Vstup Turecka do Evropské unie

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav slavistiky Balkanistika Barbora Podolníková Vstup Turecka do Evropské unie Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D

2 Obsah 1 Úvod Turecko-země mezi Evropou a Asií Turecko: přistupující země EU Důvody pro vstup Turecka do EU Důvody proti vstupu Turecka do EU Vztahy mezi EU a Tureckem Politický profil Turecka Ekonomický profil Turecka Cesta Turecka do EU Prověřování Turecka Smluvní vztahy a hlavní kroky vůči EU Podpora Turecka ze strany EU Turecko členem nebo jen partnerem EU? Vstupní jednání Turecka s EU Vyjednávací rámec Některé z hlavních problémů, které ztěžují Turecku cestu do EU Kyperský problém Kurdský a arménský problém Pohled na problém českýma očima Budoucnost Evropy, euroústava, spojenci a odpůrci Turecka ve vstupu do EU Vztahy Turecka s okolními balkánskými zeměmi Řecko Bulharsko Závěr Literatura Prameny

3 Úvod Otázka vstupu Turecka do Evropské unie je téma aktuální. Zabývá se jím spousta médií, politiků a zaslouží si pozornost široké veřejnosti. O tom, jestli má Turecko vstoupit do Evropské unie, probíhají diskuze již několik desítek let. Turecko podalo oficiální přihlášku do ES 1 v roce 1987, ale oficiální status kandidátské země dostalo až po summitu v Helsinkách v roce Evropská unie dodržela předem plánovaný termín a 3. října 2005 zahájila s Tureckem vstupní rozhovory. Některé země ale se zahájením vstupních rozhovorů od začátku nesouhlasily a tak například Rakousko se do poslední chvíle snažilo, aby výsledkem přístupových jednání nebylo plné členství Turecka v EU, ale jen jistá forma přidružení. Tento návrh se nakonec prosadit nepodařilo. 2 Neočekává se, že by cesta Turecka do EU byla snadná a doba trvání přístupových rozhovorů se odhaduje na nejméně deset let. 3 V případě, že by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí, není podle zastánců vstupu Turecka do EU, možné jeho vstup oddalovat. Vstup do Evropské unie by byl pro Turecko také odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a pokrok v oblasti ochrany lidských práv. Kritici Turecka v EU argumentují tím, že jeho podstatná část leží mimo Evropu a že má velmi špatné vztahy s Kyprem a sousední Arménií. 4 Také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují na etnické spory s tureckými Kurdy. Vstup Turecka do Unie patří zajisté mezi nejsložitější výzvy, se kterými se Evropská unie v současnosti potýká, z toho důvodu, že se do určité míry dotýká podstaty jejího smyslu a budoucnosti. Stejně tak by se ale dalo nalézt mnoho důvodů, proč je vstup Turecka do EU ve své podstatě nevyhnutelný. Nejzásadnější otázkou je stále to, jestli je Turecko evropskou zemí? Přece jen leží v Evropě svou, rozlohou 5 podstatně menší částí. Turecko je ale jako člen NATO dlouhou dobu politickou součástí Evropy. Je strategicky klíčovou zemí pro Evropu, díky své poloze pomyslného mostu mezi Evropou a Asií. Turecko si také nenechalo ujít příležitost na získání vlivu v Kaspickém regionu, 6 který je pro něho strategicky důležitý. Vede přes něho největší 1 Evropské společenství 2 O návrhu tzv. privilegovaného partnerství pojednává kap. 3, Turecko členem nebo jen partnerem EU? 3 Dostupné z Přístupové rozhovory Turecka s EU začaly, Arménie sousedí s Tureckem na jeho východní hranici. 5 Viz. 1.1 Turecko-země mezi Evropou a Asií 6 Obsáhlý region tvořený třemi nově nezávislými republikami jižního Kavkazu (Ázerbájdžánem, Gruzií, Arménií) a pěti středoasijskými státy (Kazachstánem, Turkmenistánem, Uzbekistánem, Tádžikistánem, Kyrgyzstá- 3

4 ropovod od Kaspického moře a tato ropná cesta je zcela mimo území Ruska, na kterém je v současnosti Evropa, ač nerada, energeticky závislá. 7 S geografickou polohou Turecka souvisí především obava ze skutečnosti, že EU by hraničila s problematickými zeměmi Středního východu. Obavy pramení zejména z přílivu imigrantů, hrozeb teroristů, pašování zbraní a obchodu s drogami. Pravdou ale zůstává to, že tyto problémy tu budou i tehdy, pokud Turecko do EU nevstoupí. Naopak, kdyby členské země EU chránily společně jihovýchodní hranici, tato rizika by se eliminovala. Dalším argumentem proti členství Turecka v EU je jeho chudoba a zaostalost v záležitostech, které jsou v Evropě zcela běžné. Je pravda, že turecký HDP na hlavu je nižší, než HDP v kterékoliv jiné zemi současné EU, ale tak tomu bylo i v případě České republiky a dalších kandidátských zemí z přístupové vlny v roce Pokud by Turecko vstoupilo do Unie za deset až patnáct let, tak je jasné, že za tuto dobu může učinit velké hospodářské pokroky, podobně jak tomu bylo od pádu komunismu u nových členů EU z řad postkomunistických zemí. Turecko má navíc lepší startovní pozici než tyto země, protože již nyní má relativně fungující tržní ekonomiku. Turecko by také mohlo být zdrojem pracovní síly mladých lidí, kterých je v EU nedostatek, vzhledem k současným demografickým trendům. Již teď je jasné, že se Turecko v době, kdy proces jeho přistupování k EU zašel tak daleko, nemůže spokojit s návrhem privilegovaného partnerství nebo jiné formy přidružení k Unii, namísto plného členství, které mnozí v Evropské unii pro Turecko nabízeli. Důležitým faktorem je, že by odmítnutím Turecka daly země současné EU islámskému světu nepřímo najevo, že mezi sebe nechtějí přijmout islámskou zemi. Takový krok by mohl mít katastrofální následky pro vztahy mezi Západem a islámským světem. Vstup Turecka do EU může být pro někoho hrozbou, stejně tak ale může být hrozbou, kdyby byl jeho vstup do Unie nakonec odmítnut. 8 Přibližování Turecka k EU je proces velmi zajímavý, nemá v dosavadních dějinách obdoby a nelze ho srovnat s jiným přístupovým procesem. Některé události v tomto procesu vyžadují neustále zájem médií. Turecko je země se řadou specifik politických, ekonomických i společenských a neustále na tato témata probíhají diskuze. Tato práce je pokusem o celkové zachycení tohoto procesu, zejména se pak snaží objasnit jeho nejvýznamnější části a problémy. Přitom se dotýká oblasti práva, ekonomiky, polinem), i když z těchto zemí pouze tři (Ázerbájdžán, Kazachstán, Turkmenistán) mají přístup ke Kaspickému moři. Viz PLACHTA, Lukáš: Proč musí Turecko vstoupit do EU?. Dostupné z a dále z 4

