ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Číslo jednací: ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Natašou Reichlovou v právní věci žalobce: Jan Mareš, nar , Jánský vršek 310/4, Praha 1, PSČ , právně zast.: JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem, se sídlem Bělocerkevská 1037/38, Praha 10, proti žalovanému: CONSUS INVESTIČNÍ FOND a.s. v likvidaci, se sídlem Praha 4, Jižní I. č. 5/783, PSČ , IČ , právně zast.: JUDr. Jiřím Římalem, advokátem, se sídlem Výstaviště čp. 67, Praha 7-Holešovice, PSČ , o zaplacení částky ,-Kč s příslušenstvím, t a k t o : I. Žaloba s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši ,-Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, náklady řízení v celkové výši ,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ěn í : Žalobce v žalobě došlé zdejšímu soudu dne uvedl, že společnost Středoevropská bursovní a.s. uzavřela s žalovaným smlouvu o koupi cenných papírů. V článku VI. této smlouvy účastníci ujednali, že kupní cena ve výši ,-Kč bude složena do úschovy a zavázali se, že bez souhlasu druhé strany nedojde k převzetí prostředků z úschovy. Pro případ porušení této povinnosti sjednali smluvní strany smluvní pokutu ve výši 14% ročně ode dne, kdy k neoprávněnému převzetí z úschovy dojde, přičemž smluvní pokuta je splatná a to vůči žalobci, v případě porušení povinnosti žalovaným, nebo PhDr. Šlajerovi, v případě porušení společností Středoevropská bursovní a.s.. Strany tedy ujednali, že nárok na zaplacení smluvní pokuty vznikne přímo žalobci, pokud povinnost poruší žalovaný. Žalovaný tuto svou povinnost porušil dne , když neoprávněně vybral celou kupní cenu ve výši ,- Kč z úschovy a to prostřednictvím pana Šlajera. Z toho důvodu tedy žalobce nárokuje smluvní pokutu podle článku VI. Smlouvy o koupi cenných

2 pokračování 2 papírů, a to ve výši 14% ročně od do z částky ,- Kč, když celkem smluvní pokuta činí ,- Kč. Žalobce zároveň požádal vzhledem k tomu, že je zcela nemajetný a jeho majetkové a sociální poměry mu neumožňují zaplatit soudní poplatek o osvobození od jeho placení. Osvobození od soudního poplatku mu pak bylo přiznáno usnesením zdejšího soudu 61Ro 3438/ ze dne Dne byl ve věci vydán platební rozkaz č.j. 61Ro 3438/ , když v zákonné lhůtě dne proti tomuto platebnímu rozkazu podal odpor žalovaný. Ten v žádném případě nárok žalobce neuznal, když uvedl, že nikdy neuzavřel s žalobcem, respektive se společností Středoevropská bursovní a.s. tvrzenou smlouvu o koupi cenných papírů a rovněž nepodepsal potvrzení o převzetí částky ,- Kč. Žalobci tak nikdy nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný dále uvedl, že je investičním fondem, který vznikl z kupónové privatizace, akcie v jeho vlastnictví se v roce 1996 staly předmětem trestné činnosti manželů Jana a Albíny Marešových, kteří byli pro tuto trestnou činnost trestně stíháni a Jan Mareš následně pravomocně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze sp.zn. 3T 14/1999 ze dne ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze sp.zn. 5 To 30/2002 ze dne pro trestní čin podvodu podle 250 odst. 1) a 4) trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 11 let, k jehož výkonu do dnešního dne nenastoupil a proto na něho byl vydán příkaz k dodání do výkonu trestu, respektive mezinárodní zatykač. Jan Mareš byl zavázán zmíněným rozsudkem, který nabyl právní moci dne nahradit žalovanému škodu ve výši ,- Kč. Trestný čin spáchal žalobce společně se svou manželkou Albínou Marešovou podle výroku rozsudku tak, že v časovém rozmezí od do v Praze vyvedli akcie z majetku investičního fondu CONSUS INVESTIČNÍ FOND a.s. prostřednictvím majetkových účtů JUDr. Jany Oberfalcerové u Střediska pro cenné papíry a prostřednictvím převodu za pomoci společnosti GAUDEA s.r.o.. Oba obžalovaní jako jednatelé a jediní akcionáři společnosti Středoevropská bursovní a.s. nejdříve nakoupili větší množství akcií CONSUS INVESTIČNÍ FOND a.s. a od konce roku 1995 vyvíjeli různé činnosti, směřující k cíli tento fond ovládnout. Přiměli pak členy představenstva CONSUS INVESTIČNÍ FOND a.s. k převodu kusů akcií 13 různých akciových společností na soukromý účet JUDr. Jany Oberfalcerové, vedený na Středisku pro cenné papíry. Akcie pak obžalovaní jménem Středoevropské bursovní a.s. dále prodali, peníze použili pro svoji potřebu a takto svým jednáním způsobili investičnímu fondu CONSUS INVESTIČNÍ FOND a.s. škodu ve výši nejméně ,-Kč. Tvrzení o tom, že žalovanému byla uhrazena pohledávka ve výši ,- Kč, respektive mu byla tato částka předána, uplatnil žalobce již v trestním řízení a taktéž v exekučním řízení, které je proti němu vedeno. Údajný originál daňového dokladu, tedy potvrzení bez data o tom, že Dr. Šlajer za oprávněného údajně na prodané akcie vyjmenovaných společností ze smlouvy z převzal od Karla Šimsy hotovost ,- Kč předložil žalobce, tedy PhDr. Jan Mareš v rámci své obhajoby v odvolacím řízení ve věci vedené pod sp.zn. 5 To 30/2002 Vrchnímu soudu v Praze u jednání dne Vrchní soud v Praze si vyžádal k posouzení pravosti tohoto dokladu znalecký posudek z oboru kriminalistika-technické zkoumání dokladů a písemností, zkoumání ručního písma a zkoumání písma psacích strojů. Posudek Kriminalistického ústavu Praha jednoznačně dokládá, že daňový doklad byl padělán. Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o koupi cenných papírů je taktéž lživé a smlouva je nejspíš dalším padělkem. Z toho důvodu má žalovaný za to, že žaloba je zcela nedůvodná. Na to ještě reagoval žalobce podáním doručeným soudu dne , kde uvádí, že si nikdy žádné prostředky z fondu CONSUS neponechal, naopak chce v tomto soudním sporu prokázat, že prostředky dle kupní smlouvy z neoprávněně převzal předseda představenstva z fondu CONSUS PhDr. Vratislav Šlajer,

