Licenční smlouvy v oblasti duševního vlastnictví

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Licenční smlouvy v oblasti duševního vlastnictví Bakalářská práce Autor: Pavla Předinská Právní administrativa Vedoucí práce: Ing. Mgr. Tomáš Ciprovský Praha duben 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Břeclavi, duben 2010 Pavla Předinská

3 Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat Tomášovi Ciprovskému za vstřícný přístup a uţitečné rady, které mi velmi pomohly při psaní bakalářské práce.

4 Anotace práce: Jméno, příjmení: Pavla Předinská Instituce: Bankovní institut vysoká škola, a.s. Název tématu: Licenční smlouvy v oblasti duševního vlastnictví Název tématu v angličtině: License agreements on intellectual property Vedoucí práce: Ing. Mgr. Tomáš Ciprovský Počet stran: 65 Počet příloh: 1 Počet titulů bibliografie: 6 Klíčová slova: licenční smlouvy, nehmotné statky, duševní vlastnictví Rok obhajoby: 2010 Bakalářská práce je zaměřena na problematiku duševního vlastnictví v oblasti licenčních smluv, které jsou povaţovány za nejvýznamnější nástroj v obchodu s nehmotnými statky. Práce je rozdělena na dvě hlavní části týkající se oblasti autorských a průmyslových práv se zaměřením především na licenční smlouvy dle obchodního zákoníku, tedy pro oblast průmyslových práv. Závěr je věnován licenčním smlouvám v praxi a moţným úskalím, která by mohla nastat. The bachelor s thesis focuses on problems regarding intellectual property in a sphere of licence agreements that are considered as one of the most important tools in intellectual property business. Thesis are divided into main two parts related to copyright and industrial rights focuses in particular to license agreements according to commercial code, which is the area of industrial rights. The conclusion is concentrated on license agreements in practise and on possible problems that could occur.

5 Obsah 1 Úvod do problematiky duševního vlastnictví Historie právní ochrany nehmotných statků Pojem nehmotné statky Specifika nehmotných statků a základní rozdělení Průmyslové a jiné duševní vlastnictví Předměty průmyslového vlastnictví vynálezy, uţitné a průmyslové vzory, ochranná označení tj. ochranné známky, označení původu a názvy firem Vynález Uţitný vzor Průmyslový vzor Topografie polovodičových výrobků (čipů) Nové odrůdy rostlin a plemena zvířat Ochranná známka (trademark) Označení původu výrobků Obchodní firma obchodní jméno Autorské právo (copyright) Předmět ochrany Formy a druhy děl Co není dílem Výjimky z ochrany Podmínky ochrany Dva okruhy absolutních práv autora Osobní nepřevoditelná práva Osobní majetková převoditelná práva Práva související s právem autorským Licenční smlouvy pro oblast průmyslových práv Pojem licence a licenční smlouvy Systém právní úpravy v ČR Základní dělení licenčních smluv a jejich druhy Podle subjektů licenční smlouvy Podle předmětu licence: Podle rozsahu práv, která jsou předmětem licence:... 30

6 2.3.4 Zvláštní typy licencí Další příklady licenčních smluv Sublicence a převod práva z licence Licenční smlouvy pro oblast autorských práv Systém právní úpravy ČR Konstitutivní a translativní převod autorských práv Podstatné náleţitosti licenční smlouvy Výhradní a nevýhradní licence Podlicence Odstoupení od licenční smlouvy Licenční smlouva nakladatelská Omezení autorského práva - volné uţití, bezúplatné zákonné licence Případy bezúplatných zákonných licencí Licenční smlouvy v praxi Úvod Zápis do rejstříku Vymezení předmětu a náleţitosti smlouvy Práva a povinnosti smluvních stran Ručení poskytovatele Ručení za vady věcné Ručení za vady právní Obrana ochranných práv Porušování práv Datum vstupu licenční smlouvy v platnost Délka trvání licenční smlouvy Odstoupení od smlouvy, výpověď smlouvy Řešení sporů v oblasti licenčních smluv Závěrečná ustanovení: Teoretická i praktická úskalí při projednávání a uzavírání licenčních smluv Významné licenční obchody v naší historii Vyhodnocení... 57

7 Úvod Duševní vlastnictví se v poslední době stává stále důleţitějším fenoménem, jehoţ ochrana patří mezi základní prvky obchodních vztahů po celém světě. Globalizace trhů a neustálý vývoj technologií přinášejí firmám v tomto směru nejen nové moţnosti, ale i hrozby. Tam, kde dříve byla ochrana duševního vlastnictví pouhou administrativní a pomocnou činností, se nyní stává jednou ze základních manaţerských a organizačních oblastí. Rostoucí ekonomický význam nehmotných statků podporuje jejich samostatnou národní i mezinárodní směnu, jak mezi akademickými pracovišti a komerční sférou, tak napříč samotné komerční či akademické sféry. Nehmotné statky se stávají předmětem obchodu, stává se z nich komodita, která je schopna svému vlastníku generovat určitý nezanedbatelný příjem. K této ekonomické směně dochází nejčastěji pomocí licenční smlouvy, generující licenční příjmy. Proto jsou licenční smlouvy označovány jako nejvýznamnější nástroj obchodu s nehmotnými statky a průmyslovými právy a cílem této práce je podat přehled a ucelené informace o tomto typu smlouvy. Oblast duševního vlastnictví je velmi rozsáhlá, proto jsem se snaţila k tomuto tématu uvést pouze nejdůleţitější a nejzákladnější informace a práci zaměřit především na problematiku licenčních smluv z oblasti jak autorských, tak především průmyslových práv, které tvoří hlavní gró mojí práce. Jsou zde popsány typy, členění, obsah a stručně také právní úprava licenčních smluv. Zvláštní a samostatnou kapitolou jsou licenční smlouvy na know-how, které ale svým zaměřením spadají do oblasti nekalé soutěţe, proto jsou v práci zmíněny pouze okrajově. Informace o struktuře licenčních smluv jsou prokládány příklady z praxe pro snadnější pochopení dané části smlouvy. V práci je zmíněn i systém právní úpravy licenčních smluv v mezinárodním obchodě, jelikoţ duševní vlastnictví není často předmětem řešení pouze v jednom státě. Závěr je věnován licenčním smlouvám v praxi a našim významným licenčním obchodům. Zmiňuje teoretická i praktická úskalí související s licenčními smlouvami a uvádí nejčastější problémy, které mohou při uzavírání licenčních smluv nastat. V této kapitole je také uveden příklad toho, ţe v některých případech ani licenční smlouva nemusí být tím nejlepším řešením. 7

