Služebnosti umožňující přístup k nemovitosti v novém občanském zákoníku

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor veřejná správa Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Bakalářská práce Služebnosti umožňující přístup k nemovitosti v novém občanském zákoníku Mgr. Jana Fraňková 2015

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Služebnosti umožňující přístup k nemovitosti v novém občanském zákoníku zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny na konci práce v seznamu pouţitých pramenů a literatury. V Neplachově dne

3 Ráda bych na tomto místě poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce panu Mgr. Jakubu Hanákovi, Ph.D., za vstřícný přístup, cenné rady a komentáře. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům a bratrovi za podporu, kterou mi poskytovali nejen během psaní této práce, ale i po celou dobu studia. 3

4 Obsah Seznam zkratek... 7 Úvod Základní terminologie z oblasti věcných břemen Hlavní pojmy Věcné břemeno Oprávněná a povinná osoba Věcná práva Věcná práva k věci cizí Věc Katastr nemovitostí Nemovitost Pozemek Stavba Parcela Vlastnictví Účelová komunikace Zásada superficies solo cedit Geometrický plán Exkurz do historie věcných břemen (sluţebností) Římské právo Rakouská právní úprava Osnova československého zákona z roku Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Novelizace občanského zákoníku z roku Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ) Obecná charakteristika sluţebností dle NOZ Pojem sluţebnost dle NOZ Vztah pojmů sluţebnost a věcná břemena v NOZ Rozdíly a podobnosti sluţebností a sousedských práv dle NOZ Základní členění pozemkových sluţebností dle NOZ Podstata pozemkových sluţebností dle NOZ Spoluvlastnictví a sluţebnost

5 3.3.2 Změna vlastnictví Zákaz přenesení pozemkové sluţebnosti Obsah a rozsah pozemkových sluţebností v NOZ Ochrana pozemkových sluţebností v NOZ Ţaloba negatorní Ţaloba na ochranu domnělého vlastnického práva Právní prostředky zajišťující přístup k nemovitosti Vznik jednotlivých právních prostředků Nabytí pozemkové sluţebnosti smlouvou Vznik sluţebnosti pořízením pro případ smrti Dohoda dědiců o rozdělení dědictví Nabytí sluţebnosti vydrţením Nabytí sluţebnosti ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci Zánik jednotlivých právních prostředků Zánik sluţebnosti dohodou Zánik sluţebnosti ze zákona Zánik sluţebnosti rozdělením společné věci Zrušení sluţebnosti rozhodnutím oprávněného orgánu veřejné moci Zánik sluţebnosti uplynutím doby Zánik sluţebnosti splněním rozvazovací podmínky Zánik sluţebnosti promlčením Vybrané sluţebnosti umoţňující přístup k nemovitosti dle NOZ Sluţebnost stezky Obsah a rozsah sluţebnosti stezky Vznik sluţebnosti stezky Úhrada nákladů na zachování a opravu sluţebnosti stezky Ochrana práva stezky Způsoby zániku sluţebnosti stezky Sluţebnost průhonu Obsah a rozsah sluţebnosti průhonu Vznik sluţebnosti průhonu Úhrada nákladů na zachování a opravu sluţebnosti průhonu Ochrana práva průhonu Zánik sluţebnosti průhonu Sluţebnost cesty Obsah a rozsah sluţebnosti cesty

6 5.3.2 Vznik sluţebnosti cesty Úhrada nákladů na zachování a opravu stezky Právní ochrana sluţebnosti cesty Způsoby zániku sluţebnosti cesty Závěr Seznam zdrojů Literatura Dokumenty a právní předpisy Účinné právní dokumenty a předpisy Zrušené právní předpisy Judikatura Ostatní elektronické články Abstrakt:

7 Seznam zkratek ang. anglicky ČSR Československá republika ČSSR Československá socialistická republika lat. latinsky KatZ zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) NOZ zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník NS Nejvyšší soud ČR SOZ zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů obč. zák. občanský zákoník Osnova Vládní návrh československého občanského zákoníku z r OZO zákon č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský, zák. soud. znění ÚS Ústavní soud ČR 7

