Miroslav Šifta HODNOCENÍ POTENCIÁLU PRO FORMOVÁNÍ REGIONÁLNÍ IDENTITY FRÝDLANTSKA

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Studijní program: Geografie Studijní obor: Geografie se zaměřením na vzdělávání Miroslav Šifta HODNOCENÍ POTENCIÁLU PRO FORMOVÁNÍ REGIONÁLNÍ IDENTITY FRÝDLANTSKA Assessment of Potential for Forming Regional Identity of the Frýdlant Micro-region Bakalářská práce Praha 2012 Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Pavel Chromý, Ph.D.

2 Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci zpracoval samostatně s využitím uvedené literatury a dalších informačních zdrojů. Všechny použité prameny jsou řádně citovány. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného či stejného akademického titulu. V Praze 20. května 2012 Miroslav Šifta

3 Děkuji vedoucímu své bakalářské práce RNDr. Pavlu Chromému, Ph.D. za trpělivé vedení, cenné rady a množství času, které věnoval konzultacím a připomínkování pracovních verzí. Poděkování patří také ředitelce Gymnázia Frýdlant Mgr. Aleně Hlávkové a zdejší vyučující PaedDr. Zdeně Hrdinové, které mi výrazně pomohly při distribuci anketních listů. V neposlední řadě děkuji za podporu a pomoc také své rodině.

4 Obsah Seznam map a obrázků... 5 Seznam grafů... 5 Seznam příloh... 6 Abstrakt... 8 Úvod Obecná východiska studia územních identit Identita a její místo v geografii Regionální identita Potenciál regionální identity Vymezení a situační analýza Frýdlantska Vymezení zájmového území Demografická situační analýza Hospodářská situační analýza Potenciál pro formování regionální identity Prostorový tvar regionu Symbolický tvar regionu Regionální instituce a organizace Frýdlantsko ve vědomí místních obyvatel Zaměření anketárního šetření, respondenti Výsledky anketárního šetření Závěr Přehled použité literatury a pramenů Přílohy... 85

5 Seznam map a obrázků Mapa 1: Poloha Frýdlantska (2012) 19 Mapa 2: Administrativní členění Frýdlantska (2012) 21 Mapa 3: Podíl rodáků na celkovém počtu obyvatel obce v SO ORP Frýdlant (2001) 26 Mapa 4: Podíl vysokoškolsky vzdělaných na celkovém počtu obyvatel obce v SO ORP Frýdlant (2001) 27 Mapa 5: Podíl věřících na celkovém počtu obyvatel obce v SO ORP Frýdlant (2001) 28 Mapa 6: Míra nezaměstnanosti v obcích SO ORP Frýdlant (2006) 36 Mapa 7: Znaky obcí SO ORP Frýdlant 52 Obrázek 1: Znak Libereckého kraje 49 Obrázek 2: Logo CHKO Jizerské hory 49 Obrázek 3: Logo Regionální produkt Jizerské hory 49 Obrázek 4: Logo Mikroregion Frýdlantsko 50 Obrázek 5: Logo Místní akční skupina Frýdlantsko 50 Obrázek 6: Logo regionální produkt Vyrobeno na Frýdlantsku 50 Obrázek 7: Logo FC Slovan Frýdlant 50 Obrázek 8: Logo Mezinárodní centrum duchovní obnovy v Hejnicích 50 Seznam grafů Graf 1: Složení respondentů podle pohlaví (anketární šetření 2012) 68 Graf 2: Složení respondentů podle věku (anketární šetření 2012) 68 Graf 3: Složení respondentů podle místa bydliště (anketární šetření 2012) 68 Graf 4: Složení respondentů podle toho, zda žijí v místě bydliště od narození (anketární šetření 2012) 68 Graf 5: Identifikace s regionem (anketární šetření 2012) 70 Graf 6: Spokojenost respondentů se životem v regionu (anketární šetření 2012) 71 Graf 7: Znak (logo) nejlépe vystihující region (anketární šetření 2012) 73 5

6 Seznam příloh Příloha 1: Anketní list (anketární šetření 2012) Příloha 2: Vyhodnocení anketárního šetření Tabulka 1: Jak nazýváte oblast, ve které je vaše bydliště? Tabulka 2: Oficiální název oblasti Tabulka 3: Tradiční název oblasti Tabulka 4: Význam názvu regionu (co vyjadřuje) Tabulka 5: Typické prvky symbolizující region Tabulka 6: Unikátnosti regionu Tabulka 7: Pozitivní prvky regionu (názory respondentů) Tabulka 8: Můžete být ve svém regionu pyšný na uvedené prvky? Tabulka 9: Účast obyvatel na regionálních akcích či aktivitách Příloha 3: Hustota zalidnění v obcích SO ORP Frýdlant (2001) Příloha 4: Ortofotomapa Raspenavy (uliční/potoční typ sídla) Příloha 5: Venkovská architektura na Frýdlantsku (ilustrační fotografie) Příloha 6: Vývoj počtu obyvatel na Frýdlantsku v letech (tabulka) Příloha 7: Památky industriální architektury na Frýdlantsku (ilustrační fotografie) Příloha 8: Hydroelektrárna Harta u Frýdlantu a Víska (ilustrační fotografie) Příloha 9: Současné využití industriálního dědictví na Frýdlantsku (ilustrační fotografie) Příloha 10: Vyjížďka za prací a do škol v SO ORP Frýdlant (2001, tabulka) Příloha 11: Vrcholy Jizerských hor ve frýdlantském regionu (ilustrační fotografie) Příloha 12: Geologické útvary na Frýdlantsku (ilustrační fotografie) Příloha 13: Elektrárna Turów a její exhalace (ilustrační fotografie) Příloha 14: Řeka Smědá (ilustrační fotografie) Příloha 15: Povodně 2010 na Frýdlantsku (ilustrační fotografie) Příloha 16: Chráněné rostliny na Frýdlantsku (ilustrační fotografie) Příloha 17: Chráněné krajinné prvky na Frýdlantsku (ilustrační fotografie) Příloha 18: Silniční a železniční síť na Frýdlantsku (mapa) Příloha 19: Dopravní vztahy v SO ORP Frýdlant (2012, tabulka) Příloha 20: Znaky a loga regionálních institucí a organizací Příloha 21: Hrad a zámek Frýdlant (ilustrační fotografie) Příloha 22: Gotické a renesanční památky Frýdlantska (ilustrační fotografie) Příloha 23: Redernovské mauzoleum ve Frýdlantu (ilustrační fotografie) Příloha 24: Valdštejnské slavnosti (ilustrační fotografie) Příloha 25: Stelzigova kovárna v Dolní Řasnici (ilustrační fotografie) 6

7 Příloha 26: Hejnické slavnosti (ilustrační fotografie) Příloha 27: Bazilika Navštívení Panny Marie v Hejnicích (ilustrační fotografie) Příloha 28: Lázně Libverda (ilustrační fotografie) Příloha 29: Klingerovo mauzoleum, Mazelova hrobka v Novém Městě pod Smrkem (ilustrační fotografie) Příloha 30: Logo Euroregionu Neisse Nisa Nysa Příloha 31: Logo Svazku měst a obcí Jizerské hory Příloha 32: Realizace projektů zaměřených na rozvoj obcí v SO ORP Frýdlant (ilustrační fotografie) Příloha 33: Místní instituce, organizace, zájmové spolky a sdružení v obcích SO ORP Frýdlant (2012, tabulka) Příloha 34: Regionální muzea na Frýdlantsku (ilustrační fotografie) 7

8 Abstrakt Předkládaná práce se zabývá tématem regionální identity na Frýdlantsku. Hlavním cílem je zhodnocení potenciálu pro její formování ve smyslu teorie institucionalizace regionu finského geografa A. Paasiho (1986). Práce diskutuje podmínky vytváření tvaru regionu, sleduje současný hraniční i symbolický tvar regionu, polarizaci prostoru (perifernost regionu), hodnotí míru institucionalizace regionu a současný potenciál formování regionální identity v zájmovém území. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První část podává přehled o obecných východiscích studia územních identit, se zaměřením na dále sledované jevy (identita, regionální identita, potenciál regionální identity). Ve druhé kapitole je vymezen zájmový region a provedena situační analýza Frýdlantska se zaměřením na demografické a hospodářské ukazatele, resp. zhodnocení podmínek pro formování regionální identity. Další kapitola je věnována potenciálu pro formování regionální identity s přihlédnutím k jednotlivým fázím procesu institucionalizace regionu. Podle nich je rozdělena do podkapitol věnovaných prostorovému tvaru regionu (hranicím, přírodnímu a krajinnému potenciálu), symbolickému tvaru (jména, znaky a symboly, historický odkaz) a regionálním organizacím a institucím. Poslední kapitola analyzuje výsledky anketárního šetření zaměřeného na zjištění stupně a variability regionálního vědomí obyvatel. V závěru práce jsou syntetizovány výsledky hodnocení, provedeno posouzení výchozích předpokladů a nastíněny cesty dalšího možného rozvoje regionální identity Frýdlantska. Práce se opírá o rešerši odborné literatury vztahující se k tématu regionální identity, o studium regionální odborné literatury a oficiálních dokumentů regionálních institucí, vychází též ze statistických dat a z analýzy ankety, adresované gymnaziálním studentům a pedagogům žijícím v zájmovém území. Klíčová slova: region regionální identita institucionalizace regionu potenciál regionální identity Frýdlantsko 8

9 Abstract The thesis deals with the regional identity of the Frýdlant micro-region. The main objective is to analyze a potential for forming of the identity according to the theory of institutionalization of region by Finnish geographer A. Paasi (1986). The thesis discusses conditions for creation of the shape of the region, observes current borders and the symbolic shape of the region and its polarization (peripherality), assesses a degree of institutionalization of the region and the current potential for forming of the regional identity in the area of interest. The thesis is divided into four chapters. The first part provides an overview of general background of studies of territorial identities, focusing on the observed phenomena (the identity, the regional identity, the potential of regional identity). In the second chapter the territory of interest is defined and the situational analysis of the Frýdlant micro-region is provided with a focus on demographic and economic indicators, respectively on the assessment of conditions for formation of the regional identity. The third chapter deals with the potential for formation of the regional identity with regard to various stages of the process of institutionalization of the region. This chapter is divided into subsections according to these stages. The first subsection is dedicated to the spatial shape of the region (boundaries, natural and landscape potential). The second one deals with the symbolic shape of the region (names, signs and symbols, historical references), while the third subsection characterizes regional organizations and institutions. The last chapter analyzes results of the inquiry research aimed at determining a degree and variability of regional consciousness of the local population. The conclusion of the thesis synthesizes results of assessment of the potential for formation of the regional identity of the Frýdlant micro-region. The assessment of underlying presumptions is accomplished and possible ways of further development of the regional identity in the Frýdlant micro-region are outlined. The thesis is based on research of literature related to the topic of regional identity, study of regional literature and official documents of regional institutions. The thesis is also based on statistical data and analysis of the inquiry research addressed to students and teachers living in the area of interest. Keywords: region regional identity institutionalization of region potential of regional identity Frýdlant micro-region 9

10 Úvod Regionální identita je v soudobé Evropě považována za jeden z podstatných mechanismů identifikace, a proto se v posledních desetiletích dostává do popředí výzkumného zájmu i v české geografii, sociologii a dalších společenskovědních oborech. Současná věda si je vědoma jejího mimořádného potenciálu, který ještě více vystupuje do popředí ve srovnání s dříve akcentovanou národní či etnickou identitou, jež jsou často zatíženy různými stigmaty z minulosti či se zdůrazňovaným evropanstvím, které je ale ve svých konkrétních podobách každodennímu životu jedince dost vzdálené (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s ; Chromý 2003a, s ). V době společenské transformace, v době utváření nadnárodních struktur, v době globalizace se stále zřetelněji ukazuje, že regionální identita, prezentovaná jak vnějším a vnitřním image regionu, tak i jeho kolektivním vědomím a identifikací jedince s místem či oblastí, kde žije, hraje ve vývoji společnosti nezastupitelnou roli (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s ). Podporuje společenský i ekonomický rozvoj území a územních komunit (a sama je jimi utvářena), je jistou obranou proti globalizaci a současně jako motivující faktor podporuje začlenění regionu do širších struktur bez ztráty identifikačních specifik (Vencálek 1998, s. 79 an.). Vědomí sounáležitosti obyvatel s územím, proces institucionalizace regionu, formování a posilování regionální identity významně posilují pozici i zakotvení regionu v širších strukturách a tím přispívají k jeho rozvoji a stabilitě. Region, který se může pochlubit vedle přírodního a kulturního bohatství a odkazu také pevnými ekonomickými základy, sociální stabilitou a silným kolektivním vědomím, má všechny předpoklady k dynamičtějšímu rozvoji, má otevřenou cestu k hospodářské i společenské úspěšnosti (Siwek, Bogdová 2007, s ). Ne všechny uvedené složky jsou však nezbytnými podmínkami utváření regionálních identit, ty se v závislosti na některém z výše uvedených znaků mobilizují i v nevyspělých, periferních oblastech (Havlíček, Chromý, Jančák, Marada 2005, s. 7 10). Regionální identita je ve všech svých rovinách velmi složitou, křehkou, proměnlivou strukturou, je produktem řady různorodých vlivů, je posilována i ohrožována mnoha aspekty, pro rozvoj společnosti je ale nenahraditelná (Skála 2007, s. 6; Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s ). Proto v posledních letech vznikla řada filozofických, sociologických i geografických studií, které se zabývají nejen obecnou analýzou tohoto fenoménu, ale pokládají teoretický základ pro studium konkrétních zdrojů, složek i projevů regionální identity v různých oblastech (v zahraničí např. Paasi 1986; Kneafsey 2000; Raagmaa 2001, v české geografii četné studie Chromého, Vávry, Vencálka, Siwka, Bogdové a dalších 1 ). V posledních 1 Přehled nejvýznamnějších prací uveden v seznamu literatury na s

11 letech vzniklo především s přispěním Přírodovědecké fakulty UK několik studií věnovaných výzkumu vybraných periferních či příhraničních oblastí Česka (např. Havlíček, Chromý, Jančák, Marada 2005; Heřmanová, Chromý a kol. 2009), zájem o tematiku dokazují i zdařilé kvalifikační studentské práce (např. Štětinová 2006, Skála 2007, Osoba 2008, Kulhánek 2010, Semian 2010, Dufková 2010). Regionální identitě pohraničí bude věnována i tato práce, jež zvolila jako zájmové území výzkumu regionální identity Frýdlantsko, region ležící na severu Libereckého kraje ve Frýdlantském výběžku. Oblast je definována hranicí správního obvodu ORP Frýdlant v Čechách, na západní, severní a východní straně je region vymezen státní hranicí s Polskem, na jihu sousedí se správními obvody ORP Liberec, Jablonec nad Nisou a Tanvald. Výběr zájmového území byl ovlivněn jeho specifiky, jež mají nezanedbatelný vliv na formování regionální identity: periferní území, příhraniční poloha a výjimečné geografické, geologické i přírodní podmínky; oblast, kde ve 20. století došlo k významným demografickým změnám ihospodářské stagnaci; region s dlouhou, bohatou historií a velmi proměnlivým postavením v rámci českého státu i Libereckého kraje; oblast turisticky atraktivní i opomíjená. Vzhledem k uvedeným jedinečnostem je Frýdlantsko takřka modelovým územím pro výzkum vývoje potenciálu regionální identity i míry jeho využití. Hlavním cílem práce je vymezení a zhodnocení potenciálu pro formování regionální identity Frýdlantska, analýza míry jeho využití z pohledu teoretických (objektivních) předpokladů i subjektivního vnímání obyvatel regionu. Ke splnění cíle bylo stanoveno několik pracovních předpokladů zaměřených na: 1. podmínky formování tvaru regionu a jejich následnou diferenciaci; 2. současný hraniční i symbolický tvar regionu; 3. polarizaci prostoru (perifernost regionu); 4. sledování míry institucionalizace regionu; 5. současný potenciál formování regionální identity v zájmovém území. S těmito východisky koresponduje i vymezení dílčích cílů práce, kterými jsou: a) Provést rešerši teoretických východisek a diskutovat koncepci rozvoje regionu a formování regionální identity. b) Vymezit region, jádra zájmového území. Provést situační analýzu Frýdlantska. c) Analyzovat zájmové území a vliv vybraných složek na formování regionální identity s přihlédnutím k využitému i dosud nevyužitému potenciálu, které pro formování regionální identity nabízejí např. krajina, historie, symboly, instituce a další sociální i kulturní aspekty. d) Diskutovat stupně formování identity v kontextu Paasiho teorie institucionalizace regionu. e) Prostřednictvím orientačního anketárního šetření zjistit stupeň a variabilitu regionálního vědomí obyvatel regionu (na příkladu názorů studentů a pedagogů frýdlantského gymnázia). 11

12 Práce je rozdělena do čtyř základních kapitol. V první jsou vymezena obecná východiska studia územních identit, se zaměřením na dále sledované jevy (identita, regionální identita, potenciál regionální identity) a diskutované koncepty. Ve druhé kapitole je vymezen zájmový region a provedena situační analýza Frýdlantska se zaměřením na demografické a hospodářské ukazatele, odrážející potenciál pro formování regionální identity. Hlavní část práce tvoří kapitola, která je věnována potenciálu pro formování regionální identity s přihlédnutím k jednotlivým fázím procesu institucionalizace regionu (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 115 a 131). Na jejich základě je rozdělena do podkapitol věnovaných prostorovému tvaru (hranicím, přírodnímu a krajinnému potenciálu), symbolickému tvaru (jména, znaky a symboly, historický odkaz), a regionálním organizacím a institucím. Poslední kapitola analyzuje výsledky anketárního šetření zaměřeného na zjištění stupně a variability regionálního vědomí studentů a pedagogů Gymnázia Frýdlant, kteří jsou obyvateli regionu. V závěru práce jsou syntetizovány a zhodnoceny všechny zpracované aspekty, provedeno posouzení výchozích předpokladů a nastíněny cesty dalšího možného výzkumu rozvoje regionální identity Frýdlantska. Studie se opírá o rešerši odborné literatury vztahující se k tématu regionální identity, o studium regionální odborné literatury a oficiálních dokumentů regionálních institucí, vychází též ze statistických dat a z analýzy anketárního šetření. Práce vznikla v souvislosti s řešením grantového projektu GA ČR č. P404/12/1112 ( ) Formování územních identit v oblastech s intenzivně přeměněnou krajinou: příklad severozápadních Čech. 12

