která byla závislá na pfiítomnosti zasolen ch tfietihorních sedimentû, popfi. minerálních pramenû, a sráïkovém deficitu v druhé polovinû vegetaãního období. Bohaté populace slanomiln ch rostlin existovaly na zasolen ch pastvinách kolem rybníka Nesytu, odkud zasahovaly i do nivy potoka Vãelínku jiïnû od Mikulova a smûrem k západu navazovaly na v skyty halofytû v okolí Dobrého Pole. Do souãasnosti zûstaly zbytky slanomilné vegetace zachovány u západního bfiehu Nesytu mezi Ïelezniãní zastávkou Sedlec u Mikulova a obcí. Jsou chránûny v NPR Slanisko u Nesytu, kde lze dosud nalézt zbytky slanomiln ch spoleãenstev svazu Scorzonero-Juncion gerardii a fragmentárnû i porosty jednolet ch slanomiln ch trav ze svazu Cypero-Spergularion salinae. Slanomilné druhy zde reprezentuje bahenka á inovitá (Heleochloa schoenoides), hadí mord maloúborn (Scorzonera parviflora), hvûzdnice slanistá (Tripolium pannonicum), jitrocel pfiímofisk (Plantago maritima), kufiinka obroubená (Spergularia maritima), ostfiice Ïitná (Carex secalina), pampeli ka besarabská (Taraxacum bessarabicum), prorostlík nejtenãí (Bupleurum tenuissimum), skrytûnka bodlinatá (Crypsis aculeata), solenka Valerandova (Samolus valerandi) a sítina Gerardova(Juncus gerardii). SlanoroÏec rozprostfien (Salicornia prostrata) a solniãka rozprostfiená (Suaeda prostrata), druhy nejnároãnûj í na obsah solí v pûdû, jiï vyhy- 740 CHKO PA 6

17 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 74 CHKO Pálava nuly; Slanisko u Nesytu bylo jejich posledním nalezi tûm v âeské republice. Na okrajích polí se místy zachovala druhovû bohatá segetální spoleãenstva svazu Caucalidion lappulae, vázaná na vápnité pûdy. Nejlépe vyvinuta jsou na polích na jihov chodním svahu Dûvína, fragmentárnû se v ak vyskytují i jinde. Z více ãi ménû ohroïen ch druhû v nich dosud roste napfi. ãernucha rolní (Nigella arvensis), dejvorec velkoplod (Caucalis platycarpos), hlaváãek plamenn (Adonis flammea), prorostlík okrouhlolist (Bupleurum rotundifolium) a vrabeãnice roãní (Thymelaea passerina). Chránûná krajinná oblast Pálava se nachází v severozápadním cípu severopanonské biogeografické subprovincie a zároveà v âeské republice pfiedstavuje území, které tomuto biogeografickému zafiazení nejlépe odpovídá, neboè se zde aï na v jimky neprojevuje vliv karpatsk ch pohofií. Zaujímá skoro cel fytogeografick podokres (7b) Pavlovské kopce a severní polovinu fytogeografického podokresu (7c) Milovicko- -valtická pahorkatina, do nûhoï spadá v chodní ãást chránûného území. Na severov chodû zasahuje velmi malou ãástí svého území do fytogeografického podokresu (8a) Dyjsko-svrateck úval. Oba pahorkatinné fytochoriony se do velké míry shodují v skytem vápnit ch hornin, ve fytogeografickém podokrese Milovicko-valtická pahorkatina v ak scházejí v chozy druhohorních vápencû, které jsou naopak typické pro fytogeografick podokres Pavlovské kopce, urãují jeho krajinn ráz a sk tají vhodná stanovi tû velkému poãtu rostlinn ch druhû. V tomto podokrese zûstaly zachovány lesní porosty jen na svazích vápencového bradla, zatímco severní ãást fytogeografického podokresu Milovická pahorkatina je dosud pfieváïnû zalesnûná. Kvûtena cévnat ch rostlin je velmi rozmanitá, charakteristická zastoupením rûzn ch reliktû, mezních a exklávních prvkû, jakoï i rûzn ch geoelementû. Nûkteré z níïe uveden ch druhû se vyskytují v âeské republice v hradnû na Pavlovsk ch vr ích nebo pouze nepatrnû pfiesahují do sousedních území, dal í dosahují na jiïní Moravû severozápadní hranice svého areálu nebo aspoà souvislej ího v skytu. Reliktní charakter má v Pavlovsk ch vr ích v skyt tzv. dealpínsk ch druhû, které jsou vesmûs vázány na severnû orientované vápencové skály. Do této skupiny patfií dvoj títek hladkoplod, lomikámen vïdyïiv, pûchava vápnomilná, píseãnice velkokvûtá (Arenaria grandiflora), svízel rakousk (Galium austriacum) a starãek celolist (Tephroseris integrifolia), z nichï nûkteré rostou v âeské republice v hradnû zde. Relikt pozdnû glaciálních nebo preboreálních chladn ch stepí pfiedstavuje ovsífi stepní ãediãov, jinak druh s v raznû kontinentálním roz ífiením, kter má ve stfiední Evropû jen nûkolik daleko k západu pfiedsunut ch nalezi È. Ke kontinentálním a subkontinentálním druhûm dále náleïí napfi. ostfiice úzkolistá (Carex stenophylla), sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa), violka obojetná a Ïlu- Èucha smrdutá (Thalictrum foetidum). K ponticko-panonskému geoelementu, kter je pro kvûtenu Pavlovsk ch vrchû a jejich okolí obzvlá tû charakteristick, se fiadí kosatec nízk, k. píseãn, kruãinkovec poléhav (Corothamnus procumbens), len chupat (Linum hirsutum), pampeli ka pozdní (Taraxacum serotinum) a sinokvût mûkk (Jurinea mollis). Submediteránní a perialpidské druhy v kvûtenû chránûné krajinné oblasti reprezentuje mj. bezobalka sivá (Trinia glauca), dub p fiit, devaterka Rozrazil vídeàsk (Veronica vindobonensis) je bûïn m druhem jiïní Moravy. Veãernice smutná (Hesperis tristis) je hojná na jiïních svazích Dûvína a na Stolové hofie. 3 Îabník trávovit (Alisma gramineum) v litorálu Dolního mu - lovského rybníka. 4 Pu kvorec obecn (Acorus calamus), pûvodem z tropické Asie u nás zdomácnûl, roste v NPR Kfiivé jezero. 5 Proskurník lékafisk (Althaea officinalis) je hojn napfi. na Slanisku u Nesytu CHKO PA 7 74

18 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 74 Brnûnsko Strakapoud jiïní (Dendrocopos syriacus) se na jihu Moravy roz ífiil aï v posledních desetiletích. Stra ník dalmatsk (Scutigera coleoptrata) Ïije na Svatém kopeãku na severní hranici svého areálu. poléhavá (Fumana procumbens), koulenka prodlouïená (Globularia bisnagarica), kufiiãka tûtinkatá (Minuartia setacea), k. svazãitá (M. fastigiata), len tenkolist (Linum tenuifolium), orsej blatoucholist (Ficaria calthifolia), oïanka horská (Teucrium montanum), paprska velkokvûtá (Orlaya grandiflora), alvûj vlnatá (Salvia aethiopis), tolice rozprostfiená (Medicago prostrata) a violka nejmen í (Viola kitaibeliana). Nechybí zde ani druhy stfiedoevropské, zastoupené napfi. dymnivkou nízkou, kyãelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos), ostfiicí chlupatou (Carex pilosa) a zárazou upinatou (Orobanche artemisiae-campestris). V chránûné krajinné oblasti rostou celkem 93 zvlá tû chránûné druhy cévnat ch rostlin, z toho 9 kriticky ohro- Ïen ch, 33 silnû ohroïené a 3 ohroïen. Chránûné houby jsou zastoupeny pûti druhy, a to kriticky ohroïenou kvûtkou píseãnou (Montagnea arenaria), náramkovitkou Ïlutozelenou (Floccularia straminea) a lan Ïem letním (Tuber aestivum), silnû ohroïenou kalichovkou luïní (Omphalina discorosea) a ohroïenou hvûzdovkou uherskou (Geastrum hungaricum). Vût ina dal ích v znamn ch druhû je vázána buì na xerotermní trávníky a kfioviny na jejich okrajích, oblast Milovického lesa (muchomûrka vejãitá, Amanita ovoidea, pfiedstavuje nejv znamnûj í nález) a luïního lesa v NPR Kfiivé jezero. Pro hodnocení v znamu a druhového bohatství ÏivoãichÛ chránûné krajinné oblasti Pálava jsou podstatné dvû okolnosti, a to poloha území na rozhraní dvou evropsk ch zoogeografick ch provincií a neobyãejná pestrost biotopû na pomûrnû malé plo e. Celá chránûná krajinná oblast leïí podle souãasn ch biogeografick ch názorû jiï v panonské provincii, ale vliv bioty provincie stfiedoevropsk ch listnat ch lesû je znaãn. Jako vnûj í bradlové pohofií Karpat jsou Pavlovské vrchy ovlivnûny iprvky karpatsk ch pohofií, neboè zde probíhá hranice mezi hercynskou a karpatskou oblastí. Vprvní polovinû devadesát ch let, kdy se oãekávalo brzké roz ífiení biosférické rezervace Pálava, byl koncipován cíl zpracovat komentovan pfiehled v ech druhû znám ch ÏivoãichÛ z tohoto území. V roce 00 byl projekt