MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE TECHNOLOGIE ODBORNÉHO VÝCVIKU PRO I. ROČNÍK OBORU TRUHLÁŘ. Zpracoval: Vedoucí:

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE TECHNOLOGIE ODBORNÉHO VÝCVIKU PRO I. ROČNÍK OBORU TRUHLÁŘ Vedoucí: Ing. Loveček Aleš Zpracoval: Náhlík Ondřej V Brně 2006

2 3

3 Úvod Dřevo je materiál, který pro své vlastnosti nemá konkurenta v oblasti svého uplatnění jak v přírodě, tak mezi materiály vytvořenými člověkem. Neexistuje žádný jiný materiál, který lze tak snadno zpracovávat. Proto je dřevo tak oblíbeným materiálem domácích kutilů. Většině lidí je dřevo velmi blízké již od dětských let. Ohmatají si jej při dětských hrách a cítí jak příjemné je na dotek. Důvody pro které má tento materiál i nyní v éře plastů tak široké uplatnění nejsou pouze psychologické. Dřevo má vynikající technické vlastnosti. Lehce se opracovává, brousí, leští, opatřuje nátěrovými hmotami. Má vysokou pevnost, zejména v tahu, tlaku a ohybu, je pružné a houževnaté. Je to oblíbený materiál většiny interiérů, ale také zahrad a veřejných prostorů. Dřevo má výborné tepelně izolační vlastnosti. Bylo prokázáno, že dřevěná stěna 10 cm silná zateplí prostor stejně, nebo dokonce lépe, než zeď z cihel 45 cm. Silné dimenze nosných dřevěných konstrukcí odolávají úspěšně také požáru. Podmínkou je hladké opracování a zaoblení hran, aby materiál plamenům déle odolával a napuštění ochrannými látkami, které snižují hořlavost. Při požáru zuhelnatí pouze povrchová vrstva trámu, ale střed zůstává zuhelnatělou vrstvou relativné dlouho chráněn. Kovové nosné a podpůrné konstrukce se teplem deformují a strhávají také zdivo. Odstraňování následků požáru je velmi pracné na rozdíl od zuhelnatělých zbytků dřevěných součástí. Aby dřevěný výrobek dokonale plnil svou funkci, musí svými rozměry odpovídat rozměrům lidského těla. Jeho konstrukce musí být dostatečně pevná, stabilní a kvalitně provedena. Nábytek by měl být proveden tak, aby jeho životnost byla co nejdelší a tvarové řešení působilo esteticky. Pokud toho chceme dosáhnout, musíme se naučit materiál dělit na menší částice, vytvářet vhodné konstrukční spoje a opět materiály navzájem spojovat. Aby naše práce byla co nejméně namáhavá tj., abychom podali maximální výkon s minimálním zatížením organizmu, je nutné zvládnout všeobecně uznávané postupy prací. Pokud má výrobek plnit svou funkci v konkrétních podmínkách, musíme věnovat velkou pozornost také výběru materiálu, možnostem jejich vzájemné kombinace a způsobům jejich spojování. Mimo masivního dřeva využívá truhlářská praxe celou řadu materiálů vyrobených na bázi dřeva. S jejich výrobou a využitím se žáci seznámí v praxi. Již na úvod studia je ale nutné obeznámit se s těmito materiály alespoň částečně. Náležitou pozornost je pak věnovat přípravě řeziva, tj. jeho vysušení. Kvalitní materiál je první podmínkou kvalitního výrobku. V současnosti existuje celá řada strojů a zařízení, které snižují pracnost a odstraňují ruční práci. V první řadě si ale každý truhlář musí osvojit práci s ručním nářadím a nástroji. Této problematice se věnuje tento učební text nazvaný Technologie odborného výcviku pro 1. ročník oboru truhlář. 4

4 Obsah Úvod 4 1 Pracovní místo a pracovní nástroje Hoblice 6 2 Měřidla a rýsovací pomůcky 9 3 Řezání Druhy pilek Druhy řezání Rozvod pil Ostření pil 20 4 Hoblování Druhy hoblíků Příprava hoblíku před hoblováním Seřízení hoblíku Upínání hoblovaného dřeva Postup hoblování Spárování Ostření hoblíkových želízek 31 5 Dlabání Postup dlabání Druhy dlát Ostření dlát 37 6 Vrtání Druhy vrtáků Broušení vrtáků 45 7 Opracování dřeva struhákem a pilníkem 46 8 Opracování dřeva brusnými prostředky 47 9 Konstrukční spoje Pomocné spojovací materiály Spojování hřebíky Spojování vruty Spojování šrouby Spojování pomocí sponek Spojování pomocí kolíků Spojování pomocí lamel 66 Závěr 67 Literatura 68 5

5 1 Pracovní místo a pracovní nástroje 1.1 Hoblice a nástroje Hoblice je pracovní stůl truhláře a slouží k pokládání a upínání součástek při jejich opracování. Hoblice se skládá z několika částí: Obr. 1: Popis hoblice 6

6 Pracovní deska Je z tvrdého bukového dřeva. U starších typů byla pracovní deska dělaná v kombinaci bukového a smrkového dřeva a to z toho důvodu, aby se ušetřilo bukové dřevo, které je drahé. Přední vozík Nachází se po levé straně, součástí předního vozíku je upínací patka, vřeteno a klíč. Slouží k upínaní materiálu při opracování. Obr. 2: Přední vozík Obr. 3: Klíč Obr. 4: Vřeteno Obr. 5: Patka Zadní vozík Nachází se na pravé straně, použití obdobné jako v předchozím případě. Hlavní upínání je do poděráků. Obr. 6: Zadní vozík Poděráky Slouží k vodorovnému upínání delších plochých dílců. Jsou opatřeny listovou pružinou, aby mohly být použity v požadované výšce. Obr. 7: Poděráky 7

7 Otvory na poděráky Nachází se v pracovní desce, používají se k zasunutí poděráků při upínání materiálu. Truhlík Je umístěn na zadní straně pracovní desky určen pro odkládání nástrojů Stojan Celá spodní část, která nese pracovní desku. 8

8 2 MĚŘIDLA A RÝSOVACÍ POMŮCKY Svinovací metry jsou většinou z tvrzené, lehce prohnuté pružinové oceli, která je navinutá a uložená v pouzdru. Svinovací metry jsou prodávány v různých délkách. Obr. 8: Svinovací metr Obr. 9: Skládací metr Posuvné měřítko se může používat k měření tlouštěk. Lze jím provádět i menší vnitřní a vnější měření a měření hloubek. S pomocí noniové stupnice je možno dosáhnout přesnosti měření na 1/10 milimetru. Obr. 10: Posuvné měřítko Obr. 11: Způsob měření posuvným měřítkem 9

9 Úhelník se skládá z příložného ramene a pravítka. Příložné pravítko a rameno spolu svírají úhel 90. Obr. 12: Úhelníky Pokosník má pohyblivé pravítko. Slouží k odměřování, přenášení a obrýsování libovolně velkých úhlů. Obr. 13: Pokosník Rejsek se používá k rýsování rysek, které mají vést rovnoběžně s nějakou hranou. Při označování je potřeba tělo rejsku pevně přitisknout k materiálu. Obr. 14: Rejsek 10

10 3 ŘEZÁNÍ 3.1 DRUHY PILEK Ruční rámová pilka Používá se v truhlářské praxi nejčastěji. Pila se používá k řezání podélnému i příčnému. Obr. 15: Rámová pila Součástí rámové pilky jsou tři druhy pilových listů, které lze podle potřeby a druhu použití pilky vyměnit. a) Rozsečka na hrubé řezání (krácení) Obr. 16 a b) Osazovačka na jenmé řezání (řezání na přesnou míru) Obr. 16 b c) Vykružovačka pouze na vykružování Obr. 16 c a) b) c) Obr. 16: Druhy pilových listů 11