3 pokračování 3 doklad ze , jakkoliv zpochybňovaným je dokladem pravým. Důležitým důkazem je nepochybně pravá smlouva ze dne , kde je zcela konkrétně a bez jakýchkoliv pochybností potvrzeno zaplacení za akcie fondu. Kupující konstatuje, že prodávajícím byla zcela a plně uhrazena kupní cena za cenné papíry, uvedené v bodu II. odst. 2 ve výši ,-Kč a to zaplacením oprávněnému zástupci CONSUS INVESTIČNÍ FOND a.s. Ing. Karlu Šimsovi. Podáním doručeným soudu dne pak žalobce požádal o to, aby mu byl přidělen advokát ve smyslu ustanovení 30 odst. 1,2 o.s.ř., neboť nemá prostředky k jeho zaplacení. Následně na to, soud vydal dne usnesení pod č.j. -141, když ustanovil žalobci pro toto řízení zástupce, tedy advokáta JUDr. Pavla Bergra. Následně dne ještě učinil žalovaný stanovisko k replice žalobce, kdy žalovaný uvádí, že žalobce, na kterého je vydán příkaz k dodání do výkonu trestu a je po něm vyhlášeno mezinárodní pátrání se s pravděpodobností hraničící s jistotou nezdržuje od roku 2006 na území České republiky. Na to žalovaný vyjadřuje pochybnosti o tom, zda replika žalobce, která měla být údajně sepsána v Praze jím byla skutečně sepsána. Též podpis žalobce, kterým je replika opatřena, podle znalosti žalovaného neodpovídá podpisu žalobce. V závěru žalovaný uvádí, že tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o koupi cenných papírů je lživé a smlouva, na které zakládá svůj údajný nárok je nejspíše dalším padělkem. Na to reagoval právní zástupce žalobce dne , když uvádí, že dle sdělení žalobce je jím zaslaná replika jeho skutečnou replikou a dále uvádí, že pokud by měla být posuzována pravost předmětné listiny, tedy kupní smlouvy bude to v rámci rozhodovací pravomoci nadepsaného soudu, který bude takovýto důkaz hodnotit. Žalobce rovněž upozornil na to, že originál uvedené listiny, která je ze strany žalovaného zpochybňována je nepochybně již založena i v trestním spise 3T 14/1999. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jak smlouva o koupi cenných papírů ze dne , tak potvrzení ze dne jsou falzifikáty a z toho důvodu žalobnímu návrhu nevyhověl, když dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne se pak do tohoto rozsudku odvolal právní zástupce žalobce, když však toto odvolání nebylo žádným způsobem odůvodněno. Následně pak ke svému podání ze dne připojil přípis, který byl sepsán osobně žalobcem PhDr. Janem Marešem. Ten v uvedeném přípisu uvádí, že rozsudek Městského soudu v Praze neobsahuje žádné odůvodnění, rovněž tak se nezabývá tím, proč neprováděl soud potřebné důkazy, když byl slyšen pouze jediný svědek pan Šlajer. Rovněž bylo vytčeno zdejšímu soudu, že nebyl vyslechnut znalec Ing. Šubrt, když jeho znalecký posudek žalobce opět do spisu založil. Žalobce dále vytkl soudu, že nebyl proveden výslech navržených svědků JUDr. Slaniny, p. Oswalda, Mgr. Knopa a Ing. Kolaříka. Ve svém odvolání žalobce dále cituje z nepochybně pravé smlouvy ze dne Žalobce uvádí, že podle znalce Ing. Šubrta je jednoznačné, že smlouva podepsaná panem Šlajerem nebyla jakýmkoli způsobem pozměňována nebo falzifikována. Soudu I. stupně žalobce rovněž vytýkal, že se vůbec nevyjádřil ke znaleckému posudku Ing. Grabowské. Žalobce rovněž poukázal na osobu slyšeného svědka PhDr. Šlajera, když uvedl, že jmenovaný byl soudně trestán a v jiném řízení soudem označen za lháře. Žalobce se rovněž vyjádřil ke zvukovému záznamu, který byl zkoumán znalkyní Svobodovou. Dne zaujal k odvolání žalobce rovněž stanovisko žalovaný, když měl za to, že soud I. stupně v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav a odvolání žalobce se tudíž jeví

4 pokračování 4 jako účelové a nedůvodné. Žalovanému je známo, že žalobce, na kterého je vydán příkaz k dodání do výkonu trestu a je po něm vyhlášeno mezinárodní pátrání, se s pravděpodobností hraničící s jistotou nezdržuje v České republice. Proto žalovaný rovněž vyjádřil pochybnost o tom, že odvolání žalobce, které mělo být údajně sepsáno v Praze, bylo skutečně žalobcem sepsáno. Obsah odvolání žalobce se opírá o zcela nepodložená a vykonstruovaná tvrzení a žalovaný setrvává ve svém názoru, že žalobce, stejně jako v minulosti v řízení před soudy, se pokouší uplatnit zfalšované doklady. Odvolání žalobce tak nepřináší žádné argumenty, které by zpochybnily správnost a zákonnost odvoláním napadnutého rozsudku. Vrchní soud v Praze po té, co napadený rozsudek Městského soudu přezkoumal, tento usnesením č.j. 5 Cmo 20/ ze dne zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud především vytkl soudu I. stupně, že rozsudek nesplňuje obsahové náležitosti tak, jak předvídá ust. 157 odst. 2 o.s.ř. Rovněž soudu I. stupně byla vytknuta ta skutečnost, že se nezabýval znaleckými posudky Pavla Šubrta a Anny Grabowské. Soudu I. stupně rovněž také bylo vytknuto to, že se neprovedl výslechy navržených svědků, tedy JUDr. Slaniny, Ing. Kolaříka, Mgr. Knopa a pana Oswalda. Rovněž tak nebyl vyslechnut navržený svědek pan Nachtigal. V této souvislosti pak ještě Vrchní soud v Praze poukázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ČR, publikovanou v nálezu, sp. zn. III.US61/94 ze dne Rovněž tak bylo soudu I. stupně uloženo, aby doplnil spisový materiál o znalecký posudek Kriminalistického ústavu Praha č.j. 1240/2000-KUP-KI/3 ze dne Zdejší soud pak v intencích rozhodnutí Vrchního soudu v Praze provedl ve věci rozsáhlé dokazování, když následně byl v řízení zjištěn tento skutkový stav: Dne byla uzavřena mezi Středoevropskou bursovní a.s. jakožto kupujícím a společností CONSUS INVESTIČNÍ FOND a.s. jakožto prodávajícím smlouva o koupi a prodeji cenných papírů. Soud z důkazu označeného jako Potvrzení zjistil, že na uvedeném Potvrzení je uvedeno, že za prodané akcie, které jsou blíže specifikovány ve smlouvě z podepsaná osoba osobně převzala od Ing. Karla Šimsy hotovost ve výši ,- Kč. Na uvedeném Potvrzení je podpis statutárního zástupce, který je soudu neznámý, pod tím je razítko CONSUS INVESTIČNÍ FOND a.s. a vlevo je razítko zaplaceno dne Dne zpracovala Anna Grabowská, grafolog, znalecký posudek č. zn.00/n008/0001/00, a to na základě opatření advokáta JUDr. Víta Širokého.V tomto znaleckém posudku jsou obsaženy pro tento spor podstatné následující závěry. Pokud jde o podpis prodávajícího PhDr. Vratislava Šlajera na Smlouvě o koupi cenných papírů ze dne , že tento sporný podpis nese dostatečné množství shodujících se markantů s porovnávanými podpisy PhDr. Vratislava Šlajera, když sporný podpis v oblasti - Prodávající. PhDr. Vratislav Šlajer, podepsal.ke stáři listiny se znalkyně nevyjádřila.listina byla předána k analýze v originále a nebyla technicky padělána. Pokud jde o podpis Šlajer na písemnosti nadepsané potvrzení o převzetí hotovosti ,- Kč ze dne , pak grafoložka konstatovala, že sporný podpis na uvedeném Potvrzení nese dostatečné množství shodujících se markantů s porovnávanými podpisy PhDr. Vratislava Šlajera, když lze konstatovat, že z důvodu předložené kopie nelze dojít k jednoznačnému závěru, že sporný podpis v oblasti podpis statutárního zástupce PhDr. Vratislav Šlajer, podepsal. Dne zpracovala Anna Grabowská znalecký posudek č. 45/2009 inspekčního orgánu typu A pro oblast ručního písma, tento posudek byl zpracován v Kutné Hoře, na základě opatření advokátní kanceláře Jansová Veverka. Uvedený posudek zkoumal, zda je

