Role orgánů sociálně-právní ochrany dětí a Policie České republiky v případě sexuálního zneužívání dětí

Transkript

1 JABOK Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Role orgánů sociálně-právní ochrany dětí a Policie České republiky v případě sexuálního zneužívání dětí Štěpán Frydrych Katedra: Sociálně pedagogická Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Mašát Rok: 2015

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto absolventskou práci s názvem Spolupráce orgánů sociálněprávní ochrany dětí a Policie České republiky při řešení případů sexuálního zneužívání dětí napsal samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia. V Praze Štěpán Frydrych Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-neužívejte dílo komerčně-nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

3 Anotace Tato absolventská práce se zabývá tématem rolí a spolupráce mezi orgány sociálně-právní ochrany dětí a Policií České republiky při vyšetřování sexuálního zneužívání dětí. Jejím cílem je primárně zmapovat roli orgánů sociálně-právní ochrany dětí a Policie České republiky a následně postupy a spolupráci těchto aktérů při vyšetřování tak závažných činů, jakými je páchání sexuálního násilí různých forem vůči dítěti. V práci je stručně charakterizován syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Samostatná část je věnována sexuálnímu zneužívání dětí, přičemž poskytuje informace o formách tohoto násilí, příčinách, rizikových dětech a situacích, pachatelích, systému pomoci, prevenci a právních aspektech. V dalších kapitolách jsou pak vymezeny činnosti, postupy a spolupráce orgánů sociálně-právní ochrany a Policie České republiky, které jsou následně demonstrovány na dvou praktických příkladech z praxe. Klíčová slova dítě, sexuální zneužívání, syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, syndrom sexuálně zneužívaného dítěte, orgán sociálně-právní ochrany dětí, Policie České republiky

4 Abstract This absolvent essay dedicates itself to the topic of cooperation between the institutions of social-legal protection of children and the Police of Czech republic in investigation of children sexual abuse.its aim is mainly to cover the work of these institutions and their working processes and cooperation when investigating such relevant crimes as committing sexual abuse on children in several forms. In the text there are briefly characterize the syndromes of molested, abused and neglected children. A special part is covering the sexual abuse, where it provides information about forms of this kind of violence, causes, prevention and legal aspects.in following chapters there are actions, processes and cooperation institutions of sociallegal protection of children and Police Czech republic where explained and are further demonstrated in two practical examples from praxis. Keywords child, sexual abuse, syndrome Child Abuse and Neglect, syndrome Child Sexual Abuse, child social and legal protection institution, Police Czech republic

5 Poděkování Chtěl bych poděkovat vedoucímu mé absolventské práce panu PhDr. Vladimíru Mašátovi za pomoc s výběrem tématu a za cenné připomínky a podněty. Dále chci poděkovat své rodině a přátelům za trpělivost a podporu v době psaní této práce.

6 Obsah Úvod Problematika syndromu týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte Vymezení pojmů Dítě a mladistvý Syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte Týraní Zanedbávání Zneužívání Historie vývoje pojmu CAN Formy CAN Tělesné týrání, zneužívání a zanedbávání Fyzické týrání Fyzické zanedbávání Fyzické zneužívání Duševní týrání, zneužívání a zanedbávání Psychické týrání Psychické zneužívání Psychické zanedbávání Sexuální zneužívání Specifické formy syndromu CAN Organizované týrání a zneužívání Rituální týrání a zneužívání Systémové týrání Münchhausenův syndrom v zastoupení (by proxy) Sexuální zneužívání a sexuální násilí páchané na dětech Příznaky a projevy sexuálně zneužívaných dětí Pachatelé sexuálního zneužívání dětí Rizikové faktory sexuálního zneužívání dětí Následky sexuálního zneužívání dětí Systém pomoci sexuálně zneužívaným dětem Prevence sexuálního zneužívání dětí Právní aspekty sexuálního zneužívání dětí... 35

7 3 Role orgánů sociálně-právní ochrany dětí v případu sex. zneužívaného dítěte Vymezení orgánů sociálně-právní ochrany dětí Činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obecního úřadu s rozšířenou působností při sexuálním zneužívání dětí Role Policie České republiky v případě sexuálně zneužívaného dítěte Vymezení Policie České republiky Vyšetřování mladistvých a nezletilých pachatelů Výslech dětského svědka Případové studie Kazuistika Kazuistika Závěr Použitá literatura Legislativní prameny Elektronické zdroje Konzultace Seznam zkratek Seznam příloh... 61

8 Úvod Tato absolventská práce se zabývá tématem rolí a spolupráce mezi orgány sociálně-právní ochrany dětí a Policií České republiky v případě sexuálního zneužívání dětí. Jejím cílem je primárně zmapovat role orgánů sociálně-právní ochrany dětí a Policie České republiky a následně postupy spolupráce těchto aktérů při vyšetřování tak závažných činů, jakými je páchání sexuálního násilí různých forem vůči dítěti. Abych mohl blíže popsat roli těchto aktérů, považoval jsem rovněž za důležité na začátku práce vymezit základní pojmy a popsat syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, aby tak vznikl stručný, ale ucelený vhled do dané problematiky, byť zde není prostor pro komplexní popis. Téma práce jsem zvolil z několika důvodů. Jedním z nich je absolvování praxe na oddělení sociálně právní ochrany dětí, kde jsem se setkal s touto problematikou. Dalším důvodem je, že sexuální zneužívání je téma ve společnosti velice citlivé a do jisté míry stále i tabuizované a vede k nezvratné psychické i fyzické újmě dítěte s trvalými následky. Z tohoto důvodu mě zajímalo, jak se v takových případech konkrétně postupuje v rámci činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí a Policie České republiky. Práce je rozdělena do 5 kapitol a dále se člení na příslušné podkapitoly, přičemž je doplněna dvěma případovými studiemi, jejichž smyslem je ukázat proces spolupráce orgánů sociálně-právní ochrany dětí a Policie České republiky na konkrétních příkladech. První kapitola je věnována obecně popisu syndromu CAN, zasazuje syndrom CAN historicky a podrobněji se zabývá jeho jednotlivými formami. Druhá kapitola se podrobněji zabývá jednou z forem syndromu CAN a tou je sexuální zneužívání dětí (syndrom CSA). Je zde přesněji definován tento pojem, včetně příznaků a projevů. Pozornost je zaměřena i na popis rizikových faktorů (tzn. rizikových osob a situací), kde existuje zvýšená pravděpodobnost, kdy je dítě více vystaveno sexuálnímu násilí. Kapitola se rovněž zabývá pachateli sexuálního násilí vůči dětem, přičemž nezůstává opomenut systém pomoci dětem, které byly vystaveny sexuálnímu zneužívání. Práce stručně vymezuje i základní koncept primární, sekundární a terciární prevence. Ve třetí a čtvrté kapitole jsou popsány role orgánů sociálně-právní ochrany a Policie České republiky při řešení sexuálního zneužívání dětí, kde jsem převážně ~ 8 ~

