Bakalářská práce PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Účelové komunikace ve světle právní úpravy. Olga Hlochová

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY OBOR PRÁVNÍ VZTAHY V NEMOVITOSTECH KATEDRA PRÁVA ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA Bakalářská práce Účelové komunikace ve světle právní úpravy Olga Hlochová 2014

2 ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Účelové komunikace ve světle právní úpravy zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k vypracování a sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a rovněţ jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. V Jihlavě dne Olga Hlochová 2

3 PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych touto cestou moc poděkovat paní Doc. JUDr. Iloně Jančářové, Ph.D., své vedoucí této bakalářské práce, za odborné vedení a dále za cenné rady a čas, který mi v souvislosti s vypracováním této práce věnovala. Olga Hlochová 3

4 ANOTACE Tato bakalářská práce se zabývá problematikou účelových komunikací. Účelové komunikace jsou podle zákona jednou ze čtyř kategorií pozemních komunikací. Specifické jsou oproti ostatním komunikacím tím, ţe se na ně vztahuje jak veřejné právo, tak i soukromé právo. Cílem této práce je vymezení základních pojmů, seznámení s vlastním reţimem tohoto druhu komunikací a nastínění problémů vyplývajících z uţívání veřejně přístupných komunikací. Současně je v práci citováno několik rozhodnutí soudů, která uţívání účelových komunikací řeší. Klíčová slova: Účelová komunikace, pozemní komunikace, vlastnictví, státní dozor, veřejné právo, soukromé právo ABSTRACT The bachelor thesis deals with the area of special-purpose roads. The special-purpose roads are one of the four categories of terrestrial roads. In contrast to other road types, both public and private law applies to special-purpose roads. The goal of this thesis is to define key terms, to introduce the actual system of this road type and to depict problems that arise from using publicly accessible roads. Concurrently, a few judicial decisions dealing with the use of special-purpose roads are quoted in the thesis. Key words: special-purpose roads, roads, ownership, state supervision, public law, private law 4

5 OBSAH 1. ÚVOD 2. PRAMENY PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY 3. DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ 3.1. Cesta 3.2. Pozemní komunikace 3.3. Účelová komunikace 3.4. Pozemek 3.5. Výkon státní správy a státního dozoru 3.6. Veřejná přístupnost 4. VLASTNICTVÍ ÚČELOVÝCH KOMUNIKACÍ 5. VZNIK A ZÁNIK ÚČELOVÉ KOMUNIKACE 5.1. Veřejně přístupná účelová komunikace 5.2. Veřejně nepřístupná účelová komunikace 6. EVIDENCE ÚČELOVÝCH KOMUNIKACÍ 6.1. Centrální evidence 6.2. Katastr nemovitostí 7. PŘÍSTUP NA ÚČELOVÉ KOMUNIKACE, UŢÍVÁNÍ ÚČELOVÝCH KOMUNIKACÍ, PÉČE O ÚČELOVÉ KOMUNIKACE 8. PRÁVNÍ OCHRANA OBECNÉHO UŢÍVÁNÍ ÚČELOVÝCH KOMUNIKACÍ 9. PŘÍKLAD ÚČELOVÉ KOMUNIKACE V PRAXI 10. ZÁVĚR POUŢITÉ ZDROJE Tištěná odborná literatura Právní předpisy Soudní rozhodnutí Informace z elektronických pramenů 5

6 1. ÚVOD Potřeba člověka vytvářet spojení s nejbliţším a postupně i vzdálenějším okolím provází lidstvo od nepaměti. K tomu ho vedla snaha zlepšovat své ţivotní podmínky, k čemuţ stavba stezek, cest a později silnic výrazně napomáhala. Úvodem je ale potřeba si uvědomit současný stav. Problematika obecného uţívání cest, stezek a dalších komunikací, které patří mezi účelové komunikace, je v současné době jedním z největších problémů na úseku práva pozemních komunikací. Ne vţdy vlastníci takovýchto komunikací akceptují existenci historické cesty a všemoţnými prostředky brání uţívání předmětné komunikace, například vlastníkům sousedních nemovitostí. S ohledem na skutečnost, ţe vlastníky účelových komunikací (oproti ostatním kategoriím pozemních komunikací) mohou být jakékoli fyzické a právnické osoby (rovněţ i obce a stát), dochází v mnoha případech ke sporům z důvodů protiprávního omezování uţívání. Tato práce se zabývá nejen základními pojmy v dané problematice a vymezením právních předpisů zohledňujících souvztaţnosti k účelovým komunikacím, ale snaţí se nastínit hlavní problémy uţívání účelových komunikací a současně seznamuje s některými soudními rozhodnutími, která se uţíváním účelových komunikací zabývají a která bývají pomůckami při řešení vzniklých sporů a problémů silničními správními úřady. Cílem této práce není najít řešení problému obecného uţívání účelových komunikací, cílem je seznámení se s danou problematikou a posouzení či zhodnocení platné právní úpravy. 6