5 pokračování 5 pravý podpis PhDr. Šlajera ve vztahu k listině Písemná záruka, když ze závěru znaleckého posudku se podává, že sporný podpis na nedatované listině Písemná záruka nese dostatečné množství shodujících se markantů s předloženými srovnávacími materiály ukázky podpisů ve zněni jména Šlajer, které vedou k tomuto závěru.na základě komparace eidetických charakteristik zkoumaného sporného podpisu s ukázkami srovnávacích podpisů, jakož i analýzy, komparace dominantních znaků jejich kategorizace, lze vyslovit základní předpoklad pro formulaci závěru: Veškeré zkoumané písemnosti tohoto osudku jsou písemným projevem jednoho a téhož pisatele. Dne byl na základě žádosti Advokátní kanceláře Felix a spol. JUDr. Víta Širokého, v trestní věci proti obžalovanému PhDr. Janu Marešovi a obžalované Ing.Albíně Marešové, zpracován Pavlem Šubrtem znalecký posudek z oboru písmnoznalectví, specializace písmo psacích strojů. Znalec předložené materiály vyhodnotil tak, že jsou pouze částečně zpracovatelné, když pokud jsou předloženy kopie nelze v závěru posudku stanovit jednoznačný závěr, částečně čitelné kopie jsou pak nezpracovatelné. Ke Smlouvě o koupi cenných papírů uzavřené dne znalec uvedl,že se jedná o tři listy formátu A4 vyhotovené na počítačové jehličkové tiskárně jako jeden celek bez vpisování a měnění dokumentu, když dokument byl vyhotoven najednou, nebyl nijak upravován a datum vyhotovení může odpovídat skutečnosti Pokud jde o další písemnosti, činí znalec k nim závěry z hlediska toho na jakém psacím stroji byly tyto vyhotoveny, když pokud jde písemnost Potvrzení ze dne , pak tato byla vyhotovena na psacím stroji značky Consul, který byl v letech vyráběn ve Zbrojovce Brno. S ohledem na stáří stroje lze předpokládat, že bude v majetku soukromé osoby. Pokud jde o podpisovou doložku písemnosti podpis statutárního zástupce, razítko, pak tento text byl pravděpodobně vyhotoven pomocí počítačové tiskárny nebo překopírován z jiného dokladu. Nelze rovněž určit, zda podpis byl rovněž překopírován nebo se jedná o padělek. V každém případě bylo použito dvou psacích prostředků nebo překopírování části textu na původní doklad. S ohledem na skutečnost, že se jedná o kopii dokladu, nelze přesně stanovit jakým způsobem ke sloučení dvou textů došlo.pokud jde o podpisy na listinách, k těm se znalec nevyjadřoval, neboť k této činnosti neměl oprávnění. Dále pak dne byl vypracován PhDr. Marií Svobodovou znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertiza, když se tento znalecký posudek zabývá jakousi spornou audionahrávkou. K žádosti obou sporných stran si soud připojil trestní spis 3T 14/1999, který sestává z pěti svazků. Obsah tohoto trestního spisu se v průběhu řízení konstatoval se zaměřením zvláště na dále uvedené listiny. Ve svazku číslo 44. trestního spisu 3T 14/1999 se nalézá usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 6 To 49/2010, když uvedené usnesení je ze dne Tímto usnesením byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení k žádosti žalobce Jana Mareše. Dále byl proveden důkaz smlouvou o koupi cenných papírů, uzavřenou mezi Středoevropskou burzovní a.s. a CONSUS INVESTIČNÍ FOND a.s. shodně jako na čl až 4819 trestního spisu, když uvedená smlouva je ze dne Soud provedl rovněž z trestního spisu 3T 14/1999 důkaz znaleckým posudkem kriminalistického ústavu Praha č.j. 1240/2000-KUP-KI/3 ze dne Posudek je adresován Vrchnímu soudu v Praze, trestnímu kolegiu. Je to posudek činěný ve věci obžalovaných manželů Marešových. Úkolem znaleckého posudku bylo odpovědět na následující otázky: 1. zda podpis na potvrzení ze dne je pravým podpisem Ph.Dr. Vratislava Šlajera, zejména s přihlédnutím k odchylkám, zmíněným znalkyní na straně 7 citovaného znaleckého posudku Mgr. Železné, zda nebylo možno jeho přenesení

6 pokračování 6 z jiného materiálu, či zda nebylo možné část podpisu překrývající strojový text (horní oblouk) dopsat dodatečně. 2. zda byl tento podpis napsán později, či dříve než text (potvrzení) psaný psacím strojem, tedy, zda část podpisu v textové části je pod strojopisem či nad ním. 3. zda bylo potvrzení psáno na spodní část formátu A4 a dodatečně odstřiženo. 4. pokud je možno zjistit, zda byl text: podpis statutárního zástupce, razítko vpravo dole připsán dodatečně, či zda byl součástí původního archu A4, na který bylo potvrzení napsáno, zda mohl být přenesen z jiné listiny apod. Ze závěru uvedeného znaleckého posudku shodně jako na č.l a 4807 trestního spisu vyplynulo, že: 1. Sporný podpis na potvrzení ze dne , který jsme označili č. 1/20613, je zcela kategoricky pravým podpisem Ph.Dr. Vratislava Šlajera, jehož srovnávací materiály č.2 14/20613 jsme měli k dispozici. Význam odchylek, které ve svém znaleckém posudku na straně 7 uvádí Mgr. Železná, jsme analyzovali v důkazní části. Zásadně nebrání ve stanovení kategoricky kladného závěru zkoumání. Sporný podpis je originální projev, ve kterém není narušena plynulost ani posloupnost psacího pohybu. Je tedy vyloučeno, aby byl na inkriminovaný doklad přenesen z jiného materiálu, nebo, aby část podpisu překrývající strojový text (horní oblouk) byla dopsána dodatečně. 2. Podpis na sporném materiálu (potvrzení) napsán modře píšícím psacím prostředkem byl vyhotoven dříve, než strojem psaný text. Blíže viz část I. bod II. 3. Potvrzení bylo vyhotoveno na odstřiženou spodní část běžně používaného kancelářského papíru, formát A4. 4. Text podpis statutárního zástupce, razítko, a tzv. vytečkování nad uvedeným textem byly vyhotoveny technikou černobílého elektrografického tisku pomocí laserové PC tiskárny. Zkoumáním nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o jeho dodatečném připsání nebo případném přenosu z jiné listiny. Posudek byl zpracován dne , když pod ním je podepsán plukovník PhDr. Vladimír Svoboda, vedoucí odboru kriminalistické identifikace. Ze svědecké výpovědi PhDr. Vratislava Šlajera soud zjistil, že v minulosti byl statutárním zástupcem žalované společnosti CONSUS INVESTIČNÍ FOND, a.s.. Pokud svědkovi byla předestřena kupní smlouva uzavřená údajně dne mezi prodávajícím, tedy společností CONSUS INVESTIČNÍ FOND a.s. a kupujícím Středoevropská bursovní a.s., pak na to reagoval tím způsobem, že uvedenou smlouvu v žádném případě neuzavřel. Toto doplnil ještě tvrzením, že se Středoevropskou bursovní a.s. nikdy neuzavřel žádnou smlouvu a rovněž tak neuzavřel žádnou smlouvu s manželi Marešovými. Pokud je v textu smlouvy vedle textu prodávající uveden nějaký podpis, pak by to eventuelně mohl být jeho podpis, jak svědek uvedl, ale je zřejmé, že tento podpis je psán propisovací tužkou a svědek zásadně od jisté doby a v roce 1996 již s určitostí, vždy podepisoval veškeré listiny speciálním plnicím perem. Svědek následně takto předloženou smlouvu označil za jednoznačný falzifikát. Svědkovi rovněž byla předložena listina, označená jako Potvrzení ze dne i na to svědek reagoval tak, že k uvedené listině již vypovídal v trestním řízení 3T 14/1999, kdy se opět jedná o jednoznačný falzifikát. Je pravdou, že se jedná o jeho podpis, ale ten byl použit z jiné listiny a text tohoto potvrzení byl učiněn dodatečně, což dokázal i znalecký posudek Kriminalistického ústavu. Uvedenou listinu, respektive toto potvrzení svědek v žádném případě nikdy nevydal. Pokud byl svědek dotazován, zda