11 Obr. 17: Popis rámové pilky Ocaska Má široký pilový list, plochý nebo s vyztuženým hřbetem, který je vsazen do dřevěného držadla. Uplatňuje se zejména při přeřezávání velkých ploch konstrukčních desek, kde je řezání rámovou pilou obtížné, při montážích a opravách. Obr. 18: Ocaska Čepovka Děrovka má jemné trojuhelníkové ozubení. Rukojeť vybíhá ze zesíleného pilového listu a pro lepší řezání čepů může být umístěna bočně. 12

12 Obr. 19: Čepovka Svlakovka Má krátký a jemný pilový list vsazený do vykroužené rukojeti. Rukojeť je uzpůsobena pro snadné uchopení a vedení oběma rukama. Pro různou hloubku rybinových drážek při svlakování je vhodná svlakovka s možností nastavení hloubky řezu (svlakovka s pravítkem). Obr. 20: Svlakovka Děrovka Děrovka má užší pilový list od rukojetě zužující se do hrotu. Je určena k řezání otvorů a kruhových výřezů vzdálených od okraje plochy. 13

13 Obr. 21: Děrovka Dýhořezka (pilka na dýhy) Tato pilka má malý pilový list soudkovitého tvaru s oboustranným ozubením. Ozubení na jedné straně je ostoúhlé pro řezání dýhy podél vláken. Pro řezání napříč vláken je vhodné ozubení tupoúhlé na druhé straně pilového listu. Ozubení je přibroušené do hrotů. Obr. 22: Dýhořezka Lupenková pilka Lupenková pilka má jemný tenký pilový list, který se upíná do kovového oblouku, zajišťujícího napnutí listu. Používá se k řezání různých tvarů např. dýh při zhotovování intarzií a k opravám nebo při modelářství. 14

14 Obr. 23: Lupenková pilka 3.2 ŘEZÁNÍ Se zřetelem na směr vláken rozlišujeme řezání napříč vláken - přeřezávání (krácení), řezání podél vláken rozřezávání, řezání pod různými úhly - vykružování (kombinace podílného a příčného řezu) a řezání pod rukou - dnes již velmi zřídka používané. Při přeřezávání materiálu ostří nástroje řeže dřevní vlákna napříč, ale při rozřezávání ostří řeže konce vláken. Zuby při pohybu nástroje působí jako řada ostří a odřezávají části dřeva, které odpadávají v podobě pilin. Zuby mají tvar trojúhelníku. Truhlářské pily jsou jednosměrné, takže zuby odstraňují většinu pilin z řezné spáry při pohybu nástroje kupředu a při zpětném tahu se spára pouze dočistí. Z toho vyplývá, že pila jde do záběru (odebere materiál) tahem od těla, při zpětném tahu se spára pouze dočistí. Podle velikosti řezného úhlu rozlišujeme ozubení: a) tupoúhlé ( se zadním sklonem), b) pravoúhlé ( přímé), c) ostroúhlé ( s předním sklonem) Velikost řezného úhlu je při práci nástroje velmi důležitá. K řezání napříč vláken jsou vhodnější pily s ozubením tupoúhlým. Tento tvar ozubení mají ruční rámové pily. Ostroúhlé ozubení se používá pro některé ruční pilky určené k podélnému řezání. Při ruční práci se ale tento tvar příliš zakusuje do dřeva (zasekává a skáče). Proto je vhodnější pro strojní řezání. 15

15 Obr. 24: Způsob držení rámové pilky Řezání příčné Při řezání napříč vláken přidržujeme materiál levou rukou a v pravé ruce držíme nástroj. Rámová pila je seřízena tak, aby pilový list byl ve svislé poloze a ramena svírala s pilovým listem úhel asi 35. Řežeme tak, abychom rysku zachovali tzv. na půl rysky. Materiál nařezáváme tak, že pilový list opřeme o palec levé ruky a táhneme k sobě. Tento postup několikrát zopakujeme až si vytvoříme mělký zářez, tzv. vedení pro pilový list. Poté řežeme dlouhými tahy směrem od sebe. Na nástroj nesmíme tlačit - řežeme jen zlehka. Pro kvalitní řez je důležitý také sklon pilového listu. Pila je nepatrně skloněna od vodorovné polohy. Při velkém sklonu se vytrhávají vlákna na spodní straně desky. Řez je také často pokřivený, protože nástroj nemá správné vedení. Při dořezávání musíme tahy zpomalit, nástroj mírně nadlehčovat a levou rukou přidržovat odřezávanou část. bez přidržení může dojít k odštípnutí rohů. Obr. 25: Příčný řez Řezání podélné Materiál upínáme do zadního vozíku tak, aby vyčníval asi mm nad hoblicí. Pokud necháme materiál vyčnívat víc, příliš se chvěje a nástroj skáče. Důležité je správné nasazení pilového listu. Pomáháme si opět levou rukou, kterou přidržíme materiál a palcem vedeme pilový list. Nařezáváme opatrnými pohyby k sobě s ohledem na rysku. Při vlastním řezání vykonáváme dlouhé stejnoměrné tahy bez tlačení na nástroj. Průběžně sledujeme správnost směru řezu. Po 16

16 doříznutí vysunuté části upneme materiál výš a pokračujeme v řezání. Jestliže se pilový list odchýlí od rysky, mírně nakloníme nástroj na druhou stranu. Musíme postupovat pozvolna a kontrolovat i druhou stranu řezu. Obr. 26: Podélný řez Řezání pod různými úhly Tento způsob řezání se vyskytuje hlavně při vykružování, kdy se střídavě kombinuje podélný a příčný řez. Z toho vyplývá, že tento způsob je kombinací podélného a příčného řezu. Obr. 27: Řez pod různými úhly (vykružování) Řezání pod ruku Řezivo se připevní k hoblici ztužidly tak, aby odřezávaná část přečnívala přes okraj hoblice. Při práci má pilový list rámové pily svírat s ramenem asi 60. Pravou rukou držíme pilu za kolík, levou rukou na konci ramene u napínacího motouzu. Zuby nástroje směřují dolů. Při zařezávání taháme pilu pouze pravou rukou zdola nahoru, vedením je opět palec levé ruky. Po naříznutí vedeme pilu oběma rukama. Řežeme mírně šikmými dlouhými tahy shora dolů. Pravoúhlost řezu kontrolujeme 17

17 čas od času úhelníkem. Při dořezávání přitlačíme odřezávanou část k prknu bokem, aby se svou vahou neodštípla. Obr. 28: Řezání pod rukou Obr. 29: Detail držení rámové pilky při řezání pod rukou 3.3 Rozvod pil Aby při řezání nedocházelo k tření nástroje o boky řezné spáry, vychylují se zuby střídavě na obě strany listu- rozvádí se. Řezná spára tak bude širší, než tloušťka pilového listu, čímž se zmírní tření pilového listu v řezu. Kromě toho můžeme v řezné spáře natáčet pilový list a vyrovnávat řez v případě, že nástroj uhýbá od rysky. Rozvádí se v jedné třetině (max. ve dvou třetinách) výšky zubu. Správné rozvedení je velmi důležité, protože od něj závisí kvalita obrobené plochy. Čím je rozvod větší tím bude obrobená plocha drsnější. Pro suché a tvrdé dřevo je výhodnější menší rozvod, pro vlhké nebo měkké dřevo musíme rozvod dělat větší. Pila s příliš velkým rozvodem pracuje ztěžka a prořez je také zbytečně velký. 18

18 Žádná pila by neměla být rozvedena víc než je dvojnásobek tloušťky pilového listu.rozvod se provádí ručně pomocí : a) rozvodky Obr.30a, b) rozvodky z pravítkem Obr.30b, c) rozváděcích kleští (v současné době nejpoužívanější nástroj) Obr. 30c. a) b) c) Obr. 30: Rozvodky a rozváděcí kleště Rozvádíme pečlivě, aby rozvod zubů byl naprosto stejný, to znamená, že vyhnutí a výška, ve které se zub vyhýbá, bylo naprosto stejné u všech zubů. Pokud tomu tak není, více vyhnuté zuby jsou při řezání přetíženy, pila zadrhává a řez je nečistý. Při použití rozváděcích kleští toto riziko odpadá, u kleští lze nastavit jak výšku ve které se rozvod bude provádět tak i velikost vyhnutí. Vyhýbá se střídavě na obě strany (1, 3, 5, na jednu stranu, 2, 4, 6, na druhou stranu). 19

