VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Informovanost veřejnosti o problematice pohlavně přenosných chorob

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Informovanost veřejnosti o problematice pohlavně přenosných chorob Bakalářská práce Autor: Lucie Chocenská Vedoucí práce: PhDr. Lenka Görnerová PhD. Jihlava 2016

2

3 Anotace Tato práce je rozdělena na současnou problematiku a výzkumnou část. Současná problematika obsahuje prevenci, komplikace, rozdělení pohlavně přenosných nemocí a informace o vybraných STD. Výzkumná část se skládá z kvantitativního dotazníkového šetření, které zjišťuje informovanost veřejnosti o dané problematice. Výsledky z výzkumu byly poté zpracovány a vyhodnoceny. Klíčová slova Pohlavní nemoci, prevence, HIV/AIDS, diagnostika Annotation This bachelor s thesis is divided into current problematics and research part. Current problematics contains prevention, complications, severance of sexually transmitted diseases and information about selected STD. Research part consists of quantitative questionnaire research, which ascertains public awareness about this problematics. The results from research were processed and evaluated. Key words Sexual diseases, prevention, HIV/AIDS, diagnostics

4 Poděkování Nejvíce bych chtěla poděkovat paní doktorce Görnerové za vedení bakalářské práce. Za její rady, připomínky a čas, který této práci věnovala. Dále bych také chtěla poděkovat rodině a kamarádům za pomoc při distribuci dotazníku a všem respondentům.

5 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

6 Obsah ÚVOD Současný stav problematiky Prevence Dělení pohlavních nemocí Komplikace Syphilis, přijíce, lues Příznaky Diagnostika Léčba Kapavka- Gonorea Příznaky Extragenitální příznaky kapavky Diagnostika Léčba Měkký vřed- ulcus molle Příznaky Diagnostika Léčba Lymphogranuloma venerum Granuloma inguinale- donovanosis Příznaky Chlamydie Human papiloma virus Condyloma accuminatum Trichomoniáza HIV/AIDS Přenos Příznaky Diagnostika Léčba Edukace pacientů nakažených HIV

7 Možnosti testování Epidemiologická opatření Virové hepatitidy Příznaky Diagnostika Léčba Vulvovaginitidy Vulvovaginitidy trichomonádové Vulvovaginitidy kvasinkové Onemocnění podléhající povinnému hlášení Bezpečnostní opatření při ošetřovaní pacienta s pohlavně přenosnou chorobou Péče o pacienta s pohlavní nemocí Výzkumná část Metodika výzkumu Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Průběh výzkumu Výsledky výzkumu Výsledky výzkumných otázek Diskuze Návrh na řešení a doporučení pro praxi ZÁVĚR Seznam použité literatury Seznam příloh

8 ÚVOD Sexuálně přenosné choroby, neboli také STD, jsou v dnešní době natolik rozšířené, že riziko nakažení je velice vysoké. I přes to, že úroveň dnešní medicíny a léčby těchto nemocí je vysoká, lidé si stále často myslí, že se jich tato problematika netýká. Jedno špatné rozhodnutí může mít poté následky na celý život. Hodně těchto nemocí může nějaký čas probíhat asymptomaticky a stačí jeden člověk žijící promiskuitním životem a nemoc se může šířit velice rychle. Nemluvě o jedincích, kteří se cítí velice ublíženě proto, že se nakazili a mohou se chtít pomstít tím, že nakazí co nejvíce dalších lidí, bez ohledu na to, kolika lidem a rodinám ublíží. Když mluvíme o pohlavně přenosných chorobách, musíme si také uvědomit, že se jedná o nemoci, které mohou ublížit nejen nakaženému jedinci, jeho partnerovi a rodině, ale také nenarozenému dítěti. Proto si myslím, že nejdůležitější je prevence. Pokud veřejnost bude vědět co nejvíce o STD, jak se před nimi chránit, kde případně získat informace, mohou předejít velkým starostem týkajících se jejich zdraví a případně zdraví jejich dítěte. V případě nakažení je důležité, aby nakažení jedinci co nejdříve vyhledali pomoc a nenechali nemoc plně vypuknout. Bakalářská práce se bude skládat ze dvou částí. Současný stav problematiky bude obsahovat možnosti ochrany, dělení pohlavních nemocí, jejich etiologii, diagnostiku a léčbu. Výzkumná část se bude skládat z kvantitativního výzkumu zaměřeného na informovanost veřejnosti. Dotazníkové šetření bude zaměřeno na to, zda lidé vědí, jak se mohou některé nemoci přenášet či jakého odborníka navštívit v případě podezření na STD. V závěru budu srovnávat, zda je rozdíl mezi informovaností žen a mužů a také zda je rozdíl v informovanosti veřejnosti do 30 let a nad 30 let. 8

9 1 Současný stav problematiky 1.1 Prevence Mezi pohlavní nemoci nebo také STD (sexually trasmitted diseases) spadá velké množství onemocnění. Proto je důležité se před nimi chránit. Pokud to vezmeme zcela od začátku, je důležité informovat dospívající. Již na základních školách mají žáci sexuální výchovu, přístup k internetu a případně jsou-li schopni odložit pubertu stranou, mohou si promluvit i s rodiči (Weiss, 2010). Větší pravděpodobnost nakažení mají samozřejmě ti, kteří předčasně začínají sexuálně žít. V České republice je legální mít pohlavní styk od 15-ti let (Weiss, 2010). Dalšími faktory, které zvyšují riziko nakažení, jsou také promiskuita, různé sexuální praktiky, pohlavní styk s cizími osobami, případně nechráněný pohlavní styk (Weiss, 2010). Mezi prevenci spadá také sexuální abstinence a věrnost jednomu partnerovi, která riziko nakažení pouze mírně snižuje. Hlavní ochranný prostředek proti STD je kondom. Je to antikoncepční metoda, která se dá koupit téměř všude. O jeho správném používání jsou informovány již děti na základních školách, jak bylo zmíněno, případně v návodu a upřímně, v dnešní době téměř kdekoliv (Weiss, 2010). Mezi další kontracepční metody spadají také lubrikanty, ženské kondomy, výplachy a hormonální antikoncepce, které ale nezaručují ochranu proti HIV či jiným pohlavním nemocem (Weiss, 2010). Do prevence také spadá očkování proti karcinomu děložního hrdla, které chrání před některými HPV infekcemi (Slezáková, 2011). Prevenci také můžeme rozdělit na primární, sekundární a terciární. Mezi primární prevenci patří postupy zamezující vzniku infekce. Mezi tuto prevenci spadá například preventivní poradenství streetwork, programy výměny jehel, dostupnost prezervativů, screening během těhotenství a další (Fait, 2008). Sekundární prevence se provádí poté, co dojde k nakažení. Snažíme se zabránit šíření nemoci. Tato prevence zahrnuje povinné hlášení některých nemocí, možnost anonymního testování a dispenzární péče (Fait, 2008). 9

