Rozvod manželství a jeho příčiny

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Rozvod manželství a jeho příčiny Bakalářská práce Autor: Miroslava Rezová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Josef Mužík Praha Duben 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Rozvod manţelství a jeho příčiny zpracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury. V Břeclavi dne 15. dubna 2010 Miroslava Rezová

3 Děkuji vedoucímu bakalářské práce, JUDr. Josefu Muţíkovi, za cenné rady a připomínky, ochotu a vstřícný přístup.

4 Anotace Předmětem bakalářské práce je rozvod manţelství a jeho příčiny. Cílem je popsat právní úpravu rozvodu manţelství a rozebrat jeho jednotlivé příčiny. Nejprve se budu zabývat pojmem manţelství, jeho vznikem a zánikem. Poté se zaměřím na platnou právní úpravu rozvodu manţelství, rozeberu rozvod sporný, nesporný i ztíţený a ve druhé části se zaměřím na příčiny rozvodu manţelství. Zde budu mj. vycházet i ze statisticky zjištěných dat. Poslední část je věnována budoucnosti, tedy moţnému trendu v rozvodovosti. Annotation The subject of this bachelor thesis is divorce and its causes. The objective is to describe the legal regulation of divorce and analyse its various causes. First, I deal with the concept of marriage, its formation and dissolution. Then I focus on the valid legal regulation of divorce, contested, uncontested and difficult divorce. Secondly, I focus on the causes of divorce. This is, inter alia, based on statistical records. The last part refers to the future, i.e. to potential divorce rate trends.

5 Obsah Úvod Zákonná úprava Manţelství Pojem manţelství Vznik manţelství Neplatnost a neexistence manţelství Zdánlivé manţelství Zánik manţelství Právní úprava rozvodu manţelství Sporný rozvod Nesporný (smluvený) rozvod Tvrdostní klauzule (ztíţený rozvod) Rozvod manţelství s nezletilými dětmi Změna příjmení Řízení o rozvod manţelství Příčiny rozvodu manţelství Rozvodovost z pohledu statistiky Rozvody podle způsobů ukončení manţelství Rozvody podle výsledků řízení a navrhovatele Rozvody podle počtu jednání a nezletilých dětí Rozvody podle příčin rozvratu manţelství Příčiny rozvratu podle věku rozvádějících se manţelů Příčiny rozvratu podle délky trvání manţelství Rozbor konkrétních příčin rozvratu manţelství Rozvrat manţelství z důvodu rozdílnosti povah Rozvrat manţelství z důvodu nevěry Rozvrat manţelství z důvodu alkoholismu a zlého nakládání Rozvrat manţelství z důvodu nezájmu o rodinu Rozvrat manţelství z důvodu neuváţeného sňatku Rozvrat manţelství z důvodů sexuálních neshod Rozvrat manţelství ze zdravotních důvodů

6 Rozvod manţelství a ostatní důvody Rozvod s cizincem Porovnání okresů Trendy rozvodovosti Výsledky Závěr Seznam pouţité literatury Zdroje dat Seznam internetových zdrojů Seznam pouţitých zkratek Seznam pouţitých spisů OS v Břeclavi Seznam grafů Seznam tabulek Přílohy

7 Úvod Vztahy mezi manţely a vztahy v rodině jsou záleţitosti, které se bezprostředně dotýkají kaţdého z nás. Rozvod pak patří k těm nejméně příjemným a často pro mnohé velmi stresujícím událostem v ţivotě, se kterým se těţko vypořádávají či vnitřně srovnávají a jehoţ následky si mnohdy v sobě nesou po zbytek ţivota. Důvod, proč jsem si zvolila toto téma, je profesní i osobní. Jiţ 22 let pracuji u okresního soudu, z toho 10 let jako zapisovatelka na občansko-právním oddělení. Na tomto úseku jsem pracovala ještě před r. 1998, tedy v letech před novelou zákona o rodině č. 91/1998 Sb., kdy soud měl vţdy povinnost zjišťovat příčiny rozvratu manţelství. Osobně jsem byla proto mnohokrát přítomna výslechům účastníků řízení o příčinách rozpadu jejich manţelství. Důvody byly rozmanité, od běţných a banálních aţ po velmi kuriózní a ne vţdy publikovatelné. Cílem mé práce je, kromě rozboru samotného rozvodu manţelství, pokusit se i o rozbor příčin, které vedou k rozvodu manţelství ať uţ jsou na straně ţeny či muţe, či s ohledem na společnost měnící se v průběhu let či desetiletí. Případně si tedy čtenář můţe udělat představu, jakých chyb se vyvarovat nebo se poučit, je-li to ovšem s lidskou povahou slučitelné a moţné. Budu-li se ve své práci zabývat rozvodem manţelství a jeho příčinami, musím se nejdříve zabývat i tím, co nutně předchází samotnému rozvodu manţelství, tedy pojmem manţelství a jeho vznikem, rovněţ také s ohledem na historický vývoj stručně popíši právní úpravu rozvodu manţelství v České republice. Vycházet budu především ze zákona o rodině č. 94/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů, občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 7

8 1. Zákonná úprava Pro přehled zákonné úpravy vzniku a rozvodu manţelství z hlediska historického zde stručněji shrnu významnější novely či zákony ve vztahu k této problematice. Úprava manţelských a rodinných poměrů po konci první světové války a po vzniku ČSR ( ) vycházela z právního řádu Rakousko-uherské monarchie. Recepční norma zákon č. 11/1918 Sb. převzala pro oblast rodinného práva normy rakouské a uherské, jejichţ základem byl Všeobecný občanský zákoník (ABGB) z roku Podle této právní úpravy se manţelství uzavíralo smlouvou obligatorně církevní formou. Zákon č. 320/1919 ze dne zavedl fakultativní církevní sňatek, tedy bylo na vůli snoubenců, zda zvolí sňatek občanský nebo církevní. Novela také formulovala důvody, které umoţňovaly rozluku manţelství. Důvodem rozluky úplného a trvalého zániku manţelství byl rozvrat manţelství a nepřekonatelný odpor. Velká změna nastala , kdy nabyl účinnosti zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném. Manţelství od této právní úpravy vznikalo souhlasným prohlášením manţelů o vstupu do manţelství před příslušným národním výborem. Po takto uzavřeném manţelství bylo povoleno uzavřít i sňatkový náboţenský obřad, který však jiţ nebyl právně významný. O zrušení manţelství rozvodem mohl jeden z manţelů ţádat soud tehdy, nastal-li z důleţitých důvodů mezi manţely hluboký a trvalý rozvrat. Soud svým výrokem mohl poté definitivně zrušit manţelství rozvodem ( 30 zákona č. 265/1949 Sb.), přičemţ zjišťoval vinu na rozvodu. Naopak dle odst. 3 tohoto paragrafu nebylo moţno manţelství zrušit rozvodem v případě, ţádal-li o něj manţel, který rozvrat výlučně zavinil a druhý manţel s rozvodem neprojevil souhlas. Zanedlouho se v praxi projevilo právě toto ustanovení jako nepříliš praktické, neboť manţelství - byť nerozvedená - dále zůstávala nefunkční bylo proto vydáno zákonné opatření č. 61/1955 Předsednictva Národního shromáţdění, které povolilo zrušit manţelství rozvodem i bez souhlasu druhého manţela ve výjimečných případech s ohledem na zájem společnosti, jestliţe manţelé spolu po dlouhou dobu neţili. To napomohlo sladit skutečnost s právním vztahem. Změnou bylo schválení zákona o rodině (dále jen ZOR) dne č. 94/1963 Sb., který nabyl účinnosti Nadále zachoval jako jedinou moţnost obligatorně civilní sňatek, 8

