VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA Mariánská 1100, Varnsdorf LOGISTIKA INFORMAČNÍ SYSTÉMY V LOGISTICE

Transkript

1 Jméno a příjmení: Školní rok: Třída: VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA Mariánská 1100, Varnsdorf LOGISTIKA INFORMAČNÍ SYSTÉMY V LOGISTICE 2007/2008 VI2 Petr VOPALECKÝ Číslo úlohy: Počet listů: Název úlohy a zadání: Informační systémy v logistice ZADÁNÍ: definice informace a rozdělení informací,automatická identifikace předmětů: optické systémy radiofrekvenční systémy induktivní systémy magnetické systémy hlasové systémy biometrické systémy Proveďte popis jednotlivých systému s praktickým uplatněním. Rozsah práce 10 stránek + normativ Word,připravit výukovou prezentaci v PowerPointu 1 13 Použitá literatura: [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] muzena.webgarden.cz/file/ Datum odevzdání: Hodnocení: Podpis vyučujícího: Odevzdáno dne: PEVNÝ DISK 1

2 Obsah Zadání Definice informace Příklady definic informace Logistika a informatika Optické systémy Radiofrekvenční systémy Induktivní systémy....9 Magnetické systémy Hlasové systémy Biometrické systémy Zadání Definice informace a rozdělení informací,automatická identifikace předmětů: optické systémy radiofrekvenční systémy induktivní systémy magnetické systémy hlasové systémy biometrické systémy Proveďte popis jednotlivých systému s praktickým uplatněním. Rozsah práce 10 stránek + normativ Word, připravit výukovou prezentaci v PowerPointu. Definice informace Slovo informace tvoří běžnou součást slovní zásoby - používáme je tak často, že už se ani nezamýšlíme nad jeho významem. Spíše než exaktní definici jsme zpravidla schopni uvést konkrétní příklady a na nich ukázat, že chápeme úlohu informace v životě. Nikdo z nás nepochybuje o tom, že člověk, který neumí zacházet s informacemi, by neobstál v současné informační společnosti. Zatímco však pro denní praxi s takovým intuitivním chápáním vystačíme, informační profesionál potřebuje hlubší teoretické znalosti. Pojem informace patří k nejobecnějším kategoriím současné vědy i filozofie, řadí se mezi takové pojmy jako hmota, vědomí, myšlení, poznání, pohyb, čas. Podle toho, v kterém vědním oboru nebo v které oblasti lidské činnosti se používá, jsou aplikovány specifické přístupy ke zkoumání informace a jsou k dispozici různé způsoby jejího definování. V latině, která dala světu termín informace, se sloveso informo, -are, -avi, -atum používalo k vyjádření následujících činností: formovat, utvářet, vzdělávat, upravovat, podávat představu (pojem) něčeho. Podstatné jméno informatio, -onis, f. pak označovalo představu, obrys, výklad, poučení. V dnešním jazyce však je význam slova posunut a my už nevystačíme s jeho interpretací v tom smyslu, jak mu rozuměli staří Římané. 2

3 Příklady definic informace 1. Laický, každodenní pohled na informaci a) Sdělení, zpráva b) Jazykový projev vybudovaný na principu informačního slohového postupu, ve kterém se co nejobjektivněji věcně a dokumentaristicky konstatují určitá fakta c) Znalost sdílená tím, že se komunikuje - to, co my víme (sdělitelná znalost) 2. Filozofické pojetí informace a) Vlastnost hmotné reality být uspořádán a její schopnost uspořádávat (forma existence hmoty vedle prostoru, času a pohybu) b) Vnímatelný obsah poznaného nebo předpokládaného obrazu skutečnosti, který je možno využít pro život člověka c) Potenciálně komunikovatelný poznatek o objektivní realitě d) Poznatek o určité skutečnosti, předmětu nebo jevu zachyceném ve zpřístupnitelné formě využitelný při přizpůsobování se člověka životnímu prostředí e) Význam přiřazený obrazům, údajům a z nich utvořeným lidským celkům. Informace představuje míru uspořádanosti systémů na rozdíl od entropie, tj. míry neuspořádanosti 3. Komunikační pojetí informace a) Obsah procesu lidské komunikace, odevzdávání a přijímání oznámení, jejich přenos osobním kontaktem, zvukem, signálem a prostředky masové komunikace b) Každý znakový projev, který má smysl pro komunikátora i