10 Terciární prevence zabraňuje vzniku komplikací. Obsahuje adekvátní léčení, sledování pohybu dispenzarizovaných osob a mezioborovou spolupráci (Fait, 2008). 1.2 Dělení pohlavních nemocí Podle přenosu etiologického agens je možno rozlišit dvě dělení STD. Mezi infekce šířené téměř výhradně pohlavním stykem patří: syphilis, kapavka (gonorea), měkký vřed (ulcus molle), lymphogranuloma venereum, granuloma inguinale (Weiss, 2010). Mezi infekce šířené převážně pohlavním stykem patří: urogenitální chlamydiové infekce, infekce vyvolané prvoky, infekce mykotické, infekce virové (HIV, herpes simplex, virus infekční hepatitidy A, B, C) (Weiss, 2010). 1.3 Komplikace Při neléčení pohlavních nemocí mohou vzniknout závažně komplikace. Jedna z komplikací může být například sterilita (Slezáková, 2011). Jedná se o stav, kdy žena neužívá antikoncepci a při pravidelném pohlavním styku neotěhotní do 1 roku (Zbořilová, 2015). Pokud je žena gravidní, mohou se objevit komplikace těhotenství, předčasný porod či přenos infekce na dítě během porodu (kapavčitá infekce spojivek novorozence). Mezi další komplikace patří i karcinom děložního hrdla při neléčené HPV infekci a u některých onemocnění až smrt (Slezáková, 2011). Mezi závažné komplikace patří i negativní dopad na psychologickou stránku jedince. Nemocní lidé se mohou cítit depresivně a také se mohou stydět za svoji nemoc. Zejména pokud se jedná o nyní nevyléčitelnou nemoc HIV/AIDS (Slezáková, 2011). 1.4 Syphilis, přijíce, lues Syphilis, neboli příjice je infekční onemocnění, které se přenáší především pohlavním stykem. Onemocnění je vyvolané bakterií Treponema pallidum. Onemocnění může být vrozené nebo získané (Weiss, 2010). 10

11 Získané se dělí na časné (může se dále dělit na primární, sekundární a časnou latentní) a pozdní (dále se dělí na latentní a terciární). V latentním období může být onemocnění přeneseno na plod (Weiss,2010) Příznaky Infekce má inkubační dobu 3 týdny a příznaky přicházejí v několika stádiích. Syphilis primární má inkubační dobu okolo 3 týdnů. Projevuje se nebolestivým vředem a jednostranným zduřením spádových, tedy nejčastěji inguinálních uzlin. Vřed může přehlédnout až 30 % lidí. Jedná se nejčastěji o eroze s hmatnou, růžovočervenou, lesklou spodinou. Objevuje se i mnohočetně, případně s nekrózou a výtokem. U žen se vřed nachází na labiích, klitorisu či čípku a u mužů na glans penis nebo sulcus coronarius (Weiss, 2010). Syphilis sekundární začíná okolo 9 týdne. Na začátku může být ještě přítomen vřed nebo jizva. Lymfadenopatie přetrvává. Mohou se objevit chřipkové příznaky - zvýšená teplota, bolest kloubů a svalů, únava. Dále se objevuje exantém, který nesvědí. Objevuje se nejčastěji na trupu, břiše a končetinách (Weiss, 2010). Syphilis terciární postihuje kardiovaskulární a neurologický systém. Kardiovaskulární syphilis se objevuje let po infekci, pokud se pacient neléčí. Postihuje aortu a koronární tepny. V tomto stádiu je prognóza špatná. Neurosyphilis způsobuje nitrolební hypertenze, parestezie a poruchy citlivosti (Fait, 2008) Diagnostika Onemocnění se diagnostikuje pomocí testů, které prokazují protilátky proti bakterii Treponema pallidum. Test se nazývá TPHA (Březková, 2015). Dále je možné jej diagnostikovat také pomocí vzorku ze spodiny léze pomocí tzn. zastínového mikroskopu. Při tomto vyšetření pronikají do objektivu pouze ty paprsky, které jsou odráženy pozorovaným objektem. Proto bakterie takzvaně svítí (Weiss, 2010). 11

12 Všechny těhotné ženy by měly být během těhotenství testovány na syfilis. Pokud žena žije v rizikovém prostředí či komunitě, test může být proveden znovu ve 3. trimestru těhotenství (Morbidity and Mortality Weekly Report, 2010). V případě infekce HIV může být test falešně pozitivní (Morbidity and Mortality Weekly Report, 2010) Léčba Syfilis se léčí penicilínovými antibiotiky, nejlépe parenterálně. V případě alergie na penicilin se podává doxycyklin intramuskulárně či tetracyklin nebo erytromycin per orálně. Komplikací léčby může být Jarischova- Herxheimerova reakce. Tato reakce vzniká během prvního dne léčby z důvodu rozpadu bakterií. Projevuje se febriliemi s třesavkou, cefalgiemi, a známkami šoku. Léčba této reakce jsou kortikosteroidy a antipyretika (Weiss, 2010). 1.5 Kapavka- Gonorea Jedná se o hnisavé, infekční onemocnění postihující pánevní orgány a močové cesty. Původcem kapavky je gonokok Neisseria gonorrhoe a inkubační doba je 2-7 dní (Slezáková, 2008) Příznaky Bakterie se dostává do podslizničních vrstev a způsobuje výtok, pálení a další záněty např.: vulvitidu, balanitis a jiné. U mužů mohou vznikat různé komplikace (abscesy a záněty, které mohou způsobit sterilitu). Ženy trpí výtoky z uretry a rekta, které doprovází pálení a řezání při močení. Neléčená Gonorea může postihnout sliznici vejcovodů, případně se rozšířit na zánět pobřišnice. Infekce může vyvolat až septický stav s příznaky gonokokové sepse, která může vyvolat meningitidu, zápal plic či endokarditidu. Kapavka, která není léčena, přechází do chronicity, při které může dojít k nakažení partnera (Slezáková, 2008) Extragenitální příznaky kapavky Kapavka se může projevovat mnoha způsoby a může postihnout i jiné systémy, než je reprodukční (Weiss, 2010). 12

13 Jednou z forem je anorektální kapavka, která je způsobená análním stykem. Může probíhat bezpříznakově, ale také se může objevit krvácení, bolest, pálení a výtok z konečníku (Weiss, 2010). Mezi další příznaky kapavky patří také zánět spojivek - konjutivitida. Může postihnout jak novorozence, tak dospělé. Dospělí jedinci se infikují znečistěnými prsty a novorozenci jsou infikováni během porodu. Neléčený zánět spojivek vede ke tvorbě rohovkových vředů, případně až ke slepotě (Weiss, 2010). U novorozenců se preventivně provádí rutinní aplikace antibakteriálního prostředku do spojivkového vaku těsně po porodu (Weiss, 2010) Diagnostika Diagnostika probíhá pomocí mikroskopického vyšetření uretrálního výtoku. Díky tomuto vyšetření je možné zjistit citlivost na antibiotika a následné stanovení vhodné léčby (Štork, 2008). Neisseria gonorrhoeae je bakterie, která je náročná na životní podmínky. Proto jsou kladeny velké nároky na správné odebrání, uchování a zpracování vzorku. (Weiss, 2010) Před odběrem fluóru je potřeba ženu poučit, aby si neumývala genitálie. Stěry se odebírají z ústí močové trubice, pochvy nebo análního otvoru. Na odběr stěru je nejlepší druhý den menstruačního cyklu, protože se jedná o fyziologické vypravení gonokoků z ložisek v genitáliích (Simočková, 2011) Léčba Kapavka se léčí antibiotiky. Citlivost na antibiotika je stanovována při diagnostice, avšak jsou možné rezistence na některé typy antibiotik. Účinné jsou cefalosporiny a doxycykliny per orálně. Pokud se onemocnění rozšíří do pánve, podávají se antibiotika intravenózně. Po dobrání antibiotik se do hodin provádí bakteriologické vyšetření. Poté ještě 2 krát v týdenních intervalech (Štork, 2008). U žen, které nejsou gravidní, se jedno z vyšetření provádí během menstruačního cyklu. Před začátkem léčby a čtyři měsíce po jejím ukončení se provádí sérologické vyšetření. 13