13 1. Obecná východiska studia územních identit 1. 1 Identita a její místo v geografii Hledání a prožívání identity významně motivují společenské jednání člověka i kolektivu. Dokáže-li se jedinec identifikovat s určitou institucí, sociální rolí nebo místem, kde žije, posílí se nejen jeho přesvědčení o smysluplnosti objektu, s nímž se ztotožňuje, ale i subjektivní pocit sounáležitosti s ním, rozvíjí se sebepojetí osobnosti (Všeobecná encyklopedie 3. díl, 1999, s ). Vedle individuální identity, vyjádřené zařazením člověka do světa, v němž žije, je pro rozvoj společnosti i jednotlivce velmi důležitá také identita kolektivní (sociální, kulturní, etnická, náboženská), jež se s osobní překrývá a prolíná. Pro oba typy je velmi důležitý čas i prostor, v nichž se utvářejí a z nichž vyrůstají (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 111). Identitu lze jako obecný pojem definovat jen s velkými obtížemi, neboť je termínem interdisciplinárním a její vymezení je přímo závislé na úhlu vědeckého pohledu. Lze ji chápat jako možnost a potřebu svobodné volby (Havel 1990) nebo jako reakci na jednu ze základních lidských přirozeností někam patřit (Raagmaa 2001). Identita vyjadřuje vztah k sobě samému (jak se jedinec nebo skupina jedinců sama definuje a jak cítí svoji jedinečnost) a vztah k jiným lidem (Nedomová, Kostelecký 1996; Chromý, Janů 2003) (Semian 2010, s. 23). Identita je dynamická a proměnlivá, je ovlivněna prostředím, do nějž se narodíme, je formována a proměňována výchovou, vzděláním, životní zkušeností i pragmatickými postoji. Má mnoho podob, které se vzájemně prolínají, ovlivňují a doplňují, ale někdy i vylučují nebo popírají (Zich ed. 2003, s ; Paasi 2009, s ). S rozvojem sociálních věd se procesům a objektům identity jednotlivce i společnosti věnuje stále širší pozornost, vedle tradičních kategorií sociální, politické, kulturní či národní (etnické i jazykové) identity se v posledních desetiletích stává ve vyšší míře středem pozornosti také sledování identity geografické, neboť vztah člověka k prostoru tvoří jednu z nejdůležitějších identit, 2 dosud je ale bohužel málo pozornosti věnováno vzájemným vazbám sociálních a geografických aspektů v procesu identifikace (Semian 2010, s. 26). V souvislosti s integračními a globalizačními procesy přelomu tisíciletí vzrůstá v naší společnosti potřeba sledovat teoretická východiska i praktické dopady evropské identity i relativně nové role evropanství (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 109), současně ale vystupuje do popředí i nutnost výzkumu vlivu menších územních celků na formování identity jednotlivce či skupiny obyvatel a zpětně vliv člověka na rozvoj regionu. Jak již bylo uvedeno výše, právě prostor, 2 Podle J. Raka (2001) je identita definována jako výraz přirozené lidské potřeby příslušnosti k vyšším celkům. Z hlediska vztahu sounáležitosti chápe J. Rak identitu jako příslušnost k určitému území, politickému celku, etnické skupině, k určité ideologii, sociální skupině a příslušnost stavovskou či profesní (Heřmanová, Chromý 2009, s ; též Semian, s. 25). 13

14 v němž člověk žije, tj. nejen společnost, ale i region jako sociální konstrukce utváří a ovlivňuje proces jeho identifikování. Ten je ale (ve vztahu k lokalitě) v současnosti velmi rozmanitý a podstatně složitější než v minulosti. Zatímco historickogeografické studie charakterizují středověkého člověka jako bytost primárně spjatou s místem, kde se narodila, v novověké industriální společnosti již se rámec identity v souvislosti se změnou životního stylu posouvá až k národnímu základu. Prostorová identita se pak podle některých teorií v době postindustriální (druhá polovina 20. století) v souvislosti s globalizací částečně vytrácí (Raagma 2002; Knight 1982, cit. in Semian 2010, s. 24). Tomuto tvrzení ovšem odporuje dosud zcela přirozená touha člověka někam patřit, která společně s historickými kořeny jedince i kolektivu a s emotivními vazbami k prostředí, v němž člověk (společenství) žije nebo z nějž pochází, utváří nezastupitelnou regionální identitu. A přestože (nebo právě proto, že) si v mnoha ohledech různé úrovně územní identity konkurují (např. místní versus evropská), mnohdy se i vylučují, je v dnešní době zvýrazňována nutnost posílení místní identity, neboť právě ona hraje primární roli v utváření individuálního i kolektivního vědomí (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 111). S jejím zvýrazněním se úzce pojí sílící snahy o její odborné vymezení, analýzu v jednotlivých regionech, mnohaúrovňovou komparaci i zobecnění, jehož závěry mohou významně přispět k řešení řady výzkumných hypotéz i problémů regionálního rozvoje Regionální identita Vztah jedince k místu a prostoru, 3 v němž žije, jímž je částečně formován a jež zároveň sám svými aktivitami i postoji ovlivňuje, bývá nejčastěji definován termínem regionální identita. Tento pojem má široký rámec vyjádřený několika dimenzemi. Z identifikace člověka s regionální komunitou a s regionem vychází tzv. regionální vědomí (regionální identita obyvatel), z vnějšího i vnitřního, subjektivního i objektivního obrazu regionu je utvářena identita regionu. Ta společně s regionálním vědomím tvoří komplex regionální identity, 4 přičemž tato je zpětně jen jednou z dimenzí identity člověka i kolektivu (Dufková 2010, s. 15). Regionální identitu jednotlivce lze vnímat jako projev ztotožnění člověka s určitým územím, jako vztah jedince k regionu a mentální reflexi regionu v mysli a paměti jedince (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 111), který se opírá především o subjektivní zkušenost a pocity. Individuální regionální identita vychází ze čtyř základních principů, které člověk využívá 3 Oba uvedené termíny nelze ve vymezení regionální identity zaměňovat, zatímco pojmem místo definujeme domov jedince, (individuální) kategorii, která s narozením přichází a se smrtí odchází, prostor je kategorií obecnou, objektivní a kolektivní, zahrnující v sobě např. aspekt geografický, historický, kulturní, jazykový, sociální. Oproti tomu region je vnímán jako dílčí geografický systém s kolektivním rozměrem (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s ). O vztahu jedince k prostoru viz též Vávra 2009 nebo Siwek Jednotlivé dimenze přehledně definovány A. Paasim, z jeho modelu vychází i schéma dimenzí regionální identity P. Chromého (Passi 2009, s ; Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 114). 14

15 k tvorbě vlastní identity: odlišení se od ostatních na základě žitého prostoru, vědomí kontinuity vlastního života v místě, hrdost na místo, kde člověk žije, a uspokojení potřeb skrze místo (Gustafson 2001, cit. in Chromý 2003a, s. 167). Jedinec si na základě svých potřeb vymezuje životní prostor, vedle místa k tomu potřebuje i společnost; s postupujícím časem se tedy identifikuje nejen ve vztahu k území, ale i komunitě, která zde žije (Zich ed. 2003, s ). Zpodobněním či ztotožněním více individuálních regionálních identit tak vzniká regionální vědomí, založené na spolužití v regionu, na společných kulturních tradicích, historii i společných plánech. Pro jeho tvorbu jsou nezastupitelné principy vymezené M. Keatingem: 1. kognitivní, jak si lidé uvědomují region a jeho limity jako nutnost pro odlišení od ostatních, 2. emocionální, jak lidé cítí region a stupeň, na jakém poskytuje rámec pro společnou identitu, 3. instrumentální, jak je region využíván pro mobilizaci společných akcí k dosažení politických a jiných cílů (Keating 1998 et Paasi 2002, cit in Semian, s. 26). Regionální identita obyvatel je tak výslednicí prožitku pospolitosti komunity a vnímání specifik i odlišností regionu. Stejně jako v případě identity jedince je pro ni velmi důležité formování v čase, přičemž důležitější než přítomnost je minulost, uchovávaná v tzv. kolektivní paměti (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 111). Proti tomu identita regionu nevychází z regionálního vědomí obyvatel, ale je spíše obrazem regionu v myslích jeho obyvatel, ale i těch, kteří region pouze navštěvují, anebo těch, kteří jej znají pouze zprostředkovaně (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 111). Z hlediska vnější prezentace se dá rozlišit identita objektivní (vědecká), vycházející především ze statistických dat, a subjektivní, tzv. image regionu, tj. asociace, zkušenosti a prožitky lidí, spjaté s regionem. Ty mohou mít charakter vnitřní (obyvatelé regionu) nebo vnější (Semian 2010, s. 28). Formování regionální identity je součástí procesu institucionalizace regionu (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 114), který prochází čtyřmi fázemi. Nejprve region získává prostorový tvar, jsou vymezeny jeho hranice, které mj. oddělují i jeho obyvatele od těch, kdo žijí vně regionu, ve druhé fázi se vytváří symbolický tvar regionu (název, identifikační symboly, např. znak, logo, historický odkaz atp.), ve třetí vznikají regionální instituce a organizace (samospráva, média, školy, muzea, informační centra, rozvojové agentury, mikroregionální a regionální sdružení obcí apod.) a ve čtvrté již je region pevně zakotven jak v prostoru, tak ve vědomí obyvatel, má jasně vymezenou roli i ve vyšších strukturách, např. v rámci, kraje, státu, EU (Passi 2009, s ; Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 115). V souvislosti s procesem institucionalizace a s ohledem k historickému vývoji lze rozlišit několik základních typů regionální identity (vazeb mezi regionem a regionálním vědomím): 1. regiony, které dosáhly suverenity, s následným formováním identity, 2. regiony s tradiční identitou, které 15

16 nemají plnou suverenitu, 3. regiony se ztracenou identitou, 4. regiony účelově institucionalizované, využívající tradiční identitu v jiném významu. Vymezené typy jsou v čase a prostoru proměnlivé, mohou se prolínat i vnitřně odlišovat např. v souvislosti s aktuální ekonomickou či politickou pozicí regionu, liší se také intenzitou (Chromý 2003a, s. 172) Potenciál regionální identity Regionální identita má komplexní charakter, spojuje v sobě racionální, materiální, sociální a emocionální dimenzi regionu, 5 rozvíjí se v rovině politicko-ekonomické i kulturně-historické, zahrnuje vztah k území jako žitému prostoru i stupeň integrace jednotlivce se sociálním prostředím v rámci regionu (Semian 2010, s. 26). K jejímu vytvoření vedou dvě cesty, negativní a pozitivní. Zatímco první je založena především na uvědomování si vlastní odlišnosti ve srovnání s jinými (ve smyslu hledání pozice uvnitř i vně regionu) a většinou je laděna spíše konfrontačně ( já, my versus ostatní ), druhá, pozitivní předpokládá identifikaci bez porovnávání, bohužel vzhledem k lidské povaze není nikdy zcela realizovatelná. Je však třeba dodat, že přirozené hledání odlišnosti má často i pozitivní charakter, tj. já a vy jsme my (Semian 2010, s ). Bez ohledu na výše zmíněnou polarizaci lze definovat řadu cest, které vedou k formování regionální identity prostřednictvím utváření regionálního vědomí i identity regionu. Důležitým stimulem je historická paměť regionu, kulturní tradice a zvyky, estetická hodnota území, krajinný ráz, přírodní bohatství, nerostné zdroje nebo klima. Stejnou měrou přispívá ekonomická a sociální úroveň regionu, etnická či jazyková kompaktnost i ryze individuální, např. rodinné vazby. Významným faktorem je také postavení regionu, příslušnost k tzv. jádrovým či periferním oblastem i perspektiva regionálního rozvoje (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s ). Klíčovou roli hraje též kontinuita osídlení, dlouhodobý pobyt obyvatel v regionu, ale třeba i fenomén tzv. druhého bydlení nebo vyšší stupeň migrace, kdy se např. lidé vyjíždějící za vzděláním více identifikují s místem, kde nebydlí (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s ; Kulhánek 2010, s , Zich 2003 ed., s ). Všechny uvedené faktory mají přímý vliv na intenzitu regionální identity, na její proměny, jež se zpětně odrážejí i na pozici regionu v rámci vyšších geografických i společenských struktur. Regionální identita je vždy pluralitní, vícerozměrná a dynamická je průnikem prostorových a sociálních aspektů (Osoba 2008, cit. in Dufková 2010, s. 16), je vytvořena působením nepřeberného množství faktorů individuálních, kolektivních, územních i regionálně nadřazených. Jak již bylo naznačeno výše, formování regionální identity je podmíněno celou řadou objektivních skutečností, lidských zkušeností i emocionálních prožitků. Stejné jevy 5 V tomto pojetí má region kolektivní rozměr, vychází z historické a institucionální zkušenosti, existuje dlouhodobě a je utvářen historickým vývojem (Chromý 2003, s ). 16

17 vedou i k proměnám identity, k jejímu posílení či úplnému zániku. Obecně řečeno, změní-li se podmínky, v nichž se regionální identita dosud utvářela, změní se i její charakter a intenzita. Dojde-li například ke ztrátě historické paměti (např. v souvislosti s demografickými proměnami, s oslabením tradic nebo s přejímáním cizích kulturních vzorů), identita se deformuje a přetváří, mnohde na kratší či delší dobu mizí. To lze doložit v českém prostředí na příkladu pohraničních oblastí po roce 1945, kdy se zde po odsunu původního německého obyvatelstva usazovali osídlenci přicházející z různých částí státu, se vzájemně odlišnými, nesourodými kulturními i historickými kořeny (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 120). Pohraniční oblasti Česka mají vzhledem k historickým proměnám, jejichž kořeny sahají až k vnitřní a vnější kolonizaci ve 12. a 13. století a jež vrcholí demografickou i ekonomickou proměnou po konci druhé světové války, i vzhledem ke geografickým a klimatickým podmínkám specifický ráz. S určitou mírou generalizace je lze definovat jako území navazující na hranici, přímo sousedící s jiným státem a ze sousedního státu dostupné a zároveň jako oblasti, pro něž je typická identifikace obyvatel s příhraničním prostorem (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 125). Právě regionální identita pohraničí je výrazně proměnlivá v čase i prostoru, vykazuje řadu specifik (fyzickogeografické podmínky, vývojová stabilita, etnické změny, zánik původních funkcí území, nové formy příhraniční spolupráce, vliv předsudků, stereotypů, mediálního obrazu atp.) a významně se podílí na polarizaci prostoru (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s ; Chromý, Skála 2010, s. 225 an.). Stále se prohlubující polarizace prostoru v rámci dichotomie jádra a periferie je v současnosti součástí procesu globalizace a transformace (Geografický výzkum periferních oblastí, Je důsledkem nerovnoměrného vývoje a je ovlivňována řadou různorodých aspektů: fyzickogeografickými (např. členitost terénu, klima), geometrickými (vzdálenost od centra, geografická poloha), ekonomickými (HDP na obyvatele, nezaměstnanost, výše mezd), sociodemografickými (vzdělání, věk, pohlaví), ekologickými (znečištění životního prostředí), kulturními (etnicita, zvyky), náboženskými a politickými (míra autonomie, administrativní uspořádání; Havlíček, Chromý, Jančák, Marada 2005, s. 6). Zatímco jádrové oblasti lze definovat jako území správně, politicky a ekonomicky privilegovaná, s vysokou mírou autonomie, se schopností rychle reagovat na vývojové impulzy i jako území s možností formování silné regionální identity (Dufková 2010, s. 20), periferní oblasti nedosahují tak vysoké úrovně funkčně-prostorových a sociálně-prostorových vztahů (Havlíček, Chromý, Jančák, Marada 2005, s. 9 10). Jsou geograficky vyčleněné, správně, politicky a většinou i hospodářsky závislé na centrech. Těmi bývá často ovlivněna i regionální identita periferních oblastí (např. v oblasti cestovního ruchu). Periferními znaky se vedle pohraničních regionů vymezují i okraje jader (velkých měst nebo regionálních center) 17

