1.Prosté vypravování probíhá v časové posloupnosti, to znamená, že děj vypravujeme tak, jak se skutečně stal.

Transkript

1 Doplnění učiva pro nástavbové studium český jazyk a literatura Vypravování: patří k běžné denní lidské komunikaci. Základem vypravování je děj vypravujeme, co se nám přihodilo, co jsme viděli, chceme vystihnout neopakovatelnou událost. 1.Prosté vypravování probíhá v časové posloupnosti, to znamená, že děj vypravujeme tak, jak se skutečně stal. Usilujeme o dějové napětí a živé vystižení události. Z toho důvodu musíme: vynechat nedůležité podrobnosti, volit výstižná dějová slovesa, vhodně používat přímou řeč. 2. Reprodukce je vypravování příběhu, který jsme sami nezažili. Osnova: - uvedení, seznámení s dějem /prostředím, s výchozí situací a charakterizuje postavy/ - zápletka / v ní se objevuje rozpor mezi postavami nebo nesoulad, jehož ojasnění čtenář očekává/ - vyvrcholení /střetnou se zájmy, názory a jednání postav - rozuzlení /uzavření příběhu, poučení, dojmy, střet se vyřeší/ Při vypravování využíváme jazykových prostředků: Dějová slovesa, přítomný čas místo minulého, přirovnání, věty oznamovací, přací, tázací, přímou řeč, jednočlenné věty, výstižná podstatná jména a přídavná, příslovce pro vyjádření dalších okolností, citoslovce, hovorovou češtinu /opatrně, raději do uvozovek/ Prostý popis : je srozumitelný, nepotřebujeme žádné odborné výrazy, závisí na naší schopnosti dobře vidět a vnímat věci. Odborný popis: předpokládá odborné znalosti, spisovná čeština /- u výkladu/ Jazykové prostředky: výstižná podstatná a přídavná jména, slovesa /pozor na opakování sloves být, mít/, příslovce /místa, času/, přirovnání, spisovná čeština Postup při popisu: začínáme celkovým pohledem, pak přecházíme na jednotlivosti. 1. Úvod- poučení k čemu se používá./například/ 2. Popis různých druhů či typů /např. předmětů, o kterých píšeme/, popis rozčleníme, pokud je složitý. 3. Závěr Popis v uměleckém stylu vystihuje osobu, zvíře, věc nebo jiný jev z osobního pohledu autora. Není tolik důležitá jeho úplnost, ale zajímavost a jedinečnost. Pro oživení popisu můžeme přidat přirovnání, obrazné vyjádření, rčení. Jazykové prostředky /další/: podstatná a přídavná jména, dějová slovesa. Popis, který ve vysoké míře užívá uměleckých prostředků, se nazývá líčení.

2 Charakteristika: člověka. je popisný útvar, který popisuje vlastnosti, povahové rysy, schopnosti a zájmy Charakteristika přímá a nepřímá: vyjadřuje vlastnosti přímo /je veselá/, charakteristika nepřímá využívá příklady jednání a chování /vždy přijde s veselými ohníčky v očích, odevzdával hře celé své srdce, dopouštěl se hrubých zákroků, nedovedl se vzdát, byl přemýšlivý/. Připomínám Nerudovy Povídky malostranské charakterové vlastnosti vyjádřené při vypravování. Výklad: poučení o některém odborném námětu, setkáváme se s ním v odborné literatuře, v učebnicích. Ve výkladu ojasňujeme podstatu daného problému i nové poznatky. Do jaké hloubky se při tom jde, záleží na tom, komu je výklad určen. Není-li čtenář o problému vůbec informován, musíme se zaměřit jen na základní údaje a zevrubně je vysvětlit. Opačně můžeme jít do podrobností. Účelem výkladu je uspořádat dílčí odborné poznatky tak, aby se ukázala jejich vzájemná souvislost a aby se došlo k jednoznačnému závěru. /např. téma:reklama kolem nás / Závažné poznatky je třeba náležitě objasnit, tj. nejen vysvětlit, ale zároveň říci, proč se to děje a jaké to má důsledky. Mluvenou formou výkladu je přednáška. Úvod obecný poznatek /např. Heraldický znak /erb/ je trvalé znamení umístěné na štítě, vytvořené podle heraldických pravidel/. Vlastní téma přehledně rozčleníme získané poznatky Závěr shrnutí poznatků Při kompozici výkladu vycházíme ze dvou základních výkladových metod: a/ z jednotlivých konkrétních případů vyvozujeme obecný závěr b/ z obecné poučky dojdeme k objasnění jednotlivých konkrétních případů Jazykové prostředky: výklad vyžaduje přesné užívání odborných názvů. Neuplatňujeme citovost. Stavba vět i souvětí bývá složitější. Užíváme zásadně spisovnou češtinu!!!!!!!! Musí být přehledný. Výklad může mít na závěr i úvahové zamyšlení. Dopisy soukromé: píšeme nenuceně, živě a srdečně, užíváme někdy i hovorové češtiny. Datum a místo Oslovení /čárka za oslovením/ Vlastní sdělení /nevhodně působí na začátku dopisu otřelé formule jako: Předem mého dopisu přijmi srdečný pozdrav a stálou vzpomínku. / Vypravujeme vlastně příběh, pokud jde např. o dopis z cest, neobvyklá setkání, zajímavá místa. Fiktivní dopisy neboli smyšlené nejsou většinou určené jednomu adresátovi. Formou dopisu může být napsán i fejeton/např. nějaká výzva, apel na lidskou lhostejnost, nevšímavost či naopak/ nebo cestopisná reportáž.