19 Obr. 31: Rozvod zubů Obr. 32 Detail rozvádění pomocí rozváděcích kleští 3.4 Ostření pil Při ostření upínáme pilový list do tzv. skřipce tak, aby se co nejméně chvěl. Nástroj s nestejnoměrně vysokými zuby před ostřením srovnáme plochým pilníkem na železo tak, aby zuby byly v rovině (hrotnici). Tuto operaci provádíme pouze v případě, že je více zubů špatných, z toho důvodu, že pilka se při srovnávání zubu hodně ničí. Obr. 33 Skřipce 20

20 Obr. 34: Způsob srovnávání zubů plochým pilníkem Vlastní broušení provádíme vhodně vybraným trojúhelníkovým pilníkem. Při pohybu kupředu mírně tlačíme. Pří zpětném pohybu pilník nadlehčíme protože pilník při pohybu zpět nepracuje. Pilník se vede ve vodorovné poloze kolmo k pilovému listu. Brousíme čelo a hřbet zubu současně. U stejnoměrně otupených zubů stačí k naostření každého zubu 2-3 tahy pilníkem vpřed. Při práci se násada pilníku opírá o dlaň pravé ruky, palec je nahoře. Špičku pilníku držíme palcem a ukazovákem levé ruky. Po naostření je potřeba pilu rozvést. Obr. 35: Držení pilníku při ostření Obr. 36: Upnutý pilový list ve skřipci Obr. 37: Způsob ostření pilového listu Obr. 38:Poloha pilníku při broušení 21

21 4 Hoblování 4.1 Druhy hoblíků Každý hoblík se skládá z těchto základních částí: těla, plazu, klínku, kolíku a želízka. Tělo je z tvrdého dřeva. Spodní část hoblíku se nazývá plaz. Nástroj při hoblování se pohybuje po obrobku celým plazem. Tedy nejvíce zatížená část je právě plaz který je vyráběn z habru. Želízko Klínek Klopka Vyrážecí kolík Pláz Ústí otvor pro odvod třísky Kolík Obr. 39: Popis hoblíku (klopkaře) 22

22 Hladík Hladík se používá k ohoblování a srovnání materiálu nahrubo nebo k vyrovnání povrchu po uběráku. Má jedno želízko. Obr. 40: Hladík Klopkař Klopkař můžeme použít jak k hrubému úběru, tak i pro vyhlazení plochy. Klopkař má o jedno želízko víc než hladík, o tzv. klopku. Klopka je nastavitelná. Pokud je špatně nastavená nemá žádnou funkci. Správné nastavení klopky by mělo být maximálně 0,5 1 mm od ostří želízka. Klopkař má zabránit zaštípávání materiálu. Obr. 41: Klopkař Obr. 42: Želízko a klopka 23

23 Uběrák Uběrák se používá pro první hoblování. Má půlkulaté želízko (ostří) pro hlubší ubírání třísky. Z tohoto důvodu má větší otvor pro odvod třísky. Obr. 43: Želízko uběráku Obr. 44: Uběrák Cidič Cidič je kratší než klopkař. Oproti klasickému hoblíku se liší tím že má kolměji uložené želízko pod úhlem 49, což zabraňuje vytrhávání vláken. Používá se k čištění materiálu. Obr. 45: Cidič 24

24 Macek Je to obdoba klopkaře, ale asi dvakrát tak delší. Slouží k hoblování dlouhých ploch do roviny, z toho důvodu se můžeme setkat také s názvem rovnač. Dlouhé tělo je vzadu opatřeno rukojetí. Macek má také klopku. Obr. 46: Macek Člunkař Člunkař je hoblík dnes skoro neznámý. Používal se k hoblování vydutých ploch. Do člunkaře můžeme vložit želízko z uběráku, hladíku nebo klopkaře. Plaz je různě vypouklý. Obr. 47: Člunkař Obr. 48: Kovový člunkač (stavitelný) Polodrážkovník Požívá se k hoblování polodrážek. Má dvě stavitelná pravítka a dva hoblovací nože. První nůž předřezává materiál a druhý nůž materiál odebírá. 25

25 Obr. 49: Polodrážkovník Obr. 50: Detail nože a předřezávače Drážkovník Je to obdoba polodrážkovníku má pouze jeden užší nůž a používá se k vyhoblování drážek. Obr. 51: Drážkovník Obr. 52: Detail uložení nože Zubák Je to obdoba cidiče, má pouze zubaté ostří. Používá se pro zdrsňování povrchu. 26

26 Obr. 53: Zubák Svlakovník Svlakovník je prakticky stejný jako polodrážkovník s tím rozdílem, že má zešikma uložený plaz. Použití pouze na vyhoblování svlaků. Obr. 54: Svlakovník Obr. 55: Svlakovník (čelní pohled) Římsovník Tento hoblík má jedno želízko umístěné přes celou tloušťku těla. Používá se k zvětšování rovinných polodrážek. Obr. 56: Římsovník 27

27 Kocour Kocour má jedno stavitelné želízko (10mm, 15mm nebo 20 mm široké) s dlouhým ostří. Tento hoblík se používá pouze na dočištění svlakových drážek Obr. 57: Kocour Ruční srovnávač Má želízko bez klopky. To existuje s přímým nebo vydutým břitem. Srovnávač s přímým břitem se používá k opracování zakřivených dilců s malými poloměry, srovnávač s vydutým břitem k opracování kruhových tyčí. Obr.58: Srovnávač s přímým břitem Obr. 59: Srovnávač s vydutým břitem Starší truhláři používali kromě zmíněných ručních hoblíků celou řadu různých druhů speciálních hoblíků ( nástěnkář, výžlabník, řadu tvarových hoblíků, atd.) 28

28 4.2 Příprava hoblíku před hoblováním Nástrojem hoblíku je želízko. Želízko nesmí příliš vyčnívat z lůžka, protože slabší tříska se snáze ohýbá. Přesah ostří udává tloušťku odebírané třísky. Odhoblovaná tříska se nazývá hoblina. Hoblík nestačí jen správně seřídit a naostřit. Práce hoblíku je závislá také na směru vláken obráběného dřeva. Dřevo můžeme hoblovat: a) Ve směru vláken. Třísky jsou dlouhé, obrobená ploch je hladká, pracuje se snadno. b) Proti směru vláken. Hoblík vytrhává vlákna, třísky se lámou, obrobená plocha je hrubá, protože vznikají četné záštěpy pod rovinu řezu. c) Napříč vláken. Želízko vytrhává, obrobená plocha je nekvalitní. d) Čelní dřevo. Čelní dřevo se hobluje nejobtížněji. Okraje čelních ploch se snadno odštípávají. Proto hoblujeme z obou stran směrem ke středu průřezu. Třísky se drolí. Želízko musí být dokonale naostřené. 4.3 Seřízení hoblíku Před broušením, nebo při ucpání hoblíku se želízko uvolňuje mírnými údery kladiva na zadní část lůžka. Hoblík uchopíme levou rukou. Při vsazování želízka držíme lůžko hoblíku v levé ruce, palec vložíme do otvoru shora a ukazovákem zakrýváme ústí hoblíku. Želízko opatrně zasuneme do otvoru, do doby než se ostří dotkne ukazováku. Vložený klín zlehka přiklepneme kladivem. Pohledem na rovinu plazu kontrolujeme správnost vysunutí želízka. Obr. 60: Uvolnění želízka Obr. 61: Vsazení želízka do hoblíku Obr. 62: Upnutí želízka klínkem Obr. 63: Seřízení želízka 29