příjemce c) Objektivní obsah komunikace mezi souvisejícími hmotnými objekty, projevující se změnou stavu těchto objektů 4. Kybernetické pojetí informace a) Název pro obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním. Proces přijímání a využívání informace je procesem našeho přizpůsobování k nahodilostem vnějšího prostředí a aktivního života v tomto prostředí b) Zpráva o objektivní realitě, která funguje jako zpětná vazba c) Část pozvání, která se používá k orientaci, k aktivní činnosti, k řízení s cílem zachovat kvalitativní specifičnost systému a tento systém zdokonalovat a rozvíjet d) Proces, kdy určitý systém předává jinému systému pomocí signálů zprávu, která nějakým způsobem mění stav přijímacího systému 5. Matematický přístup k informaci a) Energetická veličina, jejíž hodnota je úměrná zmenšení entropie systému b) Poznatek, který omezuje nebo odstraňuje nejistotu týkající se výskytu určitého jevu z dané množiny možných jevů c) Obsah zprávy, který je definován jako záporný dvojkový logaritmus její pravděpodobnosti 3

4 Logistika a informatika Logistika je považována za integrované plánování, formování, provádění a kontrolování hmotných a s nimi spojených informačních toků od dodavatele do podniku, uvnitř podniku a od podniku k odběrateli. Řízení hmotných toků v širokých souvislostech, které tvoří jádro předmětu logistiky, je nemyslitelné bez odpovídajícího technického zabezpečení výpočetní a telekomunikační technikou provázenou technologiemi automatické identifikace, robotizace, uplatňování prvků umělé inteligence, představující základní směry technického pozadí logistických procesů. Mezi technickými prostředky významné místo zastávají počítače a počítačové sítě se softwarovým vybavením na vysoké úrovni. Ze softwarových prostředků zvláštní důležitost připadá databázovým systémům a speciálnímu programovému vybavení pro řešení specifických problémů - tzv. expertním systémům. Propojení hmotných toků s informačními toky vytváří integraci, která přináší kýžený efekt v ziskovém uspokojování subjektů podnikajících na trzích jednotlivých zemí. Pomocí počítačů se kontroluje pohyb zboží od příchodu do podniku, přes jeho kontrolování, vytvoření skladových manipulačních jednotek, naskladnění, vyskladnění do výrobního procesu či pro kompletační pracoviště, až po jeho zabalení, expedici a naložení na dopravní prostředek. Díky přístupům do databází odběratelů a dodavatelů se doplňuje řízení informačního procesu na úroveň, z níž se efektivněji působí na ovlivňování finanční a důchodové situace podniku. Čas je tak ovládán ve smyslu zkracování průběžných dob a zvyšování pohotovosti dodávek a jeho prostřednictvím je řízen obrat a množství kapitálu potřebného k uskutečňování hospodářských operací. Logistický informační systém poskytuje ekonomické nástroje pro řízení, pomáhá objektivizovat úroveň efektivity logistiky, likviduje nadbytečné operace a postupy (což se samozřejmě nemusí vždy všem zúčastněným líbit). Dále podporuje optimalizaci finančních nákladů sledováním životních cyklů materiálu, výrobků a služeb počínaje nákupem a konče spotřebou nebo likvidací. Zabezpečuje nepřetržitou dosažitelnost potřebných řídicích informací v reálném čase. Umožňuje řízenou komunikaci s ostatními informačními systémy podniku. V logistických systémech platí, že materiálový tok může být jen tak rychlý, cílený a včasný, jako je tok informací, který ho doprovází. Pohyb informací je zprostředkován pohybem nosičů informací. Po informacích se žádá, aby nejen sledovaly, doprovázely a následovaly toky materiálu, ale aby samy předbíhaly tyto toky, a tím umožňovaly zvyšování produktivity. Informační řetězec se stává koordinujícím prvkem logistického řetězce a výpočetní technika se stává základním prvkem logistiky. Operace sběru, zpracování, přenosu a uchovávání informací mají v logistice stejnou důležitost jako operace s hmotným zbožím. Sběr údajů a jejich vkládání do systému musí probíhat vždy v místě jejich vzniku, kde je z nich okamžitý užitek. Počítače