7 2. PRAMENY PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY Obsahem této kapitoly je vymezení platných právních předpisů, které se tématikou účelových komunikací a dalšími souvisejícími aspekty zabývají. Zásadním či základním předpisem je zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o pozemních komunikacích, který se zabývá dopravní infrastrukturou v České republice. Zákon dělí a specifikuje jednotlivé kategorie pozemních komunikací, řeší uţívání, ochranu a dozor v souvislosti s pozemními komunikacemi. Prováděcí vyhláškou je vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. S ohledem na skutečnost, ţe účelové komunikace zasahují do oblasti soukromého práva, je dalším předpisem v této oblasti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen občanský zákoník, který definuje mj. subjekty soukromého práva, rozdělení věcí, absolutní majetková práva, ať jiţ vlastnictví, drţbu či věcná břemena. Jelikoţ účelové komunikace spadají rovněţ do oblasti veřejného práva, vztahuje se k této problematice rovněţ zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen správní řád, podle kterého vedou silniční správní úřady správní řízení. Dalším právním předpisem, který je nutno pouţít a citovat, je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, dále jen stavební zákon. Stavební zákon řeší nezbytné úpravy či údrţbu stavby v případě, ţe je účelová komunikace právě stavbou. Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění, dále jen katastrální zákon, řeší katastr nemovitostí České republiky coby veřejný seznam obsahující soubor údajů o nemovitých věcech, vymezuje pojmy jako pozemek, člení pozemky podle druhů, a dále Vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), v platném znění, dále jen katastrální vyhláška, stanovuje mj. obsah souboru geodetických informací v rozsahu uvedeném v 5 odst. 2 písm. a) katastrálního zákona tak, aby obsahoval údaje nezbytné pro plnění účelů, ke kterým katastr slouţí podle 1 odst. 2, katastrálního zákona. 1 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, řeší mj. ochranu lesa, vstup do lesa apod.. 1 Citace 1 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění: Katastr je zdrojem informací, které slouží a) k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické, b) pro tvorbu dalších informačních systémů sloužících k účelům uvedeným v písmenu a). 7

8 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje právo přístupu do krajiny 2 přes některé pozemky ve vlastnictví nebo nájmu státu, obcí či jiných právnických osob. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, jak vyplývá ze změny provedené ústavním zákonem č. 162/1998 Sb., zaručuje, ţe každý má právo vlastnit majetek. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, řeší postavení obcí při výkonu státní správy a státního dozoru na základě výkonu přenesené působnosti. 2 Citace 3 odst. 1 písm. m) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů: Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. 8

9 3. DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ 3.1. Cesta Cestou je jakýkoliv přístupový (příjezdový) koridor 3 ke zpřístupňovanému cíli, který můţe mít reţim veřejného i soukromého práva, přičemţ účelová komunikace je cestou veřejnou. Cesta musí být v terénu stálá a patrná Pozemní komunikace Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, definuje v 2 odst. 1 pojem pozemní komunikace takto: Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Následující odstavec stejného paragrafu následně pozemní komunikace rozděluje do kategorií, kterými jsou: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace Účelová komunikace Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouţí ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. 3 Citace 2 odst. 1 písm. i) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů: "Koridorem se rozumí plocha vymezená pro umístění vedení dopravní a technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy". 9

10 Účelová komunikace je takovou komunikací, která svými znaky splňuje poţadavky k zařazení mezi pozemní komunikace a nebyla zařazena do ostatních kategorií dopravní sítě, tedy mezi místní komunikace, silnice nebo dálnice. Účelová komunikace je vlastně jakýmsi nejniţším stupněm pozemních komunikací a její definice je uvedena v 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Z této definice lze odvodit tři typy účelových komunikací: a) komunikace, které slouţí jako spojení jedné nemovitosti s druhou (např. spojení areálu zemědělského druţstva s loukou či pastvinou); b) komunikace, které slouţí k napojení na jiné komunikace, především na místní komunikace či silnice (např. spojuje odlehlé chatové oblasti s místní komunikací či silnicí); a c) komunikace, které slouţí k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, tedy klasické lesní a polní cesty. Účelové komunikace se pak dále dělí podle kritéria veřejné přístupnosti na: a) účelové komunikace veřejně přístupné jsou přístupné kaţdému bez omezení (výjimkou jsou situace, kdy je přístup omezen zákonným způsobem, např. dopravní značkou), na tyto komunikace se vztahuje institut obecného uţívání, tedy kaţdý můţe komunikace bezplatně uţívat a k účelům, ke kterému jsou určeny. Právní spory u těchto komunikací spadají do oblasti veřejného práva, které řeší příslušné správní orgány. b) účelové komunikace veřejně nepřístupné nejsou přístupné kaţdému a nevyskytuje se u nich institut obecného uţívání. Takové komunikace se nachází v uzavřených areálech a slouţí k potřebám vlastníka. Případné právní spory spadají do oblasti soukromého práva a je nutno je řešit soudní cestou v občansko-právním řízení. Obecně lze shrnout, ţe účelové komunikace jsou polní a lesní cesty, příjezdové komunikace k výrobním areálům, lomům, sportovištím, čerpacím stanicím, ale i např. komunikace uvnitř výrobních areálů, lomů, tovární dvory, autobusová nádraţí, komunikace ve vojenských újezdech apod KOČÍ, Roman. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcí vyhláškou a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů. Praha: Leges, 2013, s

11 3.4. Pozemek Občanský zákoník rozděluje věci na hmotné a nehmotné, přičemţ definuje hmotnou věc jako ovladatelnou část světa, která má povahu samostatného předmětu. 5 Dále občanský zákoník dělí věci na nemovité a movité: Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. 6 Z těchto definic vyplývá, ţe pozemek je podle občanského zákoníku hmotnou nemovitou věcí. Pozemkem se rozumí podle zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění, 2 písm. a), část zemského povrchu, který je oddělen od sousedních částí hranicí územní jednotky nebo hranicí katastrálního území. Pozemky se dále člení podle druhů 7, a to na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. V novém občanském zákoníku byla ukotvena zásada superficies solo cedit, tedy povrch ustupuje půdě: Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen stavba ) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech Výkon státní správy a státního dozoru Působnost ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací vykonávají správní úřady, kterými jsou silniční správní úřady. Státní správu v případě účelových komunikací vykonávají obce 9, jsou v tomto případě tedy silničními správními úřady. Působnost silničního správního úřadu se vztahuje pouze na veřejně přístupné účelové komunikace, na veřejně nepřístupné účelové komunikace se působnost vztahuje pouze ve sporném řízení při určení, zda se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci či nikoli. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávají působnost speciálního stavebního úřadu 10 ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanským zákoník, v platném znění odst. 1 občanského zákoníku 7 3 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění odst. 1 občanského zákoníku 9 40 odst. 5 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů 11

