Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta. Bakalářská práce Tomáš Jaroš

Transkript

1 Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Bakalářská práce 2015 Tomáš Jaroš

2 Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Katedra archeologie Neolitické osídlení v povodí Šáreckého a Litovického potoka na území Prahy mezi Prahou Podbaba a Hostivicemi Bakalářská práce Autor: Tomáš Jaroš Studijní program: B 7105 Studijní obor: Vedoucí práce: Archeologie prof. PhDr. Ivan Pavlů, DrSc. Hradec Králové, 2015

3 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně a uvedl jsem všechny použité prameny a literaturu. V Praze dne

4 Poděkování Děkuji prof. PhDr. Ivan Pavlů, DrSc. za odborné vedení mé práce, za jeho cenné rady a připomínky. Dále také pracovníkům Muzea hlavního města Prahy, Středočeského muzea v Roztokách u Prahy, společnosti Archaia, Archeo pro a Labrys za možnost přístupu k informacím.

5 Anotace JAROŠ, Tomáš. Neolitické osídlení v povodí Šáreckého a Litovického potoka na území Prahy mezi Prahou Podbaba a Hostivicemi. Hradec Králové: Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015, s. Bakalářská práce Bakalářská práce Neolitické osídlení v povodí Šáreckého a Litovického potoka na území Prahy mezi Prahou Podbaba a Hostivicemi ve své teoretické části shrnuje poznatky o období mladší doby kamenné neolitu na území Čech a hlavního města Prahy. Dále podává přehled o přírodních podmínkách na daném území Pražska a zejména v povodí Litovického Šáreckého potoka. Věnuje se také vývoji stavu bádání o období neolitu s výčtem nejdůležitějších osob, míst a nálezů. Ve své praktické části srovnává hlediska koncentrace, nadmořské výšky, vzdálenosti od vodního toku, svažitosti a kontinuity osídlení na lokalitách uvedených ve výsledné databázi, jejíž zpracování bylo hlavním cílem této práce. Pro přehlednost jsou všechna data zpracována do tabulek a grafů, dále jsou zanesena také do přiložených map a databáze v programu Microsoft Access. Klíčová slova: neolit, Praha, databáze, lineární keramika, vypíchaná keramika

6 Annotation JAROŠ, Tomáš. Neolithic settlement in the river basin of Šárecký and Litovický creek between Prague Podbaba and Hostivice. Hradec Králové: Faculty of Philosophy, University of Hradec Králové, pp. Bachelor Degree Thesis In its theoretical part the Bachelor Degree Thesis Neolithic settlement in the river basin of Šárecký Litovický creek between Prague Podbaba and Hostivice summarizes the findings about the younger stone age Neolithic age in the Bohemia and Prague. Furthermore, there is an overview of the natural conditions in the Prague area and especially in the river basin of Litovický Šárecký creek. Also there is a part about the Neolithic research and about the main explorers, locations and findings. In the practical part there is a comparison of the concentration, sea level, distance from the water, inclination survey and continuity of the locations in the database, which is the main goal of this work. All data are stated in the charts, graphs and maps. These data are also presented in the database made in Microsoft Access. Keywords: Neolithic, Prague, database, linear pottery, stroked pottery

7 Obsah 1 ÚVOD CÍLE PRÁCE ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA NEOLITU NEOLIT NA ÚZEMÍ ČECH NEOLIT V PRAZE KULTURY V OBDOBÍ NEOLITU KULTURA S LINEÁRNÍ KERAMIKOU CHRONOLOGIE HMOTNÁ NÁPLŇ KULTURA S VYPÍCHANOU KERAMIKOU CHRONOLOGIE HMOTNÁ NÁPLŇ PŘÍRODNÍ PODMÍNKY NA ÚZEMÍ PRAHY VYMEZENÍ MIKROREGIONU POVODÍ LITOVICKÉHO - ŠÁRECKÉHO POTOKA REKONSTRUKCE KRAJINY PŘED VÝSTAVBOU MĚSTSKÉ ZÁSTAVBY GEOLOGIE A PEDOLOGIE HYDROLOGIE... 28

8 6.1.3 CELKOVÁ REKONSTRUKCE KRAJINY V DOBĚ NEOLITU DĚJINY BÁDÁNÍ DATABÁZE LOKALIT PRACOVNÍ POSTUP POUŽITÉ PROGRAMY DATABÁZE ARCHIV 2.0 ADČ DATABÁZE MICROSOFT ACCESS GEOGRAFICKÉ INFORMAČNÍ SYSTÉMY (GIS) METODA PRÁCE INTERPRETACE KONCENTRACE LOKALIT NADMOŘSKÁ VÝŠKA VZDÁLENOST OD VODNÍHO TOKU SVAŽITOST KONTINUITA OSÍDLENÍ ZÁVĚR RESUME PŘÍLOHY LITERATURA...

9

10 1 1 ÚVOD V předkládané bakalářské práci se budeme snažit sjednotit poznatky z výzkumů v oblasti povodí Litovického - Šáreckého potoka v období neolitu a vytvořit tak jejich databázi. Do této práce jsou zahrnuty pouze výzkumy a nálezy kultur s lineární keramikou a keramikou vypíchanou. Nebyly sem zařazeny nálezy z Lengyelského okruhu, který svojí náplní patří z větší části již do eneolitu, ačkoliv jeho pronikání do Čech začíná ještě v období neolitu. Popisované území je typickou sídelní oblastí pro takřka celé období pravěku z důvodů svých specifických přírodních podmínek. Právě díky nim se může stát modelovou oblastí pro další podobné regiony. Velké množství zkoumaných a zachycených archeologických pramenů nám zde zajišťuje informační základnu pro další studium vzájemných vztahů v tomto regionu. Díky nim je možno rekonstruovat prostředí, v jakých se vytvářela a žila pravěká společenství. Snahou bylo, aby tato práce pomohla v dalším studiu kulturních a společenských vztahů i v jiných oblastech lidských dějin.

11 2 2 CÍLE PRÁCE Hlavním cílem této práce je charakterizovat osídlení daného mikroregionu. Dále sjednotit data z mnoha archeologických výzkumů, které zde probíhaly v průběhu 19. a 20. století a vytvořit tak katalog nalezišť. Tato výsledná databáze by pak mohla být doplňována dalšími výzkumy. Výsledná sumarizace by pak měla dát odpovědi na problematiku vztahu sídelních oblastí k přírodním podmínkám a také jejich kontinuity. V první části se pokusíme charakterizovat období neolitu a také jednotlivé kultury, které v tomto období sídlily ve zkoumaném regionu. Tuto oblast se budeme snažit geomorfologicky zařadit a pokusíme se tak vytvořit obraz její přitažlivosti pro lidské osídlení. Budeme se zde také zabývat chronologií jednotlivých kultur a jejich hmotnou náplní. Druhou částí bude vytvoření databáze jednotlivých nalezišť, jejich charakteristika a popis. Součástí budou tabulky pro porovnání daných charakteristik těchto lokalit a přiložené mapy, ve kterých by tato data mohla být zobrazena na základě geomorfologických dat.

12 3 3 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA NEOLITU Neolit je jedním z nejzásadnějších zlomů v lidských dějinách (Lutovský a kol. 2005, 157). Proces, který vedl lidstvo od skupin, živících se lovem a sběrem k vlastní produkci obživy nazýváme neolitickou revolucí. Takto tento proces uvedl archeolog Vere Gordon Childe ( ). Samotné slovo neolit, v našem pojetí mladší doba kamenná, vychází ze spojení dvou řeckých slov neos a lithos, tedy nový kámen potažmo věk nového kamene. Tento pojem byl zaveden pro odlišení od starší doby kamenné, kdy byla používána štípaná kamenná industrie, od počátku používání nové kvalitativně vyspělejší broušené industrie. Pod pojmem neolitická revoluce chápeme - kromě počátku používání nového druhu nástrojů a přechodu k zemědělství - také výrobu textilií a výrobu keramiky. Dnes víme, že existovaly i rané formy neolitu bez znalosti výroby keramiky. Jde o takzvaný předkeramický neolit dokumentovaný na Předním východě ( před současností) a na území Balkánského poloostrova v 7. tisíciletí před Kristem (např. lokalita Nea Nikomedea) (Lutovský a kol. 2005, 157). Důležitou součástí života neolitiků byl přechod k usedlému způsobu života na trvalých sídlištích, která se mohla měnit v závislosti na vyčerpání půd v důsledku zemědělství. V takovém případě se mohlo obyvatelstvo s celou osadou přestěhovat o kus dál v rámci jednoho regionu a na původní místo se vrátit po letech, až dojde k znovuobnovení látek v půdě k dalšímu zemědělskému využití. Neolitický způsob života začal vznikat přibližně před jedenácti tisíci lety na území, které dnes nazýváme Předním východem (Lutovský a kol. 2005, 157). Odtud se postupně šířil přes sousední oblasti, až dospěl v průběhu sedmého tisíciletí na evropský kontinent do oblasti dnešního Řecka a odtud probíhala migrace neolitické populace směrem do centra Evropy. Otázkou zůstává vztah příchozích neolitiků k původnímu obyvatelstvu, žijícím ještě v mezolitickém způsobu života. Je možné, že některé části původního

13 4 obyvatelstva byly vytlačeny, ale pravděpodobná je jejich akulturace, a tím přijetí nového způsobu života. V některých částech Evropy jsou doklady o společném soužití neolitických i mezolitických kultur, kdy starší obyvatelstvo převzalo některé novější kulturní rysy, jako například keramickou produkci. Ta se ovšem značně liší od soudobé produkce neolitiků. Příkladem mohou být dánská skupina Ertbőle, kulturní skupina limburská, nebo kultura La Hoguette v Normandii (Lutovský a kol. 2005, 163). V Čechách a na Moravě ale takové důkazy soužití nemáme. Neolit se ve střední Evropě šířil ve velmi výhodných klimatických podmínkách boreálu a Atlantiku. V těchto periodách v průběhu holocénu, které přinesly oteplení v průměru až o 3 C vyšší než je dnes a také větší vlhkost, díky častějším dešťům, byly podmínky k zemědělství velmi příznivé. Bylo ovšem nutné začít měnit tvář krajiny. Kvůli vzniku polí bylo třeba vymýtit části lesů, z jejichž dřeva bylo naproti tomu možno stavět příbytky trvalejšího charakteru. V období neolitu jimi byly takzvané dlouhé domy, které spotřebovaly značné množství vzrostlých stromů pro svoji výstavbu. Člověk tak začíná novou epochu, ve které se stává jedním z hlavních činitelů přetváření krajiny (Podborský 1993, 71). 3.1 NEOLIT NA ÚZEMÍ ČECH V Čechách datujeme počátek neolitu přibližně do první poloviny 6. tisíciletí před naším letopočtem. Na naše území se šířil od jihovýchodu z oblasti Podunají přes Moravu do Čech. Sídelní oikumena neolitického obyvatelstva v období kultury s lineární keramikou je odhadována přibližně na km 2, což je nejvíce z celého období neolitu a eneolitu (Pavlů- Zápotocká 2007, 14). Oblast osídlení v sobě zahrnuje nejúrodnější oblasti Polabí, dolního Povltaví a Poohří. Menší osídlení je na Plzeňsku a několika místech v jižních Čechách. Tyto oblasti byly osidlovány i v následujících obdobích a je na nich možno sledovat kontinuální vývoj prakticky všech kultur, které na našem území žily. Pouze osídlení regionu jižních Čech se

14 5 měnilo a v některých obdobích zde pozůstatky po lidské aktivitě téměř nezaznamenáváme. Osídlení se tak koncentrovalo hlavně do oblastí s příznivými geomorfologickými podmínkami. Jedná se v podstatě vždy o nížinné oblasti s úrodnými půdami a sprašovým podložím, které jsou vhodné k zemědělství. Spraše ve formě cihlářské hlíny jsou kvalitním materiálem k výrobě keramiky a slouží i k omazávání stěn obydlí. Archeologickým odrazem kulturních poměrů na našem území je zejména keramika, která tvoří nejvyšší procento nálezů. Surovinami, které byly běžně používány k výrobě nástrojů, byly hlavně dřevo, kámen, kost a paroží. Často se nalézají také schránky mlžů, jmenovitě například středomořský mlž Spondylus gaedoropus, z jehož schránek byly vyráběny ozdoby (Podborský 1993, 74). Nejdůležitějším materiálem nalézaným v archeologických kontextech je tedy keramika. Ta také tvoří chronologicky nejcitlivější prvek, podle kterého je možné datovat jednotlivé kultury a jejich vnitřní chronologii. Má také největší výpovědní hodnotu o úrovni estetického myšlení a také o technologických vylepšeních potřebných k výrobě nových keramických tvarů a o kvalitě jejich vypálení. Keramika je vždy tvořená v ruce, buď lepením z více částí, nebo vytahováním z jednoho kusu hlíny. Zpočátku se setkáváme s keramikou pouze sušenou, později již vypalovanou na volném ohni nebo v pecích. Měnil se také materiál pro výrobu keramiky. Přidáváním organických hmot, kamínků a slídy se vyrovnával poměr mezi jílovitou složkou a soudržností hmoty. Mnoho o technologii výpalu neolitické keramiky vypovídají experimenty prováděné v 70. a 80. letech 20. století M. Ličkou (Bareš- Lička- Růžičková 1981). Se zemědělstvím také souviselo velké množství nově vyráběných nástrojů, zejména kamenných seker pro vyklučení lesa a dřevěných háků pro rozrývání půdy. Pro sklizeň obilovin byly využívány skládané srpy, což byly dřevěné rukojeti s pazourkovými čepelkami vloženými tak, aby tvořili jednu řeznou hranu. O tomto použití hovoří nálezy těchto čepelek, které mají charakteristický lesk způsobený dlouhodobým působením kyseliny křemičité z obilnin na jejich povrch. To