5 tického systému, historií sbližování s EU, vyjednávání samotného, názorů Čechů i vztahů s okolními zeměmi. Celá práce pak může být podkladem pro další zkoumání tohoto procesu. Literatura v českém jazyce je značně omezena a tak je v tomto případě nutno pracovat s internetovými zdroji. Z knih můžeme uvést jen příručky a publikace, vztahující se k EU jako instituci. Co se týká problémů samotného Turecka, můžeme zmínit zejména dvě knihy a to Řekové a Turci, Nepřátelé nebo spojenci? od Pavla Hradečného nebo Balkán: Nacionalismus, válka a velmoci od Mishy Glennyho. Z hlediska pramenů je takřka výlučným zdrojem, již zmiňovaný internet. Informace k této problematice poskytují české i turecké servery. Jde o články na dané téma, politické diskuze a dokumenty, vytvářející základní mezníky zkoumaného problému. Můžeme zmínit také dokumenty v nichž orgány Evropské unie hodnotí pokrok Turecka v přístupovém procesu. Celkové množství zdrojů k tomuto tématu se vzhledem k jeho aktuálnosti neustále zvyšuje a v budoucnu je bude zajisté potřeba podrobit dalšímu zkoumání. Protože je Turecko teprve na začátku své cesty do EU, bude v průběhu let jistě zajímavé, celou tuto kauzu sledovat. Řekněme si i něco málo z historie a reálií Turecka. Už z toho důvodu, že některé z těchto událostí mají dopad na dnešní obraz Turecka a jeho vztahy s okolními zeměmi. 1.1 Turecko-země mezi Evropou a Asií Turecko se rozkládá na poloostrově Malá Asie, kde zabírá plochu km 2 a z menší části na Balkánském poloostrově s rozlohou km 2. Evropská část Turecka je od asijské oddělena úžinami Bospor a Dardanely a Marmarským mořem. Evropské území se nazývá Thrákie a asijské Anatólie. 9 Severní břehy Turecka omývá Černé moře, jižní břehy moře Středozemní a na západu moře Egejské. Nejvyšší horou Turecka je Ararat, 10 kterou mají jako svou posvátnou horu s Tureckem sousedící Arméni, sever země je lemován Pontským pohořím, na jihu se rozkládá pohoří Taurus a ve východní části Arménská vysočina. Největší část dnešního Turecka, Malou Asii, obývaly ve starověku vyspělé civilizace. V době prvního stěhování indoevropských kmenů kolem roku př. n. l. pronikli na území Anatolie Chetité. O 800 let později se jejich říše rozpadla. Počátkem roku př. n. l. se za- 9 Thrákie tudíž zabírá jen asi 3 % z celkové rozlohy Turecka, Viz. Kolektiv autorů: Východní středomoří Kypr, Malta, Řecko, Turecko (turistický průvodce). Praha 2001, s Ararat 5165 m, po vstupu Turecka do EU by se stal nejvyšší horou Evropy. 5

6 čali z přelidněných území své země stěhovat na západní pobřeží Malé Asie a přilehlé ostrovy Řekové. Nejvýznamnější řecké osady vzniklé zmíněnou kolonizací byla jónská města Efes, Milét a Smyrna. 11 Malou Asii i řecké osady dobyli v 6. století př. n. l. Peršané. Přemohla je dobře vycvičená a na svou dobu dobře vybavená vojska slavného vojevůdce Alexandra Makedonského, který se zmocnil Malé Asie při svém tažení na východ, kdy se zastavil až na březích Indu. Tím se začala psát nová kapitola v dějinách, nazývaná helénismus, která se vyznačovala prolínáním řeckých a orientálních vlivů jak v hospodářství, tak politice a především v kultuře. Po smrti Alexandra Makedonského se impérium rozpadalo a postupně se ho zmocňovala Říše římská, pod jejíž nadvládu ve druhém století n. l. spadalo i území Malé Asie. Roku 330 n. l. bylo na troskách helénského města Byzantion vybudováno město Konstantinopol, pojmenované podle císaře Konstantina a po rozdělení Říše římské se stalo hlavním městem její východní byzantské části. Největší hospodářský, politický a kulturní rozkvět prožívala za vlády císaře Justiniána v 6. století. V 11. století ovládli Malou Asii seldžučtí Turci a vytvořili sultanát s hlavním městem Konoza, který se na přelomu 13. a 14. století rozpadl následky vnitřních rozporů a mongolských nájezdů. Koncem 13. století vznikl v severozápadní Anatolii nezávislý stát tureckého kmene v čele se sultánem Osmanem I., 12 který poté ovládl celé území Malé Asie a postupoval dále na západ. Roku 1389 v bitvě na Kosově poli porazili Turci Srby a o sedm let později si podmanili Bulharsko. Sultán Mehmed II. 13 dobyl v roce 1453 Konstantinopol, která pak byla hlavním městem Osmanské říše. Výbojnými válkami v 15. až 17. století, při nichž Osmanská říše získala podstatnou část území jihovýchodní Evropy, Černomoří, Blízkého východu a severní Afriky a ohrožovala i střední Evropu, se stala velmocí. Svůj zlatý věk prožívala za vlády Sulejmana I. Nádherného. 14 Od 17. století svůj vliv ztrácela a z jejího područí se národy postupně vymaňovaly. V roce 1826 otřáslo říší povstání janičářů, 15 v letech proběhla neú- 11 Dnešní Izmir 12 Osman I., zv. Výbojce, turecký sultán a od roku 1281 vládce osmanských Turků. Zakladatel osmanské dynastie, která vládla v Osmanské říši do vzniku Turecké republiky. Viz Mehmed II., Dobyvatel, byl tureckým sultánem od roku V roce 1480 obsadil také Krym a Rhodos. Podporoval hospodářství a vzdělanost a proslul jako básník pod pseudonymem Auní. Oceňoval řeckou klasickou literaturu, zval evropské malíře a podporoval kulturní styky s Evropou. Viz. tamtéž 14 Sulejman I., zv. Nádherný, osmanský sultán od roku Za jeho vlády dosáhla osmanská říše největšího územního rozsahu. Zahájil expanzi do střední Evropy a Středomoří. V roce 1526 v bitvě u Moháče porazil vojska Ludvíka Jagellonského a rozšířil Osmanskou říši až k Dunaji. Své výboje zaměřil i do severní Afriky a do Asie. Vytvořil funkční systém správy říše a zahájil přestavbu hlavního města Konstantinopole. Viz. tamtéž 15 Janičáři, elitní vojenské jednotky Osmanské říše, zřizovány od 2. pol. 14. stol. z válečných zajatců a násilně odebíraných křesťanských dětí, které byly vychovávány ve speciálních školách k islámskému fanatismu. Název pochází z tureckého yeni ceri (nové vojsko). Viz. 6

