Náš Domov 37/2017. Květen 2017

Transkript

1 Náš Domov 37/2017 Květen

2 Květen narozeniny budou slavit Masopustová Magdalena Mistrová Jindřiška Šubrtová Božena let let let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!! 2

3 Svátek v květnu slaví Křížek Vladimír 23. květen Polzová Jana 24. květen Státní svátky Svátek práce Den vítězství Významné dny Svátek práce Mezinárodní den svobody tisku Den slunce Den hasičů Mezinárodní den porodních asistentek Den Evropy Světový den astmatu Světový den Červeného kříže Den Matek Vzpomínkový den na ty, kdo ztratili svůj život během druhé světové války Mezinárodní den ošetřovatelek Mezinárodní den podpory nemocných s chronickým únavovým syndromem Mezinárodní den rodiny Světový den proti mozkové mrtvici Evropský den Slunce Evropský den parků Ručníkový den Mezinárodní den ztracených dětí Den Afriky Mezinárodní den počítačů Mezinárodní den mírových jednotek OSN Evropský den melanomu 3

4 Světový den bez tabáku Den otevírání studánek Co bylo 5.4. jsme si uklidili naši zahradu Šlo nám to od ruky 4

5 11.4. jsme společně oslavili narozeniny 5

6 12.4.jsme jako již tradičně navštívili velikonoční výstavu v České Skalici 6

7 Návštěva těch nejmenších vždycky potěší Venkovní lehááááro 7

8 Co bude ÚT :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ST :30 ČTENÍ 14:00 ŠIPKY ČT :30 BEJVÁVALO PÁ :30 PROMÍTÁNÍ FILMU XXXX ÚT :00 ČTENÍ 10:00 SETKÁNÍ S VEDENÍM DOMOVA ST :30 PROMÍTÁNÍ FILMU 13:30 KAVÁRNIČKA ČT :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU PÁ :00 DOPOLEDNÍ KLUB XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ST :30 PEČENÍ NA NAROZENINOVOU OSLAVU (KVĚTNOVÍ OSLAVENCI) 10:00 ŘÍMSKOKATOLICKÁ MŠE PEDIKÚRA PŘÍZEMÍ ČT :30 PROMÍTÁNÍ FILMU 13:30 NAROZENINOVÁ OSLAVA (KVĚTNOVÍ OSLAVENCI) PÁ :30 ČTENÍ PŘÍBĚHU PSÁNO ŽIVOTEM XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT :30 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 8

9 14:00 ŠIPKY PEDIKÚRA 1.PATRO ČT :30 PROMÍTÁNÍ FILMU 13:00 PRODEJ TEXTILU PÁ :30 BEJVÁVALO XXXX PO :30 ČTENÍ ÚT :30 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 13:30 KAVÁRNIČKA AKCE PÁLENÍ ČARODĚJNIC DLE POČASÍ - NENÍ PEVNÝ TERMÍN Tipovačka na Mistrovství světa v hokeji od 5.5. do Pro zasmání 9

10 Řešení z minulého čísla: Malá nápověda: : :.postavil je hrabě František A. Špork na začátku 18.století Lázně Kuks 10

11 TAK KDOPAK UHODL? A dnes: Nápověda:. k odpočinku i tanci. Jak vzniklo.. jízdní kolo První náznaky vytvoření jízdního kola jako dopravního prostředku sahají na počátek 19. století. Základním materiálem bylo dřevo, které však nenabízelo přílišný komfort. Na těžkém dřevěném podstavci byla umístěna dvě dřevěná kola a poduška, která měla představovat sedadlo. Jelikož ještě pro pohon nebyly vytvořeny pedály, jezdec jej poháněl tak, že se nohama odrážel o zem. První takovéto kolo sestrojil v roce 1813 německý baron Karl Wilhelm Friedrich Christian Ludwig Drais von Sauerbronn a 11

