7 zaměstnaných. příklady dobré praxe z projektu Aktivizace pracovního potenciálu sociálně znevýhodněných občanů

Transkript

1 7 zaměstnaných příklady dobré praxe z projektu Aktivizace pracovního potenciálu sociálně znevýhodněných občanů

2 Obsah Úvodní slovo 54 Kontext 6 57 O projektu Aktivizace Tréninkové zaměstnávání Podporované zaměstnávání Příklady dobré praxe 01 Martina Tomáš Jana Marek František Marcela Pavel Realizační tým Nositel projektu a jeho partneři Spolupracující zaměstnavatelé Slovníček pojmů 36 39

3 Úvodní slovo Vážené čtenářky, vážení čtenáři, Publikace, kterou držíte v rukou, představuje 7 lidí, kteří ušli dlouhou a nesnadnou cestu, aby se dostali tam, kde to většina lidí považuje za samozřejmé - do práce. Zaměstnání získali ve firmách, které jim přes všechny zpravidla odrazující okolnosti, jako je dlouhodobá nezaměstnanost, nulová praxe, kriminální minulost, vážná nemoc nebo nedávná závislost poskytly pracovní místo a dnes si jich váží jako kvalitních a spolehlivých pracovníků. Všech 7 příběhů spojují potíže, které spadají do kategorie znevýhodnění na trhu práce. Některá znevýhodnění jsou objektivní, protože oslabují pracovní výkon, jiná jsou pouhým důsledkem přežitých stereotypů. Při naší práci v rámci projektu Aktivizace jsme se spolu s personalisty a našimi tehdejšími klienty postupně učili je rozlišovat, uvádět na pravou míru, vysvětlovat, dokazovat a překonávat. Fakt, že integrace znevýhodněných lidí na pracovní trh je nezbytná a prospěšná nejen pro ně samotné, ale i pro společnost, stát a zaměstnavatele, je neoddiskutovatelný stejně jako velká náročnost tohoto procesu. Lidí se znevýhodněním, kterým byla v rámci projektu Aktivizace nalezena práce nebo kteří si ji po absolvování tréninkového zaměstnání našli sami, je zatím 84. Těch 7 statečných, kteří se o své příběhy podělili přesto, že tak zveřejňují citlivé a leckdy nelichotivé informace, Vám snad přiblíží životy těch, kteří se potýkají s nelehkým osudem a přesto ho dokázali změnit k lepšímu. Zvažujete-li zaměstnat člověka, který podle standardních měřítek nesplňuje stoprocentně všechny nároky, ale kterému můžete dát životní šanci, pak doufáme, že pro vás bude publikace 7 zaměstnaných dobrou inspirací. Hany Ševčíková Ředitelka o.s. Plán B Koordinátorka v projektu Aktivizace 4 5

4 Projekt Aktivizace pracovního potenciálu sociálně znevýhodněných občanů (dále jen Aktivizace) Tréninkové zaměstnávání jako příležitost vyzkoušet si obvyklý pracovní režim Projekt Aktivizace odstartoval v roce 2006 s cílem pomáhat sociálně vyloučeným osobám na území Prahy při návratu do běžného života. Poslání projektu Vychází se z faktu, že schopnost najít si zaměstnání v průběhu celého života závisí nejenom na tom, zda člověk získá odpovídající kvalifikaci, ale především na tom, zda disponuje dostatečně širokým všeobecným a obecně odborným základem vzdělání a klíčovými kompetencemi, které jsou nezbytné pro pracovní uplatnění a které umožňují snadnější rekvalifikaci. Uživatelé projektu uchazeči o zaměstnání Uživatelé projektu jsou především dlouhodobě nezaměstnaní, lidé v nejistých bytových podmínkách, bez domova, příslušníci etnických minorit, osoby znevýhodněné věkem, zdravotním stavem, péčí o děti (příp. jiné závislé osoby) nebo záznamem v rejstříku trestů. Cíle Cílem projektu je vytvořit v Praze systém pomoci při návratu na otevřený trh práce pro skupiny ohrožené sociálním vyloučením. Projekt Aktivizace představuje nízkoprahový, individuálně nastavitelný program, který svým klientům nabízí: základní pracovně právní poradenství rozvoj komunikačních dovedností přístup k informačním materiálům a výpočetní technice dlouhodobou podporu prostřednictvím pracovních asistentů nácvik pracovních návyků v tréninkovém zaměstnávání asistenci při oslovování zaměstnavatelů a podporované zaměstnávání Tréninkové zaměstnávání je v podstatě zaměstnáním s omezenou dobou trvání, ve kterém fungují všechny běžné tržní mechanismy a jehož cílem je praktický nácvik pracovních dovedností a především získávání pracovních návyků za pomoci odborného sociálního pracovníka (v projektu Aktivizace pracovního asistenta). 340 uživatelů projektu vstoupilo do tréninkového zaměstnávání 242 jich úspěšně tréninkové zaměstnávání absolvovalo 33 uživatelů projektu si v důsledku osvojení pracovních a sociálních dovedností dokázalo najít práci. (údaje za období od 1. září 2006, kdy vstoupil první uživatel projektu do tréninkového zaměstnávání, do 30. dubna 2008) Realizátoři: Arcidiecézní charita Praha, Armáda spásy, Občanské sdružení Ježek a čížek, Naděje o.s., Občanské sdružení Nový Prostor, Občanské sdružení Společnou cestou, Středisko křesťanské pomoci Horní Počernice Podporované zaměstnávání jako nástroj integrace sociálně znevýhodněných Podporované zaměstnávání je služba určená lidem, kteří obtížně hledají uplatnění v běžném pracovním prostředí a za standardních podmínek. Uživatel za pomoci pracovního manažera vstupuje do běžného pracovně-právního vztahu na otevřeném trhu práce, ale nadále může využívat podpory ze strany pracovního asistenta. Zaměstnavatel může získat finanční příspěvek. 100 vstoupilo do podporovaného zaměstnávání 51 z nich získalo zaměstnání na hlavní pracovní poměr. (údaje za období od 1. února 2007, kdy vstoupil první uživatel projektu do podporovaného zaměstnávání, do 30. července 2008) Realizátor: Občanské sdružení Plán B, pracovní a sociální agentura 6 7