dokonãen vydáním sedmé knihy, která je vûnována obratlovcûm. V souãasné dobû pfiesahuje celkov poãet Ïivoãi n ch druhû znám ch z chránûné krajinné oblasti 3 000, a proto ji lze spolu s Lednickem a Valtickem a nivou Dyje nad soutokem s Moravou povaïovat za druhovû patrnû nejbohat í ãást âeské republiky. U více neï poloviny zpracovan ch taxonomick ch skupin pfiesahuje podíl zji tûn ch druhû 50 % druhû znám ch z âeské republiky, u mot lû dosahuje tento podíl dokonce 70 %, pfiiãemï ve vût inû pfiípadû se podstatná ãást druhû vyskytuje pfiímo v chránûné krajinné oblasti. Z téhoï území bylo dosud popsáno více neï 00 druhû jako nov ch pro vûdu, napfi. krouïilka Platypalpus palaviensis, chalcidky Pteromalus moravicus a Cerchysiella vestonicensis, tfiásnûnky Oxythrips priesneri a Apterygothrips pinicolus a masafika Sarcophaga palavae. Mnoho druhû dosahuje v chránûné krajinné oblasti severní hranice svého areálu, pfiípadnû zde mají jedin vyskyt v âeské republice. To platí pochopitelnû daleko vût í mûrou o druzích bezobratl ch ÏivoãichÛ neï o pohyblivûj ích obratlovcích. Z pavoukû je to napfi. skálovka trávostepní (Drassyllus vinealis), slíìák stepní (Alopecosa mariae) a zápfiednice ostruhová (Cheiracanthium effosum), z mot lû drobníãek Ectoedemia preisseckeri a klínûnka Phyllonorycter acaciella (oba druhy Ïijí na jilmu vazu), zbroukû napfi. v kalník peãliv (Copris lunaris). Zfiejmû nejznámûj ím druhem z této skupiny je kobylka sága (Saga pedo), jejíï v skyt byl nedávno opakovanû potvrzen na Dûvínû. Pavlovsk mi vrchy probíhá severní hranice areálu cvrãkû Pteronemobius heydeni a Eumodicogryllus bordigalensis a saranãe Euchorthippus declivus. Pfiímo v budovû Správy chránûné krajinné oblasti Pálava (sídlí v Mikulovû) Ïije stra ník dalmatsk (Scutigera coleoptrata), coï je jihoevropská stonoïka, která je na Pálavû jinak známa jen ze Svatého kopeãku. Dolní tok Dyje pfiedstavuje druhovû nejbohat í území âeské republiky, po- 74 CHKO PA 8

19 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 743 CHKO Pálava kud jde o ryby. Îije zde napfi. ostrucha kfiivoãará (Pelecus cultratus), candát v chodní (Sander volgensis), hrouzek bûloploutv (Romanogobio albipinnatus) a cejn perleèov (Abramis sapa). Zasahuje sem i areál ãolka dunajského (Triturus dobrogicus). V znaãnou skupinu druhû pfiedstavují Ïivoãichové xerotermních travinobylinn ch a kfiovinat ch stanovi È. K nim se fiadí napfi. v e zmínûná kobylka sága (Saga pedo) a stfievlík uhersk (Carabus hungaricus), jasoà dymnivkov (Parnassius mnemosyne), drobníãek Trifurcula josefklimeschi, ÏluÈásek úzkolem (Colias chrysotheme), slíìák Alopecosa solitaria, plachetnatka Centromerus capucinus, snovaãka Dipoena prona, krasci Anthaxia hungarica a Capnodis tenebrionis, jakoï i kvor dvouskvrnn (Anechura bipunctata). Blanokfiídl hmyz zde zastupují drvodûlka fialová (Xylocopa violacea) a Ïahalka Ïlutá (Scolia hirta), síèokfiídlé ploskoroh pestr (Libelloides macaronius). Z plazû jsou nejznámûj ími obyvateli tûchto xerotermních stanovi È je tûrka zelená (Lacerta viridis) a uïovka hladká (Coronella austriaca). Hojná je zde pûnice vla ská (Sylvia nisoria), Èuh k obecn (Lanius collurio) a strnad luãní (Miliaria calandra), na otevfien ch plochách lindu ka lesní (Anthus trivialis) a skfiivan polní (Alauda arvensis). Na pfiirozen ch skalních stûnách a v opu tûn ch kamenolomech Ïije napfi. kriticky ohroïen plï drobniãka Ïebernatá (Truncatellina costulata), z petrofilních mot lû píìalka bezbarvá (Nebula achromaria), mûra edavka platinová (Apamea platinea) a pfiástevník ãernoskvrnn (Cycnia luctuosa). Lomy u Klentnice a skalní stûny Dûvína jsou jedin m místem v republice, kde zimuje zedníãek skalní (Tichodroma muraria). V lomech i v klencích skalních stûn Pavlovsk ch vrchû trvale hnízdí ãtyfii aï est párû v rû velk ch (Bubo bubo). Skalník zpûvn (Monticola