9 čerpal informace ze studia legislativních pramenů, příslušných dokumentů a osobních konzultací se zástupci orgánu sociálně-právní ochrany dětí a Policie České republiky Poslední, pátá kapitola, ukazuje na praktických příkladech konkrétní situace intrafamiliárního sexuálního zneužívání dětí. Při psaní této práce jsem vycházel z dostupných zdrojů, které se obecně zabývají problematikou týrání, zneužívání a zanedbávání dětí, či přímo sexuálním násilím páchaným na dětech. Dále jsem měl možnost konzultovat konkrétní postupy oddělení sociálně-právní ochrany dětí v těchto situacích přímo s pracovníky, kteří se tímto v praxi zabývají. Bylo mi rovněž umožněno využít aktuální statistické údaje Policie České republiky, na kterých jsem demonstroval výskyt takových trestných činů, které souvisejí s problematikou sexuálního zneužívání dětí. ~ 9 ~

10 1 Problematika syndromu týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte 1.1 Vymezení pojmů Pro lepší porozumění této práci je nutné na začátku vymezit základní pojmy. Tyto pojmy definuji jednotlivě, ačkoliv se jejich projevy se prolínají. Dítě a mladistvý Pro účely této práce je pojem dítě vnímán jako objekt sexuálního zneužívání. Proto je potřeba alespoň částečně vymezit tento pojem. Za dítě je považována osoba, která je ve věku od 0 let do 15 let. V tomto věkovém rozmezí je zahrnuto několik věkových kategorií, jedná se o období novorozence, kojence, batolete, předškolního věku, mladšího školního věku, staršího školního věku a rané puberty. Mladistvým je ten, kdo dovršil 15 let věku a nepřesáhl 18. rok věku. Tento termín se objevuje v trestním právu. Syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN Child Abuse and Neglect) je termín, kterým se označuje poškození fyzického a psychického vývoje dítěte, které vzniká jako důsledek vědomého jednání dospělé osoby a je pro danou společnost nepřijatelné. Týraní Týrání je záměrné jednání, které vystavené osobě působí fyzickou bolest nebo psychickou újmu. Objevuje se ve formě tělesného, psychického/emocionálního a systémové ubližování jedinci či skupinám. Oběti týrání nemusí být pouze děti, ale jsou mu vystaveni i dospělí muži a ženy. Obtížně se rozeznává hranice mezi týráním a společensky přijatelným trestáním (jedním z důvodů mohou být sociokulturní rozdíly). Zanedbávání Provazníková (1997) definuje zanedbávání jako nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu vývoji dítěte anebo dítě ohrožuje v oblasti tělesné i duševní. ~ 10 ~

11 Zneužívání Zneužívání využívá ve svůj prospěch snížení schopnosti jedince (věk, choroba, citová vazba), reagovat přiměřeně na situaci, ve které se nachází. V definici syndromu CAN se jako zneužívání považují veškeré formy aktivní nedostatečné péče, násilí, agrese, jež poškozuje tělesný, duševní, citový a sociální vývoj dítěte Historie vývoje pojmu CAN Syndrom CAN představuje novodobý pojem, který vychází z angloamerické terminologie. Syndrom CAN se vyvíjel dlouho a postupně od minulého století. Tehdy si začali lékaři všímat zranění na dětech, která byla do té doby neobvyklá. Jednalo se o různá krvácení, zlomeniny, popáleniny, různé tržné rány a nazvali to neúrazovými zraněními 2 Jmenovitě to byl americký lékař C. Henry Kempe, který v roce 1962 definoval ve svém článku jako první syndrom bitého dítěte (Battered Child Syndrome). 3 Touto definicí chtěl dr. Kempe upozornit laickou i odbornou veřejnost na to, že se ve společnosti objevuje takový závažný problém, který je potřeba řešit. Právě díky tomuto článku se začala věnovat větší pozornost fyzickému a psychickému týrání dětí. Reakcí na Kempeho článek bylo založení mezinárodní společnost ISPCAN (The International Society for Prevention of Child Abuse and Neglect Mezinárodní společnost pro prevenci týraného a zanedbávaného dítěte) a to v roce Přesné vymezení syndromu CAN definuje až Zdravotní komise Rady Evropy v roce PROVAZNÍKOVÁ, Hana. Malá encyklopedie zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Praha, 1997, 25 s. ISBN HANUŠOVÁ, Jaroslava. Sexuální zneužívání. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006, 5 s. ISBN DUNOVSKY, Jiří, Zdeněk DYTRYCH a Zdeněk MATE JČEK. Týrané, zneužíváné a zanedbávané dítě. Vyd. 1. Praha: Grada Pub., 1995, 18 s. ISBN Definice týrání. Justitiam infatibus - spravedlnost dětem: sdružení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů [online] [cit ]. Dostupné z: ~ 11 ~

12 1.3 Formy CAN Tato podkapitola podrobněji popisuje jednotlivé formy a projevy syndromu CAN. Pro účely této práce budu vycházet z níže uvedené tabulky, kterou publikoval Dunovský (1995) ve své knize Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Tab. 1 Formy a projevy syndromu CAN 5 Typ Aktivní Pasivní tržné, zhmožděné rány a poranění, bití, zlomeniny, krvácení, Tělesné týrání, zneužívání a zanedbávání dušení, otrávení, smrt Duševní a citové týrání, zneužívání a zane- nadávky, ponižování, strašení, šikanování, stres, agrese dbávání sexuální hry, pohlavní zneužití, ohmatávání, manipulace v oblasti erotogenních zón, znásil- Sexuální zneužívání nění, incest Zvláštní formy: Münchhausenův syndrom v zastoupení (by proxy) Systémové týrání a zneužívání Organizované týrání a zneužívání Rituální týrání a zneužívání neprospívání, vyhladovění, nedostatek v bydlení, ošacení, ve zdravotní a výchovné péči nedostatek podnětů, zanedbanost duševní i citová exhibice, video, foto, audio pornografie, zahrnutí dětí do sexuálních aktivit dospělých týrání zanedbávání 5 DUNOVSKY (1995) str. 19 ~ 12 ~

13 1.3.1 Tělesné týrání, zneužívání a zanedbávání Fyzické týrání, zneužívání a zanedbávání je nejviditelnější formou syndromu CAN. V tomto případě platí, že čím je dítě mladší a menší, tím je více zranitelné. Vyskytuje se v aktivní nebo pasivní podobě. Fyzické týrání Jedná se o aktivní fyzické týrání, které je definováno jako tělesné ublížení dítěti, případně vědomé odmítnutí zabránit takovému ublížení, přičemž takové jednání vede ke zranění dítěte nebo v extrémním případě končí jeho smrtí. 6 Toto jednání se může mj. projevovat nepřiměřenými tělesnými tresty. Dle Spilkové (In Dunovský 1995) je možné za jedno z východisek týrání dětí považovat jejich tělesné trestání, přičemž hranice mezi trestem a týráním je velmi obtížně zjistitelná. Děti, které jsou vystaveny takovému to druhu násilí, můžeme dle povahy zranění rozdělit na děti s bezprostředním poraněním a na děti bez bezprostředního poranění. Mezi formy aktivního fyzického týrání například patří: 7 nepřiměřené bití rukou i různými nástroji, kopání, údery pěstí, popáleniny, bodné rány, vytrhávání vlasů, nepřiměřené tahání za ušní boltce, škrcení, dušení, topení, svazování a poutání, třesení, odhazování, odmítání spánku a potravy. Fyzické týrání způsobuje tělesná poranění, která Spilková (in Dunovský 1995) dělí na zranění zavřená a otevřená. Ošetřující lékař musí rozeznat, jaké zranění bylo způsobeno náhodou a které úmyslně. Při ošetření takového zranění musí posuzovat mechaniku a místo úrazu, rovněž musí vzít v úvahu i uváděný způsob zranění. 6 BECHYŇOVÁ (2007) str Syndrom CAN: Fyzické týrání. In: Dětské krizové centrum [online] [cit ]. Dostupné z: ~ 13 ~

