Ondřej Šefců ARCHITEKTURA LEXIKON ARCHITEKTONICKÝCH PRVKŮ A STAVEBNÍHO ŘEMESLA ONDŘEJ ŠEVCŮ

Transkript

1 ARCHITEKTURA Ondřej Šefců LEXIKON ARCHITEKTONICKÝCH PRVKŮ A STAVEBNÍHO ŘEMESLA ONDŘEJ ŠEVCŮ

2

3 ARCHITEKTURA Lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Ondřej Šefců

4 Vydání publikace podpořila firma Ing. arch. Ondřej Šefců ArchitekturA Lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, tel.: , fax: jako svou publikaci Odpovědná redaktorka Eva Škrabalová Sazba Vladimír Velička Kresby na obálce a v textu Ondřej Šefců Počet stran 256 První vydání, Praha 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Design Grada Publishing, a.s., 2013 upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN ELEKTRONICKÁ PUBLIKACE: ISBN (elektronická verze ve formátu PDF)

5

6 Architektura lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Obsah Jak číst architekturu...8 Všeobecná kapitola...9 Základní názvosloví ve stavebnictví...9 Části staveb Základní části staveb Další části staveb Kamenné zdivo Detaily kamenného zdiva Cihelné zdivo Dřevěné konstrukce Příklady dřevěných konstrukcí Konstrukce krovů Otvory, oblouky Klenby Střechy Klasická kapitola Klasické architektonické řády Klasické architektonické články Posvátná geometrie Proporce staveb a lidského těla Chronologická kapitola Architektura předrománská Románská architektura Románská ornamentika Gotická architektura Gotické tvarosloví Gotické opevnění Gotické hrady Středověký klášter Kostely

7 Obsah Pozdní gotika Renesanční architektura Renesanční tvarosloví Výzdobné techniky období renesance Manýrismus mezi renesancí a barokem Barokní architektura Barokní tvarosloví Baroko sakrální stavby Barokní zámek, zahrada, park Barokní opevnění Rokoko Klasicismus, empír, biedermeier Historický romantismus a eklektismus Secese Lidová architektura Moderní architektura Vývoj památkové péče a jejích metod Doplňková kapitola Heraldika Postavy, symboly Kříže Křesťanská ikonografie Zvony Hroby, pohřbívání Přílohová část Malý slovníček archaických pojmů Slovníček germanismů zavedených ve stavebních řemeslech Historické míry a váhy Použitá literatura Rejstřík

8 Architektura lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Jak číst architekturu Pokud chceme číst knihu, musíme znát význam slov a jejich různých spojení. Pokud známe význam tvarů, postav, barev či proporcí, můžeme umět (nebo se pokusit) číst architektonická, řemeslná i umělecká díla, pochopit hlouběji, čím jsou krásná, významná či ošklivá, proč se nám líbí, nebo nám vadí. Architektura a její části nás obklopují (doslova) od kolébky do hrobky, od rána do večera. Umět číst její tvary může být nejen užitečné, ale i velmi zábavné. Tento Lexikon architektonických prvků byl vytvořen s cílem stát se jakýmsi užitečným průvodcem ve světě atik, bosketů, cejkhausů, dórských sloupů a desítek dalších pozoruhodných pojmů, potřebných k tomu, abychom porozuměli alespoň částečně vznešeným formám velkých slohů, labyrintu půdorysů a optických iluzí konvex-konkávních fasád. Zvolená forma zpracování kapitol směřuje k snadné orientaci, maximální názornosti (což umožňuje více jak 1000 ilustrací) a snad i k žádoucí míře poutavosti, důležité pro to, aby poznávání bylo potěšením. Kniha se neomezuje pouze na výklad základních pojmů, ale přináší i výklad termínů z oborů souvisejících i (zdánlivě) nesouvisejících. Konstrukce zlatého řezu se zde potkává s historickými mírami, archaické tvary antických sloupů s lidovým ornamentem, francouzské barokní názvosloví se zlidovělými germanismy řemeslnické češtiny. Četné popisky obrázků mají přispět k snadnému osvojení pojmů. Dobrou orientaci v různých tématech umožňují menší vnořené slovníčky doplňující vybrané kapitoly. Textová i obrazová část lexikonu vychází z širokého okruhu publikací a zdrojů z knih o architektuře (zejména ze znamenitých knížek J. Herouta či encyklopedií B. Syrového), dále z klasických traktátů a příruček (u nás mnohdy nikdy nevydaných, jejichž studium dnes ulehčují volně dostupné digitalizace), knih a slovníků z oboru dějin umění, řemesel a souvisejících oborů a v nemalé míře i z archivu autora a dalších zdrojů. Její zpracování bylo inspirativní, v mnohém objevné a obtížné. Nesnadné bylo zejména rozhodování, co ještě zařadit a kde skončit, protože témat ke studiu je nepřeberné množství. Ke snadné orientaci a dobrému pochopení významů nejen v oblasti architektury by tato kniha chtěla být užitečným pomocníkem. Praha ( ) Ondřej Šefců Za cenné podněty k odborné terminologii děkuji zejména Mgr. Horymíru Kubíčkovi, Mgr. Karle Kubíčkové, Doc. PhDr. Josefu Štulcovi a ing. Janu Vinařovi. Poděkování patří také Tomáši Rolínkovi IPR za laskavý souhlas s použitím některých mých starších kreseb. 8

