Kdykoli se čínská komunistická vláda v Pekingu dozví, že Jeho. Předmluva S O U C I T N O S T P Ř E D M L U V A

Transkript

1 Předmluva S O U C I T N O S T P Ř E D M L U V A Kdykoli se čínská komunistická vláda v Pekingu dozví, že Jeho Svatost dalajlama obdržel pozvání k návštěvě některé země, okamžitě vznese u vlády oné země protest. Velmi často se stává, že její představitelé usoudí, že dalajlamova návštěva vlastně není vhodná, nebo ve snaze její význam zlehčit prohlásí, že je to návštěva soukromá. Čeho se čínští představitelé bojí? Dalajlama nemá armádu, hospodářskou moc ani politické cíle. Je zastáncem nenásilí a soucitnosti. Z čeho tedy mají čínští představitelé strach? Čínská komunistická vláda v Pekingu prohlásila, že je ochotná s Jeho Svatostí jednat kdekoli a kdykoli, pokud dalajlama nebude hovořit o nezávislosti Tibetu. Ten na toto téma naposledy mluvil v roce 1978, avšak navzdory tomu je reakce Pekingu vždy taková, že si klade nejrůznější podmínky. Jeho Svatost dalajlama dal podnět k vybudování tibetských kulturních institucí mimo Tibet. Požádal světové politické i náboženské představitele, aby si přestali hledět omezených zájmů a začali usilovat o dobro v širším měřítku. Zastává názor, že je třeba věnovat pozornost základním potřebám všech lidí bez ohledu na náboženství nebo politické zřízení a klade důraz na soucit a laskavost. Proto se ho tedy čínská vláda bojí? 7

2 S O U C I T N O S T Na rozdíl od Mao Ce-tunga, který tvrdil, že síla pochází z hlavně střelné zbraně, dalajlama říká, že největší síla pramení ze soucitného srdce síla, která postupně vytvoří harmonii a mír na celém světě. O tom hovoří tibetsky a v poslední době stále více i anglicky s hloubkou, šíří, inteligencí, humorem a upřímností, která vede k hlubokému pochopení a motivuje lidi, aby věnovali své síly blahu druhých. Jsem přesvědčen, že dalajlama inspiroval více lidí k tomu, aby s ním spolupracovali na knihách, než kterýkoli vůdce ve světových dějinách. V této nevelké knize jsem shrnul podstatu učení tohoto světově proslulého vůdce, jehož poselství že soucitnost je důležitá jak pro jednotlivce, tak pro svět je stejně známé jako jeho hlasatel. Kdykoli uvažujeme o dalajlamovi, okamžitě musíme pomyslet i na soucitnost, kterou zosobňuje a jíž zasvětil celý svůj život. Na následujících stránkách nás vyzývá, abychom věnovali pozornost svému nitru abychom se orientovali na všechny a všechno kolem sebe. Jeho Svatost nás upozorňuje na chyby v našem přístupu, na to, jak se jich dopouštíme a jak je můžeme v zájmu lepší budoucnosti napravit. Začíná vysvětlením, že zájem o druhé může být hlubokým zdrojem štěstí na úrovni jednotlivce, ale může ovlivňovat i stále širší okruh. Potom v následujících devíti kapitolách popisuje základní omyly, které vedou k osobním zmatkům a mezilidským rozbrojům, avšak zároveň nabízí řešení těchto problémů. Soustře uje se na podstatu nenávisti, nebo ta hraje hlavní roli v podrývání naší schopnosti nekonečného soucitu, a potom nás žádá, abychom zkoumali podstatu uvědomění, díky němuž bychom pochopili, jak můžeme svůj postoj změnit. Následují tři kapitoly o tom, jak uplatňovat soucitnost v každodenním životě, a konečně závěrečná kapitola s upřímnou radou k životu naplněnému stále hlubším zájmem o vše živé a kladným vztahem ke všemu živému. Dalajlamovo celé jméno přeložené z tibetštiny slabiku po slabice znamená Vůdce, Svatost, Mírnost, Proslulost, Řeč, Vláda, Mysl, Dobrota, Prazáklad, Moudrost, Učení, Držení, Nekonečnost, Oceán, Bytí, Triáda, Ovládání, Nesouměřitelný, Sláva, Celistvost. (Tibetsky: rdžeb-bcun džam-dpal ngag-dbang blo-bzang 8

