KOMPOST NA ZAHRADĚ, NA OBCI KOMUNITNÍ KOMPOSTOVÁNÍ - PRAKTICKÉ RADY JAK KOMPOSTOVAT

Transkript

1 NÁZEV SEMINÁŘE: KOMPOST NA ZAHRADĚ, NA OBCI KOMUNITNÍ KOMPOSTOVÁNÍ - PRAKTICKÉ RADY JAK KOMPOSTOVAT Lektorky: Ing. Květuše Hejátková a Ing.Lucie Valentová - ze Zemědělské ekologické regionální agentury ZERA z Náměště nad Oslavou zabývající se výzkumnou, organizační a vzdělávací činností v oblasti trvale udržitelného rozvoje a rozvoje venkova se zaměřením na problematiku bioodpadu 1. Výběr místa na kompostování a volba technologie Výběr místa na kompostování Správnou polohu kompostoviště si musíme dopředu dobře promyslet, abychom během průběhu rozkladu nemuseli kompost přenášet. Důležité je vědět, kolik jakého materiálu kompostovat a jakou technologií. Pro menší formy kompostování, kompostování komunit, které se podobají domácímu kompostování, neexistují žádné omezení týkající se umístnění kompostoviště. Pro větší formy kompostování obecní komunitní kompostování, v závislosti od množství zpracovávaného bioodpadu, platí omezení množství kompostovaného bioodpadu do 150 t / rok. Výběrem místa na kompostování a následně ani samotným kompostováním nesmí v žádném případě dojít k narušení žádné ze složek životního prostředí nad míru stanovenou zvláštními právními předpisy. Na co bychom neměli zapomenout při výběru vhodného místa? Kompostoviště si postavte na vlastním pozemku. V případě, že pozemek není váš, požádejte o písemný souhlas vlastníka pozemku. Kompostoviště by nemělo být postavené v bezprostřední blízkosti vodního zdroje pitné vody. Kompostoviště by nemělo být příliš daleko od místa vzniku bioodpadu. Preferuje se umístění blíž k domu. Je to z důvodu pravidelného, celoročního přísunu kuchyňského bioodpadu. Donášková vzdálenost by měla být taková, aby to nikoho z komunity neodrazovalo od vynášení bioodpadu do kompostoviště. Kompostoviště by mělo být postavené tak, aby bylo možné v případě potřeby zvlhčování kompostovaného materiálu. Znamená to, že by měl být v blízkosti dostupný zdroj užitkové vody.

2 Měl by být k němu lehký přístup za každého počasí. Problémem bývá hlavně deštivé období, proto se doporučuje umístit kompostoviště při zpevněném chodníku nebo pod. Okolo kompostoviště by měl být ponechaný dostatečný prostor pro manipulaci s nářadím. Nezapomeňme, že na kompostovišti budeme pracovat s lopatou, vidlemi, kotoučem... Doporučuje se zpevněný podklad pracovního místa (ne kompostoviště), který pomůže hlavně při deštivém počasí. Toto platí hlavně pro menší formy kompostování. Kompostoviště by mělo být postavené tak, aby nic neomezovalo proces rozkladu. Nemělo by být vystavené přímému slunečnímu záření nebo silnému větru. Materiál by nám rychle vysychal. Abychom zabránili v případě dlouhotrvajících dešťů přílišnému zamoknutí, je vhodné vytvořit polopřípustnou ochranu z listů pod stromem nebo keřem (podobnou funkci splní i zasazená tykev, která svými velkými listy na jedné straně brání přístupu deště a na druhé brání slunku při vysušování materiálu). Na tento účel je také možné použít speciální kompostovací textilii na přikrytí, která propouští vzduch, ale ne vodu. V případě používání kompostovacího zásobníku můžeme k tomuto účelu použít i poklop / střechu. Neměli bychom zapomenout ani na sousedy, kterým by mohla vaše aktivita z různých důvodů překážet. Při dodržení správného postupu kompostování je tato obava zbytečná. Obr. č. 1: Vhodně zvolené místo pro komunitní kompostování Výběr technologie Existují různé technologie. Ty jsou schopné zpracovat odlišné množství odpadu na různě velkém prostoru a za různě dlouhý čas. Výsledkem může být, při dodržení všech pravidel, kompost přibližně stejné kvality. Každá z používaných technologií má nějaké výhody ale i nevýhody. Proto je potřebné vždy zvážit konkrétně podmínky a k tomu doladit technologii. Kompostování je řízený převážně aerobní proces, při kterém z původních organických látek vlivem živých organizmů, obzvlášť mikroorganizmů, vzniká organické hnojivo kompost. 2

3 Ať si vybereme jakoukoliv formu a technologii kompostování, musíme si uvědomit, že se jedná o řízený aerobní proces (aerobní = za přístupu kyslíku). Různými technologickými operacemi se snažíme vytvořit optimální podmínky pro rozvoj a život mikroorganizmů a půdních organizmů, které se nám podílí na procesu rozkladu bioodpadu. Při komunitním kompostování se používá nejčastěji: a) Kompostování v pásových hromadách Kompostování v hromadách je nejstarší a doteď nejvíc používaný způsob. Potkat se s ním můžeme na zahradách, v malých komunitních, ale i ve velkokapacitních kompostárnách. Jsou vhodné hlavně na kompostování rostlinného biologického odpadu. Provzdušňování většinou probíhá pomocí mechanického překopávání kompostovaného materiálu. Je to jednoduchý a levný způsob kompostování. Potřebujeme k tomu: - plochu dostatečné velikosti - nářadí / mechanizaci na zakládání a překopávání hromad, manipulaci s materiálem, např. i malý překopávač kompostu - kompostovací textílii (není potřebná), ale pomáhá optimalizovat proces Obr. č. 2: Komunitní kompostování v pásových hromadách ukázka VÚZT v.v.i. b) Kompostování v zásobnících / otevřených boxech Kompostovací zásobníky poznáme hlavně z domácího kompostování. Úspěšně se však používají i při menších formách komunitního kompostování (např. na školách...). Jsou vhodné hlavně na kompostování rostlinných bioodpadů. Měli by jsme se snažit, aby uložený materiál v zásobnících výrazně nepřekračoval výšku 1m. Bránili by jsme tím samovolnému provzdušování kompostovaného materiálu (difúze) a museli by jsme ho častěji překopávat. Na manipulaci s bioodpadem a kompostem se používá většinou ruční nářadí. Největší výhodou boxů a zásobníků oproti kompostování v pásových hromadách je pocit většího pořádku na místě kompostování a potřeba menší plochy na zkompostování stejného množství bioodpadů. Nevýhodou je menší možnost kontroly procesu a větší pracnost při překopávání. 3