14 Zavřená poranění jsou taková poranění, která jsou způsobena bez narušení integrity kůže. Většinou se jedná o tupé údery nebo nárazy, které způsobí vnitřní poranění orgánů, tkání a kostí. Některá zranění mohou být vážnější, než ostatní, záleží na umístění a četnosti. Patří mezi ně: Otřesy Projevují se funkčními poruchami bez patologickoanatomického nálezu. Patří sem především otřes mozku a míchy. 8 Nejčastěji vznikají údery nebo nárazy do oblasti hlavy. Jedná se o zranění, které nejsou vidět, proto mohou být nebezpečné. Obvyklé příznaky otřesu mozku jsou dezorientovanost a nevolnost. Pohmoždění Pohmoždění vzniká na kůži po úderu tupým předmětem. Jedná se o poranění pod povrchem kůže, při kterém se vytvoří krevní výron (hematom) neboli lidově modřina. Tyto modřiny se vyskytují nejčastěji na trupu, hýždích a stehnech, přičemž mohou přenášet tvar předmětu, kterým jsou vytvořeny. Podle barvy modřiny může ošetřující lékař určit, kdy ke zranění došlo a díky tomu zpřesnit svoji diagnózu. Poranění svalů Nejčastěji k poranění svalů dochází, když je dítěte taháno, kopáno, mláceno, svazováno či nepřiměřeně bito. Tímto se mohou poškodit svaly, cévy, klouby, šlachy. Poranění svalů může být úplné, neúplné (trhliny) nebo přerušení. 9 Poranění kostí Děti jsou v dětství náchylnější k zlomeninám, proto je obtížné rozpoznat, kdy jde o nehodu a kdy o týrání. Zlomeniny lze dělit na úplné a neúplné. Poškození může být jednotlivé, mnohočetné, čerstvé, ve stádiu hojení a v různých stádiích hojení 10 Prostřednictvím rentgenového vyšetření lze zjistit, zda dítě nemělo v minulosti výrazné množství zlomenin na místech, 8 DUNOVSKY (1995) str DUNOVSKY (1995) str DUNOVSKY (1995) str. 44 ~ 14 ~

15 kde se běžně zlomeniny nevyskytují. Pro ošetřujícího lékaře je přítomnost mnohačetných zlomenin důvodem se domnívat, že může jít o následek týrání. Zlomeniny mohou být způsobené nepřiměřeným bitím, kopáním, třesením, bitím různými předměty a odhozením. Poranění hlavy Jedná se o vážnou formu poranění, neboť i malé poškození může mít za následek v lepším případě bezvědomí a v extrémním smrt dítěte. Při poranění mozku se u dítěte mohou projevit neurologické potíže či krvácení, které mohou mít za následek další obtíže v pozdějším věku. U úplně malých dětí se můžeme setkat se syndromem třeseného dítěte (Shaken Infant Syndrome). Vzniká tehdy, když se s dítětem prudce třese (např. proto, aby přestalo plakat), při tomto pohybu se mozek pohybuje dopředu a dozadu a tím dochází k jeho poranění. Poranění nitrobřišních orgánů Při poranění nitrobřišních orgánů se lze setkat s vnitřním krvácením, poškozením žaludku, jater, sleziny apod. Tato zranění mohou být způsobena úderem plochým předmětem a nemusí být přitom porušena integrita kůže. Největším problémem při těchto zraněních je skutečnost, že nejsou navenek vidět, ale mohou způsobit smrt dítěte. Otevřená zranění jsou zranění, kdy dojde k porušení kůže, sliznice nebo vnitřních orgánů. Tato zranění jsou považována za vážná, neboť mohou vést v extrémním případě i k smrti týraného dítěte. Zde je potřeba si uvědomit, že tato zranění mohou být způsobena nejen úmyslným ublížením, ale i nehodou. Mohou to být oděrky, ale i rány řezné, sečné, bodné, tržné, zhmožděné, kousnutí nebo střelné rány DUNOVSKY (1995) str. 47 ~ 15 ~

16 Rány na hlavě Tato zranění mají různou vážnost. Ta nejlehčí zranění jsou například lehké tržné rány v oblasti obličeje, který je bohatě cévně zásoben, a tím zranění může vypadat vážněji, než ve skutečnosti je. Extrémní případy však mohou končit až smrtí. V takových případech jde například o ránu do hlavy způsobenou tupým předmětem, kdy se prolomí lebeční kost a dojde k poškození mozku. Při nedostatečném ošetření takového zranění se mohou objevit neurologická postižení, jako je třeba poúrazová epilepsie. Nitrooční krvácení Nastává velmi často při jakémkoliv úderu či pádu přímo na očnici (úder pěstí do oka) nebo násilím na oblast hlavy. 12 Nedostatečným vyšetřením a ošetřením může dojít k poškození zraku a jeho následné částečné nebo úplné ztrátě. Rány na hrudníku Při poranění hrudníku hrozí nejvíce vznik pneumotoraxu (nahromadění vzduchu v pohrudniční dutině). Jedná se o zranění, které je životu nebezpečné, není-li včas ošetřeno. Často je toto zranění provázeno i zlomeninami žeber nebo různým poraněním orgánů. Taková zranění mohou vzniknout například přílišnou kompresí hrudníku (mačkání, bušení do hrudníku), tupými i ostrými údery, nárazy a pády. Popáleniny Popálenina je zranění kůže, která byla tepelně narušena. Jedná se především o popálení horkou kapalinou, mechanické popálení (žehlička, kamna, plotna atd.), bodové popálení (cigarety) a popálení třením (tažení po koberci, svázání končetin provazem). Popáleniny se mohou objevovat na celém těle, většinou ale na trupu, nohách a genitáliích. 13 Závažnost popálení se určuje dle stupně 12 SPILKOVÁ (IN DUNOVSKY 1995) str DUNOVSKY (1995) str. 49 ~ 16 ~