3 P Ř E D M L U V A je-šes bstan- dzin rgja-mccho srid-gsum dbang-bsugjur mcchungspa med-pa i-sde dpal-bzang-po.)* Zde je báseň, kterou jsem napsal v polovině sedmdesátých let dvacátého století a k níž mě inspirovalo dalajlamovo jméno: Světový vůdce, uznávaný pro svou opravdovou svatost, mírnost zosobněná v přesvědčivé proslulosti, řeč soucitnosti prostupující planetu ve své vládě, mysl altruistického úsilí, zasahující všechny svou dobrotou, prazáklad v hloubce a šíři hluboké moudrosti, učení obsahující veškeré jevy ve svém držení, nekonečnost skutků lásky, čeřící se oceánem života, bytí milosrdně odhalené v triádě utrpení, ovládání vzpurných skrze laskavost nesouměřitelnou, sláva v podobě úsilí zpečetěného celistvostí. Nech světový učitel, který přináší soucitnost a moudrost nezničitelnou, spatří, jak se všechny překážky hroutí. Během těch devětatřiceti let, co dalajlamu znám, a deseti roků, kdy jsem pracoval jako jeho hlavní tlumočník při přednáškových turné ve Spojených státech, Kanadě, Indonésii, Singapuru, Malajsii, Austrálii, Velké Británii a Švýcarsku, jsem byl svědkem toho, že soucitnost je neoddělitelnou součástí jeho bytosti. Je důležité, abychom si uvědomili, že tato úžasná osobnost, vybavená schopností hlubokého pohledu i humoru, vyrostla z tibetské kultury. Musíme k této kultuře přistupovat jako k jednomu z velkých divů světa. Tibetská kultura sahá daleko za hranice Tibetu, rozkládá se od oblastí mongolských Kalmyků poblíž řeky Volhy (tam, kde se Volha vlévá do Kaspického moře), přes vnitřní a vnější Mongolsko, Sibiřskou burjatskou republiku, Bhútán, Sikkim a Ladak až po části Nepálu. Ve všech těchto oblastech dochází k buddhistickým obřadům a studiu v tibetštině. Mladí lidé z těchto rozlehlých oblastí přicházeli studovat do Tibetu, zejména do hlavního města Lhasy a jeho okolí, ale i do dalších míst jeho tří provincií, a po dokončení studií se vraceli do svých domovů (až do komunistického převratu v mnoha z těchto zemí). * Pozn. překl.: Fonetický přepis dle prof. Josefa Kolmaše 9

4 S O U C I T N O S T Tato vysoce přístupná kniha, která vznikla dalajlamovým intenzivním zájmem o vědu a jeho třicetiletými kontakty se světovými vědci, čerpá z dlouholeté tradice tibetských metod transformace mysli a srdce a připomíná nám důležitost zachování vlasti, kde by se udržovaly. Světlo vyzařující z učení Jeho Svatosti dalajlamy má svůj zdroj v tomto zázraku duchovní kultury a nabízí nám hluboký pohled a praktiky, jichž je tak velice zapotřebí jak pro nás, tak pro dnešní svět. Jeffrey Hopkins, Ph.D. Emeritní profesor tibetských studií University of Virginia 10

5 Úvod Ú V O D : J A K R O Z PO Z N A T Z D R O J Š T Ě S T Í Jak rozpoznat zdroj štěstí Naše životy jsou v neustálém toku, což působí rozličné nesnáze. Když se jim však postavíme s klidnou a jasnou myslí a s pomocí spirituálních cvičení, dají se s úspěchem vyřešit. A naopak, když je mysl zatemněna nenávistí, sobectvím, závistí a hněvem, nejenže ztrácíme schopnost ovládání, nýbrž i zdravý úsudek. V takových nezvládnutelných okamžicích se může stát cokoli. Vlastní destruktivní emoce nám zakalí rozhled a znemožní, abychom žili zdravě. Je třeba očistit vnitřní perspektivu prostřednictvím procvičování uvědomělé moudré soucitnosti. Jestliže jsme v zajetí destruktivní emoce, ztrácíme jednu z nejužitečnějších položek: nezávislost. Mysl je zatemněná, přinejmenším po nějaký čas, a to oslabuje schopnost zdravého úsudku. V zajetí silné žádostivosti nebo nenávisti zapomínáme rozhodovat, zda je nějaký čin rozumný, dokonce můžeme mluvit z cesty a uchylovat se k divoké gestikulaci. Potom, když emoce opadnou, jsme často zahanbeni, stydíme se a litujeme toho, co jsme udělali. To dokazuje, že když jsme pod vlivem takové silné emoce, naše schopnost rozlišovat mezi tím, co je správné a nesprávné, mezi tím, co je vhodné a co je nevhodné, se ztrácí. I když je nezbytné vymýtit nepříznivé podmínky, jestliže se tak 11