9 naproti tomu úprava majetkových vztahů mezi manţely byla z původního zákona o právu rodinném vyjmuta a nově včleněna do občanského zákoníku. Dle 24 zákona č. 94/1963 Sb. mohl soud manţelství na návrh některého z manţelů rozvést, pokud byly vztahy mezi manţely tak váţně rozvráceny, ţe manţelství jiţ nemohlo plnit svůj společenský účel. Při svém rozhodování byl soud povinen přihlédnout zejména k zájmům nezletilých dětí. Podle 25 ZOR byl soud dále povinen zjistit příčiny, které vedly k rozvratu manţelství a uvést je v odůvodnění rozsudku. Aţ do novely občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) - zákonem č. 49/1973 Sb. s účinností od rozvodovému řízení obligatorně předcházelo tzv. smírčí řízení. Novela smírčí řízení zrušila pro neefektivnost. Po listopadové revoluci v r byl Federálním shromáţděním ČSFR přijat zákon č. 234/1992 Sb. ze dne , jeţ nabyl účinnosti dne Tímto zákonem byla opětovně zavedena moţnost uzavřít manţelství před orgánem církve, čímţ byly oba druhy sňatků právně rovnocenné. Zde mohu z vlastní zkušenosti uvést, ţe i tato nepatrná novela měla za následek podání ţaloby na neplatnost manţelství. Příklad: Snoubenec Roman zařídil uzavření manţelství před církví římsko-katolickou ve Velkých Bílovicích, jeho snoubenka Veronika poté uzavření druhého manţelství u Městského úřadu ve Valticích. To vše se dělo několik týdnů před nabytím účinnosti výše uvedeného zákona, přičemţ samotné obřady jiţ byly naplánovány na datum po nabytí jeho účinnosti. Obecní úřad Velké Bílovice následně po doručení dalšího oddacího listu proto podal u Okresního soudu v Břeclavi ţalobu na neplatnost manţelství. Ţalobě bylo rozsudkem vyhověno a manţelství uzavřené před Městským úřadem ve Valticích prohlášeno za neplatné. Poslední velkou novelou bylo přijetí zákona č. 91/1998 Sb. (ze dne , účinným k ). Základem úpravy zrušení manţelství během ţivota manţelů se stalo ust. 24 odst. 1. Další dvě ustanovení 24 ( 24a a 24b) v sobě zahrnují varianty rozvodu z hlediska dokazování i příčin rozvratu. Zatímco dle dřívější právní úpravy měl soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda manţelství plní svůj společenský účel, novela soudům ukládá pouze brát v úvahu příčiny rozvratu. Současně touto novelou byla nově zavedena i moţnost nesporného (smluveného) rozvodu viz kapitola

10 2. Manželství 2.1. Pojem manželství 1 zákona o rodině č. 94/1963 odst. 1) Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem. odst. 2) Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. Dle shora uvedeného ustanovení je manţelství trvalým společenstvím osob rozdílného pohlaví. Hlavní a nejdůleţitější funkcí je řádná péče a výchova dětí. Vzhledem k nezastupitelnosti společenského významu manţelství, chápeme-li je jako předpoklad zaloţení rodiny, je nutno jej chránit státem, resp. zákonem. Rovněţ je manţelství povaţováno za instituci s dlouhodobě historickou tradicí, která v dřívější době měla velký náboţenský význam (svátost manţelství). Dnes má jako právně uznané spojení muţe a ţeny jistotu s oporou v zákoně. Zákonem jsou také stanoveny podmínky, kdo a za jakých okolností můţe manţelství uzavřít. Manţelství můţe být uzavřeno mezi muţem a ţenou staršími 18-ti let, nezletilý nemůţe manţelství uzavřít. Pouze výjimečně, jsou-li pro to dány důleţité důvody, můţe soud povolit uzavření manţelství nezletilému staršímu 16-ti let ( 13 odst. 1 zákona o rodině). Osoba mladší 16-ti let manţelství uzavřít nemůţe. Rovněţ nemůţe manţelství uzavřít osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům ( 14 zákona o rodině), u osoby stiţené duševní poruchou soud zváţí její zdravotní stav a uzavření manţelství povolí, je-li slučitelné s účelem manţelství. Ten, kdo má zájem uzavřít manţelství, je povinen prokázat, ţe jeho dřívější manţelství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné ( 6 zákona o rodině). Blízcí příbuzní předci, potomci a sourozenci, osoby v příbuzenském poměru na základě osvojení, manţelství uzavřít nemohou ( 12 zákona o rodině). Nejrozšířenějšími formami manţelství je monogamní a polygamní. V naší západoevropské kultuře je povoleno pouze manţelství monogamní, tedy manţelství mezi jedním muţem a jednou ţenou. Novinku do českého právního řádu vnesl zákon č. 115/2006 Sb. s účinností ode dne o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. Jde o institut 10

11 upravující souţití dvojic stejného pohlaví upravuje uzavírání partnerství, podmínky pro jeho zrušení nebo zánik, vzájemné majetko-právní vztahy partnerů, jejich práva a povinnosti vůči sobě navzájem, vůči institucím a státu Vznik manželství 3 zákona o rodině č. 94/1963 odst. 1) Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství, učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci, (dále jen matriční úřad ) nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem. odst. 2) Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků. Samotnému uzavření manţelství musí předcházet prohlášení snoubenců, ţe jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manţelství, ţe znají navzájem svůj zdravotní stav, zváţili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manţelství. To vše včetně souhlasného prohlášení o budoucím příjmení je součástí dotazníku vyplňovaného před uzavřením manţelství ( 6 a 8 ZOR). Ve smyslu ustanovení 3 manţelství vznikne jiţ v okamţiku souhlasného prohlášení snoubenců, které je právním úkonem dle 34 občanského zákona. Jako právní úkon musí být toto prohlášení učiněno svobodně a váţně, určitě a srozumitelně ( 37 občanského zákona). V současné době se mohou snoubenci rozhodnout, zda uzavřou občanský (tzv. civilní) sňatek anebo zda se rozhodnou pro sňatek církevní. Podmínky pro uzavření manţelství jsou podle zákona pro oba sňatky stejné Neplatnost a neexistence manželství Manţelství je neplatné (matrimonium nullum) v případě, kdyţ existuje, tedy vznikne a trvá: 1. jiné manţelství 2. příbuzenství 3. nedostatek věku 11