9 Všeobecná kapitola Základní názvosloví ve stavebnictví

10 Architektura lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Části staveb Základní části staveb Každá stavba obsahuje prvky nesoucí (podpěry) a nesené. Prvek nesený může být zároveň i nesoucí. Každá část stavby musí nést zároveň svoji vlastní váhu, což je významné např. v případě velkorozponových konstrukcí, kde vlastní váha konstrukce obvykle převyšuje ostatní zatížení. Stavební konstrukce jsou dimenzovány jednak na zatížení stálé, jednak na zatížení nahodilé. Zatížení stálé je zatížení, u jehož velikosti, směru, smyslu i polohy lze přepokládat po celou dobu existence stavby, že budou neměnné. Zatížení stálé tvoří váha vlastní konstrukce a souvisejících částí stavby, dále trvale působící tlak horniny apod. Zatížení nahodilé je zatížení, jehož velikost, směr, smysl nebo i poloha se může měnit. Zatížení nahodilá se dělí na zatížení užitná (osoby, nábytek, stroje), zatížení klimatická (vítr, sníh, námraza, teplota), zatížení montážní a další. Pro určení klimatického zatížení je důležitá i nadmořská výška objektu, vlastní výška, tvar střechy a poloha v krajině. Pro výpočet stálého zatížení je důležitá znalost objemové hmotnosti staviv a zemin, jak je uvádějí stavební tabulky. Příklady objemových hmotností nejdůležitějších staviv : K základním popisům stavebních objektů patří označení podlaží. Podlaží rozlišujeme nadzemní a podzemní. V úrovni terénu je první nadzemní podlaží (přízemí). Pod úrovní terénu jsou podzemní podlaží (suterén). Někdy může být podlaží provedeno jako polozapuštěné. Objekty zakončuje střecha, kterou tvoří nosná konstrukce a střešní plášť. Vlastní konstrukce stavebních objektů může být buď prutová, nebo plošná (desková), oba systémy mohou být buď rovinné, nebo prostorové. Pruty (prvek, kde převažuje délka) mohou být uloženy horizontálně ve formě nosníků (trámů), či konzol. Pokud je prut namáhaný tahem ve materiál objemová hmotnost (kg/m³) měkké dřevo 600 tvrdé dřevo 800 dřevotříska 750 stavební ocel pískovec, žula, křemenec ulehlý zavlhlý písek beton prostý beton železový vibrovaný zdivo cihelné (z plných cihel) zdivo kamenné směru podélné osy, nazývá se táhlo. Přímý prut osově tlačený se nazývá svislý sloup (pilíř). Sloup je jedním z nejstarších konstrukčních prvků. V klasické architektuře je sloup obvykle členěn na dřík, patní část (patka, podnož, sokl) a ukončující článek hlavici. Zakřivený prut prohnutý směrem k zemi se nazývá vlákno. Zakřivená vlákna (lana, řetězy) jsou významným konstrukčním prvkem mnoha moderních konstrukcí, zejména velkorozponových konstrukcí (mostů, stadionů atd.). 10

11 Všeobecná kapitola komínová hlava výlezové okénko komínová lávka hřeben střechy střešní plášť vikýř Části staveb podkroví (podstřeší) 2. nadzemní podlaží (1. patro) podhled slepé okno podlaha (nášlapná vrstva) fabion vstupní otvor předložené schodiště nenosná příčka 1. nadzemní podlaží (přízemí) 1. podzemní podlaží (suterén) anglický dvorek větrací okénko zemina sypaná základový pas úroveň základové spáry zemina rostlá (původní terén) hladina spodní (podzemní) vody skalní podloží Konstrukce domu sloupy (pilíře) obvodové stěny (nosné) vnitřní stěny výplňové zdivo Stěnový konstrukční systém Prutový (pilířový) konstrukční systém Prut prohnutý směrem vzhůru se nazývá oblouk. Oblouky mohou být ploché i vysoké, kruhové, eliptické, parabolické či jiné. Konstrukce sestavené z různě pospojovaných přímých prutů se nazývají příhradové (příhradoviny). Pruty pospojované do plošné konstrukce tvoří rošty. Pruty spojené pevným rohovým spojem tvoří rámy. Plošné soustavy tvoří buď svislé stěny (nosné a nenosné výplňové), nebo desky. Desky mohou být rovné nebo zalomené lomenice. Desky se zakřiveným povrchem a o malé tloušťce se nazývají skořepiny. 11

12 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla křídlo štít uzavřená dispozice vikýř na seno zvalbení hlavní průčelí boční průčelí kočárový průjezd okapní chodníček mansardová střecha zděný vikýř štítová stěna věžička lodžie rizalit nárožní arkýř podloubí balkon polozapuštěný suterén městský mobiliář vyrovnávací schodiště lizénové orámování lizéna pilastr polopilíř polosloup představený sloup náběžná římsa prstenec dřík abakus hlavice dřík entaze krycí stříška kleštiny (kleště) sokl patka eskarpa nárožní armatura plinthus pilíř sloup opěrák 12

13 Všeobecná kapitola Další části staveb Části staveb Každá stavba je charakteristická jednak svým dispozičním členěním, jednak členěním průčelí. Průčelí domu bývají odlišně řešená obvykle dle jejich hierarchie (uliční, dvorní, hlavní, vedlejší), případně dle dalších kritérií např. orientace ke světovým stranám, funkční využití. Výraz každé stavby by v ideálním makovice lucerna klempířské prvky vikýř osmiboká báň tambur kruhová okna atika dekorativní výplně nadokenní římsa (fronton) tympanon fronton hlavní, korunní (okapní) římsa pásová (kordonová) římsa parapetní římsa segmentová nadokenní římsa parapetní výplň (s kuželkami) zdvojené okno konzola nárožní arkýř pásová bosáž předsazený výkladec kazetové dveře Schéma průčelí 13

14 Architektura lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla případě měl odpovídat její vnitřní náplni, organizaci jejích vnitřních prostor a funkcí. Tohoto cíle nelze vždy dosáhnout, zejména u staveb, které již neslouží svému účelu, ale jsou rekonstruovány pro jiné využití (např. při přestavbě průmyslových staveb). Průčelí klasické architektury bylo obvykle členěno promyšleným systémem architektonických článků. Ty tvořily prvky vodorovné, svislé, prvky výplňové, zakončovací a ozdobné. Tvarosloví architektonických článků se v minulosti vyvíjelo velmi pozvolna, obvykle se zachováním základních proporčních vazeb, vyzkoušených empirickým pozorováním a podřízených dobovému výtvarnému vkusu. Vedle estetické funkce má řada článků i další funkce např. ochrana průčelí před deštěm, odvod srážkové vody apod. Hlavním architektonickým článkem u historické architektury je římsa. Její proporce se určovala citem, podle měřítka a dalšího členění průčelí. Horní část průčelí obvykle uzavírá římsa korunní, hlavní či okapní. Její výška bývala odvozena od výšky domu. Např. u přízemní stavby jako 1/16 výšky, u dvoupodlažní stavby jako 1/30 výšky. Korunní římsa bývá největší (na výšku a na hloubku). Je obvykle složena z několika profilů, které se navzájem podporují a nikdy nemají shodný rozměr. Římsy mohou být členěny i z čelní strany, a to obvykle geometrickými ozdobami plastickými či malovanými (zubořez, konzoly, perlovec, listovec apod.). Jednotlivá patra oddělují patrové, kordonové římsy, jejichž výška se pohybuje okolo 1/14 výšky patra. Tyto římsy obvykle vyznačují polohu stropní konstrukce, vytvářejí vjem ohledně měřítka objektu. Spodní část stavby bývá oddělena soklovou římsou (1/12 výšky patra), okna mohou být osazena na parapetních římsách a zakončena nadokenní římsou nebo segmentem či frontonem. Obvykle byla struktura průčelí rozvržena tak, že opticky těžší prvky tvoří spodní část (sokl) stavby, směrem vzhůru se tektonika odlehčuje. Působení říms a dalších plastických článků umocňuje jejich stín, proto je velmi důležitá i proporce jejich vysazení z průčelí. Nároží domu může být zdůrazněno kvádrováním či rustikou, průčelí může být členěno lizénami, pilastry, pilíři, pásovým bosováním, výplněmi z režného zdiva, či štukovými prvky. Tvarosloví průčelí by mělo odpovídat i tvarosloví výplní tedy oken, dveří, výkladců, okenic apod. Celkový vjem z tektoniky průčelí byl v minulosti velmi výrazně umocňován různobarevným pojednáním jednotlivých článků, úpravou struktury ploch, sgrafitovou či malířskou výzdobou nebo sochařskými doplňky. Zejména barokní architekti dokázali tímto způsobem vytvářet velmi silné optické vjemy. U dvorních průčelí je obvykle článkování zjednodušené, omezené na prvek říms či lizénových rámů, jsou často přiznány komunikační prvky např. schodišťové či výtahové rizality, pavlače, chodby, předložená schodiště. U některých objektů se mění výška podlaží dle hierarchie využití. Tak např. u paláců najdeme tzv. piano nobile (určeno pro reprezentační místnosti) a piano servile (určené pro ubytování služebnictva). Součástí průčelí jsou svým způsobem i plochy střech, zejména u objektů se sedlovými a mansardovými střechami. Svůj značný význam hraje jak proporce a sklon střechy, tak materiál krytiny, způsob jejího kladení, provedení a měřítko prvků střešního pláště vikýřů, střešních oken, komínů, věžiček apod. 14