se v logistických systémech nasazují zejména: v oblasti služeb zákazníkům; v řízení technologických procesů (pružné výrobní systémy, automatické sklady); při sledování pohybu zboží. V čím větším měřítku jsou použity počítače pro řízení materiálových toků, tím větší počet údajů je možno o jejich průběhu získat, zpracovat, uložit a využít pro jejich řízení. Informační toky se pohybují po proudu toku zboží, jsou však mnohem více rozděleny, vytvářejí četné funkční smyčky, nebo zasahují do oblastí, do kterých vůbec toky zboží nevcházejí. Vztahy mezi dodavateli a odběrateli, popřípadě zasílateli, kteří vstupují do vztahů jako mezičlánek, jsou zdokonalovány odpovídajícím počítačovým a komunikačním propojením. Aby mohli účastníci vstoupit do informačního řetězce, musí se dohodnout na stanovení rozsahu a druhu potřebných informací, vytvořit pro to odpovídající organizační opatření a dosáhnout tak organizační kompatibility. Předpokládá to použití jednotného systému pravidel pro řízení optimálního provádění jednotlivých operací u všech partnerů zúčastněných v řetězci. Příklad významu výpočetní techniky pro logistické procesy operativní úrovně uvnitř podniku je na přiloženém obrázku. Podstatný obsah informací tvoří: data vázaná k produktu - vývoj z hlediska historie i budoucnosti, možnosti substitucí, výrobní postupy, data o dodavatelích surovin k tomuto produktu; 4

5 data o dodavatelích - podíl na trhu, sídlo, technologické vybavení, flexibilita dodávek, spolehlivost, kapitálová struktura, likvidita; data o nabídce - sortiment a množství, ceny, dodací lhůty, regionální rozdělení nabízejících, vliv státu; informace z komunikace s obchodními partnery - kontakty, kontaktní osoby, termíny, adresy, tvorba hromadné korespondence, dopisy, formuláře, dokumenty, sledování aktivit a projektů; souhrnná hospodářská data - stav zakázek, konjunkturní vlivy, vývoj mezd v odvětví; informace o konkurenci na nákupním trhu - počet firem, jaké firmy, nákupní zvyky, vývoj poptávky; nákupní cesty - síť distributorů, vývoj v obchodě a u zprostředkovatelů nákupů; informace o právních rámcových podmínkách - normy pro přepravu zboží (zejména ve vztahu k zahraničí), pracovní zákony, stavební zákony. Pro řešení jednotlivých úkolů logistiky existuje dnes řada programových produktů, které zaručují vysokou míru integrace materiálových a informačních toků. Je to např. softwarové vybavení pro řízení výroby, výpočet tržeb, řízení zásob, řízení kvality, vyřizování objednávek, řízení nákupu a pro řízení toku zboží. Optické systémy Právě tak jako například písmo (strojově čitelné systémem OCR) jsou optické kódy vlastně jednoduché optické digitální paměti. Klasické a převážně pouze pro čtení určené čárové kódy patří do rodiny optických kódovacích postupů. Nejběžnější je jednorozměrný lineární kód (1D) viz. obrázek 1.0, novější jsou dvourozměrné (2D) viz obrázek 1.1 kódy v různých modifikacích, například sloupcové nebo maticové. U nejnovějších třírozměrných (3D) kódů je třetím rozměrem je barva. Optické postupy kódují data pomocí barevných oblastí různé šířky nebo kontrastem či barvou odlišitelných ploch. Pro čtení musí být kódy viditelné (lze číst až na vzdálenost ). Optické kódovací postupy byly již standardizovány pro různé druhy použití a obory z hlediska zobrazení kódu a s tím spojených datových struktur. Příkladem je kód EAN 128 známý ze spotřebitelského zboží, který umožňuje užitím většího množství tzv. zaznamenávačů dat nebo klíčů umístit na poměrně malou etiketu čárového kódu velké množství dat Plošný kód (2D) se užívá například u poštovních známek nebo ke značení desek plošných spojů, kde je pro obvyklé čárové kódy málo místa. Zpravidla je tištěn na papírových etiketách, snášejících teploty pájení. Nověji se vypaluje laserem přímo na desky, a dokonce se tak značí i potiskovací šablony. Mezi přednosti optických kódovacích postupů patří laciné etikety, standardizované techniky a velké rozšíření. Nevýhodné je oproti tomu poměrně malé množství zaznamenaných dat, zpravidla jen čtecí přístup k datům, nutnost přímé viditelnosti mezi etiketou a čtečkou a malá odolnost proti nepříznivým vlivům okolí. obrázek 1.0 5