17 popálení (1 až 3) a podle toho, na kolika procentech těla se rozprostírá. Ohrožené jsou děti malého věku, neboť mají menší tělesné proporce a při popálení, byť jen malé části těla, mohou mít ošklivá zranění v porovnání s dospělými jedinci. Fyzické zanedbávání Nejenom fyzické týrání může ohrožovat dětský život a vývoj, ale i fyzické zanedbávání. Jedná se především o zanedbávání péče. Podle Spilkové (in Dunovský 1995) lze zanedbávání péče rozdělit na těžké zanedbání a na všeobecné zanedbání. Těžké zanedbání je úmyslné zanedbání až odepření potřeb dítěte (např. výživy), která vede k ohrožení dítěte na zdraví a životě. Typickým příkladem je odmítnutí stravy s postupným vyhladověním vedoucím až k smrti. Na rozdíl od toho všeobecné zanedbání je takové zanedbání, které neohrožuje přímo život, ale může ohrožovat zdraví a vývoj dítěte. Spadá sem nedostatečná nutriční hodnota stravy, zanedbání výchovy (bez náležitého dozoru apod.), nedostatečné lékařské ošetření, nedostatečné ošacení a hygiena nebo nedostatečné či žádné přístřeší. K odhalení zanedbávání se lze opřít o určité ukazatele, které uvádí Dunovský (1995): dítě má nedostatek zdravotní péče, dítě má nedostatečně osvojené hygienické návyky může být špinavé a nepřiměřeně oblečené (např. vzhledem k počasí), dítě vykazuje známky únavy, u dítěte se mohou objevit deprese, uzavřenost nebo sklon k apatii, dítě nemá dostatečný výchovný dohled, nedostatečný dohled nad dítětem, rodina žije ve zdravotně závadné domácnosti, výživová hodnota jídla je nedostatečná, příp. se jídlo nepřipravuje vůbec. Nejedná se ale o ukazatele, které by a priori znamenaly závadnost prostředí, ve kterém se dítě nachází. Záleží na četnosti a vážnosti v každé dané situaci. Fyzické zneužívání Zneužívání je chování, jehož těžištěm je záměrné užití síly jedním člověkem vůči druhému člověku za účelem kontroly jeho chování. Zneužíváním může být například nekontrolované vyčerpávání dítěte přikazováním nesmyslné práce. Mezi fyzické týrání či zneužívání dítěte se řadí také vykořisťování námezdní prací, jež se v ~ 17 ~

18 některých státech objevuje stále i v dnešní době. Nejčastěji je termín zneužívání spojován se sexuálním násilím na dětech. Pro účely této práce je termín uvažován jako forma zahrnující všechny formy týrání dětí, od zneužívání dítěte při rozvodových sporech, zneužívání dítěte ke křivému obvinění druhé osoby z týrání, zneužívání dítěte k práci, až po formy komerčního sexuálního zneužívání Duševní týrání, zneužívání a zanedbávání Pod pojmy sexuální zneužívání či fyzické týrání si většinou dovedeme představit konkrétní události a činy. Avšak psychické či emocionální týrání jsou pojmy obecně značně nejasné a také se o nich tak často nehovoří, proto je mnohem obtížnější je prokázat. V dětství je dětská mysl a psychika nejzranitelnější, proto psychické týrání, zneužívání a zanedbávání může neblaze poznamenat vývoj dítěte. S tím se objevuje riziko, že dítě, které samo v dětství zažilo týrání, se může dopustit v dospělosti stejného nebo podobného chování vůči svým dětem. Z toho plyne, že psychické násilí a zanedbávání na dětech může mít nedozírné následky v jejich dalším životě, ale i pro celou společnost, neboť takto vzniká začarovaný kruh sociálně patologického jednání. Na rozdíl od fyzického týrání je psychické těžko zjistitelné, protože nemusí mít žádné viditelné projevy. Psychické týrání Představuje takové chování vůči dítěti, které má negativní dopad na citový vývoj dítěte, vývoj jeho chování, osobnosti a sebehodnocení či má negativní dopad na rozvoj interpersonálních vztahů. 14 Psychické týrání se může vyskytovat samo o sobě nebo v souvislosti s fyzickým týráním či sexuálním zneužíváním. Na rozdíl od fyzického týrání nebo sexuálního zneužívání je obtížné prokázat, zda se opravdu jedná o psychické týrání. Způsobů psychického týrání dětí je několik, jedná se především o tyto formy, které popisuje Procházková (In Dunovský 1995): časté nadávky, ponižování, zesměšňování, opovrhování, výhružky, zastrašování, zesměšňování, cílené vyvolávání strachu, 14 Syndrom CAN: Psychické týrání. In: Dětské krizové centrum [online] [cit ]. Dostupné z: ~ 18 ~

19 odmítání dítěte, citová deprivace, citové vydírání, permanentní srovnávání s úspěšnějším sourozencem, nepřiměřené zatěžování dítěte domácími povinnostmi či péčí o sourozence, požadavky nereálných výkonů ve škole, v oblasti zájmové, násilná izolace, nepřiměřené oddělení dítěte od vrstevníků či ostatních osob. Psychickému týrání jsou děti vystavovány na mnoha místech. Nejenom v rodinném prostředí od svých blízkých, ale i ve škole a od svých vrstevníků. Typickým příkladem je školní šikana. Ve školním prostředí se nejčastěji setkáváme s případem, kdy žák či žáci šikanují svojí oběť. Šikanou se rozumí opakované konání fyzického, psychické ubližování prováděné například bitím, nadávkami, ponižováním a zesměšňováním. 15 Šikanovat lze přímo tj. aktivní zapojení agresora a oběti nebo na nepřímé a tím se rozumí vyčlenění jednotlivce z kolektivu. Často šikanování začíná nevinným pošťuchováním oběti a v extrémním případě končí buď fyzickým zraněním, nebo psychickou ujmou například depresemi či úzkostí. Rodinné prostředí nabízí k tomuto týrání spoustu příležitostí, například jednáli se o rozvod. Jednotlivé formy psychického násilí se vzájemně prolínají (mají různou intenzitu), proto je obtížné je přesně definovat. Podle Mufson a Kranz (1996) můžeme o psychickém a emocionálním týrání obecně říci, že je to takové chování, které podrývá sebedůvěru dítěte. Psychické zneužívání Psychické zneužívání se často projevuje jako manipulace s dítětem (např. po rozvodu), případně jako nadměrné zatížení dítěte (např. při pomoci v domácnosti). 16 Psychické zanedbávání Krejčířová (in Bechyňová 2007) upřesňuje, že dle Doporučení Rady Evropy z roku 1992 došlo ke sjednocení pojmů týrání, zneužívání a zanedbávání, přičemž psychická deprivace (dlouhodobé neuspokojování základních psychických potřeb) je obecně zahrnuta pod termín citového zanedbávání. Citové zanedbávání je tak chápáno jako nenaplnění emočních potřeb dítěte. Dále se však pod pojmem 15 ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Vyd. 1. Praha: Portál, 1995, 95 s. Pedagogická praxe. ISBN KREJČÍŘOVÁ (in BECHYŇOVÁ, 2007), str ~ 19 ~