8 1 Úvod do problematiky duševního vlastnictví Duševní vlastnictví je majetek nehmotné povahy, který je výsledkem procesu lidského myšlení. Lze mezi něj zařadit souhrny více či méně originálních myšlenek, námětů, návodů a řešení, jak měnit či pozměňovat okolní či vnitřní svět člověka. Za duševní vlastnictví však lze povaţovat jen to, co je jedinečné, neopakovatelné a dostatečně originální. Ten, komu duševní vlastnictví náleţí, má obdobná oprávnění jako vlastník věci a rozhoduje o tom, kdo bude smět myšlenku pouţít. V novější literatuře bývají práva k nehmotným statkům označována jako práva duševního vlastnictví (intellectual property). Duševní vlastnictví v jeho právně určené podobě lze směňovat, uţívat, ale i ochraňovat. Právní úpravu týkající se duševního vlastnictví lze dělit na dva celky, a to jednak autorské právo, které je reprezentováno autorským zákonem, a práva průmyslového vlastnictví, jeţ jsou zakotvena ve více dílčích právních předpisech Historie právní ochrany nehmotných statků Jiţ odedávna lidí zajišťovali nehmotným statkům, přesněji řečeno jejich tvůrcům zvláštní výsadní postavení. Zvláštnímu postavení se těšili nejprve kmenoví kouzelníci, na pyramidách ve starověkém Egyptě nalézáme značky řemeslníků, kteří na nich pracovali, atd. Potřeba právní ochrany nehmotných statků však vznikla aţ na určitém civilizačním stupni, kdy se mohly stát předmětem směn a kdy na jejich tvorbě a vyuţívání začíná být závislý vývoj společnosti. V literatuře se často uvádí jako první zákon s principy patentové ochrany benátský zákon z roku Moderní reţim patentové ochrany přinesl aţ anglický Statue of Monopolies z roku V Anglii také vznikl termín patent od královských privilegií Letters Patent (otevřených dopisů), které pro adresáty zakládaly monopolní právo výroby a prodeje. Při vzniku Československa platil na území Čech, Moravy a Slezska rakouský patentový zákon z roku 1897, na území Slovenska a Podkarpatské Rusi zákon uherský o vynálezeckých patentech z roku V roce 1919 se přikročilo ke sjednocení zákonů o vynálezech tak, ţe 1 Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: 8

9 rakouský zákon z roku 1897 se rozšířil s některými změnami na celé území Československé republiky. Ve své době byl rakouský zákon povaţován za nejmodernější patentový zákona na světě, proto také platit na území našeho státu s některými změnami aţ do roku 1952, neplatil však po dobu 2. Světové války Pojem nehmotné statky Nehmotný statek je určitá myšlenka nebo označení a je třeba odlišovat je od hmotného předmětu, v němţ je realizován. Vlastnictví k hmotnému předmětu (např. stroji) můţe být převedeno na jinou osobu, ale osobnostní právo k vynálezu (patent), jenţ je ve stroji zhmotněn, zůstane stále stejné osobě. Majitel patentu však můţe udělit licenci k jeho vyuţití druhé osobě nebo můţe na druhou osobu zcela převést svá patentová práva. Původcovství však převést nelze. Nehmotné statky je třeba odlišovat i od práv k nim vznikajících, např. vynález od patentu. Patent není hmotný statek, ale forma ochrany vynálezu, ze kterého vznikají jeho majiteli práva ohledně vynálezu. Naopak vynález není průmyslové právo, ale předmět průmyslového práva. Za nehmotný statek není pokládána činnost, např. sluţba, ale obvykle výsledek činnosti, zejména vědecko-technických prací. Tato definice rozdílu mezi průmyslovým právem a předmětem průmyslového práva je velice důleţitá, protoţe samotný předmět průmyslového práva např. vynález není moţné převést na jinou osobu nebo přenechat právo k němu jiné osobě na vyuţití pomocí licence. Proto se následující kapitoly zabývají taktéţ formou právní ochrany jednotlivých předmětů průmyslového vlastnictví Specifika nehmotných statků a základní rozdělení - Poskytovatelé je neztrácejí (jako je tomu při změně vlastnictví k hmotnému předmětu) - Tyto statky se mohou ve stejném okamţiku vyskytovat na několika místech najednou (v mysli lidí, na různých hmotných nosičích) - Tyto statky nelze spotřebovat nebo zničit při vyuţívání, naopak zkušeností s vyuţíváním se obohacují (mohou však zastarat, jejich hmotný nosič můţe být zničen např. disketa s programem nebo daty) 2 TELEC, I. Přehled práva duševního vlastnictví, lidskoprávní základy, licenční smlouva, 2. vydání,

10 - Mohou být rychle změněny i přeneseny na velké vzdálenosti, snadno se převádějí přes hranice Velmi důleţitý je vztah mezi obsahem (významem) myšlenky a formou jejího vyjádření zejména u autorskoprávní ochrany softwaru. Největší problém v právních vztazích však vzniká z jejich snadné kopírovatelnosti a z toho, ţe jsou někdy vytvořeny několika osobami nezávisle na sobě, aniţ by se jejich původci dopouštěli plagiátu, z čehoţ vzniká řada sporů. Podle jejich povahy je můţeme dělit na: 1. nehmotné výsledky duševní činnosti: výsledky tvůrčí činnosti a. z hlediska vlastního obsahu myšlenky (vynálezy, průmyslové a uţitné vzory, nové odrůdy rostlin a plemena zvířat aj.) b. z hlediska individuální formy ztvárnění myšlenky (autorská díla včetně počítačových programů, výkony umělců, kteří provádějí autorská díla, např. herci nebo zpěváci informace aj.) výsledky dlouhodobější činnosti (know-how) nebo jiné netvůrčí činnosti (běţná data, 2. znaky vyjadřující individualitu a osobnost subjektu technicko-organizační opatření podnikatele (ochranná označení, zvukové nahrávky, televizní a rozhlasové pořady) hodnoty a projevy lidské osobnosti Průmyslové a jiné duševní vlastnictví Průmyslové vlastnictví (industrial property) představuje souhrn práv k nehmotným statkům průmyslově tj. hospodářsky opakovaně vyuţitelným a jejich právní ochranu. Předmětem průmyslového vlastnictví jsou zejména vynálezy, průmyslové a uţitné vzory a ochranná označení: ochranné známky, označení původu výrobků a názvy obchodních firem obchodní 3 ČERMÁK K., KOPLÍKOVÁ E., LORENC L.: Metodika a postupy prosazování práv z duševního vlastnictví u jednotlivých orgánů veřejné správy ČR Informační systém prosazování práv z duševního vlastnictví. Dostupný z WWW: 10