4 Obr. č. 3: Otevřený kompostovací box c) Kompostování v uzavřených boxech Kompostování v uzavřených boxech se uplatňuje především při kompostování problematičtějších odpadů jakými jsou např. odpady z vývařovny a jídelny, kuchyňské bioodpady a podobně. V uzavřených boxech: - je možné zabezpečit dostatečnou teplotu potřebnou na hygienizaci surovin (podmínky nařízení 1774/2002 ES), - je možnost filtrace znečištěného vzduchu, čím je výrazně potlačený zápach a snižují se tím emise zátěžových plynů do okolí, - je zabezpečená ochrana před nežádoucím vniknutím různých živočichů ke kompostovanému materiálu (potkani, kočky...) - je rozkladný proces rychlejší, čím se výrazně snižují nároky na kompostovací plochu Provzdušňování probíhá ve většině případů pomocí nucené aerace. Propracovanější systémy mají nucenou aeraci kombinovanou s mechanickým překopáváním např. pomocí lopatkových šneků nebo otáčecích bubnů. Uzavřené boxy menších rozměrů se mohou používat i při společném kompostování několika domácností na sídlišti. Tyto boxy jsou vybudované tak, aby zabezpečovali dostatečné provzdušování materiálu a kompostovaní i v zimních měsících. Více informací najdete v brožurce Kompostování pro všechny na stránkách: Největší nevýhodou těchto systémů jsou vyšší investiční náklady na jejich zřízení a nižší dostupnost těchto technologií. Obrázek kompostérů myslím není uzavřená technologie 4

5 Obr.č.4 : Uzavřený kompostovací box vhodný pro kuchyňské odpady d) Vermikompostování Další z možností kompostování v komunitách je vermikompostování. Využívá se při tom žravý potenciál žížaly hnojní nebo speciální tzv. kalifornské žížaly. Pro tento způsob kompostování je potřebné vybudovat (koupit) dostatečně velkou, neprůhlednou nádobu s víkem, ve které budeme žížaly chovat. Ideální je nádoba s poměrem stran výška / šířka / délka = 1 / 2 / 3. Na zpracování 1 kg bioodpadu je potřebných 1 až 2 kg žížal. Obr.č.5: Detailní pohled do vermikompostovacího boxu 5

6 2. Vhodné / nevhodné suroviny, jejich úprava a skladování Na kompostování je ideální rozmanitá směs nejrozličnějších biologicky rozložitelných materiálů (bioodpadů), které nám vznikají v zahradě, v domácnosti, při údržbě veřejné zeleně, na hřbitovech, tržištích v restauračních zařízeních, věznicích... Mícháním různých surovin vyrovnáváme jednostrannosti, nejenom co se týká obsahu živin, ale i struktury kompostované zakládky. Z hlediska kompostování rozdělujeme odpady na materiály: 1. vhodné na kompostování, 2. podmínečně vhodné na kompostování, 3. nevhodné na kompostování. 2.1 Materiály vhodné na kompostování 6 a. Zahradní bioodpady Posekaná tráva, zbytky zeleniny, opadané ovoce, uvadlé rostlinné části, mladá vypletá tráva, odřezané části větví, listí - to všechno jsou materiály, které se v zahradě neustále hromadí a pořádkumilovní zahrádkáři je na rozdíl od přírody (která zpracovává svoje odpady na místě, kde odumřou) posbírají a shromáždí na jednom místě. Netřeba je však pálit nebo jimi zaplňovat kontejnery na odpad, lepší je použít je na kompost, který se potom vrátí zpět do půdy, kam patří. Problematickými mohou být při kompostování jen části rostlin napadené chorobami, některé druhy trav a chemicky ošetřené rostliny (těsně po postřiku). Většina původců onemocnění se při procesu kompostování, především při rozkladu za tepla, zničí (cca 80%), ale jsou i takoví, kteří tyto podmínky překonají, např. původce nádorovitosti zelí, bakteriózy jabloní a hrušek, moniliózy. V případě, že jsou rostliny nebo listí rozsáhleji napadené parazity nebo chorobami (i houbovými), je vhodné smíchat je s vápnem a navlhčit. Kompostovat je budeme až po termické reakci. Pozor by jsme si měli dávat i na trávy s vyzrálými semeny a na rhizomy kořenových trav bršlice kozí nohy, pýru plazivého anebo svlačce rolního, které jsou mimořádně houževnaté. I na tyto rostliny však existují způsoby, jak je kompostovat. Důležité je zabezpečit, aby proces proběhl tzv. horkou cestou. Jinak by se totiž mohly zárodky chorob při použití kompostu znovu rozšířit v zahradě. b. Kuchyňské a domovní bioodpady Patří sem všechny rostlinné odpady z přípravy jídel (zbytky z čištění ovoce a zeleniny), usazenina z kávy, které jsou zpravidla bohaté na živiny. Šlupky z jižního ovoce (banány, pomeranče, citróny) mohou obsahovat zbytky chemických přípravků používaných na ochranu rostlin při pěstování a dopravě. Ty se však během rozkladu odbourají. Na kompostování jsou vhodné i zbytky vařené stravy. Je potřebné smíchat je se suchým a hrubším materiálem. Vařená strava může přilákat zvířata, což způsobuje nepříjemnosti. Nebezpečný je také vysoký obsah soli v těchto bioodpadech, které negativně ovlivňují růst rostlin a při obsahu vyšším jak 1 % se stává kritickým.

7 Na kompostování jsou vhodné i potraviny po záruční lhůtě, uvadlé kytice, opotřebovaná zemina z květináčů, vlasy, zbytky vlny, papírové kapesníčky. Starý papír je lepší odevzdat do sběru, i když ho v zásadě můžete použít i na kompostování. Popel z pecí používejte pouze čistý dřevní (pokud pálené dřevo nebylo konzervované nebo impregnované), a to pouze opatrně. Obr.č. 6: Kuchyňské odpady v kompostovatelných sáčcích c. Bioodpady z chovu hospodářských zvířat Patří sem zvířecí výkaly (hnůj, hnojůvka, močůvka) hlavně dobytka, drůbeže, koní, zajíců a pod., uložené na slámě nebo dřevěných pilinách. Ve všeobecnosti mají exkrementy vysoký obsah dusíku, který se při kompostování snažíme dostat do požadované hodnoty přidáváním surovin bohatých na uhlík (řezaná sláma, piliny). Nejvlhčí a nejbohatší na živiny je trus drůbeže (vysoký obsah dusíku, vápníku a fosforu). Abychom stabilizovali jeho strukturu, je nevyhnutelné k němu přidat před kompostováním suroviny bohaté na uhlík. Králičí, drůbeží a koňský hnůj má zvýšený obsah dusíku. Kozí hnůj má vysoký obsah draslíku. d. Kompostovací přísady Patří mezi ně např. vápenaté látky, bentonit, rohovinová moučka, různé urychlovače kompostování, různé výluhy z rostlin, půda, zralý kompostu.. Přísady slouží jako dodavatelé živin a stopových prvků, ale také vážou zápach a podporují rozklad. Mají vyrovnávací účinek a odstraňují jednostranné složení. Jejich používání však není všeobecně nevyhnutelné. Měly by se používat pouze na řešení vzniklých problémů, např. s překyselením (vápenaté látky), s nemocemi vstupních materiálů nebo s nedostatkem dusíkatých surovin a fosforu. Při dodržování základních podmínek kompostování a používání kvalitních surovin ve správném poměru je použití kompostovacích přísad nadbytečné. Přidání půdy má několik výhod: obsahuje množství mikroorganizmů, které napomáhají rozkladným procesem (očkovací účinek), při příliš vysoké teplotě v kompostě (nad 75 C) má přidání půdy chladící účinek, 7

