Náš Domov 39/2017. Červenec 2017

Transkript

1 Náš Domov 39/2017 Červenec

2 Červenec narozeniny budou slavit Dobiáš Václav Polzová Jana Peterová Marie Rozsypalová Jiřina Svobodová Věra Podzimková Věra Haasová Miluše Kříž Bohuslav let let let let let let let let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!! 2

3 Svátek v červnu slaví Kopitzová Jaroslava Bradáčová Olga Kopecká Olga Hegrová Markéta Hamáčková Drahomíra Masopustová Magdalena Mádlová Anna Mollová Anna Silvarová Anna 1.červenec 11.červenec 11.červenec 13.červenec 18.červenec 22.červenec 26.červenec 26.červenec 26.červenec Státní svátky Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje Den upálení mistra Jana Husa Významné dny Světový den UFO Mezinárodní den objetí zdarma Světový den polibku Světový den Tibetu Světový den veterinárních lékařů Světový den populace 3

4 Co bylo 8.6. jsme se zúčastnili Sportovních her v Lamperticích.. a jak jinak.. opět stupně vítězů byly naše zásluhou p.josefíka 4

5 9.6. výlet do Ratibořického hereckého muzea 2.6. Vystoupení Sboráčku bylo opět kouzelné 5

6 Navštívili jsme i ZŠ Strž, kde se konalo vystoupení taneční skupiny ADG 6

7 Na naší miniolympiádě se opět všichni snažili Počasí nám přálo a moc jsme si to užili 7

8 8

9 Již v pořadí třetí výlet na náš oblíbený Velký Vřešťov. Sice bylo tentokrát příšerné vedro, ale my jsme si to zase hezky užili. a Jarda nám zase uvařil něco dobrého tentokrát česnečku 9

10 Co bude.. PO :00 ČTENÍ ÚT :30 DOPOLEDNÍ KLUB 14:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 5.7. STÁTNÍ SVÁTEK a ČT 6.7. STÁTNÍ SVÁTEK PÁ :30 PROMÍTÁNÍ FILMU XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT CHYTRÉ HLAVIČKY ST :30 ROZJÍMÁNÍ SE ŠÁRKOU 13:30 KAVÁRNIČKA ČT :30 PRODEJ TEXTILU - ŽÁKOVÁ 9:30 BEJVÁVALO PÁ :30 PROMÍTÁNÍ FILMU XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT :00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :30 PROMÍTÁNÍ FILMU ČT :00 VÝLET - JANSKÉ LÁZNĚ - KOLONÁDA PÁ :30 ČTENÍ - NAPSÁNO ŽIVOTEM XXXX PO :00 ČTENÍ ÚT CHYTRÉ HLAVIČKY ST :00 DOPOLEDNÍ KLUB ČT :00 NÁVŠTĚVA ZOO - AFRICKÝ TÝDEN PÁ :30 PROMÍTÁNÍ FILMU XXXX PO :00 ČTENÍ 10

11 Pro zasmání Řešení z minulého čísla: Malá nápověda: : bohužel dnes mnohem prázdnější Náměstí T.G. Masaryka ve Dvoře Králové TAK KDOPAK UHODL? 11

12 A dnes: Nápověda:. Pochod za východem slunce Jak vznikly.. brýle Historie brýlí Podle všeho optické pomůcky ve funkci brýlí (tj. optické pomůcky s čočkami takové optické mohutnosti, aby s čočkou lidského oka vytvářely na sítnici ostrý obraz) v antice neexistovaly. Zachoval se dokonce dopis prominentního Římana z 1. stol. př. n. l., který si stěžuje, že vzhledem ke svému stáří a nemoci nemůže číst a je tak odkázán na své otroky. I když římský císař Nero používal smaragd při sledování gladiátorských zápasů, bylo to zřejmě kvůli jeho zelené barvě a filtraci slunečních paprsků. Přesto zvětšení jako takové znáno už bylo: jeho všeobecné principy 12