11 jména. Je moţné se setkat i s analogickým termínem průmyslová práva, avšak termín průmyslové vlastnictví je jednoznačně vhodnější. Duševní vlastnictví (intellectual property) představuje obdobně souhrn práv k autorským dílům jako individuálně ztvárněným výsledkům tvůrčí činnosti, který téţ označujeme termínem autorské právo Copyright. Do této oblasti zařazujeme i práva související s autorským právem k výkonům umělců, zvukovým nahrávkám a televizním pořadům. Světová organizace duševního vlastnictví World Intellectual Property Organization (WIPO) zavedla však širší pojetí a zahrnuje do průmyslového a jiného duševního vlastnictví všechny projevy a výsledky tvůrčí činnosti, tedy kromě autorských děl, vynálezů, uţitných a průmyslových vzorů a ochranných označení i know-how a nekalou soutěţ. Právo průmyslového a jiného duševního vlastnictví představuje souhrn právních norem obsaţených ve vnitrostátním právu i v mezinárodních úmluvách, které upravují společenské vztahy, v nichţ vystupují jako předměty (objekty) uvedené nehmotné statky. Ochrana duševního a průmyslového vlastnictví spočívá v tom, ţe jednotlivým subjektům vznikají absolutní subjektivní práva, do nichţ ostatní nesmějí zasahovat. Při jejich porušení se oprávněná osoba můţe domáhat u soudu, aby se kaţdý, kdo porušuje tato práva, svého jednání zdrţel a odstranil negativní důsledky nahradil škodu (včetně ušlého zisku), poskytl přiměřenou satisfakci (např. omluvu či opravu v tisku), stáhl zboţí se závadným označením nebo porušující patentová práva z trhu aj. Zvláštností průmyslového vlastnictví je zásada teritoriality právní ochrany, tj. ţe působí jen na území státu, kde ochrana byla vydána. Právo se však v různých zemích odlišuje, a proto mají velký význam snahy o sblíţení (harmonizaci) tohoto práva v rámci celosvětovém i unifikační akce v rámci jednotlivých seskupení států (např. Evropský patent, Patent ES, Euroasijský patent, Severský patent a mezinárodní úmluvy v této oblasti). Autorská díla se ve většině zemí neregistrují 4 4 Vědecký časopis Aplikované právo. Dostupný z WWW: 11

12 1.4 Předměty průmyslového vlastnictví vynálezy, užitné a průmyslové vzory, ochranná označení tj. ochranné známky, označení původu a názvy firem Vynález Právní ochrana vynálezů je obvykle obsaţena ve zvláštním patentovém zákoně. U nás je to zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích. V řadě zemí patentový zákon vymezuje pojem vynálezu zejména jako vynález technický, v důsledku toho jsou některá řešení z pojmu vynález vyloučena, např. počítačové programy, pravidla společenských her. Často ovšem zákony některých zemí vynález nedefinují, ale uvádějí pouze podmínky patentovatelnosti, tedy to, co musí vynález splňovat, aby na něj mohl být udělen patent. Neřeší tedy přímo otázku, co je a není vynález. Vynález musí být výsledky vlastní duševní činnosti původce. Ve většině zemí platí však vyvratitelná domněnka, ţe přihlašovatel, resp. osoba uvedená v přihlášce jako původce tuto podmínku splňuje. Tato domněnka však můţe být kýmkoliv napadena při průzkumu vynálezu na úřadu, a vznikne-li sport, rozhoduje o původcovství soud. Podmínky patentovatelnosti jsou obvykle tři: výsledek vynálezecké činnosti průmyslová vyuţitelnost novost řešení Toto pozitivní vymezení je obvykle doplnění podmínkami negativními, tedy výčtem řešení, která patentovatelná nejsou. 5 Novost je vesměs chápána jako celosvětová a absolutní, objektivní a je vztaţena ke stavu techniky (tj. daného oboru) ke dni přihlášky, tedy ke všemu co bylo k tomu dni přihlášeno k patentové ochraně nebo publikováno v daném státě nebo kdekoliv na světě. K uveřejnění řešení uvedeného v přihlášce vynálezu dochází v určité etapě jejího průzkumu na patentovém úřadu, a proto patentové přihlášky (patent applications) podané po takovémto uveřejnění, i 5 5, 6, 7 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů 12

13 kdyby k němu došlo u zahraničního úřadu, jiţ nové nejsou. Patent není přihlašovateli udělen ani tehdy, byla-li na stejný vynález podána jiţ přihláška s dřívějším právem přednosti (tzv. starší právo), a to i kdyby nebyla před novější přihláškou zveřejněna. Není tím porušena novost, ale starší právo má prioritu. 6 Vynálezecká činnost je formulována v mnoha patentových zákonech buď jako nezřejmost, tj. řešení není zřejmé (not obvious) pro průměrného odborníka v daném oboru z dosavadních poznatků. Je tedy nutno, aby se jednalo o kvalitativně vyšší vynálezecký stupeň (inventive step). U nás se v praxi aplikuje formulace první. Posouzení tohoto znaku bude v konkrétním případě závislé na praxi daného patentového úřadu. 7 Průmyslová využitelnost znamená, ţe vynález je moţno opakovaně vyuţívat v hospodářské činnosti, tj. nejen v průmyslu, ale i v zemědělství, v obchodě nebo ve sluţbách. 8 Právní forma ochrany je v naprosté většině zemí pouze jedna patent. Patent zakládá jeho majiteli výlučné právo na vyuţití vynálezu. Jeho platnost je moţná aţ po dobu 20 let, při čemţ se platí poplatky za kaţdý rok platnosti patentu. 9 Je nutné platit v kaţdé zemi, kde má být udělena či udrţována ochrana, coţ je velice nákladný způsob, a proto je obvykle podána přihláška jen do těch zemí, kde bude patent přihlašovateli skutečně pomáhat. Majitelem patentu můţe být osoba odlišná od původce, ale původcovství je uvedeno do patentové listiny, pokud si původce nevyhradí opak, a i při převodu patentu se nemění. Majitel můţe svůj patent převést na jinou osobu nebo si jej můţe ponechat, ale přenechat právo k němu jiné osobě na vyuţití (licenci). 10 Bez souhlasu majitele patentu nesmí nikdo předmět patentu vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo pouţívat pro vlastní potřebu výrobek, který je předmětem patentu, nebo k tomuto účelu takový výrobek dováţet či skladovat anebo s ním nějakým způsobem nakládat. Rovněţ tak bez souhlasu majitele patentu nikdo nesmí vyuţívat způsob, který je předmětem patentu, případně nabízet tento způsob k vyuţití. Stejná pravidla platí i pro výrobek, přímo získaný způsobem, který je předmětem patentu. Novela patentového zákona nově zavádí ustanovení o 6 5 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů 7 6 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů 8 7 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů 9 21 odst. 1,2 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů 13