15 Všeobecná kapitola litinové zábradlí pultový vikýř Části staveb piano nobile pavlače klenební pasy piano servile průjezd nákolník špalíková dlažba konzoly zasklená arkáda Schéma průčelí nadsvětlík klenák výstrč krámské dveřnice ostění výplň rohožka výkladec kování parapet větrací okénko suterénu Výkladec 15

16 Architektura lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Kamenné zdivo Kámen a výrobky z něj tvoří základ stavitelského umění u nás. Jsou z něj postaveny a dochovány ty nejstarší stavby (románské rotundy), stavby mimořádně konstrukčně náročné (gotické stavby s opěrným systémem) i stavby klimaticky nebo jinak značně namáhané (kamenné mosty, hrady). Zatímco konstrukce budované z lomového kamene (či minimálně opracovaného) byly relativně dostupné i pro méně nákladné stavby (např. hospodářské stavby, chalupy, ohradní a opěrné zdi), konstrukce z ručně opracovaného kamene patřily vždy k těm nejnákladnějším a zároveň nejtrvanlivějším. Zejména ve středověku byly z přesně lícovaného kvádrového zdiva vyzdívány pouze nejvýznamnější stavby nebo jenom jejich části. Kamenné zdivo bylo často omítané, kamenné články byly opatřovány barevným nátěrem, mnohdy byly sjednocovány s částmi vyzdívanými z cihel. Při zdění z lomového zdiva opus incertum byl vždy dodržován řád kladení nestejně velkých druhů kamene, které vytvářejí rytmus řádkování. Pro celkovou kvalitu tohoto zdiva bylo vždy důležité důsledné vyplnění spár menšími kameny (šíbry), v zájmu zvýšení homogenity a přenášení vnitřních tlaků. Při vyzdívání masivních zdí středověkých staveb se využívala obdoba starého antického způsobu zdění, tzv. emplekton. S ohledem na efektivnější postup stavby se zde z opracovaných kvádrů zdil vnější a vnitřní líc zdi, zatímco vnitřek byl prováděn z lomového zdiva, tedy ze směsi malty a úlomků kamene nebo cihel. Celková kvalita zdi je v tomto případě hodně závislá na způsobu provázání vnějšího líce a vnitřní výplně i na jakosti použité malty. Při ochraně torz takovýchto zdí je velmi důležité účinné odvedení srážkové vody z konstrukce. Kvádrové kamenné zdivo bylo vždy provázáno promyšleným kladením kvádrů, vázaných mnohdy i uvnitř osazenými trny. Také zde hrála zásadní roli osvědčená receptura složení zdící malty, která byla často výrobním tajemstvím kamenických hutí. Při těžbě kamene se již po staletí používá prakticky shodný postup. Velké kamenné bloky jsou postupně v lomu odlamovány a dostupnou technologií (vrty, klíny apod.) děleny na menší kusy. Takto získaný kvádr (haklík) je vhodnými nástroji postupně upravován do náležitého tvaru. Pro tento účel má kameník celou řadu nástrojů. Pro hrubé opracování se používá špičák, pro jemnější zubák, dvojzubec, oškrlík, želízka pro lemování a různě upravená kladiva pucka, plošina, pemrlice nebo zrnovák. Dláta se liší svým provedením (ostřím) podle druhů kamene (jejich tvrdosti), při práci se musí opakovaně brousit a kalit. Prakticky až do konce 19. století byli dělníci a kamenici na stavbách odkázáni na mechanizaci, spočívající v použití klínů, sochorů a jednoduchých zdvihacích zařízení koz, vrátků, kladek a vozíků. Pro zachycení kamenných bloků byly vyvinuty různé důmyslné způsoby. Mezi nejstarší patří kamenické nůžky (používané převážně ve středověku), svírající kámen přes důlky v bocích kvádru. Hojně byly užívány tzv. krepny, jakési kovové kotvy, uchycené obvykle v otvoru v horní ploše bloku. Důležité bylo zachytit blok tak, aby mohl být rovnou usazen do svého lůžka. 16

17 Všeobecná kapitola čelo ložná plocha kamenný kvádr k opracování Kamenné zdivo dřevěné kozy jednoduchá trojdílná dvoudílná vlk Kamenické krepny kónický otvor v horní ploše opus incertum lomové zdivo lomové zdivo s řádkováním opus spicatum klasová vazba opus isodomum pravidelná vazba opus pseudoisodomum vazba s kvádry nestejné výšky vazba haklíková (novodobá dekorativní vazba) opus reticulum vazba na pokos kyklopské zdivo opus rusticum rustica (čelní plochy hrubě opracovány špičákem) rustika s tenií (stezkou) kvádry lemovány rýhovačkou pásová bosáž (svislé spáry zanikají) diamantová bosáž Vazby kamenného zdiva 17