12 Jak jiţ bylo zmíněno, státní dozor na účelových komunikacích vykonávají obce, které působí současně jako silniční správní úřady. Jde o výkon přenesené působnosti, tzn. ţe stejně jako státní správa i státní dozor je obcemi vykonáván prostřednictvím obecního úřadu. 11 Výkon státní správy a výkon státního dozoru je moţno provádět pouze v případě účelových komunikací veřejně přístupných. Výkon státního dozoru je realizován osobou, která je k výkonu státního dozoru pověřena, tedy zaměstnancem obecního úřadu. 12 Odvolacími úřady ve správním řízení ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací jsou krajské úřady Veřejná přístupnost Veřejná přístupnost zahrnuje oprávnění k obecnému uţívání účelové komunikace, čímţ se rozumí oprávnění kaţdého uţívat pozemní komunikace bezplatně, obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny, a to v mezích zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a za podmínek stanovených zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů odst. 3 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. 12 KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2011, s KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2011, s

13 4. VLASTNICTVÍ ÚČELOVÝCH KOMUNIKACÍ Vlastníky účelových komunikací mohou být jakékoli fyzické či právnické osoby. Mohou to být tedy i obce, kraje, ale často bývá vlastníkem také stát, tedy Česká republika, která vykonává svá vlastnická práva prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových 14 nebo Státního pozemkového úřadu. 15 V případě vlastnictví obce, kraje či státu se v naprosté většině případů obecného uţívání účelových komunikací jedná o bezkolizní stav. Většinou se jedná například o komunikace ve vojenských újezdech, v kasárnách, v areálech státních podniků (v případě státu), komunikace v areálech nemocnic, sociálních ústavů ad. (v případě krajů či obcí). Socialistická právní úprava chápala všechny druhy pozemních komunikací jako národní majetek a rozlišovala pouze subjekty jeho majetkové správy (později tzv. práva k hospodaření). Zákon o pozemních komunikacích jasně rozlišuje vlastnické vztahy, přičemţ také rozlišuje tzv. veřejný statek ve vlastnictví veřejnoprávních subjektů (státu, krajů a obcí) a vlastnictví soukromoprávních subjektů k účelovým komunikacím. Tím také současně předurčuje, ţe právní úprava účelových komunikací spadá do oblasti práva soukromého oproti veřejnoprávní úpravě ostatních druhů pozemních komunikací. Převáţná část právní úpravy účelových komunikací podléhá občanskému zákoníku, stavebnímu zákona a ostatním obecným předpisům. 16 Pokud jsou vlastníky fyzické osoby a právnické osoby, které nemají postavení veřejnoprávní korporace či subjektu (jak je tomu u obcí, krajů či státu), dochází v mnoha případech veřejně přístupné účelové komunikace ke kolizím a problémům, např. omezováním přístupu na komunikace veřejnosti, umisťováním nepovolených pevných překáţek na účelové komunikace apod.. 14 S účinností od byl zákonem č. 201/2002 Sb., zřízen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Sídlem Úřadu je Praha. Úřad je organizační sloţkou státu a samostatnou účetní jednotkou. Dne 19. března 2004 nabyl účinnosti zákon č. 120/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Úřad jedná v řízení před soudy, rozhodci nebo stálými rozhodčími soudy, správními úřady a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu, kdy Úřad vystupuje v řízení za stát jako příslušná organizační sloţka, s příslušností hospodařit s tímto majetkem nebo namísto organizačních sloţek, které jsou příslušné hospodařit s předmětným majetkem státu, podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. 15 Státní pozemkový úřad vykonává působnost podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 428/2012 Sb., zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboţenskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboţenskými společnostmi), ve znění č. 177/2013 Sb.. 16 FASTR, Pavel; ČECH, Jan. Zákon o pozemních komunikacích. Praha: Linde, 2010, s

14 Jak jiţ bylo v textu této práce uvedeno, v novém občanském zákoníku byla ukotvena zásada superficies solo cedit. Pro potřeby určení vlastnictví veřejně přístupné účelové komunikace je rozhodující, zda je účelová komunikace pouhým ztvárněním povrchu nebo zda je tato komunikace stavbou spojenou se zemí pevným základem. Stavba spojená se zemí pevným základem, která je současně ve vlastnictví odlišného vlastníka od vlastníka pozemku, není součástí tohoto pozemku a je samostatnou nemovitou věcí. 17 V opačném případě (v případě shodného vlastníka) je stavba účelové komunikace součástí pozemku a není samostatnou věcí. Výkladem pojmu spojení se zemí pevným základem se zabýval Ústavní soud ve svém Nálezu č.j. I.ÚS 483/01 ze dne , který konstatoval, ţe jestli jde či nejde o stavbu spojenou se zemí pevným základem, je potřeba vţdy posoudit podle okolností konkrétního případu. Přitom spojení se zemí pevným základem je moţno stručně charakterizovat tak, ţe věc nesmí být oddělitelná od země, aniţ by došlo k porušení věci. Pevné spojení věci se zemí musí být zároveň takové, aby bylo schopno odolat zejména účinkům přírodních vlivů dané lokality na věc a účinkům vlastního působení věci. Z hlediska stavebního je pevný základ základovou prostorovou konstrukcí geometricky a fyzikálně jednoznačně vymezenou a definovanou, a to pro konkrétní stavební objekt, v konkrétní lokalitě a v konkrétních vnitřních a vnějších podmínkách. Z pohledu stavebního zákona dále vyplývá, ţe se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montáţní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, pouţité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel vyuţití a dobu trvání. 19 Stavebně právní předpisy chápou stavbu dynamicky, tj. jiţ jako činnost směřující k uskutečnění stavebního díla. Naopak pro účely občanského práva je pojem stavba nutno vykládat staticky, jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů. 20 Podle ustálené judikatury jsou účelové komunikace druhem pozemku, které představují určité ztvárnění či zpracování jeho povrchu. Stavbou ve smyslu občanskoprávním nemůţe být taková stavba či konstrukce, u níţ nelze určit jasnou hranici, kde končí pozemek a kde odst. 1 občanský zákoník 18 Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. I.ÚS 483/01, N 60/30 SbNU 107. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [online]. Ústavní soud České republiky, 2006 [cit ]. Dostupné z: odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebním zákon), ve znění pozdějších předpisů. 20 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 5 As 62/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, [cit ]. Dostupné z: A_prevedeno.pdf 14

