Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA

Transkript

1 Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA pro podnikatele ohledně neţivnostenské činnosti, s níţ však přicházejí podnikatelé při své ţivnostenské činnosti často do styku KOLEKTIVNÍ SPRÁVA PRÁVA AUTORSKÉHO A PRÁV SOUVISEJÍCÍCH S PRÁVEM AUTORSKÝM Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. Autorsky zpracovali: doc. JUDr. Martin Boháček, CSc., doc. JUDr. Jiří Srstka, Mgr. Jana Bärová Poslední aktualizace: říjen 2009 Aktualizaci provedli: doc. JUDr. Jiří Srstka a DRING Consulting s.r.o.

2 OBSAH 1. Úvod Vymezení a důvody existence oboru kolektivní správy Kolektivní a individuální správa autorských práv a práv souvisejících Potřeba a vznik kolektivní správy a zajištění hospodářské soutěţe při výkonu koletivní správy Kolektivní správa, její účel a typy podle českého práva Autorské právo jako předmět kolektivní správy Autorské dílo pojem, druhy a vznik jeho právní ochrany Autor a spoluautoři podle českého práva Obsah autorského práva - osobnostní a majetková práva Omezení autorského práva ve prospěch uţivatele volné uţití díla a bezúplatné zákonné licence Zvláštní právní reţim některých druhů autorských děl Nástroje ochrany při porušení autorského práva Práva souvisící s autorským právem jako předmět kolektivní správy Práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu Právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu Právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu Právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání Zvláštní právo pořizovatele databáze k jejímu obsahu Účel kolektivní správy podle autorského zákona Majetková práva a kolektivní správa Licencování předmětů ochrany a kolektivní správa Osobnostní práva a kolektivní správa Monopolní postavení kolektivních správců a jejich členění Zastupování autorů kolektivním správcem Obdobnost práv příbuzných právům autorským z hlediska kolektivní správy Dělení kolektivní správy na práva kolektivně spravovaná povinně a dobrovolně Dělení kolektivní správy Práva povinně kolektivně spravovaná Práva dobrovolně kolektivně spravovaná Zvláštní reţim některých druhů dobrovolné kolektivní správy Druhy dobrovolné kolektivní správy podle jednotlivých kolektivních správců Jednotliví kolektivní správci oprávnění a postup při vymáhání odměn DILIA OSA

3 7.3. INTERGRAM GESTOR OOA-S Nabytí oprávnění k výkonu kolektivní správy a dohled Ministerstva kultury ČR Nabytí oprávnění k výkonu kolektivní správy Dohled Ministerstva kultury ČR nad výkonem kolektivní správy Problémy spojené s oprávněním k výkonu kolektivní správy Vztahy kolektivního správce k nositelům práv Druhy vztahů kolektivního správce k nositelům práv Povinnosti kolektivních správců vůči nositelům práv Náklady kolektivní správy Evidence kolektivního správce Vztahy kolektivního správce k uţivatelům, hromadné a kolektivní smlouvy Kontraktační povinnost kolektivního správce Hromadná a kolektivní smlouva Smluvní podmínky hromadných smluv Ochrana práv Uzavírání hromadných smluv více kolektivními správci Příloha k autorskému zákonu a prováděcí vyhláška Ministerstva kultury ČR Pravidla pro rozdělování odměn vybraných kolektivním správcem Rozúčtovací řády Povinnosti při rozúčtování odměn stanovené autorským zákonem Porovnání oboru kolektivní správy v zemích EU, ve světě a v ČR Státy Evropské Unie Ostatní státy mimo EU Kolektivní správa v mezinárodních vztazích, formy přeshraniční spolupráce kolektivních správců při výkonu jejich činnosti Mezinárodní organizace Přeshraniční spolupráce jednotlivých ochranných společností Formy přeshraniční spolupráce Nejčastější dotazy malých a středních podnikatelů na kolektivní správu Praktická pravidla pro chování a jednání českých podnikatelů ve vztahu ke kolektivní správě Vzory vybraných smluv pouţívaných kolektivními správci Literatura a právní prameny Přílohy

4 Autoři a zpracování jednotlivých částí příručky: Doc. JUDr. Martin Boháček, CSc. (katedra podnikového a evropského práva VŠE v Praze, advokát) Úvod, kapitola 2.-4., , celková redakce publikace Doc. JUDr. Jiří Srstka (ředitel kolektivního správce Dilia, vysokoškolský učitel na AMU) kapitoly 5.-6., 7.1, , , 15 Mgr. Jana Bärová (předsedkyně představenstva kolektivního správce OSA) kapitoly , Text příručky byl uzavřen k datu Zkratky pouţívané v příručce: AutZ - autorský zákon, č. 121/2000 Sb., v platném znění Poznámka k aktualizaci: Zákon č.121/2000 Sb. (autorský zákon) byl od , kdy nabyl účinnosti a platnosti, novelizován celkem pětkrát. Všechny novely do doby vydání příručky, to jest zákon č. 81/2005 Sb., zákon č.61/2006 Sb., zákon č.186/2006 a nejobsáhlejší novela zákonem č. 216/2006 Sb. ze dne , byly do příručky promítnuty. K datu se poslední novela zákonem č.168/2008 Sb. týká pouze 23 autorského zákona (provozování rozhlasového a televizního vysílání na hotelových pokojích) a 97 odst. 2 (zrušení monopolu kolektivní správy pouze pro české právnické osoby). Vedle uvedených novel autorského zákona bylo ještě pro přehlednost pod č.398/2006 Sb. vyhlášeno úplné znění autorského zákona. ObčZ - občanský zákoník, č. 40/1964 Sb., v platném znění ObchZ obchodní zákoník, č. 513/1991 Sb., v platném znění Martin Boháček, Jiří Srstka, Jana Bärová

5 1. ÚVOD Pro podnikatele z oblasti obchodu a sluţeb mohou být informace o autorských právech a právech s nimi souvisejících (např. právech výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů aj.) a o kolektivní správě těchto práv praktické zásadně ze dvou důvodů: Především sami mohou být autory nebo jinými nositeli autorských práv a kolektivní správce jim můţe v mnoha případech pomoci ochránit jejich dílo před napodobením ze strany jiné osoby nebo před jiným neoprávněným pouţitím jejich autorského díla (např. pokud pro svůj podnik vytvoří webové stránky, informační broţurku, fotografie objektů či předmětů prodeje, propagační film či zvukový záznam na CD, předměty uţitého umění, specificky uspořádaný interiér provozoven, zvláštní oblečení zaměstnanců, zvláštní způsob označování produktů či oddělení a provozoven, grafické logo, reklamní spot aj.) 1. Častěji však budou podnikatelé uţivateli cizího autorského díla, výkonu umělce, zvukového či audiovizuálního záznamu nebo vysílání a aby se nedostali do rozporu s autorským právem, budou muset uţívání vypořádat s autory samými či s vysílateli 2 nebo s kolektivními správci (tj. získat jejich svolení, zaplatit odměnu aj.). Můţe to být např. v jiţ uvedených případech, kdy však podnikatel nevytvoří své dílo, ale uţije dílo někoho jiného (do svých webových stránek zařadí cizí dílo či zvukový záznam, do své informační broţurky cizí text, fotografii či ilustraci, do reklamy provedení cizí hudební skladby, napodobí dílo jiné osoby ve svém logu, provozuje v prodejnách, restauracích, dopravních prostředcích aj. zvukové záznamy či rozhlasové nebo televizní vysílání, videofilmy aj.). 3 Tato příručka by měla čtenáři poskytnout základní praktické informace, co je vůbec autorským právem chráněno, jaká práva poskytuje autorský zákon a kdy podnikatel bude jednat s kolektivním správcem ohledně uţití předmětů ochrany, popř. kdy by měl jednat přímo s autorem či jiným nositelem práv. Dává odpověď na otázku, co je 1 Pro tyto předměty můţe podnikatel vyuţít i jinou formu ochrany před napodobením jinou osobou, např. průmyslově právní - prostřednictvím průmyslového vzoru (tj. chráněného designu výrobků, oblečení, označení), ochranné známky (logo) nebo obecně pomocí postihu nekalé soutěţe (zejména ţalobou na vyvolání nebezpečí záměny podle 47 obchodního zákoníku). 2 Práva rozhlasových a televizních vysílatelů nejsou kolektivně spravována. 3 Kolektivní správou však nelze řešit všechny zde uvedené případy, např. nelze to při napodobení díla jiné osoby v logu podnikatele nebo převzetí cizího textu do informační broţurky