5 Martina Úklidová práce je ve společnosti obvykle podceňována. Lidé si totiž neuvědomují, že vyžaduje velkou zodpovědnost, spolehlivost, slušnost a vstřícnost. Zdeněk Modálek / personální manažer 01 pracovnice vnějšího úklidu znevýhodnění na trhu práce: nejisté bytové podmínky, dlouhodobá nezaměstnanost, příslušnost k etnické menšině Martina pochází z Hodonína. O svých dosavadních pracovních zkušenostech vypráví: Chtěla jsem jít na kuchařku, ale tam mě nevzali, tak jsem šla dělat do čokoládovny. Do Prahy jsem odešla z rodinných důvodů. První rok jsem moc nepracovala, později jsem dělala v K centru street workera. Bylo to něco jako tréninkové zaměstnávání, tedy nijak zvlášť dobře hodnocené. Práce sama docela šla, ale bylo to hodně rizikové. Člověk stál na Hlavním nádraží a vyměňoval jehly Po této zkušenosti byla dlouho bez práce. Byla jsem hodně nemocná, takže jsem chodila spíš jen po brigádách. Když jsem se z těch nemocí konečně dostala, dělala jsem přímo na Armádě spásy. Od lidí z ulice se paní Martina dozvěděla, že v Armádě spásy dělají tzv. Job klub. Pak popisuje svoji práci v tréninkovém zaměstnávání v projektu Aktivizace: Chvilku jsem dělala v tamní prádelně. Potom jsem myla nádobí v jídelně. Bydlela jsem u matky a doufala, že mi v projektu Aktivizace pomůžou najít práci. Dala jsem si závazek, že se jí budu držet zuby nehty. A taky si ji držím dodnes! Navázání kontaktu s Plánem B popisuje paní Martina následovně: Pracovníci Plánu B se mne zeptali, co bych chtěla dělat. Řekla jsem, že bych chtěla zametat, že jsem hyperaktivní. Už za tři dny mi volali, že pro mě něco mají. 12. listopadu (2007) jsem přišla na pohovor, oni se mnou sepsali smlouvu a bylo to. Se svým novým zaměstnáním je paní Martina velmi spokojená: Práce se mi moc líbí. Baví mě lítat s popelnicí, zametat. Poslouchám si u toho rádio, mám klid, nikdo mi nic nenařizuje. Snažím se všechno dělat tak, jak to má být, i když uklidit ulice tak, aby byly úplně čisté, nikdy nedokážete. Jsou tu skvělý lidi, pokračuje ve vyprávění. Vidíme se jenom ráno. Zameteme Hlavní nádraží a potom jdeme každý na svoje rajóny. Trochu mi trvalo, než jsem se k nim přiblížila. Měla jsem problém je přijmout, protože jsem byla zvyklá na lidi z Armády spásy. Rozhodně však nejsem samotář! Protože lidem moc nevěřím, trvá mi chvilku, než se k nim dokážu přiblížit. Výhody nového zaměstnání vidí paní Martina zřetelně: Pracovat na smlouvu je pro mne nová zkušenost. Zaměstnavatel vám nemůže znenadání říct, že vás už nepotřebuje. Nemám sice stravenky, ale na svůj měsíční plat si nemůžu stěžovat. Práce je všude dost, člověk jen musí chtít ji hledat, říká nakonec s přesvědčením. 8 11