15 začíná samotná stavba. 21 Pokud je stavba předmětem občanskoprávních vztahů, lze s ní samostatně disponovat, tzn. prodat, darovat apod.. Od , tedy od data nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, je moţno rozdělit účelové komunikace z pohledu vlastnictví třemi způsoby: 1. Účelovou komunikací je prostý pozemek, který má povrch pouze zhutněn a vyrovnán pro potřeby dopravní cesty (ztvárnění povrchu). Vlastníkem takovéto účelové komunikace je přímo vlastník pozemku. 2. Účelovou komunikací je stavba se ţivičným povrchem a konstrukčními vrstvami, tedy stavba, která je spojena se zemí pevným základem. Pokud je vlastník stavby i vlastník pozemku pod touto stavbou shodný, je tato stavba účelové komunikace součástí pozemku a není samostatnou nemovitou věcí Účelovou komunikací je stavba se ţivičným povrchem a konstrukčními vrstvami, tedy stavba, která je spojena se zemí pevným základem. Vlastník účelové komunikace je odlišný od vlastníka pozemku pod stavbou. V tomto případě je i nadále stavba účelové komunikace samostatnou nemovitou věcí. 23 V případě, ţe je účelovou komunikací (veřejně přístupnou) přímo pozemek, vlastnické právo k němu je významně omezeno. Vlastník pozemku je povinen strpět, aby jeho pozemek byl uţíván jako účelová komunikace a nesmí tomuto uţívání protiprávně bránit. Vlastnické právo k pozemku je zde omezeno institutem obecného uţívání účelové komunikace veřejně přístupné. 24 Spory o určení vlastnického práva k účelovým komunikacím, tedy v případě, kdy je odlišný vlastník pozemku od vlastníka stavby (pokud je tato účelová komunikace stavbou), rozhoduje civilní soud, nikoliv silniční správní úřad. Silniční správní úřad otázku vlastnictví často posuzuje jako otázku předběţnou, například v řízení o nařízení odstranění nepovolené pevné překáţky. 21 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 22 Cdo 2493/2011. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2010 [cit ]. Dostupné z: Document&Highlight=0, občanského zákoníku odst. 1 občanského zákoníku 24 Citace 19 zákona o pozemních komunikacích: V mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen obecné užívání ), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace. 15

16 5. VZNIK A ZÁNIK ÚČELOVÉ KOMUNIKACE 5.1. Veřejně přístupná účelová komunikace Existence veřejně přístupné účelové komunikace je závislá na okamţiku vzniku. Toto téma řeší obsáhlá judikatura, ze které je nutno v mnoha případech vycházet. Jak vyplývá z dosavadní judikatury, zákon o pozemních komunikacích je třeba vykládat v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tak, ţe veřejně přístupná účelová komunikace nemůţe vzniknout proti vůli vlastníka dotčeného pozemku. Jestliţe však vlastník s jejím zřízením souhlasil, jsou jeho soukromá práva v takovém případě omezena veřejnoprávním institutem obecného uţívání pozemní komunikace, které nemůţe být vyloučeno jednostranným úkonem vlastníka, jenţ takový souhlas udělil, ani jeho právními nástupci. Veřejnou cestou se tedy pozemek stává od nepaměti z naléhavé komunikační potřeby, je tedy veřejně přístupnou účelovou komunikací. Současná judikatura v tomto ohledu navazuje na rozhodovací praxi předválečného Nejvyššího správního soudu (srov. Rozhodnutí Boh A 10017/32). Ke vzniku veřejně přístupné účelové komunikace tedy není třeba správního rozhodnutí ani není podstatné, jak je příslušný pozemek, na němţ se komunikace nachází, veden v katastru nemovitostí či jak byl evidován v minulosti. Podstatné je, zda tento pozemek splňuje veškeré znaky veřejně přístupné účelové komunikace uvedené v ust. 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tedy zda jde o dopravní cestu určenou k uţití silničními a jinými vozidly a chodci, která slouţí ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. 25 Pokud vlastník pozemku v minulosti, kdy pozemek začal slouţit jako veřejně přístupná účelová komunikace, s tímto nevyslovil kvalifikovaný nesouhlas, jde o veřejně přístupnou účelovou komunikace vzniklou ze zákona. Stačí tedy, aby vlastník strpěl uţívání pozemku jako komunikace. Naproti tomu v případě nesouhlasu musí jít o aktivní jednání vlastníka pozemku Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 6 Ans 2/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, [cit ]. Dostupné z: 26 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 1 As 76/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, [cit ]. Dostupné z: A_prevedeno.pdf 16

