Kudy dál? 1. Členství v EU je naším národním zájmem. 2. Členství v EU je základem naší ekonomické prosperity Nová strategie ČR v dnešní EU:

Transkript

1 JAN ZAHRADIL PĚT EVROPSKÝCH KLIŠÉ ČESKÉ DIPLOMACIE

2 PĚT EVROPSKÝCH KLIŠÉ ČESKÉ DIPLOMACIE : 1. Členství v EU je naším národním zájmem. Není. EU a naše členství v ní nejsou ani žádným zájmem, ani cílem samy o sobě. Jsou to pouze nástroje, jejichž prostřednictvím, vhodným používáním a také přetvářením můžeme některé naše zájmy prosazovat. 2. Členství v EU je základem naší ekonomické prosperity Není. Základem ekonomické prosperity je prozíravá domácí ekonomická politika, která položí základy zdravému a dlouhodobému ekonomickému růstu. Samotné členství v EU, nebo finanční pomoc z nejrůznějších evropských fondů mohou sehrát pouze podpůrnou, doplňkovou roli. 3. Pro ČR je vhodnější komunitární přístup spíše, než mezivládní Není. Komunitarizace je procesem přenášení dalších výlučných pravomocí na evropskou úroveň a odbourávání práva národního veta při rozhodování na této úrovni. Pro ČR znamená tento proces postupný úbytek vlivu na podobu různých oblastí evropské politiky. 4. ČR se musí stát součástí integračního jádra EU Nemusí. Tvrdé jádro EU se dnes potýká s řadou problémů, zejména ekonomických. Naše propojení s tímto jádrem EU může proto znamenat import těchto problémů k nám, následnou ztrátu hospodářské dynamiky a poté náš dlouhodobý pobyt na ekonomické periferii EU. 5. Naše cesta do Evropy vede přes Německo Nevede. Německo je naším největším sousedem a obchodním partnerem. Není však žádný důvod k tomu, aby se tento jeho nesporný vliv odrá_el v našem mechanickém kopírování pro nás nevýhodných politických postojů k budoucí podobě evropské integrace.

3 1. Členství v EU je naším národním zájmem? V našem vztahu k EU je třeba dobře analyzovat její vývojové trendy. Není pochyb o tom, že jak vzájemná spolupráce, tak vzájemná závislost členských států EU doposud garantovala stabilitu a prosperitu na kontinentě. Zmíněná zdravá spolupráce a závislost však byla postupně nahrazena nezdravě ambiciózními tendencemi k budování uzavřeného mocenského kontinentálního bloku. V loňském roce navíc došlo k doposud největšímu nárůstu počtu členů EU v historii, bezprecedentně tak vzrostla tak vnitřní heterogenita EU (sociálně-ekonomická, geografická, demografická) a rozdíly mezi jejími jednotlivými členy (viz. graf č.1) Hranice trvale udržitelné integrace byla zkrátka překročena. To je třeba vzít na vědomí a začít se podle toho chovat. Role národních států jako základních stavebních kamenů evropské integrace se proto nejen nebude umenšovat, ale v budoucnu ještě vzroste. Je třeba najít nový model EU, který by lépe odpovídal potřebám 21. století a nové situaci v Evropě, než dosavadní jednorozměrné unifikační paradigma, směřující k politické unii. Východiskem může být flexibilní EU, v níž koexistují různé skupiny států v různém stupni integrace podle svých vlastních zájmů a priorit. Česká politika by měla být aktivním spolutvůrcem tohoto pohybu. Graf č. 1: Srovnání HDP členských států EU měřeno kupní silou na hlavu (v %) Zdroj : Eurostat Lotyšsko ČR Německo Lucembursko 100 = EU Členství v EU je základem naší ekonomické prosperity? Členství ČR v EU nám dává určitý certifikát kvality, pokud jde o stabilitu ekonomického a politického prostředí v ČR, naši přitažlivost pro investory či úroveň naší produkce. Samo o sobě však nenastartovalo rychlejší hospodářský růst. To můžeme učinit jen my sami vhodně zvolenou hospodářskou politikou. K tomu si musíme uchovat v rukou rozhodující ekonomické nástroje, zejména daňovou a fiskální politiku. Mnohé země EU si dnes potýkají s ekonomickými potížemi, způsobenými velkou mírou přerozdělování, vysokým zdaněním, udržováním nákladného sociálního státu, strnulým pracovním zákonodárstvím apod. Pokud tyto země