7 spěšná Krymská válka o statut úžin Bospor a Dardanely proti Rusku. Po Berlínském kongresu 1878 se Turecko stalo kolonií evropských velmocí. Z Balkánských válek v letech , v kterých ztratilo téměř celé evropské území, plynule přešlo do první světové války, kterou prohrálo po boku centrálních mocností. Po první světové válce se Osmanská říše podílela na první genocidě dvacátého století. Tehdy dala osmanská vláda pod vedením strany Mladoturků 16 a v čele s Talaatem pašou příkaz k vyhlazení arménského národa. Masakry dosáhly největších rozměrů mezi lety a s největší kulminací v roce Zahynulo při nich kolem 1,5 milionu Arménů. Mnozí z nich zahynuli při deportacích, kdy byly celé průvody pěšky vlečeny do pouští Sýrie. Potomci těch, kteří přežili a emigrovali, dnes tvoří značnou část arménské diaspory ve světě. V první světové válce se Turecko dostalo pod kontrolu vítězných mocností. Proti tomu se postavili příslušníci nacionalistického hnutí v čele s Mustafou Kemalem. 17 V roce 1918 bylo území rozděleno vojsky Dohody 18 na okupační zóny, které nakonec ustoupily a v roce 1922 padla také vláda sultána. Byl zrušen sultanát a 29. října 1923 byla uzavřena Lausannská smlouva, která uznala Turecko jako suverénní stát a byly stanoveny jeho pevné hranice. Prvním prezidentem Turecka se stal Mustafa Kemal Paša zvaný Atatőrk, což v překladu znamená otec Turků. Jeho fotografie a obrazy visí na úřadech, veřejných prostranstvích i v domácnostech. Atatőrk začal budovat nový stát na moderních základech. Za druhé světové války bylo Turecko zprvu neutrální, až v březnu 1945 vyhlásilo válku Německu. V poválečné historii Turecka byla třikrát u moci vojenská vláda. Od roku 1983 usiluje Turecko o to, provést ústavní změny, které by vedly hlavně k posílení demokracie. Země je rozdělena do 81 provincií, každá provincie má guvernéra a je pod správou kraje a regionu. Žije zde 72 milionů obyvatel, z toho 57 % na venkově. Hustota obyvatelstva je 16 Mladoturci, politické hnutí v osmanském Turecku, jehož počátky sahají do sedmdesátých let 19. století. Cílem hnutí bylo prosadit politické a společenské reformy. Od roku 1876 se ilegálně snažili o liberální reformy a o ústavní státní formu. Roku 1907 založili v Soluni výbor "Jednota a pokrok" a roku 1908 provedli revoluční převrat. Mladoturky zakázal Mustafa Kemal Atatürk po založení republiky v roce Viz Mustafa Kemal (Atatürk) se narodil v roce 1881 v Soluni. Vystudoval vojenskou akademii v Istanbulu. Národním hrdinou se stal, když pod jeho velením armáda vyšla vítězně z boje o Dardanely. Ve svých pětatřiceti letech byl v roce 1916 povýšen na generála a v této hodnosti dosáhl několika dalších vítězství. V květnu 1919 začal válku o nezávislost, shromáždil osvobozeneckou armádu, 23. dubna bylo ustaveno Velké národní shromáždění a Mustafa Kemal byl zvolen jeho prezidentem. Na konci srpna roku 1922 turecká armáda definitivně vyhrála. Za několik týdnů byla většina Turecka kompletně osvobozena, podepsáno příměří a zrušeno Osmanské impérium. V roce 1923 podepsala národní vláda Lausannskou smlouvu s Velkou Británií, Řeckem, Itálií a jinými zeměmi a Ankara se tak stala hlavním městem nového Tureckého státu. 29. října byla vyhlášena republika a Mustafa Kemal Paša Atatürk byl zvolen jejím prezidentem. Podařilo se mu provést mnoho reforem a Turecko dodnes staví na jeho odkazu. Viz Dohoda, Entente, název dohody uzavřené v letech mezi Velkou Británií, Francíí a carským Ruskem. 7

8 v průměru 52 obyvatel/km 2. Nejhustěji jsou osídleny západní pobřežní oblasti. Nejdůležitějšími městy jsou Istanbul s deseti miliony obyvatel, hlavní město Ankara se čtyřmi miliony obyvatel a Izmir se dvěma miliony obyvatel. Úředním jazykem je turečtina. Státním zřízením je parlamentní demokracie, prezidentem Ahmet Necdet Sezer 19 zvolený Národním shromážděním na období sedmi let a premiérem Recep Tayyip Erdogan. Národnostní složení je z 80 % Turkové a z 20 % Kurdové. Z náboženství převažuje islám ve více jak 99 %, zbytek jsou křesťané a židé. Podle Atatőrkova zákona z roku 1926 byla oddělena státní moc od náboženské a ve stejném roce ženy již nemusely zahalovat obličeje a mohly se začít oblékat podle evropského stylu. Islámské náboženské právo bylo nahrazeno evropským právním systémem. 20 Ačkoliv se dnes mnozí Turci chovají jako Zápaďané, ctí morální a duchovní hodnoty svého náboženství a dodržují mnohé zvyky, především v průběhu Ramadánu, svatého měsíce půstu Turecko: přistupující země EU Turecko, ve své touze být součástí Západu, spatřuje v plném členství v EU svůj cíl, kterého by jednoho dne rádo dosáhlo. Hnacím motorem je pro něho posílení ekonomiky a politiky, jak je to ustanoveno v zakládacích listinách EU. Turecko se prostřednictvím svých představitelů považuje za velkou a významnou zemi a jak se zdá, tak politické špičky této země špatně nesou příkazy ze strany EU. To, v čem EU spatřuje jen malý krůček plnit Kodaňská kritéria, 22 považuje Turecko za velký ústupek, jak je tomu například v povolení několika hodin vysílání státního rozhlasu v kurdštině. Turecko se považuje za velkou a významnou zemi a nechce být srovnáváno s malými postkomunistickými zeměmi. Jak ministr zahraničí Ismail Cem rád zdůrazňuje: Pro Turecko není vstup do Unie žádnou posedlostí. 23 V Turecku bývá Evropská unie často podezírána z falešných úmyslů a z toho, že používá dvojí metr a že pro každého neplatí stejná pravidla. Představitelům Turecka se také nelíbí, že Turecko diskriminují kvůli jeho odlišné, muslimské kultuře. Turečtí euroskeptikové se také vyjadřují o tom, že blahobyt a demokracie v USA a v EU stojí 19 Ve funkci od května roku Zdrojem k této podkapitole jsou informace dostupné z Obecné informace o Turecku a 21 Kolektiv autorů: Východní středomoří Kypr, Malta, Řecko, Turecko (turistický průvodce). Praha 2001, s Viz. 2 Vztahy mezi EU a Tureckem