15 6 také pomáhá při identifikaci těchto artefaktů (Lutovský a kol. 2005, 179). Mezi surovinami potřebnými k výrobě řady předmětů, ale také k výstavbě domů, bylo dřevo jednou z nejdůležitějších. Samozřejmě v našem prostředí se tento materiál většinou nezachovává. Důležitým zdrojem dřevěných artefaktů tak zůstává například studna kultury s lineární keramikou z Mohelnice nebo studna z Mostu. Byly zde nalézány zbytky picích nádob vyrobených z březové kůry (Tichý 1956, 3). Dokladem použití dřeva jsou pak převážně sloupové a kůlové jámy, které zbyly z neolitických domů a dalších sídlištních zařízení. Dalším organickým materiálem jsou textilie, které se na našem území nezachovaly ani v podmínkách studní, ale jejich používání lze předpokládat (Lutovský a kol. 2005, 179). Ačkoliv se v neolitu začala vyrábět broušená kamenná industrie, nerezignovalo se ani na využití industrie štípané, a to hlavně ze silicitů, křemičitanů a dalších. Nejdůležitější surovinou byly stále silicity, ačkoli již ne tak kvalitní jako je například baltský pazourek. Více se začíná používat místní surovina (Podborský 1993, 75). Křemence se u nás těžily například v Tušimicích, kde jsou doklady těžby z období kultury s vypíchanou keramikou. Těží se také krystalický vápenec (mramor) k výrobě náramků a perel. Stopy po této těžbě, včetně velkého množství kamenných kladívek a sekeromlatů, byly dokumentovány na lokalitě Bílý kámen u Sázavy (Žebera ). Nejčastější surovinou pro výrobu broušené industrie byla amfibolitická a aktinolitická břidlice. Původ těchto surovin lze hledat v horním Pojizeří, kde byl objeven těžební areál na amfibolový rohovec v Jistebsku (Šída- Šreinová- Šťastný- Šrein- Prostředník 2004). O dalších charakteristických stavbách a nálezech bude pojednáno šířeji u jednotlivých kultur. O tom, jak vypadala neolitická populace, nás nejlépe informují kosterní pozůstatky nalézané v hrobových a sídlištních komplexech. Přechodem k zemědělské produkci se výrazně změnila skladba výživy a objevily se tak choroby, které bychom mohli nazvat civilizačními. Zejména to byla velká kazivost zubů a dále například osteoporóza. Díky bližšímu kontaktu s domácími zvířaty se objevila také častá tuberkulóza (Lutovský a

16 7 kol. 2005, 167). Naopak se zvětšila porodnost, která překonávala i jistě velkou dětskou úmrtnost. Demografickou analýzu pro populaci kultury s lineární keramikou vytvořil na základě nálezů z Německa Evžen Neustupný (Neustupný 1983). Z ní vyplývá, že polovina obyvatel žijící populace byla ve věku do 15 let. Nálezy kosterních pozůstatků dětí mladších 3 let prakticky chybí. Pravděpodobně nebyly ještě plnoprávnými členy komunity a navíc se velmi těžko jejich pozůstatky zachovávají. Zbývající polovina byla ve věku maximálně do 50 let se střední délkou života mezi 19 a 24 lety. U žen byl dožitý věk prokazatelně nižší z důvodů vyčerpanosti organismu z častých porodů. Zdá se, že většina žen v produktivním věku byla buď těhotná, nebo kojící. Můžeme to však považovat za cílený rozrod společnosti vycházející z evoluční potřeby, který bylo možno dle potřeby omezit (Lutovský a kol. 2005, 167). Neolitická komunita se pravděpodobně skládala z několika rodin, z nichž každá obývala jeden z dlouhých domů. Jako rodinu můžeme předpokládat rodiče, děti a možná některého z žijících prarodičů. Při velikosti sídlišť, na kterých současně mohlo být asi čtyři až šest domů, můžeme uvažovat o velikosti jedné takové komunity v přibližném počtu okolo třiceti jedinců. 3.2 NEOLIT V PRAZE Ačkoliv počtem nálezů patří Praha k nejbohatším regionům v Čechách, nemůžeme její postavení v neolitu přeceňovat. Množství nálezů zde koresponduje s dlouhou tradicí a intenzivní výzkumnou činností, spíše než s výlučností regionu jako takového (Lutovský a kol. 2005, 204). Území Prahy je jinak typickou sídelní oblastí, jakou známe z Polabí, Poohří a jiných archeologicky bohatých regionů. Zajímavé je, že zejména kultura s lineární keramikou zpočátku osidluje i polohy, které později již osidlovány nejsou. Zdá se tak, že po jakési prvotní potřebě velkého prostoru

17 8 pro intenzivní zemědělství, kdy se přešlo k hospodárnějšímu využití půdy, byla některá místa opuštěna a mohla být znovu osídlena až za velmi dlouhou dobu (Lutovský a kol. 2005, 157). Takový posun vidíme například v povodí Říčanského potoka, které po neolitu nebylo dlouhodobě osídleno. Naproti tomu jsou některé oblasti, zejména Dejvice a Bubeneč, osídleny po celé období neolitu a počty nálezů hovoří o velké hustotě zalidnění. Osídlení Prahy se koncentruje zejména do povodí menších přítoků Vltavy a na severním okraji Prahy do povodí přítoků Labe (Vinořský potok). Samotné břehy Vltavy nejsou pro osídlení vhodné z důvodů záplav. Nejhustší osídlení je v povodí dnes kanalizovaného Dejvického potoka a hlavně pak podél toku potoka Litovického - Šáreckého, kde byly odkryty zatím největší sídelní areály neolitických kultur. Na území Prahy se můžeme setkat se všemi fenomény, které se dají spojovat s neolitickými kulturami a jejich způsobem života. Jsou zde sídelní i pohřební areály, kultovní stavby a celé široké spektrum nálezů keramického i kamenného materiálu. Výjimku tvoří areály těžební, o kterých na území Prahy nevíme, ačkoliv sběr surovin pro výrobu broušené industrie můžeme předpokládat. 4 KULTURY V OBDOBÍ NEOLITU Kromě kultur s lineární a vypíchanou keramikou, které budou podrobněji popsány níže, je třeba se zmínit i o zásahu Lengyelské kultury na území naší republiky. Tato kultura představuje alespoň v Čechách stále poměrně neznámou komponentu pravěkého vývoje (Lutovský a kol. 2005, 197). Na Moravě byla poprvé rozpoznána Jaroslavem Palliardim na konci 19. století. V Čechách se jí zabýval Bohuslav Novotný, který byl pracovníkem Muzea hlavního města Prahy. Později se jí zabývala Marie Zápotocká a Miloš Vávra. Na Moravě se projevuje charakteristickým malovaným keramickým inventářem, známým jako Moravská malovaná keramika a hliněnými ženskými figurkami. To vše na území Čech chybí, stejně jako zde není dostatek sídlištních nálezů. Tato kultura se na území

18 9 Prahy projevuje až v období vyspělé vypíchané keramiky a její nálezy jsou většinou součástí celků právě této kultury. Na rozdíl od kultury s vypíchanou keramikou však mladší fáze přežívají až do období eneolitu. Na území Prahy se nachází jen jedna poloha, která obsahuje větší množství lengyelských nálezů. Nachází se v poloze Kamenný stůl nad Vinořským potokem. Půdorysy chat trapézovitého tvaru jsou známy z výzkumů Ivany Pleinerové v Březně u Loun. Nejvýraznějším keramickým tvarem této kultury jsou hluboké mísy na plášťových nožkách se čtyřmi uchy nebo plastickými pupky na hrdle. Dále se objevují dvojkónické hrnce s uchy. Zdobení je část provedeno přesekáváním na okrajích. 4.1 KULTURA S LINEÁRNÍ KERAMIKOU Ve starším neolitu se na velmi širokém území v Evropě rozšířila kultura s lineární keramikou. Její rozšíření v době největšího rozkvětu zahrnuje oblasti od východní Francie po na západní Ukrajinu a od Holandska po Maďarsko. Tato kultura je archeologickým projevem lidských společenstev náležejících patrně k jednomu etnickému proudu (Filip 1978, 174). Kolonizace Čech proběhla patrně přes Moravu a postupně se rozšířila na většinu území. Lid této kultury se většinou usazoval na sprašových půdách nejlepší kvality. Vyhýbal se inundačním polohám u velkých řek a zpravidla se neusazoval v polohách nad vrstevnicí 350. Často to jsou polohy na terasách menších toků nebo na mírných svazích. Výjimečný charakter mají osady na vyvýšeninách (Mužský, Šárka) nebo v jeskyních (Srbsko) (Filip 1978, 178). Nálezy z období lineární keramiky jsou známy ze 720 katastrů, ale velmi často je na nich osídleno jen několik poloh, takže samotné číslo míst s osídlením bude o mnoho vyšší. Nálezy pohřebních aktivit jsou známy z 54 katastrů, což je 7,2 % z celkového počtu katastrů s neolitickou komponentou (Pavlů- Zápotocká 2007, 16). Zatím největší plošné odkryvy sídlišť lidu s lineární keramikou proběhly na

19 10 lokalitách Březno u Loun a Bylany u Kutné Hory. Dalšími významnými lokalitami jsou například Radovesice, Hostivice, Močovice a další CHRONOLOGIE Absolutním datováním je kultura s lineární keramikou kladena do období mezi lety / 4950 př. Kr. (Pavlů- Zápotocká 2007, 28). Pro vnitřní periodizaci této kultury mají velký význam nálezy z území Prahy. Především to byly nálezy J. A. Jíry z Veleslavína a Šárky. Chronologie této kultury je založena především na keramice ze sídlištních kontextů. Vnitřně rozdělujeme kulturu na čtyři hlavní fáze a ty na další drobnější úseky. Pro Moravu je používáno jiné členění, protože vývoj na území Čech probíhal poněkud rozdílně. Zde bude popsáno pouze členění pro Čechy. První fáze, tedy fáze I, kterou nazýváme nejstarším stupněm kultury s lineární keramikou, je dále rozdělena na kratší subfáze I a I c. Nejstarší fáze I a je pro Čechy zatím pouze předpokládána a měla by se vyznačovat téměř nezdobenou keramikou (Pavlů- Zápotocká 2007, 31). Keramika těchto fází má poměrně široké spektrum tvarů. Nacházíme zde bombovité nádoby, hluboké mísy, dvojkónické nádoby, putny s horizontálními uchy na zavěšení. Často je keramika silnostěnná a hrubá s organickou příměsí v podobě řezanky, plev, trav a podobně. Výzdoba bývá provedena hlubokými a širokými žlábky. Vedle volut zde jsou časté klikatkové, tzv. áčkové motivy (Lutovský a kol. 2005, 184). Začíná se objevovat charakteristický oběžný styl, kdy jsou jednotlivé výzdobné motivy na sebe navazovány. Po přechodové fázi I/II přichází fáze II, jinak také střední stupeň, která představuje klasickou kulturu s lineární keramikou. Tato fáze je rozdělena na další subfáze II a II d (Pavlů- Zápotocká 2007, 31). Dochází k zúžení a mělčímu rytí žlábků. Výzdobným motivem jsou zde pásky

20 11 vyplňované vpichy a tzv. notové hlavičky, což jsou důlky umístěné na rytých liniích vlastního ornamentu. Jako ostřiva se přidávají do keramické hmoty kaménky a organická hmota. Notová výzdoba začíná průběžně převažovat na vyplňovanou páskou. Tvary klasického období jsou polokulovité a převažují nad miskami a lahvemi. (Pavlů- Zápotocká 2007, 31). Mladší stupeň, tedy fáze III se dále dělí na subfáze III a a III b. V tomto období se upřednostňuje plavená hlína a mizí ostřivo z keramického materiálu. Notová výzdoba se postupně zahušťuje. Prostá rytá linie prakticky končí. Uplatňují se linie tvořené z vpichů. Vedle bombovitých nádob se uplatňují tvary hruškovité a mělčí misky. Pozdní stupeň kultury s lineární keramikou nazýváme šáreckým typem. Jedná se o fáze IV a a IV b. Keramika této fáze byla rozpoznána J. A Jírou na lokalitě Šárka a to především na menší Šestákově skále. Jednalo se zejména o hruškovité tvary s vypichovanou výzdobou, které tvoří jakýsi přechod k produkci další neolitické kultury, kultury s vypíchanou keramikou. Specifickým jevem je výskyt malované výzdoby (Lutovský a kol. 2005, 184). Ta tvoří často voluty nebo klikatkový vzor pod hrdlem nádoby. Malba je prováděna minerálními i organickými barvivy. Vyskytuje se často vypíchaná výzdoba v podobě svazků vpichů řazených do krokvic, což odpovídá již keramice následující etapy neolitu. Objevuje se též plastická výzdoba v podobě plochých pupků, často ve dvou úrovních, které jsou spojeny liniemi vpichů HMOTNÁ NÁPLŇ Pod pojem hmotná náplň budeme zahrnovat veškeré movité i nemovité artefakty a objekty, které se zachovaly z období kultury s lineární keramikou. V souvislosti s tím budou probrány i aspekty sídelní, kultovní a ekonomické.