6 obrázek 1.1 Radiofrekvenční systémy Rádiová identifikace provádí přenos dat elektromagnetickými vlnami mezi nosičem dat a vyhodnocovací jednotkou, a to oběma směry. Systémy RFID sestávají se ze dvou základních částí: nosiče dat (transpondéru) a čtečky (případně kombinované se zapisovací jednotkou), která je vybavena příslušnými programy. Systémy RFID jsou schopny vykonávat nejen běžné identifikační rozpoznávací úkoly, nýbrž i dokumentaci při průmyslovém použití. V praxi se uplatňují různé uživatelské varianty systémů RFID, které se vyznačují odlišným uspořádáním a používanými přenosovými postupy. Různorodost systémů RFID demonstruje tab. 2 s přehledem technických parametrů dosud známých systémů RFID. Pro využití systémů RFID jsou důležité i další vlastnosti a funkce, kterými se odlišují od optických kódovacích postupů. Významnou předností je možnost změny dat. Transpondéry typu Read and Write dovolují editovat zapsaná data a doplňovat je o další, například o informace o historii výroby, pohybu zboží. Také kapacita oproti optickým kódům je mnohem větší (dnes 32 kbyte). Další výhodou RFID je možnost současného čtení informací z většího množství transpondérů (50 až 70) v dané oblasti (tzv. multitagging) Kombinovaným přístrojem lze jednotlivé transpondéry vyhledat a zaznamenat na ně potřebná data. Podstatně větší než u optických postupů je u RFID rychlost čtení a zaznamenávání dat, která však závisí na rychlosti přenosu dat a s tím spojeným kmitočtovým rozsahem transpondéru. Velký význam má jednoznačná identifikace transpondéru. Transpondéry mají nezaměnitelné označení, které jednoznačně identifikuje použitý čip (důležité pro multitagging a sledování transpondérů). Vzdálenost čtení se pohybuje v závislosti na použitých přenosových kmitočtech a zásobování energií (aktivní nebo pasivní) od do několika metrů. Vzhledem k tomu, že mezi čtecím (resp. zaznamenávacím) přístrojem a transpondérem nemusí být přímá viditelnost, lze volit téměř libovolné umístění transpondéru na identifikovaném objektu (i uvnitř). Čitelnost transpondéru je závislá na orientaci jeho antény ke stávající elektrické složce elektromagnetického pole odezva je úměrná úhlu mezi elektrickou složkou a anténou transpondéru. 6

7 Významným kritériem pro volbu metody identifikace je vliv okolí. Kovy nacházející se v oblasti elektromagnetického pole systému RFID mají zpravidla utlumující účinek, a tedy záporný vliv na stávající elektromagnetické pole (indukce vířivých proudů). Na druhé straně však mohou být kovy použity jako reflektory pole, a mají tak kladný vliv. Jinak však není provoz systémů RFID téměř vůbec ovlivňován vnějšími podmínkami, jako jsou špína, vlhkost, teplota, nárazy nebo poškrábání povrchu. Oproti etiketám s optickými kódy mají transpondéry dlouhou životnost u aktivních transpondérů až deset let nebo až jeden milion čtecích a zaznamenávacích cyklů. Cena transpondéru je oproti nosičům optických kódů mnohem vyšší, takže nasazení musí být spojeno s optimálním využitím jeho vlastností. Zlevnění se dá očekávat vlivem dalšího technologického vývoje a masovou výrobou. Cílem je, aby pasivní transpondér stál v přepočtu 6 Kč. Cena čtečky (případně kombinované se zaznamenávacím zařízením) závisí na použitých anténách, potřebném výkonu, přenosových kmitočtech a použité inteligence přístroje. Jednoduché příruční přístroje mají cenu srovnatelnou s dnešními čtečkami čárového kódu. Na obrázku 1.2 vidíme subminiaturní transpondér RFID, který je umístěn v hlavičce šroubu. obrázek 1.2 Napájení transpondéru Kapacita datové paměti Programovatelnost transpondéru Režim práce systému RFID Modulace pro přenos dat Postupy pro kódování dat Provedení transpondéru Přenosová pásma Technické parametry systému RFID aktivní vestavěnou baterií, pasivní induktivní vazbou s vysílačem čtečky 32 kbyte i (jedno nebo vícebitový transpondér) pouze čtení, čtecí a zapisovací nebo pro jedno zapsání a vícenásobné čtení plný duplex, poloduplex nebo sekvenční amplitudová, kmitočtová, impulzivní: PSK, Spread Scectrum, Frequency Hopping NRZ, Manchester, Miller kartička, etiketa, disk, skleněná rourka, vestavěný transpondér v oblasti kmitočtů dlouhých, krátkých a ultrakrátkých vln [khz, Mhz, GHz] tabulka 1.0 7