14 vyčerpání práv. Podle ní majitel patentu nemá právo zakázat třetím osobám nakládat s výrobkem, který je předmětem chráněného vynálezu, jestliţe tento výrobek byl uveden na trh v České republice majitelem patentu nebo s jeho souhlasem. 11 Obr. 1 Zdroj: Průmyslová práva a nehmotné statky, jejich licenční využití a oceňování CeTT (Centrum pro transfer technologií) Užitný vzor Ochrana uţitných vzorů byla poprvé zavedena německým zákonem z roku 1891 jen pro řešení technických aspektů vnější úpravy výrobků. Nyní je ve většině zemí jeho pojem či podmínky jeho ochrany vymezován stejně jako vynález, má jen niţší vynálezecký stupeň a většinou zahrnuje pouze ochranu výrobků, nikoli postupů či způsobů jejich výroby. Někdy se pro uţitné vzory uţívá označení malý patent, ovšem vzhledem k tomu, ţe nelze chránit postup výroby, jde o označení nepřesné. Právní úprava ČR, zákon 478/1992 Sb., o uţitných vzorech ve znění pozdějších předpisů Uţitným vzorem je technické řešení, které je nové, přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti a je průmyslově vyuţitelné. 12 I na uţitný vzor je nutno podat přihlášku na patentový úřad přičemţ od data podání přihlášky vzniká priorita, obdobně jako u vynálezu. Formou ochrany uţitného vzoruje jeho registrace v rejstříku uţitných vzorů na patentovém úřadě. Provádí se pouze formální průzkum a zápis je proveden velmi rychle zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů 12 4 zákona č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech ve znění pozdějších předpisů 14

15 Doba ochrany je obvykle poloviční ve srovnání s vynálezem, v ČR jsou to 4 roky od přihlášky a je moţno ji dvakrát prodlouţit vţdy o tři roky, tedy nejdéle na 10 let. 13 Z registrace vzniká výlučné právo majitele vzoru na jeho hospodářské vyuţití, tj. výrobu, upotřebení, dovoz či obchod s ním, s výjimkou zkoušení nebo výroby vzorku pro osobní potřebu. Práva majitele nepůsobí proti předchozímu uţivateli. Všechny uvedené aspekty jsou řešeny stejně jako u vynálezu Průmyslový vzor Průmyslový vzor je obvykle vymezován jako vzhled výrobku nebo jeho části, který je nový a průmyslově vyuţitelný. 15 Na rozdíl od uţitného vzoru se jedná o řešení estetické. Můţe k němu být pouţito i výtvarné autorské dílo, dá-li k tomu jeho autor souhlas, pokud jej lze opakovaně vyrábět. Tak má autorskoprávní a průmyslově právní ochranu. Průmyslové vzory jsou u nás chráněny zákonem č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích. Vnější úpravou výrobku je obvykle rozuměna jak úprava plošná, tak i prostorová (tvar, obrysy, kresba, uspořádání barev aj.), avšak v některých zemích se rozlišují průmyslové vzory a modely, přičemţ průmyslové vzory se vztahují k plošné úpravě a modely k prostorové. U nás se pojem průmyslový model nepouţívá a průmyslový vzor se vztahuje k oběma typům vnější úpravy. Novost musí být, stejně jako u vynálezu a uţitného vzoru, objektivní a celosvětová. Průmyslový vzor nesmí být znám z veřejně dostupných projektů. U estetického řešení téhoţ výrobku je však moţno vytvořit několik variant, a proto význam ochrany průmyslového vzoru je trochu zastíněn vynálezem a uţitným vzorem. Průmyslovým vzorem kromě pouhé barvy není obvykle ani architektonické řešení stavby, technické nebo konstrukční řešení, které můţe být vynálezem nebo uţitným vzorem zákona č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech ve znění pozdějších předpisů 14 12, 13 zákona č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech ve znění pozdějších předpisů 15 2,4 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích 16 Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: 15

16 Formou ochrany vzoru je také registrace do rejstříku průmyslových vzorů na patentovém úřadě s obdobnou výlučnou ochranou pro majitele, moţností převodu průmyslového vzoru či udělení licence. Doba platnosti zápisu je 5 let od data přihlášky průmyslového vzoru a je moţno ji dvakrát, vţdy na dalších 5 let prodlouţit. Kolize a konverze s vynálezem či uţitným vzorem není moţná. 17 Vztahy k zahraničí u vynálezu, uţitných i průmyslových vzorů jsou obvykle uvolněny. Občan jedné země můţe podat svou první přihlášku i v zahraničí a není třeba souhlasu k takové přihlášce. Cizinci mají obvykle stejné postavení jako domácí občané (princip asimilace) za podmínky reciprocity. V některých zemích, i v ČR, musí být cizinci v řízení o přihláškách u patentového úřadu zastoupeni tuzemskými patentovými zástupci Topografie polovodičových výrobků (čipů) Topografie polovodičových výrobků (čipů) které nejsou v dosavadním průmyslu běţné, popř. jejich části a zobrazení, slouţící k výrobě topografie. Počítačové čipy není moţno chránit patentem (nejde o čip jako takový, ale o jeho specifická vnitřní uspořádání) a vhodná není ani autorskoprávní ochrana (znesnadňuje další zlepšování čipu bez souhlasu autora). Proto je ochrana kombinací typu autorského práva a průmyslových práv. Uděluje ji obvykle patentový úřad na základě přihlášky a spočívá v registraci po dobu 10 let. Ochrana směřuje proti výrobě daného polovodičového výrobku, ve které je topografie obsaţena, proti jejímu reprodukování a zhotovování jejího zobrazení pro účely výroby a obchodu s nimi. Jsou upraveny zákonem č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků Nové odrůdy rostlin a plemena zvířat Jako výsledek šlechtění, hybridi, klony aj. jsou chráněny šlechtitelským osvědčením, které šlechtiteli vydává ministerstvo zemědělství. Chráněn je i název odrůdy či plemene, řešena je téţ podniková odrůda a plemeno, je moţný převod i udělení licence na ně smluvně. Úprava těchto odrůd a plemen je upravena v zákoně č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích 18 Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: 16