saxatilis), pro nûhoï pfiedstavovala skaliska Pavlovsk ch vrchû poslední hnízdi tû v âeské republice, zde nebyl pozorován od roku 980; naposledy hnízdil v roce 974. Ve skalních tûrbinách jsou opakovanû nalézány kolonie samcû netop ra pestrého (Vespertilio murinus). Vrcholy Pavlovsk ch kopcû, které v raznû vystupují z pomûrnû ploché krajiny, umoïàují orientaci táhnoucím ptákûm; druhy vyuïívající pfii tahu plachtûní, napfi. dravci a ãápi, zde díky siln m vzestupn m proudûm vyhfiátého vzduchu získávají potfiebnou v ku. ZDûvína a Tabulové byl popsán i nápadn jev tzv. hilltopingu, coï je soustfieìování nûkter ch druhû hmyzu na vrcholcích kopcû pfiedev ím pfii páfiení. LuÏní lesy a louky jsou biotopy s vysokou primární produkcí, srovnávanou stropick mi de tn mi lesy, a bohatou nabídkou ekotonálních stanovi È. PfiestoÏe je jejich kvûtena druhovû spí chud í, hostí obrovské mnoïství bezobratl ch ÏivoãichÛ. V chránûné krajinné oblasti jsou pfiítomny pfieváïnû v NPR Kfiivé jezero. Zjara se v periodick ch tûních objevuje listonoh jarní (Lepidurus apus) a ÏábronoÏka snûïní (Eubranchipus grubii), spoleãnû s nûkolika druhy lasturnatek (Ostracoda). Na tent Ï biotop je vázána i vzácná pijavka chobotnatka baïinná (Batracobdella paludosa). Velmi vzácn pavouk, pavuãenka Pelecopsis mengei, byl na loukách pozorován ve vysok ch poãtech. Pro náv tûvníky ménû pfiíjemnou souãást luïních spoleãenstev pfiedstavují poãetní komáfii, ktefií jsou ov em dûle- LuÀák ãerven (Milvus milvus) hnízdí v NPR Kfiivé jezero. Letní kolonie netop ra velkého (Myotis myotis) v obci Klentnice. CHKO PA 9 743

20 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 744 Brnûnsko Od poãátku 90. let 0. století stavy strnada luãního (Miliaria calandra) opût stouply. Vãelojed lesní (Pernis apivorus) s mláìaty na hnízdû. Ïitou souãástí potravních fietûzcû. Velmi vzácn mravenec luïní (Liometopum microcephalum) si staví hnízda nejãastûji v kmenech a siln ch vûtvích dubu letního. PÛvodem je to jihoevropsk prvek, ale je paradoxní, Ïe v okolí Kfiivého jezera vytváfií snad nejpoãetnûj í populace v rámci celého areálu. Jak v nivû fieky Dyje, tak v Milovickém lese se pravidelnû rozmnoïují nejvût í brouci ãeské fauny, tesafiík obrovsk (Cerambyx cerdo) a roháã obecn (Lucanus cervus). K nápadn m druhûm mot lû patfií bourovec osikov (Gastropacha populifolia) a stuïkonoska vrbová (Catocala electa), dal ími dûleïit mi druhy mokfiadních biotopû jsou napfi. drvopleà rákosov (Phragmataecia castaneae), píìaliãka zejkovaná (Anticollix sparsata), jakoï i vílenka bílá (Acentria ephemerella) av. leknínová (Elophila nymphaeata), jejichï housenky se dokonce vyvíjejí na vodních rostlinách pod hladinou. V tûních se rozmnoïují oboj- Ïivelníci, mj. ãolek dunajsk (Triturus dobrogicus), skokan ostronos (Rana arvalis) a rosniãka zelená (Hyla arborea), jejíï populace je mimofiádnû poãetná. Na Kfiivém jezefie a na Dyji lze pravidelnû nalézt ãetné stopy pfiítomnosti bobra evropského (Castor fiber). Pozornost pfiitahují lesní hnízda ãápa bílého (Ciconia ciconia), jehoï malá kolonie se nachází v blízkosti Kfiivého jezera. V chránûné krajinné oblasti hnízdí lu- Àák ãerven (Milvus milvus), l. hnûd (M. migrans) aorel mofisk (Haliaeetus albicilla), kter v okolí Kfiivého jezera a na sousedních novoml nsk ch nádr- Ïích v poãetn ch skupinách téï zimuje. Velmi poãetn je netop r parkov (Pipistrellus nathusii), kter je jinak v ãesk ch zemích vzácn, a hojnû se zde vyskytuje téï netop r nejmen í (P. pygmaeus), n. rezav (Nyctalus noctula) an.vodní (Myotis daubentonii). Slanisko u Nesytu pfiedstavuje nejv znamnûj í pozûstatek dfiíve daleko rozsáhlej ích slanisk jiïní Moravy a vyznaãuje se jedineãnou faunou bezobratl ch, jejichï v bûr je uveden níïe v textu jako souãást popisu rezervace. Kromû toho Ïije v rezervaci napfi. slíìák slani tní (Pardosa maisa), kter byl donedávna