9 na vykořisťování třetích zemí a zaměstnavatelé v západních zemích společně vykořisťují zbytek světa. Vnitropolitická změna ohledně postoje k EU, přišla nečekaně z vládní strany Strany spravedlnosti a pokroku (AKP) v čele s předsedou Recepem Tayyipem Erdoganem, kdy se po volbách v listopadu 2002 stala vedoucí politickou stranou v Turecku a prosadila v parlamentu reformy, které měly za cíl přiblížit Turecko k fungování v EU. Bývá označována islamistickou stranou, ačkoliv se prezentuje jako středo-pravicová, proevropská, nábožensky umírněná strana. Erdogan si uvědomil, že islamistická rétorika by mohla špatně zafungovat u oslovování nerozhodných voličů, kterých bývá v Turecku okolo 65 % a založil stranu, která se od islamistických tradic distancovala. Později Erdogan učinil ze vstupu Turecka do EU nejdůležitější bod programu jeho strany. Napomohly mu i vnější okolnosti jako hospodářská pomoc EU nabídnutá Turecku po zemětřesení v srpnu 1999, po kterých se veřejnost začala o vstup do EU zajímat také a tato otázka přestala být řešena jen uvnitř politických stran. Většina tureckých politických stran vyjadřuje k členství v Unii kladný vztah, podpora vstupu je u obyvatel kolem 75 %. Návrhy politických stran některých států na vytvoření privilegovaného partnerství, namísto plného členství, které by podle jejich slov EU zničilo, nenachází v Turecku kladou odezvu. Na jednáních s EU dal turecký premiér Erdogan najevo, že si přeje plné a rovnoprávné členství své země. Pokud by Turecko vstoupilo do EU, stalo by se již kolem roku 2040 nejpočetnější zemí v EU. Skutečnost, že je to takřka čistě muslimská země s jiným kulturní odkazem, může v okolních i všech dalších zemích EU vyvolávat obavy. Vstupní rozhovory jsou tedy procesem s otevřeným koncem a jejich výsledek nelze předem odhadnout. To si uvědomuje i Turecko, i když věří, že vše dopadne v jeho prospěch. 24 Nejznámější turecký spisovatel současnosti, nejprodávanější literární autor a jeden z kandidátů na udělení Nobelovy ceny za literaturu Orhan Pamuk předpovídá, že se jeho země nakonec zastaví na prahu Unie a on sám toto vidí jako lepší řešení problému: Turecko se stále pohybuje směrem k Evropě, je stále více pozápadňováno. Ale ke splynutí nedojde. Zůstaneme někde mezi. Tureckým stylem je neustálá změna. To je náš osud, naše turecká cesta. Turecko ukončilo 24. ledna 2006 soudní proces se spisovatelem Orhanem Pamukem, obviněným z urážky turecké identity. Proces kritizovaly evropské instituce jako omezování svobody projevu. Soudní proces proti Pamukovi vznikl na základě rozhovoru pro švýcarské noviny, ve kterém řekl, že: V této zemi byl zavražděný milion Arménů a Kurdů, ale 24 LANĚ, Tomáš: Spíš partner než kandidát-turecko a Evropská unie, Dostupné z 9

10 nikdo kromě mě se neodvažuje o tom mluvit. Pamuk byl posléze obžalován z urážky turectví a hrozil mu trest odnětí svobody až na tři roky. Případ byl krátce na to v prosinci odročen a zodpovědnost za něho přešla na vládu. Turecké Ministerstvo spravedlnosti odmítlo vydat rozhodnutí o tom, jestli je případ v souladu s novým trestním zákoníkem, schváleným v době, kdy se Turecko připravovalo na začátek přístupových jednání s EU, případ byl údajně uzavřen soudem v Istanbulu. 25 Tento proces je krokem, který by byl v Evropské unii nemyslitelný. V EU je nepředstavitelné, aby byl spisovatel souzený za to, že řekl pravdu o minulosti. Celá kauza může být brána jako test důvěryhodnosti tureckých reforem, ke kterým se Turecko zavázalo. Turecko se po téměř dvaceti letech, kdy si podalo oficiální přihlášku do EU 26 dočkalo a 3. října 2005 započaly přístupové rozhovory s Tureckou republikou ohledně jejího vstupu do Evropské unie. I přesto, že většina obyvatel Evropy si Turecko v EU nepřeje, politikové většiny zemí současné EU dávají jasně najevo, že Ankaru v Evropské unii chtějí. A za svým názorem si stojí i navzdory tomu, že Turecko nevyhovuje v mnoha bodech, kvůli kterým měly státy z poslední vlny rozšíření problémy s orgány Evropské unie. Kolem vstupu Turecka do EU toho bylo vyřčeno již mnoho a proto si teď můžeme uvést některé body pro a proti vstupu Turecka do EU. 1.3 Důvody pro vstup Turecka do EU Poloha Turecka Turecko by svou strategickou polohou mezi Balkánem, Blízkým východem a střední Asií mohlo posílit vliv EU v Černomořském regionu a na Kavkazu. Evropa je závislá na dodávkách energie z Ruska, které využívá své energetické bohatství jako zahraničněpolitický nástroj. Velké zdroje energie leží v oblasti Kaspického moře. Turecko je jedinou možností, jak se k tomuto bohatství dostat a jak se zároveň vyhnout Rusku. Turecko je rovněž klíčovou trasou pro dopravu ropy a plynu z nalezišť na Středním východě. 27 EU jako společenství Evropa je zeměpisný pojem, kdežto Evropská unie je název společenství. Členy EU mohou být státy, jejichž území neleží jen v Evropě. Podobně jako členy NATO nejsou jen státy, 25 Dostupné z článků převzatých z Proces se spisovatelem prověří turecký zájem na dodržování evropských hodnot, a 26 Tehdy ještě do ES

11 které leží v severním Atlantiku (včetně ČR). Je tedy v pravomoci členů EU, koho do svého společenství přijmou a koho ne, tak jako bylo zcela v pravomoci členů NATO vzít do svého společenství Českou republiku. Samozřejmě za předpokladu, že země splňuje stanovené podmínky. 28 Členství Turecka v NATO Turecko má druhou největší armádu v NATO, 29 která by posílila roli EU ve světové politice a kapacity EBOP. 30 Má také strategickou polohu z armádního hlediska. Islám Turecko jako muslimská země, by mohla pomoci v EU vytvořit most mezi křesťanskou a islámskou civilizací, šířit normy demokracie a lidských práv, které EU představuje, do konfliktních oblastí. Ekonomika Turecko má jednu z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik v Evropě, turecký HDP roste průměrně o více než čtyři procenta ročně. Po vstupu do EU a přijetí legislativy Evropské unie by Turecko bylo stabilnějším investičním prostředím. Obyvatelstvo Přirozený přírůstek obyvatelstva se v Turecku pohybuje kolem 14 % ročně a to by mohlo pomoci řešit nepříznivé demografické tendence v Evropě a také otázky spojené s penzijními systémy členských zemí Evropské unie. Proměny EU Rozšiřování EU je proces, který neustále pokračuje. Všechny země, které se chtějí stát členem Evropské unie, by měly být posuzovány na základě svých zásluh a přínosů. A ani v tomto případě není Turecko výjimkou. Již dnes je jasné, že Turecko nevstoupí do EU před rokem V té době bude jiná jak Evropská unie, tak Turecko samotné Důvody proti vstupu Turecka do EU Poloha Turecka Tento důvod je asi nejméně závažný ze všech níže uvedených. Turecko do Evropy patří geograficky jen svou nepatrnou částí, ale hlavně nesdílí ani společné hodnoty, které se doteď vojáků 30 Evropská bezpečnostní a obranná politika. 31 Informace k podkapitole dostupné z 11

