Sexualita v hnutí Haré Kršna, Kršna jako osobní Bůh.

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav religionistiky Sexualita v hnutí Haré Kršna, Kršna jako osobní Bůh. (bakalářská diplomová práce) Magdalena M. Příhodová Vedoucí práce: Doc. PhDr. Dušan Lužný, Dr. Brno 2007

2 Prohlášení Čestně prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně pouze na základě použitých zdrojů, odborných konzultací a rozhovorů. Magdalena M. Příhodová (Brno, ) 2

3 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, kdo mě jakýmkoli způsobem inspirovali, nebo podporovali. Jsou to samozřejmě rodiče, bez kterých bych vlastně vůbec nebyla na světě, přátelé, jmenovitě bhakta Pavel, který mě přivedl k tématu mé práce a Dušan Lužný, jež svým hledáním ztracené jednoty 1 pohnul mým religionistickým srdcem. 1 Dušan Lužný: Hledání ztracené jednoty, Masarykova univerzita, Brno,

4 Láska je pro Kršnu. 2 Obsah Prohlášení... 2 Poděkování... 3 Obsah Úvod Pohled do časů minulých 2.1. Původ hnutí Hare Kršna (ISKCON) ČR Znovunalezení bhakti Prabhupádova misie a ovzduší Západu Politická situace Společenská situace Prabhupádova misie a člen západní společnosti 4.1. Cit Tělo Život čistého oddaného Čtyři regulativní principy Ženy Pohled do časů více minulých 5.1. Historie uctívání Pána Kršny ve starém písemnictví Védy Upanišady Máhábharáta Purány Bůh Bhagávadgíty, Kršna jako osobní Bůh Kršna vozataj Kršna počátek a cíl vší existence Kršna milenec Kruhový tanec rása-lílá Projevená bhakti-márga Závěr Satsvarupa das Goswami: Only he could lead them, Los Angeles, Bhaktivedanta Book Trust, 1981, str

5 Shrnutí (česky) Shrnutí (německy) Klíčová slova Key words Seznam použité literatury Přílohy

6 1. Úvod V této práci se pokusím přiblížit hnutí Hare Kršna ve světle citové inspirace. Budu se snažit sledovat nauku Šríly Prabhupády ve spletitých cestách minulosti až do současných dnů. Dotknu se otázky vzniku a probuzení nové oddanosti Kršnovi, její přenesení na Západ, a otázky týkající se lásky. V kapitole Pohled do časů minulých se posnažím načrtnout nedávnou minulost hnutí od probuzení oddanosti Čaitanjou až po dobrodruha Šrílu Prabhupádu, který v sedmdesátých letech 20. století rozpoutal revoluci ve vlnách revoluce. Další z důležitých částí mé práce pojednává o konkrétním učení, které bylo na Západ přeneseno, a které zaznívá v mahámantře oddaných Kšnovi dodnes. Třecí plochy učení Prabhupády a protestního hnutí tehdejších mladých a společná východiska stávající situace. V dalším průběhu se zabývám dopadem učení oddanosti na konkrétní jedincův život, se zaměřením na otázky týkajících se sexuality, jako je obecně rozdíl mezi ženou a mužem v cestě ke spáse, sloužení Kršnovi, podmínky manželství, a průběhu života. Pro zobecnění pohledu přichází další kapitola, která mapuje stopy Kršnových lotosových nohou v písmech Indie. Práce končí exkurzem do povahy Šrí Kršny v očích svých oddaných a pojednává o avátarech a dotýká se otázky věků v cyklickém čase. V dnešní době vymanění z metanarací dává vzniknout tvůrčímu já. Toto druhé já nachází své kořeny ve straším romantismu, ale nověji také v expresivní revoluci šedesátých let dvacátého století. Hnutí šedesátých let byla zaměřena proti soudobé kultuře, a tak uvolňovala pouta tradice a masové mechanické moderny. Vzdala se jak tradičního náboženství, tak moderních metapříběhů, ale nečinila tak vždy nihilistickou cestou. Hledala autentické já, často ve vztahu k nějakému novému metapříběhu.. Jedním z bodů, kde se protínají náboženská hnutí a hnutí inspirovaná šedesátými léty, je sexuální identita... 3 Tradičním hlavním náboženským skupinám možná nastaly těžké časy, ale slunce nad vírou, spiritualitou a hledáním transcendence ještě nezapadá, a nejspíš nikdy nezajde (spíše bude znovu a novu vycházet do nového dne, jak jsme zvyklí od reálného Slunce). Jedna z otázek, kterou jsem měla v plánu otevřít - jak je možné, že v dnešním světě plném možností, prodchnutém individualizovaným výběrem a bojem za svobody všeho druhu, člověk nalezne svou inspiraci v hnutí Haré Kršna, jež je plné omezujících (z pohledu volnomyšlenkáře) pravidel a úkonů? A jak je vlastně možné, že přes toliko napsaných zpráv o hnutí vlastně pořád nerozumíme v plnosti motivaci členů a jejich životu, který celý oddají 3 David Lyon: Ježíš v Disneylandu, Mladá fronta, Praha, 2002, str

7 jakémusi modrému bohu? 4 Je za tím složitá struktura víry, jež neuvěřitelným způsobem odpovídá oddanému na jakoukoli otázku, nebo naopak jednoduchost lásky ke Kršnovy, kterou je prodchnutý celý život čistého oddaného? Nedoufám, že každá otázka má být zodpovězena, a už vůbec ne, že to je zde mé poslání, ale samotné dotazování přeci jen napovídá, cosi o způsobu odpovědi.. Teď nezbývá než doufat, že má práce nebude plná filosofických deviací, jak mé názory nazývá bhakta Pavel, v hnutí Haré Kršna již několikátým rokem. 4 Z názvu knihy Miloše Mrázka: Děti modrého boha, Praha, Dingir,

8 2. Pohled do časů minulých 2.1. Původ Hnutí Hare Kršna (ISKCON) Nemyslím si, že v současné době mezi lidmi, kterým se dostane má práce do rukou, již nevládne jisté povědomí o stoupencích hnutí Hare Kršna. Ať už to jsou sankírtany - skupinové oslavy Kršny zpěvem, hudbou a tancem, které procházejí ulicemi měst, přednášky, i velké festivaly (ať už ty, jež samotní oddaní pořádají, či ty se širším záběrem-mám na mysli například Rock For People), vegetariánské restaurace, ekologické farmy nebo literatura, kterou ISCKON vydává a šíří, téměř vždy se setkáme s usměvavými mladými lidmi v neobvyklých oblečcích. Pro případ vzácný ale přesto zaměřím hledáček slov na toto barevné hnutí ČR Od 21. listopadu roku 2002 je ISCKON jako jediná náboženská společnost nečítající se do křesťansko-židovské tradice v České republice registrována na Ministerstvu kultury ČR. V současnosti hraje roli ústředí hnutí Haré Kršna v ČR chrám v Praze, Jílová 290. Na stejné adrese sídlí také Centrum pro védská studia, které se zabývá osvětovou činností. Dalšími středisky hnutí Haré Kršna u nás jsou ekologická farma (Kršnův dvůr) u Chotýšan na Benešovsku, založená roku 1990, a dvě vegetariánské jídelny v Praze v ulicích Na hrázi (U Góvindy, od roku 1992) a v Soukenické (Góvinda, od roku 1995). Další chrám vytvořilo hnutí v roce 1999 v Lutotíně na Prostějovsku. Existují i další spřátelené projekty u nás, ale ty se již nepyšní autoritou ISCKONu, vedou je oddaní mimo tuto mezinárodní organizaci. Aktivních členů ve střediscích u nás se odhaduje na počet kolem jednoho sta, členů kongregace čtyři sta. Je tu ale mnoho dalších sympatizantů, zvláště co se týká kršňácké kuchyně Znovunalezení bhakti Zásluhu na rozpoutání Kršnovy oddanosti nese bengálský bráhman Šrí Čaitanja Maháprabhu ( ). Kršnu považoval Čaitanja a jeho žáci za původní podobu božství, transcendentní absolutní osobnost a Pána Čaitanju považují stoupenci hnutí Kare Kršna za jedno z Kršnových vtělení právě díky jeho obnově zbožnosti ve prospěch oddané službybhakti, která je pro naši dobu nejvýhodnější a nejjednodušší. Tato čistá náklonnost se má projevovat v opakování, či zpívání svatých jmen, v mahámantře ( velká mantra) Hare Kršna, díky které zpívající velebí Pána a zároveň vábí božským jménem ty, k jejímž uším mantra Jméno Boha či jeho avátara, které odpovídá vyvolenému idálu žáka a s nímž ho guru zasvěcuje do duchovního života. Mantra samotná je považována za ztotožnění Boha a obsahuje v sobě jádro guruova vedení. Ve většině 8

9 dotančí. Bengálský reformátor navázal na starobylou tradici teologického chápání zvuku. 7 V tradicích teistických se zvuková teologie byla mocně rozvíjena a praktikována. Ve višnuistickém pojetí se Bůh a jeho jméno od sebe neliší, recitací jeho jména lze tedy vstoupit do přímé blízkosti Boha a nakonec dosáhnout stavu čisté oddanosti. Čaitanja věnoval značnou pozornost takovému zpívání, které musí být provázeno čistým srdcem, ale i životem. Důležitým bodem jeho učení je, že láska ke Kršnovi je přirozená všem živým bytostem, bez ohledu na původ, vzdělání, nebo dokonce pohlaví. 8 Kédatnáth Datta Bhaktivinód Thákur ( ) je další postava významná pro vývoj tradice v moderním čase. Znal staré višnuistické spisy, ale i řadu západních autorů a vyvinul, znalostí moderního kritického myšlení zajímavý hermeneutický přístup, v jehož jádru je rozlišování mezi záležitostmi tohoto světa a věcmi nadpozemskými, transcendentními. Transcendentní záležitosti nejsou dostupné rozumu, ale každodennost by se měla stát cílem našich výzkumů a analýz, aby mohlo dojít k pokroku v jejím pochopení. Tak například datoval Bhágavatapuránu do 10. století po Kristu, ale nebylo to na překážku s pojetím její transcendentní platnosti. 9 Zajímavá je jeho předpověď, že Angličané, Francouzi, Rusové, Němci, Američané a lidé ostatních zemí se jednoho dne sejdou, aby v míru opěvovali Kršnu. Pěstoval také úvahy o nezbytnosti nápravy sociálního života celé indické společnosti. 10 Jeho myšlenky se pokoušel naplnit jeden z jeho deseti dětí, Bimal Prasád datta ( ), s duchovním jménem Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Maharádž Prabhupáda. V roce 1920 založil organizaci Gaudíja Math, kde se jeho žáci zaměřovali na misijní činnost, budovali nová centra, chrámy a ve třicátých letech několik z nich vyrazilo do Evropy, aby tam získalo několik příznivců. Poprvé v historii bhakického hnutí také použil moderních tiskařských strojů k vydávání knih. náboženských směrů Indie ji má žák uchovávat v tajnosti, pokládat za svatou a má za úkol neustále rozjímat o Bohu. Pravidelné opakování mantry-džapa pročišťuje a tříbí myšlení a při ustavičném cvičení vede k realizaci Nejvyššího. V hnutí Hare Kršna naopak je opakování a především zpěv mantry veřejné a je žádoucí, aby sílu této mantry prostřednictvím zvuku slyšel každý karmí-člověk žijící v podmíněném světě, neoodaný. (Lexikon východní moudrosti, str. 281.) 7 Již dávné védské rituály byly doprovázeny zpěvem hymnů a recitací manter, a jejich zvuk měl zásadní vliv na průběh a úspěch oběti. V upanišadách se lze dočíst o mocném, prvotním zvuku, někdy popisovaném jako óm. 8 Martin Fárek: Misionář a teolog oddanosti ke Kršnovi, in Dingir, 2007/1, str Tamtéž, str Satsvarúp dás Góswami: Život čistého oddaného, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1985, str

10 Na Západě se učení o Kršnovi, a zvěst o očistě díky zpívání svatých jmen roznesla teprve nedávno díky jednomu z Bhaktisiddhántovo žáků, duchovním jménem Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivedantovi Swami Prabhupádovi. Narodil se v Kalkatě a rodiče mu dali jméno Abhaj Čaran De ( ). Jeho rodiče byli zbožní višnuisté a on s nimi od malička chodíval do Kršnova chrámu. Díky jejich podpoře se mu dostalo kvalitního vzdělání, studoval na Scottish Church College angličtinu a práva. Po první světové válce se Britové ukázali jako nehodnověrní ve svých slibech o udělení indické samosprávy a z řad odpůrců vystoupil nenásilný revolucionář M. K. Gándhí. Gándhí byl člověkem jež žil a jednal podle svého duchovního pohledu na svět a na studenta Abhaje Čarana tím hluboce zapůsobil. Stal se jeho stoupencem a v rámci bojkotu všeho britského odmítl roku 1921 převzít vysokoškolský diplom, čímž se bezesporu vzdal dědictví několikaletého studia a předpokládané kariéry. Otec Abhajovi, který se již musel starat o rodinu (manželka Rádharání a pět dětí), našel práci v chemických laboratořích. 11 V tomto čase se setkal s Bhaktisiddhántou Sarasvatím, asketickým učitelem Čaitanjova směru, a ten jej přesvědčil, že duchovní život je nezávislý na konkrétních politických podmínkách a že je důležitější než snahy o osvobození Indie od britské nadvlády. Tak se začal dlouholetý vztah s učitelem, který pro něj znamenal návrat a prohloubení višnuistické tradice jeho dětství. Bhaktisiddhánta Sarasvatí nabádal vzdělaného žáka k překládání kršnovských textů do angličtiny a nabádal ho, aby se jal šířit Čaitanjovo poselství zpívání Kršnových jmen i do západního světa. Abhaj Čaran Dé si vzal mistrovi pobídky k srdci a v době druhé světové války začal na své náklady vydávat časopis Návrat k Bohu (Back to Godhead) a připravoval anglický překlad Bhagavadgíty s komentářem. Tyto bohuprospěšné aktivity se však nesetkávaly v jeho rodině s valnou podporou, ale on, ač v té době vedl vlastní podnik s léčivy, nenacházel plné uspokojení a neustále psal dopisy vůdčím osobnostem indického osvobozeneckého hnutí. Vyzýval je k přijetí oddanosti a duchovní vize obrody Indie. 12 Roku 1959 se rozhodl v duchu indických tradic stát sannjásinem, přijal jméno Bhaktivédanta 13 Swámí a začal pracovat na svém velkém díle, překladu a komentáři Bhágavatapurány. Pár let žil v chrámu Rádha-Damódara ve Vrndávanu a podařilo se mu vydat první zpěv purány ve třech svazcích. 11 Martin Fárek: Misionář a teolog oddanosti ke Kršnovi, in Dingir, 2007/1, str Tamtéž, str Podle Satsvarúp dás Góswami: Život čistého oddaného, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1985, str. 608, je to ten, kdo poznal, že oddaná služba Bohu je cílem veškerého dění. 10