8 Úvod Přístupová cesta je nezbytnou podmínkou pro kvalitní a bezproblémové uţívání jakékoliv nemovitosti (rodinného domku, stodoly, chaty, skladu, garáţe, ). Ke kaţdé nemovitosti se vztahuje nezadatelné právo přístupu, ovšem způsobem, jakým je toto právo vykonáváno a v praxi uplatňováno, se liší případ od případu. Moţností se nabízí hned několik. Od přístupu z místní komunikace, jeţ je ze zákona vlastnictvím obce, 1 přes účelovou komunikaci, jejíţ majitel je totoţný s majitelem přilehlé nemovitosti, aţ po situace, kdy je vstup do nemovitosti zajišťován přes cizí pozemek. Pro tyto případy byl převzat z římského práva specifický právní prostředek, jeţ je v současné době označován jako tzv. institut věcných břemen (ang. easement). Právní úpravu tohoto prostředku nyní nalezneme v občanském zákoníku, přičemţ jeho vyuţití v praxi je mnohem širší. Zajištění přístupu k nemovitosti přes cizí pozemek je pouze jedním z mnoha případů, kde lze narazit na institut věcných břemen. Je vhodné připomenout, ţe ke dni došlo ke zrušení zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen SOZ) a byl nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb., který vstoupil do širšího povědomí jako tzv. nový občanský zákoník (dále jen NOZ). Účinnost NOZ vnáší do problematiky věcných břemen řadu podstatných změn. Pro příklad lze uvést staronové členění věcných břemen na sluţebnosti a reálná břemena či návrat k zásadě superficies solo cedit. Podstata kaţdého věcného břemene spočívá v tom, ţe opravňuje určitou osobu (popř. osoby), aby daným způsobem uţívala věc, která je ve vlastnictví někoho jiného, čímţ dochází k omezení vlastnických práv vlastníka věci tak, ţe nemůţe plně vyuţívat své vlastnictví. Vzniklý vztah je povahou především materiální. Účelem je dosaţení efektivnějšího sociálně-ekonomického vyuţití věci či lepšího uspokojení individuálních potřeb subjektu (fyzické i právnické osoby) určitých vlastnických vztahů. 2 Jak výše uvedené informace naznačují, předloţená bakalářská práce se věnuje problematice věcných břemen. Konkrétně se zabývá jejich specifickým druhem, a to pozemkovými sluţebnostmi umoţňujícími přístup k nemovitosti, jejichţ právní úprava je vyjádřena v NOZ. Jmenovitě se jedná o sluţebnost stezky, průhonu a cesty. Cílem práce je poskytnout komplexní přehled o zvolené skupině sluţebností dle 1 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 2 SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva ( ): komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s

9 NOZ. Čtenáři tak nabízí ucelené informace o vzniku, obsahu, členění, způsobech nabytí, právní ochraně i důvody zániku či zrušení vybraných sluţebností. S ohledem na nedávnou rekodifikaci soukromého práva, bylo do práce začleněno, tak kde se to nabízelo, porovnání právní úpravy současné a předchozí. Zvolená problematika je v odborné právnické literatuře řešena obvykle v obecné rovině věcných břemen, kdy sluţebnosti tvoří zpravidla podskupinu tohoto tématu. Publikace proto mají ve většině případů podobu sborníků snaţících se uceleně zachytit celou oblast věcných břemen. Naopak volně dostupné internetové články zpravidla rozebírají jen konkrétní právní případy ve vztahu k určitému věcnému břemenu (sluţebnosti), nicméně dané věcné břemeno rozebírají pouze v nutném rozsahu k danému právnímu případu. Přínosem této práce pro právní vědu je moţné spatřovat v komplexním pojetí konkrétního okruhu sluţebností dle nové právní úpravy, která svým nedávným vstupem v účinnost zavedla nemálo novinek. Práce je rozdělena do pěti kapitol, první se zabývá základními pojmy z oblasti věcných břemen. Druhá popisuje původ a historický vývoj sluţebností, přičemţ porovnává historickou úpravu věcných břemen s tou aktuálně platnou. Třetí se věnuje obecné charakteristice sluţebností, definuje jejich podstatu, obsah rozsah, atd. Čtvrtá uvádí jednotlivé právní prostředky, díky nimţ je moţné zřídit sluţebnost, zároveň uvádí, jakým způsobem lze sluţebnosti zrušit, popř. jaké okolnosti způsobují jejich zánik. Poslední pátá se věnuje analýze vybraných sluţebností, porovnává je a snaţí se podchytit společné i rozdílné charakteristiky. Během psaní tohoto textu bylo uţito relevantních právních pramenů vztahujících se k předmětné problematice. Zejména se jednalo o zákony a s nimi související předpisy, dostupnou právnickou literaturu, odborné komentáře a relevantní judikatura. Nejčastěji autorka pracovala s odbornými komentáři, NOZ a důvodovou zprávou k NOZ (konsolidovaná verze). Jelikoţ předchozí právní úprava věcných břemen byla, co do obsahu, značně úsporná, a nynější úprava vstoupila v platnost teprve nedávno, stala se důleţitým zdrojem informací, při tvorbě tohoto textu, i judikatura Nejvyššího soudu ČR, Ústavního soudu ČR, popř. i soudů jiných instancí z období, kdy platil SOZ. Nepostradatelnost judikatury z období SOZ spočívá zejména v tom, ţe lze z ní dovozovat určité závěry, jeţ jsou validní i pro aktuálně platnou právní úpravu. Informace o historických právních předpisech byly většinou čerpány z online 9