21 12 Poznání kultury s lineární keramikou vychází zejména ze sídlišť, protože pohřebních kontextů není pro toto období mnoho. Ze sídelních objektů se nám zachovalo množství půdorysů takzvaných dlouhých domů, což byl převládající typ obydlí této kultury. Málokdy se domy vyskytují izolovaně, většinou se jedná o seskupení několika domů od dvou do čtyř. Předpokládá se, že obyvatelé těchto domů byly v příbuzenském svazku. Existují i velká sídliště, na kterých mohlo být v jedné stavební fázi i deset až dvanáct domů (Pavlů- Zápotocká 2007, 54). Většina dosud známých domů má délku 20 metrů, ale jsou známy i případy délky metrů. Z našeho západního sousedství jsou doklady o domech s délkou i 100 metrů (Lutovský a kol. 2005, 167). Šířka se pak pohybuje v rozmezí 5 až 10 metrů. Podoba těchto domů může být rekonstruována pouze z rozmístění a hloubky sloupových jam. Důležitými pozůstatky jsou také otisky prvků stavební konstrukce na hliněné omítce, tzv. mazanici. Předpokládají se přízemní domy, ale je možné, že část domu byla opatřena patrem. Zpravidla se nosná konstrukce sestávala ze tří řad silných sloupů nesoucích střechu a ze dvou řad po stranách, které tvořily stěnu a byly opatřeny proutěným výpletem a pokryty mazanicí. Sloupy stěn mohly být zapuštěny do základového žlabu a upevněny udusanou hlínou. Po stranách domů jsou často nalézány podlouhlé jámy, které pravděpodobně plnily funkci hliníků pro těžbu hlíny používané k omazání stěn. Stavba domu byla natolik složitou záležitostí, že se předpokládá pomoc celé komunity, a tím mimo funkci sídelní plnili domy i funkci sociální ve smyslu reciproční pomoci v rámci příbuzenské a komunitní komunikace (Lutovský a kol. 2005, 169). Není jisté, kde ležel vchod do domu. Vzhledem k orientaci domu ve směru sever- jih je vchod umisťován nejčastěji na kratší jižní stranu. O vnitřním členění těchto staveb mnoho nevíme, neboť se většinou nezachovala původní úroveň podlahy. S největší pravděpodobností byl vnitřek domu rozdělen do dvou až tří částí s rozdílnými funkcemi. Jedna část domu sloužila vlastnímu obývání a další pak výrobním aktivitám. Je nepravděpodobné, že by například štěpení pazourku bylo prováděno

22 13 v obytné části. V Další části domu mohl být také ustájen dobytek, který svojí přítomností mohl v zimě i prostor částečně svým teplem vyhřívat. Dalšími objekty nalézanými na sídlištích jsou zásobní jámy a hliníky. Zásobní jámy jsou zpravidla hluboké kruhové jámy s rovným dnem a kolmými stěnami. Nacházejí se zde také zahloubené pece, které jsou ve stěnách větších jam nebo soujámí. Mívají kruhový půdorys a nízkou kopuli, která je celá vypálená. Dno může být pokryto kameny. Nejedná se pravděpodobně o pece pro výpal keramiky, ale spíše o pece pro pečení placek a pražení obilí (Pavlů- Zápotocká 2007, 59). V období kultury s lineární keramikou se setkáváme také s ohrazením obytných areálů ve formě mělkých příkopů s oblým dnem. Takový příkop byl objeven při odkryvu v Praze Liboci (Lutovský a kol. 2005, 187). Patrně se nejedná o fortifikační stavbu, ale spíše o symbolické oddělení sídelního areálu od zbytku světa. V Čechách nebyl zatím objeven ani jeden samostatný pohřební areál. Na Moravě je situace rozdílná. Bylo zde objeveno například velké pohřebiště ve Vedrovicích (Podborský 1993, 88). V Čechách jsou spíše dokumentovány ojedinělé pohřby nebo menší seskupení v současných obytných areálech. České pohřby jsou výhradně kostrové, žárové pohřby známe pouze z okolních oblastí (Lutovský a kol. 2005, 187). Nejrozsáhlejším dokladem pohřbívání na sídlištích byl výzkum prováděný na území budovaného sídliště Nová Liboc, kde bylo evidováno 20 pohřbů, většinou datovaných do období lineární keramiky. Pravidlem bylo pohřbívání ve skrčené poloze na boku. Pohlaví lze kromě antropologického rozboru zjistit z milodarů přiložených k tělu. K mužskému tělu patří hlavně broušené kamenné nástroje a spondylové ozdoby. Keramika je pak přikládána bez rozdílu pohlaví. Štípaná industrie je sporadicky nalézána u obou pohlaví. Přibližně jedna třetina pohřbů je nalézána bez výbavy. Vzhledem k izolovanosti některých pohřbů může být počet pohřbů bez výbavy větší, ale tyto případy nebyly často vyhodnoceny jako neolitické.

23 14 (Lutovský a kol. 2005, 189). Těla mohou být nalézána jak v připravených pohřebních jámách, tak v sídlištních objektech. Z movitých artefaktů kromě keramiky, která byla zmíněna v předešlých kapitolách, jsou nalézány i další předměty. Jsou to především nástroje kamenné. Jejich výroba předpokládá již specializaci některých jedinců v rámci komunity. Tyto nástroje pokrývají potřeby činností, které později nahradily nástroje z kovů (Pavlů- Zápotocká 2007, 65). Jedná se tedy zejména o nástroje potřebné k řezání, vyráběné štípáním suroviny a mající tak ostrou řeznou hranu. Dále to jsou nástroje potřebné k práci se dřevem. Tyto byly vyráběny broušením z metamorfovaných hornin. Jsou to hlavně sekery a různé klíny ke štípání dřeva a tesla k jeho opracování. Mohou se objevit také pískovcové brousky a různé hroty k šípům a oštěpům. Poslední skupinou kamenných nástrojů jsou ruční mlýny ke zpracování obilovin. Jedná se zpravidla o pískovcovou podložku a drtidlo z tvrdších materiálů. Vedle nich nalézáme také řadu nepříliš tvarově vyhraněných kamenů se stopami po použití, které plnily funkce domácího nářadí (Pavlů- Zápotocká 2007, 54). K běžné výbavě života na pravěkých sídlištích patřily také nástroje vyráběné z kostí, zubů, rohů a parohu. Oproti mezolitu, kdy byly tyto nástroje používány hlavně k lovu, jsou to v neolitu hlavně předměty potřebné k domácí výrobě. Slouží tedy převážně ke zpracování kůží, šití, pletení a také jako nástroj ke zdobení keramiky. Nejpočetněji nalézanou skupinou nástrojů jsou šídla a jehly. Používaly se také různé špachtle a hladítka, užívaná při úpravě kožešin. Užívány byly také parohové nástroje používané pravděpodobně ke kopání a byly vyráběny i parohové sekeromlaty. Zvláštními artefakty nalézanými v sídlištních i hrobových kontextech jsou různé ozdoby. Jedná se většinou o různé kostěné závěsky například z provrtaných zubů. Specifickým nálezem pak jsou ozdoby vyrobené ze schránek středomořského mlže Spondylus gaedoropus.

24 15 Mezi kultovní předměty nalézané v kontextu sídlišť a hrobů obyvatel s lineární keramikou patří figurální plastiky, které v Čechách ale nejsou příliš časté. Jedná se zejména o torzo lidské postavy z Chabařovic a dvě torza z Bylan (Pavlů- Zápotocká 2007, 81). Zvláštností je pak model pece nalezený v Bylanech. Ve srovnání s pozdějšími kulturami, zejména Lengyelskou na Moravě, je počet plastik antropomorfních nebo zoomorfních v Čechách malý. 4.2 KULTURA S VYPÍCHANOU KERAMIKOU Kultura s vypíchanou keramikou vznikla z tzv. šáreckého stupně, z pozdní lineární keramiky, a to pravděpodobně v Čechách. Rozsah této kultury je menší, než jak tomu bylo v období lineární keramiky. Zahrnuje v sobě kromě Čech a Moravy také jihozápadní Slovensko a na západě oblast až po střední a horní Rýn a Limbursko (Lutovský a kol. 2005, 189) CHRONOLOGIE Na rozdíl od kultury s lineární keramikou je chronologie kultury s keramikou vypíchanou postavena zejména na hrobových nálezech (Zápotocká 1998). Přídavky vkládané do hrobu jsou nejlepším ukazatelem současnosti pohřbu s nalezenou výbavou. Všechny předměty s výjimkou kamenných byly tedy používány ve stejnou dobu. Zejména keramika nemá dlouhou životnost, a proto musela být vložena do hrobu nepříliš dlouho po době svého vzniku. U kamenných nástrojů lze počítat s jejich dlouhodobějším využíváním. Jako celek dělíme kulturu s vypíchanou keramikou do dvou výrazně se lišících stupňů. Starší stupeň, fáze I, je přechodným obdobím od kultury s lineární keramikou. Na celém území pozorujeme nástup nového výzdobného stylu ornamentice pomocí vpichů (Pavlů- Zápotocká 2007, 37). Zdá se, že

25 16 původní výzdobné styly tvořené rytými liniemi vymizeli ve velmi krátkém čase. Naproti tomu se ostatní aspekty života hospodářské nezměnily. Změny probíhají hlavně ve sféře duchovní a kultovní. Počítáme k nim změnu výzdoby, hlavně nové motivy ornamentální a hlavně zavedení nového způsobu pohřbívání - kremace. Pro tvorbu výzdoby je užíván nástroj se dvěma vpichy, kterým jsou tvořeny často několikanásobné svazky krokvic ty se stanou hlavním výzdobným prvkem následujících období. Tvary nádob zůstávají většinou stejné jako v předešlém období. O starším stupni, fázi II a a II b, hovoříme jako o klasické fázi. Pro poznání tohoto období je důležité pohřebiště v Praze - Bubenči. V subfázi II a se udržují se podobné tvary, které známe již ze šáreckého stupně kultury s lineární keramikou. Jde o bombovité nádoby, vyvíjející se hruškovité nádoby, polokulovité misky a kulovité nádoby, všechny s oblým dnem (Pavlů- Zápotocká 2007, 40). Výzdoba je prováděna několikanásobnými pásy tvořenými dvojvpichy. Oběžný pás v podhrdlí je pravidlem. Dále je zde motiv několikanásobných krokvic oddělených od sebe dělícím ornamentem svislým. Zásobní tvary polokulovité jsou zdobeny nehtováním a několika pupky střídavě umístěnými pod okrajem a na výduti. V subfázi II b mizí šárecké tvary. Hruškovité nádoby se protahují do výšky a mizí bombovité nádoby. Výzdoba zůstává stejná, jen se začínají vyskytovat jednoduché krokvice z jedné řady dvojvpichů. Koncem staršího stupně kultury s vypíchanou keramikou je fáze III, jinak také zvané středí. V této době se vyskytují vyšší hruškovité tvary nebo širší tvary až zvonovitého tvaru s otevřeným ústím. Zásobní keramika je výrazně kotlovitých tvarů s kulatými nebo oválnými pupky (Pavlů- Zápotocká 2007, 40). Stále se udržují oblá dna. Výzdoba se stále skládá z oběžného pásu, ačkoliv krokvice jsou většinou již jednoduché, a mizí mezi nimi dělící ornament. Na konci této fáze, a tím i na konci staršího stupně, se vyskytují pronikající prvky z lengyelského prostředí. Koncem toho stupně se již nikde nevyskytují původní šárecké tvary, které

26 17 v okrajových oblastech přetrvávaly. Zdá se tak, že původní obyvatelstvo převzalo nové kulturní projevy až na konci fáze III. V mladším období kultury s vypíchanou keramikou pozorujeme radikální změny. Projevuje se silná regionalizace, a pod vlivem lengyelské kultury se mění její náplň. (Pavlů- Zápotocká 2007, 43). Četné prvky jsou přejímány, ale výzdoba vpichy zůstává hlavním rysem. Celé toto období probíhalo přibližně mezi lety př. Kr. a rozdělujeme ho na několik fází a subfází. Vzhledem k množství nálezů a artefaktů bohaté rozmanitosti tvarů a výzdoby, keramiky, množství importovaného zboží i v celé Evropě rozšířeného a nákladného budování rondelů, můžeme hovořit o společenském a hospodářském rozkvětu (Pavlů- Zápotocká 2007, 43). Ve fázi IV a se projevují vlivy lengyelského okruhu a to zejména jeho západní větve - kultury s moravskou malovanou keramikou. Projevuje se zejména na bohatosti tvarů jemné i hrubé keramiky. Hruškovité nádoby dostávají vysoká těla a širokou výduť s někdy až předimenzovanými rohatými pupky. Objevují se pohárovité nádoby a mísy s omfalem. Časté jsou nádoby a mísy na dutých nožkách. Všechny tyto nové formy mají plochá dna. Vedle výzdoby pomocí jednoduchých krokvic se vyskytují zcela nové ornamenty, které pokrývají celé nádoby. Jedná se o kosočtverce, čtverce, trojúhelníky a šachovnice. Technika vpichů se také různí, od malých dvojvpichů po velké a vícenásobné až k tremolovému a hlubokému essenskému (Pavlů- Zápotocká 2007, 43). V Čechách je fáze IV a bohatě doložena na celém území, ale na Moravě zaniká a je zde nahrazována kulturou s moravskou malovanou keramikou. Ve fázi IV b se většinou tvarová variabilita nemění, vyskytuje se ale ostřejší profilace. Ubývá vícenásobných vpichů, volné vpichy jsou řazeny do vodorovných, kolmých a šikmých linií. Celkově ale výzdoby na nádobách ubývá. Tato fáze je již zachycena pouze v Čechách, na ostatních území se vyvíjejí samostatné skupiny.