8 Induktivní systémy Automatický identifikační je pasivní identifikační systém umožňující čtení i zápis. Byl vyvinut za účelem poskytnutí efektivního řešení mnoha průmyslových a logistických aplikací. Odolnost vůči vibracím a stupeň krytí IP67 dovolují mimo jiné například montáž i na vysokozdvižné vozíky. Řadě uživatelů umožnil systém stoprocentní kontrolu nad skladovým hospodářstvím. Velké spektrum výběru datových nosičů, kompaktní rozměry centrálních jednotek a antén umožňují snadno vyřešit logistiku v automatických výrobních a montážních linkách. Bezdrátová komunikace probíhá ve frekvenčním pásmu 125 khz a to prostřednictvím stacionárních centrálních jednotek (obrázek 1.3) nebo ručních zařízení. Centrální jednotka umožňuje připojení až čtyř antén. Pro komunikaci s nadřazeným systémem slouží standardní průmyslová rozhraní a digitální vstupy/výstupy. Pomocí terminálového portu je změna nastavení, správa a diagnostika systému snadnou záležitostí. Inteligentní konfigurační programové vybavení umožňuje velmi jednoduchou instalaci a nastavení systému kvalifikovanou osobou zákazníka. Velkou výhodou je nyní možnost automatického naladění antény přímo na místě pomocí nového programu. To umožňuje mimo jiné i optimalizaci již instalovaných systémů s přihlédnutím ke konkrétním provozním podmínkám. Funguje na rozhraní: sériová rozhraní RS232, RS485, RS422 Profibus-DP Interbus-S obrázek 1.3 Antény jsou pasivní (obrázek 1.4). V každé jednotlivé anténě tohoto systému je pouze induktivní část jeho rezonančního obvodu. Obecně jsou antény určeny pro použití ve volném vzduchovém prostředí. Jsou ale dostupné rovněž speciální antény určené k montáži na kov. Vzdálenost, na kterou je schopna centrální jednotka s datovým nosičem komunikovat je mimo jiné závislá i na velikosti a provedení antény. Pro větší vzdálenosti se používají standardní rámové antény, zatímco v automatických linkách nacházejí uplatnění antény s malou komunikační vzdáleností, často v pouzdrech klasických induktivních snímačů. obrázek 1.4 8

9 K dispozici je celá řada datových nosičů, které jsou určeny pro nejrůznější aplikace. Liší se jak provedením pouzdra, tak velikostí paměti a vzdáleností na jakou jsou schopny komunikovat. Datové nosiče neobsahují baterii (obrázek 1.5). Veškerá potřebná energie se získává z elektromagnetického pole antény. Anténa slouží rovněž jako přijímač signálu modulovaného datovým nosičem. Signál je následně v centrální jednotce dekódován. Vestavěný napěťový regulátor chrání čip a umožňuje široký rozsah čtecích vzdáleností, od nuly až po maximální. Malá pouzdra těchto datových nosičů mohou být vyrobena z různých materiálů, například PVC, PET a Bio-sklo. obrázek 1.5 Magnetické systémy Zapisovač magnetických karet je ideální pro bankovní automatizace, vstupní bezpečnostní kontroly, docházkové systémy a pro mnoho dalších druhů aplikací. Nyní musí splňovat standardy ISO. Je schopný číst i zapisovat do všech tří stop. Je kompatibilní s rozhraním RS-232 a je k němu přikládán volně šiřitelný ovládací software. Tento zapisovač je použitelný pro nízko koercivní karty. Magnetický proužek je ve dvou možných provedeních podle intenzity magnetického záznamu: LoCo (Low Coercivity): nižší odolnost proti vlivu vnějšího magnetického pole, nízká hustota záznamu HiCo (High Coercivity): vysoká odolnost proti vlivu vnějšího magnetického pole, vysoká hustota záznamu obrázek 1.6 9