10 dostupného depozitáře Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky. Všechny pouţité zdroje jsou uvedeny na konci práce v seznamu literatury. Při zpracování této bakalářské práce bylo uţito primárně analyticko-deskriptivní metody, místy je v textu uţito i komparativní metody, a to v případech, kdy je porovnávána předchozí právní úprava s aktuálně platnou právní úpravou. Uvedené metody jsou obecně řazeny do skupiny kvalitativních metod a patří mezi standardně uţívané metody pro tento typ prací. 10

11 1 Základní terminologie z oblasti věcných břemen 1.1Hlavní pojmy Právní úprava věcných břemen je poměrně rozsáhlá. Pro její správné pochopení a pro účely této práce, je proto na jejím začátku nezbytné, definovat hlavní pojmy, jeţ jsou pro výše uvedenou právní oblast klíčové. Důleţitost této podkapitoly umocňuje i skutečnost, ţe rekodifikovaný NOZ zavedl do vybrané problematiky novou terminologii, která laické veřejnosti nemusí být běţně srozumitelná Věcné břemeno Neodborná veřejnost často nepřesně označuje pojmem věcné břemeno vše, co nějakým způsobem zatěţuje nebo omezuje vlastníka v uţívání jeho věci. Ve skutečnosti v právnickém prostředí se termínem věcné břemeno vţdy označuje právní vztah. Je to odvozeno od širšího chápání podstatného jména břemeno, které je v právním jazyce obecně spjato s nějakou povinností či nutností. Adjektivum věcné odkazuje na skutečnost, ţe tato povinnost vázne na věci a zatěţuje kaţdého vlastníka po celou dobu, po kterou danou věc vlastní. V okamţiku, kdy vlastník pozbude vlastnická práva k zatíţené věci, zanikají mu i povinnosti vyplývající z vlastnictví dané věci, přičemţ věcné břemeno přechází na nového nabyvatele (sukcesora) vlastnického práva. 3 Z nové právní úpravy NOZ lze dovodit, ţe věcná břemena řadí do hmotných předmětů nemovitých, podobně jako pozemky, podzemní stavby se samostatným účelovým určením a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon Oprávněná a povinná osoba Oprávněná osoba (oprávněný) je fyzická nebo právnická osoba, která na základě věcného břemene (sluţebnosti) získává oprávnění vyuţívat určitou část uţitné hodnoty cizí věci. Povinná osoba (povinný) je fyzická nebo právnická osoba, která disponuje vlastnickým právem k určité nemovitosti. Toto právo je omezeno věcným břemenem (sluţebností). NOZ kogentním způsobem uvádí, ţe vlastník pozemku (povinná osoba) 3 BRADÁČ, A. a kol. Věcná břemena od A do Z. 4. vyd. Praha: Linde Praha s odst. 1, 979 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Nový občanský zákoník 2014 redakční uzávěrka Ostrava-Hrabůvka: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012, Edice ÚZ č s

12 je povinen na svém pozemku, na němţ vázne věcné břemeno (sluţebnost) akceptovat určitá omezení a ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet Věcná práva Jsou práva, která umoţňují úplné nebo částečné právní panství oprávněné osoby nad určitou existující individuálně určenou věcí působící proti všem ostatním (erga omnes). Za věcná práva se povaţuje vlastnické právo, zástavní právo, zadrţovací právo, práva odpovídající věcným břemenům a předkupní právo k nemovitým věcem, je-li jako věcné právo sjednáno Věcná práva k věci cizí Věcná práva k věcem cizím (iura in re aliena) jsou práva, jejichţ obsahem jsou určitá oprávnění konkrétního subjektu k věcem, ohledně nichţ daný subjekt nedisponuje vlastnickým právem. Zjednodušeně lze říci, ţe se jedná o částečné panství nad věcí, která oprávněnému nepatří, tedy nad věcí cizí. Jedná se o práva, která omezují jejího vlastníka. Dle NOZ mezi věcná práva věci cizí patří zástavní právo, zadrţovací právo, práva odpovídající věcným břemenům a předkupní právo k nemovitým věcem, je-li jako věcné právo sjednáno Věc Dle 489 NOZ je věcí vše, co je rozdílné od osoby a slouţí potřebě lidí. Věci lze dělit na hmotné (res corporales), které mají povahu samostatného předmětu a jsou ovladatelnými částmi vnějšího světa a nehmotné (res incorporales), kterými jsou práva, jejichţ povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Věci lze dále dělit na nemovité a movité Katastr nemovitostí Je veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech (dále jen nemovitost ), vymezených zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen KatZ). Zahrnuje jejich soupis, popis, jejich geometrické a polohové určení a také zápis odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. 6 Nový občanský zákoník. Co jsou věcná práva a co je pro ně typické. [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, [cit ]. Dostupné z: 7 HURDÍK, J. et al. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk s a 498 zák. č. 89/2012 Sb. 12

