FINANCOVÁNÍ CIVILNÍHO LETECTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra finančního práva a národního hospodářství Diplomová práce FINANCOVÁNÍ CIVILNÍHO LETECTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE Martina Bartoníková Akademický rok 2013/2014

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Financování civilního letectví v České republice zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury

3 Na tomto místě bych chtěla vyjádřit poděkování vedoucímu této diplomové práce panu JUDr. Ing. Liboru Kynclovi, PhD., za vedení a cenné rady při práci a panu JUDr. Jiřímu Horníkovi, LL.M., za odborné poznatky a rady a jeho čas věnovaný konzultaci. 3

4 Abstrakt Cílem této diplomové práce je zmapovat regulaci a financování civilního letectví v České republice, zejména postihnout propojení s veřejnými rozpočty a finančněprávní aspekty činnosti jednotlivých subjektů určeného segmentu. Předmětem diplomové práce je analýza zdrojů financování a vývoje v oblasti regulace a financování civilního letectví v podmínkách České republiky. Práce se blíže zaměřuje na oblast letecké dopravy, konkrétně pak analyzuje leteckou infrastrukturu a letecké společnosti. Nezbytnou součástí práce je diskuze o účinné právní úpravě, jejím vývoji a organizaci civilního letectví. Abstract The aim of this thesis is to map the regulation and financing of the civil aviation in the Czech Republic, especially to research its connection to public budgets and financial aspects of the activities of subjects in the specified sector. The object of the thesis is the analysis of the financial resources and the general development of legal and financial regulation of the civil aviation in the conditions of the Czech Republic. The thesis focuses on the air transportation and analyses the aviation infrastructure and airlines. The essential part of the thesis is the discussion on legal enactment and its development as well as the organization of the civil aviation. Klíčová slova Civilní letectví, letecké právo, letecká společnost, letiště, řízení letového provozu, veřejné rozpočty, systém financování, zdroje financování, Ministerstvo dopravy, Úřad pro civilní letectví. Key words Civil aviation, air law, airline, airport, air traffic control, public budgets, financing system, financing resources, Ministry of Transport, Civil Aviation Authority. 4

5 Obsah Seznam použitých zkratek... 6 Úvod... 7 Obecná část Právo a civilní letectví, pojem leteckého práva Historický vývoj právní úpravy civilního letectví Prameny právní úpravy v oblasti civilního letectví Vnitrostátní předpisy Mezinárodní úmluvy Evropská právní úprava Organizace civilního letectví Orgány státní správy civilního letectví Organizace civilního letectví na mezinárodní úrovni Evropská unie a organizace civilního letectví K některým subjektům působícím v oblasti sportovního letectví Zvláštní část Letecká doprava Vývoj a charakteristika trhu letecké dopravy Veřejné služby v letecké dopravě Veřejné rozpočty a financování letecké dopravy Poskytování státní podpory letištím a leteckým společnostem Strategie financování letecké infrastruktury Formy účasti státu na podnicích v letecké dopravě Kontrola hospodaření státu s veřejnými zdroji Regulace a financování letecké infrastruktury Letištní infrastruktura K vlastnické struktuře, regulaci a financování regionálních letišť Vlastnictví a financování Letiště Václava Havla Praha Poskytování služeb řízení letového provozu Regulace a financování leteckých společností České aerolinie - národní dopravce České republiky? Soukromý letecký dopravce - společnost Travel Service Závěr Seznam použitých pramenů

6 Seznam použitých zkratek AeČR AIP ČSL EASA ECAC IATA ICAO JAA LAA LIS LZ MD MF MŠMT NKÚ OCL OECD ŘLP SARPs SES SDEU SFDI SFEU SLZ ÚCL ÚOHS ÚZPLN Aeroklub České republiky Aeronautical informational publication Česká správa letišť European Aviation Safety Agency European Civil Aviation Conference International Air Transport Association International Civil Aviation Organization Joint Aviation Authorities Letecká amatérská asociace Letecká informační služba Řízení letového provozu České republiky Zákon o civilním letectví (letecký zákon) Ministerstvo dopravy České republiky Ministerstvo financí České republiky Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Nejvyšší kontrolní úřad Odbor civilního letectví Ministerstva dopravy České republiky Organisation for Economic Co-operation and Development Řízení letového provozu České republiky Standards and Reccomended Practices Single European Sky Soudní dvůr Evropské unie Státní fond dopravní infrastruktury Smlouva o fungování Evropské unie Sportovní létající zařízení Úřad pro civilní letectví Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod 6