18 * ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Při provádění trnů a doplňků v kameni je závažnou chybou použití běžné oceli a jiných korodujících materiálů. Vzdušná vlhkost poměrně záhy pronikne ke kovovému prvku, který korozí zbytní a následně roztrhne kamenný blok. To je jedna z velmi častých závad, na niž lze narazit nejen při obnově kamenných konstrukcí, ale i při restaurování sochařských děl. sekáč perlík pucka plošina dřevěná palice, tlukadlo pemrlice zrnovák sochor, pajcr špičák lemovadlo zubák dvojzubec rýhovačka rozmítač klín kružidlo hmatací Kamenické nářadí kamenické nůžky třmenové nůžky pákové nůžky důlek Uchycení kamenného bloku 18

19 Všeobecná kapitola Detaily kamenného zdiva Použití kamene v naší stavební historii se opírá nejen o dlouhou tradici, ale také o přírodní podmínky. V Čechách i na Moravě jsou stovky ložisek různých druhů kvalitního kamene, který je vhodný k těžbě a dalšímu zpracování. Patrně nejtypičtějším druhem kamene, který se uplatnil prakticky ve všech velkých slohových etapách, je pískovec. Dodnes se těží mnoho druhů, lišících se pevností, strukturou, barevností, a tedy i použitelností pro různé způsoby uplatnění. V období raného středověku byla v Čechách ve velké oblibě opuka. Při současné stavební obnově je opakovaným problémem rozpad opuky v důsledku nadměrného používání malt na cementové bázi a násilné úpravy vnitřního klimatu, kdy dochází k výraznému vysušení interiérů a následnému rozpadu horniny. Ve stavební praxi se v minulosti uplatnily i další druhy kamene, zejména žuly a ruly, diority, vápence, břidlice a další. Použití druhu kamene se řídilo především jeho mechanickými vlastnostmi, odolností vůči klimatickým vlivům, dostupností přírodního zdroje a také možnostmi opracování (schopnostmi leštění), jemností zrna, barevností, někdy i módními vlivy. Kamenné bloky ve zdivu měly kvalitně opracovanou lícovou stranu, rubová byla obvykle opracovaná hruběji, což přispívalo i k lepšímu provázání se zdící maltou. Kamenné architektonické články měly profilaci lícové části prováděnou jednak podle osvědčených stavebních zásad, jednak podle momentálního slohového stylu. Velmi důležitým detailem u vodorovných článků byl okapní nos (žlábek), umožňující odtržení kapek vody, které by jinak stékaly po průčelí. Účinnému odvodu dešťové vody sloužily i další detaily, např. profilace spár zdiva či spádování a tvary říms. Velmi důležitou zásadou pro kamenné prvky, výzdobu nebo sochy (platí ale i pro štukové části) byl vždy fakt, že zde nesmí vzniknout uzavřené miskovité dutiny, v nichž by se mohla hromadit voda. Kamenné zdivo Profilování spár kamenného zdiva Žlábkování rohů výžlabek prut Tvary kamenných ostění 19

20 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Tvary kamenných říms členění napodobující architráv Tvary říms s gotickým tvaroslovím Tvary kamenné trnožní (soklové) římsy trochilus (výžlabek) zvonovnice podbrádka torus (oblouk) Kamenný sokl sima okapní nos Okapní římsy (trnožní) 20

21 Všeobecná kapitola Cihelné zdivo Cihelné zdivo Výrobky na bázi pálené i nepálené hlíny patří k nejstarším stavebním materiálům, jejich užívání je známo již od starověku. V naší architektuře se pálené cihly používaly již v pozdně románských a raně gotických stavbách. V průběhu dalšího vývoje se uplatnily stovky různých formátů cihel, včetně různých tvarových variant (portálová ostění, klenební žebra). Velký rozvoj užití cihel lze vysledovat od poloviny 16. století, v období baroka byly z cihel běžně vyzdívány nejen stěny, ale klenby všech tvarů. Cihly pro klenutí měly často speciální formát délku okolo cm, šířku až 17 cm, výška se snižovala až na 6 cm. Převážně z cihel byly budovány i tak rozměrné objekty jako barokní fortifikace. Produkci cihel (i dlažeb) zajišťovaly stovky cihelen, zakládané obvykle co nejblíže přírodnímu zdroji vhodné hlíny. Patrně v 19. století se v našich zemích ustálily dva formáty cihel, tzv. rakouský (rozměry ,5 cm) a tzv. německý (25 12,5 7,5 cm). Cihelny v 19. století obvykle prováděly kolkování cihel, spočívající pásek půlka čtvrtka (kvantlík) tříčtvrtka (devítka) nepravidelný povrch rozměry kolísají cihla celá plná cihla uložená na ostro cihla gotická (výška i 10 cm) cihla barokní (výška i 5 cm) cihla pateční výžlabek cihla klenovka cihla studnička cihelné tvarovky cihla římsovka Tvary cihel 21

22 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla v ražbě znaku cihelny do horní ložné plochy. V romantické architektuře našly hojné uplatnění konstrukce z režného (lícového) cihelného zdiva, s velkou škálou barevných a tvarových variant, včetně glazovaných povrchů. Výrobky z tohoto období jsou natolik kvalitní, že i dnes jsou s oblibou využívány jako druhotný stavební materiál, zejména při obnově památek. Cihly se hojně uplatnily také při konstrukci opěrných a ohradních zdí, kanalizačních stok a inženýrských děl. Kvalitní druhy jsou vhodné rovněž jako dlažby. Velmi rozšířené jsou cihelné dlaždice tzv. půdovky (topinky, formát obvykle cm), používané k překrytí podlah v krovech. vazba běhounová bočná vazba vazáková čelná vazba polokřížová vazba křížová vazba polská gotická vazba anglická vazba holandská Vazby cihelného zdiva vazba lineární na střih vazba běhounová na vazbu vazba běhounová tříčtvrteční vazba rybinová, parketová vazba diagonální vazba loktová dvojitá vazba běhounová střídavá vazba diagonální s bordurou Vazby cihelné podlahy 22

23 Všeobecná kapitola Cihelné zdivo zednické lžíce zednická naběračka (fanka) zednická štětka dřevěné hladítko malé dřevěné hladítko velké (fartáč) ocelové hladítko olovnice (závaží) zednická spárovačka zednická modelovka vodováha zednické kladivo Zednické nářadí zednická palice zednická dláta, sekáče špachtle nakládačka nůž duté železo rovné škrabák rovný očko velké oko želízko železo skoble (cyglina, cydlina) duté železo profilové škrabák profilový modelovací špachtle dřevěná Štukatérské nářadí 23