27 18 Fází V končí vývoj kultury s vypíchanou keramikou na našem území. Toto období se vyznačuje téměř úplnou ztrátou výzdoby (Pavlů- Zápotocká 2007, 44). Udržují se ještě hruškovité nádoby, ale hlavním tvarem jemné keramiky se stávají různé poháry, některé vycházející z hruškovitých tvarů. Nově jsou to trojčlenné poháry s odsazeným hrdlem a lomenou výdutí. Mísy mají často duté nožky nebo nízké prstence. Mnoho tvarů má spojitost se sousední moravskou malovanou keramikou, hlavně mísy s široce otevřeným hrdlem a lomenou výdutí. Poháry a mísy bývají zdobeny přesekáváním na okraji nebo výduti. Užitková keramika je tvořena hrnci ostřeji nebo měkčeji profilovanými, s oušky nebo pupky pod hrdlem či na výduti. Poznání období pozdního neolitu v Čechách je vzhledem k poměrně slabému nálezovému fondu značně komplikované. Vedle doznívající vypíchané keramiky jsou zde soubory řazené do pozdního stupně kultury s moravskou malovanou keramikou. V obou skupinách se setkáváme s podobnými nezdobenými tvary a jen srovnání s moravskými nálezy ukazuje jejich odlišnost (Pavlů- Zápotocká 2007, 44) HMOTNÁ NÁPLŇ Na počátku kultury s vypíchanou keramikou lze pozorovat kontinuitu v konstrukci domů s předcházejícím obdobím (Lutovský a kol. 2005, 194). Změny se stávají spíše stylistickými, k výraznějším vylepšením nedošlo. Celý půdorys se stává asymetrickým a dlouhé stěny se stávají vypouklejšími, čímž se zvětšuje vnitřní prostor. Severní konce jsou zpevňovány konstrukcí, po které zůstávají obvodové žlaby. Každá stavba se stává originálem, kde jsou společné již jen základní rysy a to v konstrukci stěn i konstrukci vnitřních prostor. Svébytnou architekturu je tak možné považovat za charakteristickou pro toto období. Na základě půdorysu s pěti řadami sloupových jam se vytvořil nový typ domu, který je charakteristický

28 19 svým obvodovým žlabem po celém obvodu. Jižní strana je výrazně širší a celý dům tak dostává archeologicky jasně rozpoznatelný trapézovitý půdorys (Pavlů- Zápotocká 2007, 57). Mizí jámy po obvodu domu, ale na sídlištích se častěji objevují rozsáhlé podlouhlé jámy, které jsou díky své nepravidelnosti interpretovány jako exploatační jámy hliníky. Mezi domy jsou nalézány zásobní jámy pro uchovávání obilovin. Místa pro výstavbu sídlišť se neliší od předchozího období. Nejčastěji se nacházejí na mírných svazích v blízkosti vodních zdrojů. Vyskytují se také výšinné polohy jako například Šárka v Praze nebo Mužský Hrada. Opevnění takových lokalit nejsou známa, ačkoliv se vyskytují příkopová ohrazení okolo sídlišť, jako například v Tuchorazy nebo v Křimicích. Jedná se však spíše o vymezení sídelního areálu než o fortifikaci (Pavlů- Zápotocká 2007, 59). V závěru kultury s vypíchanou keramikou se po celé střední Evropě šíří zcela nový fenomén výstavby monumentálních příkopových svatyní, které nazýváme rondely (Lutovský a kol. 2005, 175). Jsou interpretovány jako neolitické svatyně s kultovní funkcí a také jako možné observatoře pro pozorování pohybu nebeských těles a tím i výpočtu důležitých astronomických dat. Archeologicky jsou zachycovány příkopy a palisádové žlaby. Rozměry těchto staveb se pohybují od menších o průměru metrů, jako v Praze - Krči, až po ohromující vnější příkop bylanské koncentrické soustavy rondelů, který měřil metrů v průměru (Pavlů- Rulf- Zápotocká 1995). Příkopy bývají přerušeny na čtyřech světových stranách a mohou mít hloubku až 2,5 metru. Ve vnitřním areálu rondelů nebyla zachycena žádná běžná zástavba, spíše jednotlivé jámy a kůlové jamky. Na příkladu rondelu v Těšeticích - Kyjovicích, který patří kultuře s moravskou malovanou keramikou, a který zkoumal Vladimír Podborský, můžeme vidět jejich kultovní funkci. Bylo zde objeveno množství keramických idolů v podobě drobných sošek a v příkopech se nalezly lidské ostatky, což svědčí o manipulaci s nimi v rámci areálu (Podborský 1993, 130). Na území Prahy bylo objeveno také několik rondelů. Kromě rondelu v Krči, který byl zkoumán Luborem Smejtkem

29 20 v roce 2001, byly zjištěny ještě dva podobné areály. V roce 1988 byl Martinem Kunou proveden záchranný výzkum ve Vinoři, kde byl ve výkopu pro potrubí zjištěn rondel z období kultury s vypíchanou keramikou. Celkový průběh byl později zjištěn geofyzikálním měřením (Lutovský a kol. 2005, 175). Nejnověji byl objeven rondel v Ruzyni, a to v roce 2003 při výzkumu Milana Kostky. Díky letecké prospekci se počet známých kruhových areálů zvyšuje. Je pravděpodobné, že jednu takovou svatyni sdílelo několik komunit, avšak nikoliv celý region. Proto musí současný počet známých rondelů být jen malou částí ze všech původně vybudovaných. Asi jedním z nejsystematičtěji prozkoumaných objektů tohoto typu je svatyně v poloze Bylany 4. Tento rondel tvoří tři soustředné příkopy o průměru 90, 110 a 240 metrů a hloubce mezi 210 a 250 centimetry. Není jasné, zda je budování takových objektů projevem stability a bohatství, nebo naopak úpadku a obav z katastrofy (Pavlů- Rulf- Zápotocká 1995). Výrazná změna v období kultury s vypíchanou keramikou proběhla v pohřebních zvyklostech. Vedle kostrového pohřbívání, které zůstává z předešlého období, se objevuje žárový ritus. Jsou známa větší pohřebiště, z nichž největší leží v Miskovicích u Kutné hory. Bylo zde nalezeno více než 60 pohřbů. Dále jsou známa menší pohřebiště s hroby jako například v Praze- Bubenči, Tišicích, v Plotištích a Předměřicích nad Labem. Na těchto lokalitách byly nalézány oba typy pohřbů. V bohatství výbavy existuje značná variabilita - od pohřbů bez milodarů až po hroby s více jak deseti nádobami (Lutovský a kol. 2005, 196). Marie Zápotocká předpokládá, že žárové pohřby jsou mladší než kostrové, alespoň co se týče typologie průvodní keramiky (Zápotocká 1998). V žárových pohřbech se vyskytují vedle keramiky také pazourkové nástroje, některé i přepálené žárem kremace. Podobná je situace broušené industrie a potravinových přídavků, jako například hovězích kostí. Specifickým přídavkem jsou mramorové náramky, jejichž surovina byla těžena v lomu Bílý kámen na

30 21 Sázavě. Kromě pohřbů na samotných pohřebištích se vyskytují i uložení zemřelých do sídlištních jam. Broušená industrie staršího období kultury s vypíchanou keramikou navazuje na předešlé období. Nevyskytují se starší široké a nízké tvary kopytovitých klínů, ale převažují vyšší a užší formy i seker s kopytovitým břitem a s oblými nebo hráněnými boky (Pavlů- Zápotocká 2007, 74). Od III. fáze nastupují vrtané kopytovité sekeromlaty a motyky. Zdá se, že tyto sekeromlaty by mohly stát na počátku vývoje prvních neloveckých zbraní (Lutovský a kol. 2005, 194). Takové sekeromlaty se ale také vyskytují v kontextu lomu na mramor v Bílém kameni. Nacházejí se vývrtky, které dokládají výrobu těchto vrtaných nástrojů na sídlištích. V závislosti na tom se vyskytují i nové nástroje pro úpravu vyvrtaných otvorů výstružníky. Objevují se také nové typy artefaktů, které můžeme považovat za zbraně, protože pro jejich využití jako pracovních nástrojů nenacházíme uplatnění. Jedná se o dvojramenné mlaty s ostřím na obou koncích a diskovité mlaty s oběžným břitem. Miniaturní nástroje nalezené v hrobě malého chlapce v Plotištích nad Labem měly pravděpodobně symbolický význam a vyjadřovaly tak společenské postavení (Vokolek- Zápotocká 1997). Výrobním materiálem zůstávají břidlice a amfybolity. Pro štípanou industrii zůstávají typická škrabadla a vrtáky, drasadla a trapézovité šipky. Nastupují nové formy industrie, které jsou jinak typické v oblasti moravské malované keramiky : trapézovité srpové čepelky a hroty se strmou retuší a čepelky s vrubem (Pavlů- Zápotocká 2007, 74). Štípaná industrie tohoto období je hodnocena jako úštěpovo - čepelová a převažují zde neretušované artefakty. Surovinou zůstává baltský pazourek, různé silicity, a vyskytuje se zde i páskovaný rohovec z Bavorska. Co se týká kostěné industrie, jsou používány stejné nástroje jako v období kultury s lineární keramikou a neobjevují se žádné nové tvary.

31 22 5 PŘÍRODNÍ PODMÍNKY NA ÚZEMÍ PRAHY Vývoj lidské společnosti se vždy děje v závislosti na přírodním prostředí, kde k tomuto vývoji dochází. V této části práce bude podán pohled na Prahu a její okolí z pohledu potřeb člověka. Tím snad bude možno odpovědět na otázku, proč byla Praha tak atraktivním místem pro osídlení prakticky ve všech obdobích pravěku a středověku a vlastně až do dnešních dob. Je potřeba zařadit si situaci Čech do celkového rámce Evropy. Díky velmi dlouhému a členitému pobřeží je dosažitelnost většiny míst oproti jiným kontinentům značná. Přispívají k tomu i početné velké řeky jako Dunaj, Rýn a Labe, které protínají střed Evropy a tvoří tak přirozené biokoridory. Téměř dvě třetiny kontinentu také nemají vyšší nadmořskou než je 300 metrů a pouze 7% tvoří území s nadmořskou výškou větší než 1000 metrů. Pro srovnání udávám, že například Asie má průměrnou nadmořskou výšku okolo 1000 metrů (Lutovský a kol. 2005, 75). Přes Francii, Německo, Českou republiku až do Ruska se také táhne jedna z nejúrodnějších oblastí na světě. Jsou to půdy tvořené na sprašovém základu. Ten tvoří úrodnou jen mírně vápnitou půdu. Podstatná část Evropského kontinentu má také díky Golfskému proudu víceméně stejnou průměrnou roční teplotu. Například norský Bergen a francouzský Lyon mají lednovou průměrnou teplotu stejnou, ačkoliv leží v severo - jižním směru velmi daleko od sebe. Všechny tyto podmínky, navíc s malým množstvím přirozených bariér uvnitř kontinentu, tak tvoří prostředí, ve kterém je snadné dosáhnout určité hmotné a kulturní úrovně. Nabízí se také schopnost vzájemné komunikace a přejímání vzorů pro rozvoj na značném území (Bacci 2003, 30).

32 23 Praha zaujímá v Čechách centrální postavení, leží asi 15 kilometrů od geometrického středu Čech. Navíc se v její blízkosti setkávají čtyři velké toky. Je to Vltava od jihu, Berounka od západu, Labe z východu a Sázava z jihovýchodu. Všechny tyto řeky tvoří v rámci našeho území biokoridory prvního řádu a navíc spojnice krajiny v rámci předindustriální éry (Lutovský a kol. 2005, 75). Na území Prahy a v jejím okolí je také několik míst, kde je možné Vltavu přebrodit; jinak protéká v podstatě po celém toku neschůdným kaňonem a brodů je na ní velmi málo. Tím vyniká její komunikační význam. Pro Prahu je typická přítomnost několika významných kontaktních zón. Jsou zde rozhraní geologická, geomorfologická, půdní, klimatická a botanická. V prostoru vltavského údolí, ohraničeném na jihu Zbraslaví a na severu Řivnáčem, se nalézá významná křižovatka přírodních i společenských vlivů, do nichž se promítá řada dějů odehrávajících se v oblasti celých Čech (Lutovský a kol. 2005, 77). Pro Prahu je typický nápadný klimatický teplotní a srážkový gradient, kdy na severním okraji v Podbabě je vyšší průměrná roční teplota ale nižší srážkový úhrn, a na jihu u Zbraslavi je tomu naopak (Němec Nekovář 1997, 37). Průměrný roční srážkový úhrn je 542 mm (v letech ). Teplotní rekordy se pohybují od -30 C do +40 C. Země promrzá maximálně do 73 centimetrů. V hloubce 1 metru se teploty v závislosti na měsíci pohybují od 2,5 C do 15,4 C (Lutovský a kol. 2005, 79). Geologické podloží má přímý vliv na reliéf, vodní toky a také na půdní pokryv. Oblast Prahy je tvořena čtyřmi hlavními geologickými formacemi. Svrchní proterozoikum vytváří v severní a jižní části Prahy výše položené polohy. Převládající horninou jsou tu šedé, prokřemenělé břidlice a droby. Často se zde vyskytují vulkanosedimentární formace (Chlupáč 2002, 17). V severní části Prahy se vyskytují buližníky. Paleozoikum se projevuje v jižních partiích devonskými a silurskými horninami, zejména vápenci a břidlicemi. Vnitřní pražskou oblast tvoří složité souvrství různě

33 24 odolných ordovických břidlic, křemenců, pískovců. Mezozoikum v podobě vodorovně uložených svrchnokřídových pískovců, jílovců a opuk pokrývá zejména severní polovině až třicetimetrovými vrstvami ostatní horniny. Terciér a kvartér je zastoupen hlavně říčními sedimenty, tedy štěrky, písky a jemnozrnnými výplněmi říčních ramen. (Chlupáč 2002, 231) Dále jsou zde svahoviny, spraše a půdy. Zejména spraše se uplatňují jako půdotvorný substrát. Geologickou bohatost území Prahy dokazuje 88 chráněných území, z nichž 54 má významnou geologickou složku. Dnešní urbanizovaná Praha má jedno z nejbohatších přírodních prostředí celé české republiky. Nalézá se zde více chráněných druhů než ve většině ostatních chráněných krajinných oblastí. Z hlediska pravěkých civilizací může tato bohatost znamenat široké uplatnění různých loveckých, sběračských a zemědělských strategií (Lutovský a kol. 2005, 83). Praha má i zajímavé pedologické podmínky. Leží na okraji černozemních půd Polabí. Většinu pokrývá hnědozem, pouze s výjimkou vltavské nivy. Nivní půdy se liší v závislosti na vzdálenosti od říčního koryta a jejich výšce nad hladinou. Tam, kde jsou říční terasy nad záplavovým územím, tvoří se středně úživné hnědozemě. Nejvýznamnějšími půdami jsou ty, které se tvoří na podkladě sprašových vrstev, které někdy mohou mít mocnost až 30 metrů. Takové se vyskytují hlavně v severní části Prahy, a pak podél menších toků Botiče a Rokytky, jejichž údolní sníženiny jsou tvořeny právě sprašovými návějemi. V některých oblastech se tvoří také sprašové návěje o velikosti několika hektarů v jinak neúživných oblastech. Všude tam, kde se nachází sprašový substrát, je nutné hledat také pozůstatky osídlení, protože tvoří nejvhodnější podmínky pro zemědělství. Podle geomorfologické situace lze Prahu rozdělit na tři hlavní oblasti (Boháč Kolář 1996). První je pražská kotlina tvořená údolní sníženinou Vltavy a svahy údolí. Druhou tvoří pražské plošiny, které lemují Vltavu ve výši metrů nad její hladinou a jsou členěny na menší úseky