29 4.4 Upínání hoblovaného dřeva Hobluje se nejdříve vypouklá, tj. pravá strana desky. Upíná se mezi poděráky tak, aby nepřesahovala okraj hoblice. U bočních desek mají směřovat vrcholy oblouků letokruhů dopředu, aby se hoblovalo ve směru vláken. Obr. 64: Upnutí materiálu při hoblování 4.5 Postup hoblování Jedním ze základů ručního hoblování je používání ostrého nářadí a správně seřízeného želízka. Hoblík uchopíme tak, že levou rukou vpředu za kolík, pravou rukou vzadu. Obr. 65: Držení hoblíku Hoblujeme v zásadě vždy od těla, po směru vláken. Když začínáme hoblovat tak při nájezdu na upevněný materiál tlačíme na přední část hoblíku, poté sílu rozložíme na celý hoblík a při výjezdu z materiálu tlačíme na zadní stranu hoblíku a mírně nadlehčujeme (nadzvedáváme) přední část. Nikdy nehoblujeme na jednom místě, hoblujeme vždy po celé délce i šířce materiálu. Jako první hoblujeme pravou plochu materiálu do roviny, poté srovnáme do roviny a do úhlu jednu z bočních hran. Obr. 66: Hoblování 30

30 Následně použijeme rejsek, orýsujeme šířku materiálu a ohoblujeme, popř. odřízneme a odhoblujeme další hranu do roviny a do úhlu. Nakonec rejskem orýsujeme tloušťku materiálu na boční hrany popř. na čela a ohoblujeme levou plochu. 4.6 Spárování Boční plochy přířezů určených ke slepení musí těsně přiléhat k sobě. Hoblují se dlouhým hoblíkem mackem. Želízko macku musí být ostré a jen mírně zaoblené, aby spáry silnějších přířezů nebyly v tloušťce duté. Plaz macku musí být naprosto rovný. Slabší prkna se spárují ve vodorovné poloze na podložce. Při hoblování boční plochy se všechny přířezy opírají stejným koncem o poděrák. U každého přířezu je nutné, aby byla označená plocha jednou nahoru, podruhé dolů. Tím se vyrovná případná odchylka spáry od pravého úhlu. V opačném případě se odchylka sčítá a spárovka bude zvlněná. Spáry musí být naprosto rovné, mohou být mírně duté, aby po stažení přířezů k sobě těsně doléhaly. V žádném případě však nesmí být zaoblené. Přířezy větších šířek se upínají do předního vozíku hoblice ve svislé poloze a podle potřeby se podepřou. Mackem, seřízeným na tenkou třísku, hoblujeme hranu tak dlouho, až se podaří odebrat z celé délky přířezu souvislou třísku. Pravoúhlost spár můžeme překontrolovat pravítkem. 4.7 Ostření hoblíkových želízek Hoblíková želízka se ostří pomocí brusných kamenů nebo brusných kotoučů. Po broušení se provádí ruční obtažení broušených ploch. Udržované nástroje stačí většinou pouze obtahovat. Z důvodů stejnoměrného opotřebení brusného kamene je výhodné při broušení pohybovat želízkem po celé ploše kamene (opisujeme elipsy). Dodržujeme stejný sklon želízka. Brusný prostředek zvlhčujeme vodou, aby nedošlo při broušení ke spálení uhlíku v nástroji, což se projeví změnou barvy ostří. Po hrubém obroušení se provádí jemné broušení a nakonec se želízko obtahuje na speciálním kameni. Obtahujeme nejprve hřbet, do doby až se na želízku vytvoří otřep tzv. jehla. Želízko pak obrátíme a obtahujeme čelní plochu. V této fázi se želízko nesmí nadzvedávat. Obtahujeme do té doby, než jehla zmizí. 31

31 Obr. 67: Obtahování želízka na brusném kameni Obr. 68: Obtahování želízek Želízka se obtahují na brusném kameni. Při obtahování se brusný kamen opotřebovává a vymílá (povrch je křivý Obr. 69). Vyrovnání brusného kamene lze provést na rovném ploše (betonová dlažba). Na betonovou dlažbu se nasype trochu písku a opakovaným pohybem brusného kamene se povrch srovná (Obr. 70). Obr. 69: Brusný kamen Obr. 70: Srovnávání brusného kamene 32

32 5 Dlabání Dlabání je zhotovování otvorů (dlabů). Dlátem hloubíme a tvarujeme otvory a konstrukční spoje, nástrojem je dláto. Dlab může být: a) Průběžný (probíhá celou tloušťkou materiálu). b) Neprůběžný (dlabeme pouze do určité hloubky). c) Otevřený rozpor. Při dlabání je důležité použít ostré nářadí, správně volenou velikost dláta a správný pracovní postup, jen tak docílíme kvalitně odvedené práce. 5.1 Postup při dlabání Dříve než začneme dlabat je nutné si narýsovat velikost dlabu. V místě ostří nastává při dlabání mírné stlačení vláken. Proto neumisťujeme ostří přesně na rysku, ale mírně do prostoru, který chceme oddlabovat. První zásek je kolmý. Dláto vedeme tak, aby plocha dláta byla na straně materiálu, který zůstává a zbroušená část na straně, kterou vydlabáváme. Při druhém záseku dláto otočíme a páčením vybíráme ohraničený úsek dřeva, který se uvolní- -vyštípne. Celý dlabaný otvor musíme obejít dlátem a vytvořit dokola mělké záseky, tím ohraničíme dlab a zabráníme nevhodnému zaštípnutí. Dlabeme asi do poloviny (naseknu a oddlábnu), poté materiál otočíme a odlabeme (naseknu a vyseknu). Nakonec celý dlab začistíme. Při dlabání neprůběžných dlabů se postup liší pouze v tom, že se dlabe jen z jedné strany a to do zadané hloubky. Obr. 71: Postu při dlabání průběžného dlabu Obr. 72: Dlabání otevřeného dlabu (rozporu) 33

33 Obr. 73: Upnutí materiálu při dlabání více kusů Obr. 74: Dlabání 5.2 Druhy dlát Plochá a francouzská Nejčastější truhlářská dláta jsou plochá a francouzská. Ostří želízek se brousí na úhel 25. Při broušení je důležité zachovat pravý úhel mezi břitem a bokem želízka. Dláta plochá obyčejná Patří mezi základní dláta. Ostří těchto dlát je broušeno pod úhlem 25. Obr.75: Dláto obyčejné 34

34 Dláta hraněná Opět patří mezi základní dláta stejně jako předchozí, s tím rozdílem, že má sražené hrany. V dnešní době nejčastěji používané. Obr. 76: Dláta hraněná Dláta zapouštěcí Slouží k zapouštění okenních a dveřních závěsů. Rozlišujeme tři druhy: a) jednohroté, b) dvouhroté, c) tříhroté. Obr. 77: Dláto tříhroté a dvouhroté 35

35 Dláta dutá Tyto dláta se používají pro dlaby, které jsou zaoblené. Obr. 78: Dláto duté Dláta soustružnická Soustružnická dláta jsou určena pouze k soustružení. Obr. 79: Dláta soustružnická Dláta speciální Mezi dláta speciální řadíme např. řezbářská dláta apod. Obr. 80: sady dlát řezbářských 36

36 Děropáče Děropáče jsou silnější dláta, tj. mají větší tloušťku, než je jejich šířka. Používají se k dlabání do noh a trnoží sedaček, židlí apod. 5.3 Ostření dlát Dláta ostříme stejným způsobem jako hoblíková želízka. Obr. 81: Ostření dlát 37