12 4. duševní choroba 5. vada právního úkonu Podle 17 odst. 1 ZOR v platném znění se manţelství prohlášené za neplatné povaţuje za neuzavřené. Rozsudek soudu, kterým je manţelství prohlášeno za neplatné má tedy účinky ex tunc, zákon na ně pohlíţí jako by nikdy neexistovalo. Výjimkou je však vztah mezi rodiči a dětmi, kdy musí být opatrovnickým soudem rozhodnuto o výchově a výţivě nezletilých dětí. Rovněţ musí být vypořádána v neplatném manţelství otázka společného jmění manţelů Zdánlivé manželství Zdánlivé manţelství (non matrimonium) nemá ţádné právní následky a soud o jeho neexistenci nemusí rozhodovat. O zdánlivé manţelství ( 17a ZOR) se zejména jedná v případech: 1) byl-li jeden ze snoubenců přinucen k uzavření manţelství fyzickým násilím 2) bylo-li uzavřeno osobou mladší 16-ti let 3) nebylo-li uzavřeno mezi muţem a ţenou 4) oddávající není starostou (primátorem) či nemá příslušné pověření 5) prohlášení snoubenců o vstupu do manţelství nebude přítomen matrikář 6) manţelství bylo uzavřeno bez delegace před místně nepříslušným matričním úřadem 7) u sňatků církevní formou v případě, ţe bylo uzavřeno bez předchozího předoddavkového řízení či bylo-li uzavřeno církví, která není registrována podle zákona č. 3/2002 o svobodě náboţenského vyznání a postavení církví a náboţenských společností 8) uzavřel-li manţelství zástupce bez plné moci nebo i po odvolání. 1 1 srovnej Hrušáková, M. a kolektiv - Zákon o rodině. Komentář, 1. vydání str. 41, 42 12

13 2.5. Zánik manželství 22 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. odst. 1) Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho manžela za mrtvého. Byl-li manžel prohlášen za mrtvého, manželství zaniká dnem, kdy rozhodnutí o tom nabude právní moci. odst. 2) Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se zaniklé manželství, jestliže mezitím manžel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manželství nové. Smrt je nejpřirozenějším způsobem zániku manţelství. Zemřou-li manţelé současně, resp. postupně za sebou v důsledku stejné události (např. dopravní nehody, ţivelné pohromy) manţelství zaniká smrtí prvního z nich. Smrt člověka je prokazována úmrtním listem. Manţelství zanikne i prohlášením jednoho z manţelů za mrtvého, resp. právní mocí takovéhoto rozhodnutí soudu. Řízení o prohlášení za mrtvého upravuje o.s.ř. Návrh na prohlášení za mrtvého můţe podat kdokoliv, kdo na tom má právní zájem. Tato zákonná moţnost je vyuţívána v případech především leteckých, lodních či důlních havárií nebo při ţivelných pohromách anebo v případech nezvěstných fyzických osob. 3. Právní úprava rozvodu manželství Česko patří v Evropě k velmi tolerantním a demokratickým zemím, jeţ rozvod umoţňují na rozdíl např. od přísně katolické Malty, kde rozvod nemají anebo od islámské Saudské Arábie, kde je rozvod jednoduchý pro muţe a prakticky nedostupný pro ţeny (některé větve islámu umoţňují muslimovi rozvést se se ţenou formou SMS oznamující manţelce, ţe je konec 2 ). I díky tomu, ţe Česko je tradičně velmi ateistickou zemí, patří ke státům s vysokou rozvodovostí, jako jsou skandinávské země, Rusko a pobaltské státy. Naopak nejniţší míru rozvodovosti mají země se silnou katolickou tradicí jako je Itálie, Španělsko, Polsko. Také na Slovensku je oproti Česku výrazně niţší rozvodovost

14 V České republice je rozvod manţelství upraven zákonem o rodině č. 94/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon rozlišuje tři typy rozvodu manţelství: 24 sporný rozvod 24a nesporný, smluvený rozvod 24 b tvrdostní klauzule 3.1. Sporný rozvod 24 zákona o rodině č. 94/1963 odst. 1) soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití, bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství. odst. 2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody. Shora uvedené ustanovení je základním ustanovením, které upravuje zrušení manţelství za ţivota manţelů. Zákon připouští rozvod manţelství, je-li objektivně zjištěn tzv. kvalifikovaný rozvrat. Kvalifikovanost rozvratu je dána intenzitou tohoto rozvratu a délkou jeho trvání. Skutečnost, ţe nastal rozvrat manţelství je moţno posuzovat mj. délkou období, po které spolu manţelé neţijí (byť při tom mají společné bydliště), neţijí spolu jako manţelé, tedy intimně se nestýkají, dále společně nehospodaří a společně nepečují o nezletilé děti. Zákon soudu ukládá při rozhodování o rozvodu vzít v úvahu příčiny rozvratu manţelství, z čehoţ vyplývá, ţe je soud musí zjistit, přičemţ často vychází ze shodných tvrzení účastníků. Současně z formulace zákona ( soud můţe... ) vyplývá, ţe na rozvod není právní nárok a také kaţdému návrhu na rozvod nemusí být vyhověno. Soud by měl návrh zamítnout i v tom případě, zjistil-li by sice kvalifikovaný rozvrat vztahů, který by se však nedotýkal zájmů nezletilých dětí. Osobně se domnívám, ţe těchto případů není a nebývá mnoho, jedná se spíše o ojedinělou záleţitost, kdy by rozvrat vztahů mezi manţeli nebyl pociťován nezletilými dětmi a nepřenášela se na ně situace mezi rodiči. Za zvláštní důvody lze povaţovat např. invaliditu dítěte, jeho mentální nebo fyzické postiţení či silnou citovou vazbu na oba rodiče. Právě zamítnutím návrhu je pak moţno majetkově 14

15 ochránit např. manţela pečujícího o takto postiţené dítě, mohl by se případně na soud obrátit se svým zákonným nárokem na stejnou ţivotní úroveň manţelů. Ne vţdy však invalidita dítěte musí nutně vést k zamítnutí návrhu. Byla jsem přítomna v minulosti rozvodu manţelství s nezletilými dětmi, z nichţ nejstarší dcera byla invalidní. Rodiče trvali na rozvodu manţelství, přičemţ se však dokázali shodnout na tom, ţe mladší děti budou v péči matky a starší invalidní dcera zůstane v péči otce ze zcela pragmatického důvodu (matka dceru jiţ neunesla a byl to tedy otec, kdo zajišťoval denní hygienu dcery). Tomuto návrhu na rozvod bylo vyhověno a soud schválil dohodu rodičů ohledně nezletilých dětí. Z judikatury: R 6/1970: Základním kritériem úvahy, zda je manţelství účastníků váţně rozvráceno ve smyslu ustanovení 24 zákona o rod., jsou hlediska objektivní, v podstatě hlediska morálky, avšak nelze ponechat bez povšimnutí, jak se s porušením zákonem uloţených povinností manţelů či jiných pravidel chování v manţelství vypořádal ten z manţelů, jehoţ zájmy tím byly dotčeny. R IV/1966: Při posuzování nevěry jako příčiny váţného rozvrácení manţelství vycházejí soudy správně z toho, ţe povinnost věrnosti (a platí to i o všech ostatních povinnostech vyplývajících z manţelství) mají manţelé zásadně do právní moci rozhodnutí o rozvodu manţelství Nesporný (smluvený) rozvod 24a zákona o rodině č. 94/1963 Sb. odst. 1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojil, má se za to, že podmínky uvedené v ustanovení 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy: a) písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a 15