7 Úvod V centru pozornosti této diplomové práce stojí civilní letectví. Pro bližší analýzu právní úpravy a financování tohoto kolosu je třeba vymezit, jaké jednotlivé součásti jej tvoří. Součástí civilního letectví nejsou jen letadla a letiště, ale také letecké stavby, letecké společnosti, vzdušný prostor a jeho režim, řízení letového provozu, letecká doprava, letecké práce, letecké služby, bezpečnost letectví, ochrana před protiprávními činy v oblasti letectví, veřejná správa v oblasti letectví a mnoho dalších. Rozsah diplomové práce nedovoluje věnovat se celé této problematice komplexně, proto se na následujících stranách budu věnovat systému financování pouze vybraných oblastí zájmu, a to hlavně leteckých společností a infrastruktury v letecké dopravě (tedy poskytování letových provozních služeb a letišť). Aby bylo uchopení problematiky ucelené, je součástí práce kromě popisu právní úpravy příslušného segmentu, včetně stručného historického exkurzu, také analýza veřejné správy a organizace civilního letectví v národním i mezinárodním měřítku. Pro zkoumání financování civilního letectví je typické, že určité komponenty letectví bývají považovány za veřejné statky nebo veřejné služby. Subjekty tvořící, resp. poskytující, tyto součásti pak mají pochopitelně odlišný systém financování než jiné subjekty působící v oblasti civilního letectví a jsou z pohledu finančního práva mnohem zajímavější. Proto se v práci budu věnovat právě jim. Financování veřejných statků a míra účasti státu na něm je oblastí významně přesahující rámec práva jedná se také o otázku politickou a ekonomickou. Významnou součástí práce je problematika financování letectví jako jednoho z typů dopravy. Doprava obecně tvoří nedílnou součást života jedince i hospodářství států - podílí se na výkonnosti ekonomiky států, poskytuje občanům pracovní příležitosti. Jednotlivé segmenty dopravy jsou z veřejných zdrojů financovány různými způsoby a různou měrou. Tato práce se mimo jiné zabývá napojením letecké dopravy na veřejné zdroje v rámci práva veřejných rozpočtů a státních fondů (rozpočtového práva). 1 Cílem této práce je postihnout problematiku civilního letectví ve vztahu k jejím finančněprávním aspektům. Jedná se o oblast právní vědou jen minimálně zkoumanou, na druhou stranu ale silně regulovanou právními normami různého původu. Právě z toho 1 blíže k rozpočtovému právu v systému finančního práva např. viz BAKEŠ, Milan, a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, s

8 důvodu považuji jako sportovní pilot a zároveň student právnické fakulty podrobnější analýzu právní úpravy a financování letectví za přínosnou, zvlášť za situace, kdy je právní vědou spíše opomíjena. Přitom právě financování letectví a postoj k možnostem krytí zdrojů z veřejných rozpočtů prošel v posledních dekádách markantními změnami. Míra a způsob účasti státu na činnosti leteckých společností a letišť se mění, dříve běžná státní podpora je považována za narušení dnes již otevřeného trhu, na němž tyto společnosti působí. Práce se věnuje tomu, jak se právní řád i praxe s těmito změnami vyrovnává. Aktuálnost tématu pak vyvozuji z často se měnící situace v civilním letectví, kdy kromě rychlého technického vývoje přispívá ke změnám v právních předpisech také tržní situace - privatizace subjektů civilního letectví, liberalizace trhu - a další faktory, jako jsou např. nové hrozby ohrožující bezpečnost letectví. Tyto změny vedly a vedou k neřešeným právním problémům a (byť často krátkodobým) mezerám v právní úpravě. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že český právní řád zpravidla zaostává za pružnější legislativní činností Evropské unie, i proto je unijní legislativa nedílnou součástí práce. Průnik evropského práva do vnitrostátního právního řádu je zvlášť patrný v rámci úpravy financování veřejných služeb a ochrany hospodářské soutěže. Letectví má již od počátku velmi často mezistátní charakter, proto jsou také prameny leteckého práva mezinárodního původu neopomenutelné. Odborná literatura věnující se tématu letectví patří převážně do oblasti technické, finančně-analytické nebo do oblasti managementu, jak je také patrné ze seznamu použitých pramenů. K finančněprávní analýze problematiky tak je třeba využít (kromě obligátních právních předpisů) zdrojů jiných - a to normativních i nenormativních aktů heteronomní povahy, jako jsou akty politické a organizační povahy, normativní správní akty, strategické záměry, koncepce, programy, pokyny, sdělení, zprávy, rozhodnutí. Metodou použitou při práci je metoda deskriptivní, dále analýza a syntéza, indukce, dedukce a v určitých částech práce také metoda komparativní. Tyto metody jsou v práci použity selektivně s ohledem na zpracování jednotlivých podoblastí. Vzhledem ke stejnorodosti vnitrostátních právních úprav civilního letectví, způsobené trvalou snahou o unifikaci v celosvětovém měřítku, 2 zesílenou v prostředí Evropské unie, by bylo 2 srov. čl. 37 Mezinárodní smlouvy č. 147/1947 Sb., Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 8

9 například uplatnění metody srovnávací v určitých oblastech bezpředmětné. Nedostatek pozornosti na poli právní vědy zase nedovoluje provést analýzu již existujících právních názorů na danou problematiku. Téma práce by se dalo označit jako mezioborové, neboť úprava financování není předmětem pouze finančního práva, nýbrž je třeba akcentovat i souvislosti spadající do oblasti jiných právních odvětví. Téma také nespadá pouze do působnosti právní vědy - finančním činnostem se věnují také vědy ekonomické a jejich blízkou souvislost nelze opomíjet. V práci jsou tak použity metody a závěry jiných právních odvětví (správní právo, obchodní právo) a také jiných vědních disciplín (finanční věda, statistika). Ač by si některé z nich zasloužily zajisté více pozornosti (např. oblast ochrany hospodářské soutěže, struktura a řízení společností, finanční analýza, ekonomické ukazatele, obchodní vztahy), vzhledem k rozsahu práce jim tato nebyla věnována, aby nedošlo k odchýlení od majoritního právního zaměření práce. Práci uvádí kapitola věnující se nejzákladnějším otázkám a tím vytvářející předpoklad pro jejich hlubší zkoumání. První část práce tak osvětluje pojmy jako je civilní letectví, letecké právo a poskytuje přehled aktuální právní úpravy včetně historického kontextu. Druhá kapitola vymezuje organizaci civilního letectví ve všech jejích podobách - ať již orgány státní správy, tak dobrovolná sdružení subjektů civilního letectví v měřítku vnitrostátním, evropském i mezinárodním. K bližšímu zkoumání byla pro zvláštní část práce vybrána problematika letecké dopravy. Kapitola třetí přibližuje leteckou dopravu jako součást civilního letectví, která je právem nejsilněji regulována a na jejímž poli se nejvíce projevují nedostatky způsobené s časem měnícím se vymezením možností financování z veřejných zdrojů. Veřejným zdrojům ve vztahu k letecké dopravě se pak věnuje kapitola čtvrtá. Poslední dvě kapitoly jsou věnovány regulaci jednotlivých subjektů (postupně poskytovatelů letových provozních služeb a letišť v rámci infrastruktury a leteckých společností) v České republice. Právě na těchto konkrétních příkladech si lze promítnout vývoj a současný stav propojení subjektů letecké dopravy s veřejnými rozpočty a postihnout zdroje jejich financování. Jednotlivé kapitoly na sebe navazují a tvoří relativně ucelené soubory objasňující danou součást problematiky. Práce zohledňuje právní předpisy ve znění účinném k březnu Každý smluvní stát se zavazuje spolupracovati k dosažení co možno nejvyššího stupně jednotnosti v úpravách, normách, řízeních a organisaci, týkajících se letadel, personálu, leteckých tratí a pomocných služeb, všude tam, kde tato jednotnost usnadní a zdokonalí létání. 9