34 25 menšími toky, jejichž údolí tvoří třetí skupinu členění (Demek a kol. 1965, 44). Jsou to velké toky jako Botič a Rokytka a střední toky jako Motolský a Litovický - Šárecký potok. Plošiny jsou často tvořeny říčními štěrky třetihorních toků. V době před 0,8 milionem let se řeka začala postupně zahlubovat a tvořila tak jednotlivé říční terasy. Vznik teras leží v průsečíku dvou faktorů, glaciálního klimatu a etapovitého výzdvihu území. Říční terasy pak tvoří skalní podloží a na něm mocná vrstva štěrkového pokryvu (Lutovský a kol. 2005,89). Významnými jsou také zaniklé meandry řeky, které jsou často zaváty sprašemi a tvoří tak ostrůvky obdělávatelných půd. Většina lidských sídel vznikala v blízkosti vodních toků. Hlavním vodním zdrojem na území Prahy je Vltava, ta se ovšem velmi často rozvodňovala, a proto byla většina sídel založena v blízkosti jiných vodních zdrojů. Na celém území Prahy je okolo 70 menších potoků a říček o celkové délce 300 kilometrů. Povodí 616 km 2 patří Vltavě a 100 km 2 k Labi (Lutovský a kol. 2005,95). Z nejvýznamnějších potoků je možno uvést Botič a Rokytku. Většina dalších vodních toků je dnes kanalizována. Dále se zde nachází asi 350 pramenů. Z tohoto je zřejmé, že na většině území Prahy je voda dostupným zdrojem, a osídlení závisí na dalších zdrojích, jakým je pro období pravěku zejména kvalitní zemědělská půda. Rekonstrukce pravěké vegetace na území Prahy naráží na problém, že zatím nemáme žádná pylová data. Navíc i celky zdánlivě původní přírody, jakými jsou Modřanská rokle či Tiché údolí jsou novou divočinou vzniklou až ve 20. století (Lutovský a kol. 2005,98). Proto se vegetace Prahy rekonstruuje z analogií z ostatních míst ve středních Čechách. Dalšími prameny jsou rozbory z geologických průzkumů, rozbory osteologického materiálu a malakofauny a samozřejmě také archeologické doklady. V době vrcholícího posledního glaciálu se dá na našem území předpokládat stepotundra s ojedinělými ostrůvky dřevin. V době na počátku holocénu se začínají tvořit půdy na sprašových návějích a postupně se začínají prosazovat dřeviny. Forma vegetace by se dala přirovnat k otevřené

35 26 tajze s ostrůvky stepí. Říční nivy jsou hustě porostlé vrbami. Postupně tento vývoj směřuje směrem k lesu, většinou tvořených borovicemi a břízou. Postupné oteplování pak dalo vznikat smíšeným doubravám (Ložek 1973). Dají se vyloučit neprostupné lesy. Vrcholy kopců a návrší jsou holá a dávají tak prostor k dalekému rozhledu pro mezolitické lovce. Pravděpodobně dříve, než se lesy mohly rozrůst do větších ploch, přišel člověk a začal krajinu měnit. Člověk jednak potřeboval zemědělskou půdu a stavební materiál, což se obojí dá získat vykácením lesa. Pravděpodobné se také zdá spásání podrostu hospodářským zvířectvem, čímž se ochuzuje bylinné i keřové patro (Cílek 2001, 169). Podle geomorfologické situace Prahy se dá předpokládat velká variabilita vegetace, a tak pro každou jednotku bude skladba rostlinstva a její možné využití pro člověka různá. V další kapitole se pokusím rekonstruovat pouze podmínky v povodí Litovického Šáreckého potoka. O skladbě fauny nás nejlépe informují paleontologické rozbory nálezů z řady pražských cihelen a pískoven. Dále také osteologické rozbory z archeologických kontextů. V době posledního glaciálu se tak můžeme na území Prahy setkat s nosorožci srstnatými, mamuty a koňmi. Je tu dále řada turovitých, sobů a výjimkou nejsou nálezy jeskynních medvědů a lvů. Z menšího zvířectva se zde nacházeli prasata, vlci, rosomáci a také lumíci či hraboši. Nejdůležitějšími místy nálezů jsou četné pražské cihelny, jelikož se právě zde dochovali pozůstatky tvorů žijících v době ukládání sprašových návějí. V období holocénu vymizejí velká zvířata, a po příchodu zemědělství, kdy vzniká kulturní step, se objevují křečci, plši nebo myšice (Ložek 1973). Člověk si domestikuje menší formy tura, prasete, koz a ovcí. Kosti právě těchto zvířat se často nacházejí na sídlištích z doby pravěku. Pro toto období nemáme žádný doklad o druhové skladbě ryb, ale jejich lov se dá předpokládat. Důležitou součástí poznávání přírodních podmínek je malakologický rozbor. Měkkýši nejlépe reagují na změnu vegetace a klimatu a dokládají tak změny, které se děly s přírodními

36 27 podmínkami v průběhu posledního glaciálu a holocénu (Lutovský a kol. 2005, 110). 6 VYMEZENÍ MIKROREGIONU POVODÍ LITOVICKÉHO-ŠÁRECKÉHO POTOKA Prostor povodí Litovického Šáreckého potoka rozdělíme pro větší přehlednosti a pro jejich rozdílnou geomorfologickou stavbu do dvou částí. Hranicí bude prostor vodní nádrže Džbán a soutěsky stejného jména, kde Litovický potok - později změní jméno na Šárecký (uvádí se ale pod oběma názvy), - vchází do Šáreckého údolí. Celý prostor leží na katastrálních územích obcí Chýně, Sobín, Hostivice, Jeneč, Litovice a městských částí Řepy, Zličín, Ruzyně, Veleslavín, Liboc, Vokovice, Nebušice, Lysolaje, Dejvice a Sedlec. Do databáze budou zahrnuty lokality s přímou návazností k povodí Litovického-Šáreckého potoka. Jako maximální vzdálenost můžeme uvést 500 metrů od toku, větší vzdálenost je nepravděpodobná a lokalita by se nacházela zřejmě v povodí jiného vodního toku. 6.1 REKONSTRUKCE KRAJINY PŘED VÝSTAVBOU MĚSTSKÉ ZÁSTAVBY GEOLOGIE A PEDOLOGIE Podkladem převážné části Prahy a jejího okolí jsou geologické celky zvané souborně Barrandien. Litovický Šárecký potok pak tvoří hranici mezi dvěma nižšími geologickými celky. Po jeho pravém břehu jsou většinou uloženiny staršího paleozoika (kambrium až devon), tvořené hlavně pískovci, prachovci, drobami a jílovitými břidlicemi. Po jeho levém břehu se jedná o uloženiny české křídové pánve, tedy o slínovce a jílovce. Nivu potoka pak tvoří hlavně fluviální sedimenty- písek, štěrk, hlína.

37 28 Podstatná část první části toku až do Šáreckého údolí je obklopena sprašovými návějemi z období kvartéru, která tvoří kvalitní podklad pro úrodné půdy. V druhé části toku se zařezává do proterozoických buližníků, které díky své odolnosti tvoří srázné výšiny. Po překonání soutěsky Džbánu se terén poněkud rozšiřuje a je zahlouben v ordovických uloženinách tvořených hlavně prachovci a drobami. V další části údolí se setkáváme i s vulkanickými horninami a častými odkryvy takzvaného šáreckého souvrství tvořeného jílovitými břidlicemi. Niva je zde znovu tvořena fluviálními sedimenty. V bočních údolích se často setkáváme s nánosy spraší, tvořících zde mocné vrstvy. Příkladem může být známá lokalita Jenerálka HYDROLOGIE Litovický Šárecký potok řadíme mezi vodní toky III. řádu. Délka toku je 21, 28 km a odvodňuje území o rozloze 62,9 km 2. Pramení na katastru obce Chýně ve výšce 390 m.n.m. a vlévá se do Vltavy u Sedlece ve výšce 176 m.n.m. Ve své první částí protéká soustavou rybníku (Litovický, Kala, Břve, Strnad) a na území obce Hostivice se do něj vlévá první větší přítok Jenečský potok. Do rybníku Strnad se vlévá také potok Zličinský. Již na území Prahy je na něm vybudována retenční nádrž Jiviny a o něco dále je tok na jeden kilometr zatrubněn. Další umělou nádrží je Libocký rybník. Za ním tvoří potok široký meandr a ústí do vodní nádrže Džbán. Z ní pak vytéká ve výšce 296 m.n.m. a vtéká do soutěsky mezi Kozákovou a Šestákovou skálou. Na dalším průběhu toku tvoří hluboce zaříznuté údolí do buližníkových skal, kde se do něj vlévá jeden větší bezejmenný potok, dále pak Nebušický potok, a z druhé stran Krutecký potok, oba v poloze Jenerálka, a Lysolajský potok těsně před ústím do Vltavy. Dále sem ústí množství menších, často sezónních toků, odvodňujících plošiny po obou stranách hlavního toku. Dále je možné rekonstruovat průběh jednoho zaniklého toku, který odvodňoval prostor Vokovic a tekl severním směrem

38 29 k Jenerálce. Na geologických mapách se tento tok projevuje pásem fluviálních sedimentů jdoucích od dnešní ulice K Červenému vrchu. Přibližně v polovině tohoto pásu dnes v umělém terénním zářezu pramení dnešní Krutecký potok, který původně byl součástí tohoto zaniklého toku. Dále je třeba zmínit několik studánek, z nichž Ovčí studánka je v prostoru šáreckého hradiště, a Šestákova studánka na plošině naproti, v blízkosti Šestákovy skály; obě tedy v prostoru významného neolitického osídlení CELKOVÁ REKONSTRUKCE KRAJINY V DOBĚ NEOLITU Z předešlých informací se lze pokusit o přibližnou rekonstrukci přírodního prostředí, jaké mohlo panovat v období neolitu v oblasti Litovického Šáreckého potoka. Je nutné si uvědomit, že první neolitici začali osidlovat zcela jinou krajinu, než v jaké žili jejich potomci na konci tohoto období. Právě člověk nejvíce svojí činností přispěl ke změně přírodního prostředí. Hlavní osou krajiny byl říční tok, v našem případě Litovický Šárecký potok. Měl hlubší koryto a rychlejší tok. Díky tomu bylo okolí sušší a vyvýšenější. Podél toku rostly jasany a olše. Prosluněné jižní expozice byly pokryty stepí, které lemovaly smíšené doubravy s porosty dubů, lip a jasanů. Neexistoval však žádný souvislý a hustý les. Uzavřené údolí v druhé části toku bylo na jižních svazích pokryto teplomilnými křovinami a na severních svazích vřesovišti a travinami. Temena kopců byla pokryta lipovými doubravami, nebo zůstávala holá. S příchodem člověka a počátkem využívání krajiny pro potřeby zemědělství se situace začala měnit. Odlesňováním pro potřeby obdělávatelné plochy a stavebního dříví se začala výrazná půdní eroze. Ta měla za příčinu zanášení koryt říčních toků a vznik sedimentů, čímž údolí získávala plochá dna. Toky začaly také intenzivněji meandrovat a prodlužovat svůj tok. Častějšími se stávají také záplavy. Ztohoto důvodu se osídlení posouvá na vyšší terasy mimo

39 30 inundační prostory. Mimo osídlený prostor vznikají kácením a ořezáváním hustá křoviska nebo pastevní louky. Mohou se vyskytovat zbytky doubrav, ochuzených o křovinné a bylinné patro v důsledku zimní pastvy. Po vyžďáření lesa vznikají pole, která se v době nuceného odpočinku po intenzivním obdělávání stávají stepí či prostorem pokrytým křovisky. Prosazují se habrové porosty na místech starších doubrav. Pro potřeby košíkářství je, pravděpodobně uměle, vysazována vrba. Celé území se stává složitou a průběžně se měnící mozaikou se značnými rozdíly mezi příkrými okraji plošin, suchými plošinami a vlhkými nivami. V průběhu neolitu mohlo být rozsáhlé území téměř zcela odlesněno a zbytek se změnil v prosvětlené dubovo- habrové pařeziny. 7 DĚJINY BÁDÁNÍ Pojetí mladší doby kamenné bylo přijato již na počátku devadesátých let minulého století skupinou badatelů kolem L. Niederle (Filip 1978, 163). V sousedním Německu byla vypíchaná keramika dlouho považována za starší než keramika lineární. Česká stratigrafie založená na vlastních výzkumech např. v pražské Šárce však svědčila o opaku. Významnou otázkou bylo, zda tyto kultury vznikly ve střední Evropě nebo zda přišly od jihovýchodu. Touto otázkou se řešilo i vlastní šíření neolitu vůbec. Dnes se kloníme k příchodu neolitické populace prostoru Podunají, ačkoliv není vyřešen vztah nově příchozích k původnímu obyvatelstvu (Stocký 1926, 39). Po druhé světové válce se pozornost zaměřila na historickou analýzu pramenů a jejich interpretaci, což se projevilo v široce pojatých pracích té doby (Böhm 1941, Neustupný J. 1946, Filip 1948). Byly započaty rozsáhlé terénní výzkumy v Bylanech (Soudský 1966), Březně u Loun (Pleinerová Pavlů 1979), Mohelnice na Moravě (Tichý 1960) a dalších. Právě o tyto nové výzkumy a revizi starších se opíraly nové chronologické systémy pro lineární keramiku (Soudský1954) i vypíchanou keramiku (Steklá 1959).