17 Jediná výjimka, kdy předchozí souhlas vlastníka nepřechází na své další právní nástupce, je v případě restituce. Zde je zásadní judikaturou Nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 268/06 ze dne Silniční správní úřad můţe vést řízení o určení právního vztahu, tedy deklaraci, zda-li účelová komunikace existuje či neexistuje, a to 142 zákona č. 500/2004 Sb.. Deklaratorní rozhodnutí je jediný způsob, jak lze závazně (výrokem správního rozhodnutí) z pozice silničního správního úřadu určit, zda existuje právní vztah, tedy veřejně přístupná účelová komunikace, či neexistuje. Ţádost o určení můţe podat kdokoli, ale musí vţdy prokázat, ţe je to nezbytné pro uplatnění jeho práv. Toto rozhodnutí nelze vydat v případě, pokud je moţno vydat osvědčení o existenci. Rovněţ můţe vydat vyjádření, osvědčení či sdělení, zda účelová komunikace existuje či neexistuje, a to podle části čtvrté zákona č. 500/2004 Sb.. Vyjádření, osvědčení či sdělení vydává silniční správní úřad v případě, kdy o existenci veřejně přístupné účelové komunikace nejsou ţádné pochybnosti, vlastník komunikace souhlasí s tím, ţe se jedná o účelovou komunikaci a ani nikdo jiný nepopírá existenci účelové komunikace. Pro výstavbu veřejně přístupné účelové komunikace je speciálním stavebním úřadem příslušný silniční správní úřad. Pokud v zákoně o pozemních komunikacích není stanoveno jinak, platí pro územní a stavební řízení stavby veřejně přístupné účelové komunikace zvláštní předpisy o územním plánování a stavebním úřadu 28 a nejsou dotčeny předpisy o ochraně ţivotního prostředí. 29 Povolení pro stavby mohou vydat jen se souhlasem obecného stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, který ověřuje dodrţení jeho podmínek. Souhlas není správním rozhodnutím. Jestliţe se nevydává územní rozhodnutí ani územní souhlas, postačí vyjádření obecného stavebního úřadu o souladu navrhované stavby se záměry územního plánování. Stavbu účelové komunikace lze povolit (kromě stavebního povolení či ohlášení) i ve zkráceném stavebním řízení, kdy se stavba pouze oznámí speciální stavebnímu úřadu. K zániku veřejně přístupné účelové komunikace můţe dojít z vůle vlastníka a to v případě, ţe komunikace neplní komunikační potřebu (komunikační potřeba je nahrazena uţíváním jiné pozemní komunikace). O zániku se nevydává ţádné správní rozhodnutí a tato skutečnost nemusí být nikde evidována. Pokud účelová komunikace zanikla, není moţno se 27 Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. II.ÚS 268/06, N 2/48 SbNU 9. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [online]. Ústavní soud České republiky, 2006 [cit ]. Dostupné z: 28 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů zákona o pozemních komunikacích 17

18 následně v budoucnu domáhat její obnovení. Opětovné obnovení je opět závislé na vůli a souhlasu jejího vlastníka. Veřejně přístupná účelová komunikace nemůţe zaniknout z vůle vlastníka v případě, ţe komunikace plní funkci nutné komunikační potřeby Veřejně nepřístupná účelová komunikace Veřejně nepřístupná účelová komunikace vzniká vůlí vlastníka. Ten musí při vzniku dát najevo, ţe se jedná o neveřejnou komunikaci. Děje se jiţ například při výstavbě nového areálu v projektové dokumentaci, kde je projektováno zabezpečení a zamezení přístupu do areálu např. závorou. Vlastníci veřejně nepřístupné účelové komunikace rovněţ stanoví regulaci provozu na takové komunikaci. Mohou si stanovit, které druhy vozidel smí komunikaci uţívat (například mohou vyloučit nákladní vozidla), rovněţ mohou stanovit omezení provozu na určitou dobu apod.. Tato opatření mohou realizovat svévolně, k těmto omezením se nemusí vyjadřovat a vydávat souhlas ţádný správní orgán či Policie České republiky. Pro stavby veřejných nepřístupných účelových komunikací jsou příslušným správním orgánem obecné stavební úřady, nikoli speciální stavební úřady, jak je tomu u veřejně přístupných účelových komunikací. V případě, kdy se vlastník domáhá změny z veřejně přístupné účelové komunikace na veřejně nepřístupnou, je v tomto případě nutno poţádat silniční správní úřad, který po projednání s Policií České republiky můţe upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. 30 Při zániku účelové komunikace veřejně nepřístupné dochází při zániku účelu pozemní komunikace, například při demolici areálu, kde účelová komunikace ztrácí dopravní smysl nebo v případě, kdy je naopak areál na úkor pozemku účelové komunikace výstavbou rozšiřován. O zániku se nevydává ţádné správní rozhodnutí a tato skutečnost nemusí být nikde evidována. 30 KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2011, s

19 6. EVIDENCE ÚČELOVÝCH KOMUNIKACÍ 6.1. Centrální evidence Podle 29a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvo dopravy ČR nebo jím pověřená osoba vede Centrální evidenci pozemních komunikací. Účelové komunikace nemusí být podle zákona evidovány. V plánu je zavedení do této centrální evidence veškerých informací o všech komunikacích na území České republiky právě včetně účelových komunikací, které by se sbíraly od vlastníků komunikací, ale prozatím k této ucelené databázi nedošlo. Určitá povinnost evidence je zakotvena v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, která ukládá obcím evidovat seznam veřejně přístupných účelových komunikací, stezek a pěšin, a to na území své působnosti. Praxe je ovšem jiná, mnoho obcí o této povinnosti neví a tudíţ evidenci nevedou Katastr nemovitostí Katastr nemovitostí České republiky je podle 1 odst. 1 zákona č. 256/2013, o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění, veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech (dále jen nemovitost ) vymezených tímto zákonem zahrnující jejich soupis, popis, jejich geometrické a polohové určení a zápis práv k těmto nemovitostem. Součástí katastru je rovněţ evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Podle 3 odst. 2 katastrálního zákona se pozemky člení podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Druhy pozemků a jejich způsob vyuţití jsou specifikovány v Příloze k Vyhlášce č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), v platném znění. Pokud není účelová komunikace stavbou, bude dle citované vyhlášky většinou zařazena do druhu pozemku ostatní plocha se způsobem vyuţití ostatní komunikace. Jako význam tohoto způsobu vyuţití je uveden: Pozemek, na kterém je místní nebo účelová komunikace (včetně zpevněné lesní komunikace) a její součásti ( 6 a 7 zákona č. 13/1997 Sb. 31 ). Nicméně ani tato evidence v katastru nemovitostí není evidencí, která by mohla spolehlivě sesumarizovat seznam veškerých účelových komunikací. V mnoha případech jsou účelové komunikace zřízeny na pozemcích jiného druhu neţ ostatní plocha, např. cesty zřízené v poli (druh pozemku orná půda nebo trvalý travní porost). Tato skutečnost, ţe evidovaný stav se ne vţdy shoduje se skutečným stavem a není pro účel uţívání podstatný, 31 Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 19