10 Obecná část 1. Právo a civilní letectví, pojem leteckého práva Právní úprava civilního letectví neboli letecké právo je rozsáhlým souborem norem, jejichž původ je velmi rozmanitý. Letectví obecně upravují normy vnitrostátní, evropské i mezinárodní, a dále také normy přijaté na základě členství České republiky, případně českých organizací nebo jednotek státní správy, v mezinárodních vládních i nevládních organizacích. Právní teorie v českém právním prostředí nezná letecké právo jako samostatné právní odvětví, stejně jako tomu je v případě většiny dalších evropských právních řádů. Jakkoliv by polemika o samostatnosti leteckého práva jako právního odvětví a jeho (ne)naplnění odvětvotvorných kritérií byla zajímavá, rozsah a cíle této práce mi nedovolují se jí blíže věnovat. V literatuře, ať už domácí či zahraniční, tento fenomén autoři v současné době nejčastěji označují anglickým výrazem air law, 3 francouzsky le droit aérien. Ačkoli se z jazykového výkladu zdá, že se jedná o termín širší nežli doslovný překlad českého ekvivalentu, tedy aviation law, 4 neboť se neomezuje pouze na letectví jako takové, v literatuře jsou tato pojmenování používána synonymně a v současných dílech je nalezneme téměř rovnou měrou. Někteří autoři dále užívají termínu aeronautical law, 5 francouzsky le droit aeronautique. V české literatuře se přesto objevuje téměř výhradně pojmenování letecké právo. Jak již bylo naznačeno, v této práci užívám pojmu letecké právo k označení všech právních norem spadajících dle právní teorie do různých odvětví právního řádu - jedná se o jakýsi neuspořádaný normativní soubor, který v souhrnu fakticky reguluje civilní letectví v České republice. Podobně je také letecké právo vymezeno v literatuře - například Madar jej definuje jako soubor právních zásad a pravidel upravujících užívání vzdušného 3 viz DIEDERIKS-VERSCHOOR, Isabella Henrietta Philepina. An Introduction to Air Law. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, s. 3. dále MILDE, Michael. International Air Law and ICAO. Utrecht: Eleven International Publishing, s. 1. a dále srov. např. European Air Law Association - viz About EALA [online]. European Air Law Associtation [cit ]. 4 viz BARTSCH, Ronald I. C. International Aviation Law a Practical Guide. Farnham: Ashgate Publishing, Ltd., s. 8. a dále GIEMULLA, Elmar Maria, WEBER, Ludwig. International and EU Aviation Law: Selected Issues. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, s srov. NOVÁK SEDLÁČKOVÁ, Alena. Selected Parts of Air Law. In: Nové trendy v civilním letectví 2009, Sborník z mezinárodní konference. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s

11 prostoru státy, mezinárodními organizacemi, jakož i soukromými osobami a společnostmi pro účely letectví. 6 Civilní letectví je v České republice relativně komplexně právně upraveno, nelze však říci, že by letecké právo bylo kodifikováno, neboť úplný a jednotný kodex neexistuje (v některých evropských zemích byl takovýto kodex vytvořen - zajímavostí je např. italský II Codice della Navigazione 1942, 7 který zcela ojediněle spojuje úpravu leteckého a námořního práva). Na úrovni mezinárodní a unijní legislativy je právní úprava tohoto fenoménu poměrně roztříštěná. Extrémně rychlý vývoj letectví ztížil vytváření obyčejů v této oblasti, neboť vytvoření obyčeje je procesem dlouhodobým, když základním rysem obyčeje dle právní teorie je usus longaevus. Z uvedených důvodů se setkáváme velkou měrou s normami psanými. Kdybychom se podrobněji podívali na jednotlivé normy upravující civilní letectví, došli bychom k závěru, že vzhledem k použité metodě právní regulace převažují normy práva veřejného (režim vzdušného prostoru, ochrana před protiprávními činy, postavení letišť, veřejná správa letectví, bezpečnost, řízení letového provozu). Nelze však dovodit, že by letecké právo bylo pouze právem veřejným. O soukromoprávních vztazích v letectví můžeme mluvit například v případě práv pasažéru vůči leteckým společnostem nebo obchodně právních vztahů mezi jednotlivými leteckými společnostmi. Letecké právo je v různé míře provázáno s národním právem ústavním (režim mezinárodních smluv a organizací), správním (veřejná správa na úseku dopravy), občanským (typicky práva pasažérů), obchodním (smluvní vztahy leteckých společností) i trestním (ochrana před protiprávními činy v letectví). Nejvíce určující je ovšem v leteckém právu návaznost na právo mezinárodní, jejich blízký vztah je patrný už od počátku jejich vývoje. 8 Pokud bychom se měli blíže podívat na předmět právní úpravy leteckého práva, nahlédneme zejména do zákona o civilním letectví 9 (dále také jen letecký zákon nebo LZ ), jenž ve svém ustanovení 2 definuje civilní letectví a tím zčásti definuje předmět 6 MADAR, Zdeněk. Slovník českého práva. 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde, s Italia. Codice della navigazione, approvato con R.D. 30 marzo 1942, n. 327, parte aggiornata al Decreto legislativo 15 marzo 2006, n. 151 [online]. Roma, 2006 [cit ]. 8 blíže podkapitola 1.1. Historický vývoj právní úpravy civilního letectví 9 Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 2006, částka 142, s ISSN