6 to vůbec kolektivní správa, proč existuje a v čem podnikatelům pomáhá, jací jsou u nás kolektivní správci a jak vypadá jejich síť v EU, resp. ve světě i jaká je jejich mezinárodní spolupráce (např. kdyţ podnikatel hodlá uţít dílo, k němuţ má práva zahraniční osoba), jaké hrozí postihy a naopak moţnosti obrany a poskytne praktické návody pro postup při jednání s kolektivními správci. Stručný výklad autorského práva byl zařazen, protoţe byla nedávno přijata rozsáhlá novela AutZ, která řadu otázek mění. 4 Pro úplnost je třeba dodat, ţe tato příručka se od ostatních v řadě oborových příruček Hospodářské komory ČR liší tím, ţe nepodává návody, jak právně ošetřit podnikání v oblasti kolektivní správy, protoţe kolektivní správa není podnikáním a kolektivní správce není podnikatel, ale i kdyby autor sám uţíval své dílo, nejedná se o ţivnostenské podnikání, resp. ţivnost. 5 Příručka je naopak určena podnikatelům, kteří se s kolektivními správci setkávají jako s partnery při vypořádávání práv, jeţ kolektivní správci spravují, protoţe tato práva podnikatelé uţijí. Proto je na titulní straně příručky uvedeno, ţe se týká neţivnostenské činnosti, ale přesto je určena podnikatelům, kteří se s ní mohou při své ţivnostenské činnosti často setkat. V úvodu by snad bylo vhodné ještě alespoň obecně odpovědět na otázku, proč jsou vůbec autorská práva chráněna, k čemu je kolektivní správa (a proč kolektivním správcům musí uţivatelé platit odměnu), protoţe to je z nepochopení často předmětem výtek a kritiky ze strany uţivatelské veřejnosti včetně podnikatelů, zejména ţe platby za uţití vedou k nadměrnému prospěchu autorů a producentů děl a ţe kolektivní správa zbytečně svazuje autory a výkonné umělce v jejich samostatném jednání s uţivateli. Silná autorskoprávní ochrana je samozřejmou součástí civilizované společnosti ve vyspělých zemích a její význam vzrůstá s tím, jak roste význam tvůrčí duševní práce pro další vývoj lidské společnosti. Současný prudký vývoj je moţný právě jen díky tvůrčí práci. Zvláštní práva autorů (např. výlučné právo na uţití autorského díla jinou osobou a odměna za to náleţející), resp. od nich odvozená práva producentů těchto děl (vzhledem ke značným nákladům na jejich pořízení, organizaci i prosazení v praxi) působí v kontextu trţní ekonomiky jako stimuly pro jejich další tvorbu, 4 Viz zákon č. 216/2006 Sb. (úplné znění po této novele je uvedeno pod č. 398/2006 Sb.) 5 Viz 3 odst. 1 písm. b) a c) ţivnostenského zákona - 5 -

7 neboť ta představuje mimořádný čin ve prospěch dalšího vývoje. Zkušenosti z období centrálně řízené ekonomiky, kdy se duševní práce a její výsledky podceňovaly, ukazují, ţe nedostatek stimulů vede k zaostalosti země a její izolaci. Reliktem této doby je, ţe ač je porušení autorského práva srovnatelné s krádeţí věci hmotné, uţivateli to zřejmé není. Na druhé straně musí autorské právo umoţnit i rovnováţné postavení uţivatelům, moţnost přístupu k informacím. Kdyby se však umoţnilo volné kopírování či jiné volné uţívání děl, které je ve věku informatiky velmi snadné, mohlo by to ohrozit sám smysl autorskoprávní ochrany i stimuly, které k tvorbě poskytuje. Při podnikání často dochází k mnoha uţitím autorských děl, které jednotliví autoři nemohou kontrolovat. Uţivatel-podnikatel, má-li jednat v souladu s právem a přitom mít vůbec čas podnikat, nemůţe všechny autory či jiné nositele práv kontaktovat, aby mu k uţití děl poskytli svolení, a proto je třeba, aby jednal jen s jednou osobou, jeţ je kolektivně zastupuje. V současné technicky sloţité době tak vzrůstá role kolektivní správy

8 2. VYMEZENÍ A DŮVODY EXISTENCE OBORU KOLEKTIVNÍ SPRÁVY 2.1. KOLEKTIVNÍ A INDIVIDUÁLNÍ SPRÁVA AUTORSKÝCH PRÁV A PRÁV SOUVISEJÍCÍCH Kolektivní správa spočívá v tom, ţe autoři či jiní nositelé autorských práv pověří zvláštní organizace k tomu, aby monitorovaly uţití jejich autorských děl, jednaly s uţivateli, poskytly jim licence k uţití těchto děl, vybraly od nich odměnu a rozdělily ji mezi nositele práv. 6 Tato definice zahrnuje i některé případy uţití autorských děl, za něţ autorům, popř. nakladatelům sice přísluší tzv. náhradní odměna, kterou od uţivatelů kolektivní správci vybírají a rozdělují ji mezi ně, avšak uţivatelé děl nemusí získat pro tato uţití od autorů ani kolektivních správců zvláštní svolení. 7 Autoři či jiní nositelé autorských a s nimi souvisejících práv mohou svá práva především spravovat individuálně jednáním s uţivatelem. Tak je tomu zejména tam, kde autor literárního díla (např. podnikatel autor broţurky určené jeho zákazníkům, autor článku do časopisu nebo novin aj.) jedná s vydavatelem o podmínkách jeho vydání. V tomto případě není kolektivní správa nutná, autor si vše vyjedná sám. I v tomto individuálním jednání se ovšem můţe nechat zastoupit advokátem (např. v případě sporu s vydavatelem, který jeho dílo vydal bez jeho svolení nebo s jiným autorem, který jeho dílo napodobil) nebo jiným zástupcem, zejména autorskou agenturou (organizací, zabývající se profesionálně individuálním zastupováním autorů, např. proto, ţe je více vydání v různých zemích, autor vyjednáváním hodlá pověřit profesionály, protoţe sám by nevyjednal tak příznivé podmínky, sám se věnuje další tvorbě či jiné činnosti a nepříjemné otázky nechá agentuře či z jiných důvodů). V tomto případě ještě nejde o klasickou kolektivní správu, i kdyţ je jasné, ţe na scénu vstupují instituce, které se specializují na to, ţe zastupují autory na základě jejich individuálního pověření. Odměna vybraná od uţivatele agencií je 6 Viz Ficsor, Mihály: Collective administration of copyright and neighboring rights. Studie WIPO, Ţeneva 1990, str. 6, bod 8. Konkrétních modelů kolektivní správy ve světě je ovšem více. Namísto pověření autory mohou být kolektivní správci k takové činnosti oprávněni ze zákona nebo státním orgánem na základě zákona, v určitých případech můţe být kolektivní správa stanovena zákonem jako povinná, takţe její individuální výkon autorem je zakázaný. V české literatuře uvádí stručný přehled těchto modelů i vývoje kolektivní správy na území ČR Hartmanová, Dagmar: Kolektivní správa autorských práv a práv souvisejících s právem autorským, Linde, Praha 2000, str Viz 24, 25 a dále 30, 30a, 37 a 87 AutZ - 7 -