13 zmiňuje Ptolemaios a také Seneka začátkem n. l. používal ke čtení knih skleněnou kouli naplněnou vodou. Nejstarší známé čočky byly nalezeny ve zříceninách antického Ninive. Byly vyrobeny z leštěného křemene a měly průměr téměř 4 cm. Aristofanes píše o skle pro vypalování děr v pergamenu a k mazání textu na voskových tabulkách, podle Plinia Staršího ho lékaři používali k vypalování ran. Kolem roku 1000 byl vynalezen a od té doby i vyráběn (vyráběli ho Benátčané) tzv. čtecí kámen, tj. skleněný kulový vrchlík, který se přikládal ke čtenému textu, aby ho zvětšil. Používali ho především dalekozrací mniši. Takovýto kámen popisuje ještě v roce 1268 anglický filozof Roger Bacon, zatímco v jenom italském rukopisu z roku 1289 je už zmínka o brýlích, tj. o čočkách upevněných v obroučkách. Musely tedy být vynalezeny někdy v tomto období. Někdy se uvádí jako jejich vynálezce Salvino D Armate z Pisy, novější zdroje ukazují k dominikánskému mnichu Alessandru Spinovi z Florencie. První známé umělecké zpracování tématu s brýlemi se objevuje v roce 1352 (Tommaso di Modena). Replika kostěných brýlí z 15. století Od okamžiku vzniku brýlí řešili jejich výrobci problém jejich správného usazení (upevnění), a to jak z hlediska mechanického tak optického. Trvalo jim to 350 let. Španělští výrobci v 17. stol. experimentovali s hedvábnými stužkami připevněnými k 13

14 obroučkám a tvořících smyčku kolem uší. Později španělští a italští misionáři začali používat - po čínském způsobu - místo smyček keramická nebo kovová závaží. Konečně v roce 1730 londýnský optik Edward Scarlett představuje pevné postranice, které se opírají o horní část ucha. Tento způsob se rychle rozšířil na celý kontinent. Ale už roku 1752 je tu další vynález Jamese Ayscougha: postranice s dvojím čepem ( pantem ), které se nechají ohýbat. Jejich popularita byla obrovská a zanedlouho se objevují na všech druzích maleb i v tisku. Rozšířily se opět velmi rychle, přestože nebyly levné: literárně vzdělaní američtí kolonisté za ně platili 200 dolarů! Typ brýlí používaných v 2. pol. 18. století (replika) Přes tato zlepšení mnozí aristokratičtí Francouzi a Angličané nosili brýle jen v soukromí, a pokud museli použít nějakou pomůcku na veřejnosti, používali tzv. monokl ( brýle na jedno oko vyvinuté v Německu kolem r. 1700), který nebyl tak nápadný a nechal se lépe skrýt. Tzv. lorňon byl dalším vynálezem18. stol. (Angličan George Adams). Držel se v ruce. 14

15 Tzv. cvikr, který se připínal na nos, se objevil kolem roku Byl velmi rozšířen a doznal mnoha tvarů. V roce 1780 objevuje Benjamin Franklin tzv. bifokální čočky, tj. čočky s dvojí ohniskovou vzdáleností. Brýle s takovýmito čočkami tak nahradily dvoje brýle (na dálku i na blízko). Přes nesporné výhody se tyto brýle začaly ve větší míře používat až v první polovině 19. stol. Tehdy začal výraz bifokální používat John Isaack Havkins (ten si v r nechal patentovat i trifokální čočky). Bifokální čočky byly tmelené z 2 částí, byly křehké, nevzhledné a v místě spojení byly nečistoty. V roce 1908 si nechal Borsch patentovat spojení obou čoček natavením (podle dřívější myšlenky de Weckera). Ještě ke konci 19. století byla koupě brýlí záležitostí ryze obchodnickou: obchodník se zájemce zeptal na věk a na cenu brýlí a pak mu postupně zkoušel jednotlivé brýle tak dlouho, až byl zákazník spokojen. 15

16 Rozhovor s p. Bendovou Zuzanou Narodila jsem se v osadě Valentovice na východním Slovensku blízko Dukly. Dříve to byla Zakarpatská Rus. Bylo nás 7 dětí, bydleli jsme v malém domku, kde byla jedna velká světnice a tam jsme všichni spali. Bohužel mi maminka umřela, když mně bylo 15 let. Lezla na půdu pověsit prádlo a spadla ze žebříku na zem, přímo na hlavu. Tatínek ji odnesl do postele a ona se již neprobudila. Neměli jsme žádnou babičku, ani dědečka, kteří by nám pomohli. Táta na nás 7 dětí zůstal sám. Byl rolník a doma jsme měli krávu, koně, 10 ovcí a slepice. Po čase si táta vzal mladou ženu 26 let, z vedlejší vesnice. Měli spolu 3 děti. Nejdřív jsem se s tím nechtěla smířit, řekla jsem mu, že jak si nějakou přivede, tak se oběsím doma na trámu. Pak jsem byla ráda, že se oženil a byl znovu šťastný. Do školy jsme chodili u nás ve vesnici. Neměli jsme školní budovu, ale učili jsme se u jedné paní, co měla velkou světnici. Tu si od ní pronajala obec. V létě jsme chodili bosi, protože na boty nebyly peníze. Protože jsme často měli špinavé nohy, tak před učebnou udělali 5 schodů a pod ně dali umyvadlo, abychom si špinavé nohy umyli a netahali bláto dovnitř. Pořádnou školu nám postavili až židi v roce Tušili, že to s nima špatně dopadne, tak většinu svých peněz dali na školu. 16