12 vynález byl pojmenován "draisina". Po několika neúspěšných pokusech byl v roce 1818 patentován. K tomu, aby pan Drais přesvědčil úředníky na patentovém úřadu, musel prokázat použití kola v běžném životě. Proto v roce 1817 vyrazil na svém vynálezu z Mannheimu až k francouzským hranicím u Strasbourgu. K překonání této vzdálenosti potřeboval pouhé čtyři hodiny, zatímco chůzí ji bylo možné překonat za 16 hodin. Tento stroj byl značně nepohodlný, proto byl často nazývaný jako "kostitřas". Měl loukoťová kola se železnou obručí a dřevěný rám, na kterém se přímo sedělo. Brzdilo se patami, což bylo poněkud nepraktické. Přes neustálá drobná vylepšování, zejména v Anglii a v Americe, opadla časem obliba drezíny. Až v roce 1839 spatřily světlo světa první pedály, které vytvořil skotský kovář Kirkpatrick MacMillan. K vybavení kola pedály došlo až Michaux a Lallement okolo roku 1861 Francouzem Pierrem Michauxem, který přidal kliky s pedály na přední kolo "kostitřasu" a tento dopravní prostředek nazval "vélocipede". V pařížské továrně Michaux & Lallement se začaly s velkým úspěchem sériově vyrábět bicykly s pedály pevně spojenými s osou předního kola. Velocipédy se potom začaly vyrábět i v dalších továrnách hlavně v Anglii, kde se vyráběly už celokovové s drátěnými koly. Pokrok nastal i v nahrazení ocelových ráfků úzkými gumovými obručemi. 12

13 Na jedno otočení klik se ujela dráha rovnající se obvodu kola, což bylo při malém průměru předního kola velmi málo. Proto se průměr předního kola postupně zvětšoval až na proslulá vysoká kola, která se začala prosazovat koncem 19. Vysoké kolo století. Na vysokých kolech se dosahovalo značných rychlostí. Vysoké kolo mělo ovšem velkou nevýhodu v nestabilitě a nebezpečnosti pádu z kola. Proto byl vynalezen tzv. tricykl - tříkolka, která tuto nevýhodu odstraňovala. V devadesátých letech devatenáctého století se u jízdních kol začaly objevovat převody a ukázalo se, že vhodně zvolenými převody se dá na nízkém kole dosáhnout stejné rychlosti jako na kole vysokém. Převody byly příčinou zániku vysokého kola, i když poprvé byly vyzkoušeny právě na něm. Byl zkonstruován tzv. "bezpečnostní bicykl". Roku 1885 se objevil první předchůdce dnešního nízkého kola, "Rover Safety", vytvořený Williamem Suttonem a Jamesem Starleyem. John Boyd Dunlop Rovery postupně převálcovaly vysoká kola na závodních drahách a jejich obliba začala stoupat. 13

14 Na úspěchu nízkých kol se významně podílel i další vynález - pneumatika. I když pneumatiku vynalezl Angličan William Thompson již v první polovině 19. století, je navždy spojena se jménem irského zvěrolékaře z Dublinu Johna Boyda Dunlopa, který ji použil na nízkém kole svého syna. Kolo již mělo pneumatiky, ale chyběly mu brzdy a volnoběžka - když se otáčelo kolo, otáčely se i kliky s pedály. Dokud nebyly žádné brzdy, nezbylo jezdci než brzdit tzv. kontrováním - zadržováním otáčení pedálů, což bylo ale fyzicky náročné a mnohdy nebezpečné. Částečně tyto nesnáze odstranil volnoběžný náboj. Historie přisuzuje vynález volnoběžného zadního náboje francouzskému hodináři Meunierovi do doby kolem roku U jízdních kol se ale uplatnil mnohem později díky německému technikovi Ernstu Sachsovi, který volnoběžný náboj použil u jízdního kola v roce Dalším významným krokem vpřed byl vynález inženýra Ernesta Monningtona Bowdena z Irska. Ten zkonstruoval tzv. axiální brzdu, působící na ráfek z obou stran a Brzda zvaná torpedo, která je prakticky používána dodnes. Dále byla vyvinuta brzda zvaná "torpedo", která byla založena na brzdění protišlapáním, přičemž síla brzdění působila přímo do středu zadního kola. Kolo mělo ještě stále jednu nevýhodu - jeden převod. Jízda do kopce nebo proti větru byla nepříjemnou námahou. Příznivějším 14