11 S kufrem svých překladů, několika dolary v plášti, a s 69 léty v hmotném světě, vyrazil roku 1965 na nákladní lodi do Spojených států. doplul do New Yorku. Ve Spojených státech rostla nespokojenost mladých lidí s rozbíhající se válkou ve Vietnamu, přetrvávající diskriminací černochů a konzumní orientací společnosti. Bhaktivédanta Svámí považoval protesty mladých za projev opravdového duchovního hledání a získal si několik následovníků právě v subkultuře, které se začalo říkat hippies. 14 Roku 1966, pouhý rok po svém příjezdu, s nimi založil Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (anglická zkratka ISKCON) a záhy otevřel středisko v Los Angeles a v několika dalších městech. S nárůstem počtů skupinky začal Svámí Bhaktivédanta učit žáky nejen zpívání tradičních písní, ale i čaitanjovské teologii a rituálu. V případě rituálního uctívání obrazů a soch Kršny se mu v západním světě podařilo zavést celý složitý rituál, v centru zájmu však stále zůstávalo silně emocionální zpívání Haré Kršna mantry, které se pořádalo po Čaitanjově vzoru na veřejnosti. 15 I v prostředí kontrakultury však Prabhupáda trval na tom, aby vážně aspirující dodržovali etické a dietetické zásady tradice. Zdůraznil především stravu bez masa a vajec, vzdání se alkoholu, tabáku, (čaje, čokolády, ale i cibule, nebo česneku) a jiných omamných látek, sexualitu omezenou do manželského svazku a také vyhýbání se hazardním hrám. I přes přísné požadavky řady žáků rostly, centra vznikla i v Kanadě, Velké Británii a na jaře 1970 měla organizace 26 středisek a několik set členů. Hare Kršna se stalo součástí kultur hippies a beatniků. 16 Roku 1968 se šest členů vydalo na misii do Velké Británie, kde na sebe upozornili barevným, prozpěvujícím, cinkajícím průvodem. Na Oxford Street si jich všiml i George Harrison a v roce 1969 spolu nahráli mantru Hare Kršna (a následně desku My Sweet Lord). Píseň se stala hitem a přispěla k obrovské popularitě hnutí v tehdejší době. Harrison hnutí dál finančně podporoval a zakoupil sídlo v Letchmore Heathu v Hertfordshiru nedaleko Londýna. Dům dostal jméno Bhaktivedanta Manor a dodnes zde sídlí vedení hnutí pro Spojené království. Slouží také jako vzdělávací středisko a chrám. K jeho velikým příznivcům patřil také básník Allen Ginsberg ( ) V písni Give Peace a Chance zazněla jména John a Yoko Ono, Bob Dylan, a namísto jmen dvou zúčastněných oddaných, kteří místo jmen svých toužili po zveřejnění jmen Kršny, končí píseň mantrou Hare Kršna. Melodie s Hare Kršna mantrou se později dostává i do Formanova 14 Martin Fárek: Misionář a teolog oddanosti ke Kršnovi, in Dingir, 2007/1, str Tamtéž, str Tamtéž, str

12 muzikálu Vlasy, Allan Ginsberg zpíval mantru na setkáních v Praze a dokonce i Marta Kubišová jí zařadila na svou desku (Tajga-blues, , 1978). 17 Indický učitel se stále držel své vize misijní činnosti šířením časopisů a knih. Každý den ráno včasně vstával a věnoval se překladům a komentářům textů. V roce 1971 jeho žáci založili vlastní nakladatelství Bhaktivedanta Book Trust v Los Angeles. V této době spolu s masovým tiskem Prabhupádových knih, se misijní prodej stal hlavním finančním zdrojem středisek organizace, a tak se původní misijní zápal stal pro některé jedince také toužebnou honbou za ziskem. Prabhupáda mezitím své žáky podporoval a v každé prodané knize, viděl zhmotnělé přání svého duchovního učitele. Radoval se také z finančních zisků, neboť z nich byly financovány stavby tří velkých chrámů organizace v Indii. Až v posledních dvou letech se dozvídal o podloudnosti některých svých žáků. 18 V roce 1976 se dožil osmdesáti let a počet jeho následovníků vzrostl do několika tisíců. Cestování, úsilí dokončit překlad a komentář Bhagavatapurány, a dohled nad indickými projekty, vyžadovalo množství energie. Řízení rychle se rozrůstající organizace svěřil do rukou svých žáků. Od roku 1972 byla ustanovena mezinárodní Správní komise (GBC - Governing Body Comission 19 ), v jejímž fungování se časem opět projevili lidské mocenské ambice. Zakladatel hnutí Hare Kršna zemřel roku 1977 v chrámu své organizace v indickém Vrndávanu. Zanechal po sobě početné dílo plné višnuistických pokladů, které jeho žáci považují za plně autorizované Prabhupádova misie a ovzduší Západu Hnutí oddanosti se dle nauky o cyklickém běhu vesmíru, objevují v obdobích velkých společenských otřesů a změn. Přináší řešení pro kolabující společnost a snaží se chránit před 17 Tattva-darší dás: Počátek hnutí Hare Krišna u nás, in Dingir, 2007/1, str Martin Fárek: Misionář a teolog oddanosti ke Kršnovi, in Dingir, 2007/1, str Ta je spravována prostřednictvím národních poboček, vedených místními vedoucími pod supervizí guruů příslušné světové zóny. Každoroční setkání asi čtyřiceti členů Správní komise se koná i v indickém Majápuru, Čaitanjově rodišti (Kršnův chrám v tomto městě je možné považovat za centrum hnutí). Původně čítala 29 členů, 11 z nich byli sannjásinové. Ti si postupně nárokovali nadřazenost nad ostatními a hnutí se tak dostalo do úzkých. Nikdo tu nevycházel z pozic nekompromisní autority a ISKCON s mladými guru nebyl schopný nastalým problémům čelit. Za deset let po Prabhupádově smrti odešlo, nebo bylo vyloučeno šest z původních jedenácti guruů. Hnutí dále muselo čelit několika skandálům a změně ovzduší veřejného mínění, prošlo několikerou reorganizací a nakonec se do jisté míry stabilizovalo. V roce 1987 byl zrušen tzv. zónový sytém, který ustanovoval guruy pro určitě území. Každý žák si tedy může od této doby vybrat učitele z celého světa. Navíc je jedním ze starších členů ISKCONu ustanoven poradce pro vedení řízení, který pomáhá s technikami řízení a administrativou. (David V. Barrett: Sekty, kulty, alternativní náboženství, Ivo Železný, Praha, 1998, str ). 20 Satsvarúp dás Góswami: Život čistého oddaného, Bhaktivedanta Book Trust, Praha,

13 chaosem a bezprávím 21. K přenosu čaitanjovy tradice do západního světa totiž opravdu, v souladu s tímto učením, došlo v pozměněných podmínkách. Byla to doba velké krize americké společnosti šedesátých let, která ovlivnila nejen Evropu, ale i další části světa. Doba velkých změn, nejistot, tyranie a vzpoury, jako stvořená pro hledání a nacházení nových myšlenek, konceptů a alternativ obecně. Nespokojenost části populace západního kontinentu vládla v mnohých sférách, ať už se jednalo o úroveň politickou, sociální s přihlédnutím k přetrvávajícím lidsko-právním problémům, individuální či náboženskou. 22 Období, které by se mohlo zdát jako stvořené pro přijmutí nové oddanosti. 23 V šedesátých letech se některé dlouhodobé problémy ve společenské a náboženské oblasti americké společnosti setkaly s vyostřenou politickou situací a vyvolaly silné hnutí odporu, hlavně mezi mladými lidmi. Hnutí je běžně známé jako hippies, ale ve skutečnosti šlo o různé skupiny spojené ve společném protestu proti stávající situaci. Protestní hnutí později označili američtí vědci jako kontrakulturu, protože hnutí zdůrazňovalo hodnoty stojící v opozici vůči do té doby převládajícím názorům a masové kultuře většiny společnosti. Ve své druhé fázi také tvořilo množství komunit, které svým alternativním způsobem života demonstrovali nesouhlas s životním stylem zbytku americké společnosti. 24 Myšlenky kontrakulturního hnutí bezesporu výrazně pomohly k úspěchu mise Bhaktivédanty Swámího, zatímco hnutí oddanosti v tomto případě hasilo jeho žízeň. Západní společnost ve svém nitru vyjádřila svou nespokojenost a touhu po lepším stavu světa. Co se stalo natolik přitažlivým na Čaitanjově tradici, že jí tolik mladých zápaďanů věnovalo pozornost a oddalo se zcela jinému a nelehkému rytmu svých životů? Pokusím se zde popsat jednotlivé roviny nespokojenosti, v kterých mladým lidem hnutí odpovídalo na nezodpovězené otázky. 21 Martin Fárek: Šrí Čaitanja v západním světě, setkání dvou myšlenkových tradic, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2000, str. 47. (Práce dostupná na 22 Jedním ze znaků moderní doby je ztráta jednoty. Nejde jen o individuální pocity osamělosti, vytrženosti či odcizení, jde o celkové směřování doby. (...) Ambivalentnost moderní doby spočívá v jejím tlaku na individualizaci, která však na druhou stranu vede k hledání jednoty. (Dušan Lužný: Hledání ztracené jednoty, Masarykova univerzita v Brně, Brno, str. 11.). 23 Novou oddaností hnutí Hare Kršna označuji pro novou sílu, která v té době přitahovala toliko nových oddaných na Západě a pro skutečnost, že samo hnutí se považuje jen za obnovitele přirozeného stavu lidské duše (i společnosti), pro kterou je oddanost Kršnovi cestou nejjednodušší a nejpřímější. 24 Martin Fárek: Šrí Čaitanja v západním světě, setkání dvou myšlenkových tradic, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2000, str. 47. (Práce dostupná na 13

14 3.1. Politická situace Americká zahraniční politika šedesátých let utrpěla několik silných záchvěvů (kubánská revoluce, karibská krize, válka ve Vietnamu, atentát na Johna F. Kennedyho), které mohly vést k sílícímu pocitu nestability a nejistoty. Nejmocnějším pojítkem hnutí odporu byla však válka ve Vietnamu. Stále rostoucí počet mladých lidí, 25 kteří odcházeli do armády, rozpoutalo vlnu protestů, především z řad studentů. Následovaly protesty jak proti mobilizaci, proti válce samotné, tak proti reakcím vlády, která se neobávala proti takovýmto shromážděním zasáhnout. Po rozhodnutí prezidenta Nixona přenést válku i do Kambodži, byla následná protestní demonstrace studentů na Kent State University v Ohiu rozehnána střelbou národních gard. Při neoprávněném zásahu došlo ke zranění patnácti studentů, z toho čtyři zemřeli. Brutalita zákroku vedla k protestnímu bojkotu výuky na řadě vysokých i středních škol. 26 Dalším z palčivých problémů té doby byla přetrvávající rasová segregace. Podnítila vznik hnutí za občanské svobody, ulicemi vedly protestní pochody, na organizovaných demonstracích a stávkách se podíleli bílí i černí. Díky Martinu Lutheru Kingovi roku 1964 vešel v platnost zákon o lidských právech a o rok později zákon o volebním právu. Prabhupádovy myšlenky rezonovaly s mírovým hnutím a on sám neustále zdůrazňoval potřebu a důležitost míru. Nebyl to ale ani čistý ghándhiovský pacifismus, jež hlásal. Vzpomeňme na Kršnovo povzbuzování Ardžuny v Bhagavadgítě, kdy ho nutil za daných okolností zabíjet nepřátele, ač to byli jeho příbuzní. Válka sebeobranná a na ochranu náboženských principů je naopak žádoucí a v pořádku, celý náš život přece patří Nejvyšší osobnosti božství a my samotným bojem nezískáme ani netratíme. Po konverzi k zrozenému hnutí Hare Kršna se Američané přestali angažovat tak prudce v protestních hnutích. Prabhupáda jim nastínil problém v hlubším rozsahu, v rozsahu celé společnosti, která se musí uzdravit zpíváním svatých jmen a očistit zevnitř svou bezbožnou, ziskuchtivou orientaci, v níž se nachází. 27 Jedná se o máju v tom slova smyslu, že svým působením odvádí duše od Boha a káže jim uvěřit svým materiálním touhám a reálnosti vlastních tělesných schránek. Kritika z úst Prabhupádových mířila k způsobům a celé struktuře americké vlády. Kritizoval vládu, která nenásleduje boží zákony a vyjadřoval pochybnosti ohledně platnosti 25 Pro ilustraci: koncem roku 1967 bylo ve Vietnamu vojáků, z toho větší část tvořili povolaní branci 18 a 19 letí. (Zdroj: 26 Martin Fárek: Šrí Čaitanja v západním světě, setkání dvou myšlenkových tradic, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2000, str. 48. (Práce dostupná na 27 Tamtéž. 14

15 voleb a demokracie vůbec, v případě, kdy ji tvoří nečistí jedinci. Výkonné vedení státu by mělo dodržovat zákony Pána Kršny (Bhagavadgíta a Šrímad Bhágavatam). Tu právě kladl největší důraz na toliko vzpomínané etické principy: čistotu s důrazem na sexualitu omezenou na manželství a i tady jen pro zplození dítěte, milosrdnost (ústící ve vegetariánskou stravu oddaných), pravdivost (jež zahrnuje zákaz hazardních her). 28 Oddaný vychází z přesvědčení, že pokud člověk slouží Bohu a následuje jeho zákony, nemůže jednat neeticky, ale vždy jedná ku blahu a prospěchu všech živých bytostí. Písma podle Swamího Prabhupády zakazují zbytečné a nenutné násilí mezi lidmi, i mezi lidmi a zvířaty. 29 Moudrý člověk, který si Mě plně uvědomuje a který ví, že jsem konečným příjemcem všech obětí a pokání, Nejvyšším Pánem všech planet a polobohů a přítelem všech bytostí, se oprostí od hmotných strastí a dospěje k míru Společenská situace Stávající situace a šířící se vlna protestů také do jisté míry narušily poklidný rodinný život, kdy většina mladých (později konvertujících k Hare Kršna) projevuje nesouhlas, zatímco jejich rodiny mnohdy podporovaly názory vlády. Potíží se stal zásadní rozpor ve vnímání světa mladých a jejich rodin, mladí se bouřili proti celému směřování lidského života v moderní společnosti, proti celoživotní honbě za majetkem, proti odcizení mezi lidmi, proti nemožnosti protestovat a proti nenalézání porozumění ústící ve války. Neshoda v názorech mohla vést k rodinnému odcizení a tím se zasloužit o změněné podmínky odchodu z domova a možnosti beze zbytku se věnovat oddané službě v komunitě oddaných. Revolta hnutí reflektovala základní směřování společnosti. Hromadění majetku a nekonečné zajišťování materiálního setrvávání, považované za konečný a jediný cíl lidského života viděl Swámí Prabhupáda jako neobhajitelné ve světle višnuistické tradice. Lidské tělo je dle Prabhupády šatem pro pravé já, které nemůže uspokojit hromadění statků, jedinou jeho 28 Ve věku Satya (pravdivosti) jsi stál pevně na čtyřech nohách díky čtyřem zásadám, jimiž bylo odříkání, čistota, milostivost a pravdivost. Vypadá to však, že máš tři nohy zlomené působením bezbožnosti v podobě pýchy, chtíče po ženách a požívání omamných látek. (Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swámi Prabhupáda: Šrímad Bhágavatam , Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1992, str. 203). 29 Tato nemilosrdnost je označena Swámím za důvod všech válek a lidského utrpení ve věku Kali. Lidé díky zákonu o příčině a následku budou zabiti jako zvířata v jednom z životů, pokud se i nadále budou nacházet v kvalitě temna. (Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swámi Prabhupáda: Šrímad Bhágavatam , Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1995, str Komentář). 30 Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swámi Prabhupáda: Bhagavadgíta taková, jaká je, 5.29, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1991, str