12 u všech přistupujících zemí předpokládaly. To, že Turecko není součástí Evropy, je pravda, pokud se na Evropu díváme očima kartografů 19. století. Ale z jejich pohledu nebyl součástí Evropy ani Kypr. Když EU přijala Kypr, ztrácí geografický argument smysl. 32 Islám V případě přijetí Turecka do EU hrozí nebezpečí, že by se Turecko stalo hlavní základnou islamistických teroristů v Evropě. Nemůžeme se spoléhat na to, že turecká vláda zamezí přílivu radikálů do Evropy, postaví se proti nim a začne proti nim bojovat. Přijetí Turecka by také znamenalo posunutí hranic EU až k Iráku a celá Evropa by se tak dostala do bezprostřední blízkosti rizikových hranic s islámskými zeměmi. Vstup do EU by pro Turecko znamenal i platnost tzv. Schengenské dohody. 33 Nedá se předpokládat, že by turecké hranice s Irákem byly výrazně chráněny a hlídány a tak by potenciálním teroristům stačilo jen překročit turecké hranice a jejich volnému pohybu po Evropě by pak nedokázalo nic zabránit. 34 Obyvatelstvo V Evropské unii v dnešní době žijí asi 3 miliony tureckých přistěhovalců, zvláště v Německu, Francii a Nizozemí. Začlenění těchto imigrantů do života v těchto i jiných zemích je spojeno se značnými a obtížně řešitelnými problémy, vycházejícími právě z kulturních odlišností. Lze očekávat další příliv tureckých přistěhovalců, z důvodu migrace tureckého obyvatelstva. Turecko se vyznačuje poměrně vysokým přirozeným přírůstkem obyvatelstva. Pro srovnání uveďme, že v roce 1992 mělo Turecko 58 milionů obyvatel, dnes má již asi 72 milionů obyvatel. V případě, že do Unie vstoupí v časovém horizontu 15 let, bude nejlidnatější zemí EU. Vzhledem k tomu, že ústavní smlouva činí počet obyvatel dané země jedno ze stěžejních kritérií pro výpočet zastoupení v Evropském parlamentu, má nejlidnatější stát nejsilnější zastoupení. Tím by nastala paradoxní situace, protože tou zemí by bylo právě Turecko. Stát ležící z více jak 90% v Asii, bez jakékoli zkušenosti s fungováním EU, by se stal jejím nejvlivnějším státem. 35 Ekonomika Vstup Turecka do EU by mohl znamenat obrovskou zátěž pro hospodářství celé Evropy. Rozlohou je Turecko velké asi jako dva největší státy EU, Německo a Francie, dohromady. Z geografického úhlu pohledu fakticky není evropským státem, neboť pouze 3 % jeho území a 11 % populace se nachází na území Evropy. Podle odhadů OSN by mělo Turecko v roce Náplní Schengenské dohody je hlavně to, aby zabraňovala pronikání organizovaného zločinu na území Unie a aby bránila nekontrolovatelnému přílivu přistěhovalců. 34 PLACHTA, Lukáš: Proč musí Turecko vstoupit do EU?. Dostupné z

13 mít 82 milionů obyvatel, což znamená, že v roce 2025 by Turci tvořili 15,5 % veškeré populace EU. HDP Turecka na hlavu však v roce 2003 činil pouze 29 % průměru EU a Turecko se tak ocitá za Rumunskem a Bulharskem. Podle aktuálních statistik je Turecko největším dlužníkem Mezinárodního měnového fondu. Oficiálně udávaná míra nezaměstnanosti dosahuje 30 %. V ekonomickém rozvoji jednotlivých tureckých regionů existují velké rozdíly. Na severu země, ve Východní Anatólii, je HDP na úrovni 28 % tureckého průměru, zatímco oblast Marmara a Istanbul průměr překračují o více než polovinu. V zemědělství je zaměstnána více než třetina veškeré turecké pracovní síly. Kromě toho se turecký trh skládá z malých a středních podniků. Po vstupu do EU by pravděpodobně většina zkrachovala kvůli neschopnosti splnit přísné požadavky EU. Důsledkem toho by byla obrovská zadluženost. 36 Problém lidských práv V oblasti ochrany lidských práv a práv menšin zůstává situace navzdory určitému pokroku stále smíšená. Ačkoliv byla přijata řada legislativních změn, Turecko patří podle řady mezinárodních organizací 37 k zemím, kde dochází k porušování lidských práv, rovnosti mezi mužem a ženou a k diskriminaci národnostních menšin. Dochází bohužel také k týrání vězňů a k nedůstojnému zacházení se ženami. Pokud jde o boj proti mučení a špatnému zacházení, vstoupily v platnost další právní předpisy a počet takových případů se snižuje. Přesto zůstávají tyto zprávy časté a osoby, které se těchto zločinů dopouštějí, často nejsou potrestány. 38 Kypr Členství v EU předpokládá, že daný stát přistupuje do tohoto spolku s určitou pokorou a uznáním ostatních členských států. Turecko má zájem na vstup do EU a přitom nehodlá uznat Kypr. Turecko nedávno podepsalo protokol, jímž se rozšiřuje celní unie na deset nových členů. Ankara ale k dokumentu připojila prohlášení, podle něhož to neznamená uznání Kyperské republiky, tedy vlády řecké části ostrova. Neustálé odmítání ze strany Turecka uznat legitimní a suverénní stát Evropské unie by mohlo být nakonec důvodem k nepřijetí Turecka do EU. Přístup tureckých politiků Z projevů premiéra Erdogana, se dá vyčíst jistá arogance a neseriózní postoj. Turecký premiér prohlásil, že: Turecko již nepřijme žádné další podmínky pro vstup do Unie. Vypadá to, jako by představitelé Turecka čekali, že se Evropa přizpůsobí jim. Premiér Recep Tayy- 36 KADLECOVÁ, Adéla: Turecko na cestě do EU: proces s otevřeným koncem, článek je dostupný na internetových stránkách Centra pro studium demokracie a kultury, 37 Jde o organizace jako Human Rights Watch nebo Turkish human rights, které obdržela v prvních šesti měsících roku stížností ohledně týrání. Viz