6 Zdeněk Modálek / personální manažer Naše firma ráda nabídne práci každému, kdo chce pracovat, říká úvodem pan Modálek a dodává, Nemáme vysoké kvalifikační požadavky. Díky tomu jsme schopni uspokojit široké množství uchazečů. Zdůrazňuje, že za určitých podmínek není překážkou pro přijetí nového zaměstnance ani záznam v rejstříku trestů. Každý prohřešek posuzujeme individuálně ve spolupráci s naším firemním právníkem. Firma přijímá i lidi zdravotně a jinak znevýhodněné. Pokud jsou uchazeči o práci zdravotně způsobilí, nevadí nám ani jejich handicapy. Na úklid zaměstnáváme lidi nad padesát let, osoby s drogovou minulostí, lidi ze sociálně znevýhodněného prostředí či mentálně postižené. Základním předpokladem pro přijetí představuje fakt, zda jsou uchazeči o práci ochotni a schopni pracovat v úklidových službách. Tato práce je ve společnosti obvykle podceňována. Lidé si totiž neuvědomují, že vyžaduje velkou zodpovědnost, spolehlivost, slušnost a vstřícnost. Lidé, kteří byli dlouhodobě nezaměstnaní nebo jsou jinak výrazně znevýhodněni si obtížně zvykají na pravidelnou práci a těžko se adaptují. Pan Modálek k tomu říká: Chceme těmto lidem dávat šanci, zároveň jsme však povinni odvést našim zákazníkům kvalitní práci. Finanční příspěvek na mzdu nabízený projektem Aktivizace je pro firmu sice zajímavý, z personálního pohledu není však tak důležitý. Pro mne je podstatná především kvalita uchazečů a jejich ochota pracovat. Peníze nejsou až tak důležité, i když člověk může být tolerantnější, pokud ví, že má středisko na pracovníka nižší náklady, dodává Zdeněk Modálek nakonec. Personalista si cení nejen způsobu, jímž projekt Aktivizace připravuje vhodné uchazeče o práci, ale i toho, že je vyhledává. Vysvětluje, že ne vždy se firmou inzerované pozice dostanou ke správné cílové skupině. Přes Plán B a podobné organizace získáváme lidi, kteří pro nás pracují delší dobu. Je na ně spolehnutí, což nám zvyšuje efektivitu. CDV SLUŽBY, s.r.o. Firma CDV služby s.r.o. byla založena v roce Cílem bylo vybudovat stabilní a silnou společnost poskytující komplexní služby v oblasti úklidu pro všechny typy zákazníků. Dnes firma zaměstnává přibližně 1000 zaměstnanců a jejich počet se neustále zvyšuje. Pravidelně provádí úklid na více než m 2 vnitřních ploch a m 2 vnějších ploch na území České republiky. Firma uklízí prostory, kde úklidová plocha představuje řádově pouze několik desítek m 2, i prostory o velikosti desítek tisíc m 2. Poskytuje vysoký standard poskytovaných služeb a zakládá si na schopnosti pružně vyhovět požadavkům svých zákazníků. paní Martina