16 b) pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. odst. 2) Ustanovení 24 odst. 2 platí obdobně. Právní úprava nesporného rozvodu byla zavedena teprve poslední velkou zákonnou novelou v roce Smyslem a záměrem zákonodárců bylo umoţnit na dnešní dobu poklidné a rovněţ důstojné ukončení manţelství, současně však touto úpravou donutí rozcházející se manţele promyslet a zváţit i všechny následky rozvodu týkající se vypořádání vzájemných majetkových vztahů. Je moţné konstatovat, ţe díky podmínkám daným zákonem můţe toto ustanovení plnit i určitou preventivní funkci, přiměje-li manţele přehodnotit své stanovisko k rozvodu. Předpoklady nesporného rozvodu jsou: 1) Manţelství musí trvat nejméně jeden rok. Tato doba byla stanovena i s ohledem na to, aby se zamezilo neuváţeným rozvodům, ale rovněţ aby předešla i neuváţeným sňatkům. 2) Manţelé spolu šest měsíců neţijí, byť přitom není vyloučeno, aby měli i nadále společné bydliště. Znamená to tedy (jak bylo jiţ uvedeno v kapitole 3.1.), ţe se intimně nestýkají, společně nehospodaří, nefunguje společná domácnost, v podstatě si ţije kaţdý za své a po svém. 3) Druhý manţel se k návrhu připojí. Způsob, jakým to má učinit, zákon manţelům nestanoví. V praxi to bývá nejčastěji písemný souhlas zaslaný soudu před samotným jednáním či uţ přímo připojený k návrhu na rozvod, ale můţe být dán i ústně při jednání ve věci 4. Aby mohlo dojít k nespornému rozvodu manţelství, musí manţelé ještě soudu předloţit: 1) písemné a úředně ověřené smlouvy týkající se vypořádání společného jmění manţelů, příp. zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, otázku společného bydlení i eventuelní vyţivovací povinnosti k druhému z manţelů (tato dohoda není povinná). Zde zejména je vhodné doporučit rozvádějícím se manţelům vyuţít sluţeb notáře nebo advokáta a společné jmění manţelů vypořádat pak formou např. notářského zápisu. Praktičnost se projeví zvláště tehdy, bude-li muset jeden z manţelů poskytnout druhému finanční vypořádání. Protoţe však 4 srovnej Veselá R. a kolektiv Rodina a rodinné právo str

17 teprve se zánikem manţelství zaniká společné jmění manţelů ( 149 odst. 1 ObčZ) bude se jednat o smlouvu s odkládací podmínkou (smlouva bude účinná aţ právní mocí rozsudku o rozvodu). 2) obligatorně musí být předloţeno pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody manţelů o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu, pochází-li z manţelství doposud nezletilé děti. Přípustné je tedy výlučně rozhodnutí o schválení dohody, není moţno - pokud by manţelé chtěli nesporný rozvod - předloţit rozsudek o úpravě výchovy a výţivy k nezletilým dětem bez schválené dohody. Při splnění shora uvedených předpokladů a předloţení příslušných dokladů soud nezjišťuje existenci kvalifikovaného rozvratu a ani příčiny, proč k rozvratu došlo, pouze vysloví výrok o rozvodu manţelství. V praxi se občas stává, ţe manţelé opomenou vyřešit otázku bydlení, resp. práva k bytu či nemovitosti, soud potom nemůţe postupovat podle výše uvedeného ustanovení, tedy bez zjišťování příčin rozvratu. Z judikatury: sp.zn. 30Cdo 257/2001: Smlouva o vypořádání vzájemných majetkových práv manţelů, kterou zákon podmiňuje rozvod dohodou manţelů bez zjišťování příčin rozvratu, je platná pouze v případech rozvodu, o němţ bylo rozhodnuto podle 24a ZOR. KS v Ústí nad Labem, sp.zn. 30Ca 149/2002: Pokud byla uzavřena smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů podle 24a odst. 1 písm. a) zákona o rodině, jíţ nelze vytknout nedostatek formálních náleţitostí (písemná forma a úředně ověřené podpisy účastníků) nebo nedostatek srozumitelného vyjádření odkládací podmínky (platnost úpravy pro dobu po rozvodu), přičemţ povolení vkladu vlastnického práva nebrání některá z překáţek vyplývajících z 5 odst. 1 zákona č. 265/1995 Sb. nelze návrh na vklad zamítnout jen proto, ţe nejde o dohodu o vypořádání po zániku společného jmění manţelů dle 149 a násl. občanského zákoníku. 17

18 3.3. Tvrdostní klauzule (ztížený rozvod) 24b zákona o rodině č. 94/1963 Sb. odst. 1) Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. odst. 2) Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší než tři roky, soud manželství rozvede, jsou-li splněny podmínky 24. I tato klauzule byla zavedena teprve novelou zákona č. 91/1998 Sb. Jedná se o určitou formu ztíţení či zpřísnění rozvodu, jeţ má ochránit druhého z manţelů nesouhlasícího s rozvodem. Bezpochyby k zavedení této klauzule přispěly i ekonomické podmínky ve společnosti a snaha ochránit slabšího z manţelů (po finanční stránce). Podmínkami tvrdostní klauzule je: 1. existence kvalifikovaného rozvratu mezi manţely 2. nesouhlas druhého z manţelů s vyslovením rozvodu manţelství, přičemţ tento manţel není tím, kdo by se převáţně zapříčinil o rozvrat manţelství 3. manţeli bránícímu se rozvodu by byla rozvodem způsobena zvlášť závaţná újma 5 4. existují mimořádné okolnosti, které svědčí pro zachování manţelství Mimořádnými okolnostmi svědčícími pro zachování manţelství můţe být například délka manţelského svazku či zdravotní stav druhého z manţelů (invalidita, těţká nemoc apod.), přičemţ tyto okolnosti lze také chápat jako důvody, pro které by mohla být bránícímu se manţeli způsobena zvlášť závaţná újma. Újma v oblasti majetkové, tedy to, ţe po rozvodu manţelé přijdou o polovinu společného majetku, je pouze logickým důsledkem kaţdého rozvodu a nelze ji proto chápat jako zvlášť závaţnou újmu. 5 V německé soudní praxi došlo k uplatnění tvrdostní klauzule např. za situace, ţe návrh na rozvod byl podán v okamţiku, kdy u druhého manţela byla zjištěna rakovina a prognóza dalšího vývoje nemoci nebyla ještě zcela jasná. (viz M. Hrušáková, Z. Králíčková České rodinné právo) 18