12 této diplomové práce. 10 Dle platné právní úpravy tedy odpovídá jakákoliv letecká činnost, již nelze označit za vojenskou, policejní, celní, sloužící k veřejnému účelu či z jiného důvodu podřaditelnou pod činnost státní, do množiny civilního letectví. Základní součásti či subodvětví civilního letectví představují obchodní letecká doprava, jejímž pojmovým znakem je přeprava cestujících, zboží nebo pošty letadly za úplatu a všeobecné letectví. Pod pojmem všeobecné letectví se skrývají, jak je již ze samotného pojmenování patrné, veškeré letecké činnosti, jež nespadají do množiny letecké dopravy. Všeobecné letectví tedy zahrnuje letecké práce, rekreační a sportovní létání, letecké školy, letecké soutěže či vystoupení a jiné letecké činnosti pro vlastní potřebu 11 (pozn.: autor v citovaném díle uvádí i jiné letecké činnosti pro potřeby státu, které dle mého názoru nespadají do množiny civilního letectví, proto je zde záměrně neuvádím - tento závěr odpovídá vymezení státních letadel ex definitione nejvýznamnější mezinárodní úmluvy o civilním letectví) Historický vývoj právní úpravy civilního letectví Nezbytnou součástí zkoumání kteréhokoliv právního odvětví je exkurz do historie jeho vývoje. Touha člověka vzlétnout je odvěká, k jejímu naplnění však bylo třeba technického pokroku, jenž postupem času umožnil člověku volně se pohybovat ve vzdušném prostoru. S tím, jak se rozvíjelo letectví jako takové, objevila se nutnost tuto nově vznikající oblast lidské činnosti právně regulovat. Snahy o právní úpravu letectví tak nacházíme již v druhé polovině 18. století (r vynalezli bratři Montgolfierové horkovzdušný balón), kdy bylo ve Francii vydáno nařízení, jež zakazovalo lety balónů bez speciálního povolení. 13 V rámci kontinuity považuji za nezbytné zmínit, že další vývoj právní úpravy letectví byl ovlivněn válečnými konflikty, v nichž docházelo k použití létajících zařízení - k této etapě 10 Civilní letectví dle platného práva České republiky představuje letecké činnosti provozované v České republice civilními letadly jakékoliv státní příslušnosti pro civilní účely, jakož i letecké činnosti provozované letadly státní příslušnosti České republiky v cizině pro civilní účely a provozování civilních letišť a poskytování leteckých služeb na území České republiky. viz 2 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 11 BÍNA, Ladislav, ŠOUREK, David, ŽIHLA, Zdeněk. Provoz a řízení letecké dopravy I. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, s srov. čl. 3 písm. b) Mezinárodní smlouvy č. 147/1947 Sb., Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. 13 ČAPEK, Jan, KLÍMA, Richard, ZBÍRALOVÁ, Jaroslava. Civilní letectví ve světle práva. 1. vyd. Praha: LexisNexis CZ, s

13 se však nebudu blíže vyjadřovat. Ve zkratce se ovšem zmíním o historickém vývoji leteckého práva na poli mezinárodním, neboť právě na něm jeho počátky musíme hledat. První mezinárodní aeronautický kongres se konal v Paříži v roce 1889 a jeho předmětem bylo posouzení otázek vlastnického práva k balónům, odpovědnosti vzduchoplavců a záchrany balónů a jejich posádek. V roce 1910 pak následovala neúspěšná diplomatická konference zástupců 19 států k návrhu na vytvoření Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, jejímž hlavním cílem a zároveň nejspornějším bodem bylo stanovení právního režimu vzdušného prostoru (snaha Francie prosadit svobodu vzduchu proti anglické suverenitě státu). Úspěch přinesla o devět let později další pařížská konference, jejímž výsledkem bylo přijetí tzv. Pařížské úmluvy. 14 Tuto Úmluvu o úpravě letectví ratifikovalo 33 států, většina z nich následně její principy zakotvila v národních předpisech - např. dosud platný Air Navigation Act Základní ideou Pařížské úmluvy byl princip úplné a výlučné suverenity státu nad vzdušným prostorem nad jeho územím. 16 Přijetím této smlouvy bylo poprvé právně zakotveno východisko, že použití vzdušného prostoru určitého státu je možné jen se souhlasem tohoto státu, ať už prostřednictvím mezinárodní smlouvy (typicky) nebo jednotlivého rozhodnutí. Nevyhnutelným důsledkem tohoto stavu bylo uzavírání jednotlivých bilaterálních dohod mezi státy, které přísně regulovaly podmínky využívání jejich vzdušných prostorů. Dalším historickým milníkem vývoje leteckého práva byla mezinárodní konference členů koalice Spojených národů a neutrálních mocností za účasti 54 států (včetně Československa) konaná roku 1944 v Chicagu, která přinesla přijetí tzv. Chicagské úmluvy. 17 Nejstarším právním předpisem vydaným pro území České republiky je ministerské nařízení ze dne , č. 207 ř. z., které upravovalo podmínky živnostenského provozování vzduchoplavby. Následovalo nařízení rakouského ministerstva vnitra ze dne , č. 240 ř. z., jež se věnovalo úpravě povinností posádek a bezpečnosti létání. V roce 1925 schválilo Národní shromáždění republiky československé zákon č. 172/ Mezinárodní smlouva č. 35/1924 Sb., Úmluva o úpravě letectví, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: (dále jen Pařížská úmluva ) 15 COMMONWEALTH OF AUSTRALIA. Act No. 50 of 1920 as amended. Air Navigation Act 1920 [online]. Canberra, 2012 [cit ]. Dostupné z: 16 PLOCH, Jindřich, HOLBA, Karel. Letecká legislativa II. 1. vyd. Praha: Vysoká škola obchodní, s blíže viz oddíl Mezinárodní úmluvy 13