8 výrazně dokáže vázat zápach, dokáže vázat vlhkost a pomalu ji uvolňovat do okolí. Přísady je nejlepší zamíchat při zakládání kompostu. Alternativou je, že se jimi při budování kompostovací zakládky posypou jednotlivé vrstvy bioodpadu každých 15 až 20 cm. Při kompostování surovin živočišného původu, nebo směsí surovin, kde se nacházejí jejich zbytky je potřebné dodržovat pravidla stanovené Nařízením 1774/2002 ES. 2.2 Materiály podmínečně vhodné na kompostování Toto je zvláštní skupina materiálů, která může být kompostovaná, ale vyžaduje si zvýšenou pozornost. Patří sem např.: a. Části rostlin napadené chorobami a parazity. Velká část těchto onemocnění rostlin se procesem kompostování zničí. Je však potřebné zabezpečit, aby se napadené rostliny kompostovali tzv. horkým procesem, kdy teplota převyšuje 50ºC. Na hygienizaci viditelně a silně napadených částí rostlin je dobré použít vápno. Napadené rostliny dobře navlhčíme a posypeme vápnem. Do kompostu ho použijeme až po ukončení termické reakce. b. Rostliny s vyzrálými semeny a rozmnožující se kořenovou soustavou. Při některých druzích houževnatých rostlin (pýr plazivý, pupenec rolní, pampeliška lékařská...) hrozí riziko, že jejich semena a kořeny zůstanou schopné klíčení i po procesu kompostování. Existují 2 zaručené způsoby jak zamezit jejich klíčivost: Nasbíraný materiál vložíme dobře navlhčený do černého pytle a necháme minimálně 14 dní na slunku zapařit. Potom ho můžeme kompostovat. Nasbíraný materiál vložíme do nádoby s vodou a necháme na minimálně 14 dní zkvasit. Když nám začne voda pěnit, můžeme ho kompostovat. Vodu můžeme použít na zálivku obsahuje množství živin. c. Chemicky ošetřené rostliny. V současnosti existuje nespočetné množství chemických přípravků používaných v zahradách na ochranu rostlin. Při jejich výběru, použití, nebo nutnosti zpracovat odpadový materiál se řiďte podle pokynů na bezpečnostní kartě přípravku (popřípadě na etiketě přípravku ta však nemusí obsahovat všechny potřebné informace). Ta informuje o toxicitě přípravku a nebezpečí s tím spojených, o odbouratelnosti přípravku v přírodě... Ve všeobecnosti platí, že do kompostoviště se mohou dávat rostliny ošetřené přípravky, které se dokážou úplně rozložit v prostředí. Nedoporučuje se používat biologický odpad těsně po aplikaci chemického přípravku, ale vždy až po době určené výrobcem jako doba rozkladu. Může mít totiž nežádoucí účinky na okolí fauny a flóry, ale i zdraví člověka. d. Bioodpady, u kterých je nadměrné riziko vzniku zápachu a přilákání nežádoucích zvířat. Odpady z masa, ryb a zbytky mléčných výrobků jsou sice rozložitelné materiály, při otevřených systémech (např. zásobník) ho však do kompostu raději nedávejme, protože rychle začnou zapáchat a lákají různá zvířata. Ze stejného důvodu se nedoporučuje používat 8

9 ani velké množství vařené stravy. Na jejich kompostování musí být použité uzavřené systémy, které zabezpečí jejich dostatečnou hygienu a ochranu. 2.3 Materiály nevhodné na kompostování Do domácího kompostoviště nepatří např.: a. Odpady, které nepodléhají biologickému rozkladu. Patří sem např. sklo, kovy, plasty, velká část textilu. Ty je potřeba odevzdat do separovaného sběru. Papír je sice rozložitelný a v malém množství se může kompostovat, ale přednostně bychom ho měli odevzdat do sběru. Do kompostu nepatří např. jednorázové plínky a vícevrstvové kombinované materiály (např. krabicové obaly z mléka a džusů). Část těchto odpadů je rozložitelná, ale obsahují i nerozložitelné materiály - plasty a hliník. Při všech těchto odpadech hrozí kontaminace kompostu a následně půdy cizorodými látkami. b. Odpady s obsahem nebezpečných látek a těžkých kovů. Patří sem např. barvy, staré léky, staré oleje, baterie, chemické prostředky a pod. Tyto odpady je potřeba odevzdat v rámci systému sběru nebezpečných odpadů v obci. Dále sem patří odpad a prach ze zametání a vysávání. Při rozborech bylo zjištěno, že obsahují velkou koncentraci těžkých kovů. Do kompostu nepatří ani popel a odpad z natíraného, chemicky ošetřovaného dřeva a dřevotřísky. I když některé z těchto látek by se v kompostu mohly rozložit, hrozí tu riziko kontaminace kompostu a následně i půdy. Nakonec by se mohly dostat nebezpečné látky obsažené v těchto materiálech přes potravinový řetězec až do našeho těla. c. Bioodpady podezřelé, které obsahují patogenní mikroorganizmy. Patří sem např. výkaly od masožravých zvířat, nemocných zvířat, cizích nebo neznámých zvířat, ale i lidské výkaly, kaly ze žumpy a septiků. Tyto bioodpady jsou sice rozložitelné a obsahují velké množství živin, ale hrozí tu přenos různých onemocnění nebezpečných pro člověka. d. Bioodpady s nadměrným obsahem soli, mastnoty... Patří sem například velmi slané potraviny, bioodpady a zemina kontaminované posypovou solí (ze zimní údržby) nebo olejem (havárie, únik oleje...). Tyto látky zpomalují a někdy až zastavují rozkladný proces. V některých případech hrozí kontaminace kompostu a následně půdy nebezpečnými látkami. 3 Úprava a použití materiálů vhodných ke kompostování Některé biologické odpady musíme před kompostováním upravovat. Najčastěji to jsou: Velkorozměrné části ty je vhodné zmenšit maximálně na délku palce na ruce. Můžeme to provést lámaním, stříháním, sekáním nebo použitím speciálního drtiče a štěpkovače. Platí to hlavně pro tvrdé a suché materiály. Zjednodušíme si tím práci při překopávání kompostu a výrazně urychlíme rozkladný proces. Chorobami napadené části rostlin viz. text níže v části Materiály podmínečně vhodné na kompostování. 9

10 Rostliny s vyzrálými semeny a rozmnožujícími se kořenovou soustavou viz. text níže v části Materiály podmínečně vhodné na kompostování. 3.1 Suroviny bohaté na živiny ( dusíkaté ) Zelené, šťavnaté a měkké materiály (tráva, bioodpad z domácností, hnůj...) mají zpravidla vysoký obsah dusíku (N). Tento materiál se v kompostovací zakládce rozkládá rychleji jako materiál s vysokým obsahem uhlíku (C). Materiály bohaté na živiny se kvůli své struktuře dají pouze těžko skladovat. Důležité je smíchat je s látkami, které dávají zakládce strukturu, abychom zabezpečili v kompostovací zakládce dostatečné množství kyslíku a předešli tak hnilobě a zápachu. Tabulka 1.: Příklad surovin bohatých na živiny a způsob jejich úpravy. Suroviny Surový kuchyňský odpad (zbytky z čištění ovoce a zeleniny...) Zbytky vařených jídel Káva a čaj Slupky a banánů Zhnilé ovoce Hrnkové květiny citrusů Posklizňové zbytky z pěstování rostlin Mladá vypletá tráva Čerstvě tráva posečená Dozrálé rostliny s dlouhými stonky Hnůj, trus, výkaly Výlisky z ovoce Peří, surová vlna, vlasy Úprava V případě potřeby zmenšit. Rychle zpracovat smíchat s materiálem dodávajícím strukturu. Rychle zpracovat. V případě potřeby zmenšit. Ne jídla z masa, mléka a ryb. Používat pouze v malých množstvích. Smíchat s hrubým a savým materiálem nebo hlínou. Zahrabat hlouběji do kompostu. I s filtrovým papírem a sáčky. Posekat a smíchat s ostatním materiálem. Zahrabat hlouběji do kompostu. Smíchat se suchým a savým materiálem, případně i s vápenatou látkou. Zahrabat hlouběji do kompostu. V případě potřeby zmenšit. Rozdrtit hroudy hlíny a kořene. Když je potřeba tak zmenšit. V případě výskytu chorob smíchat s vápenatou látkou. V případě potřeby zmenšit. Trávu s vyzrálými semeny a kořenovou trávou zapařit nebo zakvasit. Rychle zpracovat. Důkladně smíchat s hrubým uhlíkatým materiálem udržující strukturu. Zmenšit. S vyzrálými semeny zapařit nebo zakvasit. Pouze ze zvířat, které nekonzumují maso (hygiena!). Míchejte s uhlíkatými látkami zabezpečujícími strukturu. Pozor čerstvý hnůj nesmíchat s vápenatou látkou. Podrtit a důkladně smíchat s hrubým uhlíkatým materiálem udržujícím strukturu. Zahrabat hlouběji do kompostu. Navlhčit a smíchat s ostatním materiálem. 10