40 31 Nová koncepce neolitu se projevila v nových syntézách (Neustupný, J. a kol. 1960; Pleiner- Rybová 1978). Období sklonku 20. století bylo poznamenáno útlumem terénních aktivit z důvodů prosazování nových nedestruktivních metod. Převážily tedy záchranné a zjišťovací výzkumy. Bádání se soustředilo na vyhodnocování nashromážděného materiálu. Byly publikovány další výzkumy (Březno, Holohlavy, Plotiště, Miskovice, Mšeno) a byl uzavřen projekt katalogů z bylanských nálezů (Pavlů Zápotocká 2007, 12). Průběžně také byla zpracovávána otázka pohřebního ritu, až se dopělo k zatím poslední syntéze z roku 1998 (Zápotocká 1998). Bádání se tak z prvotních otázek chronologických přesunulo zejména k otázkám vztahů mezi jednotlivými kulturami napříč Evropou a jejich genetickým souvislostem (Pavlů Zápotocká 2007, 12). Od počátku 21. století zasáhla vlna investorských výzkumů i řadu neolitických nalezišť. Ve východních Čechách byla zkoumána lokalita v Jaroměři (nepublikováno), ve středních Čechách Praha- Krč (Smejtek 2002), Praha- Ruzyně (nepublikováno), Hostivice (Pleinerová Zápotocká 2004), v západních Čechách Litice (Braun Sokol 2000) a Křimice (Metlička 2002), v severních Čechách lokalita Turnov (Prostředník 2003). Na mnohých výzkumech byly uplatňovány nové metody zkoumání jako například paleobotanická analýza v Praze Hlubočepích (Beneš 2001). V rámci nedestruktivních metod, zejména pomocí letecké prospekce a geofyzikálních metod, jsou nyní zkoumána četná lineární ohrazení a kruhové rondely jako například rondel v Bylanech (Pavlů Rulf Zápotocká 1995). Jsou také zkoumány převisy a jeskyně Českého ráje (Svoboda 2003) a Českého krasu (Sklenář Matoušek 1994). Důležitým výzkumem je také rozpoznání areálu na těžbu zelené břidlice pro výrobu broušené industrie v Jistebsku (Šída Šreinová Šťastný Šrein Prostředník 2004). Na dnešním území Prahy se většina nálezů z období pravěku koncentruje mimo vlastní centrum města, a až do připojování okrajových

41 32 částí v letech 1922 a 1974 ležela tak vlastně mimo Prahu (Lutovský a kol. 2005, 157). V Praze však vznikla první archeologická instituce (Archeologický sbor Národního muzea), první oborový časopis (Archeologické listy Památky archeologické 1954) a na zdejší univerzitě se začala archeologie vyučovat (1850). Bádání těchto prvních archeologů se logicky soustředilo na jejich nejbližší okolí. V průběhu velké výstavby města a s tím spojených zemních pracích bylo objeveno množství lokalit. Nejdůležitějšími byly nově otevřené cihelny, z nichž některé (Jenerálka) byly i v blízkosti toku Šáreckého potoka. Z dalších lokalit je třeba uvést lokalitu Šárka, která v tomto pojetí zahrnuje většinu okolí toku od Šáreckého hradiště až do Podbaby. Zde byly zkoumány hlavně prostory vlastního hradiště a pak lokalita u kostela sv. Matěje v Dejvicích. Výzkumem se v této oblasti zabýval zejména V. Krolmus. a F. Petera Rohoznický. Prvním archeologem Prahy byl J. A. Jíra, jenž se věnoval zejména výzkumu v cihelnách. Odborný zájem ho vedl hlavně ke studiu neolitu a eneolitu (Lutovský a kol. 2005, 157). Jeho výzkumy na hradišti v Šárce měly zásadní význam pro chronologii neolitu. Uveřejnil je v roce 1911 v článku Malovaná keramika neolitická v Čechách. V této době však ještě nebyl vydělen eneolit, proto jeho chronologie v sobě zahrnuje například i kulturu Řivnáčskou, jejíž hmotnou náplň i sám vymezil. Vytvořil také archeologické sbírky v zámečku na Hanspaulce, které byly v roce 1921 otevřeny veřejnosti. Bylo to vlastně první soukromé archeologické muzeum na území Čech. V období od začátku 20. století se objevovaly také první snahy o syntézu pravěkých dějin Prahy a shrnutí dosavadních archeologických výzkumů. Jako první se o to pokusil JUDr. Karel Prokop v textu Praha v době předhistorické, který byl uveřejněn v roce Prvním profesionálním archeologem, který se o takovou práci pokusil, byl Břetislav Jelínek v článku Pravěká Praha z roku 1911, vydaném ve zprávě kuratoria Městského muzea. Důležitými pracemi byly knihy, které napsal Eduard Štorch, jenž byl archeologem- amatérem, a jenž který se často dostával do

42 33 sporů s profesionály. Uchýlil se proto k literatuře a v ní zpracovával témata nálezů z Prahy ve formě beletrie. Jsou to zejména známé knihy Lovci mamutů (1918) a U veliké řeky (1910). Napsal i práce odbornějšího rázu jako Praha v pravěku (1916) a Praha v době předhistorické (1921). Knihy nebyly u profesionálů přijaty a Štorch prodal svoje archeologické sbírky a s archeologií se rozloučil. První skutečně profesionální prací tak byla až Praha pravěká od Jana Filipa z roku Po první světové válce zanikly starší organizace, jakými byly Archeologický sbor Národního muzea nebo Český archeologický klub. Nově vznikla Společnost čsl. prehistoriků a zejména Státní archeologický ústav řízený Luborem Niederlem. Naším státním konzervátorem, tedy dohlížitelem nad ochranou, záchranou památek v terénu a prováděním výzkumů, byl jmenován Josef Antonín Jíra. Ten byl například prvním, kdo u nás použil metodu horizontální stratigrafie pro určování relativního stáří hrobů. Stalo se tak při výzkumu pohřebiště v Praze- Bubenči (Lutovský a kol. 2005, 58). Jeho práci pak na tomto pohřebišti převzala Libuše Horáková-Jansová. Významnými pomocníky archeologů zůstávali i amatéři; například Ladislav Hájek, který spolupracoval s Janem Neustupným na výzkumech pohřebiště v Dolních Počernicích, a působil zde jako odborný pracovník. Dalším byl Jaroslav Petrbok, který se zabýval zejména paleolitem a výzkumem v cihelnách. Je důležité se zmínit o výzkumu Vyšehradu a Pražského hradu. Ty se staly po první světové válce jakýmisi národními symboly, a proto jim byla věnována náležitá péče a při jejich přestavbách byly započaty rozsáhlé archeologické výzkumy. Na výzkumu Vyšehradu byl započat výzkum pod vedením historicko archeologického oddělení Národního muzea pod vedením Karla Gutha. V terénu tuto práci vedl Jaroslav Böhm a jeho pomocníky byli i Jan Filip a Ivan Borkovský, který se pak stal zakladatelem systematického výzkumu Pražského hradu. Borkovský se pak zabýval dalšími výzkumy na půdě historického centra Prahy a zachytil tak specifickou stratigrafii městské zástavby.

43 34 Po druhé světové válce se výzkumy Prahy soustředily na pracoviště Muzea hlavního města Prahy na Hanspaulce, která prošla rekonstrukcí a byly zde vybudovány laboratoře a knihovna. Původní Jírova sbírka musela být postupně zrušena pro velký příliv nového materiálu z pražských výzkumů. Ty byly započaty v 50. letech a jsou spojeny zejména s osobou Bohumila Soudského a jeho nástupce Norberta Maška. Ti zkoumali například hrazené eneolitické sídliště v Kobylisých ( ) a v Hloubětíně, kde byly nalezeny pozůstatky po železářské výrobě z doby halštatské ( ). Velkým systematickým výzkumem pak byla Maškem vedená prácena Zámkách u Bohnic mezi lety 1961 a V tuto dobu se spouští ohromné množství výzkumů vynucených rostoucí výstavbou městských sídlišť, a navíc bylo k městu připojeno dalších 30 obcí, čímž se zvětšilo území, o které se muselo muzeum starat. V tomto období se tak archeologické oddělení muzea rozrostlo na 15 zaměstnanců, mezi nimi byli například Miloslav Slabina, Marie Fridrichová nebo Julie Richterová. Dále na území Prahy působí také Archeologický ústav ČSAV, pravěké oddělení Národního muzea a od roku 1965 také Pražské středisko statní památkové péče a ochrany přírody, kde byl zřízen odbor stavební archeologie pod vedením Vladimíra Píši. Koordinaci akcí, prováděných těmito institucemi, se zabývala Archeologická komise pro velkou Prahu, po roce 1978 přeměněná na Pražskou archeologickou komisi, pod předsednictvím Miroslava Richtera. Hlavní tíha výzkumů ale stále zůstává na Muzeu hlavního města Prahy. Byly započaty velkoplošné výzkumy, vynucené rozsáhlými stavebními aktivitami, jako například v Bohnicích-Podhoří ( ) pod vedením M. Slabiny a M. Fridrichové, na Babě v Dejvicích (1975). Největší akcí muzea bylo Jihozápadní Město: Stodůlky, Řepy, Jinonice ( ), zde pod vedením Jana Kováříka. Další problematikou, jíž se bylo třeba zabývat, byly liniové výkopy pro inženýrské sítě. Jako příklad je možné uvést bohatý blanský hrob knížete ve Vinoři, zachycený plynovodním potrubím. V roce 1979 přišla mladší generace archeologů z Hanspaulky s myšlenkou Záchranné pohotovostní

44 35 skupiny, která se měla uplatnit právě v takových podmínkách (Havel Kovářík 1982). Výsledky dosavadních bádání byly shrnuty na výstavách: Dvacet let pražského archeologického výzkumu v roce 1976 s katalogem M. Fridrichové; Historie pod panely v roce 1986 s katalogem J. Kováříka a Keltové a Praha v roce 1996 od M. Fridrichové. Mezi odborné publikace patří Acta musei Pragensis, vydávaná od roku 1971 a Archeologica Pragensia, která vychází jako ročenka od roku Souhrnnou prací pak byla Praha v pravěku (Fridrichová a kol. 1995). Stavební činnost v dalších desetiletích podnítila k mnoha archeologickým výzkumům, z nichž některé budou uvedeny v databázi lokalit v této práci. K práci muzeí se v posledních letech přidaly i různé soukromé firmy, zabývající se archeologickými výzkumy v rámci stavebních projektů. Na pražském území jde zejména o společnost Archaia, Labrys nebo Archeo Pro. 8 DATABÁZE LOKALIT Databáze tvoří přílohu v elektronické formě. Je vytvořena v databázovém programu Microsoft Access. 9 PRACOVNÍ POSTUP V této části budou popsány programy, které byly použity při tvorbě této práce. Tyto programy byly pro práci podstatnou součástí a bez nich by nebylo možné ji dokončit. 9.1 POUŽITÉ PROGRAMY DATABÁZE ARCHIV 2.0 ADČ 2003

45 36 Databáze Archiv 2.0 je spravována Oddělením prostorové archeologie Archeologického ústavu v Praze. Tato databáze patří k základním zdrojům informací o jednotlivých lokalitách. Databáze je soustavně doplňována. Pro úplně kompletní seznam lokalit, použitých v této práci bylo potřeba konečný soupis doplnit lokalitami vypsanými ze zpráv o nejnovějších výzkumech DATABÁZE MICROSOFT ACCESS Databázové informační systémy, ke kterým patří i program Microsoft Access, mají dnes velký přínos v archeologické analýze (Neustupný 2007, ). Výhodou tohoto programu je kompatibilita s dalšími programy, jakým je například Microsoft Excel. Tak může tato databáze sloužit k jednoduchému převodu dat, a tím k ulehčení práce s množstvím informací, které mají rozdílný charakter. Hlavním prvkem je tabulka, ve které řádky představují jednotlivé zkoumané lokality a sloupce jejich deskriptory. Hodnoty zaznamenané v deskriptorech lze rozdělit na textové, číselné a grafické. Databáze Microsoft Access umožňuje tvorbu tabulek, které lze mezi sebou propojit jedinečnými relačními klíči. Po správném setřídění lze získat celky, které odpovídají skutečným strukturám informací, a které lze použít pro další interpretaci. V databázi najdeme hlavní tabulku lokalit pod názvem DATABÁZE LOKALIT: TABULKA. Ta obsahuje základní deskriptory ID číslo, LOKALITA, OKRES, KATASTR, PARCELA, ROK VÝZKUMU, VEDOUCÍ VÝZKUMU, TYP VÝZKUMU, ROZSAH VÝZKUMU, ULOŽENÍ DOKUMENTACE, ULOŽENÍ NÁLEZŮ, MNOŽSTVÍ NÁLEZŮ, VÝSLEDEK VÝZKUMU a POZNÁMKY. Všechny tyto hodnoty jsou pak zapisovány do kartotéčního záznamu ve formě formuláře. Formuláře jsou k nalezení jako FORMULÁŘE LOKALIT. Všechny hodnoty a popisy lze doplňovat a přepisovat jak v tabulce, tak ve vlastních formulářích.