14 ip Erdogan mimo jiné prohlásil na obranu své muslimské země: Doufám že Evropa dokáže, že není křesťanským klubem. 39 Tyto výroky premiéra Erdogana nehrají zrovna ve prospěch Turecka. Financování vstupu Turecka do EU Velké finanční problémy jsou spojené již s deseti nově přijatými zeměmi v roce 2004 a tak není úplně vyřešeno financování tureckého vstupu do EU. Pokud by bylo Turecko přijato v časovém horizontu let, stalo by se to, že by se součástí Evropy stalo 82 milionů Turků s pomalu sílící národní ekonomikou. V případě, že by mělo být s Tureckem zacházeno, stejně jako s deseti členskými zeměmi, nově přijatými v květnu 2004, pak by se po vstupu Turecka do EU podle některých odhadů vyšplhaly roční finanční dotace pro tuto zemi do výše 40 miliard EUR. 40 Jak můžeme vidět, některé body jsou zahrnuty jak v argumentech pro přijetí, tak v argumentech proti přijetí Turecka do EU. To značí nejednoznačnost, jak s danými otázkami zacházet a politiky EU čeká to, že se budou muset přiklonit na jednu či druhou stranu u každého sporného bodu Informace ke kapitole dostupné z 14

15 2 Vztahy mezi EU a Tureckem V roce 1923 vznikla moderní Turecká republika, která od svého založení prošla velkou proměnou. Byla zakládajícím členem OSN a od roku 1952 členskou zemí NATO, Rady Evropy (1949) a OECD 41 (1961). Součástí evropských institucí se Turecko snaží stát téměř 47 let. V roce 1999 Evropská unie formálně přiznala Turecku status kandidátské země s podmínkou, že splní tzv. kodaňská kritéria, kdy v červnu 1993 uznala Evropská rada na svém zasedání v Kodani právo zemí střední a východní Evropy vstoupit do Evropské unie po splnění tří kritérií: politického: stabilní instituce podporující demokracii, právní stát, ochrana lidských práv a respektování menšin hospodářského: fungující tržní hospodářství zavádění acquis 42 : věrnost politickým, hospodářským a měnovým cílům Unie 43 Tato vstupní kritéria byla potvrzena v prosinci roku 1995 na zasedání Evropské rady v Madridu, která zdůraznila přizpůsobení v jednotlivých kandidátských zemích tak, aby byly vytvořeny podmínky pro postupné a bezproblémové začlenění do EU. Přesto si Unie vyhrazuje právo rozhodnout, kdy a za jakých podmínek bude připravena přijmout nové členy Politický profil Turecka Turecko je parlamentní republikou. Je ustanovena Ústavou, ratifikovanou 7. listopadu 1982, která byla poté ještě několikrát upravena. Je demokratickou zemí s oddělenou mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní. Výkonnou moc představuje prezident, volený Národním shromážděním na sedm let. Dále premiér a Rada ministrů. Prezident nemusí být členem parlamentu a jeho úloha je spíše reprezentativní. Naopak, premiér i členové Rady musejí být zároveň členové parlamentu. Premiér, také volen Národním shromážděním, si vybírá své zá- 41 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, mezi jejíž hlavní cíle patří zvyšování životní úrovně členských zemí, za předpokladu udržení finanční stability, a tím i rozvoj světové ekonomiky, zdravý hospodářský růst členských i kandidátských zemí a rozvoj světového obchodu v souladu s mezinárodními závazky. Viz Právo, pravidla. Francouzský pojem acquis communautaire označuje současný stav evropského práva

16 stupce do Rady. Zákonodárnou moc reprezentuje Národní shromáždění. 45 Jde o jednokomorový parlament s 550 zástupci všech 81 tureckých provincií, volených na pět let. Národní shromáždění volí prezidenta i premiéra. Zastoupení parlamentních stran je proporční s 10 procentním prahem pro vstup. Moc soudní v Turecku je vysoce strukturovaná s Ústavním soudem jako nejvyšší instancí. Formálně není žádné organizace, jednotlivce či instituce, které by mohly zasáhnout či neuposlechnout jeho rozhodnutí. V minulosti však opakovaně do ústavního pořádku zasahovala armáda, pokud cítila, že vláda nerespektovala ústavu. Turecko také respektuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze Štrasburku. Všechny politické strany v Turecku musí dodržovat odkaz prvního prezidenta a zakladatele moderního Turecka Mustafy Kemala Atatőrka. Politická scéna v Turecku je nestabilní. Při posledních volbách do Národního shromáždění v listopadu 2002 překročily 10 % hranici pouze dvě strany. A to strana AKP 46 a potom opoziční strana CHP. 47 Jako další politické strany podle pořadí z posledních voleb můžeme okrajově uvést Stranu správné cesty 48 a jako poslední Stranu národní akce, 49 která vystupuje proti EU a minoritám, zejména Kurdům a Arménům. 50 Podle zprávy o pokroku, zveřejněné na konci roku 2005 se v Turecku zpomalil postup politických reforem, 51 které jsou pro vstup Turecka do EU nezbytné Ekonomický profil Turecka Za posledních dvacet let prošla turecká ekonomika mnohými změnami. Od počátku osmdesátých let začala vláda zavádět tržní reformy, podporovat soukromé podnikání a priva- 45 V turečtině Turkiye Buyuk Millet Meclisi 46 Vládní Strana Spravedlnosti a pokroku, Adalet ve Kalkmma Partisi, AKP, se ziskem 34,3 %, 363 mandátů, která vznikla teprve v srpnu Založili ji členové původně ultra konzervativní strany Refah Partisi, která byla zakázaná a rozpuštěná v roce AKP se sama prezentuje jako středopravicová, proevropská, nábožensky umírněná strana, nicméně bývá označována jako strana islamistická. Jejím předsedou je Recep Tayyip Erdogan, který je současně tureckým premiérem. Viz. Politický systém a politické strany v Turecku 47 Republikánská lidová strana, Cumhuriyet Halk Partisi, CHP, která získala 19,4 %, 174 mandátů. Tato strana podporuje členství Turecka v EU. To, že AKP zastává proevropský postoj, tlačí CHP spíše k nacionalismu. Vyznačuje se, jako strana vnitřně nejednotná, sociálně demokratického typu. Viz. Politický systém a politické strany v Turecku 48 Dogru Yol Partisi, DYP), založenou v roce 1983, kterou volilo 9,55 % občanů a z které pocházela i první turecká premiérka Tansu Çiller. Viz. Politický systém a politické strany v Turecku 49 Milliyetçi Hareket Partisi, MHP, která je ultrapravicovou stranou a není zastoupena v parlamentu. 50 Z dostupných informací serverů Politický systém a politické strany v Turecku a a 16