6 S O U C I T N O S T děje s nenávistí, prostředek úlevy vytváří své vlastní problémy, protože za přítomnosti nenávisti, zdeformované předpojatostí, není možno vidět skutečnou situaci. Nepříznivé podmínky se však dají odstranit analýzou prostřednictvím zkoumání faktů a pečlivým zhodnocením skutečné situace bez jakýchkoli vedlejších účinků negativních emocí. Pouze lidské bytosti dokážou posuzovat a zdůvodňovat; chápeme následky a uvažujeme v dlouhodobých termínech. Lidské bytosti také dovedou prožít nekonečnou lásku, zatímco zvířata znají pouze omezené podoby náklonnosti a lásky. Avšak pokud se lidé rozhněvají, veškeré tyto schopnosti se ztrácejí. Žádný nepřítel vybavený pouhými zbraněmi nemůže tyto vlastnosti zničit, ale hněv ano. To je ten ničitel. Když zvířata jednají pod vlivem pohlavního pudu nebo nenávisti, je to vždy jen dočasné nebo povrchní; nejsou schopna provádět destrukci se stále rostoucí silou a rozmanitostí. Lidé však dokážou přemýšlet z mnoha hledisek. Jelikož je naše inteligence tak efektivní, můžeme konat dobro i páchat zlo ve skutečně velkém měřítku. Když se podíváme na tyto problémy do hloubky, zjistíme, že v mysli máme detailně propracovaný plán svých činů. Sebeobranné postoje nevznikají samy od sebe, ale z nevědomosti. I úspěch nalezneme uvnitř. Ze sebekázně, sebeuvědomění a jasného pochopení nedostatků hněvu a kladných účinků laskavosti pramení štěstí a mír. Dejme tomu, že jste člověk, který se snadno rozzlobí. Avšak díky porozumění a uvědomění se může vaše popudlivost nejprve oslabit a potom nahradit něčím jiným. Pokud připustíme, aby nad láskou a soucitem zvítězil hněv, obětujeme nejlepší část své lidské inteligence moudrost, což je schopnost rozeznávat mezi dobrem a zlem. Hněv je totiž spolu se sobectvím jedním z nejvážnějších problémů, s nimiž se dnes svět potýká. Hněv hraje velkou roli v současných konfliktech v Asii, na Předním Východě a v Africe, stejně jako mezi vysoce průmyslově vyspělými a hospodářsky zaostalými státy. Tyto konflikty vznikají z neschopnosti pochopit, kolik toho máme společného. Odpovědi se nedají nalézt v rozvoji a použití větší vojenské síly, ani nemohou být čistě politického nebo technického rázu. Z problémů, na něž narážíme, nemůžeme obviňovat jednoho člověka nebo jedinou příčinu, protože jsou výsledkem naší vlastní 12