9 obvykle určena přímo autorovi, jehoţ dílo bylo uţito a není rozdělována mezi všechny známé autory. AutZ výslovně uvádí, ţe zprostředkování jednotlivé licenční smlouvy není výkonem kolektivní správy 8, i kdyţ jedna autorská agencie můţe takto zastupovat mnoho autorů, kaţdého ale individuálně POTŘEBA A VZNIK KOLEKTIVNÍ SPRÁVY A ZAJIŠTĚNÍ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŢE PŘI VÝKONU KOLETIVNÍ SPRÁVY Potřeba skutečné kolektivní správy na rozdíl od pouhé agenturní činnosti nastává tam, kde individuální správa autorských práv autorem samým či jeho agencií je velmi obtíţná nebo vůbec nemoţná. Je to např. při uţití zvukových záznamů hudebních děl vydaných pro obchodní účely (např. CD či kazet) při rozhlasovém nebo televizním vysílání, kdy by kaţdý autor musel stále monitorovat vysílání všech rozhlasových a televizních stanic (u známějších skladeb i zahraničních), aby zjistil, zda jeho dílo není někde vysíláno. Ještě zřejmější je to např. při vybírání tzv. náhradních odměn za potenciální moţnost pořízení kopie zvukového nebo audiovizuálního záznamu uţivatelem pro jeho osobní potřebu od výrobců či dovozců nenahraných nosičů (kazet, CD aj.) či přístrojů k jejich pořizování (magnetofonů, hudebních věţí aj.) nebo za tiskové rozmnoţeniny díla (např. na kopírovacích přístrojích) a rozdělování vybraných tzv. náhradních odměn mezi autory a jiné nositele práv. V těchto případech jde o vysílání mnoha děl během dne či o potenciální současné pořízení kopií mnoha děl pro osobní potřebu mnoha uţivatelů, takţe individuální uzavírání smluv a vybírání odměn kaţdým autorem zvlášť je nemoţné. Proto je vybírá kolektivně za všechny autory, jejichţ díla byla (nebo v druhém příkladu potenciálně mohou být) takto uţita, resp. vybranou částku mezi ně rozděluje, příslušný kolektivní správce, a to i za autory, které individuálně nezastupuje, tj. s nimiţ nemá uzavřenou individuální smlouvu. Kolektivní správa je však potřebná i pro uţivatele. Mají-li pořizovatelé běţných veřejných hudebních produkcí, ať jiţ sdělovaných veřejnosti na ţivo (koncerty, kde jsou hrány skladby více autorů) nebo ze záznamu (např. diskoték), ale téţ rozhlasoví či televizní vysílatelé autorská díla a výkony výkonných umělců při své produkci či vysílání legálně uţít, musili by si jinak předem opatřit od nositelů autorských práv 8 Dle 95 odst. 3 AutZ - 8 -

10 smluvně svolení k uţití jejich děl, výkonů či záznamů a vypořádat s nimi individuálně odměny, coţ je reálně nemoţné (zejména u zahraničních autorů či hudebních skupin) a bez kolektivní správy by to proto vůbec nemohli legálně provozovat. Kolektivní správa tak pro tyto uţivatele umoţňuje mít jednoho partnera, který legalizuje a vyřizuje tato uţití za veškeré nositele práv, i kdyţ je individuálně nezastupuje. Z toho, ţe kolektivní správce vykonává svou funkci pro určité druhy autorských děl, resp. práv souvisejících monopolně, můţe vzniknout otázka, zda nezneuţívá tohoto dominantního postavení v rozporu s kartelovým právem, a to jak ve vztahu k uţivatelům tak i mezi autory různých druhů děl navzájem. O tom, ţe kolektivní správce vystupuje na trhu jako soutěţitel ve smyslu kartelového práva, i kdyţ kolektivní správa není podnikáním, rozhodl jiţ Evropský soudní dvůr v r ve věci SACEM, přičemţ uvedl, ţe se dopouští svého zneuţití dominantního postavení, jestliţe odměny, které účtuje uţivatelům, jsou znatelně vyšší neţ odměny účtované v jiných členských zemích. Český úřad pro ochranu hospodářské soutěţe k tomu rozhodl v řízení o domnělé zneuţití dominantního kolektivního správce Intergram, ţe kolektivní správce neposkytuje sluţby obecného hospodářského významu ve smyslu 1 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěţe č. 143/2001 Sb. 9 Nad zajištěním soutěţního prostředí dohlíţí Ministerstvo kultury ČR a obecně dle 103 odst. 10 AutZ i Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe. Autorský zákon nepokládá dohody o sdruţení nositelů práv v osobě kolektivního správce za zakázaný kartel a stanoví kolektivním správcům povinnost zastupovat nositele práv i uzavírat smlouvy s uţivateli za přiměřených a rovných podmínek a přihlíţet k tomu, zda k uţití předmětů ochrany dochází při podnikání či jiné hospodářské činnosti a k ekonomickému prospěchu, který uţivatel z uţití získá, k charakteru a specifikům regionu i k účelu, způsobu, rozsahu a okolnostem uţití a vyţádat si stanovisko právnických osob sdruţujících uţivatele. 10 Hospodářská soutěţ v důsledku jednání českého dominantního kolektivního správce na území ČR je posuzována podle 9 Důleţité je, aby kolektivní správce stanovil kritéria/způsoby kalkulace odměn za uţití předmětů ochrany transparentně a ověřitelně tak, aby se uţivatelé měli moţnost s podklady seznámit, coţ v proběhlém řízení ve věci Intergram Úřad shledal dostatečným. 10 Na rozpor v těchto poţadavcích zákona upozorňuje bod 10.3 této statě (viz dále). Je však moţná jej vyloţit tak, ţe zásada rovných podmínek nemá být aplikována formálně, ale v kombinaci se zásadou přiměřenosti situaci, pro coţ zákon stanoví podrobnější kritéria. V tomto ustanovení i dalších nástrojích autorského zákona spatřuje podle svého rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe posílení pozice uţivatelů a dostatečný legislativní základ pro zajištění soutěţního prostředí při výkonu kolektivní správy