18 nebo místa od center vzdálená (u vnitřních hranic krajů, ve vyšších polohách ve vnitrozemí), tzv. vnitřní periferie. Jiná klasifikace dělí periferní oblasti na klasické (prostor venkova) a nové (např. místa spjatá s odsunem Němců nebo strukturálně postižené oblasti). Také uvnitř samotných periferních oblastí můžeme ještě odlišit různé stupně perifernosti (Semian 2010, s ). Vnímání perifernosti je individuální (Havlíček, Chromý, Jančák, Marada 2005, s. 14). Jinak chápe region jeho obyvatel (vnitřní vnímání), jinak člověk z jiného územního celku (vnější vnímání). V každém případě ale úhel pohledu člověka na postavení regionu v rámci polarizace prostoru výrazně ovlivňuje i formování regionální identity, jež může významně ovlivnit, jak negativně (nezájem o dění v regionu), tak pozitivně (aktivní snaha o využití potenciálu regionu). Následující analytická část práce se zaměřuje na hodnocení potenciálu pro formování regionální identity na Frýdlantsku. Zájmové území patří mezi pohraniční regiony, v nichž došlo v druhé polovině 20. století k radikální demografické proměně, současně je územím periferním jak v rámci Libereckého kraje, jehož je součástí, tak v rámci Česka. Rovněž hospodářskými ukazateli se region řadí mezi méně významné. Uvedené charakteristiky by mohly naznačit, že regionální identita nebude v zájmové oblasti příliš silná stejně jako potenciál pro její utváření. Pokud si ale uvědomíme, jak bohatá je historie regionu, jak zajímavá je jeho krajina, jak významnými turistickými cíli se může pochlubit, pokud vezmeme v úvahu začlenění Frýdlantska do Euroregionu Nisa, rozvíjející se přeshraniční spolupráci či počínající zájem nových rezidentů o bydlení v této lokalitě, zdá se stupeň potenciálu hned vyšší, nabízí se i alternativa intenzivnější regionální identity. Pro zhodnocení budou v následujících částech práce analyzovány vybrané složky regionální identity, hrající klíčovou roli v procesu institucionalizace regionu a tvořící potenciál pro utváření regionální identity. Sledováno bude formování prostorového tvaru regionu, s ním související přírodní i krajinný potenciál, historie oblasti, symbolika a role regionálních organizací a institucí, zakotvení regionu v prostorových regionálních strukturách a ve vědomí společnosti s přihlédnutím k vybraným demografickým a hospodářským ukazatelům nebo společenským či kulturním aktivitám. Pozornost bude věnována tomu, jaký pozitivní či negativní potenciál pro formování regionální identity tyto prvky vytvářejí a zda se vybrané aspekty potenciálu odrážejí v regionálním vědomí. Tento prvek bude diskutován s výsledky anketárního šetření. Postupným analyzováním vybraných složek poskytujících potenciál k utváření regionální identity spojeným se zhodnocením stupně jeho využití bude v konečné fázi možné posoudit, jak rozvinutá je regionální identita v zájmové oblasti, co může přispět k jejímu posílení a jaké reálné cesty k tomu vedou. 18

19 2. Vymezení a situační analýza Frýdlantska Regionální identita je spoluutvářena řadou faktorů, přírodním a krajinným potenciálem území stejně jako jeho historickými proměnami, demografickými, sociokulturními a ekonomickými aspekty i administrativně správním uspořádáním (Vencálek 1998, s. 80 an.). Nejprve je tedy nutné nastínit zájmové území a zdůvodnit jeho volbu. Konkretizaci jednotlivých obecně nastíněných aspektů ovlivňujících formování regionální identity je věnována následující kapitola Vymezení zájmového území Mikroregion Frýdlantsko je součástí Libereckého kraje, leží v jeho severní části v tzv. Frýdlantském výběžku a je definován hranicí správního obvodu ORP Frýdlant v Čechách. Na západní, severní a východní straně je region vymezen státní hranicí s Polskem, na jihu sousedí se správním obvodem ORP Liberec, Jablonec nad Nisou a Tanvald (mapa 1). Mapa 1: Poloha Frýdlantska (2012) Zdroj dat: Geodatabáze ArcČR 500, ARCDATA Praha, s.r.o. 2003; Geodatabáze Europe Basemap, ESRI,

20 Frýdlantsko svou rozlohou 349 km 2 tvoří cca desetinu celkové rozlohy Libereckého kraje (Charakteristika SO ORP Frýdlant, ČSÚ 2009). Zájmové území je součástí Euroregionu Neisse Nisa Nysa. 6 Vnitřně se region dělí na čtyři části, které lze pojmenovat podle městských center: Hejnicko, Novoměstsko, Raspenavsko, Frýdlant a okolí. Téměř celý Frýdlantský výběžek vyplňuje mírná pahorkatina, na jihu a východě ohraničená Jizerskými horami. V zájmovém území leží nejvyšší hora Jizerských hor Smrk (1124 m n. m.), pramení tu řeka Jizera i říčka Smědá, která protéká napříč celým mikroregionem a tvoří jeho přirozenou osu. V části obce Ves (Černousy), kde říčka opouští území Česka, leží zároveň nejníže položené místo oblasti (204 m n. m.), vzdálené pouhých 23 km od vrcholu Smrku. Výškový rozdíl tak dosahuje výjimečných 920 m (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 10). Vzhledem ke své hodnotě je krajina mikroregionu předmětem legislativní ochrany. Součástí zájmového území je nejen velká část Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, ale i několik maloplošných přírodních rezervací, např. Jizerskokohorské bučiny a rašeliniště, přírodní park Peklo nebo přírodní rezervace Meandry Smědé, kde žije řada chráněných živočišných druhů. Specifická a pro oblast výjimečná je i suchomilná flóra na Řasnicku. 7 Klima oblasti je významně ovlivněno zmiňovanou hradbou hor, která tvoří bariéru převládajícímu západnímu a severozápadnímu proudění větru od Atlantického oceánu. To zapříčiňuje vydatné srážky, především v letních měsících. Mikroregion byl osídlen již v prehistorických dobách, konkrétnější zprávy o lidských sídlištích jsou doloženy z doby raného středověku. Jako hraniční oblast Českého království, jíž procházela významná obchodní cesta, mělo území strategickou pozici a tu si udrželo až do třicetileté války. Od sklonku 18. století význam regionu upadal, v souvislosti s prudkým rozvojem průmyslu v sousedních oblastech, jimž Frýdlantsko nedokázalo konkurovat. Situace se zhoršila po roce 1918, kdy už měl region periferní postavení, tento status si uchoval i po roce 1945 (David a kol. 2008, s ). V té době prošlo území výraznou demografickou proměnou, německé obyvatelstvo bylo vysídleno a do kraje přišli přistěhovalci z Čech i Slovenska. Tím se změnil kulturní ráz regionu, obtížně a nepříliš úspěšně probíhala poválečná obnova hospodářství. Ani komunistický režim neusiloval o společenské či ekonomické oživení Frýdlantska (Řeháček, Vinklát 1999, s. 2). Obrat k lepšímu nastal až po roce 1989, kdy se oblast stala součástí Euroregionu Nisa a v souvislosti s tím i významnějším místem přeshraničních kontaktů, přesto má stále periferní charakter. 1. ledna 2003 byl v rámci reorganizace státní správy utvořen obvod ORP Frýdlant, skládající se z 18 obcí, z toho čtyři 6 Euroregion Neisse Nisa Nysa je nadnárodní svazek českých, německých a polských obcí, utvořený v roce Společně s Egrensis patřil k prvním euroregionům v Česku (Oficiální webové stránky Euroregionu Neisse Nisa Nysa, 7 Přírodnímu a krajinnému potenciálu regionu se věnuje kapitola 3. 1 Prostorový tvar regionu, s. 39 an. 20

21 mají statut města (Frýdlant, Hejnice, Nové Město pod Smrkem a Raspenava). SO ORP se dělí na dva obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, POÚ Frýdlant spravuje 15 obcí a POÚ Nové Město pod Smrkem tři obce (Charakteristika SO ORP Frýdlant, ČSÚ 2009). Mapa 2: Administrativní členění Frýdlantska (2012) Zdroj dat: Geodatabáze ArcČR 500, ARCDATA Praha, s.r.o Oblast není příliš hustě zalidněna (72 obyv./km 2 ). 8 Podle údajů ČSÚ zde ke konci roku 2010 žilo obyvatel, tj. 5,7 % obyvatel Libereckého kraje, počet obyvatel zůstává od 50. let 20. století takřka neměnný. Z ekonomických odvětví převládá obchod a služby (32,8 %), průmysl je zastoupen 13, 2 % a zemědělství pouze 8,4 % (Statistická ročenka 2010, ČSÚ). 8 Viz příloha 3: Hustota zalidnění v obcích SO ORP Frýdlant (2001), mapa. 21

22 2. 2 Demografická situační analýza Jak již bylo uvedeno, Frýdlantsko prošlo během svého vývoje několika zásadními demografickými zvraty, které měly významný dopad i na utváření zdejší regionální identity. Území bylo velmi řídce osídleno již v paleolitu, první trvalejší osídlení je doloženo až v 6. století, kdy se zde začaly usazovat slovanské kmeny Lužických Srbů, především Milčanů. Ti pak na Frýdlantsku založili v 8. století první osady a hradiště, např. v blízkosti obce Loučná (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 34; Řeháček 1996, s. 5). Přestože později byl region kolonizován německy mluvícím etnikem, lužické osídlení dosud připomíná řada místních jmen a názvů osad (Předlánce, Ves, Andělka, Boleslav). Pro současné obyvatele zájmového území je tento fakt jako trvalá připomínka původního slovanského osídlení faktorem posilujícím sounáležitost s místem bydliště i hrdost na jeho dlouhou historii. 9 Stejně se ale obyvatelé staví i k další etapě demografického vývoje, ke kolonizaci podporované ve 13. století přemyslovskými králi (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 38 an.). Přistěhovalci, kteří sem přišli z německých oblastí (Sasko, Míšeň), přispěli k rychlému ekonomickému a společenskému rozvoji oblasti, dali novým obcím prostorovou strukturu, zachovanou dodnes (silniční a potoční typ např. Raspenava, Bílý Potok), 10 v průběhu několika staletí významně ovlivnili ráz architektury (hrázděné domy s podstávkou) i kultivaci krajiny (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 31; Řeháček 1996, s. 6). V době vrcholného a pozdního středověku i raného novověku počet obyvatel regionu prudce vzrůstal, především díky snahám majitelů panství učinit z Frýdlantska region přitažlivý jak společensky, tak ekonomicky. Již k roku 1381 je na Frýdlantsku v urbariálních knihách 11 zmíněno 28 osad (dnes patří do katastru 18 obcí, většinou vzniklých rozšířením nebo spojením původních), v roce 1651 v nich podle Soupisů osob podle víry žilo více než obyvatel ( usedlých ). Město Frýdlant mělo roku obyvatel, žijících v 374 domech (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 226). 12 Historický odkaz německého obyvatelstva se stal nedílnou součástí kulturního dědictví regionu, ojedinělá venkovská architektura (např. hrázděné domy v Heřmanicích, Vísce, Habarticích, Dolní Řasnici, větrný mlýn u Albrechtic, holubník v Raspenavě) 13 je vyhledávána rekreanty a pro obyvatele regionu se stává zajímavá nejen jako objekt zájmu turistů a tím i prostředek zviditelnění území, ale povzbuzuje v nich i touhu uchovat odkaz předků a přispívá tak k formování regionální identity (Řeháček, Vinklát 1999, s. 11, 16, 18, 20). 9 Podrobněji v kapitole 3. 2 Symbolický tvar regionu, s. 47 an. 10 Viz příloha 4: Ortofotomapa Raspenavy zachycující dodnes zachovanou uliční/potoční zástavbu. 11 Urbariální knihy (urbáře) zaznamenávaly soupisy poddanských povinností vůči vrchnosti podle obcí. Jsou cenným pramenem historické demografie (Všeobecná encyklopedie 8. díl 1999, s. 199). 12 V Liberci žilo ve stejném roce 1781 obyvatel ve 261 domech (Karpaš a kol. 1996, s. 649). 13 Viz příloha 5: Venkovská architektura na Frýdlantsku. 22

23 Hodnověrnější údaje, které mohou přispět k pochopení demografického vývoje Frýdlantska, lze ale nalézt až v pramenech z 19. století, kdy se již provádělo pravidelné sčítání lidu, a výsledky byly zpracovávány vědeckými statistickými metodami. Region již nebyl nejvýznamnější součástí frýdlantsko-libereckého panství, ale ještě mohl v demografických i ekonomických ukazatelích konkurovat i rychle se rozvíjejícímu sousednímu Liberecku nebo Žitavsku. 14 Území dnešního správního obvodu ORP Frýdlant prošlo v historii moderního sčítání obyvatel od roku 1869 velkou proměnou, hlavně co se týče počtu obyvatel. 15 V roce 1869 žilo v oblasti obyvatel, z toho 8 obcí čítalo více než tisíc trvale usazených lidí. 16 Maximálního počtu obyvatel dosáhlo Frýdlantsko v roce 1910 hodnotou Po první světové válce (1921) poklesl počet obyvatel na , tj. o více než jednu desetinu, roku 1930 žilo na Frýdlantsku lidí (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 226). 17 Dalšímu sčítání lidu zabránila druhá světová válka, jejímž důsledkem byla i nejvýraznější demografická proměna regionu. Po roce 1945 zde došlo, stejně jako v celé oblasti bývalých Sudet v příhraničních zónách Československa i blízko ležícího Polska, k odsunu německy mluvících obyvatel (Staněk 1991, s. 24 an.; Karpašová 2005, s ) a k následnému dosídlení převážně českým a slovenským etnikem. Demografický charakter oblasti se zcela změnil. Na Frýdlantsko se nejprve vrátili Češi, kteří zde žili do roku 1938, tzv. hraničáři, v další vlně přišli osídlenci z Humpolecka, Železnobrodska, Semilska, Jičínska a Skutečska, později se sem přistěhovaly i české rodiny z Polska a Volyně, Slováci a slovenští Romové (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s ; srov. též Čapka, Slezák, Vaculík 2005). Frýdlantsko se stalo jedním z mnoha regionů se ztracenou identitou, protože přišlo o tradičního nositele regionálního vědomí, místní obyvatelstvo s historickými kořeny. Regionální identita dnešních obyvatel, především těch, kteří se v regionu nenarodili, se tak v řadě případů dostává do konfliktu s původní identitou vysídlenců (Chromý 2003a, s. 172). Jeho jádrem jsou jednak historické antagonismy, např. obviňování ze způsobených předválečných i válečných křivd a bolestí, ale především národnostní střety a nevraživost. Zatímco v roce 1938 se v okrese Frýdlant hlásilo k české národnosti pouhých 6,6 % obyvatel a k německé 93,0 %, 18 první poválečné sčítání již ukazuje poměr opačný, Němci jsou zastoupeni 14 Výjimkou je pouze srovnání měst Frýdlantu a Liberce, který byl v roce 1850 třetím nejlidnatějším městem království, ostatní obce ale byly na Frýdlantsku lidnatější než na libereckém panství (Karpaš a kol. 1996, s. 116). 15 Viz příloha 6: Vývoj počtu obyvatel na Frýdlantsku v letech , tabulka. 16 V témže roce jsou na Liberecku pouze 3 obce s více než 1000 obyvateli (Karpaš a kol. 1996, s. 649). 17 Stejné jsou i demografické charakteristiky na Liberecku, i zde po první světové válce počet obyvatel klesá (cca o 10 %), v roce 1930 je ale již situace odlišná. Zatímco na Frýdlantsku obyvatel nadále ubývá, Liberecko zaznamenává demografický růst (Karpaš a kol. 1996, s. 649). 18 V roce 1938 žilo v okrese Frýdlant obyvatel, z toho Němců a Čechů (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 130). 23

24 pouze necelými 3,0 % (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 154). 19 První sčítání lidu po druhé světové válce, které proběhlo v roce 1950, tj. po odsunu Němců a následném dosídlení regionu, udává, že na Frýdlantsku trvale žilo osob (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 226), a je tak jasným dokladem velkého úbytku obyvatelstva i nedostatečného dosídlení v území. To nebylo natolik intenzivní, aby se počet obyvatel přiblížil předválečnému stavu, hustota zalidnění se snížila z původních 97 obyv./km 2 v roce 1938 na 64 obyv./km 2 v roce 1950 (výpočet z dat Archivu výsledků minulých SLDB, ČSÚ). Tento jev bohužel zůstal trvalý. Počet obyvatel Frýdlantska osciluje kolem udané hodnoty dodnes, stav k činí obyvatel (Archiv výsledků minulých SLDB, ČSÚ; Demografická ročenka správních obvodů ORP, ČSÚ 2010), 20 téměř bezvýznamný je i podíl migrace obyvatelstva na změnách osídlení v regionu. Dosud také přetrvávají rozporuplné vztahy mezi vysídlenými obyvateli, německými či polskými starousedlíky a dosídlenci a jejich potomky. Historicky a etnicky podmíněnými prekoncepty a stereotypy jsou ovlivněny vzájemná hodnocení i vazby mezi původními a novými osídlenci, ale i mezi starší a mladší generací nových obyvatel regionu (Chromý, Skála 2010, s ). Zatímco někteří bývalí obyvatelé oblasti, odsunutí po druhé světové válce, se s Frýdlantskem stále identifikují a jsou i případy návratů do místa původního bydliště, pro první generaci dosídlenců je identifikace s regionem problematická, silnější vztah mívají k oblasti, odkud pocházejí. Své současné bydliště považují za druhý domov, i když sami sebe již označují za starousedlíky, zatímco vně regionu bývají, podobně jako v případě jiných pohraničních oblastí Česka, často vnímáni jako náplava (Zich ed. 2003, s ; Houžvička, Novotný, s. 137). K formování jejich vztahu k místu bydliště nepřispívají ani přežívající negativní vazby mezi jednotlivými národy potkávajícími se a sousedícími v daném prostoru. Starší generací vytvořená zášť a přetrvávající odmítavý postoj ve smyslu my a oni vůči Němcům (Chromý, Skála 2010, s. 227; Houžvička, Novotný, s. 138) se v nejednom případě přenáší i na mladší generaci, i když mladší Češi a Poláci s žádným Němcem většinou nemají špatnou zkušenost. Přesto např. vnuk českého dosídlence nechová sympatie vůči německému vrstevníkovi, protože jej dědeček v pohledu na Němce negativně ovlivnil. Němci, u nichž je dosud v některých případech doložena silná vazba k původnímu domovu a pocit vykořeněnosti, také někdy vnímají dosídlence s despektem jako nekultivované přivandrovalce, kteří nechali region zpustnout a zchudnout (Houžvička, Novotný, s. 54 an., s. 137). Rozšířené jsou i odmítavé postoje Čechů vůči Polákům, kteří bývají charakterizováni jako trhovci s nekvalitním zbožím nebo pánbíčkáři. Tyto vzájemné předsudky negativně 19 Podobná je situace na Liberecku, zde je před válkou česká menšina početnější (8,0 %), po válce německá menšina s Frýdlantskem srovnatelná (4,4 %). (Karpaš a kol. 1996, s. 648). 20 Tento ukazatel již je v přímém rozporu se situaci na Liberecku, kde počet obyvatel mezi roky stoupl o 30 %, od té doby stagnuje (Karpaš a kol. 1996, s. 648). 24