20 zanedbávání rozumí i neuspokojování dalších potřeb, jako je například nepřiměřená výživa, nedostatečná hygiena, zdravotní péče aj. Matějček (1997) uvádí, že psychické zanedbávání zahrnuje: citové zanedbávání, zanedbávání výchovy a vzdělání, zanedbávání dozoru Sexuální zneužívání Sexuální zneužívání dětí je jednou z forem syndromu CAN. Vzhledem k tomu, že tato práce je zaměřena na sexuální zneužívání dětí a spolupráci orgánů sociálně-právní ochrany dětí a Policie České republiky, je této problematice věnována podrobněji kapitola Specifické formy syndromu CAN Organizované týrání a zneužívání Je považováno za zvláštní formu syndromu CAN, které je v poslední době věnována stále větší pozornost. Organizovaným zneužíváním se rozumí zneužití dítěte více pachateli, kteří se za dosažením společného cíle sdružují. 17 Rituální týrání a zneužívání V tomto případě se jedná o velmi specifickou formu syndromu CAN, kdy dochází k nejrůznějším formám zneužívání a týrání dítěte v kontextu používání různých symbolů s mystickou či religiózní povahou, realizování rituálů apod. Dle Dunovského (1995) je toto charakteristické pro skupiny dospělých osob, které se takové činnosti dopouštějí. Často se s těmito praktikami můžeme setkat uvnitř některých sekt. 17 Syndrom CAN: Organizované zneužívání dětí. Šance dětem [online] [cit ]. Dostupné z: ~ 20 ~

21 Systémové týrání Na pojem systémové týrání se váží dvě formy, druhotné zneužívání a ponižování a sekundární viktimizace. Za systémové týrání je považováno takové chování a jednání vůči dítěti, kterému je vystaveno ze strany systému, který mu původně měl pomoci. Dunovský (1995) například uvádí takové situace, kdy je dítě poškozováno tím, že bylo vzhledem k problémové situaci automaticky odebráno z rodiny, aniž by primárně došlo k řešení tohoto problému a systematické práci s rodinou (např. v rámci sanace rodiny). Lze sem ale řadit i nedostatečnou péči o dítě v dysfunkčních rodinách. Za další typickou situaci sekundární viktimizace lze považovat nešetrně vedené výslechy na policii, či u soudu apod., kdy může být dítě opakovaně vystaveno prožitému traumatu. Se systémovým týráním se můžeme rovněž setkat ve zdravotnictví či školství. Münchhausenův syndrom v zastoupení (by proxy) Prvně byl Münchhausenův syndrom blíže popsán v 50. letech 20. století. Jedná se o duševní poruchu, při které dotyčná osoba předstírá různé příznaky onemocnění, se kterými vyhledává zdravotnická zařízení a vyžaduje vyšetření a léčbu. V roce 1977 britský pediatr R. Meadow ve své akademické stati popsal takové situace svých dětských pacientů, ze kterých bylo patrné, že u Münchhausenova syndromu může docházet k přenosu rodičem na děti. V tomto případě hovoříme o Münchhausenově syndromu v zastoupení (by proxy). Znamená to, že rodič vyhledává lékařskou pomoc a dožaduje se příslušného lékařského ošetření a léčby pro své dítě, u kterého uvádí fiktivní příznaky nějakého onemocnění. Velkým nebezpečím pro dítě také je, pakliže rodič začne onemocnění vyrábět, jak uvádí Dunovský (1995). Dítě je následně záměrně vystavováno celé řadě medicínských zákroků, které mohou mít pro dítě, jinak zdravé, nepříznivé následky (psychického, ale i fyzického charakteru). ~ 21 ~

22 2 Sexuální zneužívání a sexuální násilí páchané na dětech V souvislosti se syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN) se vyskytuje ještě označení CSA (Child Sexual Abuse), pod kterým se skrývá sexuální zneužívání dětí. Za sexuální zneužívání považujeme jakékoliv nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu či chování, které sleduje za cíl navození vzrušení či uspokojení sexuálních potřeb zneuživatele. 18 Jedná se o zneužití dětí ve věkovém rozmezí 0 až 18 let. Proto, aby se mohlo hovořit o sexuálním zneužívání, musí být splněny tři podmínky, které definuje Hanušová (2005): 1. aktér musí být starší a zralejší než oběť, 2. pachatel je v pozici autority nebo v pečovatelském vztahu, 3. pachatel aktivity vymáhá silou nebo podvodem. Objevit a prokázat týrání a sexuální zneužívání bylo vždy nesnadné, neboť tento jev se vyskytoval ve všech dobách a kulturách, jen citlivost a vnímavost k němu kolísala. Velmi zjednodušeně můžeme o sexuálním zneužívání říci, že se při něm dospělý sexuálně uspokojuje dítětem nebo dítě zneužívá v oblasti prostituce a pornografie. Mlčenlivost dítěte se pak vynucuje psychickým vydíráním, vyhrožováním, různými odměnami či tresty. Dítě je tímto chování dospělého natolik vyvedeno z míry, že přestože není zpravidla použita hrubá síla, dítě o svém utrpení mlčí, snad proto, že mnohdy reakce okolí jsou ještě horší než čin sám. 19 Existuje několik kritérií, podle kterých se různě dělí sexuální zneužívání dětí. V prvé řadě se rozlišuje, kdo spáchá takové sexuální zneužití s důrazem na to, v jakém je vztahu s dítětem. Jedná se buď o intrafamiliární zneužití neboli zneužití osobou blízkou, která je v příbuzenském či bližším rodinném vztahu k dítěti, nebo extrafamiliární zneužití, které označuje osobu, která je mimo rodinu a nemusí mít žádnou spojitost s dítětem. V tomto případě sexuálního zneužívání se děti stávají obětmi pachatelů, kteří mají sexuální poruchy, jako mohou být například pedofilové. Dalším dělením je tzv. dotyková a bezdotyková forma sexuálního zneužívání nebo též 18 Syndrom CAN: Sexuální zneužívání. In: Dětské krizové centrum [online] [cit ]. Dostupné z: 19 DUNOVSKY (1995) str. 71 ~ 22 ~

23 aktivní či pasivní a komerční sexualizované násilí na dětech, přičemž se mohou jednotlivé formy prolínat. Bezdotykové sexuální zneužívání Bezdotykové neboli pasivní sexuální zneužívání je takové zneužívání, kdy nedochází k sexuálnímu styku, ale přesto je dítě zneužito a tím je ohrožen i jeho osobnostní a fyziologický vývoj. Formy bezdotykového sexuální zneužití podle Halfarové (in Dunovský 1995) jsou například: Exhibicionismus Exhibicionismus je sexuální úchylka, ale i bezkontaktní forma sexuálního zneužívání, kdy je dítě vystavené pachateli, který úmyslně před ním odhaluje své genitálie. Nejčastějšími pachateli jsou muži, kteří nejsou v žádném vztahu s dítětem. Tímto způsobem se sexuálně uspokojují a mohou při tom i onanovat. Harassment Harassment je označení pro formu obtěžování, které se obecně vymezuje jako znepokojování a zneklidňování. 20 Pachatel může zneklidňovat dítě několika způsoby, jako jsou nevhodné slovní výpady, fyzickým dotykem (plácnutí přes zadek atd.), nevhodnými návrhy apod. Sice se jedná o bezkontaktní formu sexuálního zneužívání, ale záběr tohoto jevu se projevuje i do dotykové formy sexuálního zneužívání (tzn. jakékoliv jednání se sexuálním podtextem). Vaníčková (1997) tyto formy bezdotykového sexuálního zneužívání ještě rozšiřuje na: Voyeurismus (voajérství) Jedná se o uspokojování sexuálních potřeb tím, že pachatel sleduje dítě (někdy i tajně), když se převléká, myje apod. V této formě bezdotykového sexuálního zneužívání dítě nemusí, ale i může vědět, že se pachatel dívá. Může být také donuceno k sexuálním praktikám, aby samo masturbovalo, 20 DUNOVSKY (1995) str. 74 ~ 23 ~