17 evidenci hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů a zákoně č. 408/2000 Sb. o ochraně práv k odrůdám rostlin, ve znění pozdějších předpisů Ochranná známka (trademark) Ochrannou známkou je slovní, obrazové nebo prostorové nebo kombinované označení, které je způsobilé odlišit výrobky nebo sluţby pocházející od různých výrobců či poskytovatelů sluţeb a je zapsáno do rejstříku ochranných známek u příslušného patentového úřadu. U nás nejsou chráněna označení, která nemohou být graficky znázorněna, např. označení čichová či zvuková. Termín ochranná známka je někdy zaměňován s termínem značka nebo ochranná značka, coţ není správný právní termín a má postihnout širší škálu označení, neţ jen ochranné známky. Jedná se vesměs o označení chráněná jen v rámci postihu nekalé soutěţe, tedy na rozdíl od ochranných známek speciální právní úpravou nechráněná. Rozlišení výrobců, jejich identifikace jako základ pro výběr ze strany obchodního partnera či spotřebitele, propagace to jsou hlavní funkce ochranných známek. Renomované firmy mohou své výrobky nebo sluţby označené ochrannou známkou prodávat za podstatně vyšší ceny, neţ to činí u stejně kvalitních neoznačených výrobků. Základním předpisem je zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. Vedle funkce rozlišovací má ochranná známka i další funkce, mezi něţ patří zejména: spojovat ji s kvalitou či jakostí výrobku; představuje jejich určitou záruku má-li ochranná známka vysokou uměleckou úroveň, můţe snáze upoutat pozornost, neţ známka nevýrazná, má tedy funkci kulturně estetickou Známka by měla být originální, dostatečně fantazijní, snadno zapamatovatelná, stručná, snadno vyslovitelná a měla by odpovídat estetickým poţadavkům. Její hodnota je tím vyšší, čím je delší doba její ochrany. Hodnota známky by měla odpovídat i jakosti a proslulosti výrobků, které označuje. Ochranné známky hrají důleţitou roli především u spotřebních výrobků a jsou součástí majetku firem. 19 MUNKOVÁ J., JAKL L., LANDFERMAN H., RENNER C.: Prosazování práv z duševního vlastnictví učební texty Informační systém prosazování práv z duševního vlastnictví. Dostupný z WWW: 17

18 Formou ochrany známky je ve všech zemích její zápis či registrace v rejstříku ochranných známek na patentovém nebo známkovém úřadě. Přihlašovatelem můţe být fyzická nebo právnická osoba, která ji hodlá vyuţívat pro výrobky nebo sluţby, které jsou k datu podání ţádosti předmětem jejího povoleného podnikání. Ochrana známky je výlučná, běţí od zápisu a trvá ve většině zemí (včetně ČR) 10 let. Majitel můţe poţádat o obnovu zápisu vţdy na dalších 10 let. Zapsána nemohou být druhová označení, tedy pouhý název nebo vyobrazení druhu výrobku, např. automobil. Zapsána nemohou být ani označení klamavá (např. značka ovce na umělé přízi) nebo nepravdivá, kde klamný dojem není vyvolán úmyslně. Další výjimkou je známka shodná s jiţ zapsanou ochrannou známkou nebo s tzv. proslulou známkou. Známka nesmí být v rozporu se zájmy společnosti nebo s mezinárodní úmluvou. Podle činnosti podniku se obvykle rozlišují ochranné známky výrobní (např. Škoda), obchodní (např. Bílá Labuť) a sluţeb (např. Patentservis). Někdy je jako ochranná známka chráněno označení, jeţ je zároveň obchodním jménem či označením původu (Pilsner Bier) nebo průmyslovým vzorem (např. láhev na likér Becherovka). Právní ochrana je pak pro kaţdý druh označení sice samostatná, ale vzájemně souvisí. Např. na ochrannou známku Pilsner Bier není moţné poskytnout licenci, protoţe její součástí je označení původu výrobků a toto označení by se tak stalo druhové, tj. nebylo by způsobilé k ochraně. V téměř všech zemích se rozlišují známky individuální a kolektivní. Individuální známka označuje pouze výrobky a sluţby pocházející od jednoho podnikatelského subjektu, pro který je zapsána (např. nabyvatel licence). Kolektivní známka slouţí k označování zboţí či sluţeb více právních subjektů, např. sdruţení, konsorcia, mateřské a dceřiné podniky. Majitel můţe právo k ochranné známce zcela nebo zčásti převést na jiné osoby, pokud jsou splněny podmínky na straně nového majitele a nedojde ke klamání spotřebitelů. Majitel si ovšem můţe známku ponechat a poskytnout na její uţívání licenci Informační server se specializací na práva k ochranným známkám. Dostupný z WWW: 18

19 1.4.7 Označení původu výrobků Označení původu je název země, oblasti nebo místa, který se stal všeobecně známý, jako údaj o tom, odkud pochází výrobek, jehoţ vlastnosti jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím původu včetně činitelů přírodních nebo lidských. Základní právní předpis - zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele Ochrana je poskytována zápisem do rejstříku označení původu a doba jejího trvání je časově neomezená. Je však logické a z povahy věci a ochrany samotné vyplývá ţe na zapsané označení původu není moţné poskytnout licenci. Označení původu nezná kolektivní registraci nebo spolumajitelství, můţe však být zapsáno i pro tzv. další uţivatele, pokud splňují podmínky ochrany daného označení (jejich výrobky pocházejí z daného místa a jsou jím podstatně určeny). Od označení původu je třeba odlišovat tzv. druhové označení, které sice nese název určité zeměpisné oblasti, ale nepochází z ní (např. vídeňská káva). Pro posouzení otázky, zda se jedná o označení původu nebo druhu, je rozhodující nejen to, zda pochází vzhledem ke svým vlastnostem skutečně z daného místa, ale rovněţ to, zda je v zemi, v níţ se ţádá o ochranu, všeobecně známé. Je-li označení původu uţíváno i pro výrobky, které z dané oblasti nepocházejí, a majitel se proti tomu nebrání, stane se z něho druhové označení a přestane být způsobilé k ochraně Obchodní firma obchodní jméno I kdyţ je obchodní jméno také řazeno mezi předměty průmyslového vlastnictví v kategorii ochranných označení, je upraveno obvykle v obchodním zákoníku, nikoli ve zvláštních zákonech o průmyslově právní problematice a jeho agendu nevyřizuje Patentový úřad. Obchodní firma je název, pod kterým podnikatel zapsán do obchodního rejstříku činí právní úkony při své podnikatelské činnosti. 22 Jeho ochrana vzniká jiţ jeho uţíváním příslušným podnikatelem. Vznik ochrany není vázán na formální akt jeho registrace. 21 Úřad průmyslového vlastnictví. Dostupný z WWW: spolecenstvi.html 22 8 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů 19