25 působí na mezinárodní vztahy v Trojzemí, znemožňují prohlubování integračních procesů mezi sousedícími národy a z hlediska formování regionálního vědomí obyvatel hrají spíše negativní roli (Zich ed. 2003, s ). Nejinak je tomu u přežívajících bariér mezi samotnými dosídlenci. Dosud není výjimkou nevraživost mezi lidmi, kteří přišli z českých oblastí, a přistěhovalci z Volyně, Polska nebo Slovenska, především Romy. Od poválečných let přetrvává v některých obcích (Bílý Potok, Arnoltice část obce Pertoltice) střet jejich tradic a minimální míra tolerance, jež se vzhledem k vymezování individuálních odlišností negativně odrážejí v míře vnitřního faktoru kolektivní identity (srov. se závěry výzkumu Siwek, Bogdová 2007, s an.). Odsun Němců a dosidlování postižených oblastí po druhé světové válce způsobily nejen velké změny v národnostním složení a intenzitě soužití, ale i v celkovém počtu obyvatel oblasti. Výrazně se proměnil také podíl tzv. rodáků v regionu, tedy těch, kteří žijí v obci svého narození a kteří svým dlouhodobým a trvalým vztahem k rodišti vytvářejí silný potenciál pro formování regionálního vědomí obyvatel oblasti. Podle S. Kuldové platí, že čím větší je podíl rodáků, tím větší má území potenciál pro tvorbu regionální identity (Kuldová 2005, s. 307). Lze se domnívat, že čím déle člověk v určitém místě žije, tím větší pocit sounáležitosti s místem má, vykazuje větší míru aktivity ve smyslu ochoty podílet se na místní samosprávě apod. Největší míry identity dosahují u lidí většinou místa, se kterými si spojují své dětství, proto lze na Frýdlantsku předpokládat vyšší míru regionálního vědomí až u druhé a dalších (mladších) generací příchozích po roce 1945 (Zich ed. 2003, s. 35). F. Zich dále uvádí, že až 80 % obyvatel v roce 1945 bylo právě nově příchozích, což také negativně ovlivňuje vytváření regionálního vědomí u obyvatel, protože vztah k regionu je silně spojen i se sociálním prostředím. Tedy tam, kde člověk má svou rodinu, známé, přátele se identifikuje mnohem lépe, než v prostředí sociálně neznámém (Zich ed. 2003, s. 37 a 39; Roubal 2003, s. 8). Podle dat ze SLDB 2001 vykazuje správní obvod ORP Frýdlant relativně nízký podíl rodáků (45,5 %) na celkovém počtu obyvatel (mapa 3). V podobné míře byl výměnou obyvatelstva postižen i celý Liberecký kraj (46,7 % rodáků), zatímco celorepublikový průměr dosahuje 52,5 % lidí žijících v místě svého narození (ČSÚ, SLDB 2001). Přestože rozdíl v procentuálním vyjádření není příliš vysoký, lze předpokládat, že míra regionálního vědomí je na území Frýdlantska, podobně jako v jiných pohraničních oblastech (Kuldová, 2005, s ), nižší než v oblastech s kontinuálně se vyvíjejícím osídlením. S výše uvedeným faktorem úzce souvisí i charakteristika věkové struktury mikroregionu Frýdlantsko. Ta je poměrně vyrovnaná, index stáří činí 81,9, 21 přičemž skupina obyvatel mladších 15ti let tvoří 18,8 %, obyvatelé v produktivním věku jsou zastoupeni 65,8 % a lidé ve 21 Index stáří vyjadřuje počet obyvatel starších 60ti let na 100 dětí ve věku 0 14 let. 25

26 věku 60 a více let 15,4 % populace. Věkové složení správního obvodu ORP Frýdlant je proti celorepublikovému průměru zrcadlově otočeno, protože v Česku tvoří skupina 0 14 let 16,2 %, na interval let připadá 65,4 % a na nejstarší část obyvatelstva 18,4 % (ČSÚ, SLDB 2001). Průměrný věk obyvatel Frýdlantska dosahuje 36,8 let, naproti tomu průměr za celý Liberecký kraj činí již 38,1 a v celém Česku dokonce 38,8 let (ČSÚ, SLDB 2001). Mapa 3: Podíl rodáků na celkovém počtu obyvatel obce v SO ORP Frýdlant (2001) Zdroj dat: Geodatabáze ArcČR 500, ARCDATA Praha, s.r.o Výpočet z dat SLBD ČSÚ 2003 [online], [cit ]. Na Frýdlantsku není potvrzen obecný trend stárnutí populace, doložený na většině území Česka, a to znamená, že místní lidé mohou být pro region přínosem v podobě tzv. sociálního kapitálu. 22 Mladší generace si utvářejí k místu, v němž žijí, pevnější vazby, mají zde své kořeny, pevné sociální i ekonomické pozice a tím mají i lepší předpoklady pro formování svého vztahu k regionu, pro prohlubování svého regionálního vědomí (Roubal 2003, s. 7 an.). 22 Termín sociální kapitál označuje vztahy mezi lidmi v regionu, jejich vztah k místním institucím, aktivní přístup k rozvoji a zkvalitňování života regionu (Kučerová 2011, s. 23 an.). Podle J. M. Calloise a V. Angeona (cit. in Pileček, Jančák 2010, s. 81) se sociální kapitál skládá z hlavních pěti dimenzí (důvěra a sklon ke kolektivnímu jednání, důvěra v instituce, lokální společenský život a institucionální život a vnější vztahy; Pileček, Jančák 2010, s ). 26

27 Dalším ukazatelem, který by mohl naznačit, jaký potenciál může pro region znamenat jeho obyvatelstvo, je vzdělanost lidí (mapa 4). Podíl obyvatel s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzděláním je na Frýdlantsku velmi nízký (5,6 %), v Libereckém kraji je odpovídající ukazatel téměř dvojnásobný (10,2 %), průměrná hodnota za celé Česko činí 12,3 % obyvatel. Hodnota ukazatele roste s velikostí obce, tzn., že některá města v regionu (Frýdlant 8,3 %, Hejnice 6,0 % a Nové Město pod Smrkem 5,8 %) mají vyšší podíl vzdělanějších obyvatel, ale obce populačně slabé (Kunratice 1,6 %, Horní Řasnice 1,7 % nebo Jindřichovice pod Smrkem 2,0 %) trpí nedostatkem vzdělaného obyvatelstva (ČSÚ, SLDB 2001). Mapa 4: Podíl vysokoškolsky vzdělaných na celkovém počtu obyvatel obce v SO ORP Frýdlant (2001) Zdroj dat: Geodatabáze ArcČR 500, ARCDATA Praha, s.r.o Výpočet z dat SLBD 2001.ČSÚ 2003 [online], [cit ]. Pro sledování potenciálu utváření regionálního vědomí není tento stav příliš příznivý, protože lidé s vyšším stupněm dosaženého vzdělání mají větší předpoklady pro racionální pochopení specifik a hodnot území, v němž žijí, a snáze definují slabé i silné stránky svého regionu a tím spoluvytvářejí předpoklady pro jejich odstraňování. Díky jasně vymezené snaze o zlepšení situace v regionu pak utvářejí předpoklady pro posilování regionální identity a pro formování individuálního i kolektivního regionálního vědomí (srov. se závěry studie Chromý, Skála 2010 nebo Siwek, Bogdová 2007, s. 1045). 27

28 Negativní vliv na formování regionálního vědomí má také nízký stupeň religiozity obyvatel. Obecně platí, že Čechy jsou více ateistické než Morava a především v pohraničních oblastech (vymezených např. reliktní česko-německou jazykovou hranicí) je trend sekularizace ještě markantnější (Havlíček, Hupková 2008, s. 162). Ve správním obvodu Frýdlant se podle SLDB v roce 2001 přihlásilo k víře (bez rozdílu náboženského vyznání či církve) 18,1 % obyvatelstva (mapa 5), podobně je na tom celý Liberecký kraj (18,4 %), celorepublikový průměr dosahuje 32,1 %. Velké rozdíly v míře religiozity se vyskytují i mezi jednotlivými obcemi Frýdlantska, zatímco v Jindřichovicích pod Smrkem mají věřící podíl na obyvatelstvu 29,6 %, v Heřmanicích pouze 9,9 % (ČSÚ, SLDB 2001). Mapa 5: Podíl věřících na celkovém počtu obyvatel obce v SO ORP Frýdlant (2001) Zdroj dat: Geodatabáze ArcČR 500, ARCDATA Praha, s.r.o Výpočet z dat SLBD 2001.ČSÚ 2003 [online], [cit ]. Důvodů, proč Frýdlantsko patří k regionům s relativně malým počtem věřících, je hned několik. Po válce obecně klesla víra v Boha na úkor víry v ateistický sovětský vzor a politiku KSČ, což byl logický důsledek prožitých let i úlohy SSSR a KSČ při osvobození a obnově státu. Základní ale zůstává skutečnost, že do oblasti po roce 1945 přicházeli především levicově orientovaní, nemajetní lidé z českého vnitrozemí, u nichž se odklon od víry projevoval již před 2. světovou válkou. Nesporný vliv dále mělo potlačování náboženských svobod a projevů totalitním režimem. Frýdlantsko spolu s dalšími oblastmi bývalých Sudet 28

29 dosud patří k regionům s nejnižším podílem věřících v rámci Česka (srov. Havlíček, Hupková 2008, s. 163). Dokladem nízké úrovně religiozity je i neutěšený stav drobných sakrálních památek, o něž minulé generace nejevily zájem a které se až v posledních deseti letech staly středem zájmu některých občanských sdružení (srov. Havlíček, Hupková 2008, s ). Pro prohlubování regionálního vědomí má absence religiozity záporný význam, protože je snadno dokazatelné, že člověk, hlásící se k církvi, se současně hlásí i k její komunitě, k etickým principům, které podporují pozitivní snahy o vstřícné vztahy k okolí a k prostředí, kde jedinec žije a jež spoluvytváří. Příslušnost k náboženské komunitě posiluje vazby k místu, kde tato působí (Nešpor 2005, s. 131 an.), a zároveň formou obnovy obecných náboženských tradic a kooperací se sousedními církevními komunitami (českými i zahraničními) přispívá k posílení vnějšího faktoru regionální identity (Houžvička, Novotný, s ). K ukazatelům, které utvářejí a odrážejí možný potenciál pro formování regionálního vědomí obyvatel, patří i počet částí příslušících k obci (Kuldová 2005, s. 304). Během druhé poloviny 20. století docházelo k umělému administrativnímu slučování obcí a po revoluci v roce 1989 znovu k osamostatňování těchto sídelních jednotek, i když ne všechny této možnosti využily. Předpokladem pro formování regionálního vědomí je fakt, že obyvatelé, kteří se pozitivně identifikují se sídlem, ve kterém žijí, budou mít snahu účastnit se rozhodování o dění v sídle a podílet se na jeho správě. Tedy, čím více částí obec má, tím menší je potenciál pro vytváření lokálního vědomí jejích obyvatel (Kuldová 2005, s. 304). Obce v obvodu ORP Frýdlant mají v průměru 2,17 částí obce na obec, což je mírný nadprůměr v rámci Česka (2,14), ale v rámci Libereckého kraje (2,95) nebo pohraničních oblastí při hranici s Německem v jiných krajích se jedná o jednu z nejmenších hodnot (ČSÚ, Obce ČR a jejich části). Zajímavé je i porovnání počtu částí obce za jednotlivé obce Frýdlantska. Pouze z jedné části je tvořeno 8 obcí, dalších 5 obcí je složeno ze dvou a 4 obce ze tří částí. Výraznou odchylkou je v severozápadní části mikroregionu ležící katastr obce Višňová, která je tvořena hned 9 částmi (ČSÚ, Obce ČR a jejich části), a tak, podle předpokladů S. Kuldové, mají obyvatelé částí obce Višňové nejhorší podmínky pro tvorbu lokálního vědomí (Kuldová 2005, s. 307). Proti tomu obyvatelé Bílého Potoka, Dolní Řasnice, Krásného Lesa, Kunratic, Heřmanic nebo Lázní Libverda mají podmínky nejpříznivější. Uvedený předpoklad lze respektovat v místním měřítku, na formování regionálního vědomí má souběžný vliv i řada dalších faktorů. Sledované demografické ukazatele potvrzují, že jejich vliv na formování regionálního vědomí je poněkud problematický. Negativní dopad na možný rozvoj regionu má především nesourodá struktura obyvatel z hlediska jejich původu a historických kořenů a vazeb, s ní související nižší podíl rodáků i ambivalentní vazby k sousednímu německému i polskému etniku. I nová generace je pravděpodobně zatížena historickými a národnostními prekoncepty, i když v jejím 29

30 případě se dá již uvažovat o pozitivním dopadu snah Euroregionu Nisa, rozvíjející se příhraniční kooperaci i multikulturní a proevropské výchovy ve školách. Uvedené předpoklady ale zatím nejsou na Frýdlantsku podloženy seriózními analýzami (srov. se situací na Sušicku, Chromý, Skála 2010 nebo v kulturně-historických regionech, Siwek, Bogdová 2007). Rovněž nižší procento obyvatel s vyšším vzděláním nehovoří ve prospěch posílení regionální identity. Proti tomu pozitivní potenciál lze nalézt ve vyšším zájmu mladé generace o dění ve svých obcích, ve funkčním a pro obyvatele přitažlivém členění obcí, ale i nízké míře migrace a rostoucím počtu lidí, kteří se narodili v místě, kde dosud žijí, a kteří jsou s ním spjati již silnější emoční vazbou, mají zde pevné rodinné i sociální a ekonomické vazby. Ty podporují zájem mladších generací o dění v regionu, o jeho rozvoj i začlenění do nadřazených struktur. Zároveň sledované demografické ukazatele potvrzují závěry T. Havlíčka, P. Chromého, V. Jančáka a M. Marady, kteří v rámci studie polarizace prostoru definují periferní region jako místo vykazující stejné charakteristiky, které jsou doložitelné i v zájmovém území (Havlíček, Chromý, Jančák, Marada 2005, s. 8 an.) Hospodářská situační analýza Formování územní identity i závěrečná fáze institucionalizace regionu jsou úzce spjaty i s jeho sociální a ekonomickou strukturou. Hospodářská prosperita a s ní související spokojenost obyvatel je významně posilují, ale i případné nedostatky mohou přispět k jejich utváření, majíli obyvatelé území snahu o aktivní nápravu hospodářských či sociálních nedostatků (Vencálek 1998, s. 91 an.). Rozvoj regionálního vědomí obyvatel je úzce spjat s výrobními tradicemi území, s hospodářskými proměnami regionu a především se současnou úrovní ekonomických vazeb, pracovních a podnikatelských příležitostí (Heřmanová, Chromý 2009, s. 118 an.). Společně s ekonomickými ukazateli je proměnlivý, dynamický a vždy závislý na přístupu lidí, kteří svým přístupem a vztahem k žitému prostoru a jeho materiálním hodnotám přispívají k jeho efektivnímu formování (Vencálek 1998, s. 93). Frýdlantsko se v současnosti řadí k hospodářsky slabým regionům, to ale neznamená, že by kvůli tomu bylo oslabeno formování zdejší regionální identity či proces institucionalizace regionu. Horší ekonomická pozice může vést k mobilizaci identit proti úspěšnějším centrům, může podpořit lokální potenciál zviditelnění preindustriálních aktivit (Havlíček, Chromý, Jančák, Marada 2005, s. 14; Heřmanová, Chromý 2009, s. 118) a snahu o oživení a využití výrobních tradic regionu. V preindustriálním období patřilo Frýdlantsko k typickým podhorským regionům, kde základ hospodářství tvořila zemědělská produkce, především živočišná výroba, doprovázená lesním hospodářstvím (těžbou dřeva, pálením uhlí a honitbami) a těžbou nerostných surovin 30