7 Ú V O D : J A K R O Z PO Z N A T Z D R O J Š T Ě S T Í nedbalosti. Je nezbytné klást důraz na to, co máme společné. Nenávist a spory nemohou přinést štěstí nikomu, ba ani tomu, kdo zvítězil. Násilí vždy plodí neštěstí, a proto je ze samé podstaty kontraproduktivní. Jak je možné dosáhnout opravdového štěstí ve světě plném nenávisti a hněvu? Jestliže studujeme svoji dlouhou historii plnou bouří a zmatků, jasně vidíme, že je nutné najít lepší způsob. Pokusy světových velmocí mít vrch jedna nad druhou prostřednictvím závodů ve zbrojení a už jde o zbraně jaderné, chemické, biologické nebo konvenční jsou zcela jasně kontraproduktivní. Prodej zbraní, tisíců a tisíců typů zbraní a munice výrobci ve velkých zemích rozdmýchává násilí, ale mnohem nebezpečnější než střelné zbraně a bomby jsou nenávist, nedostatek soucitu a úcty vůči právům druhých. Pokud v lidských myslích bude přebývat nenávist, opravdový mír není možný. Své problémy můžeme vyřešit pouze skutečně mírovými prostředky ne jen mírumilovnými slovy, nýbrž činy založenými na klidné mysli a pokojném srdci. To je cesta k životu v lepším světě. Na každé úrovni jsou nejhoršími a nejzáludnějšími zdroji potíží hněv a egoismus. Egoismus, který mám zde na mysli, není jenom vědomí já, nýbrž jde o přehnanou sebestřednost, která vede k manipulaci druhými. Pokud je osobní rozpoložení ovládáno hněvem, nemáme šanci dosáhnout trvalého štěstí. Chceme-li docílit míru, pokoje a skutečného přátelství, musíme omezit na nejmenší možnou míru hněv a rozvíjet laskavost a vřelost. Jestliže se z nás stanou příjemnější lidé, i naši známí, přátelé, rodiče, životní partneři i děti pocítí od nás méně hněvu, a to v nich také probudí více vřelosti, soucitnosti a harmonie. Zavládne atmosféra větší spokojenosti, což přispívá dokonce k lepšímu fyzickému zdraví. A tímto způsobem se dá změnit svět. Nastal čas, abychom se všichni včetně světových vůdců naučili překlenovat rasové, kulturní a ideologické odlišnosti, abychom dokázali přistupovat k sobě navzájem s vědomím všeho, co je lidem společné. Pokud to dokážeme, duchovně to povznese jednotlivce, rodiny, společenství, státy a celý svět. Státy, které dosáhly velkého materiálního pokroku, si začínají uvědomovat, že stav společnosti i pocit fyzického zdraví jsou úzce propojeny se stavem mysli. A tam právě musí začít hluboká pro- 13

8 S O U C I T N O S T měna. Jako jednotlivci musíme pracovat na tom, abychom změnili základní perspektivy, na nichž závisí naše pocity. To můžeme dokázat pouze duchovním cvičením, tím, že se zapojíme do praxe transformace s cílem postupně změnit způsob, jímž vnímáme druhé i sebe. NEZBYTNOST SOUCITNOST I A TOLERANCE Existují různé úrovně štěstí. Fyzické štěstí a spokojenost se často váže na materiální věci, zatímco duchovní štěstí vyvěrá z vnitřního nebo duchovního rozvoje. Jelikož pocit sebe sama nebo já obsahuje dvojí stránku tělesnou a duševní, musíme se zaměřit na obě. Pro dobro lidské společnosti je nezbytné, aby byly obě v rovnováze. Programy světového rozvoje vznikají z naší základní touhy dosáhnout štěstí a vyhnout se utrpení. Ale stejně jako potřebujeme dlouhodobý plán na ochranu vnějšího prostředí, potřebujeme i vnitřní strategii, která se zabývá dalekou budoucností. Jistě je ušlechtilé věnovat se řešení vnějších problémů, ale to nelze úspěšně realizovat, dokud je mysl ovládána hněvem a nenávistí. Jelikož žijeme ve společnosti, musíme sdílet i utrpení svých spoluobčanů a praktikovat soucitnost a toleranci vůči svým nepřátelům stejně jako vůči těm, které máme rádi. Musíme poskytovat příklad svými činy, protože pouhá slova nemohou přesvědčit druhé o ceně našich hodnot. Musíme žít podle týchž vysokých požadavků bezúhonnosti a obětavosti, jaké chceme tlumočit druhým. To vyžaduje mravní sílu. Konečným účelem hodnot soucitnosti je sloužit světu a přinášet mu užitek. Proto je tak důležité, abychom vždy usilovali o podporu štěstí a míru pro všechny bytosti. K tomu potřebujeme praktikovat svou přeměnu. V životě se setkáváme s nepříznivými okolnostmi, které přicházejí jedna za druhou, den po dni. Pouhou reakcí na ně dáváme vzniknout kontraproduktivním emocím, zejména žádostivosti, nenávisti a zmatku, které přinesou v budoucnosti ještě více utrpení. Ti, kdo odmítají praxi přeměny, obvykle nevidí žádostivost a nenávist jako něco problematického; místo aby na tyto destruk- 14