17 tizaci neprosperujících státních společností 53 a dotovaného zemědělství. Představitelé Turecka začali úspěšně spolupracovat s Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou, modernizovali sociální systém. Byla schválena legislativa, která zprůhledňuje podnikání zahraničních investorů. Ekonomika však i po těchto krocích zůstávala nestabilní a každý růst HDP střídal hluboký propad. 54 Současná situace vypadá lépe. Od počátku vlády AKP a premiéra Erdogana, roste HDP rychleji, inflace i nezaměstnanost klesají, rostou i reálné mzdy a zahraniční obchod. Turecko zůstává nadále láká zahraniční investory i turisty. K 1. lednu 2005 začala v Turecku platit Nová turecká lira, která je ke staré v poměru 1: V turecké ekonomice se ale přece jen stále nachází slabá místa, což je především v důsledku toho, že růst HDP je závislý na půjčkách od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Ekonomiku také ovlivňuje vývoj na Blízkém a Středním východě. Asi 30 % HDP se vytváří v oblastech kolem Istanbulu a Ankary, kde jsou příjmy až šestkrát vyšší než na východě Turecka. Turecko ještě podstupuje přechod od zemědělsky zaměřené ekonomiky k ekonomice orientované na služby, ačkoli podíl zaměstnanosti v oblasti zemědělství dosahuje 40 %. Turecko je s EU spjato hospodářsky již nyní. Je členem celní unie EU od roku 1995, což zvýšilo objem trhu mezi Tureckem a členskými státy EU. Hlavními produkty dováženými do Turecka z EU jsou automobilové produkty, chemikálie, železo a ocel. Naopak produkty vyváženými z Turecka na území EU jsou textil a oblečení, stroje a přepravní zařízení. Kdyby Turecko vstoupilo do Unie dnes, a ne až za deset až patnáct let, jak se předpokládá, bylo by jejím nejchudším členem. Průměrný příjem v zemi tvoří jen 28 % průměrného příjmu ve stávající EU. Největší změny se dají pozorovat na zahraničních investicích. Od roku 2003 investice prudce stoupají. Vláda navíc vylepšila podmínky pro zakládání firem se zahraničním kapitálem. Evropská komise již klasifikovala Turecko jako zemi s vyspělou tržní ekonomikou, 55 což má přivést další investory Erdoganova vláda prodala ropného giganta Tupras i společnost Turk Telekom 54 Bylo tomu tak v letech 1994, 1999 a Informace dostupné z Ekonomická situace a 17

18 2.3 Cesta Turecka do EU V červenci 1959 Turecko požádalo o přidružení k EHS září 1963 byla uzavřena Asociační dohoda Turecka s EHS a byl podepsán první finanční protokol. V listopadu 1970 byl podepsán dodatečný a druhý finanční protokol k Asociační dohodě v Bruselu. V lednu 1973 vstupuje dodatečný protokol v platnost a stanovuje fungování celní unie. V červenci 1974 se odehrála turecká invaze na Kypr. 12. září 1980 nastal vojenský převrat v Turecku. Asociační dohoda byla zmrazená" až do září dubna 1987 požádalo Turecko o členství v ES. 18. prosince 1989 zamítla Evropská komise odmítla žádost Turecka o členství v ES. Oficiálním důvodem bylo neplnění politických a ekonomických kritérií, dále pak porušování lidských práv v Turecku a spor o Kypr prosince 1991 Evropská rada schvaluje v Maastrichtu Smlouvu o Evropské unii června 1993 Kodaňský summit rozhoduje o rozšíření o země střední a východní Evropy a určuje vstupní kritéria, tzv. Kodaňská kritéria. 1. listopadu 1993 vstupuje v platnost Maastrichtská smlouva a vzniká Evropská unie namísto Evropského společenství. 6. března 1995 byla podepsána dohoda o celní unii mezi Tureckem a EU, která stoupila v platnost 1. ledna V termínu prosince 1997 proběhl summit EU v Lucemburku, po kterém nebylo Turecko zařazeno mezi země, s nimiž se Unie rozhodla zahájit vstupní rozhovory. 10. prosince 1999 na summitu EU v Helsinkách byl přiznán Turecku status kandidátské země. V dubnu 2001 schválila Rada EU tzv. přístupové partnerství mezi EU a Tureckem a turecká vláda zároveň přijala tzv. turecký národní program, který by prolínal turecký právní systém s právním systémem EU. 3. srpna 2002 turecký parlament schválil reformy, mezi kterými byl i zákaz trestu smrti a další práva platná pro kurdskou menšinu. 57 Evropské hospodářské společenství 18

19 12. prosince 2002 na summitu EU v Kodani se představitelé členských zemí dohodli, že v prosinci 2004 EU rozhodne, zda a jestli vůbec zahájí vstupní rozhovory s Tureckem. 16. dubna 2003 zahájení Evropské konference EU s třinácti kandidátskými zeměmi, včetně Turecka července 2003 schválil turecký parlament zákon omezující vojenskou moc v zemi. V dubnu 2004 Rada Evropy ukončila monitorování Turecka. 26. září 2004 turecký parlament schválil reformu trestního zákona, který vstoupil v platnost 1. června prosince 2004 se Evropská rada rozhodla zahájit vstupní rozhovory s Tureckem 3. října 2005, za předpokladu, že do té doby Turecko uzná řeckou Kyperskou republiku a zavede šest klíčových právních předpisů. 23. května 2005 Turecko jmenovalo ministra hospodářství Aliho Babacana hlavním vyjednávačem s EU. 29. června 2005 Evropská komise zveřejnila přísný návrh vyjednávacího rámce s Tureckem. 29. července 2005 podepsalo Turecko protokol, jímž rozšířilo dohodu o celní unii s EU na deset nových členů. Připojilo k němu ale prohlášení, že podpis neznamená uznání Kypru. 22. září 2005 se členské země EU shodly na požadavku, aby Turecko, co nejrychleji uznalo Kypr. 3. října 2005 poté, co se ministři zahraničí členských zemí obtížně dohodli na vyjednávacím rámci, EU otevřela přístupové rozhovory s Tureckem. 4. října 2005 Komise zahájila prověřování Turecka, které by mělo trvat asi jeden rok. 9. listopadu 2005 Komise zveřejnila další zprávu o pokroku Turecka a o funkci tržní ekonomiky. Bylo ale kritizováno zpomalení tempa u politických reforem, zejména pokud jde o svobodu projevu, náboženská práva, práva menšin a žen, i když jisté pozitivní výsledky se dají pozorovat ledna 2006 přebírá předsednictví EU Rakousko, kde je nejnižší míra podpory veřejnosti tureckému členství 60 (20 %) ČERNOCH, Pavel: Cesta do EU. Praha