16 přirozeností je oddaná služba Kršnovi. Vše svou povahou již dávno Kršnovi patří, celý svět je projevem jeho iluzorní energie, stejně jako lidské přesvědčení o vlastnictví čehokoli. 31 Další z rysů moderní společnosti, které se podílely na utváření nálady odporu, je její jistá liberalizace, spojená s decentralizovanou sílou autorit a relativismem. Snad i tento aspekt hrál důležitou roli v přijmutí nauky stoupenců Kršny, kdy absolutní Kršnova autorita stojí nad veškerým uspořádáním světů a lidské touhy a přání po hmotných statcích zdají se být nicotné, až nízké. Jednoduše mladí hledali poznání, že svět má smysl, a ve vnějším světě soudobé společnosti jej nenacházeli. Nepociťovali sounáležitost s vnějším světem. Bhaktivédanta Swámí Prabhupáda vystoupil jako jasný maják ve vodách zmatků a změn, který dával lidem jasný směr i když se díky svým nekompromisním pravidlům, které kladl na své následovníky, mohl zdát až příliš neúprosný. 32 Hnutí Šríly Prabhupády reflektuje ve svém učení také všudypřítomný technický pokrok, který umožňuje rozvoj moderního západního světa. Blahobyt lidstva vzkvétá díky přírodním darům a ne díky obřím průmyslovým podníkům. Průmyslové giganty jsou výplodem bezbožné civilizace a ničí ušlechtilé cíle lidského života. Čím více budeme rozvíjet tento komplikovaný průmysl ničící životní energii lidí, tím více budou prostí lidé neklidní a neuspokojení, třebaže několik bohatých bude moci žít marnotratně díky vykořisťování. 33 Zcela v duchu této kritiky a v jednotě s heslem Jednoduché žití a hluboké myšlení 34 vytvářeli oddaní paralelní sociální jednotky, kde se snažili izolovat od úpadkového světa. Většinou se jednalo a jedná o soběstačné zemědělské komunity, či podporované restaurace, kolem kterých se sdružuje řada oddaných. Na těchto místech mladí lidé nacházeli seberealizaci v přítomnosti stejně smýšlejících jedinců a alternativní způsob života uvnitř propracovaného systému filosofie. Určitý despekt vůči uspořádání materiálního světa plyne z jasné podmíněnosti tohoto světa a veškerých jevů v něm, tedy i zvířat a lidí, třem kvalitám hmotné přírody (prakrti). 31 Iluzorní energie neboli hmotná příroda může působit na živé bytosti úměrně tomu, nakolik tyto živé bytosti podléhají iluzorní přitažlivosti máyi. (Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swámi Prabhupáda: Šrímad Bhágavatam , Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1992, str Komentář). 32 Podle některých odborníků byla Prabhupádova autorita kombinací autority tradiční, zastoupené tu čaitanjovskou linií duchovních učitelů a autority charismatické, dané sílou jeho vlastní osobnosti. (Martin Fárek: Šrí Čaitanja v západním světě, setkání dvou myšlenkových tradic, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2000, str. 52. (Práce dostupná na 33 Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Nauka o seberealizaci, Praha, The Bhaktivedanta Book Trust, 1993, str Narozdíl od tohoto hesla typického pro oddané, pro ostatní mamonící společnost platí Těžce pracuj a užívej smyslů, jak vykládal Prabhupáda jeden verš Bhagavadgíty. (Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Bhagavadgíta-taková, jaká je, 3.16, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1991, Prabhupádův komentář). 16

17 druhy. 36 Proti filosofii materiálního štěstí, tělesných prožitků a tužeb postavil Prabhupáda Tyto tři energetické složky (sattva, radžas, tamas) - guny 35, jsou emanacemi Nejvyššího Pána Kršny, který jediný může vysvobodit z jejích pout a zároveň právě tyto kvality určují kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými lidmi, sociálními skupinami, bohy a živočišnými nauku o nejvyšším poznání, objevení skutečné identity člověka jako věčné duše ve věčném vztahu k Bohu a nauku o iluzorní podstatě světa jevů. 4. Prabhupádovo učení a jedinec 4.1. Cit Učení, jež přinesl Prabhupáda na Západ se nesporně podepsalo na obnovení náboženského prostoru prodchnutého chladnou racionalitou, kdy bývá lidský rozum považován za nejvyššího arbitra ve věcích etiky a emoce se zdají být na překážku při nestranném poznávání reality. Čaitanjova tradice lidské city poznává, snaží se jim porozumět, jak z hlediska jejich prvotního povstání v mysli (nauka o gunách), tak ve vztahu k jiným cítícím bytostem (lidem i zvířatům), ale hlavně ve vztahu k osobnímu bohu Kršnovi. City ve vztahu Kršna-člověk jsou rozděleny a klasifikovány. 37 Duchovní praxe vede bhaktu k realizaci jeho nejvnitřnější identity jako služebníka Kršny v některé z hlavních ras 38 - neutrální, služebnické, přátelské, rodičovské nebo milenecké. Čaitanja zdůrazňoval právě milenecký vztah s Bohem, parakíja rasa, jako svým způsobem nejvyšší vztah. Ideálem mu byla služba Rádhy a jiných dívek oddaných Kršnovi, tak jak jejich vztahy popisují purány a následná tradice. Kršna je představován jako dokonalý milenec a jeho milostný poměr s Rádhou se považuje za hlavní smysl Kršnova příchodu do hmotného světa. 35 Dle Prabhupády doslova provaz, lano, jež poutá k hmotnému světu. Jsou to kvality hmotné přírody, jejichž interakcí vzniká hmotný svět. (Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Bhagavadgíta taková, jaká je, 14., Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1991, str ) Celé stvoření je složeno ze tří gun a vše v hmotném světě je možné přiřadit převaze jedné z nich. Nejnižší je kvalita temnoty (tamas), druhou neklid, vášeň (radžas), a nejvyšší je kvalita dobra (sattva). Jsou to tvůrčí energie Boha, jimiž stvořil svět, tak že jejich kombinací vznikly všechny věci. Člověk může tyto kvality rozpoznávat a sám je jimi ovlivňován (myšlení, konání v určité kvalitě). Cílem duchovního života je zpřetrhat tato pouta hmotné přírody a být svobodný pro oddanou službu. Prvním cílem je tedy pěstovat sattva, což vyústí v čistou oddanost, kdy již netoužíme ani po poznání a chceme jen sloužit Bohu z lásky. (Miloš Mrázek: Děti modrého boha, Dingir, Praha, 2000, str. 43). 36 Dušan Lužný: Hledání ztracené jednoty, Masarykova univerzita v Brně, Brno, 2004, str Martin Fárek: Šrí Čaitanja v západním světě, setkání dvou myšlenkových tradic, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2000, str. 55. (Práce dostupná na 38 Doslova chuť, vášeň, láska, náklonnost, emoce, vychutnávání nadsmyslové radosti ve stavu extáze splynutí s bohem, nelze ji srovnávat s radostí ze smyslových předmětů, rasa není postižitelná rozumovým chápáním. (Viz Lexikon východní moudrosti, Olomouc, Votobia, 1996). 17

18 Tyto závěry Čaitanjova učení jsou považovány za velmi důvěrné náměty a začátečníci na cestě bhakti jsou vedeni k opatrnosti v jejich chápání. Jedná se o tajemství nepochopitelné těm, kteří nejsou očištěni od materiálního chtíče. Z Čaitanjova příkladného života je patrné, že povahu vztahů s Kršnou je možno chápat až po očištění od mnoha závislostí a v případě parakíja - rasy se nejedná o milostné vztahy tak, jak jsou známy v tomto světě. 39 Naopak, jedná se o esoterické prožitky jiného řádu, dostupné po dlouhém úsilí a vytrvalé bhaktické praxi, vyžadující mimořádnou sebekázeň a zdrženlivost. Proto se četba o těchto Kršnových zábavách dostane až značně pokročilým oddaným. 40 Tato z nejdůležitějších zábav je popsána až v desátém zpěvu Šrímad Bhágavatamu (Bhágavatapurány), tedy až ve zpěvu posledním. Oddaný se nesnaží zničit žádost, chce ji pozvednout ze země do nebes, proměnit každou svou jednotlivou činnost v reálném světě v radostnou oslavu Nejvyššího. Od ranní modlitby, přes hlavní jídlo, osobní hygienu, až po ideál, kdy je každá myšlenka vytanuvší v mysli upřená ke Kršnovi. 41 Čaitanjovská tradice a její citový rozměr se projevuje v tradičním umění a silně oslovuje lidské emoce a touhu po kráse. Sám Kršna je považován za nejkrásnější bytost ve všech svých podobách, činnostech, promluvách, jménech a v neposlední řadě svou transcendentní podobou. Prostřednictvím zpívání Hare Kršna mahámantry a hry na tradiční bengálské nástroje (kartály, harmonium, mridanga) zaujímal již Prabhupáda a pro některé obyvatele naší společnosti jsou členové hnutí známí především díky této formě misie dodnes. Tradiční védské inspirace se projevují nejenom v písních, ale také v divadle, tanci, oblečení a celé estetice, kuchyni, horoskopech a mytologické kosmologii, bez nadsázky zaujímá celou lidskou realitu Tělo Právě tělo je jedním z možných nástrojů vyjádření vztahu k sociálnímu okolí, a to především díky své zakořeněnosti v každodennosti a propojení se smyslovým prožíváním Parakíja rasa v hmotném světě je odporná, zatímco v duchovním nebi je přítomna v jedinečném vztahu Kršny s gópíemi. (...) Hmotný svět je převrácený obraz duchovního světa, je jako obraz stromu na vodní hladině, kde se vrchol stromu jeví jako nejnižší část. Podobně je parakíja rasa ohavná, je-li promítnuta do hmotného světa. Když lidé napodobují Kršnův tanec rása s gópíemi, získávají pouze požitek ze zvráceného, ohavného odrazu transcendentální parakíjy rasy. (Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1992, str ). 40 O jiných zábavách se, dle bhakty Pavla, doslýcháme z programů pořádaných hnutím Hare Kršna pro lidi mimo ISKCON, jiné zábavy Pána Kršny probírají oddaní mezi sebou a odlišné zábavy Pána Kršny jsou předmětem rozhovorů mezi duchovním mistrem a žákem. 41 Fenomen odcizení náboženského prožívání a jeho posunutí do privátního prostoru lze jistě považovat za další z možných příčin touhy po znovunabytí celku života a náboženství. 42 Dušan Lužný: Hledání ztracené jednoty, Masarykova univerzita v Brně, Brno, str

19 V hnutí Hare Kršna se však identifikace s tělem stává hlavní příčinou zla a lidského utrpení. Dušan Lužný uvádí, že právě implantace védských způsobů a tradic do hédonické kontrakultury šedesátých a sedmdesátých let 20. století mohla inspirovat Prabhupádu k tak striktnímu důrazu na negativní pojetí těla a s tím spojené odmítání materialismu. 43 Prabhupáda trval na pochopení struktury lidské osoby, na pochopení rozdílu mezi tělem a vlastním já, tedy duší. Podle Bhagavadgíty je vlastní já (átman) člověka obklopeno jemným tělem (inteligence, myšlení, cítění) a jemné tělo pak prostupuje fyzickým tělem. Pro oddané má lidské tělo dvě složky. Hrubohmotné tělo a jemnohmotné tělo. Hrubohmotné tělo je lidskou anatomií, je souborem mrtvé hmoty, kterou tvoří pět základních prvků - země, voda, oheň, vzduch a éter. Jemnohmotné tělo je tvořeno dalšími třemi prvky hmotného těla - myslí (schopnost vnímat a uvažovat), inteligencí (schopnost rozlišovat), a falešným egem. Falešné ego, které se vytváří v jedinci, je podle oddaných Kršny výsledkem falešného ztotožnění se s tělem a projevuje se vnímáním sebe sama jako příslušníka jednotlivých etnických, sociálních, či náboženských skupin. 44 To co je skutečně důležité, je duše - věčná, neměnná, nezničitelná, nezrozená, věčná, trvalá a původní, ta, jež nezhyne, i když je tělo zabito. 45 Skutečnou povahou duše je její láskyplný a služebnický vztah k Bohu. Tuto orientaci duše na potěšení Boha považoval Prabhupáda za intuici která se v běžném životě projevuje například formou charitativních skutků dobročinnosti, či komunistických idejí. 46 Tento vztah je v srdci každé živé bytosti, ale je zakryt nevědomostí a z ní plynoucí touhy po pomíjivých věcech. Skutečná nejnitřnější povaha je zachycena v síti falešných představ a konstrukcí o sobě samém a o tom, co je mé. Dokonce i touha po osvobození je z pohledu čistého oddaného sobecká a může být překážkou. 47 Kromě nesmrtelné duše je součástí osoby Nadduše (paramátma), tedy Kršna v podobě čtyřrukého Višnua, který spolu s individuální duší dlí v srdeční krajině. Jako 43 Tamtéž, str Jaroslav Klepal: Tělesné způsoby pozornosti v hnutí Hare Kršna, in Náboženství a tělo, Masarykova univerzita, Brno, 2006, str Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Bhagavadgíta taková, jaká je, , Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1991, str Snaha lidí na hmotné úrovni o dobro druhých prostřednictvím práce pro společnost, rodinu, zemi nebo lidstvo je částečným projevením původní intuice, kdy čistá živá bytost cítí štěstí, když je šťastný Nejvyšší Pán. (Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Šrímad Bhágavatam, , Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1992, Komentář). komentář k Šrímad Bhágavatámu,.3 II.10.) 47 Martin Fárek: Misionář a teolog oddanosti ke Kršnovi, in Dingir, 2007/1, Dingir, Praha, 2007, str