14 Sb., o letectví, který reflektoval zásady sjednané v Pařížské úmluvě a v platnosti zůstal až do roku 1956, kdy byl přijat zákon č. 47/1956 Sb., účinný do roku Od dubna 1997 je pak účinný stále aktuální letecký zákon. V porovnání se starším zákonem o letectví nová úprava věnuje mnohem více pozornosti správě v oblasti letectví a zavádí státní dozor (a spolu s ním i sankce), což lze připisovat nárůstu počtu subjektů činných v civilním letectví a potřebě vynutitelnosti norem Prameny právní úpravy v oblasti civilního letectví Technický pokrok, vývoj letadel, vznik a obliba letecké přepravy, činnost leteckých společností, a jiné technické, socio-ekonomické a kulturní okolnosti jsou materiálními prameny leteckého práva, jež nevyhnutelně vedly k tvorbě pramenů formálních. Za formální prameny leteckého lze považovat právní normy, právní obyčeje a normativní smlouvy. 19 V podrobnějším výčtu pramenů lze uvést vícestranné smlouvy, dvoustranné smlouvy, národní předpisy, smlouvy mezi státy a leteckými společnostmi, smlouvy mezi leteckými společnostmi a obecné principy mezinárodního práva. 20 S uvedeným se ve svém díle zcela shoduje také např. Madar, 21 lze tedy říci, že v otázce pramenů leteckého práva panuje mezi autory shoda. V následující části práce, však popsané členění poněkud zjednoduším, neboť cílem této práce není vyčerpávajícím způsobem obsáhnout předpisy regulující civilní letectví Vnitrostátní předpisy Civilní letectví je v České republice upraveno z velké části shora citovaným leteckým zákonem. Letecký zákon byl zásadně měněn dvěma velkými novelami z let a Druhá zmíněná novela byla provedena v souvislosti s plánovaným vstupem do 18 PLOCH, Jindřich, HOLBA, Karel. Letecká legislativa II. 1. vyd. Praha: Vysoká škola obchodní, s srov. ČAPEK, Jan, KLÍMA, Richard, ZBÍRALOVÁ, Jaroslava. Civilní letectví ve světle práva. Praha : LexisNexis CZ, s NOVÁK SEDLÁČKOVÁ, Alena. Selected Parts of Air Law. In: Nové trendy v civilním letectví 2009, Sborník z mezinárodní konference. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s srov. MADAR, Zdeněk. Slovník českého práva. 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde, s Zákon č. 146/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 23 Zákon č. 258/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve 14

15 Evropské unie a jejím cílem bylo vytvořit podmínky pro to, aby v okamžiku přijetí byla dosažena kompatibilita českého práva s právem Evropských společenství v oblasti civilního letectví a byly vytvořeny právní nástroje nezbytné pro plnění povinností vyplývajících z členství. 24 Aktuálně je projednávána poměrně rozsáhlá novela leteckého zákona, zaměřená hlavně na oblast ochrany letectví před protiprávními činy a slučitelnost vnitrostátního právního řádu s právem Evropské unie (nejen) v oblasti poskytování letových navigačních služeb. 25 Prováděcím právním předpisem k leteckému zákonu je vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb. 26 Důležitými předpisy jsou také vyhláška o ochraně civilního letectví před protiprávními činy 27 a dále vyhláška o bezpečnostní letové normě. 28 Zvláštní kategorií jsou předpisy, které vydává Ministerstvo dopravy České republiky (dále jen MD ) v návaznosti na dokumenty mezinárodních organizací. Jedná se konkrétně o tzv. letecké předpisy řady L a řady JAR (Joint Aviation Requlations). Obojí jsou vydávány na základě 102 odst. 2 leteckého zákona 29 a návrhy jejich znění připravuje Úřad pro civilní letectví (dále jen ÚCL ). Jak vyplývá ze znění citovaného znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 24 PLOCH, Jindřich, HOLBA, Karel. Letecká legislativa II. 1. vyd. Praha: Vysoká škola obchodní, s srov. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů [online]. Lepší právo - Registr aktivních legislativních prací, Ministerstvo dopravy České republiky, 2012 [cit ]. 26 Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 27 Vyhláška č. 410/2006 Sb., o ochraně civilního letectví před protiprávními činy a o změně vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 28 Vyhláška č. 466/2006 Sb., o bezpečnostní letové normě, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 29 Provozovatelé letišť a leteckých staveb, osoby pověřené provozováním leteckých služeb, provozovatelé leteckých činností a ostatní osoby zúčastněné na civilním letectví jsou povinni dodržovat letecké předpisy, které jsou v souladu s mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, vydávány a) Mezinárodní organizací pro civilní letectví, b) Sdružením leteckých úřadů podle předpisů Evropských společenství a c) Evropskou organizací pro bezpečnost leteckého provozu EUROCONTROL, a to ve znění přijatém Českou republikou zastoupenou Ministerstvem dopravy. Tyto předpisy se uveřejňují v Letecké informační příručce a jsou k dispozici na Ministerstvu dopravy a na Úřadu. viz 102 odst. 2 zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 15