3 Závěr: uvádějí se výzvy, aby adresát brzy odpověděl, pozdravy rodiny Podpis /Pokud si nejsme jisti, že adresát zná naši adresu, uvedeme ji na konci dopisu vlevo od podpisu/. Referát: informuje o aktualitách, stavu nebo historii odborného výzkumu v různých oblastech a vysvětluje dosažené výsledky. Obsahují nejen základní údaje, ale i podrobnosti, proto bývají rozsáhlejší než prostá zpráva. Jejich součástí bývá zpravidla i stručné hodnocení události nebo díla, o němž se referuje. Autor může vyzvat posluchače či čtenáře ke zvýšenému zájmu o daný problém/ např.- návštěva divadelního představení, o němž se referovalo /. Stavba referátu: V referátu se obvykle nejdříve uvádí stručná zpráva o události nebo o díle. Je nutné, aby v této části nebyl žádný důležitý údaj opomenut a aby informace byly přesné. V první části referátu se čtenáři či posluchači dozvídají obecné údaje o jevu, o kterém se referuje. V další části referátu uvádíme podrobnější informace /např. o čem kniha pojednává, jaký byl použitý materiál, v čem je myšlenkové a dějové jádro filmu nebo hry apod./ V závěru se dílo či událost hodnotí - stručně /výzva proč dílo přečíst / Využíváme sloh prostě sdělovací i odborný /odborné termíny/. Jednoduché věty a nepříliš složitá souvětí! /např. můžeme vyzvat i k internetové diskuzi/. Úvaha: je útvar, v němž autor na základě poznatků vědy rozvádí osobní postoj k závažným jevům. Neodhalují se nové skutečnosti, ale jevy se posuzují z nového, osobitého úhlu pohledu. Úvaha často sama problém nevyřeší. Autor podává obvykle výsledky svého osobního promýšlení nějaké otázky. Předpokladem skutečně hodnotného zamyšlení je sice mít dobré znalosti o námětu, v úvaze však není hlavní věcí sdělení těchto poznatků /to se děje ve výkladu/, nýbrž právě osobní pohled, názor, má podnítit jeho myšlenkovou aktivitu. Autor může nechat problém otevřený a ponechává na čtenáři, aby si problém dořešil sám, chce dovést k jeho zamyšlení. Tím ho nenásilně a působivě ovlivňuje. Stavba úvahy má být taková, aby odrážela myšlenkový postup, kterým autor sám prošel. Myšlenky mají na sebe logicky navazovat, postupně ze sebe vyplývat. Osnova: 1.Úvod: Pisatel může např. formulovat nějaký názor, se kterým se neztotožňuje, proto o něm přemýšlí a hledá argumenty k jeho popření. Rozvede např. toto cizí mínění podrobněji a ukáže, jaké by mělo následky. Na počátku úvahy může stát otázka, někdy díky ní zopakujeme název naší úvahy. Na otázky, které položíme, nečekáme odpověď. Vedou k zamyšlení, naléhají na naše svědomí, myšlení i jednání. Otázky jsou spíše výzvou, apelem.