13 práv k těmto nemovitostem. 9 KatZ je ve vztahu k NOZ obecně povaţován za speciální zákon, přičemţ mezi NOZ a KatZ existuje tzv. kontravalentní vztah speciality a subsidiarity, kdy KatZ vystupuje v roli lex specialis (zvláštního zákona), zatímco NOZ je ke KatZ vnímán jako lex generalis (obecný zákon). V praxi to znamená, ţe se přednostně uplatní úprava speciální, pokud existuje, schází-li, uplatní se subsidiárně ustanovení obsaţené v NOZ Nemovitost Nemovitost neboli věc nemovitou NOZ kodifikuje jako pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. 10 V případě, ţe jiný právní předpis stanoví, ţe určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i taková věc nemovitá. 11 Všechny ostatní věci, bez ohledu na to, zda je jejich podstata hmotná či nehmotná, jsou povaţovány za věci movité Pozemek KatZ kodifikuje pozemek jako část zemského povrchu, jeţ je oddělená od sousedních částí hranicí územní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí stanovenou regulačním plánem, územním rozhodnutím nebo územním souhlasem, hranicí jiného práva podle 19, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí rozsahu práva stavby, hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním způsobu vyuţití pozemků. 13 NOZ nově rozlišuje služebný pozemek a panující pozemek. Sluţebný pozemek je pozemek ve vlastnictví povinné osoby, který je zatíţen právem odpovídajícím věcnému břemeni (např. sluţebnosti). Panující pozemek je naopak pozemek ve vlastnictví oprávněné osoby, v jejíţ prospěch je zřízeno věcné břemeno (sluţebnost). Panujícímu pozemku slouţí sluţebný pozemek. 9 1 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (KatZ). In: Katastr nemovitostí, zeměměřictví, pozemkové úpravy a úřady znění předpisů k Ostrava-Hrabůvka: Nakladatelství Sagit, a.s Edice ÚZ č s odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. 11 Tamtéţ odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb písm. a) zákona č. 256/2013 Sb. 13

14 1.1.9 Stavba Stavba je hmotně zachycený výsledek stavební činnosti člověka, je oddělitelný od okolí (zpravidla od okolního pozemku), přičemţ má samostatný hospodářský účel a je pro něj typická relativní kompaktnost materiálu. Jsou-li výše uvedené pojmové znaky splněny, můţe být určitá entita povaţována za stavbu ve smyslu soukromého práva, a tudíţ i věcí v právním smyslu, ovšem za podmínky, ţe není součástí pozemku či jiné věci (např. práva stavby). 14 NOZ ani SOZ pojem stavba přímo nedefinují. Dle nové úpravy NOZ jsou stavby (jakoţ i jiná zařízení) v zásadě součástí pozemku. 15 Jiné entity, které nejsou stavbami (např. zpevnění povrchu pozemku), jsou nově dle NOZ součástí pozemku. Pro účely této práce budeme vycházet z premisy, ţe stavba je součástí pozemku Parcela Za parcelu se podle KatZ povaţuje pozemek, který je geometricky a polohově určen, je zanesen v katastrální mapě a opatřen specifickým parcelním číslem. Stavební parcelou se podle KatZ rozumí pozemek evidovaný v druhu pozemku zastavěné plochy a nádvoří a pozemkovou parcelou pak pozemek, který není stavební parcelou. Výměra nemovitosti se vyjadřuje plošným obsahem průmětu pozemku do zobrazovací roviny, počítá se v metrických jednotkách, přičemţ velikost výměry vyplývá z geometrického určení pozemku a zaokrouhluje se dle KatZ na celé čtvereční metry. Výměra parcely je evidována s přesností danou metodami, kterými byla zjištěna, přičemţ jejím zpřesněním dle KatZ nejsou dotčena práva k pozemku. Katastrálním územím se rozumí technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru společně evidovaný soubor nemovitostí Vlastnictví Předmětem vlastnického práva mohou být hmotné i nehmotné věci, které někomu patří, tyto věci tak tvoří jeho vlastnictví. Vlastník má ze zákona právo se svým vlastnictvím v mezích stanovených právním řádem libovolně nakládat, tj. můţe věc drţet, uţívat ji, libovolně s ní nakládat a brát z ní uţitky (plody), pokud je poskytuje, 14 TÉGL, P. Některé aktuální výkladové problémy úpravy nemovitých věcí v NOZ II. Právní prostor [online] [cit ]. Dostupné z: zákona č. 89/2012 Sb písm. b); c); d); g); h) zákona č. 256/2013 Sb. 14