20 vyplývá i Rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 27/ ze dne , který uvádí: Pozemek, který je v soukromém vlastnictví, lze uznati za veřejnou cestu jen tehdy, jsou-li splněny dva předpoklady, a to jednak, že pozemek byl věnován buď výslovným projevem nebo z konkludentních činů vlastníka byl k obecnému užívání určen a dále především z toho, že toto užívání slouží k trvalému uspokojení nutné komunikační potřeby. (Boh A 10017/32). Není proto v této souvislosti rozhodné, jak byl pozemek v pozemkových knihách popř. v ostatních listinách označován. 20

21 7. PŘÍSTUP NA ÚČELOVÉ KOMUNIKACE, UŢÍVÁNÍ ÚČELOVÝCH KOMUNIKACÍ, PÉČE O ÚČELOVÉ KOMUNIKACE Účelové komunikace se podle základního kritéria, kterým je veřejná přístupnost, dělí na účelové komunikace veřejně přístupné a účelové komunikace veřejně nepřístupné. Účelové komunikace, stejně jako ostatní komunikace (výjimkou jsou pouze účelové komunikace veřejně nepřístupné), jsou ze zákona veřejně přístupné. Účelové komunikace veřejně přístupné má právo uţívat kaţdý obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny, tedy k dopravě, a to bezplatně. Veřejně nepřístupné účelové komunikace jsou takové, které slouţí pouze někomu. Za takovéto jsou povaţovány komunikace v uzavřených areálech, kam nemá za normálních okolností veřejnost přístup. Obecné uţívání účelové pozemní komunikace spočívá v moţnosti kaţdého účelovou komunikaci bezplatně uţívat. Je tedy veřejným zájmem zachování obecného uţívání účelových komunikací. Ovšem není moţné prostřednictvím institutu účelové komunikace (tedy obecného uţívání) omezovat vlastnické právo v případech, kde veřejný zájem chybí. Veřejný zájem většinou chybí tam, kde komunikace neslouţí veřejnosti, ale pouze potřebě jednoho konkrétního vlastníka sousední nemovitosti (pokud nepůjde o situaci, kdy i za daného stavu věcí umoţní vlastník účelové komunikace její obecné uţívání). Kde nepůjde o ochranu veřejného zájmu, ale soukromého zájmu, nebude o věci rozhodovat příslušný silniční správní úřad, ale soud, který např. zřídí věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu nezbytné cesty přes dotčený pozemek podle 1029 a násl. nového občanského zákoníku. 32 Ne vţdy je jasný přístup na lesní cesty. V 3 odst. 1 písm. a) a písm. b) lesního zákona 33 jsou ve výčtu pozemků určených k plnění funkcí lesa uvedeny rovněţ nezpevněné lesní cesty a zpevněné lesní cesty. Následně 20 odst. 1 písm. g) zakazuje v lesích jezdit a stát s motorovými vozidly. Touto otázkou se ovšem zabýval Nejvyšší soud, kdy v rozhodnutí ze dne č.j. 33 Odo 449/2005, konstatoval, ţe zákon o pozemních komunikacích se podle předmětu úpravy, jak je vymezen v 1,vztahuje na veškeré pozemní komunikace, které naplňují znaky uvedené v dalších ustanoveních tohoto zákona, a neobsahuje ţádné ustanovení, které by z této úpravy některé komunikace vylučovalo. Lesní zákon pak vůbec neupravuje problematiku provozu na komunikacích, které se nacházejí na lesních pozemcích. Je tedy zřejmé, ţe oba tyto předpisy obstojí vedle sebe. To ostatně potvrzuje jak 32 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 1 As 32/ Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, [cit ]. Dostupné z: 120_ _prevedeno.pdf 33 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), v platném znění 21