11 Obr č. 7. Dusíkaté (Zelené, šťavnaté a měkké) materiály 3.2 Suroviny chudé na živiny ( uhlíkaté ) Hnědé, suché a tvrdé materiály, které mají většinou vysoký obsah uhlíku, mění svoji strukturu během procesu rozkladu pouze velmi pomalu a proto zaručují udržení dutin na zásobování kompostu vzduchem. V suchém stavu se dají bez problémů skladovat. Proto je dobré v čase jejich hojného výskytu obstarat si zásoby na celý rok. Tabulka 2.: Příklad survin chudých na živiny a způsob jejich úpravy. Suroviny Listí Dřevo, větve, kůra Piliny a hobliny Sláma Papírové kapesníčky Ořechové skořápky, pecky Papír Úprava Na podzim rozsekat sekačkou a nechat trochu obeschnout, aby se nelepily. Vhodné předkompostovat nebo nechat přes zimu na zemi vystavené vlivu počasí. Chorobou napadené listí smíchat s vápenatou látkou. Velké kusy smíchat. Uskladnit a postupně přimíchávat k dusíkatým a vlhkým materiálům. Slouží na udržení struktury. Používat pouze dřevěné, chemicky neošetřené (ne dřevotřísku). Smíchat s dusíkatou látkou. V případě potřeby zmenšit. Používat na přimíchávání k měkkým, vlhkým (dusíkatým) materiálům. Slouží na udržení struktury a snížení vlhkosti v zakládce. Důkladně navlhčit a přidat dusíkaté látky. Skořápky podrtit. Slouží na udržení struktury. Patří přednostně do sběru, roztrhaný na co nejmenší kousky a navlhčený v malých množstvích se dá kompostovat. Míchat s dusíkatými materiály. 11

12 3.3 Suroviny bohaté na minerály Obr. č. 8: Uhlíkaté (Hnědé, suché a tvrdé) materiály Tabulka 3.: Příklad surovin bohatých na minerály a způsob jejich úpravy. Suroviny Skořápky z vajec Popel z dřeva (neošetřeného) Úprava Podrtit - ne příliš moc. Pouze z chemicky neošetřeného dřeva. Obsahuje vysoký obsah Ca a K. Ne příliš (pro obsah těžkých kovů) max. 1-2 l / m³. 3.4 Kompostovací přísady Tabulka 4.: Příklad kompostovacích přísad, způsob jejich využití a doporučeného dávkování. Látka Použití / účinek Množství Horninové moučky Bentonit (kaolinit, ledax-it) Rohovinová moučka / piliny 12 Obohacují kompost minerálními látkami (Si, Ca...), podporují proces rozkladu, vážou dusík a zápach. Podporují vytváření jílovo-humusových komplexů. Tato jílová moučka se používá především při lehkých půdách. Přidává se při jednostranném složení východiskových látek (bohatých na uhlík). Dodává dusík. 2-3 kg/m³ až 5 kg/m³ až 5 kg/m³ Výluh z rostlin Podle druhu rostlin je dodavatelem draslíku a dusíku l/m³ Startéry pro kompostování Vyzrálý kompost Obsahují směs vhodných mikroorganizmů a enzymů. Urychlují začátek rozkladu. Při dobré surovinové skladbě nejsou nutné. Dají se nahradit zralým kompostem nebo zeminou. Obsahuje všechny potřebné mikroorganizmy, působí jako startér. Stačí když použijete část, která zůstane při přesívání. Podle návodu l/m³

13 Popel z dřeva Vápenaté látky Obsahuje draslík, používat pouze z chemicky neošetřovaného dřeva. Používají se v oblastech s kyselou půdou, při kompostování listí, rašeliny, stromové kůry, pilin, nahnilých jablek nebo rostlin napadených nějakou chorobou. Neměla by přijít do styku s čerstvým hnojem nebo trusem. Při reakci dochází ke ztrátám dusíku ve formě čpavku. Rozlišujeme: Mletý vápenec - obsahuje vápník v uhličitanové formě, který je univerzální; Dolomitický vápenec - obsahuje i hořčík; Mleté vápno - oxid vápenatý - vhodný pro komposty určené pro těžší půdy: - na zvýšení ph při kompostování kyselých materiálů - pro kompostování zbytků rostlin napadených některou chorobou - do kompostu používaných na kyselé půdy do 1 kg/m³ kg/m³ 30 kg/m³ 3 kg/m³ 3.5 Uskladnění surovin Základním předpokladem pro dobrý rozklad je vyvážené míchání materiálů. Uhlíkaté odpady (listí, dřevní hmota, seno, sláma...), které vznikají sezónně, ale které potřebujeme používat během celého roku, musíme skladovat tak, aby byly připravené na použití a daly se potom smíchat s neskladovatelným materiálem, jako např. kuchyňské odpady nebo posekaná tráva. Pro správné skladování surovin určených pro zakládání kompostů platí několik zásad: skladovat jednotlivé suroviny odděleně podle druhu, skladovat suroviny s nízkou vlhkostí max. do 40%, suroviny s poměrem C : N do 30 : 1 a vlhkostí nad 40% (dusíkaté suroviny tráva, kuchyňský bioodpad...), pokud to je možné neskladovat, ale hned je založit do kompostu. 4 Kompostovací proces základní pravidla, fáze, monitoring, principy Umění řízení rozkladu tedy spočívá v tom, abychom v kompostu zabezpečili aerobní proces (hlavně v počátečních fázích). Anaerobní procesy nevedou k úplnému odbourávání. 4.1 Proces kompostování probíhá ve dvou fázích I. Fáze rozkladu 13