4 nepřistoupí dříve či později k nezbytným reformám, bude podíl EU na světové ekonomice klesat (viz. Graf č.2). Neměli bychom následovat příkladu těchto zemí a zavádět opatření, která budeme později zase rušit. Měli bychom mít dost odvahy a sebevědomí k samostatné hospodářské politice, k prosazení takových opatření, která položí základy zdravému a dlouhodobému hospodářskému růstu Graf č. 2: Výhled podílu na světovém trhu v roce 2025 (v %) % , ,5 10,3 8,5 20,6 15 2, EU Japonsko USA Čína Ostatní Zdroj: Craig, R.: The Demographic Investor, Financial Times and Pitman, 1998 World Business Coucnil for Sustainable Development Pokud jde o finanční pomoc z nejrůznějších fondů EU, může být cenným pomocným prostředkem v našem rozvoji, nelze ji ale přeceňovat či absolutizovat. Nikdy již nebude k dispozici tolik prostředků, jako v minulosti. Jde o to, abychom v příštích letech dokázali z EU získat alespoň to, co do EU odvádíme (na ztrátě příjmů z cel, na členských příspěvcích či na dalších platbách) - a ještě něco navíc. Povinné spolufinancování nejrůznějších evropských projektů se ale nesmí stát záminkou k pokračování plýtvavé politiky nekonečných rozpočtových deficitů a rostoucího státního dluhu. 3. Pro ČR je vhodnější komunitární přístup spíše než mezivládní? Výhodnost komunitárního principu - tedy nárůstu rozhodovacích pravomocí na evropské úrovni - pro menší země jako ČR ve smyslu ochrany před tlakem evropských mocností je mýtem. Je tomu právě naopak. Mnohé členské země stále více používají evropskou rétoriku pouze jako pláštík pro své vlastní národní zájmy. Integrační linii sledují pouze tam, kde je to pro ně výhodné (např. pokusy o vytvoření společné zahraniční politiky), zatímco tam, kde to výhodné není, jsou ochotny tvrdě se stavět proti (odpor proti snahám o fiskální disciplínu, určenou Paktem stability). Snaha o změnu rozhodovacích procedur nakonec vyústila v pokus o změnu mocenské rovnováhy ve pro-

5 spěch tradičních kontinentálních mocností (tak jak byla navržena např. v tzv. evropské ústavě). S takovou změnou by váha našich hlasů v Radě EU poklesla (viz.graf č.3). Graf č. 3: Srovnání váhy členských států v EU 20 % 0 % Smlouva z Nice ČR Litva Německo Polsko Ústava EU Smlouva z Nice 3,70 % 2,20 % 9,00 % 8,40 % Ústava EU 2,20 % 0,80 % 18,10 % 8,50 % I bez euroústavy však přesun dalších pravomocí na evropskou úroveň a odbourávání práva národního veta znamená podstatnou ztrátu našeho vlivu na formování evropské legislativy, přičemž podíl evropských zákonných o- patření na celkovém objemu české legislativy se již blíží 70%. Komunitární přístup tedy snižuje flexibilitu českého ekonomického a právního prostředí a naši schopnost pružně a včas reagovat na vlivy vnějšího prostředí. Není tedy důvod jej nadále posilovat. 4. ČR se musí stát součástí integračního jádra EU? Tvrdé integrační jádro EU, symbolizované francouzsko-německým tandemem, je v EU nejméně přístupné nezbytným ekonomickým reformám. Snaží se naopak řešit své potíže jejich přenášením do blízkého zahraničí, zejména do nových členských zemí. Skutečné problémy jsou tak obcházeny snahou o sjednocení fiskální, daňové a sociální politiky, to vše pod rouškou argumentace o sociálním, ekologickém či mzdovém dumpingu. Není pochyb, že tyto kroky by měly za následek likvidaci konkurenčního prostředí a snížení našich komparativních výhod, růst ceny práce, růst daňové zátěže (viz Graf 4). Litva Posko V. Británie Itálie Francie Německo Graf č. 4: Srovnání reálné sazby korporátní daně 2004, v % 12, ,9 32,8 33,1 36, Zdroj: Zentrum fur Europaische Wirtschaftsforschung a Ernst and Young