24 s jiným dítětem, dospělým či zvířetem. 21 Takové jednání se často využívá ke komerčním sexuálním účelům. Verbální zneužívání Podobně jako u harassmentu se jedná o zneklidnění dítěte užitím obscénní řeči, výrazů a popisování sexuálních aktivit. Nejčastěji se jedná o anonymní telefonáty, kdy se volající uspokojuje používáním sexuálně zabarveného obsahu a představou, že dítě vykonává jím požadované činnosti. 22 Riziko verbálního zneužívání není jenom v nevhodném obsahu, ale i ve výhružkách, které jsou často součástí. Dotykové sexuální zneužívání Kontaktní zneužití je takové, kde dochází k pohlavnímu kontaktu, včetně laskání prsou a pohlavních orgánů dítěte, pohlavnímu styku, orálnímu či análnímu sexu. 23 Podobně jako bezdotykové sexuální zneužívání je i dotykové sexuální zneužívání provázeno negativními dopady na dětskou psychiku a vývoj. I v tomto případě se prvotně rozlišuje, v jakém vztahu je pachatel k oběti, jestli intrafamiliárním nebo extrafamiliárním. Halfarová (in Dunovský 1995) uvádí tyto formy: Obtěžování Podle Dunovského se jedná o aktivní formu sexuálního zneužívání, kdy je dítě sexuálně obtěžováno, líbáno, osaháváno na erotogenních zónách (hýždě, prsa, genitálie). Sexuální útok Jde o formu sexuálního zneužívání, kdy dospělý s použitím síly vymáhá po dítěti činnosti, jako jsou dotyky na erotogenních zónách (ať už agresora nebo dítěte), fyzický kontakt typu mazlení a vzájemná masturbace. Znásilnění Vyznačuje se penetrací vagíny, konečníku či úst dítěte penisem. 24 Nemusí se vždy jednat jenom o penis, ale i o prsty a různé předměty k tomu určené či nikoliv. Jedná se o extrémní obdobu násilí vůči dítěti. Nejenom, že dítěti 21 VANÍČKOVÁ (1997) str VANÍČKOVÁ (1997) str DUNOVSKY (1995) str DUNOVSKY (1995) str. 75 ~ 24 ~

25 agresor způsobí psychické obtíže, ale i fyzické zranění. Dívky (a ženy všeobecně) jsou nejčastějšími obětmi znásilnění, kdy jsou zneužité penetrací vagíny a úst. Na rozdíl od toho u chlapců dochází spíše k proniknutí do konečníku a úst. Incest Jedná se o sexuální styk mezi dvěma osobami, jimž není zákonem dovoleno uzavřít sňatek. 25 Incest lze rozdělovat na pohlavní styk mezi dítětem a jeho biologickým rodičem, mezi sourozenci (ať už vlastními, tak nevlastními) a mezi dítětem a rodinným příslušníkem (vlastním i nevlastním). Pedofilní obtěžování Činností se neliší od ostatních forem dotykového sexuálního zneužívání až na to, že obětí dospělého je dítě, které ještě nedovršilo 15 let. Sexuální útok s následkem smrti Sexuální styk dospělého s dítětem, kdy došlo k smrti dítěte a to buď úmyslně, nebo náhodou. Další formy dotykového sexuálního zneužívání definuje Vaníčková (1997) jako: Osahávání Činnost podobná sexuálnímu útoku, ale bez použití síly. Podobně se zaměřuje na oblasti prsou, stehen. Osaháváním se pachatel sexuálně uspokojuje a využívá různých záminek, aby se mohl jakkoliv dotknout dítěte. Masturbace Jedná se o specifické dotýkání či spíše dráždění zpravidla vagíny a klitorisu u dívek, penisů a konečníku u chlapců. 26 Nemusí se vždy jednat pouze o masturbaci dítěte pachatelem, ale i naopak, či vzájemně. Frotérství Frotérství je sexuální úchylka, kdy se jedinec sexuálně uspokojuje třením a otíráním o jinou osobu. Simulovaná soulož Jde o předváděný sexuální styk, kdy se genitálie pachatele a oběti dotýkají, ale nedochází k proniknutí. 25 DUNOVSKY (1995) str VANÍČKOVÁ (1997) str. 16 ~ 25 ~

26 Sadomasochistické aktivity Jedná se o násilné, brutální sexuální zneužití dítěte k uspokojení sexuálních potřeb pachatele. Sadomasochistické sklony jsou považovány za nebezpečnou sexuální úchylku. Děti v průběhu takových aktivit bývají různě trýzněni (např. svazováním, bytím, pálením a jinými formami mučení). 27 Jde o extrémnější formu znásilnění, která ale může skončit i smrtí dítěte. Orální sexuální aktivity Pachatel uspokojuje své sexuální potřeby nejenom líbáním, ale též i olizováním genitálií oběti a naopak. V komerčnější oblasti tohoto jevu může pachatel vyžadovat tyto aktivity na několika obětech mezi sebou. Fetišismus Fetišismus je sexuální úchylka, kdy záleží na zaměření pachatele. Pachatel může dítě nutit do různých neobvyklých poloh či ho nechá vyzývavě oblékat a tím uspokojovat své sexuální potřeby. Sexuální aktivity se zvířaty Tato forma dotykového sexuálního zneužívání se často objevuje v pornografických filmech s dětmi 28 Komerční sexuální zneužívání S pojmem komerční sexuální zneužívání dětí se můžeme setkat ve zkratce CSEC (Commercial Sexual Exploitation of Children). Jak uvádí Milfait (2008), komerční sexuální zneužívání dětí je použití dítěte pro sexuální účely výměnou za peníze nebo za odměnu v naturáliích mezi dítětem a zákazníkem, dítětem a prostředníkem nebo dítětem a agentem či jinými osobami, které profitují na obchodu s dětmi pro tyto účely. 29 Jedná se o případy, kdy je dítě sexuálně vykořisťováno nikoliv za sexuálním uspokojením kuplíře, ale kvůli zisku. Komerční sexualizované násilí se vyskytuje ve formách obchodu s dětmi, dětskou prostitucí a dětskou pornografií. 27 VANÍČKOVÁ (1997) str VANÍČKOVÁ (1997) str MILFAIT, René. Komerční sexualizované násilí na dětech. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 9 s. ISBN ~ 26 ~