11 kartelového práva EU a nikoliv podle kartelového práva ČR, protoţe se můţe dotknout obchodu mezi členskými státy EU a narušovat hospodářskou soutěţ na podstatné části společného trhu EU, k čemuţ postačuje, působí-li na celém území členského státu, jak to vyloţil Evropský soudní dvůr ve věci GEMA. Instituce kolektivní správy vznikla jiţ před mnoha lety. Ochranná organizace autorů byla zaloţena jiţ v r ve Francii na základě série vítězných sporů, které vedl Beaumarchais s divadly o uznání svých autorských práv. Později se přetransformovala na SACD (Société des auteurs et compositeurs dramatiques), coţ byl první historický kolektivní správce. Její rozvoj však začal po r. 1847, na základě sporu dvou skladatelů, kteří museli zaplatit vstupné na koncert v paříţské kavárně, kde se hrály jejich skladby, aniţ by jim někdo platil za uţití jejich děl. Protoţe zjevně nemohli sami individuálně zjišťovat, kde všude se právě jejich skladby hrály, zaloţili v r kolektivní agencii, která měla za úkol starat se o správu jejich práv a vybírat pro autory, skladatele a vydavatele od uţivatelů odměny. 11 Toto nedivadelní veřejné provozování hudebních děl patří mezi další tradiční případy kolektivní správy KOLEKTIVNÍ SPRÁVA, JEJÍ ÚČEL A TYPY PODLE ČESKÉHO PRÁVA Podle 95 českého AutZ je účelem kolektivní správy kolektivní uplatňování a ochrana majetkových práv autorských a práv s ním souvisejících a na druhé straně umoţnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti. Znamená to zastupování většího počtu osob, jimţ přísluší majetkové právo jako původním nositelům (např. autorů, výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů aj.), ale i osob, které sice nejsou původními nositeli samotných majetkových práv, ale přísluší jim výhradní oprávnění k výkonu těchto práv ze zákona (např. zaměstnavatelé ohledně tzv. zaměstnaneckých děl) nebo na základě smlouvy, např. výhradní licenční smlouvy (oprávnění ze smlouvy musí v tomto případě být nabyvateli uděleno pro celou dobu trvání majetkového práva a alespoň pro celé území České republiky s právem poskytnout podlicenci). Kolektivní zastupování musí být uskutečněno ke společnému prospěchu těchto nositelů práv, a to při výkonu těchto majetkových práv ke zveřejněným nebo ke zveřejnění nabídnutým dílům, uměleckým výkonům, zvukovým a zvukově obrazovým záznamům předmětům ochrany. Kolektivní správce o 11 Viz Ficsor, Mihály: Collective administration of copyright and neighboring rights. Studie WIPO, Ţeneva 1990, str. 9-10, bod

12 jednotlivých zveřejněných předmětech ochrany, jejichţ správu má zajišťovat, ví ze své monitorovací činnosti. Za předmět ochrany ke zveřejnění nabídnutý se dle dikce AutZ pokládá ten, co byl nositelem práva kolektivnímu správci písemně oznámen za účelem zařazení do jím vedeného rejstříku předmětů ochrany, aby byl v rejstříku veden v předstihu před vlastním uţitím. Pro českou úpravu je podstatné, ţe kolektivní správa se uplatňuje tam, kde jiný neţ kolektivní výkon těchto práv je nedovolený nebo neúčelný. Znamená to, ţe v 96 AutZ se stanoví, ve kterých případech výkonu majetkových práv je kolektivní správa povinná, tedy kdy je jiný neţ kolektivní výkon (tj. individuální správa samotným nositelem práva) nedovolený. Vedle toho můţe podle českého práva existovat i dobrovolná kolektivní správa na základě pověření ke kolektivní formě správy majetkových práv nositelem práva ve smlouvě s kolektivním správcem je-li jiný (tj. individuální) výkon jeho práv neúčelný. Nepatří sem však pověření k individuální správě práv - zprostředkování jednotlivé licenční smlouvy není výkonem kolektivní správy, jak jiţ výše uvedeno. Není jím ani příleţitostné či krátkodobé zastupování jiných neţ povinně kolektivně spravovaných práv. Zákon však kolektivnímu správci poskytuje i další oprávnění, např. na ochranu osobnostních autorských práv po smrti autora. Podrobnosti uvede další text

13 3. AUTORSKÉ PRÁVO JAKO PŘEDMĚT KOLEKTIVNÍ SPRÁVY V předchozím textu jsme pouţili pojmy předměty ochrany a majetková autorská práva, a je třeba alespoň stručně objasnit, jaká práva jsou vlastně předmětem kolektivní správy. Nejedná se o podrobný výklad autorského práva, protoţe tato příručka je věnována kolektivní správě a lze odkázat na systematický výklad v jiných publikacích AUTORSKÉ DÍLO POJEM, DRUHY A VZNIK JEHO PRÁVNÍ OCHRANY Předmětem ochrany autorského práva je autorské dílo, jímţ je podle 2 AutZ dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. To, ţe dílo je jedinečný výsledek tvůrčí činnosti, znamená, ţe jiná osoba neţ byl autor, nemůţe vytvořit nezávisle totéţ dílo, autorské dílo je vţdy jiné a nové. Proto autorskoprávní ochrana vzniká neformálně jiţ vytvořením díla, není třeba rozhodnutí státního orgánu o udělení ochrany (např. registrace), jak je tomu u průmyslového vlastnictví. K poskytnutí ochrany jako autorskému dílu výjimečně není třeba naplnit poţadavek jedinečnosti u počítačového programu, struktury databáze a fotografie, které ale musí být alespoň původní, tj. musí to být autorův vlastní duševní výtvor. Můţeme rozlišit různé druhy děl, AutZ v příkladném výčtu uvádí zejména dílo slovesné (román i vědecký článek), hudební, dramatické (např. divadelní hra), hudebně dramatické (opera, muzikál aj.), choreografické či pantomimické, fotografické, audiovizuální (film, televizní dílo např. televizní inscenace, video), výtvarné (malířské, grafické, sochařské, architektonické včetně díla urbanistického - např. architektonické řešení parku nebo sídliště, uţité umění) a kartografické. Počítačový program je chráněn jako dílo literární, struktura databáze jako dílo souborné. Za autorské dílo není pokládán výsledek práce restaurátora, protoţe jen 12 Např. Boháček, Martin Jakl, Ladislav: Právo duševního vlastnictví. Vysoká škola ekonomická, Praha 2002, část II.; je připravováno její druhé aktualizované vydání. Z komentářů např. Kříţ, Jan Holcová, Irena Kordač, Jiří Křesťanová, Veronika: Autorský zákon a předpisy souvisící, Linde, Praha 2005 (2. přepracované vydání)