19 Protoţe však ţádného z manţelů není moţno nijak donutit ke společnému souţití, je zde zákonem stanovena lhůta tří let. Pokud po tuto dobu manţelé spolu neţijí a jsou-li splněny další podmínky pro rozvod (tj. ustanovení 24 manţelství je tak hluboce a trvale rozvráceno, ţe nelze očekávat obnovení manţelského souţití), soud manţelství rozvede. V případě, ţe v manţelství jsou nezletilé děti, je moţno vyuţít i ustanovení 24b Rozvod manželství s nezletilými dětmi 25 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle 176 občanského soudního řádu. Za existence předcházející úpravy docházelo k situacím, kdy rozvod, výchova a výţiva byly upravovány jedním rozhodnutím soudu, poté jeden z manţelů podal odvolání například pouze do výroku o výchově, výrok o rozvodu mezitím nabyl právní moci a následně se manţelé dlouhodobě soudili o děti. Byly však téţ případy, kdy pro dobu před rozvodem o nezletilci rozhodoval opatrovnický soud, pro dobu po rozvodu civilní soud v rámci rozvodu manţelství a o poměrech nezletilého po nabytí právní moci rozsudku o rozvodu opět opatrovnický soud. Dokonce mohlo jít o různé místně příslušné soudy, které mohly provádět dokazování stejnými důkazními prostředky a dospět k odlišným závěrům. Tyto skutečnosti a také snaha zabránit dlouhodobým sporům o děti, se projevily v jiţ zmiňované poslední novele zákona o rodině č. 91/1998 Sb. O nezletilých dětech nyní rozhoduje jeden soud, coţ by mělo vést mj. ke sníţení nákladů řízení a k jednotnosti v rozhodování soudu. O úpravě poměrů k nezletilým dětem je rozhodováno podle 176 o.s.ř. Soud upraví práva a povinnosti rodičů k dítěti, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má kaţdý z rodičů přispívat na jeho výţivu ( 26 ZOR). Ze znění zákona rovněţ vyplývá, ţe dítě můţe být svěřeno i jiné osobě neţli rodiči ( 45 ZOR). Příklad: Mohu uvést spor, kdy jsem se právě s takovouto situací setkala. Při rozvodovém řízení z výslechu účastníků vyplynulo, ţe o nezletilé děti v podstatě celodenně pečují prarodiče, u 19

20 kterých mladí manţelé bydleli. Prarodiče vyslýchaní jako svědci u jednání poţádali o svěření dětí do výchovy, neboť rodiče neposkytovali záruku řádné výchovy a soud jejich návrhu vyhověl a s rozvodem manţelství vyslovil i výrok o svěření dětí do výchovy prarodičů. Příslušnost soudu rozhodujícího o úpravě poměrů nezletilého se řídí ust. 88 písm. c) o.s.ř. K řízení je příslušný soud, v jehoţ obvodu má nezletilý své bydliště (nemusí být nutně shodný se soudem, který bude rozhodovat o rozvodu manţelství). V praxi je to manţeli ve většině případů řešeno současným podáním dvou návrhů jednoho na úpravu poměrů k nezletilým dětem a druhého na rozvod manţelství. Jsou-li si však manţelé vědomi delší doby projednávání návrhu u opatrovnického soudu, zpravidla nejdříve podají tento návrh a teprve po skončení řízení podávají ţalobu o rozvod manţelství. Návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem mohou podat manţelé i samostatně, aniţ by nutně musela následovat ţaloba o rozvod manţelství. I toto se v praxi často děje, tedy ţe soud upraví svým rozhodnutím poměry k nezletilým dětem a manţelé pak spolu nadále ţijí a ţádný z nich jiţ o rozvod nepoţádá. Můţe se téţ stát, ţe po právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilým uplyne delší doba, v níţ dojde ke změně poměrů na straně dítěte a soud rozhodující o rozvodu pak vyzve účastníky k zahájení nového řízení a k předloţení aktuálnějšího rozhodnutí dle ustanovení 28 ZOR. Dojde-li k tomu, ţe nezletilé dítě během řízení o úpravu poměrů se stane zletilým, soud probíhající řízení zastaví. Podají-li rodiče návrh na rozvod manţelství, ale nepodali návrh soudu péče o nezletilé na úpravu výchovy a výţivy dětí, nic nebrání soudu, který rozhoduje o rozvodu, aby sám svým podnětem zahájení řízení dle 176 o.s.ř. inicioval 6. Z judikatury: ÚS sp.zn.iv. ÚS 455/2001: Názor, ţe rozsudek o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilým dětem na dobu do rozvodu manţelství lze vykonat i po tomto rozvodu, Ústavní soud nesdílí a povaţuje jej za rozporný s čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 26 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. - část: odst. 2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popř. střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. 6 viz Holub M., Nová H., Hyklová J. - Zákon o rodině str

21 Novinkou v naší právní úpravě je zavedení společné, popř. střídavé výchovy obou rodičů. Tento pojem byl převzat ze zahraničních úprav výchovy dětí. Společná výchova v podstatě znamená, ţe poměry dítěte zůstanou stejné, pro dobu po rozvodu nebudou konkrétně upraveny, zůstane zachováno status quo v péči o dítě. Soud tedy v podstatě potvrdí dosavadní stav. V praxi tato situace není příliš běţná, uvedu proto jeden příklad, kdy bylo takto rozhodnuto. Rodiče nadále bydlí byť odděleně v jednom bytě z důvodu nemoţnosti jinak vyřešit bydlení, vzájemně se v péči o dítě mladšího školního věku doplňují, a proto poţádali o svěření dítěte do společné výchovy. Čas jistě ukáţe, nakolik bylo toto řešení rozumné a jak dlouho bude funkční s ohledem na další osobní ţivot rodičů. Společná výchova je naopak jistě praktičtější u dítěte před hranicí zletilosti, které např. studuje mimo bydliště rodičů anebo se jiţ i třeba samo ţiví. Vţdy však je potřeba, aby se rodiče na společné výchově shodli, tato dohoda byla v zájmu dítěte a soud ji jako takovou schválil. Střídavá výchova znamená, ţe dítě střídavě pobývá u kaţdého z rodičů po určité časové období. Délka pobytu by měla být závislá zejména na věku dítěte, vzdálenosti bydliště rodičů apod. 7 Ne pro kaţdé dítě je střídavá výchova vhodná, spíše by se mělo jednat o starší děti, které jiţ jsou schopné svůj názor před soudem vyjádřit. Také ne kaţdý rodič je schopen zvládnout náročnost střídavé péče, přičemţ nutnou podmínkou střídavé péče je i to, ţe dítě bude nadále navštěvovat stejnou školu či předškolní zařízení, aby dítěti zůstal zachován okruh jeho kamarádů a moţnost věnovat se i nadále stejným mimoškolním aktivitám. Pro střídavou výchovu stejně jako pro společnou výchovu tedy platí, ţe je zvaţována vţdy s ohledem na zájem a osobnost dítěte a rodiče se na ní musí dohodnout. Častou situací je rovněţ to, ţe kvůli narušeným vztahům mezi manţely musí soud upravovat i otázku styku rodičů s nezletilým dítětem. A proto s ohledem na tu skutečnost, ţe úprava styku není aţ tak běţnou součástí rozsudků o výchově a výţivě, velmi brzy po nabytí právní moci rozsudku bývá jedním z rozvedených manţelů podán návrh na úpravu ( 27 ZOR). Bohuţel v praxi dochází i k tomu, ţe soud s ohledem na zájem dítěte naopak styk rodiče s dítětem omezí nebo i zcela zakáţe ( 27 odst. 3 ZOR). 7 viz R. Veselá a kolektiv Rodina a rodinné právo, str