14 odbourávaní (hygienizace) Mikrobiologickou činností probíhá rozklad v prvních dnech velmi rychle. Teplota může dosáhnout (v závislosti na vstupních materiálech) až 70 C. Lehko odbouratelné makromolekuly, jak bílkoviny a škrob, podporují rozmnožování a činnost bakterií. Jejich látkovou výměnou vzniká teplo. Jednoduché molekuly, které vznikly rozkladem makromolekul, odcházejí z kompostu jako plyny nebo ve výluhu nebo jsou využité pro tvorbu buněk mikroorganizmů či humusových látek (v dalších fázích). Při dodržování základních zásad kompostování zůstává převážná většina živin v kompostu. Po 3-6 týdnech tyto odbourávací bakterie odumírají a slouží dalším mikroorganizmům a houbám jako potrava. Teplota postupně klesá. přestavba Těžko odbouratelné látky (krystalická celulóza a lignin) jsou rozkládané houbami. Mikrobiologická činnost ustupuje. Při procesech přestavby bílkovinného materiálu se uvolňuje amoniak. Nastupuje tvorba dusičnanů. Teplota se pohybuje mezi C. Fáze výstavby Nastupuje tvorba humusových látek a hromadné rozmnožování malých živočichů jako roztočů, chvostoskoků, hlístic, které brzdí růst hub. Přichází i některé druhy žížal, nejvíce Eisenia foetida, zodpovědné za tvorbu stabilních hrudek nebo koprolytů, což jsou žížalí výkaly, které mají skvělé hnojivové a fytosanitární vlastnosti. Teplota klesá pod 40 C. II. Fáze stabilizace a dozrávání Přechod do poslední fáze je plynulý. Tvorba humusu a mineralizace končí. Kompostovací žížaly opouštějí kompostovací kupu. Vzniklý zralý kompost obsahuje dlouhodobě vázané živiny a přispívá k vylepšení půdy. Humusové látky mu dávají tmavohnědou barvu. Lehká a hrudkovitá struktura napovídá o dokončeném procese rozkladu. Teplota zůstává pod 30 C a koreluje s teplotou okolí. 4.2 Monitoring kompostovacího procesu Teplota Průběh teplot je základním ukazatelem kompostrovacího procesu. Vyšší teploty (55-70 C) jsou vhodné na hygienizaci. Dohled nad průběhem teploty rozkladu pomáhá rychle rozpoznat možné poruchy procesu Kompostování. Když po založení kompostu teplota nestoupá, nebo po předcházejícím vzestupu teploty nastává výrazný pokles, jsou podmínky pro mikroorganizmy nepříznivé. Příčina může byt především: - ve špatné surovinové skladbě, - v nadměrné nebo nízké vlhkosti materiálu, - v nízkém obsahu kyslíku v kompostu, špatná struktura zakládky a pod. 14

15 Kontrolování průběhu teploty v kompostišti je nejjednodušším ukazatelem správného průběhu rozkladného procesu a proto jeho měření a evidence patří mezi základní podmínky kontroly procesu kompostování. Na měření potřebujeme vpichový teploměr s rozsahem do cca 100 C dlouhým bodcem. Teploměr vpichneme kolmo do kompostu minimálně do hloubky 0,5 m (v závislosti od velikosti hromady to může být v rozmezí od 0,5 m až do 1 m), protože v povrchových zónách je teplota podstatně nižší jak v jádře. Abychom dosáhli stejný stupeň rozkladu ve všech zónách kompostu, musíme kompost čas od času přehodit - provzdušnit, čím dosáhneme promíchávání materiálu. Časové intervaly měření teploty: - do 14. dne od založení zakládky každý den - od 14. dne do ukončení kompostovacího procesu 1x za 2-4 dny Obr.č. 9 : Zapichovací digitální teploměr Orientační zkouška vlhkosti: Vlhkost se dá zjistit jednoduchým způsobem: hrst kompostovacího materiálu se stiskne v ruce, přičemž by se mezi prsty mělo objevit jen několik kapek tekutiny. Po otevření ruky by měl materiál zůstat pohromadě. Pokud vyteče příliš vody, je kompost převlhčený a musíme do něho přidat suchý hrubší materiál. Pokud se mezi prsty kapky neobjeví a po otevření ruky se materiál rozsype, můžeme konstatovat, že kompost je suchý a musíme ho dovlhčit. 15

16 Obr.č.10. Správně provedená orientační zkouška vlhkosti (pěstní zkouška) Kompostovaný materiál se správnou vlhkostí Příliš suchý kompostovaný materiál 16

17 Příliš vlhký kompostovaný materiál 4.3 Čtyři základní pravidla správného kompostování Na to, aby proces kompostování proběhl úspěšně, je potřeba vytvořit optimální podmínky pro činnost a rozvoj mikroorganizmů a půdních organizmů, které se na kompostování podílí. K tomu musíme při kompostování dodržet čtyři základní pravidla: 1. Správná velikost kompostovaného materiálu Materiál biologický odpad, který jsme nasbírali, musíme před smícháním do kompostu upravit na správnou velikost. Ta závisí od materiálu, který jdeme kompostovat. Největší problémy jsou s těžko rozložitelnými materiály (uhlíkatými) dřevo, stonky starších rostlin, tvrdší části zeleniny, sláma... Jejich velikost by neměla přesáhnout velikost palce na ruce. Měkké šťavnaté materiály (dusíkaté), které jsou lehko rozložitelné, není potřebné zmenšovat. Úpravu velikosti materiálu, který chceme kompostovat, můžeme udělat sekáním, lámáním, stříháním... Ideální by bylo tyto materiály podrtit na drtičce. Platí, že čím jsou menší částice, které chceme kompostovat, tím se nám rychleji zkompostují. Drcením materiálu totiž zvětšujeme plochu, na kterou mohou mikroorganizmy a půdní organizmy působit. Rovněž nám menší velikost částic pomůže i při manipulaci s kompostem (např. překopávání). Velikost jednotlivých částic v zakládce má však vliv i na ostatní základní podmínky, které musíme dodržet (viz. níže). 17

18 18 Obr.č.11: Optimální velikost dřevní štěpky v porovnání s mobilním telefonem 2. Správná surovinová skladba Do kompostovací zakládky bychom neměli dávat materiál jen tak bezhlavě. Každý materiál má totiž jiné vlastnosti. Pro nás je teď důležitý hlavně poměr uhlíku a dusíku (C:N). Platí, že dusíkaté látky (hnůj, trus, pokosená tráva, kuchyňský bioodpad, posbírané zbytky ze zahrady...) jsou většinou měkké, šťavnaté a zelené; musíme je míchat s uhlíkatými (dřevní štěpka, piliny, hobliny, listí, sláma, papír...), které jsou většinou tvrdé, hnědé, suché. Když budete kompostovat zahradní odpad se zbytky z kuchyně, měli byste se přiblížit ke správné surovinové skladbě. Optimální poměr C:N v kompostovací zakládce je 30 35:1 v prospěch uhlíku (viz. tab. č.1). Důležité je, aby se tyto odpady opravdu míchali a neukládali ve vrstvách. Jestliže uhlíkaté materiály vznikají na zahradě většinou v jiném období jako dusíkaté, musíme si je upravené uskladnit (viz. kapitola - Kompostovací suroviny a jejich úprava). Tab.5: Poměr C : N v různých kompostovatelných materiálech (průměr naměřených hodnot). Dusíkaté suroviny C : N Uhlíkaté suroviny C : N Pokosená tráva 20 : 1 Dřevní štěpka 145 : 1 Odpad ze zeleniny 20 : 1 Odřezky z keřů 125 : 1 Tráva (mladé rostliny) 23 : 1 Sláma obilovin 94 : 1 Bioodpad z domácnosti 25 : 1 Stařina z luk 50 : 1 Koňský hnůj 25 : 1 Listy ovocných stromů 38 : 1 Ovčí hnůj 17 : 1 Listy lesních stromů 50 : 1 Hovězí hnůj 20 : 1 Hrabanka jehličnanů 65 : 1 Drůbeží trus 10 : 1 Výlisky z ovoce 50 :1 Sláma strukovin 32 : 1 Bramborová nať 60 : 1 Ornice 20 : 1 Kukuřičné stonky 90 : 1