znám pouze z finsk ch ra elini È. V teplomiln ch doubravách se setkáváme pfiedev ím s Ïivoãichy, ktefií na jiïní Moravu pronikají z jihu. V nejednom pfiípadû jde o druhy i jinde vymírající. To platí mj. o hnûdásku osikovém (Euphydryas maturna), bûlásku v chodním (Leptidea morsei) a okáãi jílkovém (Lopinga achine). Rozvolnûné porosty dubu p fiitého hostí spoleãenstva drobnûj ích mot lû, která jsou v chránûné krajinné oblasti neobvykle druhovû pestrá. Tvofií je napfi. drobníãci Stigmella zangheri, Ectoedemia caradjai, E. rufifrontella a E. contorta, klínûnky Phyllonorycter delitella, P. parisiella, P. distentella a P. ilicifoliella apfiedivka Niphonympha albella, z vût ích mot lû pak nápadn li aj dubov (Marumba quercus). Nûktefií brouci tûchto biotopû, napfi. v kalník vrubounovit (Sisyphus schaefferi) av. peãliv (Copris lunaris), potfiebují k v voji trus kopytníkû. V letech poãetnûj ího v skytu housenek bekyní se lze v Milovickém lese setkat se v emi tfiemi ãesk mi zástupci rodu krajník, a to s krajníkem hnûd m (Calosoma inquisitor), nádhernû kovovû zelen m k. piïmov m (C. sycophanta) i nejvzácnûj ím k. jamkovan m (C. auropunctatum). Na tyto doubravy jsou vázány i dva v znaãné druhy ÏíÏal: stfiedoevropsk endemit, hlubinná ÏíÏala Allolobophora hrabei, dosahující délky aï 50 cm, a epigeick druh Dendrobaena mrazeki. Milovick les je znám téï poãetn m v skytem dravcû. BûÏnû zde hnízdí vãelojed lesní (Pernis apivorus), jestfiáb lesní (Accipiter gentilis) a kánû lesní (Buteo buteo), která zde dokonce dosahuje nejvût ích hnízdních hustot znám ch v Evropû. Dudek chocholat (Upupa epops) zde má svou nejsilnûj í populaci v celé âeské republice a hojnû zde hnízdí téï lejsek bûlokrk (Ficedula albicollis), krutihlav obecn (Jynx torquilla) a strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius). K v znaãn m druhûm netop rû tûchto doubrav patfií n. velkouch (Myotis bechsteinii) an. fiasnat (M. nattereri). Na severozápadních svazích Pavlovsk ch vrchû se vlivem specifického mezoklimatu vyskytují nûkteré podhorské aï horské druhy. Z mot lû jsou to dva druhy vázané sv mi housenkami na 744 CHKO PA 0

21 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 745 CHKO Pálava omûj, kovolesklec horsk (Euchalcia variabilis) a k. omûjov (Polychrysia moneta), a dále druhy typické pro podhûfií, mj. osenice velká (Eurois occulta) a kovolesklec jestfiábníkov (Autographa bractea). Mezi druhy ne zcela biotopovû vyhranûné, ale v znaãné patfií nejvût í evropsk mot l martináã hru Àov (Saturnia pyri), jehoï zelené housenky v chránûné krajinné oblasti Pálava Ïijí nejãastûji na listí merunûk, a také stále je tû hojn chroust obecn (Melolontha melolontha). Z polí lze sly et volání kfiepelky polní (Coturnix coturnix), jejíï stavy v posledních letech díky zmûnám v zemûdûlství ponûkud vzrostly, coï do jisté míry platí i o koroptvi polní (Perdix perdix). Na podobn ch místech se lze pomûrnû ãasto potkat s kfieãkem polním (Cricetus cricetus). Ve vinicích hnízdí poslední páry mizejícího bûlofiita edého (Oenanthe oenanthe), bûïnû naopak hnízdí bramborníãek ãernohlav (Saxicola torquata) a strnad luãní (Miliaria calandra). V kostelní vûïi v Klentnici se nachází poãetná letní kolonie samic netop ra velkého (Myotis myotis). V chránûné krajinné oblasti Pálava Ïijí v souãasné dobû 03 druhy zvlá tû chránûn ch druhû ÏivoãichÛ, z toho 8 druhy bezobratl ch a druh obratlovcû. Z tûchto 03 chránûn ch druhû je 40 klasifikováno jako kriticky ohroïené, 8 jako silnû ohroïené a 8 druh jako ohroïen. Lesní porosty Mikulovska byly vzhledem k nepfietrïitému osídlení od konce poslední doby ledové trvale pod vlivem ãlovûka. Byly zejména zdrojem palivového a stavebního dfiíví, od neolitu pak slouïily i k pastvû dobytka. Pravdûpodobnû proto se zde udrïelo kontinuální bezlesí nebo byly lesní porosty aspoà místy velmi fiídké, coï