7 02 obrábeč kovů znevýhodnění na trhu práce: zápis v rejstříku trestů Tomáš Účast v projektu jako Aktivizace vnímám jako dobrý krok mezi ukončením výkonu trestu a nástupem do zaměstnání. Pro zaměstnavatele je využití této služby efektivnější, než když přijímají lidi okamžitě po výkonu trestu. Jiří Skýva / personalista Pan Tomáš pochází z Plzně. Měl velké životní plány, na leteckou školu ho však kvůli špatnému zraku nevzali. Následující léta popisuje takto: Vyučil jsem se frézařem. Nakonec mě vzali k tankovému vojsku, kde vada zraku nevadila. Zanedlouho jsem dělal velitele. Brzy po svatbě jsem se rozvedl a dcera připadla do péče manželce. Později jsem pracoval jako zásobář náhradních dílů na auta a jezdil s trolejbusem. Po revoluci jsem se podruhé oženil. Začal jsem podnikat, neměl jsem však dostatek zkušeností a vůbec se mi nedařilo. Začínalo to se mnou jít z kopce. V roce 1996 jsem už pracoval na černo. Naše parta se dostala do konfliktu a tenkrát tam zůstal jeden mrtvý. A nám pěti přišili 219. Pobyt ve vězení prožíval pan Tomáš podle vlastních slov aktivně. Nechtěl jsem to tam jen tak prosedět. Tři roky jsem foukal sklo a díky tomu jsem se naučil vyrábět vánoční ozdoby. Je to dobrá, kreativní a dokonce i výdělečná práce. Protože jsem měl vzdělání, dostal jsem na další tři roky práci ve skladu. Rozhodl jsem se, že se vyučím obráběčem kovů. Školu jsem absolvoval s vyznamenáním a získal místo lektora odborného výcviku. Jako jediný z řad vězňů jsem mohl učit jiné vězně. Když mě však pustili na podmínku, měl jsem v kapse tři tisíce a byl zděšený z představy, co budu dělat venku. Po propuštění z vězení se pan Tomáš skutečně ocitl v nelehlé situaci. U své matky jsem pomoc nenašel. V Praze jsem získal místo u jednoho podnikatele. Dělal jsem třeba 250 až 280 hodin měsíčně, ale nedostal jsem zaplaceno. Hledal jsem si tedy jinou práci, všude jsem však narážel na stejné otázky a nikdo mě zaměstnat nechtěl. Během léta jsem asi dva až tři měsíce bydlel na nádraží. Když přišla zima, poradil mi někdo, abych šel do střediska Naděje. Tam panu Tomášovi nabídli tréninkové zaměstnávání: Nejdřív jsem šel na šatnu. Potom jsem po jejich střediscích jezdil jako údržbář. Žádné kurzy jsem nepotřeboval, jen najít si práci. Mám osvědčení pro práci s počítačem, řídičský průkaz na osobní auto, kamión i na návěs. Měl jsem problém jen s tím zápisem v rejstříku trestu a s nedostatkem peněz. V současném zaměstnání se mu konečně daří. Ani tehdy však začátky nebyly lehké: Když mi Plán B našel zaměstnání, neměl jsem prostředky ani na to, abych se dostal do Kutné Hory. Je to hezké město, ale nic z toho nemám, protože dělám dvanáctihodinové směny. Když bych dělal osm hodin denně, měl bych míň peněz. Takhle si zase nestihnu nic koupit, nikam zajít. Práce se však panu Tomášovi líbí: Je to různorodé, pestré zaměstnání. Není to pásová výroba. Dělám každou chvíli něco jiného. S kolegy v práci vycházím dobře a někteří nejspíš ani neví, že jsem byl ve vězení. V téhle firmě dokáží lidem dát šanci

8 Jiří Skýva / personalista Jiří Skýva líčí pana Tomáše jako pracovitého zaměstnance, který se během několika dnů dokázal zaučit na všech typech strojů, které strojírna užívá. Pan Tomáš se mi dnes přiznal, že mu docházejí síly. Sám jsem mu nedávno radil, aby více odpočíval, ale je to workholik! Vždycky obětavě zaskočí za ostatní. Má už odpracováno kolem tří set hodin v měsíci, říká. Pan Skýva má zkušenosti s projektem Šance, který lidem bezprostředně po výkonu trestu pomáhal začlenit se znovu do běžného života. Před dvěma lety jsem se jménem naší společnosti zúčastnil několika setkání s lidmi, kteří měli do půl roku opustit vězení, a nabízel jsem jim práci a ubytování. Vedle lidí, kteří měli skutečný zájem o práci, jsem se však setkal i s takovými, kteří pouze doufali, že dosáhnou zkrácení trestu, nebo chtěli jen zabít čas. Ti pak samozřejmě neuspěli. Oproti tomu uchazeči z projektu Aktivizace věděli do čeho jdou, nespekulovali, nehráli žádné divadlo. Jiří Skýva ocenil i profesionální přístup pracovníků projektu: Okamžitě jsem věděl, že mluvím s někým, kdo má jasnou představu o potřebách a cílech. Podle slov personalisty má ČKD Kutná Hora jako každá strojírenská firma problémy s vysokou fluktuací zaměstnanců. Projekty tohoto typu proto vnímá jako dobrý zdroj uchazečů o práci: Padesát procent našich lidí jsou agenturní zaměstnanci, kteří sem přijeli ze zahraničí. Tito lidé nemají k pracovišti žádný vztah a udržíme je zde jen těžko. Proto se tady uchazečům přicházejícím z výkonu trestu snažím najít nový domov. Domnívám se, že v okamžiku, kdy jim poskytneme zázemí, příspěvky na nájem a podobně, začnou k novému zaměstnání získávat pouto a třeba se tu usadí. Pokud zaměstnanec nevydrží u zaměstnavatele alespoň půl roku, je to špatná investice, soudí pan Skýva, jehož zásadou je být vůči lidem, kteří přicházejí z výkonu trestu, tolerantní: Tito lidé jsou v obtížné situaci. Musí si zařídit spoustu věcí: občanský průkaz, bydlení, jednání s úřady. Většinou nemají mobilní telefon, a jsou tudíž těžko dosažitelní. Musíme brát zřetel na to, že mezi běžným uchazečem o zaměstnání, který má rodinné zázemí, a člověkem přicházejícím z výkonu trestu, který nemá nic, panuje obrovský rozdíl. ČKD KUTNÁ HORA, a.s. Prvopočátek výrobních aktivit pana Kolbena byl ve znamení spolupráce s T. A. Edisonem v letech Roku 1921 byla založena Českomoravská - Kolben a. s. (Fúze Kolben s První Českomoravskou strojírnou). Rozhodujícím výrobkem koncernu byly po dlouhou dobu lokomotivy, kompresory a tramvaje. ČKD Kutná Hora, a. s. zahájila výrobu v r V letech byly přikoupeny slévárny a strojírny v Chrudimi a v Českých Budějovicích. ČKD Kutná Hora, a. s. zaměstnává cca 2300 zaměstnanců. pan Tomáš