9 Ú V O D : J A K R O Z PO Z N A T Z D R O J Š T Ě S T Í tivní emoce hleděli jako na toxické, nechají se těmito postoji ovládnout. Avšak ti, kteří se pro praxi přeměny rozhodnou, nazírají na žádostivost a nenávist jako na emoce, jimž je radno se vyhnout, a tito lidé jsou také vesměs mnohem klidnější a spokojenější. Zpochybním obecně rozšířený předpoklad, že etika nemá v politice místo a že spirituálně založení lidé by se měli izolovat před světem a jeho způsoby. Takovýto názor postrádá správný pohled na vztah jednotlivce ke společnosti a na roli hodnot soucitnosti v našem životě. Různá náboženství často požadují, aby se lidé světu vzdálili, ale to neznamená, že by již nemohli přispívat k pozitivní změně. V roce 1954 jsem odcestoval do Pekingu, kde jsem se měl setkat s Mao Ce-tungem. Při našem posledním setkání v roce 1955 mi řekl: Náboženství je jed ze dvou příčin. První je ta, že poškozuje rozvoj státu. Ta druhá příčina je snižování počtu obyvatel. Touto myšlenkou chtěl vyjádřit, že kdyby se mnoho lidí rozhodlo pro mnišský způsob života, klesla by porodnost. Ohlédneme-li se nyní do minulosti, můžeme říci, že Čína by právě potřebovala více mnichů, aby se omezila přelidněnost! Mao prostě nechápal skutečný význam náboženství. Nevěděl, že podstatou náboženství je láska k druhým a zodpovědnost vůči nim. Etické chování je právě tak důležité pro politika jako pro praktikujícího věřícího nějakého náboženství. Jestliže politici a vládci zapomenou na morální zásady, vede to k nebezpečným následkům. A věříme v Boha nebo karmu (sílu činů a jejich následků), základem společnosti jsou silné etické hodnoty a ty se musejí stát oporou každodenního života. Avšak dobré úmysly různých náboženství a filozofií nestačí; je zapotřebí uvádět je den po dni do vzájemných společenských vztahů. Teprve tehdy si uvědomíme skutečnou hodnotu těchto učení. Jestliže v sobě vytvoříte skutečnou touhu zvýšit štěstí druhých, stáváte se lidštějšími. Konečným cílem praxe duševní přeměny je pomáhat druhým. Pokud to máte činit, musíte zůstat ve společnosti a přispívat podle svých schopností. Jakmile se budete vyvíjet vnitřně, budete moci přispívat navenek s větší silou. 15

10 S O U C I T N O S T BOJ PROTI DESTRUKTIVITĚ Všichni toužíme po štěstí a nechceme trpět, a jelikož touha vyhnout se něčemu nepříjemnému pramení hlavně z pokřivených duševních postojů, musíme se zamyslet nad tím, zda existují síly, které jsou v opozici proti těmto destruktivním emocím. Jestliže kupříkladu hněv působí utrpení, musíme najít vhodnou protilátku. Protikladem hněvu je soucitnost. Jak hněv, tak soucitnost jsou postoje, ale mají opačný způsob náhledu na tentýž objekt. Jejich názor je přesně protichůdný. Jestliže je v místnosti příliš velké horko, jediný způsob, jak teplotu snížit, je pustit tam chlad. Horko a chlad jsou protiklady a právě tak jsou protiklady duševní stavy jako hněv a soucitnost. A stejnou měrou, v níž se u člověka projeví jeden, ten druhý se sníží. To je způsob, jehož pomocí se kontraproduktivní stavy mysli mohou snižovat a nakonec odstraňovat. Léky existují a musejí se najít a použít. Ve vašem úsilí vyřešit problémy vám může pomoci následující postup: Představte si sami sebe jako nemocného, který se dostal do vlivu tří destruktivních nemocí: žádostivosti, nenávisti a nevědomosti. Transformativní praxe je jako lék působící proti těmto vnitřních potížím. Praxe soucitnosti je jako protijed zhoubného, přehnaného důrazu na vlastní osobu. Jediným zdrojem míru ve vás, v rodině, v zemi a ve světě je altruismus láska a soucitnost. V jádru naší existence jakožto lidských bytostí je touha žít účelně a smysluplně. Naším účelem je vypěstovat vřelost. A smysl života najdeme v tom, že budeme přítelem každému. Altruismus je lék, nebo je to autentický způsob, jak řídit svůj život. JAK MŮŽEME POMÁHAT Je třeba, abychom postavili svůj život na altruistickém zájmu, který je zaměřen nejen na náš soukromý prospěch, ale i na dobro společnosti. Jak jsem se již zmínil, jestliže se lidé mohou těšit jak z vnějšího úspěchu, tak z vnitřních hodnot dobroty, vede to skutečně ke spokojenému lidskému životu. Proto se musíme angažovat 16