umoïnilo setrvání nelesních, tedy stepních prvkû aï do dne ní doby. V pozdní dobû bronzové a na jejím sklonku byla na vrcholech Pavlovsk ch vrchû vybudována opevnûná hradi tû (zhruba na pfielomu. a. tisíciletí pfi. n. l.), coï bylo spjato s rozsáhl m naru ením vegetaãního krytu a erozí. Ve vrcholném stfiedovûku byly lesy omezeny na rozlohu men- í, neï je dne ní. V 7. a 8. století byly podle historick ch pramenû ve velmi patném stavu. V polovinû 8. století se více neï 99 % rozlohy lesa na Bfieclavsku nacházelo na tzv. dominikální pûdû. Na panství Mikulov zaujímaly lesní porosty v té dobû 6364 mûfiic, tj. asi 5 % rozlohy panství. Tyto lesy byly obhospodafiovány jako les nízk (pafiezina) svelmi krátkou dobou obm tí, která klesla aï na 8 let! Na druhé stranû tento zpûsob hospodafiení umoïnil na mnoha místech zachování pfiírodû blízké dfievinné skladby. V poslední tfietinû 9. století se pfiistoupilo k umûlému zalesàování vápencov ch bradel Pavlovsk ch vrchû. Tyto snahy byly úspû né jen ãásteãnû, ato vzhledem k nevratnému po kození odlesnûné pûdy erozí a nevhodné volbû dfievin; dodnes se tak na mnoha místech setkáme s porosty borovice ãerné. Znaãné kody na pfiírodním prostfiedí zpûsobilo vysazování trnovníku akátu a v men í mífie i pajasanu Ïláznatého, které se projevují jako nebezpeãné invazní druhy. Vletech byly v Milovickém lese zaloïeny dvû obory, a to obora Klentnice o rozloze 485 ha, v níï jsou chováni daàci a mufloni, a obora Bulhary o rozloze 65 ha, v níï jsou Celoevropsky mizející bourovec trnkov (Eriogaster catax) se vyskytuje v poãetné populaci; mnohem nápadnûj í neï dospûlí mot li jsou hnízda jeho housenek na trnkách a hlozích. Samec roháãe obecného (Lucanus cervus) s podstatnû men í samiãkou na dubové kûfie. CHKO PA 745

22 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 746 Brnûnsko 3 Zámek v Mikulovû, v pozadí bradlo Svat kopeãek. Náhrdelník z li ãích a medvûdích zubû z Dolních Vûstonic. 3 Ploché Ïenské torzo z mamutoviny pochází z Dolních Vûstonic. chováni daàci a jeleni. Stavy zvûfie vyvrcholily na pfielomu osmdesát ch a devadesát ch let. V obofie Bulhary bylo podle údajû Lesního závodu Îidlochovice v roce kusû jelení a 80 kusû daàãí zvûfie, v mnohem men í obofie Klentnice bylo je tû v roce kusû mufloní a 43 kusû daàãí zvûfie, v pfiedchozích letech snad dvakrát tolik. V obou oborách vznikly velkoplo n m odlesnûním tzv. pastevní plochy a pole. Na mnoha místech byly zaloïeny v sadby jírovce maìalu (Aesculus hippocastanum) a dal ích nepûvodních dfievin. Zvûfi zcela zniãila kefiové patro lesních porostû a silnû po kodila patro bylinné. NejenÏe se sníïila jeho pokryvnost aï na polovinu a ménû, ale mnoho typick ch hájov ch druhû z lesního podrostu vymizelo a nahradily je druhy plevelné a rumi tní. Na neudr- Ïovan ch pastevních plochách se ífií expanzivní druhy, zejména tfitina kfiovi tní (Calamagrostis epigejos) a bez chebdí (Sambucus ebulus). Negativní vliv oborní zvûfie na flóru a vegetaci byl prokázán srovnávací studií. V devadesát ch letech musel Lesní závod Îidlochovice LesÛ âeské republiky na nátlak Správy chránûné krajinné oblasti Pálava stavy zvûfie podstatnû redukovat, takïe napfi. v letech ãinily kmenové stavy zvûfie v obofie Klentnice 50 muflonû a 50 daàkû. Podobn m zpûsobem by- 746 CHKO PA