9 03 Jana Pracovní příležitosti existují. Domnívám se, že pokud se znevýhodněným lidem podaří práci získat, dokáží si jí vážit více než kdo jiný. Renata Vitoušová / specialistka na zpracování zakázek pracovnice úklidu metra znevýhodnění na trhu práce: absence domova, dlouhodobá nezaměstnanost, příslušnost k etnické menšině Paní Jana žila do svých patnácti let v Budapešti, později bydlela na Moravě. Domluví se několika cizími jazyky. Ovládám ruštinu, bulharštinu, ukrajinštinu a trochu mongolštinu, říká vyučená soustružnice, která vystřídala mnoho profesí. Než jsem odjela do Prahy, pracovala jsem jako pekařka v Brně a potom v zahradnictví. I v Praze si nakonec našla práci v pekárně, její životní situace však do té doby nebyla nijak lehká. Nejdřív jsem přespávala na Hlavním nádraží, vzpomíná. V pekárně jsem pracovala tři roky a našla si ubytovnu. Taky jsem načas pracovala u ochranky. Celých osm let jsem žila na ulici, i když jsem přitom měla vždy nějaké zaměstnání. O projektu Aktivizace se dozvěděla v Armádě spásy. Bylo mi řečeno, že mě zaměstnají a ubytují, ale jen dočasně, abych měla možnost se dostat nějak z problémů, vypráví paní Jana. Taky mi slíbili, že mi pomůžou hledat práci, pokračuje. V Armádě jsem dělala uklízečku a všichni byli spokojeni. Dokonce jsem dělala i přesčasy a uklízela za lidi, kteří svoji práci nedělali dobře. Své další zkušenosti s hledáním práce popisuje následovně: Nejprve mi našli práci na plastikách kdesi na Letově. V tom zaměstnání jsem však vydržela jenom měsíc. Ta práce mi nevyhovovala. Potom jsem přes Plán B dostala práci v Unirexu-D, kde pracuji už skoro rok. Stálým problémem paní Jany však nadále zůstává bydlení. Bohužel teď nemám kde bydlet, ubytování v Armádě spásy bylo jenom dočasné. Na ubytovně Dopravních podniků je všechno obsazeno. Jako východisko z této obtížné situace vidí paní Jana zase práci. Snažím se pracovat co nejvíc. Dělám noční. Trávím tu hodně času. Teď je pro mě ale nejdůležitější, abych měla kde spát. Moje práce mně však baví a jsem tu spokojená. I když je to trochu dřina, těší mně, že jsem pořád v pohybu. Dokonce ještě jako vedlejší zaměstnání umývám grafity. Oceňuji i to, že je tu dobrý pracovní tým. Zůstává plná optimismu a prohlašuje: Lidem, kteří nemají práci bych doporučila, ať vyhledají projekty jako je projekt Aktivizace nebo Job klub, protože díky nim mohou zase získat jistotu