4 2. Ve vlastní úvaze /další části, vždy nový odstavec/ shrne své důvody proti onomu cizímu /obecnému/ mínění a uvede konkrétní názorný příklad. Daná fakta hodnotíme, zaujímáme k nim postoje to je hlavní část úvahy. 3. Závěr: úvahu můžeme uzavřít tím, že např. uvedeme, co je podle nás správné, reálné a naopak. Tvrzení dokazujeme, vyvozujeme závěry nebo necháme problém otevřený. Úvaha předpokládá naše jisté znalosti v daném tématu /i přesnost, odborné názvy/, ale neklade na nich největší důraz. Naopak může použít i prvky hovorové, obrazná vyjádření, větná skladba není tak složitá jako v projevech odborných, ale naše vyjádření musí být logické. Protože je úvaha útvar subjektivní, autor se často uchyluje k výrazům, kterými dokumentuje svůj myšlenkový proces: domnívám se, že jsem přesvědčen o myslím, že věřím, že V úvaze bývají časté i věty jednočlenné nebo neúplné: je patrno zůstává nezodpovězeno je mi známo Kritika: slohový útvar, jehož cílem je zhodnotit činnost některého jednotlivce nebo kolektivu, jejich způsob jednání, názory a díla, která vytvořili. Přináší i základní informace o posuzovaném člověku, události nebo díle. Tyto informace však nejsou nejdůležitější. Slouží k tomu, aby autor mohl provést kritický rozbor, hodnotit člověka nebo výsledek jeho práce. Toto hodnocení je v kritice základní složkou. Musí se v ní proto jasně vytknout klady a zápory, popřípadě ukázat cesta, jak vytčené nedostatky odstranit. K tomu, abychom v kritice dobře vystihli kladné stránky posuzované věci a její nedostatky, poslouží nám často srovnání s některým jiným obdobným jevem, který může sloužit za vzor. Někdy můžeme použít pro srovnání i jev záporný a zjišťovat, v čem se od něho posuzovaná věc odlišuje. Tento způsob upřednostníme tehdy, když chceme zdůraznit nové, dobré vlastnosti jevu, o němž se v kritice mluví. Kompozice: a/informativní údaje o předmětu kritiky b/ kritický rozbor c/shrnující hodnocení Jazykové prostředky: např. text psaný vynikajícím způsobem, náročná úroveň, patří mu zásluha.. Převažují hodnotící přídavná jména, příslovce, slovesa. Užíváme i citově zabarvená slova, přenesené významy odvrácená tvář sportovního života, spojky typu: a proto, tudíž, tedy Odborné výrazy používáme takové, které čtenáři dostatečně znají. Publicistický sloh i prostě sdělovací.

5 Téma k různým slohovým útvarům / na vyzkoušení si/ Ta naše škola česká - článek, užijte výkladový a úvahový postup K čemu je mladému člověku literatura? - úvaha Hlavou zeď neprorazíš - vypravování Naše město, jak ho možná neznáte - dopis Co si myslím o zneužitelnosti dat na internetu? - libovolný slohový útvar Zklamal nás rozum? úvaha Stavitelské památky vašeho města - výklad Vliv vzoru na život mladého člověka - charakteristika Popište nejkratší cestu mezi dvěma důležitými budovami ve vašem městě nebo cestu z jedné obce do druhé - popis

6 Slohové postupy a útvary Slohový postup je způsob ztvárnění tématu. Slohový útvar je konkrétním výsledkem použití jednoho či více slohových postupů. Informační postup srozumitelně a pravdivě konstatuje fakta. Texty jsou stručné, věcné bez citového zabarvení. Uplatňuje se v projevech běžné komunikace /dopis, oznámení, zpráva/ v publicistice/zpráva, reklama/ v odborných administrativních textech / žádost/ Popisný postup vypočítává vlastnosti a znaky živých bytostí i neživých věcí. /popis, odborný popis, líčení, charakteristika/. Vyprávěcí postup - podává průběh jedinečného děje od zápletky k vyvrcholení a rozuzlení děje. Vypravěč příběh subjektivně upravuje. /v denní komunikaci, vyprávění umělecké / Výkladový a úvahový postup - často se kombinují. Při výkladovém se vysvětlují fakta a jevy s jejich podstatou a vnitřními vztahy. Úvahovým postupem vyjadřuje autor vlastní názor /výklad, úvaha, esej, zamyšlení/ Prostě sdělovací styl: oznámení, sms zprávy, , dialog, rozhovor, inzeráty, blahopřání, dotazníky, tiskopisy Publicistický styl: zpráva, referát, plakát, inzerát, reklama, interview, kritika, fejeton, články, sloupek, reportáž, recenze, glosa, diskuze Článek -je rozšířená informace, která kromě základních faktů přináší také doplňující popis události, událost může částečně i hodnotit. Odborný styl - referát, úvaha, výklad, recenze přednáška, zákony, odborný popis, návod, esej Esej je kratší úvaha zejména na téma z kultury, filozofie, společenských věd s prvky odborného a uměleckého stylu. Umělecký styl - emocionální a subjektivní projevy. /epika, lyrika, drama/, vypravování, popis Poetismy slova knižní, zastaralá i nová Obrazná vyjádření metafory, metonymie

7