23 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 747 CHKO Pálava ly po kozeny rovnûï lesy v masivu Dûvína; zde skonãil dlouholet oborní chov muflonû a kozy bezoárové aï v roce 996 zru ením obory. Vût ina koz byla sice odstûhována, ale mufloni byli v rezervaci ponecháni (napfi. v roce 00 jich tam bylo témûfi 00 kusû). Pfiesto se v mnoha lesních porostech objevilo pfiirozené zmlazení dfievin. V nivû Dyje byla v minulosti ãást porostû tvrdého luhu nahrazena v sadbami topolu kanadského, které jsou nyní postupnû m ceny a nahrazovány stanovi tnû vhodn mi autochtonními dfievinami. Nejstar í stopy lidského osídlení území dne ní CHKO Pálava pocházejí ze star í doby kamenné. V té dobû se sídli tû a lovecká tábofii tû soustfiedila na úpatí Pavlovsk ch vrchû mezi dne ními Dolními Vûstonicemi a Pavlovem. Rozsáhlé archeologické v zkumy zde zahájil pro Moravské muzeum v roce 94 Karel Absolon. V jejich prûbûhu bylo nalezeno velké mnoïství mimofiádnû hodnotn ch památek, z nichï nejznámûj í je plastika Vûstonické venu e z pálené hlíny. âetné archeologické nálezy, napfi. zbulhar, od Pavlova a Dolních Vûstonic, ze Stolové hory u Klentnice a z Turoldu u Mikulova, jsou neolitického a eneolitického stáfií. Z doby bronzové pocházejí napfi. nálezy z katastru Perné, Klentnice a Pavlova. Keltské osídlení z doby laténské je doloïeno napfi. na Stolové hofie u Klentnice a na Turoldu umikulova. Mladohradi tní opevnûní se dochovalo na lokalitû Vysoká zahrada u Dolních Vûstonic tûsnû u severního okraje chránûné krajinné oblasti a existovalo pravdûpodobnû i v Mikulovû na Zámeckém vrchu. První písemná zmínka o Mikulovû pochází z roku 49, ale osídlení je jistû star ího data. V roce 44 se uvádí Mikulov, od 3. století v majetku Lichten tejnû, jako mûsto. V dobû nûmecké kolonizace se dostalo do oblasti nûmecké obyvatelstvo. Mikulov byl prvním místem v ãesk ch zemích, kam pfii li vroce 56 ze v carska habán tí novokfitûnci. Vlastnili ve mûstû postupnû 45 domû a bûhem svého bezmála stoletého pobytu podnítili hospodáfisk i kulturní rozkvût celé oblasti. V pobûlohorské dobû se Mikulov stal v znamn m moravsk m mûstem, a to díky vlivu a v sadnímu postavení kardinála Franti ka z Dietrich tejna. Pfiínosem pro mûsto bylo zaloïení Ïidovské obce ve 4. století. Napfiíklad v roce 675 bylo ve mûstû napoãteno 50 Ïidovsk ch rodin. O síle Ïidovské obce svûdãí rozlehlost Ïidovského hfibitova a také to, Ïe Mikulov byl sídlem zemského rabinátu. V místní kole talmudu pûsobili v znamní Ïidov tí uãenci, napfi. Liwa ben Becalal, znám jako rabbi Löw. Synagoga orientálního typu byla pfiestavûna ze star í stavby v 7. století a po poïáru byla obnovena v roce 77. Îidovská obec mûla vlastní samosprávu a formálnû zanikla teprve vroce 99. Sirotãí hrádek na skalní ostroïnû RÛÏového vrchu nad Klentnicí. Zfiícenina hradu Dûviãky. 3 Bledule letní (Leucojum aestivum) roste v âeské republice pouze na jiïní Moravû. V okolí Kfiivého jezera se nachází velmi silná populace tohoto druhu; vût ina rostlin sem byla pfienesena z luïních biotopû v místech dne ních novoml nsk ch nádrïí. 3 CHKO PA 3 747

24 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 748 Brnûnsko Je tû mezi obûma svûtov mi válkami byla v sedle mezi Stolovou horou a RÛÏov m vrchem pole a okolní svahy slouïily jako pastviny. Dobová pohlednice také ukazuje, Ïe v krajinû bylo mnohem ménû stromû a kefiû neï dnes. Pavlov, títov dûm na návsi. V chránûné krajinné oblasti se dochovalo velké mnoïství stavebních památek. Mikulovsk hrad, kter byl pfiestavûn na kamenn jiï ve 3. století, byl koncem 6. a poãátkem 7. století pfiemûnûn v reprezentativní sídlo. Po poïáru v roce 79 byl obnoven ve slohu pozdního baroka. Velmi cenné je historické jádro Mikulova, které nese status mûstské památkové rezervace. Za zmínku stojí zejména kanovnické domy, sgrafity zdoben dûm U rytífiû nebo Dietrich tejnská hrobka se dvûma vûïemi v prûãelí, která vznikla v polovinû 9. století pfiestavbou poïárem zniãeného kostela svaté Anny. Architektonicky v znamnou stavbou je kolegiátní kostel sv. Václava, kter vznikl na místû románského pfiedchûdce. Mûstu vévodí poutní kostel sv. ebestiána na vrcholu Svatého kopeãku, k nûmuï vede barokní kfiíïová cesta. Památkovû chránûny jsou rovnûï Dolní Vûstonice a vinafiská ves Pavlov s barokními domy a sklepy, jakoï i v stavn m kostelem sv. Barbory. Z historického hlediska jde o tradiãní zemûdûlskou oblast s dûrazem na