31 (především žuly, písku a v menší míře i železa, cínu a mědi). Na panství byla dvě města (Frýdlant a Nové Město), centra obchodu a tradičních řemesel (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 28). Od 16. století začala podporovat poddanskou řemeslnou výrobu také místní šlechta a manové. Vedle tradičních hrnčířských dílen se na panství rozšiřoval počet domáckých plátenických a soukenických dílen (Nové Město pod Smrkem), 23 v 18. století se začíná rozšiřovat také papírenská výroba (Frýdlant, Štolpich) a sklářská produkce (Heřmanice). S nástupem industrializace je spjat prudký rozvoj regionu. Na panství vznikají první mechanizované manufaktury a továrny, 24 z nich nejrychleji se rozvíjejí textilní podniky. Domácí ruční výroba textilu, typická pro oblast Frýdlantského výběžku již před nástupem průmyslové revoluce, se od 30. let 19. století začala soustřeďovat do továren vybavených nejmodernějšími textilními stroji. V oblasti bylo založeno několik podniků, které začaly zpracovávat především importovaný materiál, len, ovčí vlnu, bavlnu i jutová vlákna (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 28). Druhá polovina 19. a začátek 20. století pak jsou pro Frýdlantsko obdobím největšího hospodářského rozmachu. Nové pracovní příležitosti přivádějí do regionu nové obyvatelstvo, hustota zalidnění nebyla v oblasti nikdy tak vysoká, jako právě v období této socioekonomické transformace společnosti (roku 1900 dosáhla 134 obyv./km 2, o deset let později dokonce 136 obyv./km 2 ; výpočet dle údajů z Archivu výsledků minulých SLDB, ČSÚ 2003). Počet podniků zaměřených především na textilní produkci prudce rostl. Jejich velikost a význam dokládá i počet zaměstnanců. Zatímco dnes největší podniky Frýdlantského výběžku nezaměstnávají více než 500 pracovníků (a to jsou takové v regionu pouze tři), některé textilní podniky na přelomu 19. a 20. století dávaly práci více než tisícovce lidí (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 90 an.; Nádeník, Jeřábek 2004, s. 14 an). 25 Výrazně se změnil dosavadní styl života. Ze sídel kolonizačního vesnického typu začaly vznikat průmyslové obce. Do krajinného panoramatu Frýdlantského výběžku přibývaly vícepatrové, plošně rozsáhlé tovární budovy a vysoké komíny. 26 Kdysi chudý region se stal místem koncentrace podnikatelských záměrů vyspělé Evropy, nejvíce se v oblasti angažovali vedle místních německých podnikatelů Sasové a Rakušané. Beran a Valchářová uvádějí, že průmyslové podniky na Frýdlantsku i v ostatních, podobně průmyslově založených oblastech severních Čech, sehrály v 19. století stejnou 23 Roku 1593 vydal Jáchym z Redernu první plátenický cechovní řád, činnost soukenické valchy je doložena již v urbáři z roku 1381, nejstarší pečeť soukenického cechu pochází z roku 1441, v 17. století je v seznamech protestantských emigrantů uvedeno 36 soukenických rodin z Frýdlantska (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 28). 24 V roce 1833 založil W. Siegmund první mechanizovanou tkalcovnu, v Hejnicích, Hajništi, Pekle, Lužci i obou městech byly založeny továrny na výrobu porcelánu, především kachlí a dýmkových hlaviček, v roce 1839 je na panství doložena výroba plátna na stavech (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s ). 25 Např. podnik Ignatz Klinger (továrna na vlněné zboží se sídlem v Novém Městě pod Smrkem) zaměstnával na přelomu 19. a 20. století dělníků a spolu s 15 parními stroji byl nevětším průmyslovým závodem celého Frýdlantska. Firma E. Heintschel a spol. (výroba vlněného zboží, která sídlila v Jindřichovicích pod Smrkem) měla v době svého největšího rozmachu na konci 19. století cca zaměstnanců (Beran, Valchářová 2007, s ; Frýdlantsko 2002, s. 186, 190). 26 Viz příloha 7: Památky industriální architektury na Frýdlantsku. 31

32 kulturní roli jako kláštery ve středověku (Beran, Valchářová 2007, s. 7). Pro tovární dělníky byly budovány bytové kolonie, lázně nebo sportovní zařízení, podnikatelé se soustředili na zajištění lepších pracovních podmínek ve výrobních halách (elektrické osvětlení, větrací systémy, samočinná hasicí zařízení apod.), podporovali místní školy, starali se o vzhled obcí (oprava kostelů apod.), zřizovali zdravotní pojišťovny nebo různé podpůrné fondy (Beran, Valchářová 2007, s. 86). Rozvíjel se systém veřejných služeb, s rozvojem železnice souvisela výstavba architektonicky velmi cenných nádražních budov (např. ve Frýdlantu, Bílém Potoce, Jindřichovicích pod Smrkem). 27 Sílu místních vodních toků (především řeky Smědé) nevyužívaly jen náhony v textilních továrnách, ale i moderní vodní elektrárny. Hydroelektrárna Harta ve Frýdlantu a Víska v části obce Višňové Vísce jsou funkční dodnes (Beran, Valchářová 2007, s ). 28 Vodní toky Frýdlantského výběžku, podporované deštivými oblastmi Jizerských hor a západních Krkonoš, působily průmyslovým podnikům (často budovaným v nivách) i obytným oblastem velké problémy v podobě povodní. Proto bylo na sklonku 19. a 20. století přistoupeno k výstavbě soustavy pěti přehradních děl, 29 z nichž ani jedno sice neleží přímo na území SO ORP Frýdlant, ale pro protipovodňovou ochranu a regulaci toků ve Frýdlantském výběžku je celá soustava nezbytná (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 98; Beran, Valchářová 2007, s. 86). Dobře se vyvíjející průmyslová výroba na Frýdlantsku byla, podobně jako jinde v německém pohraničí, zbrzděna nejprve první světovou válkou, nedlouho poté celosvětovou hospodářskou krizí ve 30. letech, v jejímž průběhu několik podniků muselo výrobu ukončit nebo alespoň omezit, a vzápětí druhou světovou válkou, kdy se musely místní podniky podřídit požadavkům válečné výroby. 30 Válkami byla výrazně zatížena také zemědělská výroba, vyvíjející se až do konce 19. století v tradičním duchu. Panské dvory a velkostatky byly sice postupně mechanizovány a částečně scelovány, stále se ale zaměřovaly především na živočišnou produkci. Dění po druhé světové válce (odsun Němců, změna režimu a znárodnění majetku) znamenalo úplný konec průmyslově vyspělé oblasti Frýdlantska. Některé podniky zanikly, některé změnily orientaci své výroby (např. původně kožedělná firma Josef Hampel z Frýdlantu se po roce 1945 změnila ve výrobu nábytku pod hlavičkou n. p. Interiér), jiné byly využívány jako sklady, další se staly součástí národních podniků (Textilana, Elitex, Tiba, Seba ad.) a pokračovaly ve výrobě textilního zboží, ale už v omezené míře a kvalitě (Beran, Valchářová 27 Viz příloha 7: Památky industriální architektury na Frýdlantsku. 28 Viz příloha 8: Hydroelektrárna Harta u Frýdlantu a Víska. 29 Z navržených šesti údolních přehradních nádrží profesorem Dr. Ing. Otto Intzem bylo později realizováno pět (vodní nádrž Harcov, Bedřichov, Mšeno, Fojtka a Mlýnice). 30 Např. podnik C. B. Göldner ve Frýdlantu byl za války místem, kde pracovali totálně nasazení. 32

33 2007, s ; Anděl, Karpaš a kol. 2002, s ). Úplný rozvrat průmyslové základny regionu byl dovršen v 90. letech 20. století, kdy po privatizaci státních podniků většina nástupnických firem zkrachovala, jinde byla výroba zastavena ještě v průběhu hospodářské transformace. 31 Jen málokterý z regionálních podniků zůstal ekonomicky aktivní (STS ve Větrově dnes Silkom, Frýdlantské strojírny Rasl a syn), mnohdy zkrachovaly i nově založené firmy (Europlast). Současný stav průmyslu je na Frýdlantsku přirovnáván k těžkostem, jimiž region prošel ve 40. letech 20. století (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s ), tradiční regionální odvětví (textilní a dřevozpracující průmysl, výroba porcelánu) zanikla, v oblasti zůstalo jen množství opuštěných industriálních budov. Některé byly natolik zchátralé, že musely být zbořeny (např. tkalcovna bavlny Josef Ressel v Dolní Řasnici byla zdemolována v roce 2007), některé s velmi omezeným provozem fungují dodnes, velká část z nich je ale opuštěná a stávají se z nich brownfieldy. K elegantnímu řešení přistoupili majitelé bývalé tkalcovny F. Fritsh a spol. v Hejnicích, která byla přestavěna na moderní byty podle návrhu z roku Podobně gentrifikačně 32 využita je i bývalá frýdlantská továrna obuvi Josef Hampel, jejíž prostory nyní slouží jako prodejny spotřebního zboží a umístěním v centru Frýdlantu slouží jako přirozené místo setkávání obyvatel. 33 Zemědělské podniky ve druhé polovině 20. století rovněž prošly dobou úpadku. Noví vlastníci půdy byli zatěžováni vysokými dodávkami, zkonfiskované statky byly združstevňovány (Okresní horské pastvinářské družstvo) nebo rozparcelovány a po roce 1949 postupně začleněny do obecních JZD. Ta ale byla do roku 1974 kvůli nesoběstačnosti postupně zrušena a spojena pod Státní statek Frýdlant. Jeho hospodaření bylo dlouhodobě ztrátové. V 90. letech 20. století bylo obnoveno hospodaření soukromých zemědělců, ale s výjimkou několika ekofarem dosud nevykazuje výraznější zkvalitnění zemědělské produkce (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 160). Úpadek průmyslové i zemědělské výroby v regionu má negativní vliv na formování regionální identity, svými důsledky zapříčiňuje pro místní obyvatele zhoršené uplatnění na trhu práce a tím i nižší životní úroveň, jež přímo souvisí se sociální labilitou, rostoucí nespokojeností lidí a ojediněle i s jejich odchodem z oblasti. Negativní dopady ekonomické transformace zařadily dlouhodobě hospodářsky slabé zájmové území mezi problémové, strukturálně postižené regiony a v rámci polarizace prostoru zvýraznily jeho perifernost (Havlíček, Chromý, Jančák, Marada 2005, s. 10). 31 Bouřlivý byl např. osud Tiby Frýdlant, zaměstnávající několik set lidí, která se po privatizaci osamostatnila jako Tiskárna textilu, po několika letech provozu na hraně existence spojila svůj kapitál s firmou Slezan a spolu s ním v roce 2008 ukončila činnost. 32 Gentrifikace proces proměny bývalých průmyslových budov (nejčastěji v centru bývalých průmyslových měst) v obytné, kancelářské či prodejní prostory (Toušek, Kunc, Vystoupil 2008, s. 125). 33 Viz příloha 9: Současné využití industriálního dědictví na Frýdlantsku. 33

34 Industriální dědictví, které výrazně tvarovalo místní identitu po více než sto let, by se mělo více zohlednit při řešení rozvojových projektů, např. při využití brownfieldů, jež by mohly sloužit jako ekonomické základny i turistické cíle. 34 V tomto ohledu je poměrně dobře pojatá bývalá přádelna Karl Bienert v Bílém Potoce, která má nyní nové využití jako specializovaná opravářská dílna historické techniky a příležitostně je také zpřístupňována veřejnosti (Beran, Valchářová 2007, s ). O slabém hospodářském potenciálu regionu svědčí i další statistická data a jejich srovnání se situací v Libereckém kraji. V Registru ekonomických subjektů bylo ke konci roku 2006 na území SO ORP Frýdlant zaevidováno subjektů, necelých 5 % z Libereckého kraje. 35 Sídlilo zde 241 společností s ručením omezeným, 22 akciových společností a 8 družstev. Hlavní postavení připadlo subjektům zabývajícím se obchodem, opravami motorových vozidel a výrobky pro osobní potřebu (těch bylo 1 427, tedy 26,9 %), 18,8% podíl měly stavební firmy, 13,4 % tvořily průmyslové podniky a relativně významné bylo postavení subjektů zemědělské výroby a lesnické činnosti s 11,5 % (Charakteristika SO ORP Frýdlant, Krajská správa ČSÚ 2012). Jeden z největších problémů Frýdlantska, nedostatek pracovních příležitostí, je způsoben nejen zhoršenou dopravní dostupností a relativně velkou vzdáleností od oblastí s vyšší a širší nabídkou pracovních míst, ale hlavně nízkým počtem zaměstnavatelů v samotném území Frýdlantského výběžku. V tomto regionu se vyskytuje málo velkých zaměstnavatelů (firem se 100 a více zaměstnanci bylo k roku 2006 v SO ORP Frýdlant pouze 14, z toho 3 největší spadaly do intervalu zaměstnanců). Přetrvává zde také problém s nedostatkem menších firem, které by nabízely nové pracovní příležitosti. Nízký je i zájem zahraničních investorů angažovat se v regionu (k roku 2006 zde svůj provoz mělo 104 zahraničních osob), především kvůli nedostatku kvalifikované pracovní síly a obtížné dopravní dostupnosti (viz níže). Mezi největší společnosti a tím nejvýznamnější zaměstnavatele působící na Frýdlantsku patří firma CiS Systems, s. r. o. se sídlem v Novém Městě pod Smrkem, která se zabývá výrobou a montáží elektrických součástek do automobilů. Další významnou společností oblasti je Steinel Elektronik, s. r. o. vyrábějící elektroniku (Raspenava) a společnost KNORR- BREMSE Systémy pro užitková vozidla, ČR, s. r. o. v Hejnicích, zabývající se výrobou brzdových systémů pro nákladní automobily. Dalšími většími poskytovateli pracovních míst ve Frýdlantském výběžku jsou textilní podnik Damino CZ, s. r. o. ve Frýdlantu, Thermoplast, a. s. v Dětřichově, Frýdlantské strojírny Rasl a syn, a. s. ve Frýdlantu nebo UNITOPS, a. s. 34 Problematikou se v rámci celého Česka zabývalo i 6. mezinárodní bienále Industriální stopy 2011: Průmyslové dědictví na hraně (webové stránky konference). 35 V Libereckém kraji bylo v témže období registrováno ekonomických subjektů, v okrese Liberec subjektů (ČSÚ, Subjekty zapsané v RES Liberecký kraj). 34

35 v Hejnicích. Hodně zaměstnanců pojímá Nemocnice Frýdlant, s. r. o. a školská zařízení (Charakteristika SO ORP Frýdlant, ČSÚ 2012; ÚAP ORP Frýdlant 2008, s. 19). Na Frýdlantsku bylo podle SLDB ,1 % ekonomicky aktivních obyvatel (v Libereckém kraji 52,6 %, v Česku 51,4 %). Největší podíl pracujících byl přes všechny těžkosti v průmyslových odvětvích (39,6 %). Ve školství, zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti pracovalo 9,5 % ekonomicky aktivních, následuje oblast stavebnictví (9,3 %). 36 Perifernost území dokládá srovnání údajů o zaměstnaných v priméru: za SO ORP tato hodnota činí 4,7 %, v rámci celého území Libereckého kraje již pouze 2,8 %. Naopak odkaz industriální minulosti a tím i jistý potenciál do budoucna si Frýdlantsko drží v sekundéru (39,6 % je srovnatelných s 38,1 % zaměstnaných v průmyslu v rámci celého kraje). Podle postavení v zaměstnání tvořili většinu zaměstnanci (79,7 %), zaměstnavatelů bylo 2,1 %, samostatně činní byli zastoupeni podílem 10,0 % a do skupiny ostatní a nezjištěné spadalo 8,2 % ekonomicky aktivních v SO ORP Frýdlant (ČSÚ, SLDB 2001). Z uvedené ekonomické charakteristiky vyplývá, že postavení ekonomicky aktivních obyvatel v regionu je srovnatelné, s výjimkou priméru, s jádrovými oblastmi Libereckého kraje a že by mohlo tvořit pozitivní potenciál při formování regionální identity zájmového území, neboť nabízí srovnatelné možnosti zaměstnání ve všech hospodářských sférách. Důležité je ale tuto hypotézu vycházející z typů pracovních příležitostí porovnat s údaji o jejich počtu. Podle dat ČSÚ za rok 2006 bylo v SO ORP Frýdlant zaznamenáno celkem uchazečů o zaměstnání, což činilo 9,4 % ze všech v rámci Libereckého kraje. Ze srovnání této hodnoty s podílem počtu obyvatel Frýdlantska na celkovém počtu obyvatel kraje (5,7 %) či s údaji o počtu uchazečů v ostatních ORP Libereckého kraje 37 vyplývá, že zájmové území je jednou z nejvíce postižených oblastí v rámci celého kraje. Situace na trhu práce se jeví velmi problematicky, úřady práce nabízely na konci roku pouze 63 pracovních míst v regionu, tj. na jedno pracovní místo připadalo 29,2 uchazečů (tato hodnota byla několikanásobně vyšší než v ostatních SO ORP v Libereckém kraji). 38 Dalším důkazem neutěšené situace je i jeden z nejsledovanějších statistických ukazatelů, míra nezaměstnanosti (mapa 6). Ta přirozeně jak v SO ORP Frýdlant, tak v rámci Česka rok od roku značně kolísá, proto je předloženo několik údajů z více období. Podle výsledků SLDB 2001 bylo na Frýdlantsku dosaženo nezaměstnanosti v míře 11,6 %, přičemž v Libereckém kraji jako celku byla nezaměstnanost nízká, pouhých 7,0 %, míra nezaměstnanosti za celou republiku činila v roce ,3 %. 36 Další sféry: obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží zaměstnávaly 7,2 % ekonomicky aktivních obyvatel, veřejná správa, obrana a sociální zabezpečení 6,5 %, odvětví dopravy, skladování, pošty a telekomunikace bylo reprezentováno 5,0 % ekonomicky aktivních obyvatel a zaměstnaných v zemědělství bylo 4,7 %. 37 V celém Libereckém kraji bylo v roce 2006 zaevidováno žadatelů o zaměstnání (ČSÚ 2006). 38 Počet pracovních nabídek v Libereckém kraji v roce 2006 činil (ČSÚ 2006). 35

36 Mapa 6: Míra nezaměstnanosti v obcích SO ORP Frýdlant (2006) Zdroj dat: Geodatabáze ArcČR 500, ARCDATA Praha, s.r.o Výpočet z dat ČSÚ ČSÚ [online], [cit ]. V roce 2006 míra nezaměstnanosti na Frýdlantsku činila 14,1 % (v Libereckém kraji 7,1 %). Zdaleka nejhorší bilance dosáhl SO ORP Frýdlant v rámci kraje také v podílu dlouhodobě nezaměstnaných 39 na celkovém počtu nezaměstnaných (48,6 %). Nezaměstnanost není ale v celém území Frýdlantského výběžku stejně vysoká, extrémních hodnot dosahují obce ležící v severní části mikroregionu při hranici s Polskem; nejvyšší mírou nezaměstnanosti trpí obyvatelé obce Horní Řasnice, zde v roce 2006 dosáhla 27,4 %. Hodnotu 20 % míry nezaměstnanosti přesáhly i obce Bulovka (22,3 %), Černousy (21,2 %) a Pertoltice (20,8 %) a jsou tak nejvíce ekonomicky a sociálně zatíženými místy regionu (ČSÚ 2001, 2006). Je logické, že tento ukazatel nijak pozitivně nepodporuje prohlubování regionální identity, stírá výhody vymezené pestrostí pracovních možností a vytváří spíše negativní potenciál pro formování regionálního vědomí obyvatel zájmové oblasti. Nedostatek pracovních míst patří mezi největší překážky ekonomického i sociálního rozvoje regionu, způsobuje nárůst počtu sociálně problémových skupin obyvatel (ÚAP ORP Frýdlant 2008, s. 13) a tím oslabuje vztah obyvatel k místu, kde žijí. Ekonomická pozice regionu ale může být jeho jednotlivými obyvateli vnímána odlišně, některé postižené skupiny mohou usilovat o překonání těžkostí a 39 Dlouhodobě nezaměstnaní žadatelé o práci, kteří jsou nezaměstnaní již více než 12 měsíců. 36