22 Z judikatury: R 3/1966: Dohoda podle 26 odst. 2 zák. o rod. nemá povahu soudního smíru, nelze se proto domáhat zrušení rozhodnutí o schválení této dohody podle 99 odst. 3 o.s.ř. R 25/1970: Na rozhodování soudů o tom, komu má být svěřeno nezletilé dítě do výchovy, nemůţe mít vliv skutečnost, ţe rodič, v jehoţ osobě jsou dány záruky řádné výchovy dítěte, má nebo bude mít bydliště vzdálené od bydliště druhého rodiče. OS pro Prahu 1 sp.zn. Nc 41/95: Jiţ před účinností novely soudy v některých případech dospěly k závěrům, ţe gramatický výklad 50 zákona o rodině nevylučuje, aby se rodiče ve výchově svého dítěte střídali, neboť toto ustanovení pouze praví, ţe soud rozhodne, komu bude dítě svěřeno do výchovy, neţijí-li rodiče spolu. Nelze tedy vyloučit ani moţnost svěření dítěte do střídavé výchovy. Rodinné vztahy je třeba posuzovat nejenom podle zákona o rodině, nutno zohlednit i Úmluvu o právech dítěte, která je rovněţ součástí našeho právního řádu. KS v Ústí nad Labem sp.zn. 10 Co 877/2003: K podmínkám svěření nezletilého dítěte do střídavé výchovy obou rodičů. Překáţkou rozhodnutí soudu o svěření nezletilého dítěte do střídavé výchovy rodičů je i neschopnost rodičů dohodnout se na jednotném výchovném postupu a podmínkách střídavé výchovy. PR,2007, č. 5 sp.zn. 50P 336/2006: Rodiče si musejí uvědomit, ţe kaţdý z nich má naprosto nezastupitelnou roli v ţivotě dítěte, kaţdý z nich je schopen dítěti poskytnout určité hodnoty. Pokud je péče obou rodičů v pořádku, nic nebrání tomu, aby se střídali v péči i o nezletilé dítě raného věku. Dítě má právo podílet se na ţivotní úrovni svých rodičů; vysoce nadprůměrnému příjmu rodiče je tudíţ adekvátní i vysoce nadprůměrná výše výţivného Změna příjmení 29 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího. 22

23 Zákon umoţňuje pouze v případě rozvodu manţelství (nikoliv smrti manţela, při prohlášení za mrtvého či v případě neplatného manţelství), aby manţel, který přijal příjmení druhého manţela, přijal zpět příjmení, které měl v okamţiku uzavírání manţelství. Jedná se o jednostranný právní úkon v důsledku svobodné volby rozvedeného manţela. Místně příslušný matriční úřad (v jehoţ obvodu bylo manţelství uzavřeno), přezkoumá splnění zákonných podmínek tedy existenci pravomocného rozsudku o rozvodu a dodrţení jednoměsíční lhůty ode dne nabytí právní moci. O změně příjmení pak vydá potvrzení. Příjmení dětí se v souvislosti s rozvodem rodičů nemění. Příklad: Vezme-li si paní Bílá pana Dvořáka a dohodnou se na uţívání společného příjmení Dvořákovi, po rozvodu manţelství paní Dvořáková můţe přijmout zpět své příjmení Bílá, přičemţ děti pocházející z tohoto manţelství budou i nadále Dvořákovi. Pokud by se pro změnu příjmení nerozhodla a uzavřela následně další manţelství s panem Horákem a přijala jeho příjmení, po rozvodu tohoto manţelství by se mohla vrátit pouze k příjmení Dvořáková, nikoliv uţ Bílá Řízení o rozvod manželství Na rozvodové řízení samotné se vztahují obecné ustanovení občanského soudního řádu týkající se tzv. sporného řízení. Rozvodové řízení můţe být zahájeno pouze na návrh jednoho z manţelů, manţelé nemohou podat návrh společně, byť jsou vzájemně dohodnuti a ukončit manţelství si přejí oba (výjimka 24a ZOR). Soud sám z úřední povinnosti toto řízení nemůţe zahájit. K řízení o rozvod manţelství je místně příslušný soud, v jehoţ obvodu měli manţelé poslední společné bydliště v ČR, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manţelů, není-li takového soudu je příslušný obecný soud ţalovaného a není-li ani takového soudu, obecný soud ţalobce ( 88 písm. a) o.s.ř.). Dnem právní moci rozsudku o rozvodu manţelství zaniká. Občanský soudní řád zde vylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků, tj. obnovu řízení a dovolání. Řízení o rozvod manţelství je zpoplatněno dle zákona č. 549/1991 Sb. a sazebníku soudních poplatků. Ţalobce je povinen uhradit soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč vylepením kolkové známky na originál písemného návrhu na rozvod manţelství, příp. dodatečně na výzvu soudu. 23

24 Soudní poplatek je také moţno uhradit převodem na účet soudu, není-li vzhledem k osobním a sociálním poměrům od placení soudního poplatku ţalobce osvobozen. Ţaloba na zahájení řízení o rozvod manţelství musí obsahovat označení soudu, kterému je adresována, jména a příjmení ţalobce a ţalovaného včetně bydliště, poté následují údaje o manţelství kdy a kde bylo uzavřeno, o kolikáté manţelství u účastníků se jedná, jména a data narození dětí pocházejících z manţelství. Dále je nutno uvést poslední společné bydliště manţelů a vylíčit rozhodné skutečnosti pro rozvod manţelství, tzn. popsat příčiny rozvratu manţelství, k podpoře svého tvrzení navrhnout důkazy výslechy účastníků, svědků, vyţádání zpráv od obecního úřadu, od policie. V případě rozvodu dohodou je nutno doloţit uzavřené smlouvy či dohody ohledně nezletilých dětí a majetku. Na závěr je pak uveden petit ţaloby, tedy to, čeho se ţalobce svým návrhem domáhá v tomto případě rozvodu manţelství. Ţaloba končí datem a vlastnoručním podpisem ţalobce. Manţelství samotné zaniká dnem nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manţelství, nikoliv jak si někdy veřejnost myslí, ţe po vyhlášení rozsudku v jednací síni uţ odchází manţelé rozvedeni. 4. Příčiny rozvodu manželství Doposud jsem se zabývala právní úpravou rozvodu manţelství, nyní se zaměřím na příčiny rozvodovosti, nejdříve z pohledu statistiky, poté se pokusím o rozbor konkrétních příčin Rozvodovost z pohledu statistiky 8 Český statistický úřad sleduje rozvodovost prostřednictvím Hlášení o rozvodu (zn. Obyv 4-12 viz příloha č. 19), které zasílají okresní a obvodní soudy v rámci své zpravodajské povinnosti. Účelem tohoto zjišťování je získání komplexních informací jednak pro potřeby státních orgánů, jednak pro vyuţití ve společenských vědách pro sociology, psychology, pro instituce, ale samozřejmě i pro informování veřejnosti. Ročně je v České republice podáno zhruba tisíc návrhů na rozvod manţelství (vycházím ze sledovaného období Data v následujících kapitolách vychází z údajů ČSÚ viz zdroje dat 24

25 2008). Méně návrhů bylo pouze v roce 1999, niţší byl i rok Příčinu můţeme vidět v legislativě a to přijetí zmiňované novely zákona o rodině č. 91/1998 Sb. Ve většině případů jsou k soudu podávány ţaloby na rozvod manţelství, pouze výjimečně je podávána ţaloba na neplatnost manţelství (zpravidla z důvodů dvojího manţelství či duševní poruchy druhého z manţelů). Na statistiku rozvodovosti se podívám z těchto úhlů: - podle způsobů ukončení manţelství - podle výsledků řízení a navrhovatele - podle počtu jednání a nezletilých dětí - podle příčin rozvratu manţelství - podle věku rozvádějících se manţelů - podle délky trvání manţelství Rozvody podle způsobů ukončení manželství Soudní řízení můţe mít celkem devět moţných výsledků. Ve čtyřech případech končí návrh rozvodem manţelství a to buď: - se souhlasem obou manţelů, - proti návrhu muţe, - proti návrhu ţeny, - při dlouhodobé nepřítomnosti manţela manţelky v cizině. Ukončit soudní řízení lze ale i z těchto důvodů: - návrh na rozvod soud zamítne, - návrh je vzat zpět navrhovatelem, - řízení je přerušeno a poté zastaveno, - byla vyslovena neplatnost manţelství, - manţelství zaniklo jinak. 25