14 Vyšetřuje se, zda nemocní netrpí i např.: syphilisem či HIV. Pokud jsou testy negativní, nemocný je vyřazen z evidence (Štork, 2008). 1.6 Měkký vřed- ulcus molle Měkký vřed je infekční onemocnění, které se vyskytuje nejčastěji v oblastech Afriky, Asie a v některých částech Ameriky. Původcem tohoto onemocnění je Haemophilus ducreyi s inkubační dobou zhruba 3-5 dní (Weiss, 2010) Příznaky V místě vniknutí bakterie do těla se objeví erytematózní pustule, ze které se poté vytváří povleklý bolestivý vřed. Při onemocnění se současně mohou zvětšit regionální uzliny, případně mohou vznikat infikované píštěle (Slezáková, 2008). U můžu jsou příznaky lokalizovány v oblasti glans penis a v případě análního styku v anální oblasti. Ženy nejčastěji infekce postihuje labia majora, vaginu a perianální oblast (Weiss, 2010) Diagnostika Diagnosticky jako první začínáme anamnézou, která zahrnuje i sexuální partnery z různých tropických oblastí. Dále se odebírá biologický materiál z okrajů vředů na mikroskopické vyšetření nebo se provádí punkce z postižených regionálních uzlin (Weiss, 2010) Léčba Kromě sexuální zdrženlivosti je doporučená léčba pomocí azithromycinu per os, případně erythromycin per os 3x denně 7 dní (Weiss, 2010). 1.7 Lymphogranuloma venerum Lymphogranuloma je onemocnění způsobené patogenem Chlamydia trachomatis a spadá pod STD postihující lymfatické cesty. Onemocnění se převážně vyskytuje v tropech a subtropech, v Evropě vzácně (Fait, 2008). 14

15 Klinický obraz se u každého člověka projevuje jinak. Zpočátku je patrná papulovezikula v oblasti genitálu, která ulceruje. Vřed má šedý povlak a následně se hojí. Poté se po několika týdnech zduří bilaterálně inguinální uzliny. Celkové příznaky jsou zimnice, třesavka, horečka, bolesti svalů a kloubů. Po čase uzliny změknou a objevuji se abscesy. Postiženy mohou být také ústa a farynx v důsledku orálního styku (Fait, 2008). Diagnostika onemocnění se provádí pomocí agens na buněčných strukturách, PCR nebo přímou imunofluorescencí (Fait, 2008). Léčba lymphogranulomy venerum se provádí pomocí antibiotik - doxyciklin, erytromycin perorálně. Případně se provádí punkce abscesů a dilatace striktur (Fait, 2008). 1.8 Granuloma inguinale- donovanosis Granuloma je chronické onemocnění vyvolané gramnegativní tyčinkou Klebsiella granulomatis. Jedná se o infekční onemocnění, které má jistou spojitost s pohlavním stykem, ačkoliv vzácně je onemocnění diagnostikováno i před zahájením sexuálního života. Onemocnění postihuje desetkrát více muže než ženy a vyskytuje se výhradně v tropických a subtropických zemích, Karibské oblasti, Vietnamu, Indii, Jižní Americe a severní Austrálii (Weiss, 2010) Příznaky U mužů se projevuje jako snadno krvácející a nebolestivé vředy, které postihují genitálie, perineum a třísla. Tyto vředy se spontánně nehojí (Weiss, 2010). Existují čtyři hlavní klinické varianty: ulcerogranulomatózní, hypotrofická nebo verukózní, nekrotická, sklerotická nebo jizvící (Weiss, 2010, str. 598). Nejčastěji se onemocnění objevuje v ulcerogranulomatózní formě. Vytváří se jedna nebo více pustul, které svědí, zvětšují se v eroze a splývají. Šířit se mohou na stehna, skrotum, perineum a břicho (Weiss, 2010). 15

16 Při hypertrofické variantě se tvoří vřed květákovitého tvaru s nepravidelnými okraji. Pokud se vředy infikují, dochází k superinfekci a tvorbě zapáchajícího exsudátu, což může způsobit další destrukci tkáně s následným vznikem nekrózy. Onemocnění se může projevit i s dalšími pohlavně přenosnými nemocemi (Weiss, 2010). Diagnostika onemocnění se nejčastěji provádí kombinací diagnostického a cytologického vyšetření. Další možností je sérologické vyšetření, kdy se provádí imunofluorescenční test (Weiss, 2010). Granuloma inguinale se léčí pomocí antibiotik, zejména tetracyklinem nebo erytromycinem po dobu 2-3 týdnů. Ložiska lze odstranit chirurgicky. V případě lokální léčby jsou doporučeny obklady s dezinfekčními prostředky (Weiss, 2010). 1.9 Chlamydie Existují 4 druhy chlamydií, ale patogen způsobující chlamydiové pohlavní onemocnění se nazývá Chlamydia trachomatis. Parazité vyvolávající toto onemocnění způsobují mnoho příznaků. Může se přenášet pohlavním stykem, intrauterinně či při porodu (Fait, 2008). Klinický obraz u chlamydiové infekce může probíhat asymptomaticky. Příznaky se projevují až jako následky této choroby či její komplikace (Fait, 2008). U mužů mohou způsobit uretritidu, prostatitidu a epididymitidu, která může způsobit infertilitu. Mimo urogenitální trakt se projevuje jako změny na nehtech, artritida a myokarditida (Fait, 2008). U žen onemocnění způsobuje cervicitidu, endometritidu, salpingitidu a adnexitidu. Tyto infekce mohou být jednotně označovány jako PID - hluboký pánevní zánět. Dalšími projevy a komplikacemi mohou být tubární sterilita, infertilita, mimoděložní těhotenství, perinatální přenos nebo nepříznivý vývoj plodu (Fait, 2008). Při diagnostikování chlamydií se provádí anamnéza, kde zjišťuje příznaky onemocnění. Dále se odebírá stěr z cervixu nebo uretry pro laboratorní vyšetření. Kultivace trvá nejméně 48 hodin (Fait, 2008). U léčby je důležité začít co nejdříve a v časném stádiu. Podává se doxyciklin, minocyclin nebo erythroycin perorálně (Fait, 2008). 16