37 rozvoj oblasti, jiné naopak přistupují k situaci fatalisticky a tím přispívají k prohlubování izolovanosti a perifernosti regionu (Havlíček, Chromý, Jančák, Marada 2005, s. 14). Zájmové území je charakteristické také velkým podílem ekonomicky aktivních obyvatel, kteří denně vyjíždějí do zaměstnání mimo obec svého trvalého pobytu (podle SLDB ,0 %, tedy osob, ČSÚ). 40 Z celkového počtu žáků, učňů a studentů (4 220) 58,0 % navštěvovalo školu v obci svého bydliště, 42,0 % vyjíždělo denně za hranice obce. Z toho vyjíždělo do jiné obce okresu 34,3 % žáků a studentů, do jiných okresů 7,3 % a do zahraničí 0,4 % žáků a studentů (ČSÚ, SLBD 2001). Spádovým místem velkého množství pracujících i žáků, hlavně ze severní a západní části území SO ORP, je město Frýdlant. Integrita mikroregionu je však výrazně narušena nedalekým mnohem významnějším centrem Libercem. Téměř ve všech obcích zájmového území je procento vyjížďky do Liberce srovnatelné s vyjížďkou do Frýdlantu, v mnoha je dokonce větší a v obcích v jihovýchodní částí SO ORP Frýdlant (Hejnice, Raspenava, Nové Město pod Smrkem, Lázně Libverda, Bílý Potok, Jindřichovice pod Smrkem) trend dojíždění do Liberce výrazně převažuje. Pro atraktivitu Liberce hovoří hlavně rozvoj dvou průmyslových zón, které rozšiřují nabídku pracovních míst, a existence řady odborných škol. Směřování do Liberce umocňuje také fakt, že je Frýdlantsko ze tří světových stran obklopeno státní hranicí s Polskem, která i přes svou zvyšující se prostupnost působí jako bariéra socioekonomické interakce. Krajské město Liberec slouží Frýdlantsku nejen jako regionální centrum dojížďky do zaměstnání a škol, ale také jako centrum obchodu a služeb, kulturních a sportovních akcí, krajských institucí ap. V poslední době vzrůstá v zájmové oblasti také podíl vyjíždějících zaměstnanců a studentů do vzdálenějších měst, např. do průmyslové Mladé Boleslavi nebo Prahy (Charakteristika SO ORP Frýdlant, ČSÚ 2006). 41 Z hlediska hodnocení míry potenciálu pro formování regionální identity zájmového území lze i tento ukazatel hodnotit spíše jako negativní. Nedostatek pracovních příležitostí a absence vyšších stupňů škol v kombinaci s obtížnou dopravní dostupností záporně ovlivňují vztah obyvatel k regionu, neboť ten jim nedává potřebné možnosti profesního rozvoje a pracovní realizace. Uvedené negativum ale může mít i své kladné stránky. Pokud mezi vyjíždějícími převládají lidé, kteří mají silné emoční a sociální vazby k místu svého bydliště, kteří se s ním ztotožňují např. díky rodinným vazbám, zájmovým činnostem či prostřednictvím historického vědomí, mohou tito nejen tvůrčím způsobem usilovat o rozvoj zájmového území a tím posilovat vnitřní faktor regionální identity, ale šířením informací o svém bydlišti mimo rámec regionu posilovat i vnější faktor regionální identity (Siwek, Bogdová 2007, s. 1040). 40 V okrese Liberec vyjíždělo za zaměstnáním ve sledovaném období 27,8% osob (ČSÚ, SLDB 2001). 41 Viz příloha 10: Vyjížďka za prací a do škol v obcích SO ORP Frýdlant, tabulka. 37

38 Přestože je region na základě výše vymezených charakteristik hodnocen jako hospodářsky slabý a vymizely z něj tradiční firmy i výrobní odvětví (textilní, sklářské nebo dřevozpracující), je nutné vyzdvihnout aktivity nových podnikatelských subjektů, které si v regionu v posledních dvou desetiletích vybudovaly pevné postavení. Zaměřují se většinou na specifickou regionální produkci, kvalitou svých výrobků usilují o obnovu ztracené slávy frýdlantského zboží. Svými aktivitami přispívají k ekonomickému rozvoji Frýdlantska, usilují o pevné místo v hospodářském a obchodním obrazu regionu a stávají se jeho tvůrčím duchem. Pozitivní a tvůrčí přístup nových podnikatelských subjektů podporují orgány místní samosprávy a Liberecký kraj, k jejich rozvoji přispívají i občanské sdružení Mikroregion Frýdlantsko a MASiF. 42 Ty formou poradenství podporují zajištění grantové podpory, reklamy či distribuce výrobků podniků, které nabízejí pracovní příležitosti místním obyvatelům a přispívají k ekologickému hospodářství regionu. Z iniciativy těchto institucí byl vydán v roce 2007 Katalog výrobců, v kterém je představeno 34 subjektů, jež mají oprávnění označovat své výrobky značkou Vyrobeno na Frýdlantsku. 43 Katalog prezentuje produkci zemědělských ekofarem, zaměřených především na živočišnou výrobu, pěstitelů květin, potravinářských zpracovatelů (masný průmysl, pekařství, včelí produkty), dílen s užitým uměním (keramických, textilních, sklářských), zpracovatelů dřeva atp. (Katalog výrobců, s. 2 an.). 44 Vybrané frýdlantské regionální produkty jsou v rámci aktivit MASiF (v souladu s celostátním projektem klasifikace českých kvalitních produktů Vyrobeno na venkově) od roku 2010 označeny též logem Regionální produkt Jizerské hory. 45 V roce 2012 získalo toto označení sedm potravinářských produktů, dva typy dřevěných užitkových předmětů, pět zpracovatelů vlny a textilních výrobků, čtyři keramické a jedna sklářská dílna z Frýdlantska (webové stránky Regionální produkt Jizerské hory). Všichni drobní producenti tak svou prací přispívají k formování regionální identity Frýdlantska, zároveň napomáhají spoluutvářet image oblasti navenek. Jejich aktivita a tvůrčí přístup jsou pozitivním příkladem i povzbuzením pro další obyvatele, jejich výrobky posilují povědomí o zájmovém území i za jeho hranicemi. 42 Viz kapitola 3. 3 Regionální organizace a instituce, s Viz obr. 6, s Aktuální přehled registrovaných regionálních výrobků včetně kontaktů na výrobce je uveden na webových stránkách Mikroregionu Frýdlantsko ( 45 Viz obr. 3, s

39 3. Potenciál pro formování regionální identity Kolektivní regionální vědomí je výrazně ovlivňováno nejen sociální a hospodářskou situací v regionu (viz předchozí kapitola), jeho vznik je podmíněn také souzněním individuálních přístupů k regionu, k jeho hodnotám i odkazu. Následně přispívá k formování regionální identity, ta ale není tvořena pouze regionálním vědomím obyvatel, je i samotným obrazem regionu, představou, kterou si o místě utvářejí třeba i lidé, kteří zde nikdy nebyli (Paasi 1986, 2001 cit. in Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s. 113). Regionální identita je formována celou řadou faktorů, které se podílejí na procesu institucionalizace regionu a které spoluurčují míru prostorového, sociálního i emotivního sepětí obyvatel s regionem (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s ) Prostorový tvar regionu První fází procesu institucionalizace regionu je formování jeho prostorového tvaru. V jejím průběhu je region ohraničen, prostorově i ve společenském vědomí, územně se vymezuje (Paasi 2009, s ). Prostorový tvar Frýdlantska je takřka neměnný již 900 let. Na jihu a východě se přirozenou hranicí regionu staly Jizerské hory, na severu a jihozápadě úbočí Frýdlantské pahorkatiny, 46 na západě nivy na úpatí Žitavských vrchů. Přírodní vymezení regionu bylo respektováno i v průběhu jeho osidlování, obce vznikaly v oblasti Frýdlantské pahorkatiny podél řeky Smědé, jež protíná region od jihovýchodu na severozápad (Řeháček, Vinklát 1999, s. 1). Od dalších sídel byly odděleny hradbou hor, proto je logické, že i první vymezení administrativních hranic respektovalo stejný přirozený základ. Již ve 13. století bylo území jako lenní držba vymezeno stejnou hranicí, jak ji známe i dnes, pouze na jihovýchodě překračovalo Oldřichovské sedlo, na jihozápadě naopak nesahalo až do vyšších poloh Hrádecké pahorkatiny 47 (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 34 an.). Současná politickogeografická hranice, převážně přírodního charakteru, region objektivně vymezuje a je zároveň předpokladem jeho homogenity. Uvnitř regionu nejsou vymezeny žádné zonální hraniční linie (Jeřábek, Dokoupil, Havlíček 2004, s. 49 an.). Jak již bylo uvedeno, vymezení prostorového tvaru regionu úzce koresponduje i s jeho geomorfologickým obrazem. Reliéf oblasti tvoří jeden z nejdůležitějších symbolů a prvků regionální identity. Mnohé znaky, loga i názvy regionálních produktů se odkazují ke strmým 46 Frýdlantská pahorkatina se rozléhá na 241 km 2 Frýdlantska, dosahuje střední výšku 359 m n. m., má výjimečný krajinný ráz, způsobený několika zásahy kontinentálního zalednění (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 9) 47 Část Hrádecka byla k Frýdlantsku připojena již ve středověku, obce Oldřichov v Hájích a Mníšek (jižně pod Oldřichovským sedlem) byly odděleny v roce Hraniční posuny ale nepřesáhly jednotky kilometrů. 39

40 svahům Jizerských hor, 48 ty jsou vnímány jako symbol regionu. V regionu leží české nejvyšší vrcholy pohoří, 49 Smrk (1124 m n. m.) a Jizera (1122 m n. m.), dalšími tisícovkami Frýdlantska jsou Smědavská hora (1084 m n. m.) a Holubník (1070 m n. m.) na Hejnickém hřebeni (Vonička, Burda, Honsa, Mazánková 2012, s ). Tyto vrcholy jsou vyhledávaným turistickým cílem podobně jako skalní vyhlídky (Paličník, Ořešník, Frýdlantské cimbuří), známé jizerskohorské chaty (Smědava, Bílý Potok) nebo v podhůří ležící významné poutní místo Hejnice (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 10; Nevrlý, Vinklát 2009, s. 48 an.). 50 Jizerské hory jsou proslulé daleko za rámec regionu svými lyžařskými i cyklistickými sportovními středisky, turistickými cíli i přírodním bohatstvím. Jsou legislativně chráněným územím, jsou středem zájmu ekologických aktivit i pojícím prvkem rozličných regionálních (i regionu nadřazených) aktivit a institucí. 51 Pro mnohé obyvatele zájmového území jsou Jizerské hory zdrojem zaměstnání nebo podnikání, pro většinu jednou z cenných lokalit, jimiž region disponuje. Také geologický základ Frýdlantska, součást prostorového tvaru území, svými specifiky v několika ohledech tvoří potenciál formování vnitřní i vnější regionální identity, jak prostřednictvím širšího povědomí o lokální nerostné produkci (včetně dopadů na životní prostředí), tak prostřednictvím utváření pracovních příležitostí. 52 Severní svahy Jizerských hor i Frýdlantské pahorkatiny jsou tvořeny hrubozrnnou žulou, 53 ta je na mnoha místech modelována do skalních útvarů (např. Pohanské kameny u Višňové), které jsou vyhledávaným horolezeckým terénem (Řeháček, Vinklát 1999, s. 1), současně je nejužívanější surovinou kamenozpracujícího průmyslu v oblasti. 54 V okolí Frýdlantu a Heřmanic vystupují na povrch čedičové a znělcové vyvřeliny, 55 některé útvary jsou chráněny jako přírodní památky (Bílá skála u Srbské, Kodešova skála u Heřmanic), 56 jiné svým tvarem a historickým využitím patří k symbolům regionu (skalní ostroh, na němž byl vybudován frýdlantský hrad). Neovulkanické horniny v oblasti jsou využívány jako drcený kámen. Jistým specifikem jsou tzv. bludné 48 Základ převážné části Jizerských hor tvoří krkonošsko-jizerský žulový pluton (vznikal během hercynského vrásnění). Třetihorní (saxonská) tektonika způsobila pokles Žitavské pánve a vyzdvihla masiv Jizerských hor přibližně o 500 m. Důsledkem byl i tektonický pohyb podél některých puklin, základ pozdějších údolí a koryt vodních toků (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 4 6). 49 Nejvyšší horou celého masivu Jizerských hor je Wysoke Kopy (1126 m n. m.), vrchol tedy jen o dva metry vyšší než Smrk. 50 Viz příloha 11: Vrcholy Jizerských hor ve frýdlantském regionu. 51 Podrobněji v kapitole 3. 3 Regionální organizace a instituce, s Oblast Frýdlantska, z geologického hlediska součást tzv. Lugické oblasti (Západosudetská soustava) spadající pod jednotku Českého masivu, prošla několika horotvornými etapami. Nejstarším prokázaným činitelem modelace místního terénu je assyntské vrásnění, probíhající již v předprvohorním období, asi před 600 miliony let (Vonička, Burda, Honsa, Mazánková 2010, s ). 53 Tvoří variace, tzv. rumburskou a libereckou žulu (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 4). 54 Produkcí a zpracováním se v současné době zabývá především firma Ligranit (webové stránky Ligranit). 55 Vulkanický produkt třetihorní tektonické činnosti. Na Frýdlantsku se vyskytuje několik výlevů, výchozů i kup čedičů a znělců i další tvary jiných hornin 56 Viz příloha 12: Geologické útvary na Frýdlantsku. 40

41 balvany, relikt nejjižnějšího zásahu kontinentálního ledovce v pleistocénu, málo zdůrazňované (a pro regionální identitu nevyužité) geologické unikum oblasti. 57 Východní část regionu je známá svými krystalickými břidlicemi, ze kterých byly v minulosti dobývány rudy bohaté na železo a barevné kovy (cín) a v jejichž blízkosti vyrostla významná sídla, např. Nové Město pod Smrkem, které se dosud k hornické minulosti hrdě hlásí. 58 Hospodářský význam měla i těžba vápence (Vápenný vrch a lomy nad Raspenavou) a terciérních jílů, suroviny zpracovávané v četných místních cihelnách. Kaolinické jíly zase sloužily jako zdroj suroviny zdejším porcelánkám. Bohužel zpracování těchto surovin v oblasti již zaniklo. Dodnes přeživší těžba probíhá v pískovně v Horní Řasnici, kde se těží štěrkopísky (glacifluviálního původu), jediná v současnosti těžená surovina na Frýdlantsku, která se vyváží za hranice oblasti, a tak přispívá k šíření obecného povědomí o regionu. V současné době se zvažuje otevření pískovny v Pertolticích (webové stránky obce Pertoltice), záměr ale vyvolává již deset let poměrně silný odpor místního obyvatelstva. Negativní náboj aktivizuje obyvatele ke společným protestním aktivitám a stává se tak protisměrem identity (Vencálek 1998, s. 92). Těžební činnost, se v minulosti soustředila i do oblasti Vísky a Višňové, kde byl dolován nekvalitní lignit (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 8). 59 S jejími dopady se Frýdlantsko potýká i v současnosti, protože těžba uhlí na polské straně hranice pokračuje a negativně ovlivňuje krajinný ráz regionu, je rovněž důvodem ekologické zátěže (tepelná elektrárna Turów u Bogatynie v Polsku) 60. S geologickým formováním regionu úzce souvisí i výskyt pramenů minerálních vod, jejichž využití k léčebným účelům (Lázně Libverda) tvoří silný potenciál formování vnější i vnitřní regionální identity. Významným prvkem utvářejícím prostorový tvar regionu jsou i vodní toky. Celý Frýdlantský výběžek spadá do úmoří Baltského moře. 61 Hlavním vodním tokem je říčka Smědá, jejíž povodí zaujímá rozlohu 238 km 2. Na našem území je řeka dlouhá 46 km a na tak krátké vzdálenosti překonává 800 m výškového rozdílu. 62 Ve Vsi, kde Smědá opouští Česko, činí její 57 Nejzákladnější prvky zdejší krajiny (hory a nížiny) mají tedy původ ve třetihorách (kenozoikum). Poslední výrazný vliv na modelaci reliéfu měl kontinentální ledovec, který v období starších čtvrtohor (pleistocén) pronikl až k úpatí Jizerských hor. Prostřednictvím ledovcových morén nebo pomocí vodních toků vznikajících táním ledovce byl do oblasti transportován materiál až skandinávského původu, především štěrkovitého a písčitého charakteru. Vyskytují se zde např. pazourky pocházející od Baltského moře, valouny červených žul ze skandinávských ostrovů nebo tmavé buližníky původem ze zhořeleckého krystalinika (Vonička, Burda, Honsa, Mazánková 2010, s ). 58 Podrobněji v kapitole 3. 2 Symbolický tvar regionu, s Výběžek tzv. Žitavské pánve s ložisky třetihorních usazenin jezerních sedimentů a uhelných slojí. 60 Viz příloha 13: Elektrárna Turów a její exhalace. 61 Zajímavostí je, že do Baltského moře je odvodňováno pouze 880 km 2 z rozlohy celé ČR, kromě Frýdlantska a Liberecka odtéká všechna voda do Baltu ze Šluknovského, Žacléřského a Broumovského výběžku (Vonička, Burda, Honsa, Mazánková 2010, s. 63). 62 Horní tok Smědé, pramenící v jizerskohorských rašeliništích, má výjimečně velký spád, na středním toku musí řeka překonávat tvrdší horniny, a tak protéká přes soutěsky a jedno průlomové údolí. Na dolním toku řeka volně meandruje v mírně skloněné nivě, která je přirozenou záplavovou oblastí. Tři kilometry za hranicí s Polskem se Smědá vlévá do Nisy (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 10). Viz příloha 14: Řeka Smědá. 41