24 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Dřevěné konstrukce Dřevo patřilo vždy (v našich přírodních podmínkách) k nejdostupnějším a patrně nejpoužívanějším stavebním materiálům. Jeho těžbu a opracování bylo možno provádět až do finální podoby relativně jednoduchým ručním nářadím. Ze dřeva je možné zbudovat jak velmi rozměrné a namáhané stavební konstrukce (krovy, stropy, věže), technické stavby (mosty, náhony, mlýnská kola, jezy), tak zároveň podlahy, podhledy, obklady, dveře, okna a další části stavebního díla. Pro stavební konstrukce byly v minulosti (i dnes) používány převážně jehličnany (smrk, borovice, modřín, jedle), ale také tvrdé dřeviny jako dub nebo buk a podle potřeby i vlastností další druhy. Pro kvalitu dřeva je zásadní způsob vzrůstu stromu (rovný vzrůst, počet suků), doba kácení (provádí se zásadně pozdě na podzim nebo v zimě), způsob skladování a ochrany proti houbám a plísním. Pro stavbu krovů a venkovních konstrukcí se v minulosti používalo relativně čerstvé a mále seschlé dřevo, pro vnitřní konstrukce musí být vždy dřevo patřičně vysušené. Čerstvě pokácený strom obsahuje cca % (i více) vlhkosti, přirozeně usušené dřevo asi 15 % vlhkosti. Pro sestavení stavebních dřevěných konstrukcí bylo postupně vyvinuto mnoho důmyslných druhů spojů (tzv. tesařské vazby). K základním spojům patří plátování (nastavení délky prvku), lípnutí neboli sraz (nastavené nebo napojení kolmého prvku), šikmé zapuštění (zachycení tlaku vzpěry), čepování kuláč trám srubový poval trám s oblinami trám ostře hraněný prkno sejímané (omítané) fošny (tl mm) ocelový svorník krajina prkno nesejímané (neomítané) prkna hranoly latě, dřevěné spojovací kolíky lišty kovaná kramle Profily stavebního dříví a spojovací prvky 24

25 Všeobecná kapitola (provázání dvou prvků v kolmém nebo šikmém směru), přeplátování, kampování či osedlání (spojení dvou křižujících se prvků). Spoje mohou být jištěny dřevěným kolíky či kovanými kramlemi, utaženy klíny či svorníky. Správně provedený tesařský spoj má být přesně opracován a má být pokud možno bez nadbytečných ocelových doplňků. Dřevěné konstrukce sraz rovný sraz klínočelný sraz šikmočelný sraz s čepem plát rovný plát s ozubem plát šikmý plát šikmočelný plát klínočelný plát rybinový šikmý plát s ozubem francouzský zámek plát nůžkový Tesařské vazby 25

26 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla čep rovný čep šikmý čep zkrácený čep zkrácený čep nárožní čep zkrácený čep vháněný kampování kamp jednostranný krokev kamp oboustranný zadrápnutí námětku kamp křížový kamp jednostranný rybinový kamp oboustranný rybinový kamp plný osedlání sedlo pozednice lípnutí zadrápnutí s čepem čepování čep odsazený čep obyčejný čep kvadratický čep křížový čepování na pokos Tesařské vazby 26

27 Všeobecná kapitola Příklady dřevěných konstrukcí Při budování objektů ze dřeva se obvykle v minulosti používaly dva základní konstrukční přístupy. Jednak byly budovány stavby srubové, vázané z masivních kmenů nárožním přeplátováním, jednak byl v minulosti hojně používán princip hrázděné konstrukce (tzv. fachwerk). Hrázděné stavby mají tesařsky vázanou kostru z hraněného dříví, opatřenou zděnými výplněmi. Hrázděné domy nejsou tak náročné na spotřebu dřeva jako roubené stavby a jsou pro realizaci jednodušší než stavby zděné. Tesařské konstrukce se hojně uplatňovaly rovněž u staveb zděných. Obvykle to bylo ve formě tesařských zárubní, překladů, průvlaků, příček, schodišť či stropních konstrukcí. Dřevěné stropní a podlahové konstrukce se běžně používaly od středověku až do konce 19. století. Tvořily je jednak stropní trámy (stropnice), jednak trámy nesoucí podhled (rákosníky nesly podhled omítaný na rákos), dále záklopové fošny, prkenné podbití, často lemované krycími lištami. tesařské podlahy (hrubé) jsou obvykle sestaveny z tenčích trámků (tzv. polštářů), zaklopených prkny (palubkami). Prkna či fošny je možno přisazovat na sraz, konstrukčně i esteticky vhodnější je spojení na polodrážku či na pero a drážku. Podobně jsou řešeny spáry i u svisle kladených prkenných konstrukcí obklady štítů, dřevěné stěny, konstrukce vrat či jednoduchých dveří. Fošny těsně spojované na sraz tvoří tzv. spárovku (svlaková deska), která bývá ztužena v kolmém směru svlaky (paždíky). Ty mohou být fixovány lepením, vratovými šrouby, nejtrvanlivější je zapuštění svlaku do kónického zářezu (rybiny). Dřevěné konstrukce zhlaví stropnice zděná výplň práh sloupek okenní vaznice sloupek nárožní vzpěra (zápora) paždík práh sokl okenní výplň sloupek dveřní předložené schody dveřní výplň Hrázděná konstrukce 27

28 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla nadpraží nadpraží sloupky paždík práh práh Tesařská zárubeň pro zdivo silné 15 cm Tesařská zárubeň pro zdivo silné 60 cm kování prkenné pobití (opeření) detail úpravy spáry prken detail zapuštění svlaku paždík svlaková deska na sraz vzpěra s krycí lištou a sejmutím na drážku a pero vratový šroub rybina Prkenná vrátka na polodrážku 28

29 Všeobecná kapitola Vzhledem k výtečným mechanickým vlastnostem dřeva se mohou tesařské prvky uplatnit tlačené i tažené. Tlačené konstrukce se nazývají vzpěradla, konstrukce tažené věšadla. Oba způsoby byly často kombinovány, zejména u konstrukcí velkých rozponů či s mimořádným zatížením (střechy hal, mosty, skladiště). palubková podlaha izolace (škvárový násyp, suť) Dřevěné konstrukce trámový strop se záklopem podbíjení trámový strop se záklopem a podbitím krycí lišty trámový strop se zapuštěným podbitím a izolací Dřevěné stropy Příklady řešení stodolových vrat kramle ocelové třmeny vzpěradlo jednoduché vzpěradlo dvojité věšadlo dvojité kombinace vzpěradla s věšadlem Vzpěradla a věšadla 29