17 1.10 Human papiloma virus HPV způsobují řadu projevů na kůži, sliznicích a mají více než 70 subtypů. Některé typy virů mají vysoký onkogenní potenciál. Rizikové faktory pro rozvoj neoplázií jsou kouření, imunosuprese nebo jiné genitální infekce (Fait, 2008) Condyloma accuminatum Jedná se o onemocnění způsobené HPV 6, 11 a dalšími. Příznaky papilomavirů se projevují jako růžové masité výrůstky na genitáliích. Virus může také přežívat v hlubších vrstvách epidermis a to podněcuje ke zvýšenému růstu. Onemocnění se diagnostikuje pomocí jasných příznaků a cytologie. Při diagnostice je důležité rozlišit, zda se nejedná o kondylomy způsobené jiným onemocněním. Léčba spočívá v odstranění výrůstků pomocí podofylinu, trichloroctové kyseliny, krystalizace či laserů, avšak recidivy tohoto onemocnění bývají velice časté (Fait, 2008) Trichomoniáza Trichomoniáza je infekční onemocnění způsobené prvokem Trichomonas vaginalis. Urogenitální trakt postihuje mírně nebo akutně, výjimečně u mužů probíhá asymptomaticky (Hamplová, 2015). U mužů se onemocnění způsobuje zánět prostaty, nadvarlete nebo močové trubice (Hamplová, 2015). Trichomoniáza u žen se projevuje jako vaginitida s výtokem, zánětem močové trubice nebo zánětem močového měchýře (Hamplová, 2015). Pokud se onemocnění neléčí, může vést ke gynekologickým komplikacím až sterilitě (Hamplová, 2015). Onemocnění se léčí chemoterapeutiky, antibiotiky nebo vaginálními čípky. Při léčení je důležité, aby došlo k otestování a případné léčbě sexuálního partnera/ sexuálních partnerů a byla dodržena sexuální abstinence (Pohlavní nemoci, 2016). 17

18 1.12 HIV/AIDS Jedná se o onemocnění způsobené retrovirem HIV - human immunodeficiency virus, který napadá imunitní systém. Retrovirus má dva typy HIV-1 vyskytující se převážně v Severní Americe a Evropě a HIV-2 vyskytující se v Africe (Štork, 2008) Přenos HIV/AIDS se přenáší především nechráněným pohlavním stykem, sdílením infikovaných jehel u drogově závislých, případně z matky na dítě. Z matky na plod se může infekce přenést při porodu nebo mateřským mlékem. Ačkoliv v dnešní době jsou všichni dárci krve testováni, je zde malé riziko přenosu HIV i skrze krevní deriváty (Štork, 2008). Mezi nejrizikovější tělesné tekutiny patří: krev, včetně menstruační a některých krevních derivátů, představuje největší riziko, ejakulát, poševní sekret (Weiss, 2010, str. 618). Celosvětově se virus nejčastěji přenáší pohlavním stykem. Pravděpodobnost nakažení při jednorázovém nechráněném pohlavním styku je mezi 0,05 30 %. Záleží na mnoha faktorech, jako aktuálním množství viru v tělesných tekutinách, subtypu viru, přítomnosti menstruační krve a stavu imunity (Weiss, 2010) Příznaky Virus napadá především T-lymfocyty, které postupně likviduje. Postupem času dochází k jejich úbytku a následný poruchám imunity (Štork, 2008). První fází onemocnění je akutní retrovirový syndrom. Onemocnění se projevuje jako chřipka - febrilie, noční pocení, myalgie, bolesti v krku, nevolnost a další. Příznaky postupně odezní a objevuje se perzistující generalizovaná lymfadenopatie - zduření lymfatických uzlin (Štork, 2008). Další fází je fáze asymptomatická. Člověk s infekcí HIV nejeví žádné příznaky, ačkoliv postupně klesají T-lymfocyty (Štork, 2008). 18

19 Třetí časná symptomatická fáze onemocnění se projevuje teplotami, průjmy a únavou. Poté nastává pozdní symptomatická infekce, neboli plně rozvinuté onemocnění AIDS. Snížená imunita v důsledku šíření viru dává možnost oportunním infekcím a neoplazii (Štork, 2008). Oportunní infekce mohou být malé a velké. Mezi malé patří například kandidózy orofaryngu, kandidové vulvovaginitidy, herpes zoster a průjmy. Velké oportunní infekce mohou být pneumocystová pneumonie, encefalitida, meningitida a některé maligní nádory (Fait, 2008). Rozvinuté onemocnění AIDS může také způsobit lymfomy, karcinomy děložního čípku, kachexii a encefalopatii (Fait, 2008) Diagnostika Ke stanovení diagnózy se provádí anamnéza a zjišťují se klinické příznaky. Dále se provádí laboratorní testy, kde se detekují protilátky anti-hiv, přítomnost antigenu p24, detekce protivirové DNA a určování HIV RNA kopií (Fait, 2008). Test na HIV se bez souhlasu pacienta může provádět z diagnostických důvodů, například je-li pacient v bezvědomí. Dále také u osob obviněných z trestného činu. Chceme-li však spolehlivé a přesné výsledky, je důležité, aby se pacient nechal testovat za 2-3 měsíce od posledního rizikového chování. Pokud pacient užívá antibiotika, kortikoidy nebo podstupuje onkologickou léčbu, je doporučeno interval mezi rizikovým chováním a testováním ještě prodloužit (Weiss, 2010) Léčba V současné době však neexistuje očkování ani léčba, která by dokázala HIV/AIDS vyléčit. Nynější medicína dokáže oddálit a zmírnit příznaky onemocnění, avšak nedojde k úplnému vyléčení. Tato léčba pouze zkvalitňuje pacientův život (Pohlavní nemoci, 2016). Protože HIV infikuje T-lymfocyty, CD4 a další buňky a nemocní mají oslabený organismus, podávají se antiretrovirové léky. Tyto farmaka zpomalují progresi onemocnění, zvyšují počet CD4 buněk, potlačují komplikace a prodlužují život (Martínková, 2007). 19

20 Nevýhodou je častý vývoj rezistence na tyto léky, proto se doporučují kombinace těchto léků. K zástupcům retrovirových léků spadá například ritonavir nebo indinavir (Martínková, 2007) Edukace pacientů nakažených HIV Pacient ve zdravotnickém zařízení by měl být poučen, aby nemoc dále nešířil a počínal si tak, aby nevystavoval ostatní osoby riziku nakažení. Jedná-li o osobu nezletilou nebo osobu, jejíž právní způsobilost k právním úkonům byla omezena, edukuje se jeho zákonný zástupce. Pacient nebo jeho zákonný zástupce poté podepíše prohlášení, že byl informován, a tento dokument je následně uložen do zdravotnické dokumentace. Odmítne-li tento dokument podepsat, vše se musí být zapsáno i s důvody odmítnutí a poté založené ve zdravotnické dokumentaci (Policar, 2010) Možnosti testování V České republice jsou desítky center, kde testují na HIV/AIDS. Testování může probíhat anonymně či jako běžné testování. Při anonymním testování dostane klient kód, pod kterým si poté přijde pro výsledky. Výsledky anonymního testování mohou být sděleny pouze osobně (HIV testování, 2014). Při běžném testování, například v nemocnici, je potřeba uvést jméno, adresu a datum narození. V některých centrech provádějí testování zdarma nebo za poplatek. Jedná se o cenu od zhruba 400 korun a více. Při cestování do zahraničí, některé země požadují certifikát, že je osoba HIV negativní. V tomhle případě, ale testování není anonymní a v případě pozitivity centrum certifikát nevydá (HIV testování, 2014) Epidemiologická opatření Surveillance HIV infekce koordinuje Národní laboratoř AIDS a její součástí je sledování výskytu a šíření HIV v populaci. Pod toto sledování spadá i povinné hlášení, úmrtí a nově diagnostikovaní pacienti s HIV. Provádějí se i různé studie v určitých populačních skupinách, kdy se vyšetřuje krev se souhlasem vyšetřovaných osob pod jejich jménem či anonymně v rámci jiných vyšetření. Při vyšetřování potenciálních zdrojů nákazy nesmí dojít s úniku informací v případě pozitivity (Hamplová, 2015). 20