7 pokračování 7 z úschovy dne nebo někdy dříve, či později vybíral nějaké peníze, pak toto svědek kategoricky popřel. Ze svědecké výpovědi Ing. Františka Kolaříka soud zjistil, že svědek nebyl přítomen u podpisu tzv. Potvrzení ze dne Dále uvedl, že byl pozván panem Šimsou do kavárny v hotelu Evropa, když pro upřesnění uvedl, že se participoval na společnosti Středoevropská burzovní, což byla společnost manželů Marešových. Tomu předcházel ten děj, že Ing. Kolařík chtěl privatizovat nějaký zemědělský majetek, když na toto sháněl v letech peníze. Jeho známý akademický sochař Kadlčík uvedl, že zná jistého finančníka, který se jmenuje Šlajer. Následně s touto osobou byla dohodnuta schůzka. Navštívili pana Šlajera v pasáži Jalta, když tam ho svědek poprvé viděl společně s panem Popovičem a gen. Gavlasem. Všichni, kteří tam byli přítomni se točili okolo pana Šlajera a byli to žadatelé o úvěr. Svědek dále uvedl, že chtěl, aby si pan Šlajer prohlédl jejich projekt, neboť se jednalo o privatizaci státního statku Veselí nad Moravou. On tam následně přijel se svojí družkou Kohoutovou a soudcem Nejvyššího soudu panem Faldynou. Potom uvedl, že pokud jde o úvěr, o který měl svědek zájem ve výši , takže to je málo, že on umí sehnat vyšší peníze od částky ,-Kč a výše. Trval na tom, aby si svědek sehnal i další podniky, které by bylo možno privatizovat. Svědek osobně se pak začal zajímat o privatizaci podniku FRUTA Lednice. Následně pak do tohoto podniku s panem Šlajerem zajel, který když viděl ty hodnoty, pak s tímto okamžitě souhlasil. Následně pak svědek uvedl, že podávali privatizační projekt na Fond národního majetku, když pan Šlajer následně uvedl, že on to podá sám v rámci společnosti CONSUS INVESTIČNÍ FOND. Pokud byla svědku předložena k nahlédnutí listina smlouva o koupi cenných papírů ze dne , pak k tomu svědek uvedl, že u podpisu takovéto smlouvy nebyl. Pokud byl svědek dotazován, zda-li byl v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou ze dne , případně v souvislosti s Potvrzením ze dne , přítomen nějakému předání peněz, pak k tomu svědek uvedl toto. V souvislosti se zájmem o koupi akcií FRUTY Lednice byl svědek osloven panem Šimsou, aby s ním šel do kavárny Evropa, kde se měli setkat s panem Šlajerem. Schůzka se měla původně uskutečnit ve dvanáct hodin, mohlo to být někdy v listopadu roku 1996 nebo Schůzka se ve dvanáct hodin neuskutečnila, posléze byla přesunuta na šestnáctou hodinu. Posléze ze Středoevropské burzovní plynule s panem Šimsou přešli do kavárny Evropa, kde se nalézal rovněž svědek pan doktor Popovič. Svědek u stolu viděl, jak mu pan Šimsa ukazuje kufřík, ve kterém byly nějaké peníze, bankovky v hodnotě 1.000,-Kč i 5.000,-Kč, on osobně však bankovky nepočítal. Svědek nevyloučil, že se tam zřejmě nalézal i nepodepsaný doklad, tedy potvrzení shodně jako na č.l. 8 spisu. Toto vše se tedy uskutečnilo ve dvanáct hodin. Vzhledem k tomu, že pak schůzka byla odložena na šestnáctou hodinu, vrátil se svědek znovu s panem doktorem Popovičem do kavárny Evropa, když pan doktor Popovič zůstal stát před kavárnou, aby mohl pozorovat údajně dění. Svědek posléze vstoupil společně s panem Šimsou do kavárny společně. Svědek si posléze sedl do rohu kavárny, aby nebyl nápadný, když vzdálenost mezi stolem, u kterého seděl a u kterého seděl pan Šimsa, byla asi tak čtyři až pět metrů, tedy čtyři až pět stolů. Svědek dále uvedl, že pravděpodobně v 16:05 hodin vstoupil do kavárny pan Šlajer, pan Šimsa položil kufřík na židli, otevřel jej, vytáhl z něho nějaký papír, mohl to být jen nějaký doklad o předání, což samozřejmě svědek neví. Pan Šlajer cosi podepsal, předal podepsanou listinu panu Šimsovi a posléze pan Šlajer s kufříkem odešel z kavárny. Celá záležitost se odehrála ve velice krátké době. Potom pan Šimsa vzal doklad, o kterém svědek hovořil, a z kavárny odešel. Svědek dále uvedl, že byl s panem Šimsou domluven na tom, že se ještě zkontaktují, posléze ho svědek sháněl, snažil se sjednat si s ním schůzku, ale od té doby se s ním již neviděl. Posléze svědek opustil kavárnu společně s doktorem Popovičem.

8 pokračování 8 Pokud byl svědek dotazován, zda-li je mu známo, odkud mohly být peníze, nalézající se v tom kufříku, k tomu uvedl, že na to lze stěží přesně odpovědět. Tento kufřík putoval pořád, když se vyskytoval i u pana Šlajera, pořád se vyrovnávaly prostřednictvím peněz, které byly obsaženy v tom kufříku, nějaké obchody. Teprve po té, co byl svědek vyslýchán ekonomickou kontrarozvědkou, dozvěděl se, že se jednalo pravděpodobně o tunelování asi šestnácti podniků. Svědek rovněž upřesnil, že pana Šimsu poznal až tehdy, když se předsedkyní společností CONSUS stala paní Marešová. Pokud měl svědek sdělit nějaké bližší identifikační údaje, týkají se pana Popoviče, případně pana Šimsy, pak k tomu uvedl, že oba dva pánové již zemřeli. Pokud byl svědek dotazován, aby upřesnil, kde se nalézá kavárna Evropa, pak k tomu uvedl, že je to na Václavském náměstí asi 200 metrů od hotelu Jalta. Svědek neuměl vysvětlit, proč k předání údajně takto velké částky tak, jak popisoval v kavárně, nedošlo třeba v sídle společnosti CONSUS, když se jenom mohl domnívat, že pan Šlajer nechtěl jít do Středoevropské burzovní. Ta se nacházela v úzké uličce, která vedla z Karlova náměstí směrem dolů. Pro doplnění pak svědek uvedl, že pokud jde o jeho trvalý pobyt, který má hlášen na adrese Malá Strana, Jánský vršek 4, Praha 1, tak je skutečností, že byl svého času nájemníkem manželů Marešových, to se odehrálo někdy v roce 1999, když on potřeboval mít nějaké bydliště v Praze. K osobě pana Šlajera, pokud jde o jeho oblečení, svědek uvedl, že nosil stále kožené sako a přes to nějaký svrchník. Rovněž měl na sobě černý klobouk s širokou krempou tak, jak ho tradičně nosíval. Pokud měl svědek upřesnit datum, při kterém došlo k tzv. předání peněz, pak na uvedené datum si nevzpomněl, uvedl jen, že se jednalo o všední den, nikoli o víkend. Pokud se měl svědek vyjádřit k osobě pana Šlajera, pak toto jeho hodnocení bylo velmi negativní. Ze svědecké výpovědi Eduarda Oswalda, stran předání nějakých peněz mezi panem Šimsou a panem Šlajerem, soud zjistil, že celá záležitost se svědkovi už dosti rozplývá, je to už hodně dávno. Uvedl rovněž, že se kdysi seznámil s panem Šimsou, to bylo ještě v době, kdy svědek dělával redaktora v Hospodářských novinách. V té době svědek dosti