16 ustanovení, základ těchto předpisů vytváří příslušné mezinárodní organizace nebo úřady (v případě předpisů řady L se jedná o Mezinárodní organizaci pro civilní letectví a v případě předpisů JAR byly autorem Sdružené letecké úřady). Znění účinné pro Českou republiku pak navrhuje ÚCL, předpisy vydává MD a zveřejňuje Letecká informační služba státního podniku Řízení letového provozu (dále jen LIS ). Znění zveřejněné LIS v tištěné podobě je pak závazné pro všechny subjekty účastnící se civilního letectví a LIS také zveřejňuje tyto předpisy v elektronické podobě na stránkách Letové informační příručky Řízení letového provozu (dále jen AIP z angl. Aeronautical informational publication). Seznam účinných předpisů řady L 30 i řady JAR 31 je možné nalézt na internetových stránkách MD, jejich znění uveřejňuje také ÚCL. Tyto předpisy upravují řadu institutů jako je certifikace letadel, způsobilost členů letových posádek, definice a zkratky používané v letectví, pravidla létání, meteorologii, letiště, letecké mapy a další Mezinárodní úmluvy Jak již bylo shora naznačeno, mezinárodní úmluvy tvoří významnou část pramenů leteckého práva a výrazně ovlivňují situaci v civilním letectví z právního i faktického hlediska. Historicky starším nástrojem úpravy jsou mezinárodní úmluvy dvoustranné, jejichž výčet by ale byl nejen nepřehledný, ale v dnešní situaci také nepříliš přínosný. Bilaterální úmluvy totiž byly v souvislosti s liberalizací letecké dopravy v mnohém nahrazeny smlouvami multilaterálními. Následující oddíl proto poskytuje stručný výčet nejdůležitějších vícestranných mezinárodních úmluv, které jsou součástí právního řádu České republiky a jsou pro subjekty účastné letectví závazné. Pařížská úmluva, o níž bylo blíže pojednáno v předchozí podkapitole, byla nahrazena úmluvou novější. 32 Na prvním (resp. druhém) místě je třeba uvést Úmluvu o mezinárodním civilním letectví podepsanou roku 1944 na konferenci v Chicagu (dále také jako Chicagská úmluva ), v České republice vyhlášenou pod č. 147/1947 Sb. Úmluva, v níž byly formulovány základní zásady a principy civilního letectví na poli mezinárodním, nabyla platnosti po ratifikaci 26 státy dne 4. dubna Aktuálně má Chicagská úmluva Seznam předpisů řady L [online]. Ministerstvo dopravy České republiky: Legislativa. Letecká doprava. Národní a mezinárodní dohody, úmluvy a předpisy [cit ]. 31 Seznam předpisů řady JAR [online]. Ministerstvo dopravy České republiky: Legislativa. Letecká doprava. Národní a mezinárodní dohody, úmluvy a předpisy [cit ]. 32 srov. čl. 80 Mezinárodní smlouvy č. 147/1947 Sb., Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. 16

17 smluvních stran a přímo tedy zavazuje téměř všechny státy světa. Přílohy (neboli annexy) této úmluvy reflektují doporučení (Standards and Recommended Practices - SARPs ), vydané mezinárodní organizací na základě ustanovení Chicagské úmluvy. 33 Smluvní státy pak přebírají tyto annexy do národních právních řádů. O více než desítku let starší je Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě (tzv. Varšavská), 34 která ovšem neobsahuje natolik komplexní úpravu, ačkoliv je pro smluvní státy stále závazná. Oblast letecké dopravy pak upravila tzv. Montrealská úmluva z roku V roce 1998 vstoupila v platnost pro Českou republiku úmluva o mezinárodním uznávání práv k letadlům sjednaná v Ženevě r Tzv. Tokijská úmluva z roku 1963, která upravuje trestné činy spáchané na palubě letadla, se stala platnou pro ČR v roce Důležitá úmluva vztahující se k jiným protiprávním činům v letectví (konkrétně zmocnění se letadla) byla sjednána v roce 1970 v Haagu. 38 Další z mezinárodních smluv, vztahujících se k bezpečnosti leteckého provozu, byla sjednána r v Montrealu jednalo se o Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví. 39 Po teroristických útocích spáchaných za použití dopravních letadel (Lockerbie, 1988, New York a Washington, D.C., 2001) je patrná rostoucí tendence k větší regulaci bezpečnosti letectví, jež se citelně projevila na bezpečnostních opatřeních na letištích srov. čl. 54 písm. l) a m) Mezinárodní úmluvy č. 147/1947 Sb., Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. 34 Mezinárodní úmluva č. 15/1935 Sb., Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 35 viz Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2003 Sb. m. s. o Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 36 Sdělení Ministerstva zahraničí č. 254/1998 Sb. o přístupu České republiky k Úmluvě o mezinárodním uznávání práv k letadlům, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 37 Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 102/1984 Sb. o Úmluvě o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 38 publikována Vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 96/1974 Sb. o Úmluvě o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 39 publikovaná Vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 16/1974 Sb., ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 40 podrobněji k tomuto tématu viz např. ŠTURMA, Pavel. Odpověď mezinárodního práva na hrozbu mezinárodního terorismu. Právník. 2003, roč. 142, č. 2, s