21 Provádí se rutinní vyšetřovaní dárců krve, kostní dřeně, orgánů mateřského mléka a spermatu. V případě dárcovství krve se provádí test na anti-hiv a také antigen p24, aby zde byla ještě menší pravděpodobnost přenosu infekce (Hamplová, 2015). Povinně se také vyšetřují těhotné ženy a také osoby nuceně léčené na STD. Doporučuje se pravidelné testování osob, které spadají pod vyšší riziko nakažení jako, například promiskuitní osoby či drogově závislé. Je nutné informovat HIV pozitivní osoby o vhodném chování, aby nedošlo k šíření infekce (Hamplová, 2015). Velký význam má také prevence. Je důležité informovat žáky a studenty na základních a středních školách, ale také aby dané téma nebylo tabuizováno a bylo k dispozici dostatek informací (Hamplová, 2015). Dodržování ochrany a bezpečnosti ve zdravotnických zařízeních (Hamplová, 2015) Virové hepatitidy Virová hepatitida je infekční onemocnění postihující jaterní buňky, kdy často dochází k poškození jaterních funkcí. Onemocnění způsobuje virus hepatitidy. Přenos může být orofekální, parenterální, sexuální nebo z matky na plod (Slezáková, 2012) Příznaky Hepatitidy mají zpočátku prodromální stádium, které se projevuje únavou, bolestí hlavy, febriliemi a dyspeptickými potížemi (Slezáková, 2012). Na konci prodromálního stádia se může projevit ikterus - žluté zabarvení kůže, tmavá moč a acholická stolice, které značí již poruchu funkci jater. Dále se nemoc vyvíjí ve stádium vlastního onemocnění. Projevuje se zvětšením jater a sleziny, žlutým zbarvením kůže a zvýšenou únavou a slabostí. Poté nastává stádium rekonvalescence, kdy dochází k úpravě jaterních funkcí. Pokud poté nedojde ke zlepšení do jednoho roku, hrozí nebezpečí, že onemocnění přejde do chronického stádia (Slezáková, 2012). 21

22 Diagnostika Onemocnění se diagnostikuje pomocí laboratorního vyšetření, ultrasonografie a biopsie jater. Odběry krve se mohou vyšetřovat v biochemické nebo sérologické laboratoři. V biochemii se provádějí jaterní testy, mezi které spadá ALT, AST, GMT a bilirubin. V sérologickém vyšetření se stanovují protilátky proti jednotlivým virům hepatitidy, u hepatitidy B se provádí HBsAg (Slezáková, 2012) Léčba Základem léčby je klid na lůžku, dodržování diety a užívání hepatoprotektiv. U některých forem může lékař indikovat kortikoidy či imunosupresiva (Slezáková, 2012). V prvních dnech by pacient měl mít naordinovanou sacharidovou dietu, ke které se později přidávají bílkoviny. Strava musí být vhodně upravena a pacient by měl být poučen o úplném zákazu alkoholu. U pacientů s virovou hepatitidou se musí dodržovat bariérový přístup (Slezáková, 2012). Preventivně je od roku 2001 v České republice zavedeno očkování nově narozených dětí. Vakcinace by měla být doporučena a nabídnuta všem neočkovaným pacientům, homosexuálním mužům, uživatelům drog a osobám poskytující sexuální služby. U například zdravotníků, kteří se píchli kontaminovanou jehlou od infekční osoby, by měl být indikován specifický imunoglobulin (Weiss, 2010) Vulvovaginitidy Vulvovaginitida je zánětlivé onemocnění vulvy a pochvy. Jedná se o nemocnění, které má častý výskyt (Pizinger, 2012). Onemocnění je doprovázeno výtokem, otokem s častým pálením a svěděním. V případě neléčení se onemocnění může šířit ascendentně (Pizinger, 2012). Diagnostika se provádí při gynekologickém vyšetření, kdy se odebírá tzv. mikrobní obraz poševní. Vulvovaginitidy mohou být trichomonádové, kvasinkové, gonorické, bakteriální hnisavé nebo nehnisavé (Pizinger, 2012). 22

23 Vulvovaginitidy trichomonádové Jedná se o časté infekční onemocnění, které spadá mezi STD. Původce tohoto onemocnění je Trichomonas vaginalis (Pizinger, 2012). Trichomonádové vulvovaginitidy se projevují svěděním, pálením, výtokem a erytémem. Přítomný může být také bělavý nebo žlutobílý vaginální výtok, který může zapáchat. U mužů probíhá spíše bezpříznakově, takže jsou převážně přenašeči. Onemocnění se diagnostikuje mikroskopicky ze vzorků odebraných z vaginy, čípku či uretry a lečí se pomocí antibiotik (Pizinger, 2012) Vulvovaginitidy kvasinkové Kvasinková vulvovaginitida je onemocnění způsobené nejčastěji Candidou albicans. Projevuje se svěděním, pálením, výtokem a erytémem. Na sliznicích se mohou objevit bělavé povlaky různých velikostí (Pizinger, 2012). Onemocnění může způsobit také užívání některých léků, jako antibiotika, kortikoidy, imonusupresiva či fyziologicky v těhotenství (Pizinger, 2012) Onemocnění podléhající povinnému hlášení Povinnému hlášení podléhají syfilis, kapavka, ulcus molle, lymphogranuloma venereum, granuloma inguinale, HIV/AIDS, hepatitida B, svrab, pediculosis pubis, pediculosis capitis. Na postupu proti šíření pohlavních nemocí se podílí zákonná opatření, organizace venerologických center, osvěta a primární prevence (Fait, 2008). Do hlášení se píše: IČO/PČZ, oddělení, rodné číslo a číslo obce. Dále také zdravotnické zařízení, adresa bydliště a okres. Součástí hlášení je dotazník týkající se ekonomické aktivity, vzdělání, stavu, sexuálnímu zaměření a chování, statní rizika, vyšetření HIV, výskyt onemocnění, jak bylo onemocnění zjištěno a gravitidy (Fait, 2008). Součástí jsou také informace týkající se diagnostiky a léčby onemocnění, zdroje nákazy, kontakty a další ohrožené osoby (Fait, 2008). 23