14 obnovuje původní dílo a netvoří dílo nové, i kdyţ má jeho práce nepochybně vysokou odbornou uměleckou povahu. Autorské právo se vztahuje na dílo dokončené, ale i na jeho jednotlivé fáze a části (i na tzv. vnitřní strukturu díla) včetně názvu díla a jmen postav, pokud naplňují podmínky pojmového vymezení autorského díla, jak výše uvedeno. AutZ chrání i tvůrčí zpracování jiného díla, včetně překladu do jiného jazyka (nikoliv tedy automatické strojové překlady) zpracování i překlad však je zároveň uţitím původního díla, coţ vyţaduje jako dílo závislé souhlas jeho autora. Je-li pak zpracování či překlad uţit (např. v kniţním vydání), jde zároveň i o uţití původního díla, k němuţ musí pak být vypořádána práva jak s autorem zpracování či překladu, tak s autorem původního díla. Dílo ale můţe být uţito i zařazením do souboru (např. do databáze, časopisu, výstavy aj.), resp. uţito spolu s tímto tzv. souborným dílem jako jeho součást, popř. jiné uţití díla můţe spočívat ve spojení s jiným dílem (např. text s ilustrací nebo v písni text s hudbou), avšak k tomuto zařazení či spojení musí dát jeho autor svolení. Autorským dílem není sama myšlenka (ale aţ její konkrétní tvůrčí vyjádření), námět díla sám o sobě, jednotlivá data, denní zprávy ani metoda, princip či vědecká teorie (ale můţe jím být konkrétní formulace jako způsob jejího vyjádření, např. ve vědeckém článku), matematický vzorec, statistický graf či jiný obdobný předmět sám o sobě. Tyto nehmotné statky však mohou být předmětem ochrany proti nekalé soutěţi, popř. patentu na vynález, data obsaţená v databázi jsou chráněna zvláštním právem k jejímu obsahu (viz další kapitola) aj. Autorskoprávní ochranu postrádá tzv. úřední dílo právní předpisy, rozhodnutí, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, úřední návrh úředního díla i jeho úřední překlad, obecní kroniky, symbol státu a územní samosprávy (jejich uţití je však vymezeno zvláštními předpisy) aj. i tzv. folklórní dílo (to však nesmí být uţito způsobem sniţujícím jeho hodnotu) AUTOR A SPOLUAUTOŘI PODLE ČESKÉHO PRÁVA Autorem podle českého práva můţe být jen osoba fyzická, která dílo vytvořila vlastní tvůrčí prací, v některých zemích se však za autora pokládá i právnická osoba, např. zaměstnavatel. Autor nemusí své autorství prokazovat, platí zákonná domněnka

15 autorství, ţe je to ten, kdo je uveden obvyklým způsobem na díle (např. na obálce či titulní straně knihy) nebo v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem. Domněnka padá, je-li prokázáno, ţe autorem není. O dílo spoluautorů jde tehdy, vznikne-li společnou tvůrčí činností více autorů dílo jediné a jeho části nejsou způsobilé samostatného uţití. Autorské právo přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně, o nakládání s dílem rozhodují jednomyslně, ale ochrany díla se můţe domáhat kaţdý z nich samostatně OBSAH AUTORSKÉHO PRÁVA - OSOBNOSTNÍ A MAJETKOVÁ PRÁVA Obsah autorského práva zahrnuje práva osobnostní a majetková, která patří výlučně autorovi a jen on je tedy můţe vykonávat, pokud zákon výjimečně neumoţňuje jejich výkon jinou osobou. Mezi osobnostní autorská práva patří právo rozhodnout o zveřejnění (či nezveřejnění) díla, osobovat si autorství včetně práva rozhodnout zda a jakým způsobem bude jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším uţití díla, je-li to obvyklé (např. v reklamách se obvykle jméno autorů neuvádí). Patří sem i právo na nedotknutelnost díla zejména udělit svolení k zásahům do díla i na to, aby dílo nebylo uţito způsobem sniţujícím jeho hodnotu (např. pouţití odlišných barevných odstínů při reprodukci obrazu nebo spojení textu s nekvalitní ilustrací aj.). Nad správným uţitím díla má autor právo dohledu, např. ve formě autorského dozoru na stavbě nebo autorské korektury. Osobnostní práva nelze převádět ani se jich vzdát. Smrtí autora zanikají, ale zároveň vzniká právo na ochranu autorství a nedotknutelnosti díla kterékoliv osobě, jeţ je autorovi blízká, ale i příslušnému kolektivnímu správci nebo právnické osobě sdruţující autory (např. jejich svazy) a toto oprávnění mají po dobu neomezenou, tj. i po uplynutí doby trvání (ochrany) majetkových práv. Osobnostní autorská práva je třeba odlišovat od obecných práv na ochranu osobnosti fyzické osoby (cti, dobré pověsti, jména aj.) v ObčZ. Autorská práva majetková jsou hlavním předmětem ochrany a správy kolektivních správců. Patří mezi ně především právo dílo uţít v původní nebo zpracované podobě, samostatně, v souboru nebo ve spojení s jiným dílem či jinými prvky a dále právo udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu majetkových práv (licenci). V některých případech stanoví AutZ výjimky z těchto práv omezení autorského práva ve prospěch uţivatele, kdy lze uţít dílo i bez souhlasu autora a bez zaplacení

16 odměny. V některých z těchto případů však stanoví povinnost zaplatit autorovi a nakladateli tzv. náhradní odměnu, např. za potenciální moţnost pořízení kopií zvukových a zvukově obrazových záznamů pro osobní potřebu na tzv. prázdné nosiče (nenahrané kazety, CD aj.) nebo za potenciální moţnost pořízení tiskových kopií děl na kopírovacích přístrojích za úplatu či za opětný prodej originálů uměleckých děl i tato práva na odměnu patří mezi majetková práva autorská a jsou typickým předmětem kolektivní správy (podrobnější výklad viz v dalších kapitolách). Do rámce úpravy majetkových práv AutZ řadí i právo autora poţadovat na vlastníku hmotného nosiče díla (např. obrazu, sochy, interiéru stavby), aby mu ji zpřístupnil (např. aby mohl pořídit jejich kopii a zařadit ji do publikace o svých dílech či do reklamy aj.), nesmí to však uplatnit v rozporu s oprávněnými zájmy vlastníka těchto hmotných věcí; vlastník není povinen mu věc vydat, ale je povinen pořídit na jeho ţádost a náklady fotografii nebo jinou jejich rozmnoţeninu a odevzdat mu ji. V uvádí AutZ, ţe právem dílo uţít je jeho rozmnoţování (včetně kopií elektronických), a dále šíření díla, které můţe být ve hmotné podobě tzv. rozšiřování (tj. zpřístupnění díla jiné osobě prodejem nebo jiným převodem vlastnictví k originálu nebo rozmnoţenině díla), pronájem (výdělečný), půjčování (nevýdělečné) a vystavování díla (nikoliv na webu), anebo v podobě nehmotné, tzv. sdělování veřejnosti ţivé provozování díla (divadelní provozování, koncerty), provozování díla ze záznamu (v kině, na diskotékách), vysílání rozhlasem nebo televizí včetně šíření po kabelu nebo pomocí druţic, přenos takového vysílání (tj. uskutečňuje-li je jiná osoba neţ jeho původní vysílatel, nepovaţuje se za něj ovšem umoţnění příjmu na přijímačích téţe budovy nebo budov k sobě prostorově nebo funkčně přináleţejících pomocí společných domovních antén je-li tím umoţněn pouze příjem zemského a nezakódovaného analogového vysílání a není-li společný příjem vyuţíván za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního účelu) a zpřístupňování rozhlasového nebo televizního vysílání dalším osobám pomocí přístroje způsobilého k příjmu vysílání, tj. televizních či rozhlasových přístrojů v restauracích, v prodejnách, veřejných dopravních prostředcích aj. (nepřesně v AutZ označované jako provozování rozhlasového či televizního vysílání; nepovaţuje se za něj zpřístupňování pacientům při poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních). Pozn. Poslední novelizace upravuje zpřístupňování vysílání ubytovaným v rámci sluţeb spojených s ubytováním v prostorách určených