18 Evropská právní úprava V prostředí Evropské unie je nepochybně obecným trendem snaha o unifikaci, ucelenost a jednotnost právní úpravy. V rámci regulace letectví pak považuji za nutné vyzdvihnout trvalou snahu o liberalizaci evropského leteckého dopravního trhu (již od 80. let 20. století) a maximální otevřenost a jednotnost trhu pro leteckou dopravu v Evropě (jednotnou dopravní politiku). Tyto snahy jsou doplňovány zvyšováním požadavků na bezpečnost. Právním základem na úrovni primárního práva pro přijímání nové legislativy v oblasti letecké dopravy je čl. 100 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (také jen SFEU ), který udává, že Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem přijmout vhodná ustanovení pro dopravu námořní a leteckou. 41 Unijní právní úprava civilního letectví je obsažena ve čtyřech základních pramenech, kterými jsou: zakládací smlouvy (primární právo), nařízení a směrnice (sekundární právo), mezinárodní smlouvy mezi členskými státy a mezinárodní smlouvy mezi EU a třetími státy. 42 Ačkoliv těžiště celé unijní úpravy leží v aktech primárního práva, pro subjekty civilního letectví je stěžejní znalost a aplikace převážně aktů práva sekundárního. Z velkého množství nařízení a směrnic uvádím ve zjednodušeném výčtu následující. K administrativnímu zajištění civilního letectví v Evropské unii se vyjadřuje např. nařízení o vydávání licencí leteckým dopravcům, 43 dále směrnice o vzájemném uznávání licencí pro výkon funkcí v civilním letectví, 44 nařízení o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví, 45 které mj. uložilo členským státům uznávat vzájemná osvědčení letadel a průkazy způsobilosti leteckého personálu vydané v souladu s postupy a technickými požadavky Sdružených leteckých úřadů ( JAA ) - nařízením se postupy JAA staly závazné pro členské státy Evropské unie. 41 Smlouva o fungování Evropské unie. Konsolidované znění. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 42 ČAPEK, Jan, KLÍMA, Richard, ZBÍRALOVÁ, Jaroslava. Civilní letectví ve světle práva. Praha : LexisNexis CZ, s Nařízení Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 44 Směrnice Rady ze dne 16. prosince 1991 o vzájemném uznávání licencí pro výkon funkcí v civilním letectví. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 45 Nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 ze dne 16. prosince 1991 o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 18

19 Letecká doprava a trh s leteckými službami jsou v rámci unie upraveny mj. nařízením o přístupu leteckých dopravců na letecké trasy na území Evropské unie 46 a dále nařízením, jenž rozděluje kapacity pro přepravu cestujících v pravidelné letecké dopravě mezi členskými státy mezi letecké dopravce. 47 Evropská unie prostřednictvím nařízení reguluje také provozování nákladní letecké dopravy mezi členskými státy 48 nebo tarify a sazby za letecké služby. 49 Stranou pozornosti evropské legislativy nezůstává ani související trh odbavovacích služeb na letištích Evropské unie. 50 V unijní legislativě je patrný důraz na bezpečnost civilního letectví, jehož zajištění si klade za cíl nařízení, které určuje společná pravidla v oblasti civilního letectví a které k jeho ochraně zřizuje zvláštní unijní úřad. 51 S hrozbou nebezpečných událostí v letecké dopravě se vyrovnává nařízení o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod 52 nebo nařízení stanovující požadavky na pojištění leteckých dopravců a provozovatelů letadel. 53 Opomenuto nezůstalo vyšetřování nehod a událostí v civilním letectví. 54 Práva cestujících v letecké dopravě jsou oblastí, jíž je v posledních letech věnována ze strany orgánů Evropské unie čím dál tím větší pozornost (jedná se například o často 46 Nařízení Rady (EHS) č. 2408/92 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 47 Nařízení Rady (EHS) č. 2343/90 ze dne 24. července 1990 o přístupu leteckých dopravců k pravidelným trasám letecké dopravy uvnitř Společenství a o rozdělení kapacity pro přepravu cestujících v pravidelné letecké dopravě mezi členskými státy mezi letecké dopravce. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 48 Nařízení Rady (EHS) č. 294/91 ze dne 4. února 1991 o provozování nákladní letecké dopravy mezi členskými státy. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 49 Směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 50 Nařízení Rady (EHS) č. 2409/92 ze dne 23. července 1992 o tarifech a sazbách za letecké služby. In: EURlex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 51 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 52 Nařízení Rady (ES) č. 2027/97 ze dne 9. října 1997 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 53 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004 o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 54 Směrnice Rady 94/56/ES ze dne 21. listopadu 1994, kterou se zavádějí základní zásady pro vyšetřování nehod a nahodilých událostí v civilním letectví. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 19