24 1.16 Bezpečnostní opatření při ošetřovaní pacienta s pohlavně přenosnou chorobou Zdravotnický personál musí nosit rukavice vždy, když je možný styk s krví či jinými tělními tekutinami. Před ošetřením jiného pacienta by si sestra měla vždy vzít rukavice nové. Zaměstnanci zdravotnického zařízení by měli používat ochranný plášť při výkonech, pří kterých hrozí postříkání krví nebo jinými tělními tekutinami (Simočková, 2011). Každé zánětlivé onemocnění genitálií je potřeba považovat za potenciálně infekční. Před každým odběrem biologického materiálu je potřeba ženu poučit o tom, aby si neumývala genitálie (Simočková, 2011). Sestra podávající ordinované léky na dané onemocnění musí dodržet dávky a čas předepsaný lékařem a v případě vyléčení je vhodné opakovat testy (Simočková, 2011). Pokud pacient trpí pohlavní nemocí, která se musí hlásit, ošetřující personál je povinen tuto skutečnost nahlásit. Pacient by měl být poučen o sexuální zdrženlivosti po celou dobu léčby a měl by informovat sexuálního partnera o nutnosti testování a případné léčby (Slezáková, 2008) Péče o pacienta s pohlavní nemocí Pacient trpící STD se musí léčit ambulantně, případně na kožním, infekčním nebo neurologickém oddělení (Slezáková, 2008). Pokud je pacient hospitalizován, sestra by měla sledovat základní příznaky onemocnění a psychický stav pacienta. Při rozhovorech týkajících se onemocnění zachovává soukromí a intimitu pacienta. Dále by měla sledovat fyziologické funkce, invazivní vstupy, účinek léčby, případně vypozorovat vznik komplikací (Slezáková, 2008). Pacient by měl být edukován o dodržování hygienických zásad, dále o sexuální abstinenci a způsobech bezpečného sexu. Pokud jedinec žije promiskuitním životem, musí vyhledat své sexuální partnery a doporučit jim testování, případně léčbu (Slezáková, 2008). 24

25 2 Výzkumná část 2.1. Metodika výzkumu Cílem výzkumu bylo zjistit informovanost veřejnosti v oblasti pohlavně přenosných chorob. Výzkumná část také zahrnuje 5 výzkumných otázek: Jaká je informovanost veřejnosti o pohlavně přenosných chorobách? Kde lidé získávají informace o pohlavních nemocech? Jaká je informovanost veřejnosti o příznacích a léčbě některých pohlavních onemocněních? Je rozdíl v informovanosti mezi ženským a mužským pohlavím? Je rozdíl v informovanosti u lidí do 30 let a nad 31 let? V bakalářské práci je kvantitativní výzkumné šetření prováděno pomocí dotazníku, který zjišťoval informovanost veřejnosti o problematice STD. Dotazník obsahoval 11 otázek. 10 otázek bylo s uzavřenou odpovědí, u 3 otázek bylo více správných odpovědí a jedna otázka byla otevřená (viz příloha 1). První část dotazníku zjišťovala pohlaví a věk respondenta. Další část byla zaměřena na zjištění, zda respondenti vědí, jaké jsou pohlavní nemoci, a jejich osobní preference týkající se návštěvy lékaře pří podezření na pohlavní nemoc a jak se ochrání před pohlavními nemocemi. Poslední část byla zaměřena na specifické pohlavní nemoci. Zda jsou respondenti informováni o tom, jak se může HIV/AIDS přenášet, jak se projevuje kapavka a jak se léčí syfilis. Poslední otázka zjišťovala, zda je možné očkování proti některým typům HPV infekce s možností odpovědi nevím. 2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Celkem bylo distribuováno 143 dotazníků, zpracováno v práci je 134, tedy 94 % dotazníků. 25

26 Pomocí internetového dotazníku bylo distribuováno 80 dotazníků. 71 dotazníků bylo vyplněno a zpět odesláno, což dává 89% návratnost. Dále s dotazníkovým výzkumem souhlasil ředitel Gymnázia Vídeňská v Brně, kde dotazník vyplnila třída 28 žáků. Dotazníků se navrátilo 28, tedy 100% návratnost. V mém okolí a rodině jsem distribuovala 35 dotazníků a 35 dotazníků jsem obdržela zpět, tedy 100 %. Respondenti byli ve věku od let. 2.4 Průběh výzkumu Výzkum probíhal od října 2016 do ledna 2017 v Jihomoravském kraji. Dotazníky byly distribuovány mezi kamarády, rodinou a také na brněnském gymnáziu. 26

27 relativní četnost 2.5 Výsledky výzkumu Otázka č. 1: Jaké je vaše pohlaví? 51% 51% 51% 50% 50% 49% 49% 49% žena muž Graf 1 Pohlaví Z celkového počtu 134 respondentů dotazník vyplnilo 66 (49 %) žen a 68 (51 %) mužů. 27

28 Relativní četnost Otázka č. 2: Kolik Vám je let? 30% 25% 20% 28% 27% 22% 23% 15% 10% 5% 0% do 18 let od 19 do 30 let od 31 do 45 let 46 let a více Graf 2 Věkové skupiny Výzkumu se zúčastnilo nejvíce lidí ve věku do 18 let tedy 37 (28 %), dále 36 (27 %) respondentů bylo ve věku od 19 do 30 let, od 31 let do 45 let dotazník vyplnilo 30 (22 %) respondentů a nad 46 let a více bylo respondentů 31 (23 %) z celkového počtu

29 Relativní četnost Otázka č. 3: Které onemocnění patří mezi pohlavně přenosné? 80% 70% 72% 60% 50% 40% 30% 39% 29% 20% 10% 0% 13% Herpes simplex Veš ohanbí Myom Hepatitida B Graf 3 Označení pohlavních nemocí Graf číslo 3 ukazuje, které onemocnění spadají podle respondentů mezi pohlavně přenosné. Z celkem 134 respondentů odpovědělo 97 (72 %), že mezi pohlavní nemoci spadá herpes simplex, 52 (39 %) respondentů vyplnilo, že mezi pohlavní nemoci spadá také veš ohanbí. 17 (13 %) respondentů si myslí, že mezi pohlavní nemoci spadá myom a 39 (29 %) respondentů označilo, že mezi STD spadá hepatitida typu B. 29

30 Relativní četnost Otázka č. 4: Kterého lékaře navštívíte při podezření na pohlavní nemoc? 40% 35% 30% 25% 20% 34% 37% 15% 10% 5% 0% 10% 11% 6% 1% 1% obvodní gynekolog urolog kožní infekční venerolog nevím Graf 4 Návštěva lékaře Z grafu vyplývá, že nejvíce respondentů tedy 49 (37 %) uvedlo, že by při podezření na pohlavní nemoc navštívilo svého gynekologa. Dále 46 (34 %) respondentů by navštívilo svého obvodního lékaře. 13 (10 %) respondentů uvedlo, že by navštívilo urologa, 8 (6 %) uvedlo kožního lékaře a 1 (1 %) respondent by se objednal na infekční. Dále graf zobrazuje, že 15 (11 %) respondentů by se objednalo na venerologii a 2 (1 %) respondentů neví, kterého lékaře by případně navštívili. 30

31 Relativní četnost Otázka č. 5: Po jak dlouhé době byste se nechali otestovat při podezření na HIV od možného nakažení? 45% 40% 39% 35% 30% 25% 20% 15% 25% 16% 22% 10% 5% 0% ihned do týdne do měsíce do 3-6 měsíců nenechl(a) bych se otestovat 0% Graf 5 Testování na HIV Graf znázorňuje, že 52 (39 %) respondentů by navštívilo lékaře ihned, kdyby měli podezření na HIV. Dalších 33 (25 %) respondentů udává, že by vyhledalo pomoc do týdne. Dále 24 (16 %) respondentů by se nechalo otestovat do měsíce a 31 (22 %) respondentů by se nechalo otestovat do 3-6 měsíců. A nikdo z respondentů nevyplnil, že by se nenechal otestovat. 31