pil a chodil s panem Šimsou po hospodách. Pan Šimsa na něj působil takovým dosti vychloubačným dojmem, tvrdil mu, že operuje s nějakými akciemi firmy CONSUS. Chtěl po svědkovi, aby o tom napsal nějaký článek, ale v té době svědek již pro Hospodářské noviny nepracoval. Jednoho dne svědka pan Šimsa oslovil, když chtěl, aby ho doprovodil k předání nějakých peněz, když časově to mohlo spadat před rok 2000, než svědek odjel do zahraničí. Odehrávalo se to někde na Václavském náměstí, pan Šimsa tam byl s kufříkem, svědek osobně stál u nějakého kiosku s párky, když to na něj působilo tak, že se pan Šimsa chce předvádět nebo že je to nějaká hra. Pokud byl svědek dotazován, zda-li se následně odebrali do nějaké kanceláře nebo nějaké kavárny, pak k tomu uvedl, že nikam nešli, celá záležitost proběhla tak, jak již popsal, když pokud jde o dotaz, zda-li svědek viděl, že by pan Šimsa někomu předával kufřík na ulici, pak svědek uvedl, že si myslí, že se to mohlo stát, ale vzhledem k časovému odstupu si na to již nepamatuje. Pokud byla svědku předložena listina ze dne , shodně jako na č.l. 8 spisu, pak k tomu uvedl, že u podpisu takové listiny nebyl. K okolnostem a důvodům, proč měly být v kufříku nějaké peníze a proč celá akce se měla uskutečnit na Václavském náměstí, neznal svědek vysvětlení, uvedl jen, že pan Šimsa byl dosti naštvaný na pana Šlajera, a chtěl se mu zjevně nějakým způsobem pomstít. Svědek rovněž uvedl, že k celé záležitosti již vypovídal v nějaké advokátní kanceláři, když tam odevzdal kopie nějakých listin, když tyto obdržel někde na Václaváku od pana Šimsy. Pokud měl svědek vysvětlit, z jakého důvodu vypovídal

9 pokračování 9 v advokátní kanceláři, k tomu uvedl, že delší dobu působil v cizině, v nějakých komunitách a když se z ciziny vrátil, tak četl články v Reflexu, možná v Respektu s tím, že se tam dočetl, že byl zavražděn nějaký makléř z fondu CONSUS. Dal si to do spojitosti, že by to mohl být případně i jeho bývalý známý pan Šimsa a z toho důvodu se chtěl zbavit i těch listin, které měl u sebe. Obrátil se proto na pana Mareše, který mu hodil nějaký lísteček do schránky a poradil mu, aby kontaktoval advokáta, když se pravděpodobně jednalo o pana Širokého, nevzpomněl si, o jakou advokátní kancelář v Praze se jednalo. Před svým odjezdem do zahraničí pana Mareše ani paní Marešovou neznal, setkal se s nimi až v té souvislosti, když šel vypovídat do advokátní kanceláře JUDr. Širokého. Svědek se osobně nikdy nesetkal s panem Šlajerem, ale jak již uvedl shora, pak pan Šlajer byl osobou, na kterou byl pan Šimsa opravdu hodně naštvaný. Pan Šlajer vlastnil nějaké akcie CONSUSU a možná udělal na pana Mareše nebo na pana Šimsu nějaký podfuk, ale svědek se do toho raději nepletl. Svědek neuměl odpovědět na otázku, jak případně vypadal člověk, kterému pan Šimsa údajně předával kufřík. Svědek nemohl potvrdit, kolik peněz v kufříku případně bylo. Svědek nevěděl nic o tom, odkud případně peníze nacházející se v kufříku pocházejí. Rovněž tak neviděl, že by panu Šlajerovi byl uvedený kufřík předán. Neuměl popsat osobu, které případně kufřík předán byl. Ze svědecké výpovědi JUDr. Iva Slaniny soud zjistil, že svědek osobně nebyl přítomen předání žádné částky, dostal pouze informaci od pana Šimsy, že v kufříku jsou peníze s tím, že svědek osobně neviděl, zda-li se v kufříku nějaké peníze nalézají, tím méně, jaká to byla částka, kdy neviděl ani pana Šlajera. Svědek dále uvedl, že šel s panem Šimsou na Václavské náměstí k nějakému stánku s buřty, když stál s panem Šimsou u toho bufetu. Pan Šimsa posléze od toho stánku odešel, vzdálil se asi do vzdálenosti m, když tam předal kufřík, o jehož obsahu svědku nebylo nic známo, osobě, které neviděl do obličeje. Pan Šimsa sice říkal, že by to snad měl být údajně pan Šlajer, ale svědek uvedl, že ani nevěděl, jak pan Šlajer vypadá. Svědku nebylo známo, zda-li u případného předání byla ještě nějaká jiná osoba. K důvodům, proč šel s panem Šimsou na Václavské náměstí, svědek uvedl, že se s panem Šimsou znali asi tři až čtyři roky, scházeli se v restauraci, v budově, kde měl svědek advokátní kancelář, tedy v Myslíkově ulici. Svědku bylo známo, že jak pan Šimsa, tak pan Novotný jsou po smrti, když se psalo o tom, že spáchali sebevraždu. Svědek potvrdil, že se znali z restaurace, nebylo to tedy pracovně. Tímto způsobem tak získával nezávislé informace o společnosti CONSUS a Středoevropská burzovní. Svědek po té rovněž uvedl, že nějaký čas pracoval na paušál společnosti Středoevropské burzovní. Svědek dále uvedl, že mu pan Šimsa říkal, že mu už CONSUS a všechno kolem leze na nervy, že pořád jen přenáší nějaké peníze, resp. finance v rámci obchodů CONSUS a Středoevropská burzovní. Následně pak byl svědek osloven, aby šel s panem Šimsou na Václavské náměstí. Pokud byl svědek dotazován, zda-li ví, z jakého titulu se měla předávat částka obsažená v kufříku prostřednictvím pana Šimsy panu Šlajerovi, pak k tomu svědek uvedl, že ví pouze o tom, že se realizovaly nějaké převody akcií mezi společností CONSUS a Středoevropská burzovní. Kdo, co komu prodával nebo předával, přesně svědek nevěděl. Pokud byla svědkovi předložena listina Potvrzení s datem ze dne shodně jako na č.l. 8 spisu, pak k tomu svědek uvedl, že uvedenou listinu nikdy neviděl a tím méně byl u jejího podpisu. Pokud byl svědek vyzván k tomu, aby popsal osobu, které údajně na Václavském náměstí měly být předávány peníze, pak uvedl, že si na to může jen stěží vzpomenout, jednalo se o menšího subtilnějšího člověka, když ani nevěděl, co měl na sobě, nevyloučil, že měl na hlavě klobouk. Svědek si vybavil, že na Václavském náměstí se tato schůzka mohla

10 pokračování 10 uskutečnit někdy v roce 1996 nebo v roce 1997, když to mohlo být na přelomu podzimu a zimy. Ze svědecké výpovědi Mgr. Jiřího Knopa soud zjistil, že pokud jde o případné předání peněz mezi Ing. Šimsou a panem Šlajerem, pak si vzpomněl, že se to odehrálo údajně v kanceláři Středoevropské burzovní společnosti, která se nalézala v ulici Odborů. Svědek byl u toho, když pan Šlajer si dával do tašky nějaké peníze, když nevěděl přesně kolik to mohlo být, mohlo se jednat asi o ,-Kč. Pan Šlajer dále požádal svědka, jestli by s ním nezašel na Václavské náměstí, aby ho doprovodil s tím, že svědek s ním šel na Václavák, pak šli k nějaké pasáži, která se nalézá na pravé straně Václavského náměstí, tam se rozešli a pan Šlajer šel s tou taškou někam nahoru. Svědek však žádnému přímému předání peněz mezi Ing. Šimsou a panem Šlajerem přítomen nebyl. Pokud byla svědkovi předložena listina, tedy smlouva o koupi cenných papírů, tak k tomu uvedl, že takovouto listinu neviděl, ale je mu známo, že byla řeč o akciích Buzuluku