10 Hlasové systémy Hlasem ovládané terminály umožňují ve vhodných aplikacích zvýšení produktivity práce (běžně 10-15%, často i více) a přesnosti operací (běžně na 99.99%), při až 50% snížení nákladů na zaškolení obsluhy. V mnoha případech umožňují hlasové terminály nahrazení papírových dokumentů i manipulaci se snímačem čárových kódů a v budoucnu mohou také velmi dobře doplňovat moderní identifikační technologie. Výhodou hlasových aplikací proti snímání čárových kódů je především volnost obou rukou a koncentrace zraku operátora například pro jakoukoliv manipulaci s břemeny. Tato výhoda je ještě výraznější v prostředích, kde je nepraktické či téměř nemožné pracovat se skenerem či příručním terminálem (např. v extrémních klimatických podmínkách). Hlasová aplikace vede v daném kontextu pouze nejnutnější jednoduchý dialog a například pro potvrzení identifikace na obalu zboží stačí přečíst terminálu jen několik významných číslic/znaků (místo snímání celého kódu). Terminály ovšem umožňují i připojení RS232 periférií (skener, tiskárna, ), je-li jejich použití užitečné. Typickou efektivní hlasovou aplikací je vychystávání zboží ve velkých distribučních centrech řízených WMS softwarem, kde jsou běžně implementovány i další hlasem řízené operace, jako doplňování, naskladňování apod. Kromě distribučních center jsou dalším velmi vhodným prostředím pro hlasové aplikace například chladírny, mrazírny a vůbec prostředí s extrémní teplotou či vlhkostí nebo prašností. Jsou možné i aplikace ve výrobě, podporující manipulace s materiálem. Jednoduše všude, kde je maximální potřeba volných rukou a koncentrace zraku operátora. Oblíbenými menšími aplikacemi jsou také například pravidelné kontroly zařízení v automobilovém a leteckém průmyslu nebo kontroly technologických celků (vše na bázi procházení předem připravených kontrolních seznamů nebo diagramů) Při rozpoznávání hlasových povelů nezáleží na jazyku a terminály mohou odpovídat kromě češtiny i několika světovými jazyky. Každý nový operátor musí terminál nejprve naučit svou výslovnost hlasových povelů (obvykle slov/frází, tj minut učení), přičemž asi čtvrtina frází bývá využívána nejčastěji. V provozu pak probíhá co nejjednodušší dialog operátora s aplikací, která by mu měla prostřednictvím aplikačního serveru kdykoliv umožnit zjistit jakou práci má v daný okamžik provést, kde a s jakými prostředky, tak aby nebyl potřeba žádný papírový dokument a jeho odškrtávání. Řízení dialogu může převzít aplikace, která pak co nejefektivněji poskytuje operátorovi informace potřebné k práci a operátor už pouze při práci stručně potvrzuje jednotlivé kroky. Terminálová část aplikace může být i do určité míry nezávislá na dostupnosti WIFI sítě a s podnikovým systémem může komunikovat dávkově vše záleží na formě implementace. obrázek

11 Biometrické systémy Jako celá řada nových technologií, rovněž biometrické techniky vznikly nejprve pro potřeby prostředí, která vyžadují vysoký stupeň zabezpečení - pro armádu a pro státní správu. Postupně se začaly rozšiřovat dále, používají se například při kontrole na hranicích, při on-line obchodování nebo pro bezpečný přístup do počítačových sítí a systémů. Biometrické techniky nejen ověří identitu majitele účtu, ale zajistí i skutečnou přítomnost oprávněného majitele účtu při verifikaci. Což u kombinace karta - PIN nemusí vždy platit. Není to tak dávno, co naším tiskem proběhla zpráva o nelegálních pokusech kopírování platebních karet včetně zjištění PIN. A zvyk poznamenat si PIN pro jistotu přímo na kartu taky ještě nevymizel. Biometrická identifikace má oproti PIN tyto výhody: ověřuje identitu skutečně přítomného majitele účtu nelze ji zapomenout nebo ztratit je variabilní - k identifikaci lze využít různých částí těla (oko, prst, dlaň...) objekt verifikace nelze zcizit ani zkopírovat (zde pochopitelně musíme abstrahovat od drastických metod popularizovaných zejména ve sci-fi filmech) identifikace může být rychlejší než s PIN Finanční instituce nezůstávají v tomto trendu pozadu. Kromě tradiční identifikace pomocí karty a PIN používají některé banky identifikaci kartou/pin a biometrickou technikou. Jedním ze základních činitelů, který ovlivňuje používání biometrických systémů v samoobslužném