20 diskutované odškodňování za zpoždění či zrušení letu a další související práva pasažérů). Evropský parlament reguluje např. pravidla náhrad a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu či zpoždění nebo zrušení letu, 55 a dále také práva osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. 56 Poslední oblastí unijní úpravy, již se budu krátce věnovat (zdaleka nikoliv poslední oblastí úpravy celkově) je užívání vzdušného prostoru na území Evropské unie a poskytování letových provozních a navigačních služeb. V tomto rámci jsou mimo jiné stanoveny společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb, 57 jimiž se řídí jednotlivá centra řízení letových služeb v členských státech Evropské unie. Ucelenou podoblastí je pak soubor norem, regulující projekt Jednotného evropského nebe (Single European Sky - SES ), 58 v jehož rámci má být dosaženo vyšší míry spolupráce na poli poskytování letových provozních služeb. 55 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 56 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 57 Nařízení Komise (ES) č. 2096/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 58 jedná se o následující nařízení: - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004 ze dne 10. března 2004, o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi (nařízení o poskytování služeb). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: - Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 551/2004 ze dne 10. března 2004 o organizaci a užívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi (nařízení o vzdušném prostoru). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 20

21 2. Organizace civilního letectví Jak bylo výše naznačeno, letecké činnosti podléhají poměrně silné regulaci. K jejímu faktickému uplatňování, vykonávání, k zajištění dozoru a kontroly, stejně tak jako k zajištění administrativnímu a organizačnímu, existuje na úrovni vnitrostátní, unijní i mezinárodní soustava orgánů, již v následující podkapitole podrobuji stručné analýze Orgány státní správy civilního letectví V České republice vykonávají státní správu civilního letectví specializované centralizované orgány v čele s MD (dále také ministerstvo ). Státní správě civilního letectví se věnuje část devátá leteckého zákona, konkrétně kogentní ustanovení (následující ustanovení pak řeší problematiku státního dozoru). Státní správu civilního letectví dle tohoto zákona vykonává v České republice MD a Úřad pro civilní letectví (dále jen ÚCL nebo Úřad ). Působnost ministerstva jako ústředního orgánu státní správy v oblasti civilního letectví je dána zákonem o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (tzv. kompetenční zákon). 59 MD odpovídá za tvorbu státní politiky v oblasti dopravy a v rozsahu své působnosti za její uskutečňování. 60 Ministerstvo v rámci svých kompetencí odpovídá za minimalizaci dopadů dopravy na životní prostředí, podporu informačních a řídících systémů v dopravě nebo přípravu a realizaci efektivních programů využívání pomoci EU. 61 K zajištění těchto úkolů má MD samostatnou rozpočtovou kapitolu dle zákona o rozpočtových pravidlech 62 ve spojení se zákonem o státním rozpočtu České republiky na rok MD na základě zmocnění leteckým zákonem mj. vykonává správu tzv. letadlových adres přidělených České republice mezinárodní organizací, vydává rozhodnutí, povolení, osvědčení a schválení uvedená v LZ, vykonává kontrolu a uveřejňuje stanovené informace, dále vytváří systém ochrany civilního letectví 59 Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 60 srov. 1 a 17 téhož zákona 61 LUKÁŠKOVÁ, Eva, NEDOROST, Libor. Veřejná ekonomika II. Financování vybraných odvětví veřejného sektoru. 1. vydání. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, s viz 10 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 63 viz Příloha 2 k zákonu č. 475/2013 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2014 a o změně zákona č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2013, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 21

22 před protiprávními činy a zavádí, koordinuje a kontroluje bezpečnostní opatření k ochraně letectví před protiprávními činy a jmenuje zástupce do správní rady EASA. MD je v návaznosti na stavební řízení dotčeným orgánem v územním řízení ohledně leteckých staveb a také odvolacím úřadem ve správním řízení proti rozhodnutím ÚCL, ÚZPLN a proti rozhodnutím pověřené osoby vydaným podle LZ. 64 Ministerstvu je dále podřízen státní podnik Řízení letového provozu České republiky, ÚCL a ÚZPLN. 65 V rámci MD za správu civilního letectví odpovídá Odbor civilního letectví (dále také jen OCL ), který je v rámci MD organizačně zařazen do Sekce letectví, kosmických aktivit, dopravní telematiky, strategie a ICT. OCL je účelově rozčleněn na tři oddělení - oddělení letecké dopravy, oddělení ochrany civilního letectví a oddělení letecké techniky, provozu a rozvoje. 66 Prvně zmíněné oddělení v mezích své působnosti sjednává dvoustranné mezivládní dohody, zajišťuje jejich provádění a kontrolu, zabezpečuje dvoustranné letecké vztahy týkající se letecké dopravy, provádí regulaci trhu v oblasti přepravních práv, vydává povolení k provozu zahraničních leteckých dopravců, schvaluje letové řády a tarify, apod. Oddělení ochrany civilního letectví působí v oblasti security - tedy zabezpečuje ochranu civilního letectví před protiprávními činy. Oddělení leteckého provozu, techniky a rozvoje ve velké míře spolupracuje s orgány Evropské unie a orgány mezinárodních organizací, připravuje návrhy zákonů, podílí se na regulaci užívání vzdušného prostoru a řeší bezpečnost letectví - safety. 67 Ačkoliv se i z notně zkráceného výčtu může zdát, že kompetence Ministerstva jsou velmi široké, je pravdou, že tyto jsou mu svěřeny jen v určitých sférách uplatňování širšího zájmu. Naprostá většina rozhodovacích pravomocí a správních činností byla leteckým zákonem přenesena na Úřad (ve velké míře novelou z r. 2006). 68 ÚCL byl zřízen leteckým zákonem (konkrétně ustanovení 3 LZ) 69 v roce 1997 a kromě určitých zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 65 Organizační struktura MD [online]. Ministerstvo dopravy [cit ]. 66 Podřízené organizace v resortu dopravy [online]. Ministerstvo dopravy [cit ]. 67 Odbor civilního letectví [online]. Ministerstvo dopravy [cit ]. 68 srov. Zákon č. 225/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 69 viz ustanovení 3 odst. 1 zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 22