30 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla žlabovka dlátovka teslice křížovka širočina nebozez hlavatka jednoručka dláta velká pila listová olovnice pobíječka kružidlo úhelník Tesařské nářadí poříz 30

31 Všeobecná kapitola Konstrukce krovů Krovové dřevěné konstrukce tvoří velmi významnou a zajímavou část staveb. V minulosti byly vyvinuty desítky různých konstrukčních systémů, které pomocí tesařských spojů (případně i pomocných prvků kramle, táhla, svorníky) vytvářejí složité prostorové soustavy, schopné pokrýt půdorys budovy a vytvořit potřebný tvar. Konstrukce krovů musí unést nejen vlastní váhu, ale také váhu krytiny, sněhu, zatížení větrem, případně další zatížení (uskladněný materiál, vestavěná obydlí, zvony apod.). Při správné údržbě a ochraně proti působení vlhkosti a dřevokaznému hmyzu mohou krovy dosahovat stáří mnoha set let. Poměrně hojně jsou dochovány krovy z 19. století, vzácností nejsou ani barokní krovy, lze u nás nalézt i krovy renesanční, i mnohé gotické konstrukce nebo alespoň jejich torza. Staré krovy je možno dobře identifikovat podle ručně tesaného dřeva a použití dřevěných kolíků. Dřevěné konstrukce plná vazba jalová (prázdná) vazba pár krokví vaznice pásek kleštiny horní vzpěra sloupky kleštiny dolní vazný trám pozednice Popis vaznicového krovu 31

32 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla makovice hambalky hrotnice kráčata Soustava hambalková (německá) Ležatá stolice stojatá stolice ondřejský kříž Krov věže Stojatá stolice 32

33 Všeobecná kapitola Hlavní prvky krovů (záleží na konstrukčním systému) jsou vazné (vazní) trámy, vaznice, rozpěry, sloupky, kleštiny, hambalky, pozednice a krokve. Další prvky jsou pásky, šikmé sloupky, vzpěry, bačkory, krátčata, ondřejské kříže, závěsy, diagonály, římsy a námětky. Střešní plášť tvoří laťování (u skládané krytiny) nebo bednění (při krytí plechem, břidlicí či podobným materiálem). U prostupů komínů se provádějí trámové výměny. Konstrukci krovu často doplňuji vikýře, střešní výlezy, obslužné lávky či pomocná schodiště. Pro životnost krovu má zásadní význam ochrana proti zatečení, spočívající v údržbě krytiny a správném provedení střešních klempířských detailů. Historické krovy měly obvykle zajištěn systém příčného provětrání pomocí menších vikýřků. Současné stavební úpravy (zateplení, střešní fólie, půdní vestavby) vytvářejí často zcela jiné mikroklima, které může vést v budoucnu k mnoha poruchám. Dřevěné konstrukce námětky vaznicový krov s dvojitou stolicí s hambalky Mansardová střecha kozlíková stolice dvojitá stojatá hambalková stolice jednoduchá stojatá stolice Různé typy konstrukcí krovů (v praxi se používá několik druhů názvosloví) ležatá hambalková stolice hambalková vazba s kráčaty 33

34 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Otvory, oblouky Otvory člení stěny budov, slouží ke zpřístupnění, osvětlení a větrání interiérů, zároveň jde o konstrukční prvky s přiznaným či skrytým provedením překladu. V klasické architektuře byly otvory téměř vždy doplňovány architektonickými články, zejména římsami, sloupky, parapety, šambránami, štíty, štukovou i sochařskou výzdobou apod. Tyto prvky jednak slouží jako ochrana proti vlivu klimatických podmínek (zatékání dešťové vody), jednak formují průčelí v souladu se slohem stavby. Již ale jenom samotná velikost a proporce otvorů ve fasádě do značné míry charakterizuje druh stavby, její podlažnost či dispoziční uspořádání. O konstrukci a slohu stavby vypovídá i tvar otvoru, resp. tvar jeho horního nadpraží. Nejčastější je rovné nadpraží, zvané též přímá klenba (někdy se zaoblenými rohy). U historických staveb se zároveň objevuje široká škála nejrůznějších tvarů nadpraží. K nejčastějším patří klenutý oblouk, a tu buď čistě kruhového tvaru, nebo tvaru eliptického (spíše oválného tvaru ovál jde snadno zkonstruovat pomocí kružnic, u elipsy je konstrukce složitější), s převýšením či naopak stlačením. Zejména v architektuře 18. a 19. století je velmi hojně užívaný oblouk segmentový, což je vlastně výseč z kruhu nebo oválu. Oblouk lomený je charakteristický zejména pro gotický sloh (případně jeho romantické reminiscence), a to včetně různých variant, jako je tzv. oslí hřbet, kýlový, jetelový (zvaný též jeptiška), záclonový, hvězdicový oblouk a další varianty. Trochu zvláštním případem je tzv. kobylí hlava, což je vlastně stlačený eliptický oblouk, osazený na různě vysokých podpěrách (typické u schodišť klasicistních objektů). Výjimečně lze v naší architektuře najít i tzv. maurský a tudorovský oblouk, obvykle u romantické architektury 19. století. nadpraží závěrečný klenák otvor s rovným nadpražím s překladem otvor s přímým klenebním pasem z klenáků otvor s klenebním pasem s minimálním vzepětím (segmentem) Otvory 34

35 Všeobecná kapitola Otvory, oblouky odlehčovací oblouk z cihel nad dřevěným překladem plný oblouk (výška = šířka) převýšený oblouk eliptický oblouk převýšený ovál ze dvou kružnic konstrukce oválu dle Borominiho konstrukce oválu dle Serlia oblouk segmentový oblouk stlačený kobylí hlava oblouk lomený lomený oblouk symetrický lomený oblouk převýšený lomený oblouk rozšířený oblouk tudorovský oslí hřbet oblouk kýlový jetelový ( jeptiška ) Oblouky záclonový, baldachýnový hvězdicový, sedlový maurský, varianta s lomeným nadpražím 35