Komárov, které jsou v uvedené smlouvě uvedeny. Rovněž tak uvedl, že pokud jde o Potvrzení shodně jako na č.l. 8, tak nikdy takové potvrzení neviděl. V souvislosti se svojí svědeckou výpovědí předložil svědek soudu originál listiny, která je označená jako směnka a byla vyhotovena dne , údajně PhDr. Vratislavem Šlajerem. Pokud byl svědek dotazován, jakým způsobem se k uvedené listině dostal, pak k tomu uvedl, že byl požádán panem doktorem Marešem, aby od pana Jemelíka převzal originál uvedené listiny. Je to asi tak rok, kdy ho pan doktor Mareš oslovil s tím, že to bylo telefonickou cestou. Pokud byl svědek dotazován, zda-li je mu známo, že na pana Mareše byl vydán evropský zatýkací příkaz a zda-li případně ví, kde se uvedená osoba nalézá, pak k tomu sdělil, že přesně neví, ale může to být někde v Rusku nebo na Balkáně. Uvedený svědek rovněž předložil soudu písemnost označenou hlavičkou Felix a spol., advokátní kancelář, když obsahem uvedené listiny je záznam advokáta ze dne , když před advokátem učinil pan Jiří Knop jakési prohlášení. Svědek potvrdil, že na uvedeném prohlášení se nalézá jeho podpis. Ze svědecké výpovědi Marka Nachtigalla soud zjistil, že pokud jde o případné předání nějakých peněz mezi Ing. Šimsou a panem Šlajerem, pak k této otázce se vyjádřit nemůže, neboť si toto nepamatuje. S panem Šlajerem se svědek sešel jednou či dvakrát v sídle společnosti CONSUS, na Praze 4, když se jednalo ohledně nějakých pohledávek vůči manželům Marešovým a jeho firmám. Svědek se domnívá, že pokud jde o Ing. Šimsu, nikdy se s ním nesetkal a nezná ho. Svědek si rovněž nevzpomněl, že by byl v souvislosti s předáním nějakých peněz přítomen podpisu nějakých dokumentů s tím, že pokud mu byla předložena k nahlédnutí smlouva o koupi cenných papírů a dále Potvrzení shodně jako na č.l. 8 spisu, pak uvedl, že nebyl přítomen jejich sepisu. Svědek rovněž upřesnil, že pokud jde o to, kdy kontaktoval pana Šlajera, pak to mohlo být někdy v roce Pokud byl svědek dotazován, zda-li on sám se podílel na nějaké privatizaci státních podniků či obchodoval s akciemi, pak k tomu uvedl, že nikoli. Vzhledem k okolnosti, že v průběhu řízení, konkrétně dne svědek Jiří Knop soudu předložil listinu označenou jako směnka, která byla sepsána dne údajně PhDr. Vratislavem Šlajerem, tak soud z opatrnosti, aby byla celá záležitost posouzena důsledně a komplexně, ustanovil ve věci znalce z oboru písmoznalectví, který měl provést grafickou a technickou expertízu pravosti uvedené listiny. Stalo se tak usnesením sp. zn. 22 Cm 256/2006 ze dne , když soud ustanovil znalcem z oboru písmoznalectví PhDr. Jiřího Valešku. Proti této skutečnosti brojil žalovaný ve svém podání ze dne , když uvedl, že není vůbec zřejmé, proč žalobce uvedenou listinu předkládá a jaké skutečnosti mají být touto listinou doloženy. Obsah listiny nemá nic společného s předmětem sporu a i pro

11 pokračování 11 případ, že by se jednalo o listinu pravou, pak je zřejmé, že nebyla vystavena osobou oprávněnou jednat za žalovaného, nezakládá žádná práva ani povinnosti žalovaného. Listina je na první pohled zmateným elaborátem, který nemůže mít s vážně míněnou směnkou nic společného. Fotokopie listiny byla předložena právním zástupcem žalovaného k nahlédnutí PhDr. Vratislavu Šlajerovi, když ten uvedl, že uvedenou listinu nikdy před tím neviděl a ani jí nikdy nepodepsal. Pokud je listina opatřena podpisem, který vypadá jako jeho podpis, musí jít o přenesenou kopii jeho podpisu. PhDr. Šlajer k tomu rovněž uvedl, že v roce 2009 byl již na Jana Mareše vydán mezinárodní zatykač a Jan Mareš se nezdržoval na území ČR. Od počátku devadesátých let podepisuje PhDr. Šlajer jakoukoli listinu výhradně plnícím perem a v daném případě neměl nejmenší důvod, proč by takovouto listinu podepisoval. Žalovaný rovněž uvedl, že svým obsahem je předmětná listina důkazem o spáchání pokusu trestného činu podvodu vytvořením pohledávky Jana Mareše vůči Vratislavu Šlajerovi ve výši nejméně ,-Kč neznámým pachatelem ke škodě Vratislava Šlajera. Žalovaný má proto za to, že předložená listina nemá s tímto sporem žádnou souvislost a není žádný důvod pro její znalecké zkoumání. Následně pak soudem ustanovený i znalec z oboru písmoznalectví PhDr. Jiří Valeška předložil soudu dne vypracovaný znalecký posudek z oboru písmoznalectví ve věci žalobce Jana Mareše proti žalovanému CONSUS INVESTIČNÍ FOND, a.s. v likvidaci, o zaplacení částky ,-Kč s příslušenstvím. Předmětem znaleckého zkoumání byly otázky, zda sporný podpis na listině, označené jako směnka, vystavené v Praze dne , je pravým podpisem PhDr. Vratislava Šlajera či nikoli, dále jakým způsobem a jakým prostředkem byl vyhotoven text směnky, jak vznikla hlavní část dokumentu směnky a co obsahuje, zda je podpis na směnce ručně psaným projevem prvopisem, či byl učiněn tiskovými prostředky, jakým psacím prostředkem byl podpis vyhotoven, v jakém pořadí byl vyhotoven text směnky a podpis a případné další okolnosti důležité pro posouzení pravosti směnky a podpisu na této směnce. Znalec se v závěru znaleckého posudku přiklonil k té verzi, že přes převažující shody a podobnosti v obou rovinách zkoumání pak tyto znemožňují vyslovení přesnějšího závěru o pravosti sporného podpisu na předložené směnce. V daném případě by se muselo jednat o velmi kvalitní padělek typu napodobeniny, který obsahuje pouze minimální množství rozdílných znaků. Znalec dospěl k závěru, že toto mohl vyhotovit pouze profesionál. Navíc znalec z deníků PhDr. Šlajera, vedených od do , zjistil, že tyto záznamy jsou psány vždy pouze plnícím perem s modrým inkoustem, když sporný podpis na směnce byl napsán modře píšícím psacím prostředkem, který svým složením odpovídá kuličkovým nebo gelovým mikrofixům. Pokud šlo o zodpovězení dalších otázek, pak k tomu si znalec přibral konzultanta RNDr. Miloslava Musila, soudního znalce z oboru kriminalistika technické zkoumání dokladů. Ten pak dospěl k závěru, že předložená směnka je vyhotovena jako kombinace počítačového tisku a nalepeného vystřiženého textu, když vlastní textová část směnky v dolní polovině papíru je vyhotovena jako vytištěný počítačový textový soubor napsaný v textovém editoru Microsoft Word, v písmu Ariel. V horní části papírového archu se nachází text sestavený z vystřižených částí novinových titulků. V horní části směnky se nachází text nalepený z vystřižených částí novinových titulků ve znění, když celý text je velmi jednoduchý kryptogram, když text pak zní: Nařizuji likvidaci Marešů postřílet, odstřihnout. Detailním vyhodnocením všech charakteristik způsobu vyhotovení podpisu na předložené směnce bylo zjištěno, že se jedná o prvopis, tedy o přímý zápis psacím prostředkem na plochu papíru.