37 6 Vrtání Vrtání je zhotovování válcových otvorů do materiálu, třískovým obráběním. Jako nástroj pro vrtání používáme vrtáky. Pro ruční vrtání používáme řadu ručních vrtáků a také ruční vrtačku - kolovrátek. Obr. 82: Kolovrátek Existuje několik druhů kolovrátků. Při připevňování nástroje do kolovrátku využíváme pouze sílu ruky. Při utahování kleštin bychom mohli poškodit upínadlo. Chceme-li vrtat otvor přesně, musíme jeho místo na dřevě označit dobře viditelným křížkem tužkou, popřípadě truhlářským šídlem. Otvory procházející celou tloušťkou materiálu se vrtají: a) tak dlouho, dokud se hrot nezačne objevovat na druhé straně. Desku otočíme o otvor dovrtáme z druhé strany, b) Nebo položíme odpadový materiál pod vrtaný dílec, pevně přidržíme a vyvrtáme až do odpadového materiálu, Nedodržíme-li tyto dva pracovní postupy, je zde nebezpečí, že vlákna okolo otvoru budou vytrhána. Obr. 83: Postup při vrtání kolovrátkem 6.1 Druhy vrtáků Truhlářské šídlo Je to ostrý hrot se čtvercovým nebo kruhovým průřezem zakončen dřevěnou rukojetí. Slouží k označování otvorů před vrtáním. 38

38 Obr. 84: Truhlářské šídlo Nebozez Nebozez je druh ručního vrtáku, který předvrtává otvory např.pro vrty. Vrták je hadovitě zatočen ve spirále. Nebozezy vytvářejí kuželovité otvory. Obr. 85: Nebozezy Obr. 86: Vrtání nebozezem Existuje několik druhů: a) s ouškem, b) se stopku (upíná se do kolovrátku), c) s rukojetí. 39

39 a) b) c) Obr. 87: Detail nebozezů Hadovité vrtáky Hadovité vrtáky mají šroubovitý hrot, jeden nebo dva předřezávače a jedno nebo dvě lopatkovitá ostří. Hadovitá část odvádí z otvoru třísky. Hodí se k vrtání měkkého i tvrdého dřeva i k vrtání do čelního dřeva. Hadovité vrtáky se používají k ručnímu vrtání v kolovrátku. Hadovité vrtáky máme: a) jednochodé- mají dva předřezávače, špičku a pouze jedno ostří s vyhazovacím žlábkem, (pevné tělo- vrták je pevný) b) dvouchodé- tyto vrtáky mají dva předřezávače, špičku a dvě ostří s vyhazovacími žlábky (spirála bez těla velmi často se láme- málo pevný). Obr. 88: Hadovité vrtáky 40

40 Obr. 89: Hadovitý vrták jednochodý Sukovník Sukovník se používá pro odvrtávání suků a jiných vad dřeva. Mají různé průměry (10, 15, 20, 25, ). Při odvrtávání vady přes celou tloušťku materiálu postupujeme následně : odvrtáme vadu zhruba do poloviny tloušťky materiálu, poté materiál otočíme a z druhé strany dovrtáme s tím rozdílem, že uhneme mimo střed tak, aby se nám středy nesetkaly, a to z toho důvodu, aby zátky, které zde budeme vlepovat, kvalitně držely. Upíná se pouze do strojních stojanových vrtaček. Obr. 90: Sukovníky Zádkovník Zádkovníkem zhotovujeme zádky, které slouží k vyspravování vad, které jsme předem odvrtali sukovníkem. Důležité je zde použít shodný průměr odvrtaného otvoru (např. sukovník 15mm + zádlovník 15mm). Upíná se pouze do strojních stojanových vrtaček. 41

41 Obr. 91: Zádkovník Záhlubník Je to nástroj kuželovitého tvaru. Používá se k zapuštění hlavy vrutů apod. Obr. 92: Záhlubníky 42

42 Obr. 93: Záhlubníky používané do vrtaček Hrotovník Používá se k strhávání ostrých hran, čel kulatých čepů, nebo dřevěných kolíků a podobně. Obr. 94: Hrotovník 43

43 Dlabací vrtáky Je to vrták používaný pro strojní dlabání. Obr. 95: Dlabací vrtáky Šroubovitý vrták Jedná se o klasické vrtáky. Podle vybroušení: - do železa- kuželovitý hrot, - do dřeva hrot ze špičkou. Obr. 96: Vrták do železa 44

44 Obr. 97: Vrták do dřeva Obr. 98: Plochý vrták s vyměnitelnými noži 6.2 Broušení vrtáků Ostření vrtáků vyžaduje značné zkušenosti. Z toho důvodu je vhodné vrtáky nechat ostřit pracovníky k tomu určených (nástrojaři). 45

45 7 Opracování dřeva pilníkem a struhákem Zejména po vykružování nebo zaoblování dílců je nutné tvar dokončit struhákem, poté pilníkem. Struhákem se opracovává poměrně nahrubo a odebírá se velká tříska. Povrch opracovaný struhákem je značně drsný. Na jemnější opracování lze použít pilníky. Tento nástroj nám srovná povrch hlavně vzniklé rýhy po struháku. Řezné části pilníku říkáme sek. Podle tvaru zubu může mít pilník sek: a) s jednoduchými zuby, b) s křížovými zuby, c) s frézovanými zuby. Pilníky i struháky mají různé tvary v průřezu. Oba nástroje se nedají ostřit, z toho důvodu je potřeba zacházet s nimi tak, abychom je co nejméně otupovaly při odkládání. Pilníky a struháky držíme pravou rukou za rukojeť, levá ruka drží palcem a ukazovákem druhý konec nástroje. Obr. 99: Struhák Obr. 100: Pilník 46

46 8 Opracování dřeva brusnými prostředky Dílce, které jsme opracovali hoblíkem, struhákem nebo pilníkem musíme obrousit brusným papírem a tím připravit na následnou povrchovou úpravu. K broušení používáme brusné prostředky (papíry), které jsou očíslovány podle hrubosti brusných zrn. Čím je brusný papír jemnější, tím je číslo vyšší. V truhlářské praxi používáme zrnitost brusných prostředků od 16 do Při ručním broušení je postup broušení následovný. Brusný papír přiložíme na obdélníkový špalík. Pokud je povrch s většími nerovnostmi, provádíme první broušení napříč vláken, přičemž nesmíme na podklad příliš tlačit. Při nadměrném tlaku dochází často k zatlačení vláken do pórů. Druhé broušení provádíme zásadně ve směru vláken. Tím plochu zbavíme příčných rýh, které jsou patrné i při jemnější zrnitosti brusného papíru. Po prvním nánosu nátěrové hmoty vlákna vystoupnou z povrchu a povrch je mírně drsný. Odstranění tohoto jevu se provádí tzv. klihováním. Tento postup se provádí i před mořením. Klihováním rozumíme nanesení klihového roztoku (pětiprocentní roztok lepidla ve vodě) na povrch dílce. Vodou zatlačená vlákna vyvstanou a přítomností lepidla zatvrdnou a po zaschnutí povrchu se kvalitně obrousí. Méně účinné, ale v praxi nejčastěji používané místo klihování je navlhčení povrchu pouze vodou. Po dokonalém obroušení je potřeba povrch zbavit prachu. Obr. 101: Brusný papír Obr. 102: Brusná houba 47

47 9 Konstrukční spojování dřeva K tomu, abychom vytvořili konstrukci výrobku v požadovaném tvaru a velikosti, musíme vstupní materiál nejdříve dělit na menší části a tyto následně konstrukčně spojovat. Podle toho rozeznáváme dvě velké skupiny konstrukčního spojování. 1. Spoje plošných dílců a) rohové, b) středové, c) rozšiřující pro zvětšení šířky, - pro zvětšení tloušťky, - pro zvětšení délky. 2. Spoje rámové a) rohové, b) středové, c) křížové, d) rozšiřující pro zvětšení šířky, - pro zvětšení tloušťky, - pro zvětšení délky. 1. Spojení rámových konstrukcí a) Rohové vazby Přeplátování Přeplátování je nejjednodušší rohové spojení při výrobě rámů. Postup výroby: 1. Vezmeme předem ohoblovaný materiál. 2. Na materiál narýsujeme úhlové znamení. 3. Tloušťku materiálu rozdělíme na polovinu (míru nastavíme do rejsku). 4. Šířku materiálu obrýsujeme na konce vlysů, pomocí úhelníku prorýsujeme na hrany a zbývající plochu. 5. Vezmeme rejska a obrýsujeme na hrany a čelo předem nastavenou míru ( ½ tloušťky). 6. První dílec na straně úhlového znamení nařízneme do poloviny těsně vedle rysky a poté materiál upneme svisle a odřízneme. Pilka je vždy vedena v odpadové části. 7. Stejné opracování vyhotovíme i na druhém kousku pouze s tím rozdílem, že vše provádíme na straně, kde není úhlové znamení (protilehlé). 8. Nakonec vše sesadíme, zabrousíme popřípadě přehoblujeme konce (přesahy) a slepíme. 48