20 duše. 49 Tělo jako celek slouží, podle učení Prabhupády, jen jako potěcha samotného Kršny, expanze Nejvyššího Pána 48 je svědkem všech zrození, a je věčným průvodcem individuální jak uvidíme dále. Je jen pomíjivou schránkou a tudíž není žádoucí, aby příliš poutalo, či zneklidňovalo mysl oddaného Život oddaného Prabhupádův následovník a Kršnův oddaný je veden k jednoduchému životu v duchu védských písem a podle Prabhupádových instrukcí. V chrámech a na farmách časně vstává, sprchuje se studenou vodou, vykonává pravidelné ranní obřady buzení, mytí a krmení božstev, účastní se společného uctívání Kršny. Každodenní činnost bhakty, jež žije ve společnosti oddaných, je velmi různorodá. Zahrnuje zemědělskou práci na farmě, překlady knih a jejich distribuci, pořádání přednášek, veřejné zpívaní mahámantry, přípravu jídla pro oddané, nebo v jedné z vegetariánských restaurací pro lid mimo ISKCON. Významnou součástí sádhany (denní cesty k dokonalosti) je jídlo. Vegetariánská strava oddaných je upravena pomocí desítek druhů indických koření a surovin, vyjma většiny kořenových a cibulových zelenin, které se nacházejí v kvalitě nevědomosti a nepotřebným způsobem tedy ovlivňují mysl oddaných Kršny. Tento prostý způsob života má být doplněn hlubokým duchovním poznáním a přiblížením se Kršnovi především prostřednictvím zpěvu mahámantry. Prabhupáda doporučoval opakovat mahámantru (džapovat) za pomoci mály, obdoby růžence o sto osmi kuličkách, a to šestnáctkrát denně (to znamená 1728 krát). Tyto mahámantry vysloví oddaný, zpravidla brzy ráno, asi za dvě hodiny soustředěné džapy. Během dne pak džapuje dále podle možností, které mu poskytuje jeho práce. Džapováním má dojít k většímu uvolnění pout mysli oddaného k hmotným požitkům. Každý den v chrámu probíhá sankírtan, obětní modlitba, opěvování jmen, slávy a zábav Nejvyšší Božské Osobnosti před chrámovými božstvy. Během rituálu muži stojí na v levé části sálu a ženy nalevo, v Novém Vrndávanu v Západní Virginii, dokonce ženy stojí 48 Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1992, str Jaroslav Klepal: Tělesné způsoby pozornosti v hnutí Hare Kršna, in Náboženství a tělo, Masarykova univerzita, Brno, 2006, str

21 za zábradlím, zatímco muži jsou před oltářem. Žena je jako oheň, muž je jako máslo, proto jsou ženy dál během kírtanu, aby muže nerušily z jejich uctívání. 50 Oddanost Kršnovi se v praxi projevuje oddaností duchovnímu učiteli v tradici Šrí Čaijtanji. Duchovní učitel má být nahlížen jako zástupce Kršny a jako takovému se mu má vzdávat náležitá úcta. Védská literatura vysvětluje, že právě jen duchovní učitel může oddaného vést k probuzení jeho božského vědomí a uvědomění si skutečné duchovní totožnosti, tedy k poznání, že je věčnou duší a že tělo je pouze dočasným oděvem. Toto poznání pomůže oddanému rozvinout lásku ke Kršnovi a službu tomuto Bohu a může ho vysvobodit z koloběhu životů a zmírnit dopad jeho karmy. Vztah mezi duchovním učitelem a žákem se považuje za nejdůležitější aspekt duchovního života. Mezi duchovními učiteli však zcela mimořádná úcta náleží Prabhupádovi, na jehož oslavu se koná zvláštní pobožnost (gurupúdžá). V komunitách ISKCONu se dodržuje tradiční rozlišování čtyř ášramů 51 - základních životních etap. Tento systém, označovaný jako varnášramadharma, je v očích oddaných zjeven přímo Bohem. Je odvozen od řádu univerza, a je tedy univerzálně platný a vhodný pro všechna společenství a pro jakoukoli dobu. Žáci, žijící v celibátu se nazývají brahmačárini, tento stav bývá označován jako pro muže nejvhodnější. Další skupinou jsou grhastové, ženatí hospodáři, jejichž cílem je starat se co nejdůsledněji o rodinu. Následují vanáprasthové, jsou to ti, kdož se odpoutávají od světských závazků a připravují se na poslední etapu. Jako poslední etapa se označuje odříkavý život sannjásinů. V této poslední fázi se již muž plně věnuje následování Kršny a opouští rodinu, avšak oproti původním indickým zvykům není odloučení trvalé. Po zřeknutí se manželství muž smí nadále spatřovat své děti, nesmí však již více spatřit svou manželku. Žena, která je tímto nazírána jako vdova, smí naslouchat mužovo kázání, či ptát se na jeho činy, ale on se nikdy nesmí zeptat na ní. V dnešních dnech o tento 50 Susan Jean Palmer: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, 1994, str Bráhmanská nauka o životních stádiích byla formulována v období bráhmanismu patrně jako důsledek popularity asketických hnutí, hlásajících odklon od světského života a odchod do bezdomoví pro dosáhnutí spásy již v mladém věku. Dává důraz na splnění povinností, jež má jedinec vůči rodu a společnosti, které má splnit než se dá cestou svého osobního spasení. Vysvětluje program na celý život, platný pouze pro mužské členy tří vyšších kast. Začal druhým zrozením, jímž byl chlapec (8-12 let) přijat za plnoprávného člena své kasty. Má 4 etapy: brahmačárin-student, žák, či učeň, grhastha-hospodář, otec rodiny až do doby, než se dočkal vnuků, vanáprastha-obyvatel lesa, poustevník buďto s rodinou, nebo skupinou poustevníků,nebo sám a parivrádžaka neboli sannjásin-poutník v bezdomoví, co se vzdal všech světských pout ve snaze dosáhnout osvobození, nebo alespoň co nejvíce oslabit pouta k životu. Tento životní program byl ideálem, který většina nebyla schopna naplnit, ale dodnes se v Indii udržel respekt pro ty, jež odešli do bezdomoví. V bráhmanských kruzích, zaměřených na rituální aspekt náboženské praxe byl asketický ideál přijímán nepříliš nadšeně. Jsou názory, že původně si mladý dvojzrozenec mohl po skončení studia véd vybrat jednu z nabízených možností, plnit její dharmu, a doufat ve spásu. Pak by se posloupnost v podobě 4 životních stadiích jevila umělá a zaměřená proti ideálu asketického poutníka, který byl odsunut až na konec životní cesty. (Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Atlantis, Brno, 1996, str. 52). 21

22 stav může muž v jakémkoli ášramu požádat ve čtyřiceti pěti letech a ženatý muž v padesáti letech. Oproti tomu, jak je běžné v Indii, mnozí členové zůstávají ve stavu brahmačárinů, a nebo z něj přecházejí hned do posledního ášramu sannjásinů. Barhmačárín se má věnovat hlavně studiu a sannjásin ve svém předpokládaném stupni oddanosti kázání. 52 Guru může být oddaný v jakémkoli ášramu 53, tudíž i ženatý muž. Představený chrámu bývá většinou ženatý muž s druhým stupněm svěcení, žijící v grhastha ášramu. Ženy nemohou nést odpovědnost oficiálního titulu, ale svým životem jsou sjednoceny s životem manžela. Často žena muži asistuje při práci a zastává jeho funkce. 54 Nový člen stráví několikaměsíční dobu jako novic (bhakta), prochází vyučováním a duchovní přípravou, kdy si ověřuje svou schopnost života oddaného v komunitě. V konečné fázi se místní správní rada vyjádří k jeho přijetí. Vyvrcholením duchovních příprav je bhaktovo přijetí jím vybraným guruem, 55 u něhož se připravuje na zasvěcení do tradice, do Čaitanjovy sampradáji. Iniciace se nazývá Haré náma díkša, tedy zasvěcení do svatého jména. Při tomto obřadu přijímá bhakta duchovní jméno v sanskrtu od svého duchovního mistra, jehož součástí je i titul dása nebo dásí s významem služebník, resp. služebnice Pána, a zavazuje se k dodržování regulativních principů a pravidelnému zpívání mahámantry. Muži si oholí hlavu a vzadu na hlavě si nechají krátký pramínek vlasů, šikhu. 56 Členové si označují čelo a dalších jedenáct míst na těle hlinkou z posvátných míst, nebo řek. Toto znamení se nazývá tilaka a označuje tělo jako chrám, kde sídlí Kršna. Mužští členové nosí tradiční oděv, kurtu (košile) a dhótí (dlouhý pruh látky, jež se omotává kolem pasu). Svobodní muži a celibátníci nosí šafránové 57 a ženatí muži a novici bílé. Ženy nosí dlouhé vlasy spletené do copů, nebo zakryté šátkem a barevná sárí. Sárí je asi pětimetrový pruh látky, který se musí s umem omotat kolem těla. Vdovy si na znamení smutku oblékají bílá sárí. Bílá oblékají také ty ženy, jejichž manžel žije, jen už se spolu nevídají. Ženy, které si dělají mezi obočím červenou tečku, jsou vdané Susan Jean Palmer: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, 1994, str O udělení titulu rozhoduje GBC, tedy správní komise. 54 Susan Jean Palmer: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, 1994, str Místní chrámová autorita guruovi předá příslušné doporučení. 56 Miloš Mrázek: Děti modrého boha, Dingir, Praha, 2000, str Je to barva symbolizující zřeknutí se materiálního prožitku. ( ). 58 Miloš Mrázek: Děti modrého boha, Dingir, Praha, 2000, str

23 Čtyři regulativní principy Jak už bylo popsáno výše, ve chvíli, kdy oddaný dostane duchovní jméno, to znamená, že získá zasvěcení od duchovního mistra, se zavazuje k dodržování regulativních principů. Jedná se o vymícení obsahu čtyř nejhlavnějších neřestí věku Kali. Je to neoprávněný styk se ženami, masové zabíjení zvířat, požívání omamných látek, a provozování spekulativních hazardních her všeho druhu. 59 Každé z těchto pravidel má své obhájení v písmech.a pro každého oddaného jejich dodržování znamená zvládnout nízkost těla. Takto regulované a disciplinované tělo přestává být viděno jako překážka k dosáhnutí blízkosti Kršny, ale jako dokonalý prostředek duše, které pomáhá na cestě do duchovního světa, kam přirozeně náleží. Zcela v duchu oddané služby se všechny z těchto neřestí žádným způsobem nevytěsňují, ale proměňují k větší oslavě Kršny. Tyto zásady by měly povznášet člověka na úroveň, z které se může věnovat duchovnímu životu. Proč Čaitanjova tradice doporučuje vyvarování se nepovolené sexuality? Sexuální styk bývá považován za pouhý prostředek k plození dětí, je pod vládou kvality vášně, a jako takový bývá pro svou svůdnost k tělesnosti raději nedoporučován. Pro oddané, kteří si jsou vědomi zrádnosti svých smyslů se styk stává vhodnou obětí oddanosti. Jiní, kteří usilují o seberealizaci ovládnutím mysli a smyslů, obětují činy všech svých smyslů a životního dechu v ohni ovládnuté mysli. 60 V Bhagavatapuráně jsou obsaženy příběhy varující před přílišnou sexuální aktivitou, jakožto nejvyšším druhem připoutání k pomíjivému světu a vyzdvihovány asketické ideály. 61 Pohlavní život není určený pro nekontrolovaný smyslový požitek, ale výhradně pro plození dětí. Pohlavní život, jako zdroj pouhého požitku, degraduje vědomí a tím znemožňuje člověku dělat duchovní pokrok. 62 Oddaní usilují o ovládnutí sexuální touhy celibátem, kde je možno sexuální touhu transformovat na lásku k Bohu, která je jen návratem a znovunastolením původního vztahu individuální duše a Kršny. Sexuální touha k druhému pohlaví je totiž jen zmateným odleskem tohoto původního vztahu. Druhou možností je manželský svazek, který sexuální touhu racionalizuje a pročišťuje úmysly, s nimiž kdo do takového svazku vstupuje. V manželském svazku se tedy dovoluje sexuální sblížení pouze jednou měsíčně a jen za účelem dát Kršnovi malého oddaného a to 59 Šrí Šrímad A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda: Šrímad Bhágavatam, , Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1992, str. 53, komentář. 60 Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Bhagavadgíta taková, jaká je, 4. 27, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1991, str Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Šrímad Bhágavatam, , Bhaktivedanta Book Trust, Praha,

24 bez jakýchkoli osobních vášní a tužeb. 63 Ve védské kultuře se neuzavírá manželský sňatek na základě chtíče a vzájemného fyzického zalíbení. Vztah manželů je založený na společném vykonávání oddané služby Pánu. Také se dbá na mnoho dalších měřítek jako je podobnost charakteru, zájmů, úrovně životního standardu atd. Manželé pak mohou žít spokojeným životem ve vědomí Kršny a vychovávat děti v duchovní atmosféře. Tímto způsobem mohou dosáhnout dokonalosti života, což je hlavní cíl všech oddaných. 64 Ti, kdo ještě nedodržují tyto čtyři regulativní principy nebo nesplňují doporučené množství mahámanter, mohou praktikovat vědomí Kršny na své úrovni a podle svých možností i mimo komunitu. Tyto principy tedy neslouží k potlačení lidského těla a tělesnosti, ale umožňují nahlédnout cestu k přeorientování tělesné zkušenosti směrem ke Kršnovi v závislosti na míře duchovního poznání Ženy Muži žijící v celibátu jsou vedeni k tomu, aby se co nejméně stýkali se ženami. Ženy jsou pro muže zástupkyněmi máji, Kršnovy iluzorní energie, kdy lidé věří, že projevený svět je skutečný. Naštěstí pro ženy to znamená, že i muži jsou zástupci této energie pro ženy. Brahma stvořil hmotu a těla živých bytostí na naší planetě a Pán Kršna je obdařil duší. 65 V Bhágavatapuráně jsou sice poetické popisy ženské krásy, ale slouží spíše jako varování před nebezpečím, které můžou ženské půvaby představovat pro vrtkavého na cestě oddání. Z ničeho jiného prý nepovstává větší připoutanost a pomatení, než z připoutanosti k ženě. Mocná síla máji je dobře rozpoznat, když i velcí dobyvatelé podřizují ženám své životy kvůli pouhému pohybu jejich obočí. 66 S. J. Palmer řadí hnutí Hare Kršna do skupiny nových náboženských hnutí, které nahlížejí pohlaví jako duchovně různorodé, oddělené, s nejednotnými nároky na spásu, nazývá ji sex polarity group. 67 Všichni jsme před Pánem duše. Z primárně duchovního hlediska jsou si všechny živé bytosti rovni, jen se nacházejí v různých tělech. Mužské a ženské tělo má však každé svůj určitý charakter a dispozice. Fakt, že se člověk narodí jako žena, je z pozice oddaných nahlíženo jako důsledek těžké karmy. Matka Parvati k tomu říká: 63 Susan Jean Palmer: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, 1994, str Rozhovor z bhaktou Pavlem, Bhaktivédanta Swami Prbhupáda, Šrímad Bhágavatam, Third Canto, Part two, 1993, Podle Martin Fárek: Sexuální jazyk a obrazy v indických tradicích, in Náboženství a tělo, Masarykova univerzita, Brno, 2006, str Susan Jean Palmer: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, 1994, str