12 pokračování 12 Provedeným spektrálním rozborem psacího prostředku podpisu na směnce a následným srovnáním s databází psacích a tiskových materiálů bylo zjištěno, že k vyhotovení sporného podpisu byl použit modře píšící psací prostředek, svým složením odpovídající kuličkovým nebo gelovým fixům prodávaným například pod označením Centropen liner. Psací prostředek podpisu výstavce směnky neodpovídá psacímu prostředku použitému k vyhotovení zápisů v deníku PhDr. Vratislava Šlajera v časovém období blízkým dataci sporné směnky. V místě křížení je vyhotoven nejprve tisk linky směnky a přes tuto linku je napsán podpis. Následně pak soud přiznal usnesením, sp. zn. 22 Cm 256/ , znalci PhDr. Jiřímu Valeškovi odměnu v celkové výši ,-Kč, a to usnesením, ze dne , když však do tohoto usnesení podáním, ze dne se žalobce odvolal, když polemizoval se závěry tohoto znaleckého posudku. Tento považuje za nekompletní a pro danou kauzu za nedostatečný, když dle názoru žalobce by měla být soudem uložena povinnost znalci tento znalecký posudek doplnit a zcela přepracovat. V průběhu jednání, které se konalo dne soud vyslechl rovněž znalce PhDr. Jiřího Valešku, když pokud jde o zásadní otázku znaleckého posudku, tedy stran pravosti sporného podpisu na směnce, pak k tomu znalec uvedl, že dospěl pouze k pravděpodobnostnímu závěru, když nebylo možno vyslovit závěr kategorický. Znalec dále uvedl, že měl k dispozici dostatek srovnávacích materiálů, které byly skutečně i z doby, která se vlastně přibližovala datu vyhotovení sporného podpisu, tudíž se nedomnívá, že by závěry jiného znalce mohly být přesnější. Znalec se rovněž vyjádřil k námitkám, které vznesl k vypracování znaleckého posudku žalobce podáním, ze dne , když uvedl, že námitky nemají ani hlavu ani patu, on nereagoval na nic jiného, než na úkoly, které mu byly zadány soudem. Pokud bylo znalci vytýkáno, že při vypracování posudku přehlédl, že ve srovnávacích materiálech je také smlouva podepsána panem Šlajerem, a to nikoli perem, ale propiskou, pak k tomu znalec uvedl, že nevylučuje, že taková listina se ve srovnávacích materiálech nalézala, ale pro posouzení celé věci to nepovažuje za podstatné, ani za důležité. Šlo o to, že sporný podpis byl psán tekutým psacím prostředkem a bylo tedy důležité toto porovnat s listinami, které byly rovněž podepsány tekutým psacím prostředkem. Pokud žalobce vytýkal, resp. uvedl, že znalec dle předmětného posudku našel shodu podpisu směnky a srovnávacího materiálu v takovém množství, že je vyloučeno, aby někdo takto napodobil podpis, pak k tomu znalec uvedl, že stoprocentní jistota tady není nikdy. Je možné, že podpis mohl vyhotovit profesionál, je pravdou, že může existovat i kvalitní padělek a čím kvalitnější padělek, tím méně rozlišných znaků se bude vyskytovat. Znalec dále uvedl, že když hodnotil sporný podpis, tak měl k dispozici deníky, které si PhDr. Šlajer vede, když měl možnost využít a měl k dispozici tedy řadu srovnávacích materiálů právě z té doby, kdy byl sporný podpis na směnce vyhotoven. Rovněž uvedl, že vlastně psací prostředek podpisu výstavce směnky neodpovídá psacímu prostředku, který tedy běžně používá pan PhDr. Šlajer k vyhotovení zápisů ve svých denících v časovém období, které je blízké dataci sporné směnky. Na základě žádosti Vrchního soudu v Praze pak soud požádal přípisem Městský soud v Praze, oddělení 3 T 14/1999, aby zdejšímu soudu byl zaslán posudek Kriminalistického ústavu Praha, č.j. 1240/2000-KUP-KI./3, ze dne , který je součástí trestního spisu 3 T 14/1999, a z něhož soud činil v rámci předchozího řízení závěry. Dne pak tento znalecký posudek byl zaslán do oddělení 22 Cm a stal se součástí spisu, sp. zn. 22 Cm 256/2006.

13 pokračování 13 Soud po provedeném řízení a na podkladě rozsáhlého dokazování, které bylo provedeno v intencích závěrů Vrchního soudu, opakovaně dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení smluvní pokuty, když tento svůj nárok opíral o smlouvu o koupi cenných papírů, která byla údajně uzavřena mezi Středoevropskou burzovní a.s., a CONSUS INVESTIČNÍ FONDEM, a.s., dne Svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty vyvozoval z článku VI. této smlouvy. Soud i po opakovaném dokazování dospěl k závěru, že smlouva o koupi cenných papírů, ze dne , není smlouvou pravou. Soud uvěřil svědecké výpovědi PhDr. Vratislava Šlajera, když z této svědecké výpovědi má za prokázané, že on, jakožto tehdejší statutární zástupce prodávajícího uvedenou smlouvu nikdy nepodepsal. Soud uvěřil tomuto svědku, že se v daném případě jedná o falzifikát. Pokud znalkyně Anna Grabowská ve svém znaleckém posudku, ze dne , dospěla k závěru, že sporný podpis na uvedené smlouvě o koupi cenných papírů, ze dne , nese dostatečné množství shodujících se markant s porovnávanými podpisy PhDr. Vratislava Šlajera, pak k uvedenému znaleckému posudku soud zastává to stanovisko, že se jedná o znalkyni, která nebyla ustanovena soudem, ale stalo se tak na základě opatření advokáta JUDr. Víta Širokého (tedy na objednávku žalobce). Navíc soud z uvedeného znaleckého posudku zjistil, že znalkyně Anna Grabowská pracovala v převážné části s kopiemi listin, na kterých byly podpisy Vratislava Šlajera s tím, že se nikdy nepokusila uvedenou osobu kontaktovat, aby s ním provedla srovnávací podpisy a učinila tak případně i porovnání originálního podpisu s podpisem na inkriminované smlouvě. Vyslechnout žalobce k uvedené smlouvě o koupi cenných papírů soud pochopitelně nemohl vzhledem k tomu, jak už bylo vícekrát zmíněno shora, se jedná o osobu, na kterou byl vydán mezinárodní zatykač s ohledem na pravomocný rozsudek 3 T 14/1999, když uvedená osoba se již více jak deset let skrývá v zahraničí na neznámém místě. Rovněž žádný ze svědků, které soud v rámci doplněného dokazování po zrušujícím usnesení Vrchního soudu v Praze vyslechl, nepotvrdili, že by jim uvedená smlouva o koupi cenných papírů byla známa či, že by viděli uvedenou smlouvu jejími účastníky podepisovat. I pro případ, že by měl soud za prokázané, že uvedená smlouva o koupi cenných papírů, ze dne , je platná, a že tudíž byla podepsána na straně jedné Vratislavem Šlajerem, jakožto prodávajícím a na straně druhé Janem Marešem, jakožto kupujícím, pak soud nemá za prokázané, že by došlo k porušení článku VI. uvedené smlouvy, konkrétně pak toho ujednání, že některá ze stran bez souhlasu druhé strany převezme prostředky z úschovy a je pak povinna zaplatit druhé straně smluvní pokutu ve výši 14 % ročně ode dne, kdy k převzetí došlo. Soud se neztotožnil se závěrem žalobce, že tento fakt vyplývá jednoznačně z potvrzení, které údajně podepsal, jakožto statutární zástupce společnosti CONSUS INVESTIČNÍ FOND, a.s., dne , Vratislav Šlajer. Uvedené potvrzení již bylo před tím podrobeno zkoumání znalkyně Anny Grabowské, když ve svém posudku, ze dne , dospěla k závěru, že pokud jde o podpis pana Šlajera nad písemností nadepsané potvrzení o převzetí hotovosti ,-Kč, ze dne , když přes dostatečné množství shodujících se markantů s porovnávanými podpisy PhDr. Vratislava Šlajera dospěla k závěru, že z důvodu předložené kopie nelze dojít k jednoznačnému závěru, že sporný podpis v oblasti podpis statutárního zástupce, PhDr. Vratislav Šlajer podepsal. Soud má rovněž ze znaleckého posudku Kriminalistického ústavu Praha, č.j. 1240/2000-KUP- KI-3, ze dne (připojen z trestního spisu 3 T 14/1999) za prokázané, že sice sporný podpis na potvrzení, ze dne , je sice pravým podpisem PhDr. Vratislava Šlajera, avšak z posudku je patrné, že podpis na sporném materiálu byl napsán modrým píšícím psacím prostředkem a byl vyhotoven dříve, než strojem psaný text. Soud rovněž uvěřil