36 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Klenby Klenby jsou prostorové nosné konstrukce, sloužící k překrytí a zastropení místností či prostranství. Zatížení od klenby je přenášeno na svislé podpory, které mohou tvořit buď stěny, nebo pilíře (sloupy). Stabilita klenby závisí zejména na stabilitě podpěr, jakosti zdiva klenby i na způsobu jejího namáhání (nežádoucí je výrazně excentrické namáhání či dynamické rázy). Základní parametry klenby jsou její rozpětí (šířka prostoru, který je klenbou překryt) a výška (vzepětí), která je dána vzdáleností paty klenby a jejího vrcholku na líci klenby. rub klenby směřuje vždy nahoru a bývá obvykle překryt násypem či vyzdívkou. To je z toho důvodu, že stabilitě klenby svědčí rovnoměrné zatížení. Důležitým konstrukčním prvkem klenby je vrcholový klenák, který vlastně uzavírá celou konstrukci. Podobný význam má pata klenby, která je buď vyložená (např. na konzole), nebo zapuštěná do kapsy ve zdivu. Pokud nedojde k razantnímu poškození podpor či zdiva klenby, představují klenuté konstrukce velmi stabilní a spolehlivé části stavby, a to i v případě požárů či přetížení. V půdorysném zaměření se tvary kleneb vynášejí (sklápějí) pomocí čerchované čáry, hrany kleneb (přechody) se vykreslují čárkovaně. ložná spára závěr klenby (závěrečný klenák) rub klenby líc klenby výška klenby (vzepětí) pata klenby podpěra podpěra rozpon klenby Popis částí klenby 36

37 Všeobecná kapitola hrana klenby (případně žebro) čelo klenby Klenby valená klenba klášterní klenba průmět hrany klenby Zakreslení klenby do půdorysu sklopené čelo klenby necková klenba (rovová) zrcadlová klenba (tabulová) lucerna osmihranná báň pendentiv koncha česká klenba okulus tambur pendantiv křížová klenba kupole na tamburu báň (kopule) hvězdová klenba Druhy kleneb křížová klenba gotická mušlová báň valená klenba s lunetami 37

38 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Základem všech kleneb je klenba valená. Průnikem dvou nebo více valených kleneb vznikají klenby klášterní, případně klenba křížová. Nad obdélným půdorysem byly prováděny klenby neckové či zrcadlové. Kruhový (čí mnohostranný) půdorys býval sklenut sférickou klenbou kupolí (bání). Sférická klenba nad čtvercem se nazývá česká klenba, případně česká placka, nad obdélníkem se používala pruská placka. Sklípková klenba je samonosná konstrukce, v níž plochu klenby tvoří menší klenbičky sklípky. klenbičky Kadaň, klášter, detail sklípkové klenby bednění uložené prvky klenutí ramenáty Nákres výdřevy pro sklenutí křížové klenby (dle Schüblera) 38

39 Všeobecná kapitola Střechy Střechy Střecha je podstatná součást konstrukce objektů. Její hlavní funkcí je ochrana proti účinkům povětrnosti a zároveň plní i úlohu architektonickou. Zakončuje a uzavírá stavbu, svým tvarem, materiálem krytiny, provedením doplňků a detailů dotváří slohový výraz objektu. Z toho důvodu je oprávněně nazývána pátou fasádou domu. U historických staveb byla u nás nejčastěji užívána střecha sedlová, zakončená buď štítem, nebo valbou, případně kombinací štítu a polovalby. V období baroka (i později) byla užívána sedlová střecha s dvěma různými sklony, nazvaná mansardová podle francouzského architekta F. Mansarta. Tato střecha svým tvarem umožňuje lepší využití podkroví pro obytné účely. Polovina sedlové střechy se nazývá pultová. Pro zastřešení věží byly využívány střechy jehlancové či kuželové a jejich různé tvarové varianty. Velmi strmé jehlancové střechy s krátkým hřebenem se nazývají dlátové. V období pozdní renesance a zejména baroka doznaly značnou oblibu střechy cibulovitého tvaru, ale také zvonovitého či přilbovitého tvaru. Významnější věže byly osazovány lucernou s otvory kvůli odvětrání, osvětlení a přístupu na střešní plášť. Tvary těchto, obvykle oplechovaných, střech měly proporčně velmi vyvážené tvary, pečlivě odstupňované členění, zakončené v horní části hrotnicí s makovicí, případně zlacenou figurou či symbolem. hřeben střechy hrana střechy pultová sedlová valbená sedlová sedlová s polovalbou mansardová s polovalbou Tvary střech mansardová valbená 39

40 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Střešní plášť dotvářely komíny různých velikostí, výlezová okénka, vikýře, věžičky, případně různé ozdoby. Na výraz střechy má poměrně značný vliv použitá krytina, která určuje nejen barevný tón, ale i strukturu povrchu. V minulosti byla hojně užívána keramická pálená krytina, štípaný šindel, došky, břidlice a spíše výjimečně olověný či měděný plech. Ploché střechy se začaly hojně užívat až v 1. čtvrtině 20. století. mansardová se štítem lamelová zvonová plochá (s vnitřním odtokem) šedová (schedová) plochá (se spádem do strany) stanová jehlancová francouzského typu kuželová Tvary střech jehlancová dlátová 40