25 Když se muž stane příliš oddaný své manželce, nebo je jí příliš přitahován, vyvstává nebezpečí, že se vrátí zpátky v těle ženy. Ženy jsou často muži, co byli připoutáni k ženám v minulých životech. Opak ovšem platí pro ženy, čím víc bude chovat svého manžela v úctě, tím více duchovně postoupí a zrodí se jako muž. 68 Muži jsou svojí povahou více racionální, kdežto ženy jsou zase více emotivní. Z tohoto materiálního hlediska se popisují ženy jako méně inteligentní. To však není diskvalifikace pro duchovní život podobně jako fakt, že ženy jsou fyzicky slabší než muži. 69 Žena jako taková není pro muže překážkou v duchovním životě, kdyby byla, tak by manželé ve vědomí Kršny nemohli dělat žádný duchovní pokrok. Ve skutečnosti překážka v duchovním životě není žena, ale chtíč, který sídlí v našem srdci. Tento chtíč, který se manifestuje pohlavní touhou, svazuje duši k tomuto světu. Proto by se každý oddaný měl vyvarovat situacím, které zvyšují tento chtíč. Toto pravidlo platí stejně pro muže i pro ženy. Každý člověk, ať muž či žena, je ve styku s opačným pohlavím rozrušován sexuální touhou, která je příčinou materiální existence. To je důvod, proč se již od dávných dob velcí světci a mudrci vzdávali společnosti žen a pohlavního uspokojování. Věnují se pouze duchovním činnostem bez znepokojování smyslů. Oddaní se zbavují pohlavní touhy, i když žijí se svojí zákonitou manželkou a neoddávají se nedovolenému sexu. Všechny ostatní ženy jsou oslovovány mátadží (matka), na každou ženu, krom své manželky, má muž pohlížet jako na svou matku, aby se vyvaroval chtíče 70 a zároveň vyjádřil respekt. Ženské oddané se za žádných okolností nevyjádří o sobě samých jako o kamarádkách, či milenkách ve vztahu k mužským oddaným. 71 V hnutí Hare Kršna muž rozvíjí svou oddanost prostřednictvím celibátu a neupoutanosti, zatímco žena skrz mateřství a oddanost manželovi. Je zajímavé, že když muž splní slib sannjásina, žena stále směřuje v duchovním pokroku s manželem, je to její duchovní ochránce a vůdce, dokonce, i když se ti dva nikdy nespatří. 72 Pro muže je manželka pevností, bez které by byl vydán napospas neregulovaným smyslům. Pokud je manželka také oddaná, stává se pro muže velkou inspirací do duchovního života. Žena aranžuje duchovní pokrok svého muže a za to on ji na konci života bere zpět ke 68 Susan Jean Palmer: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, 1994, str Přeci nikoho nepřitahuje jeho matka, ačkoli ve věku Kali si nemůžeš být jist ničím..! Susan Jean Palmer: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, 1994, str. 15. Podobnými slovy se otřel o náš věk, kdy vládne nepředvídatelný chtíč i bhakta Pavel. 71 Susan Jean Palmer: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, 1994, str Tamtéž, str

26 Kršnovi. Navzájem se oslovují déví (polobohyně) a žena muže prabhu (pane), což vyjadřuje jejich vzájemnou úctu a respekt. Pokud má alespoň jeden ze snoubenců první zasvěcení od mistra, je pak svazek utvrzen na sedm příštích životů, pokud se jim v tomto životě nepovede dospět ke Kršnovi. Ženská funkce v hmotném světě je tedy oddaně sloužit manželovi. On jí za to poskytuje ochranu, je dokonce její pati-guru (v sanskrtu manžel-guru) a následně, na konci dnů, jí dovede do duchovního světa. Žena pokračuje v duchovní cestě jen díky jeho pokrokům, tudíž se stará, aby jeho pokroky byly co největší. Muži navíc věří, že pokud v těle zadržují semeno, můžou jej proměnit v duchovní palivo, které jim ulehčí duchovní pokrok, tuto možnost žena z pochopitelných důvodů nemá. Pokud nemá manžela, slouží duchovnímu mistrovi se stejnou oddaností. V zásadě se zdá, že ženy nemají žádná základní omezení daná věroukou, jen díky vrozeným vlastnostem těla nejsou k některých činnostech způsobilé stejnou měrou jako muži. Neoddiskutovatelným faktem ale zůstává, že pokud se žena vdá, znamená to pro ni duchovní i společenský pokrok, zatímco pro muže se může jevit jeho statut ponížen. Vzhledem k tělesnému řádu žen se jich například týkají omezení spojená s jejich nečistým obdobím. V tomto období nesmí sloužit božstvům, nebo se pohybovat po kuchyni, nabízet květiny guruovi, zavlažovat chrámová kvítka, ale v kontrastu s obyvatelkami Indie se mohou účastnit sankírtanu. 73 Podle odhadů asi pětina mužských oddaných nejsou ženatí, a přes devadesát procent žen v ISKCONu jsou vdané, ženy ve zbývajících procentech jsou brahmačaríní, nebo vdovy. Ženy si běžně naleznou manžela během roku až třech let od doby, kdy do hnutí vstoupí. Muži zůstávají v celibátu průměrně čtyři až pět let, ne-li déle. Doporučený věk pro manželství je pro muže je přes dvacet pět, ale pro ženy dříve, kolem dvacátého roku. Bývá běžné zaslíbit dívky dle tradic ještě dříve, aby věděly, kdo je jejich manželem. Více než devadesát procent grhastů (manželských párů) žije mimo chrám a jsou zaměstnáni v sekulárním sektoru. 74 Oddaní, kteří se chtějí zasnoubit, se musí poradit s představeným chrámu. Pokud jim dá svolení, dostanou šestiměsíční lhůtu, kdy si vyzkouší společný život před védským i před úředním sňatkem. V tomto období spolu mají sedět při společném jídle, ona mu má podávat 73 Susan Jean Palmer: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, 1994, str Tamtéž, str. 18. Nutno uvést, že výzkum byl prováděn autorkou ve Spojených státech, v České republice bude situace jistě odlišná. 26

27 pokrmy a on jí instruovat v otázkách týkajících se Kršny. Pokud je jejich společný život spojen s duchovním pokrokem slaví se tradiční védská svatba. 75 Pokud chtějí mít manželé dítě, obyčejně žádají duchovního mistra o požehnání. Pro rituál Garbadhana samskara žena připraví potraviny, nápoje a girlandy květů na pěkně čistém a uklizeném místě. Před vykonáním rituálu je potřeba zpívání padesáti kol Hare Kršna mahámantry přivodit soustředěnou pozornost páru. Jejich vnitřní stav je na celém rituálu to nejdůležitější. Jejich soustředěná mysl může ovlivnit pohlaví dítěte, čím jsou více soustředěni, je větší pravděpodobnost početí chlapce, a naopak. Ceremonie trvá šest hodin a její účel je dvojí, potěšit Pána Kršnu a přitáhnout povznesenou duši do těla dítěte při početí. Dítěti nepočaté při takovéto ceremonii se říká Varnasankara (podmíněná duše) Pohled do časů více minulých 5.1. Historie uctívání Pána Kršny ve starém písemnictví Védy Pustíme-li se po stopách Kršny ve starých indických literaturách shledáme, že Kršna provázel indickou literaturu již od dávných dob. Jméno Kršna (doslova černý, nebo tmavý ) se objevuje již ve Rgvédu, nejstarší a bezesporu nejoblíbenější védě. Védy (doslova vědění, svaté učení ) je souhrnné označení čtyř sbírek nejstarších textů indické literatury, kterým indičtí věřící připisují nejen božskou autoritu, ale i nadpřirozený původ a dodnes se studují ve školách. Sbírka Rgvédu ( Vědění uložené ve verších ) vznikla zhruba mezi 12. a 8. století před Kristem. 77 Dle Sarvapalli Rádhakrišnana 78 je jméno Kršna jméno védského ršiho 79, který složil jeden védský hymnus. V jiném védském dokladu se však hovoří o Kršnovi jako neárijském 80 vůdci vyčkávající s vojskem na boj s Indrou. O této události jsou zmínky v Rgvédu a na ní jsou založeny pozdější legendy, kdy Kršna odvrátil gópy (pasáčky) od uctívání boha Indry. Indra projevil svůj hněv v podobě 75 Tamtéž, str Zajímavou věcí je jakási obrácená funkce rolí. V hnutí si spíše žena vybírá muže a ten pokud nechce vypadat lacině se zdráhá, vykrucuje a zájmu ženy si nevšímá. 76 Susan Jean Palmer: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, 1994, str Kolektiv autorů: Lexikon východní moudrosti, Olomouc, Votobia, 1996, str Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, 1961, str Žrec, termín původně používán jen pro duchovně probuzené nebo inspirované skladatele védských hymnů..ke konci védského období se stalo ambicí mnoha členů kněžské kasty..složit alespoň jeden hymnus, který by získal uznání tím, že by byl použit při rituálech a zajistil tak autorovi vytoužený titul. (Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Brno, Atlantis, 1996, str.157). 80 Árjové (doslova vznešený) byly naopak indoevropské kmeny, jež vtrhly ve 2. tisíciletí př. K. na území Indie a vytvořily tu védskou kulturu a zavedly zemědělský system. Označením se odlišovali od původních obyvatel, Dásů, které považovaly za své poddané a postupně si je podmanily. (Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Brno, Atlantis, 1996, str. 48). 27

28 praxe. 84 Jako nejstarší je uváděna zpráva v Čhandogja-upanišadě, která se datuje přibližně do lijáků a krupobití. Kršna je ale nenechal zahynout, nadzdvihl na jediném prstě pahorek Góvardhanský a umístil jej nad jejich hlavy aby je před deštěm uchránil. R. G. Bhandarkar se domnívá, že v této době neárijský kočovný kmen, Ábhírové, vyznávali mladinkého boha, kterým by mohl být Kršna. Kmen vlastnil stáda krav a měl tvrdé zvyky, což by mohlo poukazovat ke kořínkům pověstí o Kršnově prostopášnosti. Názory na Kršnův původ však nejsou jednotné, až v Mahábharátě dochází k sjednocení všech tradic o něm - je jak neárijský hrdina, tak duchovní učitel i kmenový bůh. 81 V lidovém pojetí si Indové stvořili boha k obrazu svému: v dětství rošťák, v mládí proutník, k stáru pak filosof. 82 V další sbírce, Atharvavédě je další ze zmínek o modrém Bohu. Vystupuje tu jako ničitel Kéši, ale tu se badatelé rozcházejí v názoru zda se opravdu jednalo původně o Kršnu, či jestli to není až pozdější vliv rozvíjejícího se kultu Kršny Upanišady Upanišady jsou mystické a filosofické texty, které tvoří závěrečnou část védské literatury, tedy védánta (tj. konec véd ), jak bývají nazývány. Řadí se mezi božsky inspirované texty šruti (tj. zjevené písmo ) a tudíž se v Indii těší veliké úctě. Mezi upanišady se řadí množství textů filosofické povahy, většinou rozpracovávají jógickou cestu a metodiku 9. století před Kristem. Kršna, syn princezny Dévakí, tu vystupuje v roli žáka, jež přijímá duchovní poučení a nejvyšší moudrost týkající se duše, od ršiho Ghóry Ángirasy Mahábharáta Nejrozsáhlejší příběhy o Kršnovy ovšem rozpracovávají nejmladší vrstvy indických písemností, purány a eposy. Mahábhárata, snad nejrozsáhlejší veršovaný epos světa, obsahuje veršů, ukrývá v 6. knize složku nejvýznamnější - Bhagavadgítu, která je spolu s doplňkem Harivamša 86 základním posvátným spisem Kršnových ctitelů vůbec Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, 1961, str Vladimír Miltner: Krišna a Osm pečetí, Dharmagaia, Praha, 1994, str Podle Miloše Mrázka dokonce někteří indologové (Alan Barth) zcela popírají Kršnovu přítomnost ve védách. (Miloš Mrázek: Děti modrého boha, Dingir, Praha, 2000, str. 8). 84 Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Brno, Atlantis, 1996, str Dušan Zbavitel: Upanišady, Praha, Dharmagaia, 2004, Čhandógjópanišad III. 17,6, str Jedná se o višnuistický text z doby kolem 400 n. l., někdy považován za puránu, byl však přičleněn k eposu Mahábharáta jako jeho závěrečná část..je důležitý tím, že obsahuje podrobné popisy událostí Kršnova života. (Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Atlantis, Brno, 1996, str. 89). 87 Miloš Mrázek: Děti modrého boha, Dingir, Praha, 2000, str

29 Mahábhárata ( velký boj Bharatovců ) vznikala mezi 5. až 3. stoletím před Kristem, ale byla znovu a znovu přepracovávána. V Bhagavadgítě, Novém Zákoně Indie, Kršna, syn Dévakí 88 vystupuje jako příbuzný dvou na smrt znepřátelených rodů Bharatovců, zlých Kuruovců a ctnostných Pánduovců. Jeho hlavní božské zjevení je líčeno právě v Bhagavadgítě, kde vyráží jako vozataj po boku švagra Ardžuny do bitvy na Kuruovském poli (Kurukšétra). Ardžuna před započnutím bitvy hledí do řad svých příbuzných a učitelů (což je v Indii více než rodinný příslušník) 89 a zdráhá se proti nim vyrazit do nelítostného boje na život a na smrt. Kršna ho však nenechá v úzkých a vykládá mu esenci nejvyšší moudrosti a poučuje ho, že kromě intuitivního poznání a vroucí oddanosti k bohu je i karmajóga, konání povinnosti bez ulpívání na výsledku činů, prostředkem k dosažení spásy. Nabádá ho: Konej dílo, jež jest tvým údělem, neboť čin je lepší než nečinnost.(...) Konej činy prost ulpívání, Ardžuno!(...) Prošlo mnoho mých zrození, Ardžuno, a také tvých. Já je znám všechna, ty však je neznáš, ó hubiteli nepřátel. Ačkoli jsem nezrozený a nepomíjivý ve svém já, přestože jsem pánem tvorstva, vstupuji do své přírody a přicházím na svět svou vlastní vidinou. Kdykoli totiž nastává úpadek řádu a narůstá bezzákonnost, zplodím sám sebe, Bharatovče. Pro spásu ctnostných a zkázu ničemných přicházím na svět v každém věku, abych zde upevnil řád. Kdo takto po pravdě zná mé božské zrození i činy, nevstupuje do nového zrození, když opustí tělo, ale vstupuje ke mně, Ardžuno! 90 Ardžuna se dle Prbhupády díval na celou situaci optikou plodonosných činností, jejichž výsledky si člověk musí užívat, nebo si je vytrpět. Uvažoval, že když zabije své příbuzné, ponese za to mnoho reakcí. Kršna však jeho závěr neschválil. Zákon akce a reakce v hmotném světě se nazývá karma, avšak oddaná služba karmu transcenduje. 91 Redaktoři Mahábharáty si zřejmě byli vědomi potřeby ústřední postavy sbírky, aby zabránili mocnému vlivu odštěpených hnutí, Kršna se jevil jako ideál. V jeho životě se ale objevovaly místa nepříliš božského charakteru. Rása-líla, kruhový tanec s gópímy, jemuž se budu věnovat dále, džalakrída, vodní zábava a vastrápaharanam, odnášení šatstva. Pozdější Čaitanjova tradice ale vše ukládá do harmonických vln, kdy Bhágavatapurána vysvětluje, že 88 Jméno Kršnovy matky Dévakí se objevuje již ve výše zmíněné Čhandógjópanišad. Samotná Dévakí je manželka Vasudévova, v Bhagavadgítě je Kršna nazýván také jménem Vasudéva (syn Vasudévův) - což ale podle jiné tradice může naznačovat, že Kršna jako nadduše sídlí ve všech bytostech (vas:sídlit). (Kolektiv autorů: Lexikon východní moudrosti, Votobia, Olomouc, 1996). 89 Egon Bondy: Indická filosofie, VOKNO, Praha, 1991, str Dušan Zbavitel: Bohové s lotosovýma očima, Praha, Vyšehrad, 1986, str Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Vědecké poznání duše, Praha, Bhaktivedanta Book Trust, 1996, str