32 Relativní četnost Otázka č. 6: Vyberte možnost(i) ochrany před pohlavními nemocemi: 120% 100% 99% 80% 60% 40% 20% 0% kondom 3% 1% hormonální antikoncepce lubrikační gel 5% nitroděložní tělísko Graf 6 Ochrana proti STD Z grafu vyplývá, že jako prevenci před pohlavními nemocemi označilo 133 (99 %) respondentů kondom. Dále 4 (3 %) respondenti vyplnili, že je možno se chránit před STD hormonální antikoncepcí. 1 (1 %) respondent vyplnil, že je možné se chránit lubrikačním gelem a 6 (5 %) respondentů označilo hormonální tělísko. 32

33 Relativní četnost Otázka č. 7: Kde hledáte informace týkající se pohlavních nemocí? 90% 80% 85% 70% 60% 50% 40% 30% 32% 20% 10% 13% 4% 4% 9% 0% na internetu od kamarádů od rodičů v poradnách u lékaře jiné Graf 7 Informace o STD V grafu vidíme, že na otázku, kde respondenti vyhledávají informace o pohlavních nemocích, odpovědělo 114 (85 %), respondentů, že vyhledávají informace na internetu. 17 (13 %) respondentů zaškrtlo, že vyhledávají informace od kamarádů. 5 (4 %) respondentů by se zeptalo rodičů a 5 (4%) respondentů by hledalo informace v poradnách. Lékaře by kvůli informacím o STD navštívilo 43 (32 %) respondentů. 12 (9 %) respondentů by využilo jiné možnosti na zjištění informací, například: v odborné literatuře nebo v brožurách. 33

34 Relativní četnost Otázka č. 8: Jakými způsoby se může přenášet HIV/AIDS? 120% 100% 80% 100% 82% 60% 40% 20% 10% 22% 0% sexuální styk transfúze hmyz mateřské mléko Graf 8 Přenos HIV/AIDS Z grafu je vidět že všech 134 (100 %) respondentů udává, že se HIV/AIDS může přenést sexuálním stykem. 110 (82 %) respondentů vyplnilo, že se onemocnění může přenášet transfúzemi. Možnost, že se HIV/AIDS může přenášet hmyzem, vyplnilo 13 (10 %) respondentů, 30 (22 %) respondentů vyplnilo, že se nemoc může přenášet přes mateřské mléko. 34

35 Relativní četnost Otázka č. 9: Zaškrtněte příznaky kapavky: 80% 70% 73% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 35% 10% 22% 0% pálení, řezání při močení vřed v oblasti genitálií zánět spojivek výtok z konečníku Graf 9 Příznaky kapavky Graf zobrazuje, že 97 (73 %) respondentů vyplnilo, že se kapavka může projevovat pálením a řezáním při močení. Dále 47 (35 %) respondentů udává, že se nemoc projevuje vředem v oblasti genitálií. 13 (10 %) respondentů zatrhlo, že se infekce projevuje zánětem spojivek a 29 (22 %) respondentů výtokem z konečníku. 35

36 Relativní četnost Otázka č. 10: Jak se léčí syfilis? 60% 50% 48% 55% 40% 30% 20% 10% 0% speciální léky na pohlavní nemoci 5% 3% antibiotika masti chirurgické odstranění vředu Graf 10 Léčba syfilisu Graf vyobrazuje, že 64 (48 %) respondentů vyplnilo, že se syfilis léčí speciálními léky na pohlavní nemoci. Další sloupec v grafu vyobrazuje, že 73 (55 %) respondentů udalo, že se syfilis léčí antibiotiky, 6 (5%) respondentů pomocí mastí a 4 (3 %) respondenti vyplnili, že se nemoc léčí chirurgickým odstraněním vředu. 36

37 Relativní četnotnost Otázka č. 11: Je možné se očkovat proti některým typům kondylomat (papylomavirová infekce)? 70% 60% 60% 50% 40% 35% 30% 20% 10% 0% 5% ano ne nevím Graf 11 Očkování proti HPV infekci Graf ukazuje, že 47 (35 %) respondentů udalo, že je možné se očkovat proti papilomavirové infekci. 6 (5 %) respondentů vyplnilo, že očkování proti kondylomatům není možné a 81 (60 %) respondentů označilo možnost nevím. 37

38 2.6 Výsledky výzkumných otázek Jaká je informovanost veřejnosti o pohlavně přenosných chorobách? Celkový počet respondentů 134 Průměrná informovanost (%) 59,4 % Průměrný počet správných otázek 8 Tabulka 1 Informovanost veřejnosti Tabulka znázorňuje informovanost veřejnosti o STD. Z celkových 134 respondentů byla průměrná informovanost 59,4 %. Což tedy z celkového počtu 14 správných otázek dává průměrně 8 správných odpovědí. Kde lidé získávají informace o pohlavních nemocech? n % na internetu % od kamarádů % od rodičů 5 4 % v poradnách 5 4 % u lékaře % jiné 12 9 % Tabulka 2 Informace o STD Tato tabulka ukazuje, kde lidé hledají informace o pohlavních nemocech. Nejvíce, tedy 114 (85 %) respondentů udalo, že by využilo internet. Dále 17 (13 %) by se zeptalo svých kamarádů a 5 (4 %) svých rodičů. Dalších 5 (4 %) respondentů by navštívilo poradnu a 43 (32 %) svého lékaře. Položku jiné zaškrtlo 12 (9 %) respondentů, odpovědi například: v knihách, brožurách a jiné. 38

39 Jaká je informovat veřejnosti o příznacích a léčbě některých pohlavních onemocněních? Příznaky kapavky n % pálení, řezání při močení % vřed v oblasti genitálií % zánět spojivek % výtok z konečníku % Léčba syfilisu speciální léky na pohlavní nemoci % antibiotika % masti 6 5 % chirurgické odstranění vředu 4 3 % Tabulka 3 Příznaky a léčba Tabulka ukazuje, že 97 (73 %) respondentů si myslí, že mezi příznaky kapavky patří pálení, řezání při močení. Dále 47 (35 %) udává, že mezi příznaky kapavky patří vřed v oblasti genitálií, 13 (10 %) zánět spojivek a 29 (22 %) výtok z konečníku. Druhá část tabulky ukazuje, že na léčbu syfilisu by využilo 64 (48 %) respondentů speciální léky na pohlavní nemoci. Dalších 73 (55 %) označilo jako možnost léčby antibiotika, 6 (5 %) masti a 4 (3 %) chirurgické odstranění vředu. Je rozdíl v informovanosti mezi ženským a mužským pohlavím? Procentuální úspěšnost (%) Průměrný počet správných odpovědí Ženy 62% 8-9 Muži 57% 8 Tabulka 4 Informovanost mezi muži a ženami Tabulka zobrazuje, jaký je rozdíl mezi informovaností žen a mužů. Průměrně ženy odpověděly správně na 8-9 otázek, mají tedy 62% úspěšnost. Muži průměrně vyplnili 8 otázek správně, tedy 57% úspěšnost. 39

40 Je rozdíl v informovanosti u lidí do 30 let a nad 31 let? Procentuální úspěšnost (%) Průměrný počet správných odpovědí Do 30 let 60% 8-9 Nad 30 let 58% 8 Tabulka 5 Informovanost do 30 let a nad 31 let V této tabulce je znázorněn rozdíl informovanosti veřejnosti do 30 let a nad 31 let. Do 30 let respondenti průměrně vyplnili 8-9 otázek správně tudíž mají 60% úspěšnost. Nad 30 let respondenti měl průměrně 8 správných odpovědí, tedy 58% úspěšnost. 40