27 Dětská prostituce Jedná se o sexuální vykořisťování dítěte, kdy je dítě nabízeno dospělým k sexuálním praktikám. Dítě je využívané k uspokojování zákazníka, ale není mu dávána odměna nebo pouze minimální. S dětskou prostitucí souvisí i fenomén sexuálního turismu. Dětská pornografie Výroba dětské pornografie stejně jako její držení je protizákonné a trestá se podle zákona. Dětská prostituce se nemusí týkat pouze sexuálního styku, ale i pořizování obrazových záznamů dětí, které jsou zobrazeny jako sexuální objekty. Obchodování s dětmi Jedná se o globální jev, který je určován poptávkou. S dětmi se obchoduje především kvůli ekonomickým důvodům. Obchodování s dětmi v ČR může mít tyto podoby: pracovní vykořisťování, sexuální vykořisťování, nucení k žebrání. 2.1 Příznaky a projevy sexuálně zneužívaných dětí Sexuální zneužívání se projevuje celou řadou příznaků, ať již to jsou symptomy tělesné nebo změny v chování dítěte. Vaníčková (1999) popisuje projevy sexuálně zneužívaných dětí takto: tělesné projevy: rány způsobené kousnutím v oblasti genitálu, škrábance na hýždích nebo na vagíně, krevní podlitiny na erotogenních zónách, krevní podlitiny, krev na vnitřních stranách stehen, krev v oblasti konečníku, bolesti hlavy a podbřišku, výtoky, noční pomočování atd. ~ 27 ~

28 projevy v chování dítěte: nevysvětlitelný strach a úzkost, regresivní chování, např. cucání palce či spaní s hračkou u dětí, které už mají tuto vývojovou fázi za sebou, celková staženost dítěte ve smyslu nezájmu o dění v jeho okolí, vyhýbání se kontaktům s lidmi včetně jeho vrstevníků, zvýšená opatrnost v kontaktu s dospělými včetně vyhýbání se situacím, kdy je dítě samo s dospělým, výrazná úzkost v přítomnosti určitých dospělých osob, vyhýbání se školním a mimoškolním aktivitám, nápadně lhostejné postoje, které jsou vyjádřené výroky typu mně je to jedno, agresivní napadání a šikanování vrstevníků, zvýšená dráždivost a projevy vzteku na sebemenší podněty, vyhýbání se situacím zahrnujícím svlékání, např. převlékání se před tělocvikem, potíže se soustředěním ve škole, váhání s odchodem domů po vyučování, informovanost o sexu, které neodpovídá věku a zralosti dítěte, sexuální napadání vrstevníků, svádivé chování nebo sexuálně laděné hry, odmítání jídla nebo naopak přejídání, opakované útěky z domova, pokusy o sebevraždu, sebepoškozování apod. Dle Dunovského (1995) výskyt některých z těchto projevů však ještě neznamená, že se dítě opravdu stalo obětí sexuálního zneužívání. Na možnost sexuálního zneužívání bychom však měli myslet tehdy, když se některé z nich vyskytují současně nebo v krátkém časovém sledu. U Täubnera (1996) se můžeme setkat s dělením podle věku dítěte a podle pocitů a chování (viz Tab. 2). ~ 28 ~

29 Tab. 2 Dělení projevů podle věku dítěte a podle pocitů a chování 30 Věk dítěte Pocity Chování Děti do 3 let Děti 3 6 let Děti 6 9 let Děti 9 13 let Děti let Pocity příjemné a nepříjemné, přecitlivělost, strach, úzkost, pomatenost, zmatek Pocity příjemné a nepříjemné, přecitlivělost, pomatenost, zmatek, strach, úzkost, stud, hanba, pocity viny, vztek, zuřivost, pocity potřeby ochrany a pomoci, bezmocnost, úzkost, pocity poškození a zkažení Ambivalentní pocity k dospělým, zmatené chápání a členění pohlavních rolí v rodině, strach, stud, pocity viny, neklid a nejistota, návaly vzteku, strach z pošpinění a poškození, nedůvěra Ambivalentní pocity k dospělým, návaly vzteku, strach bez zřejmého důvodu, stud, pocity viny, deprese, strach a úzkost ze znehodnocování vlastního sebevědomí a kompetencí, sebepodceňování, myšlenky na sebevraždu Návaly vzteku, stud a hanba, pocity viny, cítí se poškozené, ambivalentní pocity vůči dospělým, konfliktní přejímání vlastní pohlavní role, změny sexuálního cítění, přecenění své pohlavní role v rodině atd. Nechutenství a poruchy spánku, tendence k extrémnímu chování, strach z cizích lidí, útěk před určitou osobou, ústup. Věku nepřiměřené chování, sexuální hry Regresivní chování, dětské žvatlání, pomočování, bušení pěstmi, ústupové chování, ukrývání se, poruchy spánku, denní snění, agresivita, onanie na veřejnosti, sexuální hry Sociální zaostávání, somatické potíže jako bolesti hlavy, břicha, poruchy spánku, poruchy sycení, agresivní chování, záhadné chování, výmluvy a problémy ve škole, problémy s kázní, snížení sebekázně a sebeovládání, vynucené chování jako neúměrně časté a dlouhé koupání, sexuální výstřelky se stejně starými dětmi, málo přátel a normálních vztahů s vrstevníky Sociální opožďování, neadekvátní vztahy s vrstevníky, málo přátel, nedostatky ve škole, snížená kázeň a prospěch, manipulativní chování vůči ostatním, sexuální zneužívání malých dětí, promiskuitní chování Chování destruktivní vůči sobě (trhání vlasů, kousání se, štípání se atd.), konzumace drog a alkoholu, využívání a vydírání jiných, převzetí role oběti, vyhýbání se tělesné a emocionální intimitě, promiskuitní chování, pokusy o sebevraždu 30 TÄUBNER, Vladimír. Nejstřeženější tajemství - sexuální zneužívání dětí. Vyd. 1. Praha: Trizonia, 1996, 29 s. ISBN ~ 29 ~

30 2.2 Pachatelé sexuálního zneužívání dětí Sexuální zneužívání dětí je ve většině případů doménou mužů, ale dopouštět se jej mohou i ženy (Tab. 3). Rozlišovat pachatele sexuálních činů můžeme na deviantní a nedeviantní. Deviantní (parafilní) pachatel je takový pachatel, který má pedofilní sklony, a tudíž jeho předmětem touhy je prepubertální dítě jako takové. Takový typ pachatele se nejčastěji vyskytuje v extrafamiliárním prostředí, kde si vybírá náhodné děti. Na rozdíl od toho nedeviantní (neparafilní) pachatel je zaměřen na dětské oběti, u kterých se již objevují druhotné pohlavní znaky. Takový pachatel využívá dítě jako náhradní objekt svých sexuálních potřeb. Tito pachatelé bývají heterosexuálně orientováni, proto vyhledávají nejčastěji za své oběti dívky. Příkladem může být situace, kdy manželka muži nedopřává uspokojení sexuálních potřeb, a tak muž vyhledává uspokojení u příležitostného náhradního objektu, kterým je dítě. Tento typ pachatele se nejčastěji objevuje v intrafamiliárním prostředí. Ženy jako pachatelky sexuálního zneužívání se nevyskytují tak často jako muži. Weiss (2005) uvádí, že oběti zneužívané ženami jsou méně specifické podle pohlaví. Tab. 3 Policejní statistika trestných činů za rok Sledované období do , Česká republika Stíháno, vyšetřováno osob Mravnostní činy Zjištěno Nezletilí Mladiství Celkem Recidivisté Název 1-14 let let Pohlavní zneužívání v závislosti * Pohlavní zneužívání ostatní * Ženy *1 jedná se o pohlavní zneužití, kdy je oběť v závislostním vztahu s pachatelem (například když je obětí dítě a pachatel je jejím opatrovníkem či rodič) *2 jedná se o všechny ostatní případy pohlavního zneužití, kromě případů, kdy je oběť v závislostním vztahu k pachateli 31 Statistický výkaz Policie České republiky kriminality za období od do ; Policejní prezidium ČR ~ 30 ~