46 GEOGRAFICKÉ INFORMAČNÍ SYSTÉMY (GIS) Geografické informační systémy je technologie, která umožňuje prostorové zobrazení zkoumaných dat (Konečný 1997, 127). Díky tomuto zobrazení můžeme získat zcela nový pohled na zkoumaná data. Program nabízí celou řadu nástrojů pro práci s daty. Následně je možné tato data analyzovat a podrobovat je dalším vybraným kritériím. Pro tuto práci jsem použil program GIS pro tvorbu prostorového zobrazení lokalit v závislosti na přírodních parametrech (nadmořská výška, vzdálenost od vodního toku, svažitost). V tomto programu jsou vytvořeny obrazové přílohy, které lze použít pro další interpretaci. Program GIS používám prostřednictvím softwaru ARC MAP 10 od společnosti ESRI. 10 METODA PRÁCE 10.1 INTERPRETACE V tomto kroku se budeme snažit vysvětlit struktury, které byly získány syntézou dat. Použité pojmy by měly být srozumitelné širší neodborné společnosti. Hlavním smyslem interpretace je dát archeologickým pramenům dynamiku a pokusit se interpretovat jejich úlohu v životě minulých kultur (Neustupný 2007, ). Souhrnné zhodnocení se pokusím interpretovat na základě dat z analytické části. K této interpretaci budou použity data z tabulek a grafů KONCENTRACE LOKALIT Z přiložené mapy č. 1 je rozpoznatelné, že největší koncentrace neolitických lokalit se nachází ve střední části povodí Litovického- Šáreckého potoka. Zejména pak tento prostor můžeme vymezit retenční

47 38 nádrží v Ruzyni- Jivinách na jedné straně, a soutěskou Džbán na straně druhé. Mezi těmito krajními body se nachází 20 z 30 neolitických lokalit. U některých míst, jako například u lokalit Vokovice- Ke dvoru nebo areálu sídliště v Liboci musíme předpokládat, že několik výzkumů zachytilo stopy jednoho sídelního areálu. Celá tato situace může být zapříčiněna rozsáhlejší stavební aktivitou na tomto území, což navyšuje počet nálezů, ale naproti tomu je třeba počítat s omezenou plochou samotných výzkumů, které probíhaly často ve starší zástavbě. Celkově se dá tvrdit, že pokud by byly na středním toku prováděny velkoplošné výzkumy takové - jaké byly provedeny na toku horním (lokalita Hostivice Palouky, Hostivice Sadová, Hostivice-Litovice, Zličín- Zličínský dvůr) - vypadala by celá situace jinak. Z největší pravděpodobností by se na horním povodí Litovického- Šáreckého potoku nacházely ve víceméně pravidelných rozestupech sídelní areály, u kterých bychom museli ještě vyřešit otázku jejich současnosti a kontinuity. Jinak celé toto území bylo vhodné pro osídlení. Je zde příhodné sprašové podloží a mírné svahy. Na celém dolním toku za soutěskou Džbán se nacházejí již jen 2 lokality, které jsou vázány na lokální sprašové návěje a jsou v blízkosti přítoků Šáreckého potoka, který zde teče v úzkém údolí. Zbytek této oblasti se pro trvalé osídlení nehodil NADMOŘSKÁ VÝŠKA Pro určení nadmořské výšky byly použity (tam, kde to bylo možné) údaje z nálezových zpráv (zde použita vždy nejvyšší naměřená hodnota). Tam, kde to možné nebylo, je udána nadmořská výška podle GPS souřadnic. Je třeba si ale uvědomit, že současná nadmořská výška, vzhledem k pozdějším zásahům, nemusí odpovídat stavu v období neolitu. Výsledná chyba však nebude pravděpodobně představovat nějaký výrazný rozdíl/problém. Jak je patrné z přiložené tabulky č. 1 a grafu č. 1, pohybuje se nadmořská výška všech lokalit mezi 233 až 369 metry nad mořem. Z toho velká většina (21 lokalit) se nachází mezi 300 a 350 metry nad

48 39 mořem. Můžeme také vidět, že nadmořská výška lokalit klesá zároveň s nadmořskou výškou toku. Nejvyšší je tedy v horních částech hlavního toku a jeho přítoků a klesá směrem k Vltavě. Výjimku pak tvoří pouze dominantní výšiny Šestákovy a Kozákovy skály, které se nacházejí přibližně v polovině délky hlavního toku. 400 Nadmořská výška Graf 1: Nadmořská výška 10.4 VZDÁLENOST OD VODNÍHO TOKU Pro poměřování vzdáleností lokalit od vodního toku byly použity hodnoty, které lze vypočítat měřením od přibližného středu zkoumané lokality k nejbližšímu vodnímu zdroji. Samozřejmě neznáme u většiny lokalit jejich celkovou velikost, a proto je uveden údaj vypočítaný z místa nálezu. Výjimku tvoří velkoplošné výzkumy, kde je uvedena hodnota ze středu lokality. Je také potřeba počítat se změnami vodního režimu. Některé toky mohly zaniknout a jiné se objevit. Změnami také proběhlo samotné koryto Litovického-Šáreckého potoka, které díky svému meandrování často svoji podobu měnilo. Proto je vzdálenost vypočítána k současnému stavu.

49 40 Nejlépe situaci vyjadřuje přiložená mapa č. 2, tabulka č. 2 a graf č. 2. Mezními hodnotami jsou vzdálenosti 59 m a 411 m. Je patrné, že většina lokalit se nachází ve vzdálenosti mezi 50 a 300 metry od vodního zdroje, což můžeme považovat za dobrou dostupnost vody pro všechny lokality. Jen je třeba přihlédnout k výše zmíněným možným změnám vodních zdrojů, takže i z dnešního pohledu vzdálené lokality mohly mít v období neolitu jiný zdroj vody. 450 Vzdálenost od vodního toku Graf 2: Vzdálenost od vodního toku 10.5 SVAŽITOST Otázka sklonu svahu byla jistě pro založení sídelního areálu důležitá. Bylo by těžké založit sídelní objekty v prudkém svahu Naproti tomu bylo třeba, aby se na sídlištích nekumulovala dešťová voda. Proto byly ideální místa s mírnými svahy směrem k vodnímu toku. Dalším faktorem byla také

50 41 expozice svahu vůči světovým stranám. Nejlepším místem byl svah orientovaný na jih, tak aby bylo maximálně využito slunečního záření po co nejdelší dobu dne i roku. Jak je patrné z přiložené tabulky č. 3 a grafu č. 3, nachází se většina lokalit na svazích od 1% do 5%. Mimo tyto hodnoty jsou pouze 3 místa z 30. Můžeme tedy tvrdit, že všechny lokality se nacházejí skutečně na mírných svazích a splňují tak náš předpoklad. Z přiložené mapy č. 1 je také zřejmé, že většina uvedených míst se nachází na levém, tedy severním břehu Litovického- Šáreckého potoka a splňují tak i podmínku jižní expozice svahu. Tuto podmínku splňují většinou i ostatní lokality u přítoků. 7,00% Svažitost 6,00% 5,00% 4,00% 3,00% 2,00% 1,00% 0,00% Graf 3: Svažitost 10.6 KONTINUITA OSÍDLENÍ Vyřešení kontinuity osídlení na jednotlivých lokalitách je velmi složité, a proto se o něj pokusíme jen rámcově. Budeme také řešit pouze otázku sídlišť, protože pohřební areály se nacházely často uvnitř areálů

51 42 sídelních. V našem případě byl nalezen pouze jediný osamělý hrob ve Vokovicích, který nemá souvislost s žádným známým sídlištěm. Velmi záleží na samotném stavu výzkumu a ploše, kterou tyto výzkumy odkryly. Jak již bylo napsáno výše, mnoho výzkumů zachytilo pouze část celého sídliště, a proto neznáme celý jeho rozsah a možnou návaznost kultur. Na velkoplošných výzkumech, jakým byl například výzkum lokality Hostivice- Palouky, je situace jednodušší, neboť byl zachycen celý rozsah, a proto tam je třeba řešit pouze otázku počtu současných objektů v jednotlivých fázích osídlení. V těchto případech pak záleží na počtu nalezeného datovacího materiálu (tedy převážně keramiky) a vyřešení otázky intruzí mladšího materiálu do starších situací. Pokud vezmeme v potaz chronologii jednotlivých kultur a možnou dobu užívání jednoho sídliště, tak jedna lokalita mohla být obývána jednou, maximálně dvakrát v jedné fázi. Nejstarší lineární keramika je známa pouze ze dvou nalezišť. Jedna je v Liboci a druhá ve Vokovicích. Můžeme se jenom domnívat, proč právě tato místa skýtala ideální podmínky pro život v počínajícím neolitu. V blízkosti těchto dvou lokalit se nachází dominantní poloha Kozákovy skály, ze které známe mezolitické osídlení. Proto mohly první neolitici využívat výhod nížinného sídliště v blízkosti úrodných půd a zároveň využívat místa s dalekým rozhledem z důvodu lovu. Lze zde právě z těchto důvodů předpokládat návaznost osídlení mezolit neolit. Pro další fáze osídlení sledujeme kvantitativní nárůst počtu lokalit s rozeznanými stupni II a III. To odpovídá trendu osídlování velkého množství nových polohvčetně krajin později opuštěných- které můžeme sledovat na celém území kultury s lineární keramikou. Následující Šárecký stupeň je pak prokazatelně zastoupen pouze na dvou lokalitách, zejména pak na Šestákově skále v Šárce. Celkově se počet lokalit snížil, ačkoliv nedokážeme odhadnout důvod. Změny, jak víme, se odehrávaly spíše ve sféře duchovní, než aby se výrazněji měnila sídelní strategie. V následujícím období zůstává osídlení velmi stabilní. Pro období kultury s vypíchanou keramikou lze tvrdit, že většina lokalit s její rozpoznanou

52 43 komponentou obsahuje její starší i mladší fáze, a můžeme tak pravděpodobně prokázat jejich střídání na jednom místě. Vždy je ovšem potřeba řešit rozpoznatelnost jednotlivých fází a také stav bádání, jaký se datovacímu materiálu dostává. Zajímavý je objev pouze jednoho známého rondelu. Můžeme předpokládat, že jedna taková stavba sloužila komunitě dvou až třech sídlišť. Pravděpodobně by tedy na zkoumaném území mělo být takových objevů více. Jediný známý rondel byl objeven na velkoplošném výzkumu v Ruzyni, většina ostatních výzkumů se děla na menších plochách, takže nemusely být nalezeny pozůstatky těchto staveb. Další nálezy se tedy se vzrůstající stavební aktivitou dají předpokládat. Jak můžeme vidět na přiložené tabulce č. 4 a grafu č. 4, je z 30 uváděných lokalit 10 s nálezy patřící kultuře s lineární keramikou, 8 s nálezy kultury s vypíchanou keramikou a 12 s nálezy obou kultur. Z toho vyplývá, že víc než 1/3 lokalit byla natolik vhodná k osídlení, že se tam lidé v průběhu neolitu vraceli. Další nálezy by však mohly tuto situaci zpřesnit a rozšířit jistě i samotný počet lokalit. Bylo by také potřeba podrobnější studie nalezeného materiálu, aby mohla být zpřesněna vnitřní chronologie na jednotlivých místech. Porovnání počtu lokalit s neolitickou komponentou Počet lokalit Kultura s lineární keramikou kultura s vypíchanou keramikou kultury s lineární a vypíchanou keramikou

53 44 Graf 4: Porovnání počtu lokalit s neolitickou komponentou 11 ZÁVĚR Tato práce shrnuje poznatky o archeologických lokalitách v povodí Litovického Šáreckého potoka v období neolitu. Vybraný mikroregion může být typickou ukázkou menší sídelní oblasti v daném období. Ze všech archeologických výzkumů probíhajících na tomto území byla ve třiceti případech objevena neolitická komponenta kultur s lineární a vypíchanou keramikou. Data byla získávána z literatury a v některých případech i z ústního podání. Základním pramenem byla publikace Pravěká Praha a databáze Archiv 2.0. Novější výzkumy pak byly zpracovány dle nálezových zpráv v jednotlivých organizacích, které archeologické výzkumy na zkoumaném území prováděly. Bylo třeba brát ohled na stav výzkumů a kvalitu nálezových zpráv, kdy zejména u starších akcí byla nutnost revidovat tyto informace. Z některých lokalit musíme také množství nálezů považovat za ztracené. Jedná se zejména o nálezy z konce 19. a počátku 20. století. V první částí této práce byl nastíněn vývoj neolitu ve světě a na území České republiky. Následoval popis tohoto období na území Prahy. Šíře byly popsány jednotlivé neolitické kultury, tedy kultura s lineární a vypíchanou keramikou. Pro obě kultury byla představena jejich hmotná náplň a především jejich chronologie, která je představena na příkladech keramického inventáře podle jednotlivých fází. Stěžejní kapitolou bylo zhodnocení pražského území na základě geologických a environmentálních dat. To pak dodalo podklady pro teoretickou rekonstrukci krajiny v období neolitu. Při této práci byl hlavní soubor informací čerpán z geologických a pedologických map, které jsou volně dostupné. Důležitou kapitolou této první části bylo též představení dějin bádání o neolitu jako celku, a pak zejména o neolitu na samotném území Prahy. Tato část byla důležitá pro

54 45 pochopení stavu výzkumů na zkoumaném území Litovického Šáreckého potoka. Samostatnou částí této práce bylo vytvoření databáze získaných lokalit v programu Microsoft Access. Při tom bylo potřeba vybrat si pouze ta data, která jsou nosná, a kterých lze využit pro další zkoumání. Výhodou je, že všechny záznamy v této databázi je možné přepisovat, rozšiřovat a doplňovat podle současného stavu badání a i potřeb uživatele. Druhou částí této práce byla syntéza všech dat, získaných z různých zdrojů tak, aby bylo možné je mezi sebou porovnat podle předem daných charakteristik. Data byla získána zejména z nálezových zpráv a literatury. Pro grafické znázornění těchto dat byl použit program GIS. Zhodnocena byla otázka koncentrace osídlení ve zkoumaném mikroregionu. Výsledkem byl jasný obrázek osídlení zejména v horní části povodí, ačkoliv nemůžeme s jistotou potvrdit rozsah jednotlivých sídlišť. Z porovnaných dat uvedených v přiložené tabulce č. 1 a grafu č. 1 o nadmořské výšce lokalit bylo zjištěno, že všechny lokality se nacházely v rozmezí od 233 do 369 metrů nad mořem; z toho většina mezi 300 a 350 metry nad mořem. Stejně tak byla u všech lokalit srovnána jejich vzdálenost od vodního toku. Dle dat z tabulky č. 2 a grafu č. 2 vyplývá, že se nacházely ve vzdálenosti mezi 59 a 411 metry; většina pak do vzdálenosti 300 metrů. Dalším cílem bylo porovnání lokalit na základě svažitosti terénu, na kterém byla sídliště postavena. Z dat zaznamenaných v tabulce č. 3 a grafu č. 3 bylo zjištěno, že téměř všechny lokality se nacházely na svazích o svažitosti od 1% do 5%. Mimo tyto hodnoty se nacházely pouze tři lokality. Poslední zkoumanou charakteristikou bylo zhodnocení jednotlivých fází osídlení a jeho kontinuita. Z dat uvedených v tabulce č. 4 a grafu č. 4 vyplývá, že na deseti lokalitách byla odkryta komponenta kultury s lineární keramikou. Komponenta kultury s vypíchanou keramikou byla objevena na osmi lokalitách. Na zbývajících dvanácti lokalitách byla odkryta komponenta obou kultur. Více než třetina lokalit tedy byla osídlena po větší část neolitu.