30 Kršnovo jednání není poškozené žádným očividně odvážným přestoupením morálky,(...) neboť je jako oheň, který pohlcuje nečisté věci a přitom se sám neznečistí.. 92 Podle pozdější, puránské tradice se tato legendární bitva odehrála roku 3102 před Kristem a otevřela přítomný temný věk lidské historie (kali-yuga) 93, trvající do dnešních dnů. Dle podání Mahábháraty je líčen Kršna jako udatný, krásný princ, veselý společník a po vítězství Pánduovců žije dál jako princ a umírá nešťastnou náhodou, když si jej nešťastný lovec splete s lesní zvěří a raní ho do pravé nohy. Tradičně je dílo připisováno Vjásovi ( pořadatel ), jež taktéž v eposu vystupuje. Jeho vlastní jméno bylo Kršna Dvaipájana, a mimo jiné byl i pozdější tradicí hnutí Haré Kršna zahrnut do nesčetného božského vtělení Šrí 94 Kršny Purány Purány, (tj. starobylost, tj. vyprávění o tom, co se stalo za stara ) se těší taktéž veliké úctě věřících. Jsou to legendární příběhy o bozích, zpravidla psány ve verších formou dialogu mezi mistrem a jeho žákem, a jsou natolik prosyceny láskou k bohu (bhakti), až se staly svatými texty vyznavačů Šivových, Višnuových a Brahmových. Střípky Kršnova pobytu na zemi nalezneme ve Višnupuráně, Bhágavatapuráně (které jsou vůbec nejoblíbenějšími puránami indických věřících), Brahmapuráně, Padmapuráně, Brahmavaivartapuráně a Agnipuráně. Bhágavatapurána (tj. Purána stoupenců Vznešeného ) je nejmladší a zároveň nejslavnější z purán. Byla sepsána nejspíš kolem 10. století po Kristu a zevrubně líčí pobyt Kršnův v materiálním světě s bezpočtem zázraků a božských činů. Tu je v krátkosti příběh, jež Bhagavatapurána vypráví. Odehrává se v severní Indii se střediskem v Mathuře, kde vládl (asi padesát let před bitvou na Kuruově poli) král Ugraséna s královnou Pavanarékhou. Královna byla tak krásná, až se její krásou, když procházela zahradou, nechal okouzlit démon Drumalika. Vzal na sebe podobu jejího manžela a zmocnil se jí. Podle démonovy předpovědi si jejich syn měl porobit zemi, být nejvyšším vládcem a bojovat s Kršnou. Narodil se a dali mu jméno Kansa. Jak Kansa vyrůstal, společně s ním rostla i jeho démonická povaha a napáchal na zemi mnoho zlého. Na prosbu země se zrodil Višnu jako Kršna. Příchod Kršnův byl oznámen již při svatbě Vasudévy a Dévakí mocným hlasem z nebe, jak Kansa zaslechl o své smrti, chtěl na místě 92 Miloš Mrázek: Děti modrého boha, Dingir, Praha, 2000, str Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Brno, Atlantis, 1996, str Čestný nebo zdvořilostní titul přidávaný ke jménům bohů a význačných osobností.. Patří mezi označení oddaných Pánovi Kršnovi (tamtéž, str.177). 30

31 Dévakí zabít. Smířlivý Vasudéva však slíbil, že Kansovi vydá všechny potomky, slib plnil a dal mu šest synů. Dévakí počala posedmé a měl to být Kršnův bratr (ISKCONem opět interpretován jako avátar Kršny), Višnu přenesl jeho embryo do lůna Róhiní (žila u pastýře Nandy a jeho ženy Jašódy), narodil se syn Balaráma. Osmým početím Kansa zostřil opatření a usadil manželé do žaláře, tam se za příznivých znamení zrodil Kršna - temný jako mrak, lotosovýma očima, v žlutém rouchu a korunou na hlavě. Poručil Vasudévovi aby jej odnesl do Nandova domu a vyměnil jej za novorozenou dceru Jašódy. Pán zmizel a rodiče opět spatřili vedle sebe plačící robátko, spadly jim okovy, dveře se otevřely a hlídači rázem usnuli. Vasudéva se vydal na cestu, avšak řeka Jamuna v té době počala nabývat na vodě až sahala Vasudévovi po ústa. Kršna vystrčil nožičku a vody zklidnil. Když se Vasudév vrátil, Kansa mrštil dítětem o kámen. Tu dítě vzlétlo a zjevilo se krutému vládci jako bohyně Mája, ta Kansovi oznámila, že dítě radostně žije jinde. Krutý Kansa však nařídil vyvražďování chlapců do dvou let v okolí. Příběh je dále rozeklán ve dví - líčení Kršnova dětství v Gókule, plné lásky jeho nevlastní matky Jašódy a všech provdaných pastýřek, gópií, a nadpřirozené síly projevené v hrdinství, kdy zachránil kraj od démonů. 95 Po statečném pomocníku pasáčků, a hráči kouzelných flétnových melodií toužily snad všechny pastýřky a první zimní měsíce konaly obřad na břehu Jamuny na počest Durgy aby jím dala Kršnu za manžela. Koupaly se v řece po celý měsíc a zpívaly chvalozpěvy Kršnovi. Jednoho dne za zpěvu nechaly šaty na břehu a ve vodách si vesele hrály. Kršna přišel na břeh, šaty jim sebral a schoval se na strom a vyzýval dívky, aby si pro ně přišly. Pasačky vylezly a padly před Kršnou na tvář, když spatřily jeho skutečnou božskou podobu. Z Gókuly se Kršnův dům přestěhoval do Vrndávanu, kde dále bojuje proti démonům, kteří přišli plnit Kansovy příkazy. Vystoupil proti tradičnímu uctívání boha Indry - boha deště. Přemluvil pastýře, aby namísto jemu přinášeli obětiny kravám a hoře Góvardhaně, vždyť ony jsou ti, kdo jim dává žít. Pak sám sebe vyhlásil za horu a obětiny snědl. Rozhněvaný Indra seslal prudký liják a pastýři ihned hledali útočiště u Kršny. Ten zvedl horu na malíčku levé ruky a po sedm dní pod ní schovával všechny pastýře s rodinami a veškerým majetkem. Indra, ohromen jeho všemohoucností, upustil od své pýchy a přívaly deště zastavil. Snad největší zábavou Kršnova života ve Vrndávanu jsou jeho hry s pastýřkami (gópíemi). Vábil je svou hrou na flétnu a silou svého charismatu, jejich láska vzrůstala a pospíchali za ním od svých bratrů a manželů, zapomínaly na vše a po lesích s ním laškovaly a tančily, kdy se každé z nich zdálo, že Kršna tančí jenom s ní. On s nimi trávil všechny noci, 95 Dušan Zbavitel a kol.: Bohové s lotosovýma očima, Vyšehrad, Praha, 1986, str

32 ale obyvatelé naň nežárlili, neboť byli očarováni jeho kouzelnou mocí a mysleli si, že jsou ženy stále s nimi. Mezitím Kansa páchal další a další zlovolné činy, konečně se Kršna i s Balarámou a ostatními pastýři jali Kansu porazit. Nakonec nejhrůznějšího panovníka, jaký kdy vládl, zabil. Tím splnil prosbu Země a z rebelantského mladíka se stává princ, dbalý všech bráhmanských tradic. Za manželku pojímá Rukmíní a pastýřkám radí, aby jej ctily ve svých srdcích. Vrátil se do rodného města Dváraky a oženil se s dalšími sedmi královskými dcerami a když porazil Naraku, jež sužoval bohy i lidi, oženil se i se panenských dívek. Všeobecný podiv vzbuzoval jeho um zacházet se všemi ženami rovně, a tak se na jeho palác vydal slavný mudrc Nárada a jaké bylo jeho překvapení, když ho našel všude, k jaké ženě jen vstoupil, tam byl Kršna přítomen. Působila tu stejná kouzelná moc mája 96, která dávala stejný prožitek tance s Kršnou každé jedné pastýřce ve Vrndávanu. Každá jeho žena mu porodila deset synů a jednu dceru - všichni byli spanilí jako on. Dokonce navrátil své smutkem zdobené nevlastní matce Dévakí šest synů, které Kansa zahubil, z podsvětního království. Zahubil množství démonů a odstranil břemena Země, proto shledal, že už není třeba, aby v hmotném světě setrvával. Došlo k neblahým znamením a bratrovražedným vřavám a Kršna usedá pod pípal ve čtyřruké podobě a v lotosové pozici, s věncem lesních květů na hlavě. Lovec Džara si jeho nohu spletl s hlavou gazelí a proklál ji prokletým šípem. Když spatřil, co provedl, mocně prosil o odpuštění a Kršna mu přislíbil dlít v obydlí blažených. Poručil ještě svému vozatajovi, aby v Dvárace pověděl poselství o tom, že ji zaplní voda. Žal zachvátil kraj, ženy se vrhaly na pohřební hranici, ostatní se stěhovali do Ardžunova království. Dváraka byla zaplavena oceánem sedm dní po Kršnově smrti, jen palác Vznešeného byl nedotčen, je to nejposvátnější ze všech míst. 97 Takto barvité příběhy ilustrují vývoj představ o Kršnovi. Je zajímavé k jakému vývoji došlo během staletí v rozvinutí příběhu Kršny, od dílčích zmínek dob minulých, až po bohatou filosofii, která vlastně díky hnutí Hare Kršna dosáhla svého vývoje teprve v čase nedávném, se smrtí zakladatele hnutí, Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanty Prabhupády Bůh Bhagavadgíty, Kršna jako osobní bůh Název Bhagavadgíty v plnosti uvádí, že se jedná o upanišadu, zvanou Bhagavadgítá. Tradiční výklad vztahu mezi Bhagavadgítou a upanišadami je uváděn citátem: upanišady 96 Iluze, kouzlo, magická moc, závoj nevědomosti zastírající pravou tvář skutečnosti (...) manifestovaná skutečnost (...) tvořivá moc Boha.. (Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Atlantis, Brno, 1996, str. 122). 97 Dušan Zbavitel: Bohové s lotosovýma očima, Praha, Vyšehrad, 1986, str

33 jsou krávy, Kršna je dojič, Ardžuna tele a nektarová Gíta je znamenité mléko. 98 Gíta podává naučení o filosofii, náboženství a etice a někteří ji považují za nejkrásnější, snad jedinou pravou filosofickou písní, která vůbec existuje ve známém jazyku. 99 Není považována za šruti (tedy zjevené písmo, jako upanišady), ale za smrti 100, tedy tradici. Pokud ale lze měřit dílo podle významu pro člověka, pak je Bhagavadgíta nejvlivnějším dílem indického myšlení. Poslání je zřejmé - cesta k Bohu je v dosahu všech. Zatímco bohatí kupovali obětiny svým bohům a obětovávali a vzdělanci sledovali cesty filosofie, Gíta popatřuje na završení cest pro náš věk, cestu oddanosti, bhakti-márgu. Při tom všem ale ostatní cesty stále nevylučuje, ale propojuje je v měřítku lidského probouzení z pout iluze máji. V Gítě tedy vystupuje Kršna jako Bhagaván nejvyšší Bůh, Pán vesmíru, jako představitel jediného osobního Boha. 102 Natolik jediného, že každá živá bytost je jeho součástí a Kršna je věčné Já, jež sídlí v srdci všech bytostí...počátek bytostí, jejich střed i konec. 103 Je tedy Kršna nadduše v každém z nás, válečník, mytologická postava, milenec, Bůh, zbožštěná přírodní síla, nebo projev absolutní transcendence? Kršna vozataj Jak jsem uváděla výše, v Bhagavadgítě Kršna vystupuje v roli vozataje válečníka Ardžuny, jež se zdráhá dát povel k boji a tím rozprášit pluk nepřátel, a co hůř svých příbuzných. Kršna se rozhodne vyjevit Ardžunovi svoji věčnou nauku, jež upadla v zapomnění a která měla být vyjevena na počátku nové epochy. Kršna je dle teistického pojetí svých vyznavačů, jinak také bengálských višnuistů, chápán jako konkrétní osoba s vlastním vědomím a vůlí. Gíta ke Kršnovi ukazuje a cestu, když Kršna před Ardžunou 98 Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, 1961, str Tamtéž, str Doslova, to, co je pamatováno. Používá se pro náboženské texty hinduismu, které jsou důležité, ale napatří do kategorie zjevených, svatých písem. (Karel Werner, Malá encyklopedie hinduismu, Brno, Atlantis, 1996, str. 167). 101 Dle E. Bondyho se na vzniku Bhagavadgíty podílel vliv lidového hnutí Bhagavanů, jež uctívala boha Bhagavána, později došlo k identifikaci a následném ovládnutí Bhagavanova pole Kršnou. (Egon Bondy: Indická filosofie, VOKNO, Praha, 1991, str. 193). Dle K. Wernera Bhagaván znamená vznešený, ctihodný, Pán, bůh, Bůh, z kořene bhadž podílet se, sdílet, uštědřit, dávat (odtud též bhakti). Označením bhagaván lze jinak označit jakoukoli význačnou osobnost, gurua či staršího. (Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Atlantis, Brno, 1996, str. 59). Dle S. Rádhakrišnana se božstvo zvané Bhagah pokládalo za takové, jež uděluje požehnání. Bhagah postupně znamenala dobrotivost a podle pravidel sanskrtské gramatiky se bůh mající dobrotivost nazýval Bhagavatem. Višnupuránam praví, že nádhera, spravedlnost, sláva, vlastnictví, poznání, poznání a sebezapření se nazývají Bhagah, a ten, kdo je vlastní, je Bhagaván. (Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, 1961, str. 479). 102 Společně s Milošem Mrázkem budu psát Bůh s velkým počátečním písmenem tam, kde je chápán jako nejvyšší transcendentní bytost - tu Nejvyšší Osobnost Božství. 103 Jan Filipský, Jaroslav Vacek: Bhagavadgíta, , Praha, Votobia, 2000, str