10 paní Jana Renata Vitoušová / specialistka na zpracování zakázek Paní Vitoušová ocenila především způsob, jakým projekt Aktivizace uchazeče o zaměstnání připravuje i to, že sami klienti projektu projevují snahu o získání práce. Zaměstnávání sociálně znevýhodněných uchazečů se proto ani do budoucnosti nijak nebrání. Podotýká k tomu: Uvítali bychom spolupráci i s dalšími organizacemi, které pomáhají znevýhodněným lidem najít práci. Zaměstnáváme příslušníky etnických menšin i lidi částečně nebo plně invalidní, říká paní Vitoušová. Při přijímání zaměstnanců pokládáme za zásadní to, zda jim jejich zdravotní stav umožní zvládat jejich práci, ať už na plný, nebo alespoň na částečný úvazek. Nejdůležitější je pro nás kvalita odvedené práce, říká. Pokud je práce výborně provedena, nevadí nám, že trvala delší dobu. Dalším hodnotícím kritériem ve firmě Unirex-D je spolehlivost a slušné vystupování. Zajímá nás i chování a vystupování zaměstnance a to, jak prezentuje firmu při kontaktu se zákazníkem. Na druhou stranu na některá pracoviště, kde se uklízí po pracovní době, můžeme umístit člověka, který je méně společensky přizpůsobivý nebo se hůře vyjadřuje. Zdůrazňuje i specifický přístup ke znevýhodněním pracovníkům, který ve firmě důsledně uplatňují. Vůči znevýhodněným lidem jsme po jejich nástupu do zaměstnání připraveni být tolerantnější, aby měli možnost obnovit si pracovní návyky. Unirex-D má však i další motivaci při zaměstnávání znevýhodněných pracovníků. Člověk se za ta dlouhá léta s podřízenými sblíží. Pracovníkům, kteří dobře odvádí svou práci, poskytujeme půjčky a pomáháme jim v obtížných životních situacích, uzavírá paní Vitoušová výčet snah firmy Unirex-D otevřít prostor pro sociálně či zdravotně znevýhodněné osoby na trhu práce. UNIREX-D, s.r.o. Firma zaměřená původně pouze na úklidové práce vznikla v roce Unirex-D v současné době zaměstnává 105 zaměstnanců a nabízí služby v oblasti úklidu, ošetření a údržby podlah, ostrahy objektů, malířských, topenářských a instalatérských, truhlářských, horolezeckých prací a elektroprací. Společnost zaměstnává osoby se změněnou pracovní schopností a různými handicapy.

11 Marek Pana Marka jsem přijala, protože jsem intuitivně cítila, že má o tu práci skutečný zájem. Domnívám se, že lidé, kteří za sebou mají nějakou svízelnou situaci a práci opravdu potřebují, pracují poctivě a kvalitně. Dana Tomanová / vedoucí technicko-správního oddělení 04 pradlák znevýhodnění na trhu práce: nejisté bytové podmínky, zdravotní omezení Pan Marek žije celý život v Praze. Vždycky chtěl pečovat o zvířata. Byl to odmalička můj sen. Jenže většinou se jedná o dobrovolnou práci, která je špatně finančně ohodnocená. Proto si nakonec zvolil jiné zaměstnání. Pracoval jsem jako malíř pokojů. Kvůli zdravotním problémům jsem však musel odejít do invalidního důchodu, říká pan Marek. Jeho potíže začaly v roce 1989, kdy mu byl invalidní důchod odebrán. Vzali mi důchod, protože jsem si podle nich moc vydělával, říká a pokračuje: Dělal jsem dvacet jedna let v Knize ve skladu, v odbytu. Potom firmu zavřeli. Také další firma, kde jsem dělal s knihami, byla zrušena. Měl jsem smůlu v pracovním i osobním životě: zemřela mi přítelkyně a pět let jsem byl bez trvalého zaměstnání. Kromě občasných brigád jsem žádnou práci nesehnal. Toto složité životní období zřejmě přispělo k tomu, že se ocitl na pokraji sil. Dva a půl měsíce jsem byl v Bohnicích, vzpomíná. I díky pomoci terapeutického personálu jsem však nakonec sehnal tréninkové zaměstnávání v Job klubu, v prádelně. Právě proto jsem se v Domově Sue Ryder mohl tak dobře chytit, protože jsem s tou prací už měl zkušenosti. V Job klubu jsme nacvičovali pohovory se zaměstnavatelem a řešili pracovně právní záležitosti. Taky jsme nacvičovali práci samu, i když to jsem vlastně nepotřeboval. Hlavně jsem se snažil dodržovat pevný životní režim: nepít a vstávat brzy. Nejvíce si váží psychické pomoci, jíž se mu dostalo od pracovníků projektu Aktivizace. Pomohli mi už jen tím, že mě přijali, vysvětluje. Jeho další cesta za hledáním zaměstnání nebyla nijak lehká: Prošel jsem tréninkovým programem. Pak mi začali hledat práci. Jednou jsem přišel k zaměstnavateli, byl jsem samozřejmě střízlivý a slušně oblečený. A on mi řekl, že z charity čekal něco horšího. Jeho přístup ke mně a vůbec lidem, kteří se podobně jako já ocitli bez přístřeší, se mi nelíbil. Vždyť to, co se přihodilo mně, se může stát prakticky každému. Před Vánoci jsem nastoupil na dvě nebo tři místa. Vždy se však jednalo jen o dočasné zaměstnání. V další firmě mně odradilo neseriózní jednání. Situace pana Marka se konečně zlepšila, když dostal zaměstnání v Domově Sue Ryder. Tady jsem velice spokojený, pochvaluje si. Práce mám sice hodně, ale těší mně, že pomáhám starým lidem. Rád si s nimi povídám. Je to klidná práce a dělám ji rád. Díky tomu, že tu mám i bydlení, se cítím skutečně šťastný. Až teď, po více než pěti letech jsem se rozhodl, že si vyberu první dovolenou. Pan Marek si uvědomuje, že měl velké štěstí. Dostat se z problémů je těžké, ale já jsem měl tu výhodu, že jsem kolem sebe měl dobré lidi