20 Ochrana je výlučná a časově neomezená a prioritu má ten, kdo začal firmu uţívat jako první. Firma můţe být převedena jen spolu s podnikem, popř. s jeho částí, bude-li zbývající část provozována pod jinou firmou nebo tato část zanikne likvidací. Rovněţ přechod firmy je moţný jen s podnikem Autorské právo (copyright) Autorské právo patří mezi tvůrčí práva duševního vlastnictví. Charakteristická pro autorské právo v jeho kontinentálním pojetí, jak se odráţí i v českém právu, je individuální povaha nehmotného statku jako jedinečného výkonu osobnosti autora (autorské dílo). Tento nehmotný statek (autorské dílo) je předmětem ochrany autorského práva. Jedinečným je tu přímo objektivně vnímatelný výsledek tvůrčí činnosti autora, nikoli jen cesta k jeho dosaţení. Pro autorské právo je v podmínkách českého právního řádu dále typický důraz na ochranu osobní sloţky tohoto práva, tzv. osobnostních práv autorských. Na rozdíl od průmyslového vlastnictví, které chrání vlastní obsah myšlenek průmyslově vyuţitelných, zabývá se jimi autorské právo z hlediska formy vyjádření. Např. vynález můţe být popsán v odborném článku, v povídce, v odborně zaměřeném článku, tj. ve formě díla vědeckého, literárního nebo uměleckého. Autorské právo však chrání jen autora článku před plagiátem v jiném článku, nikoliv původcovství k vlastní myšlence vynálezu a její vyuţití ve výrobě. Na rozdíl od průmyslového vlastnictví se pouţívá pojem autor, nikoli původce. Autorská díla ani autorská práva k nim nepodléhají registraci, jejich právní ochrana vzniká neformálně jiţ okamţikem, kdy bylo dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě Předmět ochrany Předmětem ochrany autorským právem je tzv. autorské dílo. Autorské dílo neboli jen dílo zákon definuje jako dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů 24 HOLCOVÁ, I., KŘESŤANOVÁ, V., VOBORNÍK, M. Ochrana autorského práva, 1. vydání,

21 včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam 25. Je třeba zdůraznit, ţe pod tuto definici spadá jedinečný výsledek autorovy tvůrčí činnosti jako takový, který je nehmotné povahy. Aby určitý duševní obsah mohl být kvalifikován jako autorské dílo, je třeba kumulativně splnit následující čtyři podmínky: jedná se o literární nebo jiné dílo umělecké nebo dílo vědecké; které má jedinečnou povahu (tedy je neoddělitelně spojeno s tvůrčím potenciálem svého tvůrce, nemohlo být vytvořeno jinak neţ právě svým konkrétním tvůrcem autorem); je výsledkem tvůrčí činnosti autora (tedy nikoli pouhé rutinní duševní nebo dokonce mechanické manuální činnosti, nýbrţ pouze takové duševní činnosti, která je projevem tvůrčí osobnosti autora jako specifické vlastnosti příslušející právě jen jediné lidské osobě, kterou jako takovou nelze bez dalšího předat jiné osobě, naučit ji jinou osobu); které je vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě (nestačí tedy, ţe autor pojal určitou myšlenku nebo třeba i celé hotové dílo jiţ vytvořil, ale pouze v duchu, dílo musí být vyjádřeno určitými výrazovými prostředky, které jsou empiricky vnímatelné ostatními lidmi a umoţňují tak aspoň potenciálně společenské uplatnění díla). Pojmové znaky autorského díla se posuzují objektivně. Určitý duševní obsah tedy buď je, nebo není autorským dílem, v závislosti na tom, zda splňuje všechny shora uvedené znaky Formy a druhy děl Autorský zákon rozeznává s ohledem na specifické tvůrčí ztvárnění a současně objektivně danou moţnost společenského uţití díla tři formy autorských děl, a to díla literární, dále jiná díla umělecká a díla vědecká. Dílo literární současně platný zákon pojímá jako podkategorii děl uměleckých. Samostatnou kategorií jsou vědecká díla. Důleţité je, ţe kaţdé autorské dílo musí být moţno kvalifikovat buď jako dílo literární nebo i jiné dílo umělecké (např. výtvarné, hudební), nebo jako dílo vědecké, jinak se nejedná o autorské dílo. Od těchto forem autorských děl je třeba odlišovat jednotlivé druhy děl. Dílem jsou zejména díla slovesná vyjádřená řečí nebo písmem, díla hudební, díla dramatická, díla hudebně dramatická, díla choreografická a pantomimická, díla fotografická a díla vyjádřená postupem 25 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 21

22 podobným fotografii, díla audiovizuální, jako jsou díla kinematografická, díla výtvarná, jako jsou díla malířská, grafická a sochařská, díla architektonická, včetně děl urbanistických, díla uţitného umění a díla kartografická Co není dílem Vedle pozitivní definice, co autorským dílem je, ještě zákon příkladem uvádí, co autorským dílem není. Autorským dílem není zejména námět díla sám o sobě (tzv. holý námět na rozdíl od tvůrčího námětu, viz shora), denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statický graf a podobný předmět sám o sobě Výjimky z ochrany Zákon dále zakotvuje určité výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu. V tomto případě zákon vylučuje vznik autorskoprávní ochrany ve vztahu k duševním obsahům, které by jinak pojmové znaky autorského díla splňovaly nebo splňovat mohly. Výjimky z ochrany podle práva autorského v tomto smyslu platí pro tzv. úřední díla a výtvory tradiční lidové architektury, není-li pravé jméno autora známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní. Mezi úřední díla patří zejména právní předpisy, rozhodnutí, veřejné listiny, veřejně přístupné rejstříky, sbírky listin, úřední návrhy úředního díla, přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní, obecní kroniky, státní symbol a symboly jednotky územní samosprávy i další díla, u nichţ je veřejný zájem na vyloučení z ochrany Podmínky ochrany Jak jiţ bylo uvedeno, ochrana autorského díla vzniká neformálně, aniţ by bylo třeba dílo nebo autorské právo k němu registrovat nebo přihlašovat k ochraně u jakékoli veřejné nebo jiné instituce. Jakýkoli případný záznam o dílu, jeho vnesení do seznamu, zaznamenání u určité (soukromé) instituce nebo jiná forma registrace nemá ţádné přímé právní účinky. Svou hodnotu takové postupy mohou mít pouze z hlediska důkazního v případě sporu, zda vzniklo 26 HOLCOVÁ, I., KŘESŤANOVÁ, V., VOBORNÍK, M. Ochrana autorského práva, 1. vydání, odst. 6 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 28 3 odst. 1,2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 22