17 k soukromému uţívání těchto osob - tj. na pokojích v hotelu - jsou-li tyto přístroje umístěny v prostorách určených k soukromému uţívání ubytovanými osobami, přísluší autorům odměna, která v úhrnu za všechny kolektivní správce nesmí přesáhnout 50 % výše poplatku za jeden přístroj stanovenou zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Sdělování veřejnosti lze provést v reálném čase nebo tak, ţe kdokoliv můţe mít k němu přístup v místě a čase podle své volby, zejména počítačovou sítí, kde je dílo uloţeno na serveru. Dílo lze ovšem uţít i jinými způsoby neţ těmi, jeţ jsou v AutZ (v předchozím výčtu) výslovně uvedeny. Pojem uţití díla AutZ nedefinuje, coţ by při takto širokém pojetí způsobů uţití měl asi učinit, v právní vědě se za něj tradičně pokládá zpřístupnění smyslového vnímání díla jiné osobě. Stejně tak nedefinuje např. pojem veřejnost a některé další pojmy, jejichţ obsah je pak určen výkladem. Ve všech těchto případech je k uţití díla oprávněn pouze autor, nestanoví-li výjimky zákon a podmínky uţití i odměnu řeší s uţivatelem v licenční smlouvě individuálně autor nebo kolektivně kolektivní správce jako výkon kolektivní správy povinné nebo dobrovolné. Ani majetková práva nejsou převoditelná (upozorňuji podnikatele na to, jaké formulace pouţívají ve smlouvě pokud se v ní uvádí, ţe se autorská práva převádějí nebo postupují, jedná se o neplatnou smlouvu; majetková práva lze jiné osobě jen poskytnout do uţívání, resp. k výkonu práva, udělit jí licenci). Autor se jich nemůţe vzdát, nelze je postihnout výkonem rozhodnutí (ale jednotlivé pohledávky ano, např. ještě nevyplacené autorské honoráře) a jsou předmětem dědictví (a v případě, ţe není ţádný dědic, připadají státu tzv. odúmrtí a nositelem majetkových práv je pak po dobu jejich trvání stát; dílo se v takovém případě tedy nestane volným, na rozdíl od předchozího autorského zákona z r. 1965). Autorská práva majetková trvají po dobu ţivota autora a 70 let po jeho smrti. U děl anonymních a pseudonymních, není-li pravé jméno autora všeobecně známo nebo neprohlásí-li se autor veřejně, trvají 70 let od oprávněného zveřejnění díla. U díla audiovizuálního trvají od smrti poslední přeţivší z těchto osob: reţisér, autor scénáře, autor dialogů a skladatel hudby zvlášť vytvořené pro uţití v tomto díle. U díla spoluautorů trvají práva od smrti spoluautora, který ostatní přeţil. Doba trvání se počítá vţdy od 1. ledna roku následujícího po roce, v němţ došlo k události rozhodné pro její počítání, jak byly právě uvedeny (smrti autora aj.)

18 Po uplynutí doby ochrany se z něj z hlediska majetkových práv stává tzv. volné dílo a kaţdý je můţe uţívat, nesmí ale narušit autorova práva osobnostní. Výjimkou je dílo, které je poprvé zveřejněno aţ po uplynutí celé doby trvání majetkových práv (např. básně či skladby, které autor měl v šuplíku ) k takovému dílu pak vznikají majetková práva jeho prvnímu zveřejniteli (v rozsahu jak by je měl autor díla) a trvají po dobu 25 let od zveřejnění díla OMEZENÍ AUTORSKÉHO PRÁVA VE PROSPĚCH UŢIVATELE VOLNÉ UŢITÍ DÍLA A BEZÚPLATNÉ ZÁKONNÉ LICENCE Z uvedených případů stanoví AutZ tzv. zákonné výjimky, které představují omezení práv autora, kdy uţivatel můţe dílo uţít i bez souhlasu autora a bez zaplacení odměny. Tím zákon vyrovnává nerovnováhu mezi autorem a uţivatelem, která je zaloţena výlučnými právy autora a umoţňuje v určitých případech přístup veřejnosti k uţití díla i bez svolení autora. Tato omezení autora jsou ale dovolena podle doslovné dikce AutZ jen ve zvláštních výslovně uvedených případech a pouze tehdy, není-li uţití díla v rozporu s běţným způsobem uţití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Znamená to, ţe i kdyţ určitý způsob uţití v praxi bude spadat do rámce některé zákonem stanovené výjimky, není povolen, pokud by způsob, jak je dílo uţíváno, nebyl běţný a narušil by oprávněné zájmy autora tato obecná formulace je jakousi pojistkou proti zneuţití zákonných výjimek uţivatelem a soudu flexibilně umoţňuje je zakázat a postihnout širokou varietu postupů, jimiţ se lidé v praxi snaţí zákon legálně obejít. Jedná se o výjimky z práv autora, a proto je nelze vykládat šíře, neţ jak jsou v zákoně formulovány a uţivatel je nemůţe rozšířit na další způsoby uţití jinak neţ smlouvou s autorem či jiným nositelem práv. Nezakládají právo uţivatele k danému způsobu uţití díla, ze kterého by snad plynula povinnost autora tyto způsoby uţití uţivatelům umoţnit (autoři proto mohou ke svým dílům připojit tzv. technické brzdy, které technicky znemoţňují nebo ztěţují uţívání, jeţ není předmětem smlouvy s uţivateli, jsou však povinni dílo zpřístupnit oprávněným uţivatelům v rozsahu nezbytném ke splnění účelu uţití díla v některých zákonem stanovených případech zákonných výjimek, jako je např. pořízení tiskových rozmnoţenin díla, citace při kritice, recenzích a vědecké tvorbě, uţití pro potřeby zdravotně postiţených a v sociálních zařízeních, dočasné technické kopie při přenosu počítačovou sítí a