48 Obr. 103: Přeplátování Čep a rozpor Je to nejznámější rámové spojení. Může být jednoduchý nebo sdružený podle tloušťky materiálu. Postup výroby: 1. Připravíme předem ohoblované kusy materiálu. 2. Na materiál naznačíme úhlová znamení. 3. Na materiál obrýsujeme šířku matriálu. 4. Tloušťku materiálu rozdělíme na třetiny. 5. Do rejsku nastavíme 1/3 tloušťky materiálu. 6. Rejskem naneseme na tloušťku materiálu 1/3 z obou stran a na obě boční plochy (protilehlé), i na čela. 7. Označíme si dílce kde bude čep (Č) a kde rozpor (R). 8. Na dílcích označených (R) pilkou nařízneme těsně vedle rysky, do určité hloubky budoucí rozpor, poté vezmeme dláto a vydlabeme dlab známým způsobem ( dlab otevřený). 9. Materiál, na kterém bude čep, upneme a nařízneme do požadované hloubky. 10. Poté čep osadíme (odřízneme odpadovou část). 11. Čep a rozpor sesadíme, přebrousíme. Obr. 104: Čep a rozpor 49

49 Obr. 105: Postup výroby čepu a rozporu Čep a rozpor s polodrážkou do 1/3 Tohoto spojení se využívá hlavně při výrobě rámečků nebo tam, kde budeme vsazovat do rámu výplň. Postup výroby : 1. Připravíme si předem ohoblované kusy materiálu. 2. Na materiálu naznačíme úhlová znamení. 3. Tloušťku materiálu rozdělíme na třetiny, 1/3 nastavíme do rejsku. 4. Rozdělíme si materiál na kusy, kde budeme vytvářet čepy a rozpory. 5. Rozpor se vyhotoví stejným způsobem jako u předchozího spojení (na dílci označeném (R) pilkou nařízneme těsně vedle rysky do určité hloubky budoucí rozpor, poté vezmeme dláto a vydlabeme dlab známým způsobem ( dlab otevřený). 6. Na čepu se na straně úhlového znamení odpočítá hloubka polodrážky, vyřízne se a osadí. 7. Vezme si polodrážkovník, nastavíme si hloubku a šířku polodrážky. 8. Na straně úhlového znamení vyhoblujeme polodrážku. 9. Po vyhoblování vše sesadíme, přebrousíme popřípadě římsovníkem dočistíme polodrážku. 50

50 Čep a rozpor s polodrážkou do 2/3 Spojení na čep a rozpor s polodrážkou do 2/3 má stejné uplatnění jako předchozí spoj. Postup výroby : 1. Připravíme si předem ohoblované kusy materiálu. 2. Na materiálu naznačíme úhlová znamení. 3. Tloušťku materiálu rozdělíme na třetiny, 1/3 nastavíme do rejsku. 4. Rozdělíme si materiál na kusy, kde budeme vytvářet čepy a rozpory. 5. Rozpor se narýsuje o hloubku polodrážky menší (šířka materiálu hloubka polodrážky), vše se vyřízne a vydlabe. 6. Na čepu se na straně úhlového znamení odpočítá hloubka polodrážky, vyřízne se a osadí. 7. Vezmeme si polodrážkovník, nastavíme si hloubku a šířku polodrážky. 8. Na straně úhlového znamení vyhoblujeme polodrážku. 9. Po vyhoblování vše sesadíme, přebrousíme popřípadě římsovníkem dočistíme polodrážku. Obr. 106: Čep a rozpor s polodrážkou do 2/3 Čep a rozpor s drážkou Tento druh spojení se používá u výrobků kde má být vložena napevno výplň. Obdobné spojení které se používá je čep a rozpor s drážkou a pokosem, výroba je zde naprosto stejná pouze je čep a rozpor na straně úhlového znamení osazen pod úhlem 45. Postup výroby: 1. Na ohoblovaném materiálu narýsujeme úhlové znamení. 2. Materiál rozdělíme na třetiny. 3. Do rejsku nastavíme 1/3 tloušťky materiálu, obrýsujeme na materiál (hrana, čelo, hrana). 4. Rozpor narýsujeme o hloubku drážky menší, vyřízneme a vydlabeme. 5. Čep bude velký jako šířka materiálu, vyřízne se a osadí 6. Nastaveným drážkovníkem vyhoblujeme drážku 7. Po vyhoblování vše dočistíme a dolícujeme. 51

51 Obr. 107: Čep a rozpor s drážkou Čep a rozpor s pokosem Postup výroby: je zde shodný s obyčejným čepem a rozporem pouze je na straně úhlového znamení čep i rozpor osazen pod úhlem 45. Obr.108: Postup výroby čepu a rozporu s pokosem Čep a rozpor s pokosem a polodrážkou Postup výroby: je shodný jako u čepu a rozporu s polodrážkou (1/3 nebo 2/3) s tím rozdílem, že čep a rozpor je osazen na straně, kde není polodrážka pod úhlem

52 b) středové vazby Čep a dlab Tento druh spojení patří mezi středové vazby. Čep a dlab může být průchozí (prochází celou tloušťkou materiálu) nebo neprůchozí. Postup výroby : 1. Materiál si označíme úhlovým znamením. 2. Narýsujeme si velikost dlabu, (dlab může být jednoduchý nebo sdružený). 3. Tloušťku materiálu, kde bude čep si rozdělíme na třetiny. 4. Rejskem si narýsujeme velikost čepu a dlabu. 5. Čep vyřízneme a osadíme. 6. Dlab vydlabeme. 7. Vše sesadíme a dočistíme (obrousíme). Obr. 109: Čep a dlab Čep a dlab s polodrážkou Postup výroby: 1. Materiál si označíme úhlovým znamením. 2. Narýsujeme si velikost dlabu, (dlab může být jednoduchý nebo sdružený). 3. Tloušťku materiálu kde bude čep si rozdělíme na třetiny. 4. Rejskem si narýsujeme velikost čepu a dlabu. 5. Čep narýsujeme o hloubku polodrážky na straně úhlového znamení menší, vyřízneme a osadíme. 6. Dlab vydlabeme. 7. Vše sesadíme a dočistíme (obrousíme). Čep a dlab s drážkou 53

53 Postup výroby: 1. Materiál si označíme úhlovým znamením. 2. Narýsujeme si velikost dlabu, (dlab může být jednoduchý nebo sdružený) 3. Tloušťku materiálu kde bude čep si rozdělíme na třetiny. 3. Rejskem si narýsujeme velikost čepu a dlabu. 4. Čep vyřízneme a osadíme. 5. Dlab narýsujeme o hloubku drážky menší, poté dlab vydlabeme. 6. Vše sesadíme a dočistíme (obrousíme). c) křížové vazby Přeplátování (křížové) Přeplátování je nejjednodušší spojení. Postup výroby: je shodný jako u přeplátování rohového (viz. Rohové vazby) Obr. 110: Přeplátování křížové 2. Spoje plošných dílců a) rohové vazby b) středové vazby Ozuby otevřené Toto rohové spojení je nejrozšířenější. Je to spojení nejpevnější, protože se zde zakližuje dřevo po celé tloušťce. Nejdůležitější je zde rozdělení a určení šikmosti ozubů. Správné 54