22 znění 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, který výslovně řadí mezi účelové komunikace komunikaci slouţící k obhospodařování lesních pozemků, tak i znění 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona, podle něhoţ mohou být mezi pozemky určené k plnění funkcí lesa zařazeny i zpevněné lesní cesty. Pokud tedy zpevněná lesní cesta na pozemku určeném k plnění funkcí lesa vykazuje současně znaky účelové komunikace podle 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, podléhá stejně jako ostatní účelové komunikace reţimu tohoto zákona, včetně 19 odst. 1 upravujícího tzv. obecné uţívání pozemních komunikací. 34 Na účelových komunikacích (veřejně přístupných i veřejně nepřístupných) platí stejně jako na ostatních kategoriích pozemních komunikacích pravidla provozu na pozemních komunikacích, 35 ovšem vlastník vozidla, které je provozováno na veřejně nepřístupné účelové komunikaci, nemusí mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla. 36 Stejně jako vlastnictví jakéhokoliv jiného majetku, i vlastnictví účelové komunikace přináší svá pozitiva a negativa. Jako pozitivní by se mohl zdát fakt, ţe zákon přímo neukládá vlastníkovi se o komunikaci (myšleno komunikaci, která není stavbou) poctivě starat a pečovat o ni. V zimě nemusí odstraňovat sníh a náledí, stejně tak i v ostatních ročních obdobích nemusí zajišťovat sjízdnost a schůdnost komunikace, například zadělávat výmoly a odstraňovat další nedostatky, prosekávat zarostlé úseky apod.. Pouze ve výjimečných případech můţe zasáhnout osoba pověřená výkonem státního dozoru formou písemného příkazu, kterým můţe být uloţena povinnost k zajištění bezproblémového uţívání komunikace. Příkaz například nařizuje odstranit spadlý strom přes cestu či jinou nepovolenou pevnou překáţku nebo zrušit nepovolenou uzavírku. Pokud je účelová komunikace stavbou, která je součástí pozemku 37, nebo stavbou, která je samostatnou nemovitou věcí 38, je povinnost vlastníka udrţovat komunikaci v dobrém stavebním stavu. V případě, ţe vlastník tuto povinnost nedodrţuje dobrovolně, je místně 34 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 33 Odo 449/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2010 [cit ]. Dostupné z: Document&Highlight=0, 35 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. 36 KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2011, s Citace 3054 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění: Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba. 38 Citace 3055, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění: Stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. 22

23 příslušný stavební úřad oprávněn tuto povinnost nařídit. S ohledem na bezpečnost a plynulost provozu můţe stavební úřad nařídit i nezbytné úpravy stavby účelové komunikace. Zákon o pozemních komunikacích pamatuje na případ, kdy dojde k nezvyklému nárůstu uţívání účelové komunikaci. V zákoně je zakotven institut mimořádné změny dopravního významu, který stanovuje povinnost úhrady nákladů na opravy vlastníkovi komunikace Citace 39 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů: Dojde-li k podstatnému nárůstu zatížení části pozemní komunikace, jejíž stavební stav nebo dopravně technický stav tomuto nárůstu zjevně neodpovídá, je osoba, která nárůst způsobila, povinna uhradit vlastníkovi dotčené části pozemní komunikace náklady spojené s nezbytnou úpravou a opravou takto dotčené části pozemní komunikace. Nedojde-li k dohodě o výši úhrady s vlastníkem dotčené části pozemní komunikace, rozhodne na návrh vlastníka soud. 23

24 8. PRÁVNÍ OCHRANA OBECNÉHO UŢÍVÁNÍ ÚČELOVÝCH KOMUNIKACÍ Právní ochrana obecného uţívání účelových komunikací je zaloţena na ochraně veřejného zájmu. Veřejným zájmem je v tomto případě myšleno zachování obecného uţívání účelové komunikace 40. Právní ochranu veřejně přístupným účelovým komunikacím, zejména ochranu jejich obecného uţívání, poskytují silniční správní úřady podle zákona č. 13/1997 Sb., zákona o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Soudy (myšleno správní soudy) v tomto případě přichází na řadu aţ v momentě, kdy přezkoumávají zákonnost rozhodnutí příslušných silničních správních úřadů. Právní ochrana obecného uţívání veřejně přístupných účelových komunikací ze strany silničních správních úřadů přichází do úvahy především za situace, kdy je bráněno jejich uţívání. K bránění obecnému uţívání účelové komunikace je nejčastěji přistupováno ve formě umisťování nepovolených pevných překáţek na tyto komunikace či ve formě jejich nepovolených uzavírek. Nejčastěji k tomuto protiprávnímu jednání dochází ze strany vlastníka účelové komunikace, který toto své nezákonné jednání odůvodňuje výkonem vlastnických práv ke komunikaci (k pozemku). Vlastníci veřejně přístupných účelových komunikací totiţ často nesouhlasí s jejich veřejnou přístupností a všemoţně brání jejich obecnému uţívání. Za situace, kdy se prokazatelně jedná o účelovou komunikaci veřejně přístupnou, která plní nutnou komunikační potřebu a kdy souhlas s jejím obecným uţíváním byl dán právním předchůdcem jejího současného vlastníka, musejí silniční správní úřady poskytnou účelové komunikaci právní ochranu, a to neprodleně poté, co se o protiprávním jednání dozvědí. 41 Ochranné prostředky jsou prostředky, kterými lze podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, poskytnout veřejně přístupným účelovým komunikacím právní ochranu obecného uţívání ze strany silničního úřadu. Silniční správní úřad vykonává podle 41 zákona č. 13/1997 Sb. státní dozor. V případě účelových komunikací je jím obec v přenesené působnosti, resp. obecní úřad jako orgán obce. Státní dozor dohlíţí, zda vlastník či uţivatel nebrání jejímu obecnému uţívání, např. umístěním nepovolené pevné překáţky, zda není uzavřena, zda není zúţen průjezdní profil. 40 Institut obecného uţívání je zakotven v 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 41 KOČÍ, Roman. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. Praha: Leges, 2011, s