19 některá uţití v rámci zákonné knihovní licence pořízení kopie pro archivní a konzervační potřeby a za ztracené či poškozené exempláře viz dále, bod 3.6; k uţití pro osobní potřebu autor své dílo zpřístupnit technicky můţe včetně zamezení většího počtu kopií, není k tomu však povinen). AutZ stanoví obecně dva typy zákonných výjimek z výlučných práv autora. První je tzv. volné uţití díla, tj. co se vůbec nepovaţuje za uţití díla, jeţ by bylo zásahem do výlučného práva autora (neplést s tzv. volným dílem kterým se stane po uplynutí doby trvání majetkových práv viz výše). Volné je uţití díla pro osobní potřebu fyzické osoby (záznam, kopie či napodobenina díla), s výjimkou počítačového programu, elektronické databáze, zhotovení rozmnoţeniny či napodobeniny architektonického díla stavbou a pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu (např. záznamem kamerou v kině z filmového plátna) tyto produkty včetně počítačových her aj. tedy nesmí být kopírovány ani jinak uţity ani pro osobní potřebu. Rozmnoţenina či napodobenina výtvarného díla musí být jako taková vţdy zřetelně označena, aby nebylo moţno zneuţít její záměny s originálem. Uţivatel sám neplatí za pořízení jednotlivé kopie zvukového či zvukově obrazového záznamu tzv. náhradní odměnu, ta je obsaţena jiţ v ceně nosičů (kazet, CD aj.) či přístrojů (videa, hudební věţe, skenery, pevné disky zabudované či zabudovatelné do počítače aj.) a platí ji jednorázově jejich výrobce, resp. dovozce příslušnému kolektivnímu správci u přístrojů ve výši určitého procenta z jejich ceny a u nosičů pevnou částkou stanovenou prováděcím předpisem podle typu nosiče, resp. délky záznamu, kterou umoţňuje. Autorovo právo je dále omezeno při pořizování tiskových rozmnoţenin na papír nebo podobný podklad fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky (např. na kopírovacích přístrojích), jeţ zákon umoţňuje fyzické osobě pro její osobní potřebu i právnické osobě a podnikající fyzické osobě pro její vlastní vnitřní potřebu (tyto osoby neplatí náhradní odměnu za kaţdou tiskovou rozmnoţeninu, ta je obsaţena jiţ v ceně kopírky a kolektivní správce ji jednorázově vybírá od výrobců či dovozců kopírek) a dále zhotoviteli tiskových rozmnoţenin za úplatu na objednávku výše uvedených fyzických či právnických osob (ten je ovšem povinen za pravděpodobný počet tiskových kopií platit náhradní odměnu, o níţ jiţ byla zmínka, a také poskytovat informace o celkovém počtu zhotovených kopií příslušnému kolektivnímu správci, a to vţdy souhrnně za kalendářní pololetí). Omezení práv

20 autora je stanoveno i pro případ předvádění či opravy přístrojů prodejcem či opravářem zákazníkovi (např. televizorů, rozhlasových přijímačů, počítačů), kdy se předvádí přístroj v chodu včetně vysílání, které na něm mohou zákazníci v prodejně sledovat. Ţádná náhradní odměna v tomto případě stanovena není. Druhým typem výjimky jsou tzv. zákonné bezúplatné licence, které se od předchozích případů liší tím, ţe při uţití je třeba obvykle uvést autora, název díla, popř. pramen. Náhradní odměny v těchto případech zákon nestanoví (s výjimkou půjčování knihovnami). Mezi bezúplatné zákonné licence patří ve stručném výčtu zejména citace (za účelem výňatků zveřejněného cizího díla ve vlastním díle uţivatele, za účelem kritiky, recenze, vědecké či odborné tvorby a při vyučování nebo vědeckém výzkumu, jejichţ účelem není dosaţení hospodářského či obchodního prospěchu), propagace výstavy nebo prodeje uměleckých děl (katalogy aj.), zachycení díla trvale umístěného na veřejném prostranství (fotografie na pohlednice, film aj. ne však trojrozměrné rozmnoţeniny), úřední, mediální a zpravodajská licence, uţití politického projevu nebo veřejné přednášky k informativnímu účelu, uţití díla při školních představeních, občanských či náboţenských obřadech, dále při úředních akcích pořádaných orgány veřejné správy, uţití díla školního (způsob zveřejnění diplomových a jiných kvalifikačních prácí je však upraveno speciálně v 47b zákona o vysokých školách), licence pro zdravotně postiţené (a zvláště slovní vyjádření audiovizuálního díla v jeho zvukové sloţce pro nevidomé), pro sociální zařízení (záznam vysílaných děl pro osoby umístěné v zdravotnickém zařízení či věznici, které nejsou zřízené za účelem zisku), bezplatné vystavení výtvarného díla či fotografie nebo jejich zapůjčení k vystavení vlastníkem, ledaţe to autor při převodu vlastnictví nabyvateli vlastnictví zapověděl a vlastníkovi nebo vypůjčiteli zapovězení bylo nebo muselo být známo z toho, ţe je zapsáno v rejstříku vedeném kolektivním správcem. Novela AutZ č. 216/2006 Sb. zavedla novou komplexní zákonnou knihovní licenci (nejen pro veřejné knihovny, ale i pro školy, vysoké školy, muzea, archivy, galerie a jiná nevýdělečná školská a vzdělávací zařízení) ke zhotovení kopie díla pro archivní a konzervační účely (zejména tzv. digitalizace knihovních fondů), kopie díla, jehoţ rozmnoţenina byla poškozena nebo ztracena (např. čtenářem knihovny), není-li nabízeno dílo nabízeno k prodeji (v prodejnách knih, antikvariátech), k půjčování obhájených diplomových, rigorózních, disertačních a habilitačních prací na místě

21 samém, nevyloučil-li to autor (zveřejnění kvalifikačních prací je však upraveno zvláštní úpravou v zákoně o vysokých školách, jak uvedeno) a ke zpřístupnění díla, které je součástí jeho sbírek, jednotlivcům ze strany veřejnosti prostřednictvím terminálů umístěných v jeho objektech, a to výhradně pro účely výzkumu nebo soukromého studia, zamezí-li se zhotovit rozmnoţeninu a není-li jeho uţití upraveno ve smlouvě s poskytovatelem licence (k elektronickým knihovním fondům) či s prodejcem (při nákupu knih a časopisů aj.). Do rámce knihovní licence však především patří půjčování originálů či rozmnoţenin vydaných děl (zejména knih, časopisů), pokud je prostřednictvím kolektivního správce zaplacena autorům náhradní odměna, kterou novela AutZ AutZ č. 216/2006 Sb. zavedla ve výši 0,50 Kč za výpůjčku (odměna se neplatí za půjčování na místě samém ve studovnách nebo půjčují-li tato díla školní knihovny, knihovny vysokých škol, Národní knihovna a některé další knihovny vyjmenované v 37 odst. 2 AutZ). Tato licence se vztahuje i na půjčování zvukových a zvukově obrazových záznamů k uţití na místě samém (tj. k poslechu či sledování ve studovně), zamezí-li se moţnosti pořízení rozmnoţeniny, takţe pro půjčování těchto záznamů uţivatelům absenčním způsobem musí ve shodě s knihovním zákonem Národní knihovna s účinkem pro všechny veřejné knihovny v ČR uzavřít s kolektivními správci licenční smlouvu v současné době je tato smlouva uzavřena pro zvukové záznamy, takţe uţivatelé si je mohou ve veřejných knihovnách vypůjčovat za sjednaných podmínek. Do knihovní licence patří i moţnost uvádět rozmnoţeninu díla na obálce i tematického obsahu v knihovním katalogu sbírek za účelem nabídky k zapůjčení či zpřístupnění. Nově byla zavedena i zákonná licence k náhodnému nepodstatnému vedlejšímu uţití díla v souvislosti se zamýšleným hlavním uţitím jiného díla či prvku. Zpřesněna byla i zákonná licence pro dočasné rozmnoţeniny díla, které jsou součástí technologického procesu, jejichţ jediným účelem je umoţnit přenos počítačovou sítí mezi třetími osobami (tzv. caching) nebo oprávněné uţití díla (browsing) ZVLÁŠTNÍ PRÁVNÍ REŢIM NĚKTERÝCH DRUHŮ AUTORSKÝCH DĚL Některé typy autorský děl mají zvláštní úpravu. Je to zejména zaměstnanecké dílo, které autor vytvořil ke splnění povinností z pracovněprávního či sluţebního vztahu nebo ze vztahu mezi druţstvem a jeho členem (včetně dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). Zaměstnavatel má oprávnění k výlučnému výkonu