54 zešikmení je 75-80, v praxi použijeme šablonu na ozuby. Ozuby se řežou osazovačkou přesně kolmo do úhlu a těsně vedle rysky. Postup výroby: 1. Ohoblování desek. 2. Zakrácení desek na přesnou délku. 3. Přehoblování čelních konců. 4. Rozpočítání ozubů (šířka materiálu- 2x ¼ tloušťky materiálu= šířka materiálu bez dvou čtvrtin. Tuto šířku rozdělíme na tolik stejných dílů, aby každý činil asi 1 ½ - 2 tloušťky dřeva): a) od kraje se narýsuje ¼ tloušťky materiálu, b) šířka materiálu bez 2/4 : 1 ½ - 2 tloušťky materiálu = počet ozubů, c) šířka materiálu bez 2/4 : počtem ozubů = vzdálenost ozubů, d) naznačíme středy ozubů, e) od středů naneseme na každou stranu ¼ tloušťky, f) vezmeme šablonu a prorýsujeme ozuby, g) vytáhneme vzniklé ozuby na obě plochy materiálu,abychom mohli ozuby kvalitně vyříznout, 5. Vyřízneme a vydlabeme narýsované ozuby. Při dlabání se připevňují dvě nebo i více desek najednou a dlabeme zároveň. Dlátem nařízneme část, po kterou budeme dlabat a vydlabeme do poloviny. Kusy otočíme a stejným způsobem oddlabeme. 6. Orýsujeme ozuby na druhý dílec ostrou tužkou. Provedení musí být pečlivé, neboť na něm závisí těsné zapadení rybin. 7. Vše se vyřízne,vydlabe a osadí se kraje 8. Takto vyhotovené spojení se sesadí. Obr. 111: Postup výroby otevřených ozubů Ozuby polokryté Polokryté ozuby se používají všude tam, kde jedna plocha má být bez viditelných spojů (předek zásuvek, skříňové boky, sokly, apod.) 55

55 Postup výroby : 1. Ohoblování desek. 2. Zakrácení desek na přesnou délku. 3. Přehoblování čelních konců. 4. Rozpočítání ozubů se provádí obdobným způsobem jako u otevřených ozubů (šířka materiálu - 2x ¼ tloušťka materiálu = šířka materiálu bez dvou čtvrtin. Tuto šířku rozdělíme na tolik stejných dílů, aby každý činil asi 1 tloušťku materiálu): a) od kraje se narýsuje ¼ tloušťky materiálu, b) šířka materiálu bez 2/4 : 1 tloušťka materiálu = počet ozubů, c) šířka materiálu bez 2/4 : počtem ozubů = vzdálenost ozubů, d) tloušťku materiálu rozdělíme na třetiny, z toho 2/3 bude délka ozubů (rýsuje se rejskem na čelní konce), e) 2/3 rozdělíme na polovinu, tím dostaneme střed ozubů, f) naneseme na čelo potřebný počet ozubů, g) od středů naneseme na každou stranu ¼ tloušťky, h) vezmeme šablonu a prorýsujeme ozuby (otevřenou stranou ven), i) překreslíme vzniklé ozuby na jednu plochu materiálu, abychom mohli ozuby kvalitně naříznout, 5. Vyřízneme ozuby, ale řez v tomto případě bude veden šikmo k ryskám. Rohy ozubů,které zůstávají nedoříznuté vysekáme starou a nabroušenou cidlinou. 6. Dlátem vydlabeme ozuby. 7. Nastaveným rejskem naneseme velikost ozubů na plochy. 8. Přiložíme dílec tak, aby byl vysunut o krytí ozubů, vše obrýsujeme. 9. Vše se vyřízne, vydlabe a osadí se okraje. 10. Nakonec celý spoj sesadíme. Obr. 112: Postup výroby polokrytých ozubů Ozuby celokryté V současné době se toto spojení používá zřídka. Toto spojení je velmi pracné, náročné na výrobu a méně pevné. 56

56 Postup výroby: 1. Na čelní konec naneseme tloušťku materiálu. 2. Do rejsku nastavíme 1/3 materiálu a naneseme na čelní konec, vznikne nám polodrážka, kterou vyřízneme osazovačkou a důkladně vyčistíme. 3. Další postup, tj. rozdělení, nařezání a vydlabání ozubů a rybin je stejný jako u ozubů polokrytých pouze s tím rozdílem, že rybiny jsou zakryté. 4. Krajní ozuby a rybiny seřízneme na pokos (45 ). Obr. 113: Celokryté ozuby Sdružené čepy Používají se u rohových nebo středových spojů. Spojení je podobné jako spojení na otevřené ozuby. Je méně pracné. Tento spoj je ovšem méně pevný a z toho důvodu lze použít pouze tam, kde nebude příliš namáhán. Postup výroby: 1. Na ohoblované a úhlovým znamením označené kusy narýsujeme pomocí rejsku tloušťku materiálu (od čela na plochu). 2. Šířku materiálu rozdělíme na X stejných dílu. Spoj bude nejpevnější, když 1 díl bude odpovídat ½ tloušťky materiálu. 3. Pomocí úhelníku prorýsujeme vzniklé čepy na plochy. 4. Vše se vyřízne, vydlabe a osadí. Obr. 114: Sdružené čepy c) rozšiřující vazby Plocha vzniká spojováním několika užších přířezů na šířku a nazývá se SPÁROVKA. Široké desky se značně bortí, je vhodné volit co nejmenší šířku spojovaných kusů. K borcení dochází vždy v jednom směru, kusy se musí do spárovky skládat vždy střídavě levá a pravá strana. Nejvýhodnější je sestavovat přířezy, střed ke středu a běl k běli. 57

57 Obr. 115: Spárovka Spojení na hladko (na tupou spáru) Tento způsob patří k nejjednoduššímu spojení, nebo-li nastavení materiálu na šířku. U tohoto spojení se hrany prken vzájemně slepí naplocho. Předpokladem kvalitně vyhotoveného spoje je správně, do pravého úhlu ohoblovaný materiál. Postup výroby : 1. Připravíme si materiál, který použijeme na výrobu spárovky. 2. Materiál si shoblujeme (postup viz. hoblování), abychom měli materiál v rovině a v úhlu. 3. Složíme si spárovku tak, že se budou skládat střídavě levá a pravá plocha, střed ke středu a běl k běli. 4. Označíme spárovku, pokud vyhotovujeme spárovek více, očíslujeme je. 5. Takto připravenou spárovku natřeme lepidlem, stáhneme a necháme vytvrdnout lepidlo. Obr. 116: Spojení na hladkou spáru Spojení na polodrážku U spojení na polodrážku má každé prkno na hranách střídavě polodrážku. Obě polodrážky mají stejné rozměry. Postup výroby : 1. Připravíme si materiál. 2. Materiál ohoblujeme tak, aby tloušťka u všech prken byla stejná. 3. Nastavíme si polodrážkovník ( výška polodrážky je polovina prkna, šířka polodrážky je libovolná, obvykle je stejná jako výška polodrážky). 4. Materiál si poskládáme (viz. složení spárovky) a naznačíme úhlovým znamením místo, kde odhoblujeme polodrážku. 5. Materiál si připevníme na hoblici. 6. Seřízeným polodrážkovníkem vyhoblujeme polodrážku. 7. Všechny polodrážky nakonec dočistíme římsovníkem. 58

58 Obr. 117: Spojení na polodrážku Spojení na vlastní pero a drážku Toto spojení se používá například při výrobě obložení, podlah apod.v materiálu je na jedné straně vyhotovena drážka a na druhé straně pero. Drážka u tohoto spojení by měla být trochu hlubší než šířka pera (vůle na lepidlo). Postup výroby : 1. Vybereme vhodný materiál na výrobu tohoto spoje. 2. Ohoblujeme všechny spojované kusy ( viz postup hoblování). 3. Tloušťku materiálu rozdělíme na třetiny. 4. Vezmeme drážkovník a nastavíme ho tím způsobem, aby šířka vyhotovené drážky byla asi 1/3 tloušťky materiálu, hloubka drážky asi ½ tloušťky materiálu (popřípadě 1 ½ tloušťky pera). 5. Takto nastaveným drážkovníkem vyhoblujeme drážky. 6. Po vyhoblování drážek seřídíme polodrážkovník na vyhoblování pera. Tloušťka pera činí 1/3 tloušťky materiálu, hloubka pera asi ½ tloušťky materiálu. 7. Seřízeným polodrážkovníkem vyhoblujeme na straně, kde není drážka dvě polodrážky z pravé a levé plochy tak, aby výsledným efektem vzniklo pero. 8. Celý spoj sesadíme a přebrousíme, případě zalepíme. Obr. 118: Spojení na vlastní pero a drážku 59