12 Dana Tomanová / vedoucí technicko-správního oddělení Naši zaměstnanci vykonávají především manuální práce. Dáváme proto přednost uchazečům, kterým nechybí fyzická zdatnost. Zaměstnáváme i lidi s mentálním postižením, říká úvodem paní Tomanová. Zaměstnávání těchto lidí však vyžaduje soustavné vedení. Pracují většinou v naší kuchyni a na zdravotně-sociálním úseku. Jeden handicapovaný zaměstnanec pomáhal na zahradě. Toto kriterium platilo i v případě pana Marka, který byl přijat na základě standardního vstupního pohovoru. Náš provoz je docela náročný. Pan Marek pracuje v prádelně. S výjimkou oběda a krátkých pauz tu člověk stojí osm hodin na nohou. Pracovní náplň zahrnuje praní, mandlování a žehlení. Přestože se nejedná o typicky mužskou práci, pan Marek se velice dobře zapracoval. Potřeboval k tomu pouze několik dní a dnes pracuje již zcela samostatně. Do kolektivu zapadl bez jakýchkoli problémů. Jako fyzicky zdatný muž svým kolegyním značně ulehčil práci, a i proto si na něj pracovnice v prádelně po počáteční nedůvěře rychle zvykly. Dokonce říkaly, že je s ním legrace. Pozitivní zkušenosti vedly paní Tomanovou i k nadstandardně vstřícnému gestu. Pan Marek je naprosto bezproblémový člověk. Protože jsme věděli, že potřebuje sehnat bydlení, nabídli jsme mu pomoc. Bydlí přímo tady v areálu Domova, kde má svůj pokojík. Paní Tomanová říká závěrem: Projekt Aktivizace prověří, zda lidé skutečně chtějí pracovat. Těm, kteří si sami nedovedou poradit nebo nemají možnost dostat se z problémů, může pomoci. Domov Sue Ryder, o.p.s. Domov Sue Ryder, o.p.s. sídlí na Praze 4 v Michli. Již od roku 1998 poskytuje péči seniorům v obtížné zdravotní či sociální situaci. Domov nabízí svým klientům laskavé a klidné prostředí se zajištěnými sociálními službami. Seniorům, kteří jsou v důsledku chronické nemoci, postižení nebo úrazu odkázáni na pomoc druhé osoby, poskytuje přechodné i dlouhodobé ubytování. Domov provozuje rovněž denní stacionář, nabízí osobní asistenci přímo v místě bydliště klienta a sociálně-právní poradenství pro seniory i širokou veřejnost. Domov Sue Ryder zaměstnává včetně kulturního centra, restaurace a třech dobročinných obchodů přibližně 100 lidí. pracoviště pana Marka

13 František Znevýhodněným lidem chceme dávat šanci. I když trváme na respektování pracovní doby a plnění pracovních povinností, jsme ochotni přistupovat k nim s větší mírou tolerance. Jana Vokálová / provozní ředitelka 05 skladník znevýhodnění na trhu práce: nejisté bytové podmínky, zápis v rejstříku trestů, zdravotní omezení Pan František se vyučil malířem pokojů v Benešově. Tuto práci dělal celých dvacet dva let. Pak ho začala pronásledovat smůla. Dělal jsem co se dalo, ale moc se mi nedařilo. Pak mne zavřeli. Po propuštění z vězení jsem neměl kde bydlet. Chtěl jsem si rovněž najít nové zaměstnání. Měl jsem jednoho známého v Armádě spásy, který mi poradil, co mám dělat, abych se z problémů dostal. V Armádě spásy se pan František zapojil do tříměsíčního tréninku. Dělal jsem v dílně. Něco jsem občas vymaloval, vzpomíná na toto období a dodává: Později mi našli práci ve Stavcomu. Dělal jsem všechno, co bylo potřeba. Zedničinu, zahradničinu a teď pracuji jako skladník. Pan František se nedomnívá, že najít východisko z podobné situace, v níž se ocitl on, by bylo nějak jednoduché. Poradit lidem, kteří mají nějaký problém, je těžké. Každý si musí poradit sám tak, jako jsem to udělal já. Dnes však už má zase pocit, že se mu daří. Já už s ničím problém nemám, říká s uspokojením. Záleží na člověku, jak se se vším vyrovná duševně. S kolegy vycházím dobře. Mám tady blízko oblíbenou hospodu. Na nic si nestěžuji. Mám se fajn