22 majetkového práva zaměstnance k takovému dílu, a to svým jménem a na svůj účet, ledaţe se dohodne se zaměstnancem jinak, např. ţe má právo uţívat dílo jen zaměstnanec nebo oba. Je pak třeba odlišit samo majetkové právo, které nelze převést a zůstává zaměstnanci (ale nemá valný praktický význam) a výlučné právo na jeho výkon, které má zaměstnavatel a můţe ho převést, ale potřebuje k tomu svolení autora, ledaţe se tak děje při prodeji podniku nebo jeho části, kdy jeho svolení nepotřebuje (např. vydavatelství časopisu). Zaměstnanec nesmí takové dílo sám vyuţívat nebo s ním disponovat udělovat licence třetí osobě, protoţe tím by porušil výlučné právo zaměstnavatele na výkon svého práva, můţe však poţadovat, aby mu k tomu zaměstnavatel poskytl za obvyklých podmínek licenci (tj. obvykle úplatně), provádí-li výkon majetkových práv nedostatečně nebo vůbec, ledaţe má zaměstnavatel závaţný důvod licenci odmítnout. Osobnostní práva autora zůstávají nedotčena, ale podstatné je, ţe zaměstnavatel můţe i bez svolení autora dílo zveřejnit, upravit i přeloţit, spojit s jiným dílem a zařadit do díla souborného, uvést na veřejnost pod svým jménem a dokončit nehotové dílo, a to i kdyţ vztah se zaměstnancem skončil nebo je důvodná obava, ţe zaměstnanec nedokončí dílo řádně a včas v souladu s potřebami zaměstnavatele. Zaměstnanec nemá za vytvoření díla nárok na zvláštní dodatečnou odměnu (je to kryto mzdou), ledaţe se jeho mzda dostane do zjevného nepoměru k zisku z jeho vyuţití (dodatečná odměna má pak být přiměřená), nedohodnou-li se jinak. Práva zaměstnavatele zůstávají nedotčena i po skončení právního vztahu se zaměstnancem. Za zaměstnavatele se u agenturního zaměstnání pokládá ten, u něhoţ zaměstnanec agentury práce dočasně vykonává práci, není-li mezi agenturou práce a zaměstnavatelem dohodnuto jinak. Reţim zaměstnaneckých děl platí i pro díla vytvořená ve vztahu mezi obchodní společností (či jinou právnickou osobou) a autorem, který je jeho statutárním orgánem nebo jeho členem nebo členem jiného orgánu společnosti nebo společníkem veřejné obchodní společnosti či komplementářem komanditní společnosti. Zvláštním typem díla je i dílo vytvořené na objednávku externím autorem na základě smlouvy o dílo. Objednatel je oprávněn uţívat dílo k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak - je tedy velmi důleţité účel smlouvy, resp. rozsah uţívání objednatele ve smlouvě vymezit. Kdyby pak mělo být uţíváno nad rámec takového účelu či dohody, musí mít objednatel od autora licenci. Další dispozice

23 s dílem takto vytvořeným má autor můţe poskytnout licenci třetí osobě, není-li sjednáno jinak, nesmí to však být v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele. Tento reţim platí obdobně i pro dílo soutěţní (vytvořené autorem jako soutěţícím ve veřejné soutěţi). Výjimkou z tohoto reţimu je počítačový program, databáze či kartografické dílo (jeţ není kolektivním dílem), jsou-li vytvořeny na objednávku - pro tato díla platí reţim zaměstnaneckých děl a objednatel se povaţuje za zaměstnance, i kdyţ byly vytvořeny externím autorem na základě smlouvy o dílo (autor však nemá právo na dodatečnou odměnu, ani kdyţ původně sjednaná odměna je ve zjevném nepoměru se ziskem objednatele z vyuţití práv k takovému dílu). Uvedené úpravy platí, je-li smluvní stranou smlouvy o dílo jako zhotovitel sám autor. Často však bude v postavení zhotovitele ve smlouvě o dílo zaměstnavatel autora (např. podnikatel) a ne sám autor (zaměstnanec zhotovitele) a smlouva o dílo mezi zhotovitelem a objednatelem díla se bude řídit pouze podle ObčZ nebo ObchZ. Např. ve vztazích ze smlouvy o dílo mezi nimi ohledně počítačových programů vytvořených na objednávku reţim zaměstnaneckých děl podle AutZ platit nebude, avšak uplatní se na dané dílo v interním vztahu mezi autorem (zaměstnancem) a zhotovitelem. Reţim zaměstnaneckých děl se nevztahuje ani na počítačové programy či databáze, které byly vytvořeny z iniciativy autora mimo zaměstnanecký či jiný smluvní vztah. Zvláštní reţim má i dílo audiovizuální (film, televizní dílo např. televizní inscenace, video), které tvoří celek, jehoţ autorem je jeho reţisér. V tomto celku jsou však zakomponována díla audiovizuálně uţitá (např. scénář, dialogy, hudba, kostýmy, scéna, filmové stavby, ale i kamera) i umělecké výkony výkonných umělců (herců, zpěváků aj.), popř. další dílčí sloţky, které jiţ nemají autorskoprávní ochranu (např. běţné věci, exteriér ulice či krajiny, zvířata aj.). Autoři audiovizuálně uţitých děl nejsou chápáni jako spoluautoři audiovizuálního díla, jejich díla do něj ale mohou být zařazena jen s jejich svolením. Audiovizuální dílo tedy není chápáno jak dílo spoluautorů, souborné dílo ani jako spojená díla, ale jako zvláštní samostatný celek. Reţisér i autoři děl audiovizuálně uţitých i výkonní umělci uzavírají licenční smlouvy s výrobcem (producentem) audiovizuálního díla, resp. prvotního záznamu audiovizuálního díla, k uţití svých děl či výkonů a výrobce pak vykonává tato práva jednotně na základě těchto smluv, přičemţ pro ně (s výjimkou autora hudebního díla) platí vyvratitelná domněnka, ţe mu poskytli výhradní a neomezenou licenci (s