bankovnictví, je velikost databáze klientů. Ta se obvykle pohybuje v řádu milionů uživatelů. Vyhledat v takovém množství správného klienta je náročné na čas. Aby byl čas verifikace co nejkratší, používá se postup, kdy klient nejprve "zadá svou identitu" - přihlásí se do systému vložením karty do bankomatu nebo jiným způsobem. Systém pak na základě této zadané identity vyhledá v databázi klientovu předlohu a porovná ji s biometrickým záznamem pořízeným na terminálu. Z uvedeného vyplývá nezbytnost pořízení předlohy obsahující biometrický identifikační záznam klienta, který se pak porovnává. Snímání charakteristik klientů pro generování předloh může probíhat samoobslužně podle návodu. Jsou-li takto pořízené údaje nedostatečné - k tomu může dojít, chybějí-li zkušenosti klienta s biometrickými systémy - je vhodná asistence personálu. Kvalita předlohy je pro správné fungování biometrické identifikace klíčová! Dobu potřebnou k ověření identity ovlivňuje velikost předlohy, místo jejího uložení a místo vlastního ověření identity. Existují čtyři možné kombinace: lokální uložení a lokální ověření: předloha je uložena na čipové kartě a aktuální biometrické měření je porovnáno s touto předlohou; jde o nejrychlejší způsob lokální uložení a ověření na terminálu: předloha uložená na kartě je zkopírována na terminál, kde proběhne ověření podle aktuálního biometrického měření uložení v databázi a ověření na terminálu: předloha je uložena v databázi, na základě zadané identity je vyhledána, zkopírována na terminál a tam porovnána s aktuálním biometrickým měřením uložení v databázi a ověření mimo terminál: předloha je opět uložena v databázi, je vyhledána na základě zadané identity a na hostitelském serveru dojde k ověření podle aktuálního biometrického měření Následující přehled biometrických metod obsahuje pouze ty, jež mají předpoklady pro použití v samoobslužném bankovnictví. Ostatní metody jsou méně vhodné, zejména pro velikost záznamového zařízení, které by se na limitovanou plochu bankomatu prostě nevešlo (geometrie dlaně, dynamika psaní na klávesnici), nebo pro uživatelsky málo příjemný proces pořizování biometrického záznamu, například u snímání sítnice. 11

12 SNÍMÁNÍ OTISKU PRSTU Technologie snímající otisk prstu nepracují s celým otiskem, ale pouze s jeho typickými prvky. Zrychluje se tak zpracování a minimalizuje velikost pořízeného záznamu. Vybrané části otisku obsahují podrobnosti - nepravidelnosti, které narušují jinak jednolitou strukturu papilárních linií. Při prvním biometrickém měření (zavádění uživatele) je třeba dbát na správné umístění prstu na snímači. Výsledný záznam může ovlivnit také tlak prstu na snímač, studené, suché, nebo špinavé prsty. Instalace snímače otisku prstů v bankomatu je možná. Optické typy skenerů vyžadují větší hloubku, většinou 5 až 6 cm. Problémy může způsobit nečistota a latentní otisky. Uživatelům může činit potíže umístit správně prst na snímač. Zavádění předloh je jednoduché, není náročné na čas ani na instruktáž, ale je třeba sledovat kvalitu pořízených vzorků. Snímač může být poškozen, ať už neúmyslně nebo záměrně. Při podvodech může dojít k pokusu o nasnímání useknutého prstu nebo latentních otisků. Řešením a prevencí je například detekce živého prstu, případně umístění snímače na kartu. Velikost pořízených předloh je byte. ROZPOZNÁNÍ OBLIČEJE Biometrické systémy pro rozpoznání tváře snímají ty části obličeje, které v krátkodobém horizontu vykazují nejmenší změny - oční důlky, lícní kosti, ústa. Kamera lokalizuje obličej a nasnímá jeho typické rysy. Lze pořídit image obličeje jak stacionárního, tak pohybujícího se subjektu. Kamery jsou bezkontaktní zařízení, které uživatel zná a nečiní mu problémy nechat se vyfotografovat. Problémy při snímání mohou vzniknout, pokud snímaná osoba nespolupracuje, obličej je zachycen v nevhodném úhlu, kamera lokalizovala jiný obličej, nebo nevyhovují světelné podmínky. Nedoporučuje se používání kamer bez vědomí snímané osoby. Instalace systému pro snímání