23 autorské právo k určitému dílu a/nebo zda autorská práva k určitému dílu přísluší určité osobě nebo osobám. Autorské právo k dílu vzniká okamţikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě 29, např. kdy je literární dílo zachyceno písmem na papíře, elektronickém nosiči informací, kdy je dílo výtvarné zaznamenáno na plátně apod. Rozhodující je vnímatelnost objektivní, nezáleţí na tom, zda forma vyjádření díla je srozumitelná, vnímatelná určitou konkrétní osobou nebo okruhem konkrétních osob, postačuje, pokud je to podoba vnímatelná pro alespoň omezený okruh osob (např. Braillovo slepecké písmo, mrtvý jazyk, umělý jazyk, šifra apod.). 30 Autorské právo je nezávislé na hmotném substrátu, v němţ je dílo vyjádřeno. Nezaniká zničením tohoto hmotného substrátu, např. původního rukopisu literárního díla apod Dva okruhy absolutních práv autora Osobní nepřevoditelná práva Jsou vázána na osobu autora a jsou časově neomezená. Patří k nim právo na autorství a označování díla jménem autora, na nedotknutelnost integritu díla (právo zamezit ve zkomolení či vynechání části díla), na to, aby bylo dílo vyuţíváno jinou osobou způsobem nesniţujícím jeho hodnotu, na určení díla ke zveřejnění či nezveřejnění. 32 Toto právo však nelze uplatnit, došlo-li jiţ se svolením autora k jeho zveřejnění (tzv. konzumace práva), a na přístup k dílu, nemá-li je autor k dispozici. U masově šířených děl mohou tato práva uplatňovaná autorem proti výrobci hudebních nahrávek, videozáznamů, softwaru aj. (nebo jejich distributorovi) komplikovat obchod, na druhé straně jsou nástrojem zajištění kvality a hodnoty šířených děl, nejsou-li autorem zneuţívána odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 30 HOLCOVÁ, I., KŘESŤANOVÁ, V., VOBORNÍK, M., Ochrana autorského práva, 1. vydání, odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů odst. 3 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 23

24 1.6.2 Osobní majetková převoditelná práva Platí po dobu autorova ţivota a 70 let po jeho smrti. 33 Majetkových práv se autor nemůţe vzdát, tato práva jsou nepřevoditelná a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí. 34 Mezi tato práva patří výlučně nakládat s dílem (tj. udílet svolení k jeho uţití, převádět právo dílo uţít) a výlučně je vyuţívat (míní se tím autorskoprávní uţití), kterým je zprostředkováno smyslové vnímání díla, např. vydání knihy, vystavení, promítání, kopírování, zahrání hry, ale i nahrání skladby či spuštění počítačového programu nebo přepracování díla, přeloţit dílo do jiného jazyka národního nebo programovacího a konečně právo na odměnu za kaţdé uţití díla, tzv. honorář. 35 Nová díla, vznikla tvůrčím zpracováním jiného díla, i překlady jsou předmětem autorského práva svých autorů (tj. např. překladatele), vyţadují však svolení autora původního díla. Výše odměny se určí smluvně podle hodnoty díla a jeho významu pro společnost, pro některá díla bývají stanoveny sazby. 1.7 Práva související s právem autorským Mezi práva související s právem autorským zařazujeme: práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu; práva výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu; právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu; právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho vysílání; právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuţ uplynula doba trvání majetkových práv; právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoţeniny jím vydaného díla pro osobní potřebu. Míra souvislosti těchto jednotlivých práv s autorským právem je různá. Nejblíţe autorskému právu stojí práva výkonných umělců k jejich uměleckým výkonům; tato práva mají podobně jako autorské právo neopominutelnou osobnostní sloţku, která je dána jedinečnou tvůrčí povahou nehmotného statku, který je těmito právy chráněn, totiţ uměleckého výkonu. Další úzká provázanost práv výkonných umělců s autorským právem vyplývá z toho, ţe při výkonu odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 24

25 výkonného umělce dochází k provádění uměleckého díla a výtvorů tradiční lidové kultury, tj. k provádění autorského díla. Pouze práva výkonných umělců, nikoli jiná práva související s právem autorským, se dříve zařazovala do kategorie práv příbuzných autorskému právu. Ostatní práva související s právem autorským jiţ vykazují niţší stupeň podobnosti s autorským právem. Tato práva nejsou osobnostní povahy, nýbrţ mají spíše technický či podnikatelský charakter Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: 25

26 2 Licenční smlouvy pro oblast průmyslových práv 2.1 Pojem licence a licenční smlouvy Obchod nehmotnými statky se uskutečňuje většinou formou smluv mezi podnikateli, zejména smlouvou licenční, smlouvy o dílo nehmotné, smlouvy o převodu práv k nehmotnému statku apod. Tato část práce bude zaměřena pouze na smlouvy licenční podle obchodního zákoníku. Termín licence označuje povolení, svolení k určité činnosti, která je jinak zakázána (z lat. Licere svolovat, licentia svolení). V oblasti práv k nehmotným statkům jde o svolení k uţití nehmotného statku jinou osobou, např. při výrobě podle vynálezu chráněného patentem Licenci uděluje ten, kdo má k vyuţití nehmotného statku absolutní právo, např. majitel patentu. Jeho právo mu umoţňuje, aby zabránil komukoliv jinému v uţívání tohoto nehmotného statku, a to i ţalobou u soudu, popř. aby poţadoval náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacování, přiměřené satisfakce. Majitel se však můţe rozhodnout, ţe umoţní vyuţití nehmotného statku určité osobě, ţe jí k tomu poskytne svolení, tj. licenci. Účastníky právního vztahu vzniklého z udělení licence označujeme jako poskytovatele (majitele výlučného práva, např. patentu) a nabyvatele (osobu, která právo na základ svolení poskytovatele získává). Z udělení licence vzniká mezi jejím poskytovatelem a nabyvatelem závazkový právní vztah licenční vztah nebo licenční poměr. Termín licence se někdy pouţívá i v jiných oblastech podnikání, obvykle jako výkon pravomoci správních orgánů (dovozní nebo vývozní licence, ţivnostenská licence koncese aj.) Licenční smlouvou se poskytuje jen právo k uţívání předmětů průmyslového vlastnictví nebo k nakládání s nimi. Absolutní právo poskytovatele (např. patent) převáděno není, zůstává mu i nadále. Tím se odlišuje licenční smlouva od smlouvy o převodu patentu a jiných práv k nehmotným statkům. Vyuţitím nehmotného statku rozumíme výrobu podle něj, prodej výrobků, v nichţ je uplatněn nebo zhmotněn, postup podle něj, propagaci v souvislosti s jeho 26