42 průměrný průtok 3,6 m 3 /s. 63 Pouhý kilometr za hranicemi leží na toku vodní nádrž Witka, zásobárna vody pro elektrárnu Turów a protipovodňová ochrana (Anděl, Karpaš a kol 2002, s. 10). Povodí Smědé, patřící mezi nejvodnatější na území Česka (průměrný specifický odtok činí 23 litrů za vteřinu z čtverečního kilometru) je charakteristické velkým množstvím spadlých atmosférických srážek (v průměru 1180 mm ročně). Vydatné srážky, spolu s nepropustností hornin, strmými svahy místní krajiny a odlesněním Jizerských hor zapříčiňují časté a poměrně ničivé záplavy. Poslední silná povodeň postihla Frýdlantsko v roce 2010 a svým dopadem negativně ovlivnila i regionální identitu. 64 Území se sice stalo známé v celostátním kontextu, ale obava místních obyvatel z dalších povodní oslabila jejich vztah k místu. Smědá má však pro obyvatele regionu i pozitivní význam. Je zdrojem vodní energie (hydroelektrárny Harta a Víska), vyhledávaným místem vodáckých sportů (i když je sjízdná jen poměrně krátký čas v roce), v minulosti plnila významnou obrannou funkci (zákrut Harta pod zámkem Frýdlant), její meandry jsou přírodní rezervací (Vonička, Burda, Honsa, Mazánková 2012, s. 63). Nedílnou součástí prostorového tvaru území je i jeho přírodní bohatství, tvořící významný aspekt identity. Člověk se identifikuje s krajinou, aniž by musel mít odborné znalosti o jejím formování, důležitější je pro něj praktický aspekt klimatických vlivů, hospodářské využitelnosti krajiny a její specifické prvky (Heřmanová, Chromý a kol. 2009, s ). Vztah obyvatel k fyzickému prostředí, k prostoru, ke krajině a přírodnímu bohatství regionu je pro rozvoj regionálního vědomí klíčový. Příroda na Frýdlantsku je velmi bohatá a rozmanitá, rostlinné druhy se v malém prostoru odlišují v závislosti na klimatu. 65 Jizerské hory jsou druhově poměrně monotónní, s rozsáhlými lesními komplexy, v nadmořské výšce 800 m n. m. se vyskytují klimaxové (původní) smrčiny, bohužel ve stále klesající hustotě 66. V nižší nadmořské výšce převládají listnaté stromy, jizerskohorské bučiny, jež si díky špatné dostupnosti převážně severních svahů udržují původní ráz, a proto se staly i objektem 63 Smědá je charakteristická velkou rozkolísaností, zatímco průměrný roční průtok ve Frýdlantu činí pouze 3,1 m 3 /s, maximální roční průtok je téměř 18x větší, tedy 55 m3/s. Při povodních 2010, dne 7. 8., dosáhl průtok Smědé 177 m 3 /s. (prezentace Povodně 2010, webové stránky obce Višňová, 64 Viz příloha 15: Povodně 2010 na Frýdlantsku. 65 Z klimatického hlediska lze Frýdlantský výběžek dělit na dvě části. Západní se vyznačuje dlouhým a teplým létem (se suchým až mírně suchým klimatem) a krátkou, mírnou a suchou zimou, ve východní části je léto kratší, mírně teplé a velmi vlhké, zima je zde chladná a srážkové bohatá. Celé Frýdlantsko trpí nedostatkem slunečných dní (kolem 150 dní je zde zataženo, tím pádem přibývá i dní, kdy prší či sněží). I přes krátké vzdálenosti se tu klimatické poměry velmi liší, na jihu Jizerské hory (s deštivým, velmi krátkým a chladným létem a s dlouhými a drsnými zimami) jsou v kontrastu se severním okrajem Frýdlantské pahorkatiny připomínající spíš nížinu (s dlouhým a velmi teplým létem a poměrně krátkou, mírnou zimou). Průměrná roční teplota ve Frýdlantu je překvapivě vysoká (8,2 C). Počet letních dnů je zde až dvakrát vyšší než v Liberci. Stejně jako na většině území České republiky, i na Frýdlantsku hrají důležitou roli převládající západní a severozápadní větry, přinášející vlhký vzduch od Atlantského oceánu a způsobující vydatné dešťové srážky. Oproti tomu během podzimu se vyskytují teplé padavé jižní větry z České kotliny. V zimě oblast sužuje silný a často vířící vítr, který přináší mnoho sněhových srážek způsobujících bleskové závěje (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s ). 66 Lesy Jizerských hor nesou velkou ekologickou zátěž, která spočívala především v kontaminaci místního životního prostředí kyselými dešti, způsobovanými především spalováním nekvalitního hnědého uhlí v tepelných elektrárnách ležících v blízkosti hranic (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 12). 42

43 legislativní ochrany krajiny. Ve Frýdlantské pahorkatině jsou nejčastější smíšené lesy, v teplejších místech se setkáme s bukolipovými a bukohabrovými doubravami (Poustecká obora, okolí Bulovky, Heřmanic nebo Kunratic). V nižších patrech lesních porostů rostou vzácné druhy kapradin, 67 v nižších polohách Frýdlantské pahorkatiny se objevují vzácná rostlinná společenstva suchomilných rostlin, ďáblíku bahenního (jediná lokalita v libereckém okrese), prstnatce májového, lilie zlatohlávku (Křížový vrch), bledulí a dalších. V regionu je doloženo 240 původních rostlinných druhů, z toho 20 patří mezi chráněné (Vonička, Burda, Honsa, Mazánková 2012, s ). 68 Přesto je nutné konstatovat, že druhová rozmanitost rostlin se snižuje. To je způsobeno především imisní zátěží ovzduší a půdy i expanzí nepůvodních rostlinných druhů. V malém regionu s výraznou vertikální členitostí lze pozorovat i výskyt rozmanité fauny. Dříve zde žily všechny známé druhy velkých šelem (medvěd, vlk, rys), vysoké zvěře (chov daňků a muflonů) i velkých druhů ptáků (orel, kormorán). Dnes se v oblasti vyskytuje vedle běžných savců (divočáci, vysoká zvěř, kuna, tchoř, lasice) vzácná vydra říční, do skupiny zvlášť chráněných ohrožených živočichů patří mihule potoční, blatnice bahenní, ledňáček říční, břehule říční a čáp černý. V poslední době je registrováno hnízdění několika párů čápa bílého (ten se na Frýdlantsku během 19. ani na začátku 20. století nevyskytoval). Častá a početně rozsáhlá jsou i hnízdiště několika druhů netopýrů. Velmi vzácným živočišným druhem je perlorodka říční. Počet lokalit jejího výskytu sice klesá, přesto se údajně v některých horských potůčcích nadále vyskytuje a dokládá tak neobyčejnou čistotu a nezávadnost těchto vod (Vonička, Burda, Honsa, Mazánková 2012, s ). Přestože rostoucí tlak zemědělské a průmyslové výroby spolu s nepříznivým stavem znečištění ovzduší v druhé polovině 20. století působil na zhoršování místních ekosystémů, 69 zachovalo se na Frýdlantsku mnoho přírodních hodnot, jimž je věnována zájmová i zákonná ochrana. Zákonem jsou chráněny významné krajinné prvky, vodní toky, rybníky (soustava v Pertolticích, v Poustecké oboře, u Černous), nivy a mokřadní louky, aleje (Albrechtice, Arnoltice) i památné stromy, kterých je v regionu registrováno 30. Na Frýdlantsku jsou vyhlášeny dvě přírodní rezervace (Meandry Smědé, Křížový vrch) a čtyři přírodní památky (Bílá skála, Kodešova skála, Kamenný vrch a Hadí kopec). V roce 1997 byl vyhlášen přírodní park Peklo, do oblasti zasahuje i CHKO Jizerské hory, vyhlášená již v roce 1968 (Řeháček, Vinklát 1999, s. 2). Do územního systému ekologické stability byla zařazena biocentra Poustecká obora, Jizerskohorské bučiny, Jizerskohorská rašeliniště, Skalka (Bulovka), 67 Pernatec horský, žebrovice různolistá, sleziník červený (David a kol. 2008, s. 10). 68 Viz příloha 16: Chráněné rostliny na Frýdlantsku. 69 Frýdlantsko bylo dokonce v závěru 80. let zařazeno do tzv. ekologicky postižených oblastí na území ČR, kterým mělo být poskytováno více prostředků na odstranění znečištění a revitalizaci poškozeného životního prostředí (Vonička, Burda, Honsa, Mazánková 2010, s. 223). 43

44 Prameniště Bulovského potoka a Řasnice nebo vrchy Hřebenáč (Jindřichovice pod Smrkem) a Chlum (Raspenava). 70 Většina biocenter je součástí soustavy Natura 2000, zabezpečující ochranu přírodních stanovišť v součinnosti s legislativou Česka i EU. (Vonička, Burda, Honsa, Mazánková 2012, s ). Vedle pověřených institucí se na ochraně přírody podílí i několik místních občanských sdružení a spolků. 71 Zájem obyvatel regionu o zachování přírodního bohatství spolu s unikátními lokálními přírodními a krajinnými prvky tvoří významný potenciál pro utváření regionální identity, posiluje vztah obyvatel k místu, kde žijí, a přispívá i k rozvoji cestovního ruchu, neboť mnohé rezervace a biocentra nabízejí milovníkům přírody procházky po naučných stezkách a stávají se tak zdrojem poznání i aktivního odpočinku. Formování prostorového tvaru regionu úzce souvisí také s jeho polohou v rámci historické země nebo státu. Frýdlantsko bylo od svého včlenění do Českého království vždy pohraničním územím, zároveň ale zaujímalo strategicky důležitou polohu mezi českým vnitrozemím, Žitavskem, Zhořeleckem a Slezskem. Nedaleko od severní hranice regionu procházela Zhořeleckem již ve 12. století obchodní cesta Via regia, směřující z Porýní až do oblasti Kyjevské Rusi. Na ni se napojovaly významné cesty z Čech, z nichž vedle žitavské druhá nejdůležitější byla frýdlantská. Díky ní se Frýdlantsko stalo tranzitním územím a jeho spojení s jádrovými oblastmi Čech bylo velmi dobré (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 38). S novými přepravními možnostmi, které přinesl rozvoj železniční dopravy, ale význam frýdlantské cesty upadal a ve 20. století v souvislosti s hospodářskou stagnací regionu již zájem o rozvoj dopravního spojení zcela ochabl. V současnosti patří Frýdlantsko mezi oblasti se špatnou dopravní dostupností. 72 Město Frýdlant, jádro mikroregionu, je vzdáleno pouhých 23 km od krajské metropole Liberec, jež svou blízkostí značně narušuje integritu Frýdlantska (velký odliv pracovní síly i žáků, učňů a studentů, ekonomická orientace na Liberec apod.). 73 Frýdlant může těžit také z blízkosti několika polských a německých měst a spolupracovat s nimi na, pro rozvoj příhraničních oblastí všech tří států důležitých, socioekonomických vztazích. Bogatynia (POL) leží pouhých 9 km západně od Frýdlantu, Zittau (SRN) 26 km západně, Görlitz/Zgorzelec (SRN/POL) 29 km severně, Jelenia Góra (POL) je vzdálena 58 km východně od Frýdlantu 74 (Charakteristika SO ORP Frýdlant, ČSÚ 2012). Uvedený potenciál je však v regionu využit jen 70 Viz příloha 17: Chráněné krajinné prvky na Frýdlantsku. 71 Podrobněji v kapitole 3. 3 Regionální organizace a instituce, s Viz příloha 18: Silniční a železniční síť na Frýdlantsku (mapa). 73 Z dalších velkých českých měst je Frýdlant ve vzdálenosti 130 km od hlavního města Prahy, 107 km od Ústí nad Labem, 122 km od Hradce Králové. 74 Poloha Frýdlantu a jeho zázemí je výhodná také vůči dalším, v evropském měřítku významným městům, např. půlmilionovému německému městu Dresden (139 km), hlavnímu městu Německa Berlínu (249 km) nebo polské metropoli Wrocław (190 km) s více než 630 tisíci obyvateli. 44

45 velmi omezeně, i když strategické dokumenty Euroregionu Nisa i Frýdlantu dokazují, že cesty k intenzivnější příhraniční spolupráci a tím i k posílení vnějšího faktoru regionální identity zájmového území jsou již otevřeny (Program ERN na podporu přeshraniční spolupráce , Strategický plán města Frýdlant ). Izolovanost regionu prohlubuje nedostatečné dopravní spojení s územím českého vnitrozemí, z Liberecka se lze na Frýdlantsko dopravit pouze po třech silnicích, přičemž v zimním období i nejvyužívanější silnice I/13 je často průjezdná jen s obtížemi. Překonávání horského hřebene v oblasti Albrechtic je spojeno s častým náledím a sněhovými jazyky, serpentinový ráz vozovky je příčinou častých dopravních nehod. Velkou komplikaci v dopravě na Frýdlantsko i v tranzitu přes území znamenaly rozsáhlé povodně v létě 2010, které významně poškodily i zmiňovaný tah I/13. Problém silničních komunikací by měla vyřešit připravovaná přeložka trasy silnice I/13 Liberec Dětřichov Frýdlant, která by měla zajistit lepší dopravní spojení Frýdlantska s Libereckem a následně s širším vnitrozemím napojením na rychlostní komunikaci R 35 z Liberce směrem na Turnov a Hradec Králové nebo Prahu (R 10), v opačném směru na Nový Bor (Českou Lípu) a Ústí nad Labem (ÚAP ORP Frýdlant 2008, s. 20). Velký potenciál a klíčovou roli pro dopravu a socioekonomický rozvoj nejen Frýdlantska, ale i přilehlých, také značně marginálních území v Německu (Sasko) a v Polsku (Dolní Slezsko), skýtá silnice druhé třídy II/292 Czerniawa Zdroj Nové Město pod Smrkem Frýdlant, která vytváří východo-západní osu Frýdlantského výběžku. Silnice třetí třídy III/03511 z Frýdlantu směrem na Kunratice, přes Polsko dále do Zittau v Německu je prodloužením této osy. Velkým přínosem pro růst významu této přeshraniční dopravní cesty má být spojení přes novou trasu silnice B 178 (do Weissenbergu) na dálnici evropského významu A4 Dresden Görlitz (Zgorzelec) Wrocław. Její důležitost může být výrazně vyšší za předpokladu, že se naplní predikce a plány rozsáhlejšího využití Jizerských hor a Krkonoš na české i polské straně v cestovním ruchu (ÚAP ORP Frýdlant 2008, s. 17). Potenciál zvýšení ekonomické atraktivity Frýdlantska poskytuje také rozvoj dopravního využití přeshraniční tepny směřující od Liberce na sever do Polska. Současný stav tahu ale oblast zatěžuje několika negativními aspekty, především značným zatížením trasy kamionovou dopravou a s tím související zátěží životního prostředí. Po vstoupení Česka do Schengenského prostoru a otevření hranic se území ORP Frýdlant najednou ocitlo ve výhodné pozici v blízkosti rychle se rozvíjejících silničních spojů evropského měřítka, hlavně dopravního koridoru Dresden (SRN) Wrocław (POL). Potenciál rozvoje česko-polských vztahů ale brzdí rozsáhlá těžba hnědého uhlí západně od hranic v tzv. Žitavském pytli (oblast města Bogatynia) a na východě orografická bariéra Jizerských hor (ÚAP ORP Frýdlant 2008, s. 17), a lze jej proto charakterizovat jako využitelný až v dlouhodobé perspektivě. V regionu jsou pouze dvě silnice 45