41 2.7 Diskuze Tato bakalářská práce je zaměřená na pohlavní nemoci, jejich prevenci a komplikace. Dále také jak by se měl edukovat pacient trpící onemocnění HIV/AIDS, jak by se zdravotnický personál měl chránit sám sebe i ostatní a jaké pohlavně přenosné onemocnění spadají pod povinné hlášení. Nejdůležitější část této práce je dotazníkové šetření, které zjišťuje, jak je veřejnost informována o této problematice. Od všeobecných informací o pohlavních nemocech, jak se chránit a jak se projevují a léčí některá onemocnění. Ze 134 respondentů bylo 66 žen (49 %) a 68 mužů (51 %) ve věku od 17 let do 70 let. Jedna z prvních výzkumných otázek byla, kde lidé získávají informace o pohlavních chorobách. V dnešní moderní době se dalo očekávat, že nejvíce respondentů odpoví, že vyhledává informace na internetu (85 %) nebo poté u lékaře (32 %). Důležité je, aby lidé hledali informace, které budou pravdivé a aktuální. Coufalová (2012) ve svém výzkumu zjistila, že lidé nejčastěji zjišťují informace také na internetu (71 %) nebo poté ve škole (55 %) a mezi kamarády (47 %). Při srovnání se zahraničním výzkumem od Svensson a Waern (2013) jsem zjistila, že thajská populace nejčastěji hledá informace o pohlavních nemocech ve škole (73 %) nebo v televizi (68 %). Další výzkumná otázka byla, zda veřejnost ví, jak se projevují některé pohlavní nemoci a jak se léčí. V dotazníkovém šetření toto zjišťovaly dvě otázky. V první měli respondenti zaškrtnout příznaky kapavky. Správné odpovědi byly pálení a řezání při močení, což označilo (73 %) respondentů, zánět spojivek (10 %) a výtok z konečníku (22 %), čímž se shodli s Weissem (2010) a Slezákovou (2008). Poslední nesprávnou možnost, a to vřed v oblasti genitálií zaškrtlo (35 %). Což je dle mého názoru hodně, ale také se domnívám, že to někteří respondenti ve spěchu zaměnili se syphilisem. Druhá otázka zjišťovala jak se lečí syphilis. Nejvíce respondentů (55 %) odpovědělo antibiotika a poté (48 %) respondentů označilo speciální léky na pohlavní nemoci. 41

42 Což je dle mého názoru velká úspěšnost, protože veřejnost normálně léčbu pohlavních nemocí nezná nebo neřeší. 55 % respondentů se tedy shoduje s Weissem (2010). V bakalářské práci od Coufalové (2012) vyplnilo nejvíce respondentů (90 %) jako příznak kapavky výtok z pochvy a penisu, a pálení při močení. Další výzkumná otázka zní, jaká je informovanost veřejnosti o pohlavně přenosných chorobách. Dle mého názoru je nedostačující. Každý dotazník jsem opravila a vypočítala průměrově jaká je úspěšnost. Maximálně mohlo být 14 správných odpovědí. Ze 134 respondentů je průměrná znalost 60% tedy 8 správných odpovědí. Dá se očekávat, že laická veřejnost neví, jak se léčí některé pohlavní nemoci, ale prevence je základ a ani o té veřejnost nemá dostatečné znalosti. Machovcová (2013) prováděla výzkum mezi homosexuálně orientovanými muži. Výzkum byl prováděn pomocí dotazníku, který měl 24 otázek. Po zhodnocení z celkového počtu 92 respondentů mělo 54 (59 %) 5 a více chyb. Kolečkářová (2008) ve své práci udává, že adolescenti vyplnili dotazník o pohlavních chorobách se 40% úspešností, což je ještě méně než v práci Machovcové (2013). Další výzkumná otázka zjišťovala, zda je rozdíl v informovanosti mezi mužským a ženským pohlavním. Z celkového počtu 68 mužů je úspěšnost 57%, průměrně 8 správných odpovědí a z celkového počtu 66 žen je úspěšnost 62% tedy 8-9 správných odpovědí. Z výzkumu vyplývá, že je pouze malý rozdíl v informovanosti mezi mužským a ženským pohlavím. Možná je to tím, že ženy jsou všeobecně s touhle problematikou více srozuměny nebo se to na jednu stranu od nich očekává. Ne každý muž je ochoten řešit možnosti ochrany a antikoncepce, tak je na ženách, aby si zjistili dostatečné informace o prevenci. Krátká (2014) ve své práci Informovanost žáků druhého stupně základní školy o virových sexuálně přenosných nemocech také zkoumá rozdíly informovanosti mezi pohlavím. V dotazníku měla 39 otázek a 69 chlapců průměrně odpovědělo 12,8 krát správně a 65 dívek, které odpověděly průměrně 11,3 krát správně. I mezi žáky druhého stupně není tak velký rozdíl v informovanosti. 42

43 Poslední výzkumná otázka zkoumala rozdíl v informovanosti veřejnosti do 30 let a nad 30 let. Do 30 let je 60% úspěšnost, tedy 8-9 správně zodpovězených otázek z dotazníku. Nad 30 let respondenti měli menší úspěšnost. Průměrně odpověděli na 8 otázek správně, tedy 58% úspěšnost. 2.8 Návrh na řešení a doporučení pro praxi Během dotazníkového šetření bylo zjištěno, že veřejnost není dostatečně informovaná. Dá se očekávat, že lidé neví léčbu pohlavně přenosných onemocnění, ale měli by se alespoň dostatečně informovat o prevenci, aby léčbu poté řešit nemuseli. Samozřejmě je důležité řešit urologický nebo gynekologický problém než způsobí nějaké tělesné nebo duševní problémy. Ale ráda bych se vrátila na úplný začátek. A to tedy prevenci na základních školách. Věk prvního pohlavního styku neustále klesá, i když je možné, že si studenti z toho budou dělat legraci, tak je důležité, aby výuka sexuální výchovy proběhla na druhém stupni základní školy a žáci byli informováni v základní problematice. Dále je možnost školních přednášek o STD, případně některých dokumentárních filmů nebo brožurek. Existuje mnoho kampaní bojující proti HIV/AIDS a dalším nemocem o kterých lidé nevědí. V některých těchto institucí je možnost anonymního testování a je nutné pomocí reklam, inzerátů a letáčků tyto možnosti testování šířit. V dnešní době, kdy mládež celé své dny tráví na facebooku a dalších sociálních sítích není tak těžké kliknout na tlačítko sdílet. Pokud má jedinec podezření na pohlavní nemoc, je jasné, že bude trpět studem a bude doufat, že to přejde. Je důležité, aby byl problém zavčas řešen a nedocházelo k šíření. Lékaři, sestry a celý zdravotnický personál musí být diskrétní a musí podat dostatečné informace a pomoc, kterou pacient v tu chvíli potřebuje. Síla slova je velká, a pokud pacient se špatnou zkušeností u lékaře s STD rozšíří toto podvědomí mezi ostatní, může to mít kolosální následky pro nejednoho jedince. Pohlavní nemoci se neustále šiří a informace k těmto onemocněním a léčbě se neustále rozšiřují a není možné je všechny zařadit do jedné práce. 43