27 uţitím atd. Nakládání s nehmotným statkem zahrnuje převod práva udělovat licence k uţívání, kdy majiteli jeho absolutní právo také zůstává, ale k poskytování licencí na uţití vynálezu dalším osobám jiţ je oprávněna druhá osoba (nabyvatel). Nabyvatel licence se v ţádném případě nestane majitelem patentu (absolutního práva) na rozdíl od smlouvy o převodu práva (patentu). Pokud se někdy setkáváme s termínem nákup nebo prodej licencí, neznamená to tedy, ţe by se licenční smlouva podobala či byla případem smlouvy kupní, ale jen to, ţe licence byla získána či udělena za úplatu. Účelem licenční smlouvy není tedy zpravidla zajistit vytvoření nehmotného statku, ale jeho šíření. Jejím předmětem je tedy právo vyuţívat jiţ vytvořený a odzkoušeny poznatek nebo ochranné označení Systém právní úpravy v ČR Systém právní úpravy licenční smlouvy je v českém právu členěn podle povahy subjektů a typu nehmotného statku. Pro vztah mezi podnikateli na obou stranách má v českém obchodním právu úpravu licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví ObchZ. Tuto úpravu nelze primárně pouţít pro licence v oblasti autorského práva ani pro nechráněné nehmotné statky (know-how), protoţe ty do průmyslového vlastnictví nepatří Základní dělení licenčních smluv a jejich druhy Podle subjektů licenční smlouvy Ve druhé polovině minulého století se u nás začalo uţívat základní dělení licencí a licenčních smluv na aktivní a pasivní, které se uţívá dodnes, ačkoliv zůstalo pouze naší českou zvláštností, poněvadţ v jiných zemích se neujalo. Aktivní licence (export license, někdy téţ license sale agreement) má českého poskytovatele a nabyvatel sídlí v zahraničí. Někdy bývají téţ nazývány exportními licencemi. 37 TEYSCHLOVÁ E., Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví Právní rádce 2/2005. Oficiální portál Hospodářských novin. Dostupný z WWW: 38 ŠVARC, Z. A KOLEKTIV, Základy obchodního práva, 2. vydání, Plzeň,

28 Pasivní licence (import license, někdy téţ license purchase agreement) má tuzemského nabyvatele a poskytovatel má sídlo v zahraničí. Někdy jsou téţ nazývány licencemi importními. Je třeba uvést, ţe termíny aktivní a pasivní licence byly u nás zavedeny dokonce legislativně a oficiálně vyhláškou FMZO a FMTIR č. 64/1980 Sb.o postupu při nakládání průmyslovými právy a výrobně-technickými poznatky ve vztahu k zahraničí, ale v souvislosti s licencemi se pouţívají dodnes pouze v České republice a nelze je proto doslova převádět do cizích jazyků Podle předmětu licence: licence patentové (patent license), jejichţ předmětem je poskytnutí práva vyuţívat platný patent buď v zemi nabyvatele, nebo v zemích, kam nabyvatel licence hodlá licenční výrobek vyváţet; licence známkové (trade-mark license nebo i trademark license), jejichţ předmětem je vyuţití ochranných známek; licence vzorové (industrial design license na průmyslový vzor nebo utility design license na uţitný vzor), jejichţ předmětem je průmyslový nebo uţitný vzor; licence na know-how (někdy zvané i know-how license), jejichţ předmětem je poskytnutí nechráněných výrobně-technických poznatků, znalostí či zkušeností. Předání příslušných výrobně-technických poznatků je předpokladem a zárukou dokonalého osvojení prakticky kaţdé licenční výroby, a proto velká většina licenčních smluv všech typů uzavíraných v dnešní době obsahuje v nějaké míře příslušné know-how. Tato licence je téţ nazývána nepravou licencí; 40 sdružená licence (package license) je smlouva, kterou se uděluje povolení k uţití několika nehmotných statků či průmyslových práv najednou, tj. v rámci jedné smlouvy. Většinou bývá mezi nimi vnitřní spojitost či návaznost, neboť se vzájemně doplňují. V 39 TELEC, I. Přehled práva duševního vlastnictví, lidskoprávní základy, licenční smlouva, 2. vydání, JEŢEK, J. Právo průmyslového vlastnictví, Linde Praha a. s., Praha,

29 případech, kdy spolu však vzájemně přímo nesouvisejí a v jedné smlouvě tak došlo ke spojení několika různých licenčních vztahů, bývá z praktických důvodů odpovědnost stran pro kaţdý konkrétní licenční vztah sjednána a stanovena samostatně. Je třeba však upozornit na určité nebezpečí, ţe poskytnutím sdruţené licence (zvané téţ hromadné nebo svazové) můţe dojít k porušení kartelových zákonů, zejména je-li soubor patentů a ostatních nehmotných statků (intangibles) poskytovatele vnucován nabyvateli proti jeho svobodné vůli. K případům nejvýznamnějších porušení kartelových dohod dochází zpravidla tam, kde poskytovatel zaujímá dominantní nebo dokonce monopolní postavení na trhu a jeho jednání představuje zneuţití tohoto jeho postavení, které se projevuje typicky tím, ţe negociačním partnerům jsou jeho jednostranně výhodné smluvní podmínky prezentovány jasně ultimativním způsobem. Moţné kolizi s antitrustovým právem se proto strany snaţí vyhnout či předejít tím, ţe nabyvatel prohlásí, ţe k této transakci došlo na základě jeho svobodného rozhodnutí a výběru jednotlivých licencí, s ohledem na výhodnost celé této obchodní operace pro nabyvatele; licence smíšené (combined license) jsou kombinací výše uvedených druhů licencí, umoţňující vyuţívat společně chráněná práva a nechráněné skutečnosti, zejména know-how, a jsou dnes nejčastějším a nejobvyklejším typem licencí. Ve velké většině případů jsou tyto smlouvy spojeny téţ s dovozem strojů a zařízení, komponentů a surovin potřebných pro zamýšlenou licenční výrobu, přičemţ tyto dovozy bývají zpravidla upraveny samostatnou smlouvou uzavřenou ve vazbě na smlouvu licenční; křížové licence (cross-license nebo cross-licensing agreement) neboli tzv. vzájemně bezplatné licence, jsou taková ujednání, na jejichţ základě si smluvní strany vzájemně vyměňují práva k vyuţití svých vynálezů chráněných patenty, a to zpravidla bezúplatně. U kříţové licence je nutno posoudit nejen technickou, ale i ekonomickou ekvivalenci obou licencí; technologické licence (know-how license) jsou licence, jejichţ předmětem je poskytnutí know-how chráněného pouze jeho důsledným utajováním. Sem patří i významná poskytnutí nejrůznějších tzv. velkých technologických licencí na know-how, umoţňujících zavedení a provozování velkých výrobních procesů (například na výrobu určitého druhu piva nebo v hutní a sklářské výrobě a dalších); výrobkové licence (product license), jejich předmětem je výrobek určený k prodeji samostatně nebo jako kompletační díl jiného finálního výrobku;um pro transfer technologií 29