14 STAVCOM, s.r.o. Stavcom, spol. s r. o. je stavebně obchodní společnost z Prahy 8, která vznikla v roce V současné době má 10 zaměstnanců a 3 divize: stavební, obchodní a zahradní. Stavební divize se specializuje na realizace ozeleněných střech, střešních zahrad, koupacích a okrasných jezírek. Dodává mramorovou drť, keramzit, kačírek, zeolit, výškově stavitelné podstavce, ohradový rákos a rákosové výrobky, žulové valouny, geotextilie, tropické dřevo, palivové dřevo, propan-butanové lahve. Zahradní divize nabízí projekty a realizace zahrad, jejich údržbu, dodávky automatických závlah, zahradnické zeminy, kůry a rašeliny. Vlastní pěstební činnost zahrnuje suchomilné, vodní bažinné rostliny a sazenice řízků rychle rostoucích dřevin (topolů a vrb). Firma poskytuje odborné konzultace. pan František Jana Vokálová / provozní ředitelka Žádné předsudky vůči sociálně znevýhodněným lidem nemáme, říká hned na úvod paní Vokálová a připouští, že do situace, ve které se tito lidé ocitli, se může snadno dostat každý. Při hledání nových zaměstnanců jsou ve firmě Stavcom velice otevření. My naopak sháníme lidi kde se dá. Potřebujeme dělníky, jenže v dnešní době už rukama nikdo pracovat nechce. I to firmu Stavcom dovedlo ke spolupráci s Armádou spásy a pak i Plánem B. S Armádou spásy jsme začali spolupracovat ještě předtím, než se zapojili do projektu Aktivizace, říká provozní ředitelka. Už dříve jsme zaměstnali lidi na jejich doporučení. Byli to většinou bezdomovci, nebo lidé, kteří v minulosti měli problémy s alkoholem, dodává. Lidé, kteří do firmy Stavcom přišli prostřednictvím Plánu B, vyžadují podle paní Vokálové stejnou péči jako každý jiný nováček. Musí se samozřejmě naučit spoustu nových činností. Vždy je s nimi mistr, který je hlídá a řekne jim, kde udělali chybu a kde se co musí opravit. Je nám však jedno, odkud k nám přišli. O panu Františkovi, který přišel z projektu Aktivizace, mluví paní Vokálová s nadšením. Je obdivuhodné, s jakým entuziasmem pan František do práce nastoupil. Byl za práci vděčný a měl z ní skutečnou radost. To se nám často nestává, spíš nám uchazeč po čtyřech dnech řekne, že se ještě nikde tak nenadřel. Pan František je šikovný pracovník, ochotný učit se nové věci. Paní Vokálová oceňuje i to, jak se pan František snaží překonat svůj handicap. Má trošku problémy se sluchem, takže občas bývá složité se s ním domluvit po telefonu. Za to však nemůže. Pokládám za důležité, že se skutečně snaží dělat svou práci co nejlépe. A dělá ji dobře! Paní Vokálová je sama spokojená, pokud se jejich zaměstnanci cítí dobře a odvádějí kvalitní práci. Člověk rád pomáhá, když ví, že se mu to vrátí, soudí. Jsme rádi, když tady dlouhodobě funguje dobrý kolektiv. Oceňuje, že se projekty na pomoc znevýhodněným uchazečům o práci snaží pomoci lidem, kteří si odvykli pracovat, adaptovat se znovu na pracovní režim. Trénovat lidi před nástupem do práce pokládám za dobrý tah, lidé si zvyknou na pravidelnost, říká k tomu. Pokud budou projekty jako Aktivizace vyhledávat a prověřovat mezi lidmi se znevýhodněním ty, kteří pracovat chtějí, bude to pro zaměstnavatele velkým přínosem. My bychom třeba jinak ani nepřišli na pana Františka a on by nepřišel na nás. Lidé, kteří chtějí pracovat rukama, u nás mají dveře otevřené.