25 Pokud je omezeno obecné uţívání veřejné přístupné účelové komunikace, vydá státní dozor písemný příkaz k nápravě. Nesplnění příkazu umoţňuje uloţit jeho adresátu pořádkovou pokutu podle 42 zákona č. 13/1997 Sb.. Rovněţ můţe uloţit pokuty za správní delikt (přestupek) podle 42a a 42b zákona č. 13/1997 Sb.. Správního deliktu se dopustí osoba, která neoprávněně omezí nebo brání v obecném uţívání účelové komunikace. Nejčastěji jde o skutkové podstaty správních deliktů spočívajících v umístění nepovolené pevné překáţky na veřejně přístupnou účelovou komunikaci nebo o její nepovolené uzavření. Pokud se takovéhoto jednání dopustí fyzická osoba, pak spáchala přestupek, v případě právnické nebo podnikající fyzické osoby jde o spáchání správního deliktu. Skutkové podstaty uvedených přestupků i správních deliktů jsou stanoveny v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Silniční správní úřad rovněţ vydává nařízení odstranění nepovolené pevné překáţky podle 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb.. Jedná se o další ochranný prostředek, který přichází v úvahu v momentě, pokud dotyčná osoba nesplní povinnost odstranění nepovolené pevné překáţky na základě písemného příkazu. Nařízení je vydáváno formou rozhodnutí. Rovněţ můţe být aplikován nucený výkon nesplněné povinnosti k odstranění nepovolené pevné překáţky podle části druhé hlavy XI zákona č. 500/2004 Sb.. Nucený výkon se pouţívá v situaci, kdy osoba nesplnila povinnost odstraněním pevné překáţky podle rozhodnutí silničního správního úřadu. Nucený výkon nesplněné povinnosti neboli exekuce je nucený výkon exekučního titulu, kterým je v tomto případě rozhodnutí silničního správního úřadu o nařízení odstranění nepovolené pevné překáţky z účelové komunikace. 25

26 9. PŘÍKLAD ÚČELOVÉ KOMUNIKACE V PRAXI V historickém centru města Jihlavy je nedaleko centrálního Masarykova náměstí situován vnitroblok, ve kterém se nachází spousta historických domů určených nejen pro bydlení, ale samozřejmě pro obchodní a kancelářské účely. Součástí vnitrobloku je rovněţ poměrně rozsáhlý prostor určený pro parkování včetně komunikací. V roce 1990 byl Dohodou o vydání věci vrácen na náměstí historický dům s restaurací a který rovněţ zasahuje rampou a pozemky do zmíněného vnitrobloku. Objekt do roku 1990 uţíval Restaurace a jídelny, státní podnik, a po revoluci byl vrácen v restituci právnímu nástupci původních vlastníků. Bohuţel součástí vráceného majetku byly i pozemky účelové 26

27 komunikace (v názorném snímku katastrální mapy část účelové komunikace ve vlastnictví fyzické osoby označená zelenou a modrou barvou, červená část komunikace značí vlastnictví statutárního města Jihlavy), které byly od nepaměti uţívány k průjezdu, k průchodu a parkování vlastníků přilehlých nemovitostí. Restituent ihned po vrácení pronajal kompletně celé nemovitosti fyzické osobě, která pokračovala v provozování restaurace a chovala se k pronajatému majetku jako k vlastnímu. Z tohoto jednání vyplynulo, ţe se tento nájemce rozhodl dát ostatním sousedům najevo, ţe komunikace vrácená v restituci a jemu pronajatá bude slouţit výhradně pro účely jeho podnikání a označil účelovou komunikaci za veřejně nepřístupnou. Tímto rozhodnutím se nastartoval několikaletý kolotoč stíţností, jednání a domáhání se ze strany vlastníků sousedních nemovitostí jejich práva přístupu. Tehdejší městský úřad uznal, ţe vydání veřejně přístupné účelové komunikace bylo nešťastným řešením, dokonce se hovořilo o pochybení v Dohodě o vydání věci a chtěl situaci řešit a napravit vykoupením předmětných pozemků do vlastnictví města. K takové dohodě ale nedošlo, resp. restituent pozemky do vlastnictví města prodat nechtěl a nechce. Po dlouhých letech jednání a pochopení svízelné situace majitelů sousedních nemovitostí, přistoupil vlastník pozemků na dohodu a v současné době je navozen pokojný stav. Část účelové komunikace ve vlastnictví fyzické osoby byla rozdělena na dvě části. Jedna část komunikace (na mapě označena zelenou barvou) je účelovou komunikací veřejně nepřístupnou (viz obrázek 1). Vlastník označil pozemek dopravní značkou s omezením a současně vlastníkům nemovitostí sousedících s částí pozemku (označeného zeleně) vystavil jakási povolení vjezdu a uţívání. Obrázek 1 pohled na úsek, který slouží jako účelová komunikace veřejně nepřístupná 27

28 Druhá část pozemku komunikace (označena na snímku modře) v současné době slouţí jako účelová komunikace veřejně přístupná. Obrázek 2 celkový pohled na účelovou komunikaci část ve vlastnictví FO Pokud by přetrvával spor, při řešení lze vycházet z poměrně ustálené judikatury zabývající se právě problematikou účelových komunikací. Ústavní soud v nálezu sp.zn. II. ÚS 268/06 ze dne akceptoval v obecné rovině názor Nejvyššího soudu, ţe omezení vlastnického práva k pozemku ve formě veřejného přístupu na pozemek je způsobilé přecházet z vlastníka na vlastníka a ţe není třeba souhlasu nového vlastníka, pokud byl souhlas udělen vlastníky předchozími. Tento závěr jistě platí tam, kde dochází k převodu vlastnického práva mezi soukromými subjekty a kde nový vlastník pozemek přejímá do vlastnictví s vědomím, ţe vlastnické právo je jiţ takto omezeno. Tento závěr však nelze podle Ústavního soudu vztahovat na případ vlastníků, kteří nabyli vlastnické právo k pozemkům v restituci. I v tomto případě je totiţ nezbytné přihlíţet k tomu, ţe předchozím vlastníkem byla veřejnoprávní korporace, jejíţ přístup k otázce veřejného uţívání pozemků je jistě velmi odlišný od postojů ryze soukromého vlastníka pozemku. Ústavní soud konstatoval, ţe noví vlastníci (restituenti) v tomto smyslu nemohli vstupovat do práv a povinností předchozího vlastníka, a naopak by bylo proti smyslu vlastnické restituce, pokud by sice získali vlastnické právo, ovšem zatíţené veřejným uţíváním pozemku. 42 Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. II.ÚS 268/06, N 2/48 SbNU 9. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [online]. Ústavní soud České republiky, 2006 [cit ]. Dostupné z: 28