obličeje v bankomatu je reálná a snímací zařízení (kamera) často již bývá v bankomatu umístěno. Jeho použití je snadné a problémy s umístěním kamery jsou menší, než u snímače otisku prstu. Nároky na spolupráci s klientem jsou minimální. Důležité je správné osvětlení okolí - ideální je silné světlo zepředu a méně světla zezadu. Většina systémů také obsahuje ověření trojrozměrnosti snímaného obrazu jako prevenci před zneužitím pomocí fotografie či dokonce kresby. Dalším podvodem může být použití masky, uživatel také může být přinucen k nasnímání násilím. V úvahu připadá rovněž příslušná analogie k uříznutému prstu. Velikost předloh je od 84 do 1300 byte. SNÍMÁNÍ OČNÍ DUHOVKY Verifikace podle snímku oční duhovky je jednou z rozšířenějších biometrických metod, která si již našla své místo i v samoobslužných terminálech. Tato technika identifikuje uživatele podle základní paprskovité struktury a dalších viditelných charakteristik duhovky, jako jsou pihy, rýhy, prohlubně, kruhy, korona. Oční duhovka se vytváří ještě před narozením a během života se nemění (s výjimkou některých očních chorob nebo úrazů hlavy). Předloha získaná nasnímáním duhovky má velikost 512 byte. Pokud je kvalitní, možnost chybné identifikace je nepatrná. Právě pořízení kvalitní předlohy může být problémem této metody, protože je k němu potřebná dobrá spolupráce uživatele. Dioptrické brýle nevadí. Důležité je správné osvětlení a dobrá kamera. Pilotní provozy identifikace podle oční duhovky na bankomatech už proběhly. Zdá se, že hlavní překážkou rychlého rozšíření této metody je její cena a velikost záznamového zařízení. Z hlediska spolehlivosti a výkonnosti je to však nejlepší metoda. Snímaný objekt je stabilní, záznamové zařízení bezkontaktní a nenásilné, což je jeho výhodou. Samozřejmě existuje riziko zneužití brutálním způsobem, názornou ukázku předvedl Wesley Snipes ve filmu Demolition Man. Novější systémy již vyžadují reakci oka během snímání. 12

13 ROZPOZNÁNÍ HLASU Biometrické systémy založené na rozpoznání hlasu jsou velmi atraktivní, protože jsou bezkontaktní a uživatelsky příjemné. Jejich nedostatkem je zdlouhavý proces zavádění uživatelů, existence lokálních převodníků a akustických zařízení a možné zkreslení záznamu v důsledku onemocnění uživatele, stresu nebo jiného tempa mluvy. Výhodou je nízká cena převodníků, snadnost jejich používání a již existující využívání v telefonech, počítačích a podobně. Rozpoznání hlasu bývá často zmiňováno jako doplňková biometrická metoda ke snímání obličeje a/nebo otisku prstu. Integrace hlasových senzorů do bankomatu by měla být snadná. Navíc v dnešní době mobilních telefonů by senzory vůbec nemusely být instalovány v bankomatu. Kvalitu záznamu negativně ovlivňují ruchy okolí. Ty lze odstranit sluchátkem, které však generuje další problémy, jež se týkají zejména hygieny používání sluchátka. Zavádění uživatelů přímo u bankomatu je zdlouhavé, je vhodnější přesunout jej jinam. Opět se zde nabízejí mobilní telefony. Přítomnost školeného personálu proces usnadňuje a urychluje. Zneužití násilím zde nehrozí. Přinutit někoho násilím k hlasové identifikaci je obtížné, protože stres a násilí mohou změnit uživatelův hlas tak, že jej systém nerozpozná. Možné jsou pokusy o podvod pomocí nahraného hlasového záznamu, někteří výrobci však již své systémy vybavují detektory rekordérů. SNÍMÁNÍ DYNAMIKY PODPISU Ověření identity podpisem se těší vysoké oblibě uživatelů a je kladně přijímáno. Kupodivu se tato obliba neprojevila v případě biometrické identifikace pomocí podpisu. Je to možná tím, že biometrické systémy pracující s podpisem využívají speciální pero (stylus), jehož používání vyžaduje určitou praxi. Biometrický záznam podpisu sleduje rychlost podpisu, mezery, skupiny písmen, tlak na podložku a další. Instalace tohoto systému v bankomatech je velice atraktivní v důsledku historické praxe identifikace podpisem v bankovnictví. Podložka pro podpis (tablet) je malá a pero (stylus) může mít konektor pro připojení do bankomatu. 13