41 Klasická kapitola Základní názvosloví z architektonického tvarosloví

42 Architektura lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Klasické architektonické řády Základem klasických architektonických řádů je v převážné míře architektura antického Řecka. Její podstatou je vyjádření konstrukční funkce článků stavby jejich tvarem. Části stavby jsou zároveň provázány proporčními vazbami, které zaručují jejich vzájemnou úměrnost i proporčnost částí stavby vůči celku. To bylo zajištěno důmyslným systémem rozměření jednotlivých částí stavby, vycházejícím obvykle z proporce sloupů. Významnou roli nepochybně však měl také výtvarný cit tvůrců, kteří dokázali výtečně stavby přizpůsobit měřítku krajiny a jejímu charakteru. Pro lepší a čitelnější definování funkcí částí stavby (zejména jejího konstrukčního systému) byly prvky také pokrývány plastickou dekorací a případně barveny. Dekorace byly odvozovány obvykle z rostlinných motivů, různě stylizovány a převáděny do ornamentů. Klasické řecké řády dělíme na dórský, iónský a korintský. Dórský řád je považován za nejstarší a tvarově nejjednodušší. Sloupy jsou obvykle robustní (výška sloupů bývá 4 6,5násobkem spodního průměru), s kanelurou, většinou nemají patku, hlavice jsou jednoduché, bochníkovitého tvaru. Další z archaických řeckých řádů je iónský. Jeho charakteristickým znakem je hlavice sloupu opatřená spirálovým zavinutím, odvozeným snad od bronzových spirál. Podle některých teorií mají tyto spirály opticky vylehčovat přechod kladí (trámu) na oporu (sloup). Sloupy jsou opatřeny patkou i kanelurou (jsou štíhlejší, výška bývá 9násobkem spodního průměru). Iónský sloh se vyvíjel ve dvou formách, a to asijské a atické. Korintský sloh je považován za nejzdobnější. Hlavice sloupu jsou ve tvaru kalicha, zdobeného stylizovanými akantovými listy (tvar je odvozený z bodlákovité rostliny akanthos). Řecké stavební slohy (řády) převzali Římané, zejména řád iónský a korintský. Původní řecké tvarosloví bylo mnohdy zdokonaleno, obohaceno či různě obměno a tak hovoříme o řádu římsko-iónském či římsko-korintském. Místo forem dórského řádu v Římě našel uplatnění spíše sloh toskánský, vycházející z etruského sloupového systému. Kombinací forem iónských a korintských hlavic vznikl řád kompozitní (zvaný též latinský). Řecké a zejména římské architektonické řády se staly vzorem klasické evropské architektury, a to zejména slohů období renesance, baroka a klasicismu. Původní složité proporční vazby byly však postupně zjednodušovány až na úroveň mechanického kopírování forem. To je charakteristické zejména pro období eklektických slohů (neorenesance, neobaroko). Vliv tvarosloví klasických antických řádů, zejména jejich ušlechtilé proporce či dokonalé tvary, nepochybně ovlivňuje naše estetické cítění dodnes. 42

43 Klasická kapitola dórská hlavice toskánská hlavice iónská hlavice (renesanční) iónská hlavice (klasická) Srovnání hlavic antických řádů (dle Diderota) korintská hlavice kompozitní hlavice Klasické architektonické řády toskánská římsa dórská římsa iónská římsa korintská římsa kompozitní římsa renesanční římsa Srovnání říms kladí antických řádů (dle Diderota) 43

44 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla zubořez spojení kladí s hlavicí římsa pod archivoltou řez sloupu pod hlavicí řez sloupu u patky římsa postamentu postament dřík s 20 kanelurami plinthus (podklad) sokl Dórský řád římský proporce prvků 44

45 Klasická kapitola kladí poduška s volutami kruhový článek řadová hlavice dřík sloupu s 24 kanelurami řez hlavicí řez volutou hlavice Klasické architektonické řády torus nárožní hlavice detail voluty z boku centrální hlavice Iónský řád římský proporce prvků 45

46 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla konzolky římsa postamentu třídílný architráv sokl cípatý abakus růžice řez hlavicí stonky horní řada listů kalich kalathos podvazující profily schéma hlavice dolní řada listů řezy dříkem pod hlavicí a nad hlavicí dřík s 24 kanelurami příklad římské hlavice Korintský řád římský proporce prvků 46

47 Klasická kapitola římsa postamentu sokl postamentu cípatý abakus mohutné voluty kruhový echinus kalich kalathos podvazující profil schéma hlavice dřík s 24 kanelurami řez hlavicí horní řada akantových listů dolní řada akantových listů Klasické architektonické řády příklad římské hlavice Kompozitní řád římský proporce prvků 47

48 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla Klasické architektonické články Architektonické články mají zásadní význam pro vzájemné působení jednotlivých částí stavby. Mohou prvky stavby svazovat k sobě, podporovat, ukončovat, vzpírat apod. Klasické tvarosloví architektonických článků bylo dokonale dotvořeno zejména v architektuře antického Řecka a Říma. Tyto tvary a ornamenty ovlivnily velmi zásadním způsobem většinu významných architektonických slohů až do počátku 20. století. Nejjednodušší architektonický článek je pásek, obvykle s obdélným průřezem. Může být hladký, ale také zdobený malovaným či plastickým ornamentem. Oblíbený byl zejména motiv zářezů (zubořez) nebo kulovitých či vejčitých tvarů (perlovec astragal). Pro přechod různých rozměrů, zejména ve směru svislém, sloužily přechodové články s různým prohnutím a zakřivením (zvonovice, laloška, obloun torus, výžlabek trochilus). Proporce a osazení článků vyjadřovalo přenos síly (zatížení stavby), mělo zlepšit proporce článků a celkově prospět optickému působení stavby. Podporující článek v řecké architektuře se nazýval kyma a odlišovalo se kyma dórské, iónské a lesbické. Ukončující článek se nazýval sima a mohl mít formu zvanou lysis, případně dórské nebo iónské sima. Dojem z ukončení stavby v úrovni střechy podporovaly prvky zvané antefix, gryf či antemion. Pro optické působení staveb (obvykle chrámů) mělo zásadní význam provedení sloupů. Až na výjimku nešlo o pouhé válcovité útvary, ale téměř vždy se jejich tvar mírně zužoval, či byl ještě opatřen mírným zesílením tzv. entazí. Dříky sloupu byly většinou opatřeny kanelurou (mělkým žlábkováním). Nejvýznamnějším prvkem sloupu byla jeho hlavice. Její vzhled byl obvykle umocněn jemným zpracováním detailů, materiálem či barvou. Proporční rozvržení architektonického článku, dle Bluma (1596) 48

49 Klasická kapitola podpírající ukončující nahoře podvalek echinus laloška kyma žlábkovnice sima podbrádka lysis pásek tenie články ukončující dole vázající články zvonovice převodka vzpěrnice výžlabek trochilos obloun torus Architektonické články klasického tvarosloví antefix Klasické architektonické články lehké kyma lysis lesbické kyma perlovec astragal dórské sima gryf listovec těžké kyma Architektonické články a prvky klasického tvarosloví iónské sima antemion 49

50 ArchitekturA lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla sima kyma římsová deska podvalek hlavice triglyfu výžlabek triglyf metopa s býčí hlavou tenie kapky první pás druhý pás římsa abaku abakus podvalek řeménky krček astragal pásek u náběhu dřík sloupu s kanelurou Dórský řád římský skladba článků (dle Palladia) 50

51 Klasická kapitola korunní římsa s kymatiem nadedveřní vlys hyperthyrum nadsvětlíková mříž clathratum 3 nadedveřní překlad supercilium 12 přečnívající konec překladu 11 profilované kymation bočnice antepagmentum čepové postranice scapi cardinales výplně tympanum Klasické architektonické články 1 5 příčnice impages 4 2 kymation vnitřní postranice prostřední scapus 1 vnitřní postranice podél bočnice Proporce a názvosloví dórských dveří (dle Vitruvia) příražnice replum 51

52 Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.