15 převodem se námaha znatelně snížila, ale za cenu pomalé jízdy po rovině nebo nutnosti rychle šlapat. Řešením se stalo zavedení měnitelného převodu. Vcelku uspokojivé konstrukce pocházejí již z dob prvních Roverů. V dalších desetiletích se měnitelný převod Tullio Campagnolo ve své dílně dále zlepšoval a kolem roku 1909 byl již na takové úrovni, že počet měnitelných převodů byl zvětšen na tři možnosti, které se dále rozvíjely až do dnešní podoby. Rozhovor s p. Věrou Tarantovou Narodila jsem se v Pecce. Bylo nás 6 sourozenců a já byla poslední. Nejstarší sestra byla matkou p. Brádleho, který také bydlí zde v DD. S rodiči jsme bydleli v malém domku se zahrádkou. Měli jsme slepice a pěstovali zeleninu. Maminka byla převážně v domácnosti, ale občas si chodila přivydělávat na pole nebo do fabriky. Tatínek pracoval ve fabrice, ale částečně taky jako hajný. Protože nás bylo moc dětí a peněz málo, tak tatínek taky občas dělal hrobníka, abychom si mohli koupit třeba boty. Do školy jsem chodila v Pecce a potom jsem se vyučila tkadlenou. Pracovala jsem v Tibě a s kolegyněmi jsme chodily tancovat na zábavy. No a na jedné tancovačce jsem se seznámila se svým manželem. Když se po válce rozdávaly domky po Němcích, tak jsme se taky o jeden přihlásili. Vybrali jsme si dům na Mostkách. Za čas jsme ho odkoupili za 13 tisíc. To bylo tenkrát hrozně moc peněz. Když už byla nová doba (po revoluci), 15

16 báli jsme se, že o náš domek přijdeme, protože se tam přijeli příbuzní bývalých majitelů podívat. Ale naštěstí se Němcům nic nevracelo. Moc ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem v domku bydlela. Pravda je, že stojí na kopci, se špatnou cestou. V zimě je téměř nemožné se tam dostat. Měla jsem tam sousedku p. Jůstovou. To byla výhra, měly jsme moc hezký vztah. Když jsem jednou v zimě rodila, musela sousedka zavolat všechny chlapy a oni vyházeli cestu od sněhu až k hlavní silnici, abych vůbec mohla do sanitky. A pak zase v létě rodila p. Jůstová a nestihla to a odrodila syna pod jabloní. A ten její syn si pak vzal dceru p. Kosinové, která taky bydlí tady v DD. Hodně jsem si s p. Jůstovou pomáhaly, třeba v hlídání dětí. Zimy tam byly opravdu kruté, takže třeba na nákup do města jsme to dělaly tak, že jedna měla všechny děti u sebe a ta druhá vzala sáňky a brodila se sněhem pro nákup pro obě rodiny. Můj manžel pracoval jako zvedač závor u dráhy. Do práce to měl kousek od domu. Moc peněz za to sice nebylo, ale on byl původně krejčí. To byla pro mě velká výhoda. Obšil celou rodinu a mně šil moc krásné šaty. Jsem ráda, že bydlím tady v DD. Potkala jsem tady spoustu známých, takže si připadám pořád jako doma. Na Mostkách v domku bych to již dávno opravdu nezvládla. Jednou jsem měla velký úraz a od té doby jsem špatná na nohu. To jsem takhle jednou jela domů do kopce na kole a nedala jsem přednost autu. Byla to sice má vina, ale nejen, že jsem měla ošklivě zlomenou nohu, ale ještě jsem musela platit škodu na tom autě. Byla jsem dlouho v nemocnici a potom na LDN. Na domku již bylo vidět, že je starý jako já a pro mě tam už nebylo dobré být sama. Nebyla tam teplá voda, pračku jsem měla na chodbě, starou vířivku a záchod suchý, taky na chodbě, kde byla pořád zima. Vodu na 16

17 koupání jsem si musela ohřívat v kotli. Topilo se tam uhlím a dřevem. Když jsem přišla poprvé sem do DD, bylo tu teplo, tekla teplá voda celý den. A největší radost mě potkala, když nastoupila do DD i p. Šulcová. Kamarádily jsme spolu od malička, celý život. Chodily jsme spolu za mou sestrou pěšky do Brusnice. Byly jsme velké kamarádky, na pár let mi pak zmizela a nečekala jsem, že naposled ji potkám tady. Mrzí mě, že již zemřela. Někdy se mi v hlavě všechno plete a jindy si zase vzpomenu i na takové věci, které bych raději zapomněla. Měla jsem dva syny a zbyl mi jen jeden. Nikdy jsem si nepřála ho přežít, jsem tu už moc dlouho. Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi s radostí pro Vás připravily Andrea Kejzarová a Pavlína Fridrichová 17