46 2. třídy, jedna (č. 290) vedoucí z Frýdlantu do Raspenavy a odtud dále do Hejnic, Bílého Potoka a Desné v okrese Jablonec nad Nisou, druhá (č. 291) z Frýdlantu do Nového Města pod Smrkem a odtud do Polska. Zájmové území je dopravně omezené i z hlediska dostupnosti železnicí. Vede sem pouze jediná trať 037 Liberec Frýdlant Černousy Zawidów (POL), na polské území ale mohou projíždět pouze nákladní vlaky, proto cestující volí raději cesty mimo Frýdlantský výběžek a oblast tak ztrácí na dopravní využitelnosti a atraktivitě pro cestovní ruch. Na zmíněnou hlavní železniční trať navazují regionální spoje z Raspenavy do Bílého Potoka a z Frýdlantu do Jindřichovic pod Smrkem. Obě železnice jsou slepými rameny, končí ve jmenovaných podhorských obcích ještě na území Česka. V oblasti měl být v nedávných letech realizován projekt pro rozvoj regionální kolejové dopravy Regiotram Nisa, ale kvůli nedostatku finančních zdrojů a malé podpoře ze strany Ministerstva dopravy a Státního fondu dopravní infrastruktury bude realizován jen okrajově (ÚAP ORP Frýdlant 2008, s. 21). Dopravní spojení jednotlivých obcí uvnitř SO ORP se střediskem Frýdlant je celkem dobré. Počet spojení z jednotlivých obcí neklesá pod 11 za den, průměrně dosahuje 20 možných spojů. Využívána je vlaková i autobusová doprava, ta vzhledem k nerovnoměrné železniční síti v ORP převažuje a je zajišťována ze všech obcí (Jízdní řády 2012). 75 Ukazatele dopravní dostupnosti zájmového území jsou dalším potvrzením perifernosti regionu, zároveň ale dokládají pozitivní snahu o využití potenciálu navázání funkčních dopravních vazeb. Jak napovídají plány rozvoje dopravní struktury na Frýdlantsku, převládá v postoji k tomuto problému tvůrčí, aktivní přístup ze strany samosprávy i nadřazených struktur (ÚAP ORP Frýdlant 2008, s ). Současná situace ale vyznívá pro region nepříznivě, špatná dopravní dostupnost je překážkou rozvoje cestovního ruchu i některých hospodářských a obchodních aktivit. Ve svém důsledku prohlubuje izolovanost regionu, negativně působí na regionální vědomí a omezuje i vnější regionální identitu. 75 Viz příloha 19: Dopravní vztahy v SO ORP Frýdlant. Z porovnání objemu spojů s počtem obyvatel v jednotlivých obcích vyplývá, že dopravní obslužnost je v ORP dobrá (12 obcí), s výjimkou Nového Města pod Smrkem, zde je ale více pracovních příležitostí v místě. V Horní Řasnici a Černousích je počet spojů zbytečně vysoký (poloha na hlavní železniční trati). Dopravní spojení v ORP Frýdlant je koncipováno tak, aby umožnilo obyvatelům regionu dojíždění za prací. Tomu odpovídá četnost spojů v časech potřebných pro nástup do zaměstnání, ve večerních hodinách již je spojení s Frýdlantem poměrně řídké (Jízdní řády 2012, Železniční doprava je nerovnoměrná v míře využití při přepravě osob. Spoje zajišťující dopravu mezi Novým Městem pod Smrkem a Frýdlantem projíždějí malými obcemi (Dolní a Horní Řasnice), odkud dojíždí do Frýdlantu jen minimální počet lidí. Nevytížená je i trať mezi Hejnicemi a Bílým Potokem. Přesto nelze počet spojů vzhledem k potřebám obyvatel výrazně snížit, a přeprava se tak stává ztrátová. Velkým dopravním problémem je i rozloha některých obcí, např. Bílého Potoka nebo Raspenavy, v níž je osídlení podél silnice delší než 4 kilometry, proto sem zajíždí autobus, který pak částečně kopíruje trasu vlaku (Jízdní řády 2012). Problémy při zajištění optimálního spojení vznikají i tam, kde železniční trať zdlouhavě objíždí terénní překážky a cesta vlakem se tak ve srovnání s autobusem nejen prodlouží (mnohdy až trojnásobně), ale i prodraží. 46

47 3. 2 Symbolický tvar regionu V procesu institucionalizace regionu, jehož součástí je i formování regionální identity, je vedle nabývání prostorového tvaru stejně důležitá i fáze vytváření symbolického tvaru regionu. V jejím průběhu dostává území své jméno, vytváří se regionální symbolika, vycházející z historické paměti území i současné reality (Heřmanová, Chromý 2009, s. 115). Region získává svou symbolickou podobu, stává se identifikovatelný nejen prostřednictvím prostorového vymezení, ale i prostřednictvím historických kořenů, kulturních specifik a tradic. Formuje se kolektivní paměť regionu, ten již nabývá podobu socioprostorové struktury. V procesu utváření symbolického tvaru se prosazuje celá řada kulturních, společenských, politických, ekonomických, objektivních i subjektivních složek a faktorů, které spoluutvářejí obraz regionu a které se podílejí na utváření regionálního vědomí, vnitřní i vnější regionální identity (Chromý 2009, s. 2 4). Jak již bylo uvedeno, pro formování symbolického tvaru regionu je klíčové především jeho pojmenování, vžité při každodenním používání i pojící region s minulostí (Chromý 2003a, s. 169). Jméno území identifikuje, konkretizuje, dává mu tvář. Frýdlantsko odvozuje svůj název od jádra regionu, města Frýdlant, to pak od strážního hradu Friedland, založeného v polovině 13. století na křižovatce obchodních cest. Název dali místu němečtí osadníci a lze jej přeložit jako místo klidu, bezpečí a pokoje. 76 O tom, že význam jména měl v regionu vždy mimořádný vliv a brzy byl spjat s geniem loci, svědčí nejen jeho zaznamenání v historických pramenech bezprostředně po vzniku panství, 77 ale i rychlé přenesení na osadu v podhradí, později na území celého panství (1278), na geomorfologický útvar Frýdlantské pahorkatiny či Frýdlantského cimbuří a ve 20. století na nově formovaný region Frýdlantsko. V době vlády Albrechta z Valdštejna byl název panství přenesen v latinském tvaru na celé valdštejnské vévodství a doplněn ještě o vznosný přívlastek šťastný Friedlandia felix (Nevrlý, Vinklát 2009, s. 2). Frýdlant patří také k nemnohým německým názvům, které byly již ve středověku počeštěny a nebyly přetvořeny ani v době snah o nahrazení německých místních jmen českými ekvivalenty (především po roce 1918 a v druhé vlně po roce 1945). Název Frýdlantsko lze vzhledem k výše uvedeným aspektům jistě hodnotit jako významný prvek formování symbolického tvaru regionu. Lze se však domnívat, že jen malá část obyvatel zájmového území přemýšlí o etymologii a historii názvu a jeho užití, neboť ve svém běžném životě nepotřebuje hledat jeho význam, i když jeho znalost by jistě u některých posílila 76 Jméno je odvozeno od něm. Frieden (mír, klid, pokoj) a Land (země, kraj, venkov). Někdy je jméno Friedland vztahováno přímo k hradu dej kraji mír, ochraňuj ho. (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 37). Jiný etymologický výklad uvádí odvození jména od Vriedenland, v překladu chraňte zemi, zkomolením (Řeháček, s. 11). 77 Jméno Friedland se poprvé objevuje v listině z roku 1257, kdy majitel panství, Ronovec Častolov, používá označení z Žitavy a Frýdlantu (Anděl, s. 116). 47

48 regionální i historické vědomí a současně by přispěla i k částečnému zmírnění přetrvávající averze ke všemu německému. Přesto je označení regionu přijímáno jako samozřejmé, tradiční a vžité uvnitř i vně regionu (geografické označení Frýdlantský výběžek je obecně známé). Potenciál pro formování regionální identity v sobě skrývají i názvy obcí v zájmovém území. Mnohé vypovídají o bohaté historii kraje i o úzkém sepětí slovanského a německého etnika, která se zde potkávala osm století. Některá jména mají svůj původ ještě v dobách osídlení oblasti Lužickými Srby, např. Loučná, Saň, Předlánce, Andělka, Ves, Víska, Luh, Raspenava či Černousy (Řeháček 1996, s. 5). Německými kolonizátory byly staré místní názvy přejaty, a buď jen zkomoleny (Černousy Tschernhausen, Hejnice Haindorf, Loučná Lautsche, Saň Zahne, Raspenava Raspenau, Předlánce Priedlanz, Ves Wiese), nebo přeloženy (Andělka Engelsdorf, Víska Dörfel). Slovanské místní názvy ve většině případů odkazují ke konkrétní společenské nebo krajinné podobě místa v době jeho pojmenování (Loučná, Luh, Předlánce ves před lánem, Ves), některé etymologicky nejasnější názvy (Saň) vyvolávají emotivní představy (Hrabáková 1995, s. 1 20). Osady zakládané v průběhu kolonizování dosud pustých míst v době vlády Biberštejnů či Redernů dostávaly jména německá: Rückersdorf (Dolní Řasnice), Dittersbach (Dětřichov), Hermsdorf (Heřmanice), Hegewald (Hajniště), Heinersdorf (Jindřichovice), Schönwald (Krásný Les), Neustadt (Nové Město), Kunnersdosr (Kunratice), Bad Libwerda (Lázně Libverda milé místo) a další (Hrabáková 1995, s. 1 20). Tato jména byla do češtiny převáděna většinou až ve 20. století, až na výjimky s ohledem na historické skutečnosti podporující etymologický výklad názvu (Heřmanice, Kunratice, Pertoltice podle osobního jména lokátora či majitele) nebo přesným překladem (Nové Město, Krásný Les). Jedinou českou zkomoleninou zůstal polovičatý překlad názvu Lázně Libverda. Ať se však zaměříme na české či německé varianty jmen obcí, vždy v nich najdeme bohatý historický odkaz, vždy v nich najdeme potenciál pro posílení historického i regionálního vědomí obyvatel zájmového území. Bohužel i v tomto případě platí, že etymologie místních názvů není příliš zdůrazňována. Vedle názvů patří ke klíčovým symbolům každého regionu znaky, vlajky a loga. Tyto grafické symboly většinou vycházejí z tradic regionu, odrážejí jeho charakteristické rysy a zdůrazňují význam a suverenitu místa, které reprezentují. S jejich pomocí se lidé se svým regionem snáze identifikují, současně symboly slouží k jeho vnější prezentaci (Chromý 2009, s. 170). Tvar a grafika znaků a vlajek vychází z platných heraldických pravidel, znak musí být umístěn na štítu, který může být členěn na pole, typická je pro něj figura (jednoduchý obrázek živé či neživé věci) a užití symbolických barev. Právo znaku a vlajky je přiznáno vedle státu pouze krajům, městům a obcím Česka, platné mohou být jak znaky historické, tak nově navržené. 48

49 Znaky obcí jsou legislativně schvalovány, 78 symbolicky je obcím uděluje předseda Poslanecké sněmovny PČR (Zákon o obcích online). Oproti tomu loga jsou grafická označení firem a institucí, která podporují jejich prezentaci, často odkazují k regionu, ale nemusí být legislativně schválena ani nemusí respektovat heraldická pravidla. Na rozdíl od znaků se na ně vztahují autorská práva (Úřad průmyslového vlastnictví, Se symboly Frýdlantska se můžeme setkat ve znacích institucí a organizací, působících nad rámec regionu. Stříbrné kolo s osmi písty, mluvící znamení 79 majitelů frýdlantského panství Redernů, se stalo součástí znaku Libereckého kraje (obr. 3); upolín evropský, vyskytující se především na mokřadních loukách frýdlantské části Jizerských hor, je ústředním symbolem CHKO Jizerské hory (obr. 2); nejvyšší hora Smrk tvoří základ loga označujícího jizerskohorské regionální produkty (obr. 3). Obr. 1: Znak Libereckého kraje Obr. 2: Logo CHKO Jizerské hory Obr. 3: Jizerskohorské regionální produkty Zdroj: Zdroj: Zdroj: [cit ]. [cit ]. [cit ]. Poměrně mladým, ale uvnitř i vně regionu velmi příznivě přijatým grafickým symbolem zájmového území se stalo logo mikroregionu Frýdlantsko (obr. 4). Jeho autorkou je Dana Lindenthalová, její návrh zvítězil v soutěži vyhlášené DSO Mikroregion Frýdlantsko v roce 2008 (Logo Frýdlantska, Logo vychází z typických fyzickogeografických prvků regionu, je tvořeno zjednodušeným obrysem hranic Frýdlantského výběžku s vyznačením toku řeky Smědé a nápisem Frýdlantsko, v němž je písmeno A tvořeno mapovým symbolem hraničního přechodu. Svým obsahem podtrhuje ty rysy regionu, které tvoří pozitivní potenciál formování a prohlubování jeho vnitřní i vnější regionální identity: příhraniční polohu s využívanými hraničními přechody, geografický tvar i říčku Smědou, která nejenže tvoří přírodní pomyslnou osu regionu, ale je pro oblast významná jako zdroj vodní 78 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích. 79 Heraldický znak, nejčastěji tzv. figura, který je typický pro svého nositele. 49

50 energie a bohužel i jako příčina povodňových problémů (v této souvislosti je známým tokem i daleko za hranicemi zájmového území). Logo skupiny MASiF 80 (obr. 5) využívá barvy a tvary vycházející z přírodní charakteristiky území, zelená křivka odkazuje k Jizerským horám, lesům a pastvinám, modrá k řece Smědé. Také další loga, která jsou v zájmovém území užívána, v sobě mají zakomponovány prvky vyjadřující sepětí s regionem. Silueta frýdlantského zámku je využita v logu označujícím regionální výrobky (obr. 6), odráží se také v podkresu míče v logu frýdlantského fotbalového sportovního klubu Slovan (obr. 7), hejnická bazilika a Frýdlantské cimbuří 81 jsou součástí loga Mezinárodního centra duchovní obnovy v Hejnicích (obr. 8). Obr. 4: Logo Mikroregion Frýdlantsko Obr. 5: Logo MASiF Zdroj: [cit ]. Zdroj: [cit ]. Obr. 6: Logo regionálních výrobků Obr. 7: Logo FC Frýdlant Obr. 8: Logo MCDO Hejnice Zdroj: Zdroj: Zdroj: [cit ]. [cit ]. [cit ]. Zájmové území má velmi rozvinutou obecní symboliku, všechny obce regionu zažádaly o vlastní znak a aktivně jej užívají, o čemž svědčí nejen jeho přítomnost na všech oficiálních 80 Místní akční skupina Frýdlantska, podrobněji v kapitole 3. 3 Regionální organizace a instituce, s Stejnojmenná národní přírodní rezervace, významná skalní skupina v Jizerských horách. 50

51 dokumentech a informačních materiálech obcí (např. webové stránky obcí), ale i četné odkazy v turistických průvodcích (např. David a kol. 2008) nebo transformace do znaků a log zájmových spolků a organizací. 82 Znaky jednotlivých obcí regionu (mapa 7) vycházejí především z jeho dějinných, kulturních a fyzicko-geografických specifik a jsou většinou navrženy tak, aby podtrhly charakteristické rysy či události Frýdlantska, odkázaly na jeho významné postavení na severu Čech a zároveň názorně prezentovaly obec i za hranicemi regionu. 83 Všechny obecní znaky respektují základní heraldická pravidla, všechny obsahují alespoň jednu figuru, většina využívá symboliku barev, mnoho z nich i polcení či jiné členění štítu. Pro analýzu znaku je nejdůležitější sledování významu figury. Ta v několika případech odkazuje k zakladateli či prvnímu lennímu pánovi obce. Červený jelení paroh ve zlatém poli 84 se objevuje ve znacích obcí Frýdlant, Dětřichov, Jindřichovice pod Smrkem, Krásný Les a Kunratice. Podobně jsou připomínáni Donínové (stříbrný paroh v modrém poli) 85 v Bulovce, Redernové (stříbřité kolo s osmi písty na modrém poli) v Habarticích a Novém Městě pod Smrkem, Ronovci (zkřížené ostrve) 86 v Bílém Potoce. Erb zakladatelů je v několika obcích kombinován s erby dalších feudálních pánů nebo manů, 87 kteří se zasloužili o rozvoj osady, např. ve znaku Bílého Potoka je vedle ostrví i redernovské kolo a říšská orlice. Manskou držbu připomíná i znak Černous, 88 Bulovky a Pertoltic. Jiné figury odkazují na další historické skutečnosti: hradební brána ve znaku Frýdlantu a Raspenavy připomíná status města, ve znaku Hejnic nechybí průčelí poutní baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Své místo nalezl ve znaku Bulovky i patron místního kostela sv. Michael (plamenný meč; (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 218) Znak Lázní Libverda je inspirován legendou, podle níž zdejší léčivý pramen objevil kohout a chodil k němu pít (Havránek, Havránková b. d., s. 8). Důležité jsou i symboly místních hospodářských činností. Zemědělský ráz obce připomíná figura ve znaku Hejnic nebo Krásného Lesa, textilní řemesla tkalcovský člunek ve znaku Dětřichova a Dolní Řasnice, černé ozubené kolo rozvoj průmyslu v Hejnicích. Hornická tradice se odráží ve znaku Nového Města pod Smrkem. Kovadlina a kleště ve znaku Dolní Řasnice odkazují k osobnosti místního kováře Andrease Stelziga. 82 Viz příloha 20: Znaky a loga regionálních institucí a organizací. 83 S výjimkou historických znaků Frýdlantu, Hejnic, Nového Města pod Smrkem a Raspenavy byly všechny schváleny PČR mezi roky (webové stránky obcí). 84 Podle tvaru zvaný korál, erbovní znamení Biberštejnů (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 39). 85 Držitelé grabštejnského panství, které s frýdlantským sousedilo a k němuž do 15. století patřila i Bulovka (Brych 2002, s. 68). 86 Ostrve jsou sukovité kmeny s pahýly po osekaných větvích (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 36). 87 Man byl nižší šlechtic, který měl obec propůjčenu do držby od majitele panství (E-středověk, webové stránky). 88 Zde jsou kombinována erbovní znamení několika lenních pánů, např. Rackwitzů, Kottwitzů, Shweinichenů (Anděl, Karpaš a kol. 2002, s. 41). 51

52 Mapa 7: Znaky obcí SO ORP Frýdlant Zdroj dat: Geodatabáze ArcČR 500, ARCDATA Praha, s.r.o. 2003; Znaky obcí. Dostupné z: cs.wikipedie.org. [cit ]. Proti tomu brnění ve znaku Heřmanic nemá souvislost historickou, ale etymologickou, 89 k názvu obce odkazuje i znak Bílého Potoka (symbol říčního toku), Višňové (pětilistý višňový květ), Krásného Lesa nebo Jindřichovic pod Smrkem (silueta smrků). K poloze místa odkazuje např. dolní část znaku Bílého Potoka pod Smrkem (zeleno-stříbrně pětkrát vlnité dělené pole odrážející polohu v lesnaté krajině Jizerských hor) nebo Hejnic (stříbrný smrk symbolizuje nejvyšší horu Jizerských hor, na jejichž úpatí město leží). Polohu 89 Meč a plátová zbroj v pravé polovině štítu jsou narážkou na jméno obce odvozené od osobního jména Heřman (Herimann), tj. voják, válečník (oficiální webové stránky obce Heřmanice). 52