31 Při sexuálním zneužití dětí se můžeme setkat i s případy, kdy pachatelem je mladistvý. V tomto případě se jedná o pachatele ve věku let (viz Tab. 3). Stejné je to i v případě nezletilých dětí, které se vyskytují ve statistikách Policie České republiky v případech sexuálního zneužití. V odborné literatuře se můžeme setkat i s další typologií pachatelů. Například Blatníková (2009) uvádí typy jako sadistický, svádivý, fixovaný pachatel. 2.3 Rizikové faktory sexuálního zneužívání dětí Děti různě mentálně postižené, opomíjené, deprivované, zanedbávané, které jsou delší čas bez dozoru a náklonosti rodičů mají sklon navazovat potřebné citové vztahy jinde než doma. Když tráví svůj volný čas bez dozoru, jsou lehce dosažitelné pro neznámého pachatele se sklonem k sexuálnímu zneužívání. S tím také souvisí dětské akce, jako jsou tábory, školy v přírodě apod., kdy se dítě svěřuje osobě, kterou rodiče či dítě nezná. Problematika dítěte, jako oběti sexuálního zneužívání, je velmi citlivá. V odborné literatuře se setkáme s charakteristikami potenciálních dětských obětí sexuálního zneužívání, tzn. s dětmi, které mohou být náchylnější k takovému chování ze strany pachatele. Volfová, Kozáková a Velemínský (2008) uvádějí obecně za rizikové ty děti, které jsou z nejrůznějších důvodů závislejší na svém okolí, či mají nižší sebehodnocení. Dunovský (1995) upřesňuje, že to mohou být ty děti, které vzhledem ke svému nízkému věku nemají dostatek informací a povědomí o sexuálním životě. Může se ale také jednat o děti, které mají nějaké znevýhodnění (mentální, psychické, fyzické), ale i děti, které svým chováním a jednáním pachatele provokují. Volfová, Kozáková a Velemínský (2008) dále specifikují, že se může jednat o děti žijící v rizikovém prostředí. Za rizikové prostředí lze považovat to, kde: dítě vyrůstá v dysfunkční rodině, případně v rozvedené rodině, či ústavní péči, dochází k domácímu násilí, má rodič nového partnera, rodiče dítěte mají sklon k abúzu alkoholových nebo nealkoholových drog apod. ~ 31 ~

32 2.4 Následky sexuálního zneužívání dětí Vaníčková (1999) upozorňuje na dlouhodobé následky sexuálního zneužívání v dětství, které mohou přetrvávat až do dospělosti. Mezi ně patří zejména obtíže v oblasti: důvěry, které se projevují v obtížném navazování a udržování vztahů, sebehodnocení, jež se mohou manifestovat v pocitech méněcennosti, či naopak mohou vyústit v nepřátelské a agresivní chování vůči okolí, společenského styku, což může znamenat omezení kontaktu se svým okolím, sociální izolaci, či naopak ulpívání na jedné osobě, intimního života, kdy nedochází k uvolnění a možnosti prožívání partnerských sexuálních aktivit, dosahování úspěchu, jež se mohou projevit v nemožnosti dosáhnout vytyčených cílů nebo naopak ve snaze být za každou cenu nejlepší. U následků sexuálního zneužívání je důležité rovněž zmínit to, že taková prožitá událost způsobí duševní otřes, se kterým se každá oběť vypořádává individuálně. Roli zde hraje forma sexuálního zneužití, věk dítě v době zneužití, zda se jedná o zneužití intrafamiliární nebo extrafamiliární, délka zneužívání apod. Nicméně prožitý otřes, se kterým se dítě nevypořádá vlastními obrannými mechanismy, ani za pomoci terapie, případně k takové pomoci vůbec nedojde, může vést k tzv. posttraumatické poruše. Jedná se o poruchu, která je dlouhodobá a vzniká při prožití traumatické události. Příznaky mohou být deprese, úzkost, oběť trpí pocity bezmocnosti, hrůzy a neustále má spojené vědomí s traumatizující událostí, kterou znova vnitřně a intenzivně prožívá. 32 Mezi další možné následky lze rovněž řadit problémy s užíváním alkoholových i nealkoholových návykových látek nebo sklon k promiskuitě či prostituci. 32 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 5., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2012, 425 s. ISBN ~ 32 ~

33 2.5 Systém pomoci sexuálně zneužívaným dětem Stane-li se dítě obětí sexuálního násilí, je potřeba mu věnovat zvýšenou péči, která minimalizuje riziko poškození a trvalých následků. Pomoc dětem, které zažily sexuální násilí, a postih pachatelů, jsou zahrnuty v právním rámci České republiky, o kterém blíže pojednává podkapitola 2.7. Důležité je si uvědomit, že se tato problematika prolíná napříč širokým spektrem odborné pomoci (právní, lékařská, psychologická, terapeutická apod.), proto je kladen důraz na multidisciplinární spolupráci a komplexnost poskytované péče. Zastoupení zde ale mají i organizace poskytující sociální služby určené ohroženým dětem a jejich rodinám. Ze systému sociálních služeb, které upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, sem můžeme zahrnout například: telefonickou krizovou pomoc, krizovou pomoc, azylové domy, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Jako konkrétní příklad můžeme zmínit Dětské krizové centrum (DKC), které poskytuje komplexní psychosociální pomoc dětem, dospívajícím a jejich rodinám. DKC vzniklo v roce 1992 jako první zařízení v České republice, které se uceleně zabývá pomocí dětem se syndromem CAN a CSA. Za tímto účelem poskytuje několik sociálních služeb (známá je např. Linka důvěry), psychologickou a terapeutickou pomoc. 33 V zákoně č. 359/1999, o sociálně-právní ochraně dětí, jsou pak legislativně upravena zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která poskytují pomoc dětem v situacích, kdy jsou odebrány z rodiny, protože pro ně není z nejrůznějších důvodů bezpečným místem. Tato zařízení zajišťují ze zákona ubytování, stravování i ošacení, výchovnou péči, poradenství dětem i rodičům, odbornou pomoc prostřednictvím sociálního pracovníka nebo psychologa, pomoc při školní přípravě aj. 33 Naše služby: sociální služby. Dětské krizové centrum [online] [cit ]. Dostupné z: ~ 33 ~