34 odhaluje svou pravou tvář. Tak, jak jsi mne viděl, nemohu být spatřen ani za pomocí véd, ani pokáním, štědrostí, či obětmi. 104 To vysvětluje, že cestou ke spáse již nejsou žádné plané spekulace, či hledání zásluh a zalíbení, ale čistá oddanost a láska, tedy bhakti-márga. Je to oddanost Nejvyššímu, tak jako Ardžuna svěřil své jednání a život do jeho rukou, která může vysvobodit duši, která se obtěžkána dřívějšími skutky stále v nových tělech vrací na zem. Slyš znovu má svrchovaná slova, ze všech nejtajnější. Jsi mi nadmíru drahý, proto ti povím, v čem spočívá tvé dobro. S myslí ke mně upnutou se mi oddej, obětuj mi a klaň se mi. Čestně slibuji, že ke ně dojdeš, vždyť jsem ti nakloněn. Vzdej se všech povinností a jen ke mně se utíkej. Dosti žalu, já tě osvobodím ode všeho zlého. 105 Ardžuna tu představuje bojujícího jedince, který cítí tíhu a tajemství světa, v kterém tápe a vše se zdá být bezvýchodné. Zastupuje člověka v největší krizi svého života. Ardžuna cítí prázdnotu ve svém srdci, prožívá temnou noc duše, díky zrajícímu poznání však se temnota rozpouští a Ardžuna chápe Kuruovské pole, na němž stojí, jako duševní život, kdy se on ocitá uprostřed chtění, pokušení a vášní. Kršna jej učí, jak těmto odolávat, poodhaluje Ardžunovi inspirace jeho srdce, motivy sobeckosti a kořeny zla. Vojenská vřava utichá a Ardžuna je očištěn od vášní a bázně, očištěný ohněm moudrosti a nabývá klidu. 106 Jak se tedy člověk má oddat ve chvíli z nejtěžších, kdy proti němu stojí pluk vlastních příbuzných? Má se raději vyhnout nelítostnému krveprolití svých blízkých, ač znepřátelených, a nebo má plnit povinnosti, jež určují okolnosti a odpovědnost jeho společenského postavení. Jak Kršna praví, je to karma-jóga, tedy nesobecká služba a plnění všech povinností bez ohledu na osobní prospěch, či ztráty, nezaujaté, leč promyšlené konání. 107 Obojí, zanechání činů a sebekáznění činy, vede k nejvyššímu blahu. Z těch dvou však sebekáznění činy předčí zanechání činů. 108 Člověk ukázněný sebekázní, který očistil své já, zvítězil nad sebou, pokořil své smysly a jehož já splynulo s já všech bytostí, ten, třebaže jedná, zůstává neposkvrněný. 109 Kršna představuje nekonečné v konečném, boha v člověku, skrytého v záhybech těla a v sílách smyslů. 110 Jedině člověk, jež se vzdal plodu svých činů, dosáhne trvalého míru. Pokud je člověk zmítán žádostmi a tužbami a ulpívá na svém konání, je spoután. Požitky, 104 Jan Filipský, Jaroslav Vacek: Bhagavadgíta, , Praha, Votobia, 2000, str Jan Filipský, Jaroslav Vacek: Bhagavadgíta, , Praha, Votobia, 2000, str Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, 1961, str Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Atlantis, Brno, 1996, str Jan Filipský, Jaroslav Vacek: Bhagavadgíta, 5. 2, Praha, Votobia, 2000, str Tamtéž, 5. 7, str Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, 1961, str

35 pocházející z doteku se smyslovými předměty jsou lůnem strastí, jsou obdařené počátkem i koncem a moudrý se jimi nenechá učarovat Kršna, počátek a cíl všeho existujícího Kršna je kořen veškeré existence. My však zaléváme vodou listy a větve, ty ale usychají a my jsme zklamaní. 112 Je důležité dojít k poznání, že celý hmotný svět je řízen Kršnovou božskou energií a vlastně celé stvoření je zlomkem jeho nekonečné slávy. Kršna je osobní Bůh i Nejvyšší transcendentální skutečnost. Má nevyčerpatelnou a všeobsahující podstatu. Projevený aspekt Pána Kršny je stvoření z jeho vlastní mystické síly, tedy máje. Avšak to, co nám zastírá toto poznání, je nejenom podlehnutí máje, ale i oheň vášně a zmatek žádostí. Jeho zobrazení v Bhagavadgítě jako osoby je symbolickým projevem plného vtělení ve hmotné přírodě. Barva jeho pleti je jasně modrá podobající se obloze, paví péra na jeho hlavě představují všechny barvy, které se jen lidskému oku dostávají, věnec divokých květů kolem hlavy symbolizuje vznešenost slunečního a hvězdného systému. Kršnova flétna, co na ní vyhrává božské melodie, symbolizuje jeho poselství. Žluté roucho je znakem jasu světla v prostoru. Znamení na jeho hrudi je symbolem oddanosti vyznavače, které nosí z lásky k člověku. Spočívá v srdci oddaného a tak velká je jeho přízeň k člověku, že jeho nohy, které tuto přízeň symbolizují, jsou položeny jedna přes druhou, takže se tím dosahuje pléno účinku. 113 Kršnovi stoupenci věří ve skutečnost nekonečné bytosti, která je základem a která oživuje všechny konečné existence, je jím Kršna. Individuální já je vždy nespokojené a naplňované touhou po změně, v jeho vědomí ohraničenosti je pocit nekonečna, a tak se touží dostat nad svůj stav. V lidském já zůstává konstantní, bezčasový a věčný prvek, pro oddané ISKCONu je to Kršna v podobě Nadduše. Tento vnitřní princip je větší než smysly, mysl i rozum. Ríká se, že smysly stojí vysoko a výše než smysly je mysl, nadřazený mysli však je rozmysl a nad rozmyslem dlí On. 114 On je jednotícím prvkem všeho, neustále přítomný a neměnný. On se nerodí a nikdy neumírá, nikdy nevznikl ani více nezanikne. Je nezrozený, trvalý, odvěký a starobylý-nezahyne, je-li zabito tělo Jan Filipský, Jaroslav Vacek: Bhagavadgíta, Votobia, Praha, 2000, str Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Cesta za poznáním, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 2006, str Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, 1961, str Jan Filipský, Jaroslav Vacek: Bhagavadgíta, 3.42, Praha, Votobia, 2000, str

36 Podobně jako člověk odhazuje zchátralé šaty a bere si nové, stejně tak vtělený duch odhodí zchátralá těla a vstupuje do jiných, nových. Zbraně se ho nedotknou, oheň nespálí, voda ho neprosákne ani vítr nevysuší. Nelze ho tít, nelze ho spálit, promočit ani vysušit, je trvalý, všepronikyící, pevný, nehybný a věčný. 116 Kršna tedy Ardžunu nabádá, aby neželel mrtvých, neboť to není jejich vlastní smrt, ale smrt jejich smrtelné tělesnosti. Individuální forma se může měnit, avšak podstatu zničit nelze. V duchu upanišadové tradice Gíta, podle S. Rádhakrišnana, vede k sjednocení átman a brahman, za pomíjejícími smysly je átma, za pomíjejícími objekty světa je brahma. Oba jsou jedno, přičemž mají stejnou přirozenost. Ve skutečnosti je jen nekonečno, a konečno je jen ohraničování nekonečna, toto si musí každý jedinec uvědomit ve své zkušenosti. Bhagavadgítá však ozřejmuje upanišadovou filosofii teistickým jazykem opodstatňuje božskou činnost a účast v přírodě. Nekonečné zrozování v hmotném světě je zakotveno ve Svrchované duši, je příčinou světa, nedělitelnou energií a proniká všechen život. Mravní vlastnosti se spojují s metafyzickými. Nejvyšší Pán není však poskvrněn vlastnostmi stvoření, stvoření v něm dlí a on tvoří stále pozadí fenomenální proměny, mění se pouze jeho vnější výraz Kršna milenec Kršna se zdá být Bůh lidský i božský. Je Bohem krásy i lásky (černá barva je prý barvou lásky 118 ), oddaní ho ve svých myslích vysazují na křídla ptáků, lístky květů a na cokoliv v čem oni sami nacházejí zalíbení. Skrze Bhagavadgítu působí Kršna nejenom sílou myšlenek a vznešeností vizí, ale také oddanou vroucností a krásou spirituálního cítění. V Bhagavadgítě je Kršna jednoznačným vítězem v boji o spásu, on jediný skrze Gítu vyjevuje cestu za vysvobozením z koloběhu životů a z pletiva máji. V novém věku kalijugy je to cesta bezmezně oddané lásky bhakti-márga. Jaké je vlastní chování Boha, k němuž tato stezka lásky má vést a jehož má oddaný následovat? Je to cesta vzájemné lásky, jež nic nezakazuje a nenamítá, nebo naopak stezka plná askeze a odříkání? Jaké je vysvětlení Kršnových zábav a milostných her? V životě Kršny, jak už je předesláno výše, je popsáno několik jeho zábav, jež se v duchu interpretace jeho osoby jako Nejvyšší osobnosti božství střetávají s obtížemi. Je to rása-lílá, džalakrída, tedy vodní zábava a vastrápaharanam, tedy odnášení šatů. 115 Tamtéž, 2.20, str Tamtéž, , str Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, 1961, str Dušan Zbavitel a kol.: Bozi, bráhmani a lidé, Praha, Nakladatelství československé akademie věd, 1964, str

37 Kruhový tanec rása-lílá V bengálském višnuismu, prezentovaném na Západě hnutím Hare Kršna, je vztah Kršny k pastýřkám jádrem věrouky. S první zmínkou o tancích pána Kršny a Balarámy s vesničany se setkáváme v dramatu Balačáritam ze 4. století našeho letopočtu. Později ovšem v Kršnově pozornosti ulpívají v písmech hlavně gópíe (pasačky krav, mlékařky). Rása-líla, je kolový tanec, v němž Kršna s Rádhou tvoří střed, zatímco všechny pastýřky tančí kolem. Přitom se Kršna svým kouzlem zmnohonásobuje, takže každá s pastýřek se domnívá, že tančí s ní. 119 Dojičky, jež utekly z domova a od manželů jsou symbolem odevzdání se do rukou nebeskému manželovi a Vrndávan 120, kraj Kršnova dětství, je srdcem člověka. Rádha i ostatní gópíe jsou zapleteny do osidel máje a Kršnova flétna, která svou libou melodií lahodí jejím uším, je Božím hlasem. Následovat Kršnu znamená odhodit vše z hmotného světa, jméno, pověst, sebeúctu, rodinu a všeho na čem v hmotném světě ulpíváme. Je to poddání se nebeskému manželovi, je společný všem, ale zvláštní pro každého. 121 Tanec, který pasačky s Kršnou zažívaly je obrazem zážitku nepřetržité a plné přítomnosti Boha v bhaktickém spojení s každou jednotlivou duší. 122 V Brahmavaivartapuráně z 15. století již je kladen takový důraz na Kršnovy zábavy s pastýřkami, že důvod jeho zrození, aby zničil démonského krále Kansu a tak zmírnil utrpení Země, je záhy rozptýlen. Rádha, nejoblíbenější ze všech pastýřek, tu je dokonce chápána jako totožná s Kršnou. V Bhagavatapuráně vystupuje Kršna jako svůdce líbezné, ale vdané Rádhy. Ta nejdříve nepovoluje, brzy ale podlehne Kršnovu kouzlu a zamiluje se do něj. Kršna však, když mu Rádha podlehne, se soustředí více a více na svůj úkol zabít démona Kansu, až Rádhu opouští. V tomto příběhu Rádha ztělesňuje duši tesknící po čisté oddanosti (bhakti) milovanému Bohu. Zprvu z nevědomosti odmítá Boží milost, ale jakmile ji zakusí a pozná, co je Boží láska, chce zůstat navždy jen s ním. 123 Bhagavatapurána je lhostejná k obřadným přikázáním a vyhlašuje bezmeznou lásku k Bohu jen kvůli němu samému, nikoli kvůli odměně za ni. Šríla Prabhupáda, zakladatel hnutí Hare Kršna k tomu dodává: Hloupí lidé se 119 Dušan Zbavitel a kol. : Bohové s lotosovýma očima, Praha, Vyšehrad, 1986, str Doslova bazalkový les, oblast poblíž Mathury, kdysi zalesněná, dle tradice je to místo mládí Kršny. Dnes je to jedno z nejposvátnějších míst oddaných bhakti a vyrostlo zde množství chrámů a ášramů. Konají se zde slavnosti k oslavě jednotlivých událostí Kršnova života. (Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Brno, Atlantis, 1996, str. 200). 121 Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, 1961, str , ikdyž je nutno dodat, že autorův názor na Kršnu s těmito řádky nekoresponduje. 122 Karel Werner: Malá encyklopdie hinduismu, Brno, Atlantis, 1996, str Miloš Mrázek: Děti modrého boha, Dingir, Praha, 2000, str

38 okamžitě zajímají o (...) Kršnovy radovánky. Obyčejní lidé nerozumí Kršnovu objímání Rádhání nebo tanci s pastevkyněmi, protože se dívají na tyto zábavy z hlediska lidského chtíče Žít v nejlepší lásce, jako v bhakti, v přítomnosti milovaného je nejvyšším štěstím a tvůrčí plodností, žít bez něho nebo bez ní znamená bolest a beznaděj a neplodnost...v pravé lásce je málo smyslové přitažlivosti...v pravé lásce si dvě duše důvěřují navzájem více než všem ostatním...udržují věčně živé pouto, vytvořené vzájemnou láskou, které nemůže být zlomeno ani smrtí. 125 Bhaktové se cítí opuštěni a bezmocni, pokud ztrácejí pocit přítomnosti Boha, o to více se radují z jeho tušeného společenství a z neurčitého vědomí výlučnosti jeho lásky. Hluboké přilnutí k Bohu končí lhostejností ke všemu ostatnímu. Oddaní se nesnaží zničit žádostivost, ale pokouší ji jako těžké břemeno zvednout ze země, odpoutat ji od stvořeného, aby ji mohl soustředit na stvořitele. Hmotný prožitek ztrácí přitažlivost pro toho, kdo zakusil krásný usměvavý obličej Kršny. 126 První básní, jež se plně věnuje tématu božské lásky je Gítagóvinda (píseň pastýře) z 12. století bengálského básníka Džajadéva. Stala se jednou z nejpopulárnějších a dodnes zpívaných písní. Náročným a vytříbeným sanskrtem opěvuje lásku mezi Kršnou a Rádhou, zatímco Kršnovy milostné vztahy s ostatními pastýřkami zůstávají v pozadí. Silným motivem je odcizení a muka Rádhy, když Kršna projevuje lásku jiným. Báseň končí usmířením milenců a jejich sjednocení v extázi. Džajadéva se snažil vyvolat v posluchačích estetický prožitek milostné nálady, který má přinášet oddaným blaženost. 127 Rasa 128 tu není obyčejným prožitkem, estetická zkušenost je ztotožněna s mystickým, transcendentním zážitkem skrz který může posluchač ochutnat božskou lásku. Na teorii rasy jako transcendentní nálady oddanosti navázali v 16. století Čaitanjovi následovníci. Baru Čandídás ve svém díle Šríkrišnakírtan (Píseň o vznešeném Kršnovi) z 15. století navazuje na Bhágavatapuránu a Džajadévovu sanskrtskou báseň Gítagovinda. Příběh Rádhy a Kršny v básni rozpracovává do hlavního tématu boje lásky a utrpení z odloučení. 124 Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Zlatý avátar, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1976, str Sarvepalli Rádhakrišnan : Indická filosofie II., Praha, 1962, str Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1992, str Fárek Martin: Sexuální jazyk a obrazy v indických tradicích. Od upanišadové oběti k erotické bhakti, in Náboženství a tělo, Masarykova univerzita, Brno, 2006, str Šťáva, míza, elixír, nebo touha, náklonnost, emoce. V básních se využívá pro zvláštní pojem indického sentimentu, který má vyvolat. (Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Atlantis, Brno, 1996, str. 155). 38