19 3. Dostatečný přístup vzduchu strukturnost surovin Kompostování je aerobní proces za přístupu kyslíku. Proto se musíme v maximální míře snažit zabezpečit dostatečné provzdušnění kompostovací zakládky. Výše bylo napsáno, že čím menší částice do kompostu dáváme, tím se nám dřív zkompostují. Platí však i toto pravidlo, že čím jsou menší částice, tím je míň dutinek v zakládce, kde se může udržet vzduch. Bez něho však kompost jen hnije a zapáchá. Proto je potřebné udělat kompromis a odhadnout optimální strukturu materiálu. Základní činností jak zabezpečit dostatek vzduchu v kompostovišti je jeho překopávání. To můžeme udělat ručním nářadím (vidle a lopaty) nebo pomocí mechanizace (frézové překopávače, čelní nakladače...). Překopávat by se mělo minimálně 1-2x do roku. Ideální je sledovat, co se děje v kompostu a překopávat vždy, když: - začne kompost zapáchat, - když poklesne v kompostu teplota pod teplotu okolí (platí to mimo zimního období) - když vystoupí teplota nad 70 C Platí, že časté překopávání urychlí rozklad. Práci si můžete ulehčit, jak při zakládání kompostu na dně zásobníku uděláte tzv. drenážní vrstvu z větších (o délce cca 20 cm), hrubších (o průměru cca 2-5 cm) větví. Do něj potom vpíchněte několik (podle velikosti zásobníku, ideálně 4-5 ks) perforovaných trubek, které budou mírně přesahovat úroveň zásobníku. Až potom do zásobníku začneme ukládat bioodpad. Tento systém vám zabezpečí dostatečné provětrání kompostu. Pokud nemáme k dispozici perforované trubky, můžeme použít např. dřevěné kůly, které po naplnění zásobníku z kompostu vytáhneme, čím zabezpečíme proudění vzduchu (komínový efekt). Čím víc umožníme přístup vzduchu do zakládky, tím méně ji musíme překopávat. Výhodou překopávek oproti aeraci je promíchání všech složek kompostů, takže se minimalizuje teplotní i vlhkostní nehomogenita, která je běžná při aeraci. Platí, že časté překopávání urychlí rozklad. 4. Dostatečná vlhkost Správná vlhkost je nevyhnutelným požadavkem správného kompostování. Když má kompost nedostatek vlhkosti, proces se zpomaluje nebo až zastavuje. Jakmile je vlhkost nadměrná, dochází k nežádoucímu hnilobnému procesu, někdy až k zkysnutí kompostu, což se projeví zápachem. Správná vlhkost úzce souvisí s předcházejícími podmínkami. Čím je hrubší struktura materiálů v zakládce, tím může obsahovat vyšší vlhkost, ale tím i déle trvá rozkladný proces. Čím je v kompostě víc vody, tím je v něm méně vzduchu (voda vytlačuje vzduch z dutinek). Promočení kompostu v čase dlouhotrvajících dešťů, ale i vysušení v čase teplých slunečních nebo větrných dní můžeme zabránit vybudováním stříšky nad kompostovacím zásobníkem, přikrytím kompostu geotextílií nebo vysazením např. tykve na kompost, která svými velkými listy bude ochraňovat kompost před nepříznivým počasí. Geotextílii si můžete zakoupit ve stavebninách. Používá se jako podkladová (měkká) vrstva pod plastové izolace (např. při výstavbě skládek nebo 19

20 jezírek). Je vyrobená z plastových vláken a je vzhledově podobná filcu. Geotextílie propouští vzduch, když se nasákne vodou, tak ji nepustí dál do kompostu. Zmenšování objemu Během rozkladu ztrácí kompostovací kupa váhu a objem. Tyto ztráty jsou dost velké a závisí od použitého materiálu. Např. při vysokém podílu travní hmoty z posečeného trávníku s vysokým obsahem vody, je ztráta hmotnosti podstatně vyšší než při kompostování zahradních odpadů. Ztráta objemu kolísá mezi %. Kolísání objemu zakládjy je znakem pokračujícího rozkladu. Z 1 m³ zahradního odpadu zůstane po šesti měsících ještě asi 0,7 m³. Po dalších 3-4 měsících klesne objem na 0,6 m³. 4.4 Princip kompostování za tepla (nad 50 C) Kompostováním za tepla dochází k biochemické a technické hygienizaci. Semena trav se většinou zničí, taktéž antibiotika a choroboplodné zárodky odumírají. Při této hygienizaci nehraje důležitou úlohu pouze tvorba vysoké teploty, ale i aktinomycety a mikroorganizmy, především jejich produkty látkové výměny. Aby se dosáhla dostatečná teplota, měl by se minimálně 1 m2 surovin. Teplotních fáze záleží na účelu kompostování a na legislativních požadavcích jednotlivých států. Vliv teplot na procesy kompostování je možné přibližně znázornit takto: > 55 C hygienizace C - optimum pro biodegradaci C - zvýšení mikrobiální diverzity 4.5 Princip studeného kompostování Také při komunitním kompostování se někdy nasbírá jen málo materiálu najednou. Tzv. rostoucí kompost, na který se postupně vrství malé množství (často jen několik litrů bioodpadu), nemůže vyvinout velké teplo, protože činnost bakterií je nedostatečná. Při dostatku kyslíku a vlhkosti rozklad nastane tzv. studenou cestou. Ošetřování takového kompostu se neliší od jiných. Při studeném kompostování většinou chybí fáze hygienizace dosažení hygienizačních teplot. Proto se nedoporučuje do takového kompostu dávat chorobami napadené rostliny a rostliny s vyzrálými semeny, bez předcházející úpravy (viz. Kompostovací suroviny a jejich úprava) jako i kuchyňské bioodpady, které obsahují zbytky živočišných potravin. 20