59 Spojení na vložené pero Při spojování na vložené pero je výsledný efekt a i příklad použití shodný s předchozím spojením na vlastní pero a drážku. Rozdíl je pouze v tom, že v materiálu se hoblují dvě drážky na obou koncích materiálu a pero se vkládá většinou z jiného materiálu (tvrdé dřevo, překližka, tvrdá dřevovláknitá deska, apod.). Postup výroby: 1. Vybereme materiál, označíme místa, kde budeme vyhotovovat spojení. 2. Ohoblujeme materiál (viz. postup hoblování) na stejnou tloušťku, šířka může být odlišná, délkově volíme stejné kusy. 3. Vyhotovíme si pero: šířka pera by měla činit 1-1 ¼ tloušťky desky, tloušťka pera asi 1/3 tloušťky desky. 4. Seřídíme si připravený drážkovník na vyhoblování drážek tím způsobem, že drážka bude hluboká jako 1/2 šířky pera. 5. Materiál připevníme do hoblice a vyhoblujeme drážkovníkem drážky (pravítko drážkovníku přikládáme na stranu úhlového znamení na všech kusech ). 6. Nakonec celý spoj sesadíme a přebrousíme. Obr. 119: Spojení na vložené pero a drážku Spojení na tupou spáru a kolíky Zvýšení pevnosti spojení na tupou spáru lze dosáhnout použitím kolíků ve spoji. Kromě toho jsou kolíky pomůckou při lepení (materiál nejezdí po sobe při stahování). Při vrtání otvorů nesmíme zapomenout připočítat k hloubce otvoru asi 2 mm vůli na lepidlo! Postup výroby : 1. Vyhoblujeme materiál (viz. postup hoblování) a označíme úhlovým znamením. 2. Tloušťku materiálu rozdělíme na polovinu na všech spojovaných kusech. 3. Rozpočítáme si počet kolíků, nakreslíme si místa budoucích otvorů na všechny spojované kusy( vždy měříme od stejné hrany na všech kusech, aby otvory byly shodné na všech kusech). 60

60 4. Truhlářským šídlem si označíme otvor a zároveň tak uděláme vedení pro vrták. 5. Do kolovrátku (vrtačky) upneme vhodný vrták ( vrtáku = kolíku). 6. Vyvrtáme otvory tak, aby hloubka byla ½ délky kolíku, délka kolíku = 5 x kolíku (viz tabulka č.2 ) a průměr kolíku 2/5 tloušťky dřeva. 7. Do vyvrtaných otvorů vložíme několik kolíků a spoj nasucho vyzkoušíme. 8. Všechny kolíky vytáhneme, natřeme otvory (na jednom kusu) lepidlem a narazíme do nich kolíky. 9. Protější kus namažeme lepidlem také a přiložíme na kus,ve kterém již kolíky máme nalepené, (úhlové znamení musí být na stejné straně). 10. Celý spoj stáhneme, setřeme vytlačené lepidlo. Obr. 120: Spojení na tupou spáru a kolíky Spoj na vložené čepy Uplatnění tohoto spoje v nábytkářství je minimální. Tento druh spojení je téměř shodný se spojením na kolíky, ale je pracnější. Ke spojování se zde využívá čep. Postup výroby : 1. Vyhoblujeme materiál (viz. postup hoblování) a označíme úhlovým znamením. 2. Tloušťku materiálu rozdělíme na polovinu na všech spojovaných kusech. 3. Rozpočítáme počet čepů, nakreslíme si místa budoucích dlabů na všechny spojované kusy( vždy měříme od stejné hrany na všech kusech, abychom otvory měli shodné na všech kusech). 4. Vyhotovíme čepy (nejčastěji z tvrdého dřeva), délka, šířka a tloušťka čepů je stejná jako u spojení na kolíky. 61

61 5. Všechny naznačené dlaby vydlabeme do určité hloubky (viz dlaby neprůchozí), hloubka dlabu = ½ délky čepu + asi 1mm vůle na lepidlo. 6. Vyhotovené dlaby dočistíme. 7. Nasucho vše složíme, zkontrolujeme a poté se vše zalepuje. Obr. 121: Vložené čepy Svlakování jednostranné Spárované desky zajišťujeme proti borcení - kroucení svlaky, které nám umožňují sesychání dřeva. Svlaky mají být pevné, proto se vyrábějí ze suchého, tvrdého dřeva. Dělají se dva druhy: ploché a vysoké. Svlak se do dvou třetin zasune rukou a zbývající jedna třetina se doráží gumovou paličkou. Svlaky se nemusí lepit, v případě zalepení lepíme pouze na jedné straně, a to maximálně do 1/3. Svlak se vyhotovuje minimálně 50 mm od okraje. Svlaková drážka není průběžná, ale končí asi 20 mm od okraje. Postup výroby: 1. Nastavíme si svlakovník (výška svlaku = 1/3 tloušťky desky, kde bude svlaková drážka). 2. Svlakovníkem vyhoblujeme svlak na předním konci o 2mm tenší a o 20mm osazený. 3. Podle vyhoblovaného svlaku narýsujeme svlakovou drážku rybinu. 4. Svlaková drážka bude také od přední hrany odsazena o 20 mm. 5. Svlakovou drážku pro lepší vedení pilky nařízneme dlátem a přední část (odsazení směrem dozadu) kousek oddlabeme, nesmíme však dlabat níž než do hloubky svlakové drážky. 6. Svlakovkou nařízneme drážku (na jedné straně pod úhlem, druhá zůstává v pravém úhlu). 7. Dlátem částečně oddlabeme svlakovou drážku. 8. Nastavíme si kocoura podle hloubky svlakové drážky. 9. Kocourem ohoblujeme stejnoměrně hlubokou svlakovou drážku. 62

62 10. Do vyhotovené svlakové drážky sesadíme svlak Obr. 122: Svlak jednostranný Svlakování oboustranné Tento druh spojení je oproti předchozímu spojení pevnější. Postup výroby : Je shodný s předchozím spojením ( svlakování jednostranné), s tím rozdílem, že se svlak hobluje na obou stranách. Obr. 123: Svlak oboustranný 63

63 10 Pomocné spojovací materiály a) hřebíky, b) vruty, c) šrouby, d) sponky, e) kolíky, f) lamely Spojování hřebíky Toto spojení se ve výrobě nábytku používá velni málo, např. při připevňování zad skříní, den zásuvek apod. Hřebíky se skládají z hlavy, dříku a špičky. Podle tvaru rozeznáváme několik druhů hřebíků: 1. stavební hřebík, 2. kolářský hřebík, 3. čalounický hřebík, 4. stavební hřebík se zápustnou hlavou, 5. hřebík bez hlavy. Hřebíky se prodávají na kg a značí se např. H 10x25. Písmeno značí, že se jedná o hřebík. První číslo udává průměr v milimetrech a druhé délku v milimetrech. Pevnost hřebíkových spojů závisí na několika činitelích - u masivních materiálů záleží na směru vnikání hřebíku do materiálu vzhledem k dřevním vláknům, - tloušťka hřebíku působí na pevnost spoje, - rozhodující je druh dřeviny kterou spojujeme, pevnějšího spojení dosáhneme při spojování tvrdého řeziva, Hlava Dřík Špička Obr. 124: Hřebík 10.2 Spojování vruty Vruty se používají především k upevňování kování apod. Spojování vruty je pevnější než spoj hřebíkový. Vruty jsou vyráběny z oceli. Vrut se skládá z hlavy, dříku a závitu. Značení je 64