14 pokračování 14 v průběhu řízení slyšenému svědku PhDr. Vratislavu Šlajerovi, když uvedený svědek potvrdil to, co měl soud za prokázané, pokud jde o znalecký posudek Kriminalistického ústavu Praha, tedy, že se sice jedná o jeho pravý podpis, ale že došlo v podstatě až k dodatečnému připsání uvedeného textu na toto potvrzení. Rovněž ze znaleckého posudku Pavla Šubrta, znalce z oboru písmoznalectví, se specializací na písmo psacích strojů, ze dne , má soud za prokázané, že pokud jde o podpisovou doložku této písemnosti, podpis statutárního zástupce, razítko, pak tento text byl pravděpodobně vyhotoven pomocí počítačové tiskárny nebo překopírován z jiného dokladu, když znalec nemohl určit, zda podpis byl rovněž překopírován nebo se jedná o padělek. V každém případě bylo použito dvou psacích prostředků nebo překopírování části textu na původní doklad. S ohledem na skutečnost, že se však jednalo o kopii uvedeného dokladu, kterou znalec zkoumal, pak nemohl přesně stanovit, jakým způsobem ke sloučení dvou textů došlo.soud považoval závěry znaleckého posudku znalce Ing. Šubrta pro posouzení dané věci za dostatečné. Soud má za prokázané, že žádný z předvolaných svědků nepotvrdil, že by snad znali uvedenou listinu, označenou jako Potvrzení, či že by případně byli u podpisu takovéto listiny. Soud naopak za prokázané ze svědeckých výpovědí nemá, že by snad některý ze svědků byl případně v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou, ze dne , případně v souvislosti s Potvrzením, ze dne , přítomen nějakému předání peněz. Pokud šlo o svědka Ing. Františka Kolaříka, ten sice ve své svědecké výpovědi uvedl, že byl z povzdálí přítomen jakému si předání peněz mezi panem Šimsou a panem Šlajerem a podpisu jakéhosi papíru, nicméně nebyl schopen přesně sdělit, v jaké souvislosti došlo k předání uvedené částky, o jakou částku se jednalo a jaká listina byla v této souvislosti podepsána, tudíž z uvedené svědecké výpovědi soud nemohl vyvodit žádné závěry důležité pro tento soudní spor. Navíc svědek uvedl, že uvedený kufřík stále koloval, když se vyskytoval, jak u pana Šimsy, tak u pana Šlajera, stále se vyrovnávaly prostřednictvím peněz, které byly obsaženy v tomto kufříku nějaké obchody. Soud tedy nemá za prokázané, o jaký případný obchod se v daném případě jednalo a z jakého důvodu mohly být finanční prostředky v daném okamžiku předávány. Rovněž tak v souvislosti s údajným předáváním kufříku na Václavském náměstí soud ze svědecké výpovědi Eduarda Oswalda nemohl vyvodit žádné závěry, když se jednalo o svědectví, z něhož lze dospět pouze k tomu zjištění, že pan Šimsa snad údajně předával komusi na Václavském náměstí kufřík, když však nevěděl nic o tom, odkud případně pocházejí peníze obsažené v kufříku, kolik peněz v kufříku bylo ani neuměl popsat osobu, které byl tento kufřík předán. Totéž pak potvrdil i svědek JUDr. Ivo Slanina, který nebyl osobně přítomen předání žádné finanční částky. Svědek byl přítomen pouze z povzdálí předání kufříku panem Šimsou jakési osobě, avšak svědek nepotvrdil, zda-li se jednalo o pana Šlajera a rovněž nepotvrdil, že by viděl, že by v kufříku byly nějaké peníze a z jakého důvodu tyto měly být předány. Svědek přesně nevěděl, o jaké převody by se mělo jednat mezi společnostmi CONSUS a Středoevropská burzovní, nebylo mu známo, co a komu bylo prodáváno. K případnému předání peněz se vyjadřoval i svědek Mgr. Jiří Knop, když z jeho svědecké výpovědi rovněž soud nemá za prokázané, že by došlo v souvislosti s Potvrzením ze dne k předání tvrzené částky mezi panem Šimsou a panem Šlajerem. K otázce případného předání nějakých peněz mezi Ing. Šimsou a panem Šlajerem soud vyslechl i svědka Marka Nachtigala, který uvedl, že se k této otázce vyjádřit nemůže, neboť si na toto nevzpomíná. Pokud soud z opatrnosti nechal zkoumat dokument, označený jako směnka, která byla údajně vyhotovena dne PhDr. Vratislavem Šlajerem, pak ze závěrů znaleckého posudku PhDr. Jiřího Valešky, ze dne , má soud za prokázané, že sporný podpis znění VŠLAJER na směnce (vlastní, bez protestu), ze dne (částka ,-

15 pokračování 15 Kč) u strojopisného textu podpis není pravděpodobně pravým podpisem PhDr. Vratislava Šlajera. Soud se ztotožnil se závěrem znalce, že jde pravděpodobně o velmi kvalitní padělek, vyhotovený po předchozím nácviku volnou rukou, když identifikace pisatele nepřichází v úvahu. Dalším důležitým závěrem uvedeného znaleckého posudku je ta skutečnost, že podpis na sporné směnce je vyhotoven psacím prostředkem, odpovídajícím kuličkovému nebo gelovému mikrofixu. Psací prostředek k podpisu výstavce směnky neodpovídá psacímu prostředku použitému k vyhotovení zápisů deníku PhDr. Vratislava Šlajera v časovém období blízkém dataci sporné směnky. Soud se zde navíc ztotožňuje s námitkou žalovaného, že obsah této listiny označené jako směnka nemá nic společného s předmětem tohoto sporu a i pro případ, že by se jednalo o listinu pravou, tak je zřejmé, že nebyla vystavena osobou oprávněnou jednat za žalovaného. Za dané situace, kdy soud neměl za prokázané platné uzavření smlouvy o koupi cenných papírů ze dne , ani platnost Potvrzení ze dne , nemohl mít tudíž ani za prokázané, že by žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši Kč 83, a s ohledem na to rozhodl v souladu s výrokem I. rozsudku. Pokud jde o náklady řízení, soud postupoval podle ustanovení 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalovanému, který se nechal zastoupit právním zástupcem, přiznal náhradu nákladů řízení, sestávající z nákladů řízení před soudem I. stupně dle vyhl. č. 484/2000 Sb., a to odměny ve výši ,-Kč, dále šesti režijních paušálů, jeden po 300,-Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve výši 1.800,-Kč, dále nákladů řízení za řízení odvolací, když paušální odměna dle vyhl. č. 484/2000 Sb., byla snížena o 50 % na částku ,-Kč a k tomu jeden režijní paušál ve výši 300,-Kč a dále náklady řízení za nové řízení před soudem I. stupně, a to odměny dle vyhl. č. 484/2000 Sb., ve výši ,-Kč, čtyři režijní paušály, jeden po 300,- Kč, celkem 1.200,-Kč a k tomu DPH ve výši 21 % ve výši ,-Kč, když celkem náklady řízení činí částku ,-Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím zdejšího soudu. V Praze dne 22. ledna 2013 JUDr. Nataša Reichlová, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Adéla Vyhnánková Toto rozhodnutí ze dne 22. ledna 2013, č.j nabylo právní moci dne 14. dubna 2014 a je vykonatelné. Připojení doložky provedla Renata Wagnerova dne 26. května 2014.