20 2.4 Prověřování Turecka Turecko se momentálně nachází ve fázi prověřování, které předchází přístupovým jednáním. V rámci tohoto procesu Evropská komise od 21. října 2005 mapuje legislativu Turecka a hledá problematická místa, na která se bude muset zaměřit v dalších jednáních. Celkem by mělo trvat deset až jedenáct měsíců, ale proto, že v Turecku probíhá proces podobný prověřování v souvislosti s celní unií už od roku 2000, se tak očekává, že v některých oblastech proběhne velmi rychle. Samotné prověřování se skládá ze dvou částí. První, tzv. analytické prověřování, kdy členové Evropské komise budou nejprve informovat turecký vyjednávací tým o existující unijní legislativě v daných oblastech. V druhé části musí Turecko předložit úpravy zákonů a vyjednávací týmy obou zemí se musí domluvit, které kroky již byly splněny a navrhnout, jaký bude další postup. Když Komise zjistí, že Turecko splňuje legislativní požadavky v dané oblasti v potřebné míře, navrhne otevření vyjednávací kapitoly. Postupně se tak projedná všech 35 kapitol a s největší pravděpodobností se začne s těmi složitějšími, aby se nezdálo, že přístupová jednání probíhají zcela bez problémů. Každá z kapitol se může také dočasně uzavřít. Když je ale kapitola jednou dočasně uzavřena, může být kdykoli znovuotevřena k dalšímu projednání. Projednáním všech kapitol, Komise považuje v dané oblasti splnění všech norem a uzná kandidátskou zemi způsobilou ke vstupu. Závěrečné uzavření všech 35 kapitol musí potom odsouhlasit všechny členské země na Evropské radě, což je summit nejvyšších představitelů členských zemí Smluvní vztahy a hlavní kroky vůči EU Turecko dlouho udržovalo styk s projektem Evropské integrace. Ten vytvořil také jeho první žádost o připojení k Evropskému hospodářskému společenství 63 v červenci Odezva tohoto společenství na jeho první přihlášku měla navrhovat vytvoření vztahu mezi ním a Tureckem, do té doby, dokud okolnosti nedovolí přistoupení Turecka. Toto sdružení vstoupilo v platnost podpisem Asociační dohody s Tureckem v září Tato dohoda počítala s postupným ustanovením celní unie, která by obě strany sblížila v ekonomických a obchodních otázkách. Asociační dohoda byla doplněna dalším protokolem podepsaným v listopadu 61 Informace k podkapitole dostupné z 62 Zdroj podkapitoly: tamtéž 63 Dále jen EHS 20

21 1970, který vyložil návrh pro zrušení tarifů a kvót na oběh zboží mezi Tureckem a EHS. Došlo k přechodnému zmrazení vztahů mezi Tureckem a EHS jako výsledek vojenské intervence ve vládě v roce Následovaly parlamentní volby 1983, došlo k obnovení vztahů a Turecko požádalo o plné členství v ES v roce Názor Evropské komise na členství Turecka v ES, podpořený Evropskou radou v únoru 1990, potvrdil způsobilost Turecka pro členství, přesto ale odložil důkladnou analýzu jeho žádosti až do vzniku více příznivého prostředí. Obchodní trh mezi Tureckem a EU je klíčovým faktorem ve vztazích mezi EU a Tureckem. Celní unie mezi oběma zeměmi byla založená v roce Od té doby se Evropská unie podílela na tureckém zahraničním obchodu, který pokračoval v nárůstu objemu, až dosáhl postu sedmého největšího obchodního partnera EU z devátého největšího v roce Dnes je také třináctým největším vývozcem do EU. Na zasedání Evropské rady v Helsinkách v prosinci 1999, bylo Turecko oficiálně uznáno za kandidátskou zemi se stejným základem jako mají jiné kandidátské státy. To ohlásilo začátek předvstupních rozhovorů pro Turecko, návrhem stimulovat a podporovat jeho reformační proces přes finanční pomoc a jiné formy spolupráce. Turecko také sestavilo národní plán pro přijetí acquis, který byl navržený vládou pro harmonizaci jeho legislativy. Revidované přístupové partnerství bylo schválené Evropskou radou v květnu Smysl přístupového partnerství má pomoci tureckým úřadům v jejich úsilí splnit vstupní kritéria, s určitým důrazem na politická kritéria. Revidovaný národní program pro přijetí acquis byl přijat v červenci prosince 2004 Evropská rada stanovila perspektivu pro otevření přístupových rozhovorů s Tureckem. Po otevření jednání Evropskou komisí se předpokládalo vytvoření dokumentu o přístupovém partnerství, který měl definovat oblasti, ve kterých by mělo Turecko udělat pokroky. Byl vytyčen postup přístupových rozhovorů, který vstoupil v platnost 3. října na mezivládní konferenci EU a Turecka. Souběžně se zahájením přístupových rozhovorů bylo započato i tzv. prověřování, které tvoří první stadium přístupu Podpora Turecka ze strany EU Zasedání Evropské rady z prosince 2001 rozhodlo, že Turecko bude přijímat předvstupní finanční podporu vyhrazenou k pomoci splnit kritéria pro členství v Evropské unii. Turecko 64 Informace jsou dostupné z Contractual relations and the main steps towards the EU 21

22 v současné době finančně podporuje program MEDA. 65 Předvstupní podpora EU poskytuje pomoc pro budování institucí, vklady pro posílení regulační infrastruktury, potřebnou k zajišťování shody s acquis a investice v oblasti ekonomické a sociální provázanosti. Kolem jedné miliardy EUR bylo v Turecku použito k financování projektů provedených mezi roky 1996 a 2004 včetně. Rozpočet pro rok 2005 byl 300 milionů EUR a pro rok milionů EUR. Od roku 2007 bude Turecko spolu s ostatními kandidátskými zeměmi příjemcem programu IPA. 66 Očekávaný roční rozpočet pro kandidátské země v letech bude činit více než jednu miliardu EUR. Prioritami pro poskytnutí finančních prostředků Turecku je podpora realizace Kodaňských kritérií, včetně přesně stanovených předmětů ve věci práva, svobody a ochrany, podpory ekonomické a společenské soudržnosti tím, že se zaměří na nejchudší oblasti Turecka, podporu realizace acquis, týkající se celní unie, vnitřního trhu, zemědělství, životních podmínek a podpory politického a společenského dialogu mezi EU a Tureckem. Celkově je dopad pomoci EU Turecku stále více pozitivní. EU poskytuje významné prostředky v řadě důležitých oblastí jako základní vzdělání, školení, infrastruktury životního prostředí a ekonomických úprav. Zemi podporuje také Evropská investiční banka, která Turecku poskytla půjčky v hodnotě téměř dvou milionů EUR v letech Evropská komise také rozsáhleji spolupracuje se Světovou bankou, která je částečně aktivní v Turecku a příležitostně spolufinancuje projekty probíhající na jeho území Euro-Mediterranean Partnership - hlavní finanční nástroj EU pro realizaci Středomořského partnerství. Program nabízí technickou a finanční podporu, opatření spojené s reformou ekonomických a sociálních struktur. Viz Další z nástrojů předvstupní pomoci. V rámci nové finanční perspektivy bude Turecko čerpat finance z EU pomocí nástroje IPA (Instrument for Pre-Accession Assistance), jež vyšel z minulých nástrojů Phare, SAPARD a ISPA. Viz Dostupné z EU assistance 22