39 Projevená bhakti-márga Bhakti-márga je cesta oddanosti a označuje pravou činnost citové stránky člověka. Vede ke sjednocení člověka s bohem. Je to úplné citové přilnutí, které lze cítit z hlasů gópií, je to oběť celé bytosti božskému. Zdůrazňuje kultivaci intelektu i emocí směrem k jednomu Bohu. Slovo bhakti znamená lásku, ale výhradně lásku nemateriální povahy. Láska je chápána jako rozvoj či probuzení latentních citů člověka k Bohu prostřednictvím naslouchání z písem, zpívání či recitace Božích jmen a modliteb, ale též zapojení běžných činností do vztahu s Bohem. Ať činíš cokoli, pojídáš cokoli, ať jako úlitbu obětuješ cokoli, ať cokoli dáváš, ať za pokání si zvolíš cokoli, synu Kuntí, vždy to čiň jako obět mně. 129 Oddanost Bohu je možné kultivovat ve všech běžných denních činnostech (jak dokazují životem členové ISKCONu), od ranního vstávání, přes hygienu až po záležitosti čistě osobní povahy, jako je manželství, výchova dětí či příprava jídla. Vše oddaný provádí s myslí upnutou ke Kršnovi a vše mu nabízí v oběť, kterou Kršna dle oddaných vždy milostivě přijímá. Tato cesta oddanosti je-li plněna s čistým srdcem oddané přibližuje k nazírání Nejvyššího. Co je však na ní je nejvzácnějšího je, že není způsobem vhodným pouze pro úzkou, exkluzivní, vrstvu společnosti. Je otevřená všem, slabým a nuzným, nízkým i bojácným, nevzdělaným i nevědomým, šúdrúm i bráhmanům, ženám i mužům. Ke všem bytostem jsem stejný, nikdo mi není milý ani odpudivý. Ti však, kdo se mi s láskou oddávají, trvají ve mně a já trvám v nich. Dokonce i člověka naveskrz zkaženého, je-li mi oddán a neoddává se ničemu jinému, je třeba počítat mezi spravedlivé, neboť se správně rozhodl. Záhy se stane ztělesněním pořádku, získá věčný mír. Věz, synu Kuntí, že kdo je mi oddán, nezahyne. Neboť kdokoli se ke mně uchýlí, třeba i vzešel z lůny hříchu-ženy, vaišjové stejně jako šúdrové-ti všichni jdou nejvyšší cestou. 130 Pro stoupence Čaitanjovi tradice Kršna tomu, kdo se za ním vydává brány své milosti nezavírá, ať už je to kdokoli. Není to již přísný zákon odplaty, co poutá svět, následky skutků mohou být překonány. Láskou k Bohu, jež se sám stává touto láskou. Každá jiná láska je nedokonalým projevem tohoto vztahu. Člověk si uvědomuje, jak bezvýznamný před Bohem stojí a nezbývá mu v tomto poznání, než přijmout služebnictví lotosovým nohám Pána Kršny a projevit mu hlubokou pokoru. Kršna je pro oddaného láska. Nikdo mu není proti vůli a on je každému nakloněn. Cokoli oddaný činí, koná pro slávu boží, jeho konání je nesobecké, 129 Jan Filipský, Jaroslav Vacek: Bhagavadgíta, 9.27, Praha, Votobia, 2000, str Tamtéž, , str

40 lhostejné ke svým plodům, je plně odevzdán Kršnovi. Není to slepá síla citu, je to úplné odevzdání se, kdy je cit zatlačen samotným životem. Bůh se stává vládcem mysli a oddaný je zcela osvobozen od žádostí a útrap, je naplněn mírem a prodchnut radostí. Pravá oddanost znamená věřit v Boha, milovat ho, být mu oddán a vstoupit do něho, skončit ve vytržení lásky. Tu vlastně dojde k absolutnímu sjednocení, které je dovršením dualismu, z kterého vychází vědomí a cesta oddanosti. 131 Jako základ bhakti se uvádí šraddhá 132, tedy víra. S vírou se máme obracet ke Kršnovi, až on sám nám projeví svou milost. Nekonečno se představuje lidské mysli v různých aspektech, tudíž je pluralita bohů, ke kterým se lidé obracejí s vírou, samozřejmá a obhajitelná. Neboť každá láska je lepší, než-li žádná láska. Uctívání má mnoho podob, lze uvést kontemplaci o boží síle, moudrosti a nekonečném dobru, vzpomínání naň v každém uvědomělém, i neuvědomělém okamžiku mysli, rozmlouvání o jeho kvalitách s jinými lidmi, zpívání jeho svatých jmen a veškeré konání obracet k jeho službě. Absolutní oddanost však není možná, pokud se nevzdáme svých tužeb po objektech hmotné přírody. Intenzivní láska k Bohu se stává plamenem, jež nekompromisně bortí hranice individuality a je zjevena vize pravdy. Kršna však nevyžaduje zřeknutí se poznání a vůle, všichni ctitelé jsou totiž milí Pánu, však ten, kdo má moudrost je mu nejmilejší, protože on jej uctívá vždy v duchovní čistotě. 133 Nejlepší z nich je ten, kdo Mi vždy oddaně a láskyplně slouží obdařen dokonalým poznáním, neboť takovému člověku jsem ze všeho nejdražší a on je drahý Mně. 134 Oddaný si uvědomuje, že je součástí božské hry a uvědomuje si pravdu o jednotě boha s vesmírem. Pravou povahou, jak už je zde několikrát uvedeno, je věčný duch, toto poznání a oddanost jsou na sobě vzájemně závislé. Oddanost končí ve zproštění se od sobeckosti. Jelikož člověk pozná a prožije, že je součástí hmotné přírody, rozpozná iluzorní povahu skutečnosti a pochopí nekonečný a nesmrtelný charakter Boha, je prostoupen všeobjímající láskou a ocitá se v božské svobodě. 131 Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, 1961, str V hindustickém kontextu, kdy se nevyžaduje absolutní uznávání dogmat, či článků víry a je dovolena vcelku svobodná interpretace písem, nauk a symbolů, stejně jako v používání prostředků k dosažení spásy, je víra dána rodinnou tradicí, nebo osobní volbou. (Podle Karel Werner: Malá encyklopedie hinduismu, Atlantis, Brno, 1996, str. 176). 133 Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, 1961, str Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Bhagavadgíta taková, jaká je, 7. 17, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, 1991, str

41 6. Závěr All you need is love (Krishna). Hari bol! 135 Hnutí Hare Kršna se již od svého zakladatele, Čaitanji, řídí universalismem své zvěsti. Je to bhakti, oddaná láskyplná služba Bohu. Dostupná všem a všude. Oddanost je pro Prabhupádu pojítkem všech náboženských tradic, Bůh se zjevuje v různých místech a v různém čase a pokud věřící následuje vzor svého učitele v rámci tradice, pěstuje svoji lásku k Bohu a žije regulovaným životem, může se zbavit svých hmotných pout a dosáhnout duchovní země Kršny. Pohled optikou genderu hnutí dle Susan Palmer jasně řadí mezi skupinu nových náboženských hnutí, jež nese označení sex polarity group. Tato skupina se pro hnutí ukázala jako příhodná, protože ženská tělesná schránka opravdu nemá stejné možnosti jako mužská. Ženská duše však v hnutí Hare Kršna žádného genderu ani polarity nezná a pěstuje si zcela rovnoprávný a plnohodnotný vztah s Kršnou jako duše mužská. Duše ale obývají hmotnou přírodu v těle a to musí být nahlíženo s propozicemi, které má. Ženy jsou méně čisté (jsou zmocněnkyněmi máji) než muži a jiným způsobem také vykonávají cestu oddanosti. Mrzí mě, že jsem v této oblasti nepodnikla hlubší sondu do života oddaných, jistě by si jí téma sexualita v hnutí Hare Kršna zasloužilo. Doufám však, že jsem se alespoň dotkla některých otázek, které by při takovém výzkumu zasloužily pozornost. Hnutí Hare Kršna implantovalo védské tradice do západního světa zcela, ve vnímání každého dne i celého vesmíru, a tím se stalo pro své stoupence exkluzivním nositelem jedinečných etických hodnot a vzorců. Mezi tyto hodnoty patří i řády spojené s pohledem na sexualitu, manželství a rozdíl mezi mužem a ženou obecně. Tato odlišná etická a kulturní pravidla se pro mnohé následovníky Swámího Prabhupády stala znovu-nalezením pravého náboženství a filosofie, jež objímá svět. Ostatně, hnutí je velmi významné už jen pro to, že nyní, poprvé od dob římského impéria, lidé západního původu otevřeně praktikují asijské náboženství na ulicích západních měst George Harrison v předmluvě ke knize Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Kršna, Nejvyšší osobnost božství, Bhaktivedanta Book Trust, Martin Fárek: Šrí Čaitanja v západním světě, setkání dvou myšlenkových tradic, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, (Práce dostupná na 41

42 Shrnutí Hnutí Hare Kršna implantovalo védské tradice do západního světa zcela, ve vnímání každého dne i celého vesmíru, a tím se stalo pro své stoupence exkluzivním nositelem jedinečných etických hodnot a vzorců. Mezi tyto hodnoty patří i řády spojené s pohledem na sexualitu, manželství a rozdíl mezi mužem a ženou obecně. S. J. Palmer řadí ve svých výzkumech hnutí Hare Kršna do skupiny nových náboženských hnutí, které nahlížejí pohlaví jako duchovně různorodé, oddělené, s nejednotnými nároky na spásu, nazývá jí sex polarity group 137. Je to koncept, jež dále rozvíjí vlastní život oddaných uvnitř hnutí, kde každý, jak žena, tak muž, kráčí odlišnou cestou k Bohu a neplní stejné funkce v rámci komunity. Oddanost Bohu je možné kultivovat ve všech běžných denních činnostech, od ranního vstávání, přes hygienu až po záležitosti čistě osobní povahy, jako je manželství, výchova dětí, či příprava jídla. Vše oddaný provádí s myslí upnutou ke Kršnovi a vše mu nabízí v oběť, kterou Kršna milostivě přijímá. Očekávání spojená s láskou, se v hnutí díky formě zbožnosti, která se nazývá bhaktimárga, mění na očekávání spojená s láskou Kršnovi. Láska mezi mužem a ženou je odleskem lásky individuální duše ke Kršnovi a jako taková je postavena do pozice nejvyšší možné oběti. Není to oběť ve smyslu sebezapření, ale v rozpoznání, že naše těla nejsou námi a tudíž, že duchovní láska není poznamenána materiálním požitkem a je čistá. Nemůže vést jinam, než ke Kršnovi. Kršna je pro oddaného láska. 137 Susan Jean Palmer: Moon Sisters, Krischna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, 1994, str

43 Das Resumé Die Hare Krsna-Bewegung hat die Tradition der Vedas in der westlichen Welt implementiert. Die Tradition ist im Gefühl jedes Tages und auch im Gefühl des ganzen Weltall, und damit ist für seine Anhänger ein exklusiver Träger der einzigen ethischen werten und Regeln geworden. Zu diesen Werten gehört auch die Ordnung von der Sexualität, von der Ehe und der allgemeine Unterschied zwischen Männer und Frauen. S. J. Palmer rast in seinen Forschungen die Hare Krsna-Bewegung in der Gruppe von neuen religiosen Bewegungen, die an Sexus wie spiritual-verschiedlich, abgeteilt und mit anderen Ansprüche auf die Rettung sehen, und nennt sie als sex polarity group. Das ist ein Konzept, des weiter das Leben der Treuen innerhalb der Bewegung sich entwickelt, wo jeder Mann als auch Frau, anderen Weg zum Gott schreitet und andere Funktionen in dem Rahmen der Gruppe füllt. Die Ergebenheit des Gottes ist möglich in allen gängigen Tätigkeiten zu kultivieren, seit Aufstehen, während der Hygiene, bis zu den Sachen persönlicher Beschaffenheit, wie die Ehe, die Erziehung der Kinder, oder die Vorbereitung des Speisen ist. Der Treuer macht alles mit dem Geist zum Krsna aufgespannt und alles bietet er als den Raub, wie huldreichvollig akzeptiert ist. Die Erwartungen, die mit der Liebe verbunden sind, ändert sich n der Hare Krsna- Bewegung in Erwartungen, die mit der Liebe zum Krsna verbunden sind. Die Liebe zwischen Mann und Frau ist nur der Abglanz der Liebe von Krsna und die individuelle Seele und so ist in der Position des höchsten möglichen Raub. Das ist keiner Raub in der Sinn der Salbstverleugnung aber in der Erkennung, dass wir keine Körper sind und die spirituelle Liebe nicht mit dem materiellen Genuss vermerkt ist, und diese Liebe suber ist. Sie kann nicht an eine andere Stelle führen, als zum Krsna. Krsna ist für Treuer die Liebe. 43

44 Klíčová slova Hare Krsna, láska, bhakti-márga, oddanost, Bhagavdgíta, bengálský višnuismus, sexualita, žena, oběť. 44

45 Keywords Hare Krsna, love, bhakti-marga, devotion, Bhagavadgiíta, bengal visnuism, sexuality, women, sacrifice. 45

46 Použitá literatura Barrett David V.: Sekty, kulty, alternativní náboženství, Ivo Železný, Praha, Bondy Egon: Indická filosofie, VOKNO, Praha, Fárek Martin: Šrí Čaitanja v západním světě, setkání dvou myšlenkových tradic, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Dostupná na Fárek Martin: Misionář a teolog oddanosti ke Kršnovi, in Dingir, 2007/1, Dingir, Praha, Fárek Martin: Sexuální jazyk a obrazy v indických tradicích. Od upanišadové oběti k erotické bhakti, in Náboženství a tělo, Masarykova univerzita, Brno, Filipský Jan, Vacek Jaroslav: Bhagavadgíta, Votobia, Praha, Hanák Ondřej: Hippies: Slepé rameno mrtvé řeky, Argo, Praha, Klepal Jaroslav: Tělesné způsoby pozornosti v hnutí Hare Kršna, in Náboženství a tělo, Masarykova univerzita, Brno, Kolektiv autorů: Lexikon východní moudrosti, Votobia, Olomouc, Lyon David: Ježíš v Disneylandu, Mladá fronta, Praha, Lužný Dušan: Hledání ztracené jednoty, Masarykova univerzita v Brně, Miltner Vladimír: Krišna a Osm pečetí, Dharmagaia, Praha, Mrázek Miloš: Děti modrého boha, Dingir, Praha, Palmer Susan Jean: Moon Sisters, Krishna Mothers, Rajneesh Lovers, Syracuse University Press, New York, Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie I, Československá akademie věd, Praha, Sarvepalli Rádhakrišnan: Indická filosofie II, Československá akademie věd, Praha, Satsvarúp dás Góswami: Život čistého oddaného, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, Satsvarupa dasa Goswami: Only he could lead them, Bhaktivedanta Book Trust, Los Angeles, Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Zlatý avátar, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Cesta za poznáním, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Vědecké poznání duše, Bhaktivedanta Book Trust, Praha,

47 Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Život pochází ze života, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Šrímad Bhágavatam, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda: Bhagavadgíta taková, jaká je, Bhaktivedanta Book Trust, Praha, Vojtíšek Zdeněk: Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Praha, Portál, Werner Karel: Malá encyklopedie hinduismu, Atlantis, Brno, Zbavitel Dušan a kolektiv: Bozi, bráhmani a lidé: Čtyři tisíciletí hinduismu, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, Zbavitel Dušan a kolektiv: Bohové s lotosovýma očima, Vyšehrad, Praha, Internet

48 Přílohy Obrázek 1 Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda 138 Obrázek 2 Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda a George Harrison

49 Obrázek 3 Kršna 140 Obrázek 4 Kršna

50 Obrázek 5 Kršna a Rádha 142 Obrázek 6 Kršna, Rádha a gópie

51 Obrázek 7 Kršna a Rádha

52 Obrázek 8 Kršna a Rádha

53 Obrázek 9 Kršna a gópie