17 Když jsem byla již skoro dospělá, dělali u nás na vsi nábor do Čech na práci. Přihlásilo se nás 7 kamarádek a těšily se, že budeme spolu. Bohužel nás na hranicích rozdělili. Já zůstala ve Vrchlabí ve fabrice. Vyučila jsme se tkadlenou. Bydlela jsem na internátě. Nejvíc ze všeho jsem si ale přála, být zdravotní sestřičkou. Když jsem viděla, jak mi maminka zemřela, říkala jsem si, že kdybych byla zdravotnice, tak by se to nestalo. Myslela jsem si, že bych ji mohla zachránit. Můj sen se o pár let později vyplnil. Do fabriky přišli komunisti a dělali nábor na zdravotnice. Chtěli totiž odstranit jeptišky z místní nemocnice. Zjistili ale, že mají málo normálních sester. Jé, jak já byla ráda, že mě vybrali. Začala jsem chodit do školy socialistické práce a stala se sestřičkou. Pracovala jsem ve Vrchlabí na chirurgii. Ta práce mě natolik naplňovala, že jsem se rozhodla, že se nevdám a budu žít jen pro pacienty. Něco jako ty jeptišky, které převezli na státní statek Dolní Lánov. Jednou ale přivezli chlapa, co na 17

18 Porcinkuli v Hostinném spadl z kolotoče a zlomil si obě nohy. Bylo mi ho moc líto. Časem jsme se sblížili a já zjistila, že měl dětskou obrnu. Měl špatné rameno a hůře chodil. Řekla jsem si, proč žít jen pro cizí lidi, když můžu pomoci tomuto muži, a ještě ke všemu se mi líbil. Vzali jsme se a měli spolu děti. Koupili jsme domek na Mostkách, měl 8 místností a tehdy stál ,-- Kčs. Byl rok Tehdy byla mateřská pouze půl roku, a tak jsem nastoupila do práce. Pracovala jsem 30 let na Mostkách v jeslích. Manžel byl pošťák. Žili jsme spolu dlouhá léta, až do jeho smrti. Někdy byl na mě žárlivý, vrtalo mu v hlavě, že já, zdravá holka, jsem si vzala nemocného člověka. Naštěstí zdravá jsem dodnes. Žila jsem hlavně pro děti. Zažila jsem ale hroznou ránu, když jsem čekala první dítě. Narodil se nám chlapeček s krásnýma modrýma očima. Bohužel za dva dny mi zemřel. Tolik jsem se těšila na první dítě a taková tragédie se stala. Ale měla jsem štěstí na lékaře p. Lepše, ten mě nechal se s chlapečkem rozloučit a řekl mi, ať se snažím co nejdřív otěhotnět. No a do roka se mi narodil znovu syn. Hrozně jsem se lekla, když jsem ho poprvé viděla, měl na hlavě strašnou bouli. Naštěstí se po čase sama ztratila. Pak jsem měla ještě dceru a dalšího syna, naštěstí všechny zdravé. Děti, to byl můj život, jak moje vlastní, tak v mé práci v jeslích. V životě jsem si přála, hlavně nikomu nebýt na obtíž. Proto jsem si dala žádost sem do DD. Dcera mi to nechtěla dovolit, ale já si říkala, že zde chci být, dokud mám ještě sílu. Tajně mě sem pro žádost dovezl můj vnuk. Já pak všem doma řekla, že jsem zdravotník a vím, co je prevence. Oni nechápali, ale já bydlení tady v DD brala jako prevenci, kdyby se se mnou něco stalo, věděla jsem, že je tu personál, který se o mě postará. Nelituji jediného dne, co jsem tady. Mám ještě jedno přání, ale vím, že se mi již nesplní. Můj domov je na Slovensku ve Valentovicích, ale je to 1000 km daleko. Vím, 18

19 že se tam už nepodívám. Naposled jsem tam byla před 7 lety, jel tam se mnou vnuk vlakem. Když jsem se blížila k domovu a já viděla známá místa, srdce se mi skoro zastavilo radostí, smutkem a dojetím. Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi s radostí pro Vás připravily Andrea Kejzarová a Pavlína Fridrichová 19