26 Graf č. 1: Rozvodové řízení podle způsobu ukončení, Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat Nejčastějším způsobem ukončení manţelství je rozvod se souhlasem obou manţelů. Tento podíl stále roste. Zatímco v devadesátých letech se pohyboval v rozmezí % všech rozvodových řízení, v roce 2006 se blíţí jiţ k 85 %. Na začátku devadesátých let byl podíl rozvodových řízení ukončených jinak neţ rozvodem více neţ pětinový. V průběhu postupně klesal aţ na současných 12 %. Pro lepší představu, absolutně se počet nenaplněných návrhů na rozvod sníţil z téměř 9 tisíc na 4 tisíce. Z výše uvedeného trendu vybočil pouze rok 1999, kdy se v důsledku změny legislativních podmínek zvýšil relativní počet nenaplněných návrhů na rozvod (především díky posílení řízení zastavených po přerušení). Podíváme-li se blíţe na nenaplněné ţádosti o rozvod (viz příloha č. 5 a 6) vidíme, ţe hlavním důvodem byla skutečnost, ţe návrh byl vzat zpět (cca % případů ze všech nenaplněných ţádostí). Tento fakt platí pro celé sledované období. Ze statistik ovšem uţ nemůţeme vidět tu skutečnost, ţe byť manţelé návrh vezmou zpět, velmi často, po uplynutí 9 Český statistický úřad od roku 2007 upustil od sledování těch řízení, která nevedla k rozvodu manţelství. Proto dnes jiţ nemáme počet všech ukončených rozvodových řízení k dispozici. Nelze tak zjistit ani počet nenaplněných ţádostí. 26

27 kratší či delší doby, pak podávají nový návrh. Podíl řízení pokud jde o zpětvzetí návrhu - na celkovém počtu ukončených sporů plynule klesal (výjimkou je opět rok 1999). Z uvedeného je patrné, ţe návrh na rozvod bývá stále častěji podáván aţ v momentě, kdy uţ manţelé neuvaţují o případném usmíření a rozhodně chtějí manţelství ukončit Rozvody podle výsledků řízení a navrhovatele Navrhovatelem domáhajícím se rozvodu manţelství můţe být muţ i ţena. Kdo je častěji tím, který se ujme iniciativy vedoucí k ukončení manţelství? Z připojeného grafu č. 2 je zřejmé, ţe ve dvou třetinách případů to bývá ţena, tento podíl se dlouhodobě drţí v rozmezí %. Z uvedené skutečnosti vyplývá, ţe je to tedy častěji ţena, která se cítí v manţelství natolik nespokojená, ţe ţádá soud o rozvod manţelství. Naproti tomu můţeme i usoudit, ţe muţi jsou ve svých manţelských svazcích buďto spokojenější anebo prostě pohodlnější v tom, ţe nejsou ochotni problémové situace řešit rozvodem. Graf č. 2: Rozvodové řízení podle navrhovatele, Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat Z dalšího podrobnějšího rozboru pak vyplývá, ţe v případě rozhodnou-li se uţ muţi podat návrh na rozvod manţelství, pak jsou v něm mírně úspěšnějšími. Podíl rozvodových řízení, 27

28 která skončila rozvodem manţelství, byl u navrhovatele-muţe po celé sledované období o několik procentních bodů vyšší neţ u navrhovatele-ţeny. Tyto rozdíly však nejsou významné, postupně navíc dochází k jejich sniţování. Pro představu na začátku 90. let bylo úspěšně rozvodem zakončeno 80 % ţádostí na rozvod ze strany muţe a 76% ţádostí na rozvod ze strany ţeny, v roce 2006 bylo kladně vyřízeno jiţ 89 % návrhů muţů a 87 % návrhů ţen. Důvod zamítnutí ţádosti o rozvod bývá v současnosti uváděn pouze u malé části rozvodových řízení. I tak se dá sledované období rozdělit do dvou etap a to před rokem 1999 a po roce Počínaje rokem 1999 totiţ prudce vzrostlo zastoupení jiných důvodů zamítnutí návrhu (v posledních pár letech to bylo ve více neţ polovině všech důvodů, byly-li uvedeny). V první polovině 90. let byl hlavním důvodem zamítnutí návrhu na rozvod lehkomyslný poměr k manţelství (viz příloha č. 17). Od roku 1996 se na první místo dostal do té doby druhý důvod a to zájem nezletilých dětí. Vyloučíme-li onu kategorii jiné důvody, zůstává zájem nezletilých hlavním důvodem zamítnutí ţádostí na rozvod manţelství dodnes Rozvody podle počtu jednání a nezletilých dětí Jsou-li v manţelství, které je předmětem rozvodového řízení nezletilé děti, musel na ně soud při jednání a rozhodování vţdy brát ohled. Logicky poté vyvstávala otázka posouzení situace v manţelství i za pomoci dalšího dokazování (výslechu svědků, znaleckého posudku, listinných důkazů apod.), coţ bylo a je mnohdy časově náročnější a odráţí se to ve větším počtu uskutečněných jednání. Do roku 1998 (viz příloha č. 18) z uvedených důvodů výrazně převaţovaly u rozvodů, kde bylo potřeba více neţ jedno jednání, právě rozvody s nezletilými dětmi. Například u rozvodových řízení v letech , které vyţadovaly více neţ pět jednacích dní, byl průměrný podíl rozvedených s nezletilými dětmi dokonce 88 %. V průběhu 90. let pak docházelo k postupnému sniţování délky rozvodových řízení, alespoň pokud jde o počet konaných jednání. Např. v roce 1991 bylo ukončeno při prvním jednání zhruba 23 % řízení s nezletilými dětmi (z celkového počtu rozvodů s nezletilými dětmi) a 68 % rozvodových řízení bez nezletilých dětí, v roce 1997 uţ to bylo 60 % řízení s nezletilými dětmi a 81 % řízení bez nezletilých dětí. V roce 1999 došlo k výraznému zlomu u rozvodových řízení a to díky jiţ zmiňované novelizaci zákon o rodině. Díky této právní úpravě jsou např. manţelství od roku 2002 rozvedena v 85 % případů jiţ při prvním jednání (bez ohledu na zletilost dětí), v 11 % při druhém jednání, pouze u 4 % bylo nařízeno a proběhlo soudní jednání třikrát a častěji. 28

29 Rozvody podle příčin rozvratu manželství Při uvádění příčin rozvratu manţelství by se měl uvádět prvotní tedy základní důvod, z něhoţ ostatní příčiny rozvratu vyplynuly. Příčiny rozvratu manţelství podle pohlaví v letech názorně ukazují následující grafy č. 3 a 4. Graf č. 3: Příčiny rozvratu manţelství na straně ţeny, Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat 29