55 46 Po shrnutí celé práce lze říci, že použité metody a jejich zhodnocení přispívají k lepšímu pochopení situace v období neolitu pro jeden z typických mikroregionů v České republice a zejména na území Prahy. Předpoklad vytvoření použitelné databáze byl také splněn. Jistě by se však dalo dospět ke komplexnějším informacím, pokud by byly všechny lokality zvlášť podrobeny důkladným analýzám z pohledu materiálního a environmentálního. Dá se tvrdit, že soubor použitých dat byl po vypovídací hodnotě zvolen vhodně, a že se dospělo k výsledkům použitelným pro další práci. 12 RESUME This Bachelor Degree Thesis summarizes knowledge about the neolithic localits in the river basin of Litovický Šárecký creek. This region is a typical Neolithic settlement area. All locations enlisted in this work are selected from the finding reports and bibliography. First part brings information about the Neolithic age in Bohemia and Prague. It especially includes a characterization of the Linear Pottery culture and Stroked Pottery culture with their material fillings and chronology. The main goal was to create a database of these locations in Microsoft Access with more detailed description of every locality. The second part brings a synthesis of the database data. There is a comparison of concentration, sea level, distance from the water, inclination survey and continuity of all the locations. The result is that these locations were built in the upper part of the river basin. They weren t situated more than 369 meters above the sea level, in the distance more than 400 meters from the water. The inclination survey of these locations is not over 5%. During the whole Neolithic age all twelve locations were constantly settled. All data are clearly presented in the database, charts and graphs enclosed to this Bachelor Degree Thesis.

56 47 13 PŘÍLOHY Lokalita Nadmořská výška (metrů nad mořem) Nebušice- Stará Jenerálka 233 Lysolaje- ulice sportovní 271 Vokovice- čp. 17, Vokovice- čp. 14, 15, Vokovice- ulice Ve Středu čp Vokovice- Evropská ulice 308 Vokovice- K červenému vrchu 310 Veleslavín- cihelna Vídeňské banky, FTS UK 313 Liboc- ulice Rybničná 315 Ruzyně- ulice Jinočanská ppč Liboc- sídliště 318 Liboc- čp. 10 statek 318 Liboc- mezi ulicí Krajní, potokem a kolejemi 319 Ruzyně- Stochovská- čp Ruzyně- Stochovská- čp Ruzyně- Drnovská s křížením železnice 322 Ruzyně- Rakovnická ulice ppč Ruzyně- Jiviny-nádrž 327 Liboc- ulice Špotzova čp Ruzyně- Náměstí Českého povstání 332 Liboc- Šestákova skála 334 Ruzyně- ulice Na Hůrce, uhelné sklady 338 Hostivice- Palouky 342 Sobín, V moklinách 352 Hostivice- Sadová 353 Zličín- ulice Strojírenská, Za archivem 356 Liboc- Kozákova skála 363 Hostivice- Litovice nad tvrzí 364 Zličín-ulice Hrozenkovská a polní cesta do Sobína 365 Zličín- Zličínský Dvůr 369 Tabulka 1: Nadmořská výška lokalit

57 48 Lokalita Vzdálenost od vodního toku (m) Liboc- ulice Rybničná 59 Vokovice- čp. 17, Vokovice- čp. 14, 15, Liboc- čp. 10 statek 80 Liboc- Šestákova skála 83 Liboc- sídliště 93 Ruzyně- Stochovská- č p Liboc- mezi ulicí Krajní, potokem a kolejemi 106 Sobín, V moklinách 107 Ruzyně- Jiviny-nádrž 120 Ruzyně- Náměstí Českého povstání 123 Ruzyně- Stochovská- čp Nebušice- Stará Jenerálka 163 Liboc- Kozákova skála 163 Zličín- ulice Hrozenkovská a polní cesta do Sobína 191 Vokovice- ulice Ve Středu čp Veleslavín- cihelna Vídeňské banky, FTS UK 224 Zličín- ulice Strojírenská, Za archivem 253 Vokovice- Evropská ulice 270 Lysolaje- ulice sportovní 278 Zličín- Zličínský Dvůr 279 Ruzyně- ulice Na Hůrce, uhelné sklady 280 Ruzyně- Drnovská s křížením železnice 284 Liboc- ulice Špotzova čp Ruzyně- Rakovnická ulice ppč Hostivice- Sadová 311 Hostivice- Palouky 315 Vokovice- K červenému vrchu 382 Hostivice- Litovice nad tvrzí 411 Tabulka 2: Vzdálenost lokalit od vodního toku

58 49 Lokalita Svažitost (%) Ruzyně- Náměstí Českého povstání 0,68% Vokovice- čp. 14, 15, 54 0,94% Sobín, V mokřinách 1,12% Vokovice- ulice Ve Středu čp. 26 1,41% Zličín- ulice Strojírenská, Za archivem 1,48% Vokovice- Evropská ulice 1,53% Liboc- sídliště 1,54% Lysolaje- ulice sportovní 1,55% Liboc- čp. 10 statek 1,57% Vokovice- K červenému vrchu 1,79% Vokovice- čp. 17, 18 1,83% Ruzyně- ulice Na Hůrce, uhelné sklady 1,89% Liboc- ulice Špotzova čp. 35 1,98% Nebušice- Stará Jenerálka 2,08% Ruzyně- Drnovská s křížením železnice 2,11% Veleslavín- cihelna Vídeňské banky, FTS UK 2,23% Liboc- ulice Rybničná 2,50% Hostivice- Litovice nad tvrzí 2,85% Hostivice- Palouky 2,89% Ruzyně- Jiviny-nádrž 2,94% Ruzyně- Stochovská- čp. 38 2,96% Zličín- ulice Hrozenkovská a polní cesta do Sobína 3,08% Liboc- Kozákova skála 3,19% Hostivice- Sadová 3,29% Liboc- Šestákova skála 3,61% Ruzyně-Jinočanská ulice ppč ,66% Ruzyně- Stochovská- čp ,51% Zličín- Zličínský Dvůr 4,65% Liboc- mezi ulicí Krajní, potokem a kolejemi 5% Ruzyně- Rakovnická ulice ppč.599 5,76% Tabulka 3: Svažitost

59 50 Lokalita Kultura/fáze Hostivice- Sadová Ruzyně- Rakovnická ulice ppč.599 Ruzyně- Stochovská- čp. 138 Ruzyně- Stochovská- čp.38 Veleslavín- cihelna Vídeňské banky, FTS UK Vokovice- čp. 14, 15, 54 Vokovice- čp. 17, 18 Vokovice- Evropská ulice Vokovice- K červenému vrchu Zličín- ulice Strojírenská, Za archivem Hostivice- Palouky Liboc- Kozákova skála Liboc- mezi ulicí Krajní, potokem a kolejemi Liboc- sídliště Liboc- Šestákova skála Liboc- ulice Rybničná Liboc- ulice Špotzova čp. 35 Lysolaje- ulice sportovní Nebušice- Stará Jenerálka Ruzyně- Jiviny-nádrž Ruzyně- ppč. 589 Sobín, V moklinách Hostivice- Litovice nad tvrzí Liboc- čp. 10 statek Ruzyně- Drnovská s křížením železnice Ruzyně- Náměstí Českého povstání Ruzyně- ulice Na Hůrce, uhelné sklady Vokovice- ulice Ve Středu čp. 26 Zličín-ulice Hrozenkovská a polní cesta do Sobína Zličín- Zličínský Dvůr Lineární keramika/ II. III. Lineární keramika Lineární keramika/ II. III. Lineární keramika Lineární keramika/ II. Lineární keramika/ I. III. Lineární keramika/ III. Lineární keramika/ III. Lineární keramika/iv. Lineární keramika Lineární keramika/ii. III., Vypíchaná keramika Lineární keramika/ II., Vypíchaná keramika Lineární keramika, Vypíchaná keramika Lineární keramika/i., Vypíchaná keramika/ I.-IV. Lineární keramika/ IV., Vypíchaná keramika Lineární keramika, Vypíchaná keramika Lineární keramika IV., Vypíchaná keramika Lineární keramika, Vypíchaná keramika Lineární keramika/iii. IV., Vypíchaná keramika Lineární keramika, Vypíchaná keramika Lineární keramika II. III., Vypíchaná keramika/ IV. Lineární keramika, Vypíchaná keramika Vypíchaná keramika/ I.- IV. Vypíchaná keramika/ IV. Vypíchaná keramika Vypíchaná keramika Vypíchaná keramika Vypíchaná keramika III. Vypíchaná keramika Vypíchaná keramika III.-IV. Tabulka 4: Osídlení lokalit podle kultur a fází

60 51 1. Lysolaje- ulice sportovní 16. Ruzyně- Rakovnická ulice ppč Nebušice- Stará Jenerálka 17. Liboc- Šestákova skála 3. Vokovice- K červenému vrchu 18. Ruzyně- ppč. 589 Vokovice- ulice Ve Středu Ruzyně- Stochovská- čp. 4. čp Vokovice- čp. 14, 15, Ruzyně- Náměstí Českého povstání 6. Vokovice- čp. 17, Ruzyně- Drnovská s křížením železnice 7. Vokovice- Evropská ulice 22. Ruzyně- Jiviny-nádrž Veleslavín- cihelna Ruzyně- ulice Na Hůrce, 8. Vídeňské banky, FTS UK 23. uhelné sklady 9. Liboc- mezi ulicí Krajní, potokem a kolejemi 24. Zličín- ulice Strojírenská, Za archivem 10. Liboc- ulice Rybničná 25. Zličín- Zličínský Dvůr 11. Liboc- sídliště 26. Zličín- ulice Hrozenkovská a polní cesta do Sobína 12. Liboc- čp. 10 statek 27. Hostivice- Palouky 13. Liboc- ulice Špotzova čp Sobín, V moklinách 14. Liboc- Kozákova skála 29. Hostivice- Sadová 15. Ruzyně - Stochovská čp Hostivice- Litovice nad tvrzí Tabulka 5: Číslování lokalit v mapových přílohách Mapa 1: Geologická mapa povodí Litovického Šáreckého potoka se zakreslenými lokalitami (Mapa tvoří ve formátu A3 také externí přílohu)

61 52 Mapa 2: Vzdálenost lokalit od vodního toku Obrazová příloha 1: Tabulka výzdobných prvků kultury s lineární keramikou. Podle I. Pavlů. (Pavlů, I. - Zápotocká, M. 2007: Archeologie pravěkých Čech 3. Neolit. Praha)

62 53 Obrazová příloha 2: Tabulka vývoje výzdobných prvků v kultuře s vypíchanou keramikou. (Steklá, M. 1959: Třídění vypíchané keramiky. Archeologické rozhledy 11, ) Obrazová příloha 3: Kostrový hrob kultury s lineární keramikou z Liboce. (foto J. Turek, Lutovský, M. -Smejtek, L. a kolektiv: Pravěká Praha.)

63 54 Obrazová příloha 4: Nálezy J. A. Jíry z Veleslavína. (podle A. stockého, Lutovský, M. -Smejtek, L. a kolektiv: Pravěká Praha.)

64 55 Obrazová příloha 5: Nálezy staré lineární keramiky z Liboce. (podle H. Olmerové a I. Pavlů, Olmerová, H. - Pavlů, I. 1991: Neolitický sídelní areál v Liboci, k. ú. Praha 6- Dolní Liboc, Archeologica Pragensia 11,5-64) Obrazová příloha 6: Nálezy vypíchané keramiky z Liboce- Špotzovy ulice. (podle H. Olmerové a I. Pavlů, Olmerová, H. - Pavlů, I. 1991: Neolitický sídelní areál v Liboci, k.ú. Praha 6- Dolní Liboc, Archeologica Pragensia 11,5-64)

65 56 Obrazová příloha 7: Nálezy kultury s lineární keramikou z Liboce- Šestákovy skály. (podle A. Stockého, Lutovský, M. -Smejtek, L. a kolektiv: Pravěká Praha.)

66 57 Obrazová příloha 8: Nálezy mladší vypíchané keramiky z Ruzyně ppč (Richterová, J. 1980: Záchranný výzkum neolitického sídliště v Praze 6- Ruzyni, Archeologica Pragensia 1, )

67 58 Obrazová příloha 9: Kostrový pohřeb kultury s lineární keramikou z Liboce- Rybničné ulice. (foto Ladislav Rytíř, archiv Archeo pro) Obrazová příloha 10: Čtyřhrob v sídlištní jámě kultury s lineární keramikou v Hostivicích Paloukách. (Pleinerová, I. 2002, 2003, 2005: Hostivice Palouky. Nálezová zpráva)

68 59 Obrazová příloha 11: Půdorys chaty kultury s vypíchanou keramikou z Hostivic Palouk. (Pleinerová, I. 2002, 2003, 2005: Hostivice Palouky. Nálezová zpráva) Obrazová příloha 12: Výběr neolitické broušené industrie z Hostivich Sadové. (Pleinerová, I. 2004: Hostivice Sadová. Nálezová zpráva) Obrazová příloha 13: Výběr neolitické štípané industrie z Hostivic Sadové. (Pleinerová, I. 2004: Hostivice Sadová. Nálezová zpráv)