6 P Ě T K L I Š É Č E S K É D I P L O M A C I E Nelze ani zapomínat, že zejména kvůli tlaku tvrdého jádra a jeho neochotě k reformám jsme se ocitli v pozici dosud neplnoprávného účastníka společného trhu EU. Kvůli nereformované zemědělské politice jsou naši zemědělci diskriminováni ve srovnání se svými kolegy ze starých členských zemí. Kvůli strnulé pracovní legislativě jsme na mnoho let odříznuti od vstupu na pracovní trh sousedních zemí. Naše spojení s tvrdým jádrem EU proto může znamenat ztrátu hospodářské dynamiky a tedy nebezpečí, že tak zamrzneme v pozici nepříliš rozvinutého periferního člena EU, v marasmu některých nadále neudržitelných evropských politik. 5. Naše cesta do Evropy vede přes Německo? Německo je hlavním tvůrcem a obhájcem politické představy Evropské unie, která de facto kopíruje vnitroněmecké federalistické uspořádání. Mechanické přenášení této představy na celou EU je neopodstatněné, pro ČR vysloveně nevýhodné, přesto však má v ČR stále poměrně dost zastánců. Německo je náš největší soused a obchodní partner, který vždy bude hrát v naší zahraniční politice důležitou roli (naopak to neplatí). Právě proto je třeba vůči Německu najít vyvážený postoj, který nebude ani podbízivý, ani přezíravý. Nesporný ekonomický vliv Německa v ČR je fakt, který se však nesmí stát určujícím politickým vektorem naší evropské zahraniční politiky, směřujícím nás k přijetí pro nás nevýhodných postojů. Vzniklá povolební situace v Německu dává tušit, že současná vládní koalice nemusí mít dost síly k dalšímu prosazování federalistického integračního modelu, což vytváří prostor k uplatnění jiných, doposud potlačovaných představ o evropské integraci. V úvahách o budoucí podobě EU bychom měli umět zohlednit naše pozitivní i negativní historické zkušenosti a usilovat o to, aby východiskem ze stávající bezradnosti byla deregulovaná, flexibilní integrace. Česká veřejnost si ostatně další posun směrem k politické unii ani nepřeje (viz Graf č.5). Se kterým z následujících názorů ohledně dalšího směřování Evropské unie Vy osobně souhlasíte? (%) EU by měla překročit ekonomický integrační rámec a stát se i politickou silou 18 % 82 % EU by měla zůstat především ekonomickou unií s volným pohybem osob a zboží Pramen: STEM, Trendy, 7/2005

7 Kudy dál? Všechna zmíněná, již neplatná klišé je třeba argumentačně vyvrátit, přehodnotit. a z české evropské politiky postupně odstranit. Umělá tendence k hlubší integraci do stále většího, unifikovaného celku již neodpovídá ani dnešní evropské realitě, ani potřebám a podmínkám současného mezinárodního prostředí. Pevnost Evropa, defenzivně se vymezující proti ostatním světovým centrům, odmítající nezbytné reformy a pokoušející se uměle zarovnat rozličné právní, ekonomické a politické tradice evropských národů a států do jedné šablony, nemá v dnešním globalizovaném světě šanci na úspěch. Nová strategie ČR v dnešní EU: EU se může vydat jinou cestou - cestou, která má více směrů, více rychlostí a více úrovní. Na jejím konci by mohla být pružná struktura, kde spolu spolupracují různé skupiny států v různé úrovni integrace dle svých vlastních potřeb a zájmů. ČR by se měla zařadit do reformního proudu v rámci EU, který prosazuje novou, flexibilnější a funkčnější podobu evropské integrace vůči doposud protežovanému jednosměrnému eurofederalismu. Nový institucionální rámec EU by měl lépe reflektovat výzvy a dynamiku mezinárodních vztahů 21. století. Základní principy nového uspořádání evropské integrace: Zabezpečení míru, stability a prosperity na celém kontinentě bude mnohem efektivnější v kontextu variabilních vztahů vzájemné spolupráce a závislosti mezi členskými státy EU. Spolupráce bude založena na především na dobrovolnosti a možnosti volby intenzity integračních vztahů mezi jednotlivými státy. Pozitivní aspekty flexibilní integrace: Nenutí členské státy k uniformním politikám ani cílům vzájemné integrace. Dává státům možnost vědomě se neúčastnit další integrace, snižuje pravděpodobnost užití blokační politiky, či užití práva veta. Umožní koexistenci různých stupňů intenzity integrace členských států. Oživí celkovou přirozenou dynamiku integračního procesu. Princip flexibilní integrace může sloužit jako: Nástroj ke zvládnutí vzrůstající různorodosti uvnitř EU. Nástroj umožňující další rozšiřování EU. Nástroj snižující pravděpodobnost vzniku spolupráce mimo struktury EU Nástroj ke zmírnění demokratického deficitu

8 Vydala poslanecká kancelář J. Zahradila Jánský Vršek 13-Praha jzahradil@europarl.eu.int