21 5 Techniky, nářadí a pomůcky Pro zabezpečení správných podmínek kompostovacího procesu (správná velikost materiálu, dostatečná aerace...) jako i finální úpravy hotového produktu - kompostu, je potřebné zajistit pro naše komunitní kompostoviště / kompostárnu vhodnou techniku, nářadí a různé pomůcky, které se k tomu účelu používají. Jejich výběr záleží namnožství a druhů zpracovávaných materiálů, ale i vybrané technologie kompostování. Ne pro každou technologii je vhodná stejná technika nebo nářadí. Proto je výběr techniky nejlepší přizpůsobit k jednotlivým technologickým krokům, které jsou potřebné uskutečnit pro vybranou technologii. Tabulka 6.: Přehled technologických operací a potřebné techniky / nářadí na její vykonání Technologická operace Úprava surovin Manipulace s materiálem a tvorba zakládek Provzdušňování a promíchávání kompostovaného materiálu Potřebná technika / nářadí / pomůcka Menší formy Větší formy Pilka, sekera, mačeta, sekačka, hobby drtiče / štěpkovače Lopata, vidle, vozík Profesionální drtič / štěpkovač Čelní nakladač Lopata, vidle Čelní nakladač, překopávač, systémy nucené aerace Prosívaní hotového kompostu Ruční (síto) Vibrační síto, rotační prosívač kompostu Zvlhčování kompost. materiálu Kbelík, konev, čerpadlo s hadicí Čerpadlo z hadicí, cisterna Kontrola kompost. procesu Teploměr Teploměr 5.1 Úprava surovin drtiče a štěpkovače Abychom co nejvíc zefektivnili a urychlili proces rozkladu při kompostování, je vhodné a často i nevyhnutné větší, tvrdší části biologických odpadů (po ořezu dřevní hmoty z městské zeleně, okrasných zahrad, sadů, vinic, ale i zbytků z pěstování zeleniny a květin) upravit v drtičích a štěpkovačích. V těchto strojích se výrazně zmenšuje jejich objem a vytváří se zhomogenizovaná hmota, vhodná na kompostování nebo mulčování. Požadovaná velikost částic je daná charakterem surovin. Drtiče jsou stroje určené na drcení dřevní hmoty. Na surovinu působí pracovní ostří, úderem nebo tlakem, přičemž dochází ve větší míře k jeho lámání, štěpení, popřípadě rozemletí na menší části. Na zabezpečení vyrovnaných velikostí jednotlivých podrcených částic může být drtič doplněný o rošt / síto. 21

22 Štěpkovače jsou stroje určené k beztřískovému dělení dřeva napříč nebo podél jeho vláken. Výsledkem je štěpka různé, námi požadované velikosti, která se může použít kromě kompostování i na mulčování a energetické využití. Obr.č. 12: Štěpkovače větví 5.2 Překopávače Jednou z dalších základních podmínek správného kompostování je zabezpečení dostatečného provzdušnění a homogenizace kompostovaného materiálu. Na tento účel se při kompostování v pásových hromadách používají nejrůznější specializované stroje - překopávače. Operace překopávání při kompostování zajišťuje: a) tvorbu zakládky a její formování do požadovaného tvaru, b) promíchání zakládky tak, aby její příčný průřez obsahoval všechny složky materiálové skladby, c) zkypření zakládky tak, aby byl zajištěný přívod dostatečného množství kyslíku a byla zamezená tvorba anaerobních zón, d) promíchání zakládky tak, aby byl v celé zakládce zabezpečený rovnoměrný rozklad, Obr.č.13 : Překopávač kompostu v agregaci s čelním nakladačem 22

23 5.3 Prosévače Proséváním oddělujeme nerozložitelné příměsi a pomaleji se rozkládající materiály od hotového kompostu. Takto získáme z hotového kompostu jednotný produkt s požadovanou zrnitostí. Částice pod 40 mm slouží hlavně na mulčování. Největší podíl mají částice pod 25 mm a 15 mm, které mají velké využití v zahradnictví a v krajinotvorbě. Částice zůstávající v sítu se po odstranění nerozložitelných příměsí a po dalším případném podrcení dávají jako očkovací základ do nových zakládek. Kompost při prosévání by měl mít obsah vody 35 až 40%. Vyšší obsah vody je příčinou ucpávání ok. Naopak příliš suchý kompost způsobuje silný vývoj prachu při přesívání. Existuje velké množství nejrůznějších strojů, které se na první pohled zdají stejné, konzultujte jejich koupi vždy s odborníkem. Ne vždy musí být tím odborníkem prodejce stroje. Obr.č. 14: Ruční síto pro prosévání kompostu (vyrobeno z bubnu staré pračky) 6 Problémy a odstraňování chyb Někdy se nám při kompostování stane, že rozklad neprobíhá podle našich představ, nebo legislativních požadavků. Tehdy je jako jediné řešení kupu obrátit - přehodit. Každé obrácení zvyšuje aktivitu bakterií, teplotu a tím urychluje rozklad. Při obracení by jsme měli sledovat zápach a vlhkost. Zároveň se dají provést případné korektury. Uvedeme si několik nejčastějších chyb, které se mohou při kompostování vyskytnout. 23

24 6.1 Vysušování Během letních dní nebo při kompostování za tepla, dochází ke zvýšení vypařování vody z kompostovací zakládky. Čím je vyšší teplota, tím je větší ztráta vody. Při nízké vlhkosti dochází k výraznému zpomalení, v některých případech až téměř k zastavení rozkladného procesu. Tomu můžete předejít pravidelnou kontrolou vlhkosti. Odpařování snížíme také umístěním kompostovací zakládky do stínu a jeho zakrytím např. kompostovací textílií, stříškou... Charakteristickým znakem pro suchý kompost je sivo bílý plísňový povlak a houbovitý zápach materiálu. Korektura: Za přidání tekutiny (rostlinný výluh, voda) nebo čerstvého zeleného materiálu (např. posekaný trávník) kompost promíchat. Kompostovací zakládka by měla být stejně vlhká v celém svém průřezu. 6.2 Přemočení zakládky kompostu Obr.č. 15: Vlhčení kompostu Přemočený kompost se lehko pozná podle nepříjemného zápachu. Velmi mnoho vlhkosti a zároveň nedostatek strukturního materiálu a dutin vede k absenci vzduchu v kompostu, což způsobuje vznik hniloby a zápachu. Tento problém vzniká ze dvou důvodů. Když do kompostu dáme velké množství vlhkého materiálu (např. odpad ze zeleniny a ovoce, čerstvě pokosená tráva) nebo v čase dlouhotrvajících dešťů. Korektura: Kompost promíchat (obrátit) a přidat suchý materiál hrubší struktury nebo savý materiál (sláma, piliny, posekané dřevo). Také čerstvý kompost nebo zemina dokáže vázat vlhkost a zápach. Kompost během silných dešťů je vhodné přikrýt stříškou nebo kompostovací textílií. 24

25 6.3 Nepříjemný zápach Při nedostatku kyslíku probíhá v kompostu anaerobní rozkladný proces, při kterém vznikají různé zapáchající látky. Zápach může vzniknout už při dlouhém skladování a slabém provzdušňování materiálu s vysokou vlhkostí jako i při skladování čerstvě posekané trávy. Proto musíme biologické odpady s jemnou strukturou, vysokou vlhkostí, jako i vysokým obsahem dusíku (měkké, zelené a šťavnaté suroviny), co nejrychleji uložit na kompostoviště a smíchat ho se strukturním materiálem, který se těžce rozkládá (tvrdé, hnědé a suché suroviny), jako jsou například sláma, upravené dřevní odpady (hobliny, štěpka...). Kompost je vhodné zakrývat např. kompostovací textilií, která umožňuje přístup kyslíku k materiálu, ale zabraňuje pronikání nadměrného množství vody v čase dlouhotrvajících dešťů. 6.4 Nedostatečná teplota Dosažením teploty 50 až 70 C, která je nevyhnutelná dostatečnou hygienizací některých druhů bioodpadu, můžeme dosáhnout pouze tehdy, když kompostujeme minimálně 1m 3 čerstvého bioodpadu. Může se stát, že i při dostatku materiálu nám teplota nevystoupí na požadovanou hodnotu, nebo po počátečním nárůstu nám teplota rychle klesne. Tehdy musíme kompost přehodit (provzdušnění), zkontrolovat vlhkost, popřípadě přidat dusíkatý materiál (např. čerstvě pokosenou trávu, kuchyňský bioodpad, hnůj...). Další možností je přidat očkovací kompost, kvalitní zahradní zeminu, rostlinný výluh nebo mikrobiologický startér a tím se může zvýšit činnost bakterií a tím také teplota kompostovací kupy. 6.5 Přesakující voda Když kompostovaný materiál už nedokáže absorbovat víc vlhkosti (např. z dlouho trvajících srážek, nadměrné zvlhčování), začíná voda přesakovat z kompostu. S přesakující vodou se ztrácí z kompostu i důležité živiny. Nedostatek živin v kompostu může být problém při pěstování rostlin. Za závažnější problém je považované riziko kontaminace podzemních a povrchových vod. To platí hlavně při kompostování většího množství dusíkatých materiálů. Zabránit tomu můžeme tak, že kompostovaný materiál budeme zakrývat kompostovací textílií / stříškou nebo ho kompostovat na zastřešených plochách a tím ho chránit před nadměrnými dešťovými a sněhovými srážkami. 6.6 Problematičtí živočichové v kompostu Nevhodné kompostování některých druhů odpadů může přilákat škodlivý a dotíravý hmyz, ale i hlodavce. To způsobuje zvýšení rizika výskytu chorob a patogenních mikroorganizmů přenosných na člověka. Proto je potřeba zabránit šíření těchto nežádoucích příživníků. Potkani 25