pûstování vinné révy. Vinafiství bylo plnû rozvinuto jiï ve stfiedovûku a vinafii zaujímali mezi zemûdûlci v znamné postavení. Nejstar í soupis viniãních tratí a vinic na panství Mikulov se zachoval v lichten tejnském urbáfii z roku 44. Dnes je mûsto stfiediskem mikulovské vinafiské oblasti. Vinice, které v znamnû ovlivàují krajinn ráz Pavlovsk ch vrchû a jejich okolí, zaujímají více neï 0 % rozlohy chránûné krajinné oblasti. Pfii bûïn ch postupech ochrany révy vinné pfied kûdci a chorobami se ve vinohradech pouïívaly nadmûrné dávky syntetick ch pesticidû, coï silnû po- kozovalo pfiírodní prostfiedí. Znaãné úspûchy byly dosaïeny po roce 989 pfii zavádûní tzv. integrované ochrany révy vinné. Chemické akaricidy, tj. látky k hubení kodliv ch roztoãû, napfi. svilu ek, byly nahrazeny vysazením dravého roztoãe Typhlodromus pyri do vinohradu a dávky jin ch pesticidû se podafiilo podstatnû omezit. Z dal ích trval ch kultur zaujímají znaãné plochy meruàkové sady (30 ha). Na orné pûdû se pûstuje p enice, jeãmen, kukufiice, vojtû - ka, sluneãnice a fiepka, zatímco v znam chovu skotu je nepatrn. V chránûné krajinné oblasti jsou v znamná loïiska jursk ch vápencû, která byla jiï od stfiedovûku na mnoha místech tûïena v mal ch kamenolomech. Nejstar í zpráva o mikulovské vápence je z roku 574. Postupnû byla tûïbou zniãena velká ãást Turoldu a severov chodní ãást Svatého kopeãku. Zcela odtûïen byl Mariánsk kopec (JaniãÛv vrch) severov chodnû od Svatého kopeãku; tûïba v lomu byla ukonãena vroce 004 a po zaplavení podzemní vodou vzniklo v místû tûïební jámy jezírko o plo e ha. Na nûkolika místech (napfi. u Bulhar, Dolních Vûstonic a Mikulova) byly dfiíve v provozu hliníky a pískovny lokálního v znamu, které byly po ukonãení tûïby vût inou zavezeny odpadem. 748 CHKO PA 4

25 75-749_uvod_CHKO PA :39 Stránka 749 CHKO Pálava 3 Základním cílem ochranáfiské péãe o vût inu rezervací je zastavit sukcesi na such ch trávnících, b val ch pastvinách a jednoseãn ch such ch loukách, které po ukonãení pastvy nebo seãe a ponechání ladem zarûstají kfiovinami. V polovinû devadesát ch let byly odstranûny rozsáhlé porosty kfiovin na západním svahu Kotle a na jiïním a západním svahu Stolové hory, a to na celkové plo e asi 8 ha. Uvolnûné plochy jsou pravidelnû seãeny: napfi. v roce 00 ãinila rozloha takto udrïovan ch such ch trávníkû 40 ha. V roce 00 byla po neúspû ném pokusu z první poloviny devadesát ch let obnovena na Stolové hofie a Kotli pastva ovcí a koz. Od roku 003 se jiï dafií pastvou udr- Ïovat pfies 5 ha such ch trávníkû v nûkolika rezervacích. Z maloplo n ch chránûn ch území a pokud moïno i z dal ích míst chránûné krajinné oblasti je nutné odstraàovat trnovník akát (Robinia pseudacacia), borovici ãernou (Pinus nigra), jírovec maìal (Aesculus hippocastanum), pajasan Ïláznat (Ailanthus altissima) a kustovnici cizí (Lycium barbarum). V okolí Klentnice a Mikulova probíhá program záchrany star ích a krajov ch odrûd jabloní a dal ích ovocn ch dfievin. V sadba stromû podél cest a rozpt lené zelenû by na nûkter ch místech mûla pomoci zlep it krajinn ráz. VMikulovû pûsobí od roku 997 Centrum ekologické v chovy Pálava. Od svého vzniku úzce spolupracuje se Správou chránûné krajinné oblasti Pálava. Ekocentrum pfiipravuje pro dûti základních a stfiedních kol ekologické a pfiírodovûdné v ukové programy vuãebnách i v terénu a exkurze do chránûn ch území. Pro vefiejnost pravidelnû organizuje osvûtové akce zamûfiené na ochranu pfiírody a krajiny. Pastva je jedním ze zpûsobû péãe (tzv. managementu) o chránûná území. Zábûr pochází ze Slaniska u Nesytu. Strojní sbûr sena v NPR Kfiivé jezero. 3 âern rolní (Melampyrum arvense) je jednoletá poloparazitická rostlina, získávající Ïiviny pomocí haustorií z kofienového systému jin ch druhû. V souãasnosti ustupuje, aproto je fiazena mezi silnû ohroïené druhy. CHKO PA 5 749