30 Graf č. 4: Příčiny rozvratu manţelství na straně muţe, Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat Z grafů vyplývá, ţe stále více rozvodů je zaviněno rozdílností povah, názorů a zájmů. Toto procento rok od roku roste, v roce 2008 uţ dosáhlo na hranici 70 % všech uváděných důvodů rozvratu manţelství. Zhruba pětina všech nyní ukončených manţelství uvádí jako příčinu ostatní. Prudký nárůst této kategorie začal v roce 1999, po zavedení novely zákona o rodině č. 91/1998 Sb. S ohledem na tu skutečnost, ţe soud při splnění zákonem daných podmínek nezjišťuje příčiny rozvratu manţelství, konkrétní příčiny tak ustupují do pozadí. I tak se zde podívejme podrobněji na specifikaci jednotlivých příčin rozvratu manţelství. Konkrétní formulované (a statisticky zjišťované) příčiny rozvratu manţelství jsou v současnosti 10 : - neuváţený sňatek - alkoholismus - nevěra - nezájem o rodinu - zlé nakládání, odsouzení za trestný čin 10 Statistiky z období ČSSR uváděly jako konkrétní příčiny rozvratu manţelství také např. opuštění manţela, finanční neshody či oddělené bydlení. 30

31 - zdravotní důvody - sexuální neshody Jak ukazují následující grafy (graf č. 5 a 6), významně se liší poměr konkrétních příčin rozvratu manţelství vzhledem k pohlaví. Graf č. 5: Konkrétní příčiny rozvratu manţelství na straně ţeny, Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat Pozn.: příčina 6 rozdílnost povah, názorů a zájmů, 9 ostatní příčiny, 0 soud nezjistil zavinění (nepřípustný souběh příčin u muže i ženy) Kaţdoročně, v celém sledovaném období, více neţ polovina ţen uvedla jako konkrétní příčiny rozvratu nevěru. U muţů byl tento důvod rozvratu manţelství také na prvním místě, ovšem jen ve třetině případů. Další čtvrtinu měl ze strany muţe na svědomí alkoholismus, pětinu nezájem o rodinu. Četnost dvou posledně jmenovaných příčin se zvyšovala i u ţen, v roce 2008 byl alkoholismus ţeny uveden u 10 % a nezájem o rodinu u více neţ 20 % z počtu konkrétně formulovaných příčin (pomineme-li rozdílnost povah a názorů), coţ je pro společnost jistě alarmující a znepokojivá skutečnost. 31

32 Graf č. 6: Konkrétní příčiny rozvratu manţelství na straně muţe, Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat Pozn.: příčina 6 rozdílnost povah, názorů a zájmů, 9 ostatní příčiny, 0 soud nezjistil zavinění (nepřípustný souběh příčin u muže i ženy) Nyní se podívejme, jak se příčiny rozvratu manţelství měnily v průběhu delšího časového období a to od roku 1970 dodnes 11. Za posledních zhruba čtyřicet let došlo k významným změnám. Postupně se sniţoval počet moţných uváděných příčin rozvratu manţelství. Zatímco v 70. letech je v tabulkách moţné najít aţ 22 příčin rozvratu manţelství, v současnosti je to uţ pouze deset (včetně kategorie soud nezjistil zavinění a ostatní ). Jako příčina rozvratu manţelství mohla být v 70. letech uvedena např. pohlavní choroba, neplodnost, nezřízený ţivot, ţárlivost, zásahy širší rodiny či rozdíly v národnosti. Poměrně často uváděným důvodem bylo také opuštění souţití. 11 Pro porovnání jsem v grafech uvedla současnou strukturu příčin rozvodovosti. Kategorie ostatní tedy např. v 70 letech zahrnuje tyto příčiny: oddělené bydlení, pohlavní choroby, neplodnost, jiná nemoc, opuštění souţití, nezřízený ţivot, ţárlivost, neshody ve výchově dětí či zásahy širší rodiny. 32

33 Graf č. 7: Příčiny rozvratu manţelství na straně ţeny, Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat Graf č. 8: Příčiny rozvratu manţelství na straně muţe, Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat Z výše uvedených grafů vyplývá, ţe struktura příčin rozvratu manţelství byla v 70. a 80. letech mnohem pestřejší neţ v 90. letech a dnes. Nejčastěji uváděná příčina u muţů i ţen byla a stále je rozdílnost povah a názorů. Zatímco však v roce 2008 byla uvedena zhruba v 70 % 33

34 všech ţádostí o rozvod, v roce 1970 to bylo pouze u 20 % případů. Došlo tedy k téměř čtyřnásobnému nárůstu. Mnohem častěji se tedy v 70. a 80. letech uváděly konkrétní důvody rozvratu manţelství, pochopitelně to souvisí s tehdejší zákonnou úpravou, kdy soud měl za povinnost vţdy zjišťovat příčiny rozvratu manţelství. U muţů to byla nevěra, alkoholismus a zlé nakládání, u ţen byla významněji zastoupena nevěra. Často se mezi konkrétními příčinami objevoval také neuváţený sňatek či sexuální neshody, které se nyní vyskytují spíše ojediněle Příčiny rozvratu podle věku rozvádějících se manželů Na datech z roku 2008 ukáţu, jaká je struktura příčin rozvratu manţelství v jednotlivých věkových skupinách. Má věk manţelů významný vliv na důvody ukončení manţelství? Manţelé se nejčastěji rozvádějí ve věku let, tedy ve svém nejproduktivnějším období. S věkem počet rozvodů klesá, u ţen rychleji neţ u muţů. Graf č. 9: Příčiny rozvratu manţelství na straně muţe podle věkové skupiny, 2008 Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat 34

35 Graf č. 10: Příčiny rozvratu manţelství na straně ţeny podle věkové skupiny, 2008 Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat Nejčastější příčinou rozvratu manţelství byla v kaţdé věkové skupině rozdílnost povah, názorů a zájmů a to u muţů i ţen. Mezi konkrétními příčinami byla u muţů i ţen na prvním místě nevěra. U muţů se mezi konkrétní příčiny dostal do popředí také nezájem o rodinu a alkoholismus, u ţen byly ostatní konkrétní příčiny v nevýznamném zastoupení. V jednom případě bylo rozvedeno manţelství, kdy ţena nedosáhla ani věku 18 let, uvedeným důvodem byl nezájem ţeny o rodinu. Nezájem o rodinu a nevěra byla hlavní konkrétní příčinou rozvodu manţelství ve věku partnerů do 30 let, coţ by mohlo svědčit o tom, ţe partneři do 30 let v dnešní době nejsou zralí na ţivot ve stálém manţelském svazku Příčiny rozvratu podle délky trvání manželství Z dat roku 2008 vidíme, ţe nejčastěji se manţelství rozvedla po třech letech jejich trvání, významnější rozdíly v délkách trvání manţelství ale nebyly. Zjednodušeně řečeno je jedno, zda manţelství trvá rok či deset let. Má ale délka trvání manţelství vliv na strukturu příčin rozvratu těchto svazků? 35

36 Graf č. 11: Příčiny rozvratu manţelství na straně muţe podle délky trvání manţelství, 2008 Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat Graf č. 12: Příčiny rozvratu manţelství na straně ţeny podle délky trvání manţelství, 2008 Zdroj: Český statistický úřad viz zdroje dat Z grafů jasně vyplývá, ţe délka trvání manţelství nemá významný vliv na důvod ukončení manţelství. Nejčastější příčinou je opět jednoznačně uváděna rozdílnost povah, názorů a 36