26 Potkani se vyskytují téměř všude tam, kde mají dostatek vhodné potravy. Tito hlodavci se živí převážně živočišnými bílkovinami, příležitostně i obilím a chlebem. Upřednostňují proto místa kde se chovají hospodářská zvířata, odpadové kanály a skládky odpadu... Pokud nechcete do kompostu přilákat potkany, neměli by jsme proto do něj dávat odpady, kterými se živí, např. zbytky jídel (těstoviny, masové výrobky, mléčné výrobky, ryby, tuk, kosti, vajíčka, chléb). Tyto zbytky můžeme ukládat jen do uzavřených kompostovacích zásobníků, které nemají větrací otvory větší jak 1,5 cm. Slimáci V zahradě jsou to nevítaní živočichové, ale v kompostu jsou zpočátku užiteční, protože pomáhají rozkládat především měkký a vlhký odpad. Když už v zahradě máme problém se slimáky (přitahují je čerstvé kuchyňské odpady), neměl by kompost stát ve stínu. V případě nedostatku potravy na kompostovišti slimáci přelézají na květinové nebo zeleninové záhony nebo na sklonku léta nakladou do kompostu vajíčka. Vajíčka se tak mohou s kompostem dostat na záhony. Zabránit tomu můžeme kompostováním s vyššími teplotami, tzv. kompostování za tepla. Když na podzim zjistíme, že v kompostu máme vajíčka, můžeme je zničit tak, že do kompostu během přehazování přimícháme čerstvě posekanou trávu, čímž zvýšíme jeho teplotu. Zahradní odpady nasbírané přes léto by se měly navrstvit do zakládky až po kladení vajíček v září. Materiál ze zimy by se měl navrstvit v květnu. Po přesátí skladujeme kompost v otevřených nádobách nebo v sáčcích. Zralý kompost, který skladujeme venku, může slimák použít na kladení vajíček. Vajíčka jsou ale dostatečně velká, takže se dají zpozorovat (malé kupky bílých kuliček, průměr asi 3 4 cm). Mouchy Mouchy jsou nejenom dotěrný hmyz, ale jejich přítomnost v blízkosti lidských obydlí je nežádoucí i z hygienického hlediska. Jejich způsob života zapříčiňuje, že mohou být přenášečem nakažlivých chorob, vajíček parazitických červů nebo různých patogenních mikroorganizmů. Výskytu much v kompostu můžeme zabránit tím, že mouchám neposkytujeme v kompostu potravu. Proto se doporučuje alespoň v období od dubna do září kuchyňský odpad, zbytky ovoce a zeleniny nebo výkaly hospodářských zvířat na kompostu zakrýt zeminou či hotovým kompostem nebo zahrabávat tento odpad do hlubších vrstev kompostu. Vinné mušky Vinné mušky mají rádi především kuchyňský odpad a nahnilé ovoce. Při teplém počasí a bezvětří se cítí dobře a rozmnožují se velmi rychle. Možnosti odstranění: - posypat nasbíraný materiál kamennou moučkou, půdou, vyzrálým kompostem... - v nádobě vytvořit průvan (víko kompostovací nádoby necháme pootevřené), - umístíme zásobník pod listnatým stromem, kde zásobník nepotřebuje kryt a materiál zůstává na větru, 26

27 - čerstvé kuchyňské odpady smíchat se suchým, uhlíkatým materiálem a zahrabat ho minimálně cm pod povrch kompostovací kupy Jiní živočichové V kompostovací zakládce nebo v její blízkosti se sporadicky mohou vyskytovat i jiné druhy živočichů. Mohou to být různí hlodavci a ježci, kteří si v kompostu hledají úkryt a v některých případech i potravu. Ve většině případech stačí zvýšená aktivita s kompostem (jeho přehození, polívání) na to, abychom je odplašili. Je dobré si uvědomit, že většina z těchto zvířat je pro naši zahradu užitečná, protože se živí hmyzem, larvami, slimáky... V případě nežádoucího výskytu psů a koček na kompostu je potřeba kompost zabezpečit tak, aby se k němu tyto zvířata nedostali, nebo odstranit zdroj jejich zájmu. Tím může být např. kuchyňský odpad (zbytky vařené stravy, kosti, mléčné výrobky...). Jejich pohyb v blízkosti kompostoviště nám může být v některých případech užitečný, protože dokáží odplašit jiné druhy živočichů, jako jsou např. myši a potkani. 7 Kvalita a používání kompostu Rychlost vzniku kompostu je závislá od kvality surovinové skladby a dodržování základních podmínek kompostování. V praxi je možné vyrobit kompost v rozmezí od 3 měsíců do 2 let od založení kompostu Monitoring kvality kompostu Jednoduchou a dostatečně výpovědnou metodou na zjištění kvality kompostu je test klíčivosti (test fytotoxicity): Mělkou misku naplníme prosátým kompostem a dobře ho navlhčíme. Do kompostu vysejeme semínka (používají se rychlo klíčící semena řeřichy nebo fazole), přitlačíme je a zakryjeme fólií, aby se pod ní udržela vlhkost. Pokud po 3 až 4 dnech většina semen vyklíči, kompost už neobsahuje žádné látky škodlivé pro rostliny a můžeme ho použít. Intenzivně zelené klíční lístky svědčí o vyzrálém kompostu, zatímco žluté nebo hnědé lístky o surovém humusu. Pokud vyklíčí jen málo semen, musí se substrát podrobit ještě dalšímu rozkladu, než bude vhodný na použití. Čím jednostrannější je kompostovaný materiál, tím horší jsou výsledky klíčivosti a to i při úplně zralém kompostu. V kompostu z různorodého promíchavaného materiálu se rostlinám daří nejlépe. Obsahové složení kompostu závisí od východiskového materiálu. Vyzrálý kompost je hnědé až tmavohnědé barvy, drobné struktury, nezapáchá, ale voní po houbách, je to vysoko stabilní hnojivo, což znamená, že živiny v něm obsažené jsou do půdy uvolňované jen velmi pomalu, takže nehrozí jejich vyluhování do podzemních vod. 27