15 a to na základě moci, která není závislá na existenci kohokoli jiného. 17 Vlastnictví je někdy také označováno jako přímé panství konkrétně určené osoby nebo osob nad určitou věcí. Vlastnictví tak nemůže svědčit neurčitému okruhu osob. Jde o nejvýznamnější typ věcného práva, které na rozdíl od závazkových práv působí erga omnes Účelová komunikace Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními předpisy tím není dotčena. 19 Účelové komunikace tvoří nejniţší kategorii pozemních komunikací. Mohou být vlastněny fyzickými i právnickými osobami. Z hlediska přístupnosti se účelová komunikace dělí na veřejně přístupnou a neveřejně přístupnou. V případě sporu, zda jde o veřejnou či neveřejnou účelovou komunikaci záleţí na jejím umístění. Pro neveřejnou účelovou komunikaci je kritériem uzavřenost prostoru nebo objektu (ať uţ fyzicky nebo právně), ve kterém se nachází. Tento typ je přístupný jen v rozsahu, jaký stanoví vlastník dané komunikace. 20 Členění účelových komunikací z hlediska jejich veřejné přístupnosti se odvozuje zejména ze zákona o pozemních komunikacích, podrobnější vymezení pak nabízí soudní judikatura, zvláště judikatura Nejvyššího správního soudu. První dva znaky stanovuje zákon o pozemních komunikacích, další dva jsou odvozeny z judikatury nejvyšších soudních instancí. 21 Obecně pro účelovou komunikaci platí následující znaky: ; 1012 zákona č. 89/2012 Sb. 18 HURDÍK, J. et al., 2013, op. cit., s odst. 1 zák, č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 20 KOČÍ, R. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. 1. vyd. Praha: Leges, s Příkladem judikatury, ze které vyplývají poslední dva znaky účelové komunikace, lze uvést nález ÚS ČR ze dne , sp. zn. II. ÚS 268/06. K důvodům omezení vlastnického práva v případě účelové komunikace. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwert ČR [cit ], ve kterém Ústavní soud konstatuje: k tomu, aby bylo možné učinit jednoznačný závěr o tom, že se na určitých 15

16 - zřetelná (v terénu patrná) cesta určená k uţití vozidly a chodci slouţící pro účel dopravy - spojovat jednotlivé nemovitosti pro potřeby jejich vlastníků nebo spojující tyto nemovitosti s ostatními pozemními komunikacemi nebo slouţící k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků - souhlas vlastníka s uţíváním cesty neomezeným okruhem osob (veřejností) - nutná komunikační potřeba 22 Za účelové komunikace se povaţují polní a lesní cesty, stezky, vyšlapané pěšiny, uličky mezi domy, atd. 23 Právní povaha účelových komunikací je poněkud problematická. Z rozsudků lze odvodit zcela odlišné postoje. Např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , sp. zn. 5 As 62/2008, 24 který dovodil, ţe účelová komunikace můţe být samostatnou stavbou ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb., a tedy věcí v právním smyslu. Novější rozsudek Nejvyššího soudu (dále jen NS) ze dne , sp. zn. 22 Cdo 766/2011, naopak setrval na svém předchozím stanovisku, dle něhoţ účelové komunikace v zásadě tvoří jen součást pozemku, i když jsou stavebně zpracovány. NS se ve svém rozhodnutí opřel o zákon o pozemních komunikacích, dle něhoţ účelové komunikace jsou jen součástí pozemku. Uvedeným rozsudkem NS prolomil zásadu superficies solo cedit, vlastník pozemku je dle tohoto rozhodnutí vlastníkem účelové komunikace, ta se povaţuje za součást pozemku. Pro účely této práce se předpokládá, ţe účelová komunikace, ať bude mít podobu cesty, stezky, bude povaţována za součást pozemku, tedy za věc nemovitou dle 498 NOZ. pozemcích nachází veřejně přístupná účelová komunikace, musí být prokázáno, zaprvé, že vlastník příslušného pozemku či jeho právní předchůdce, k jehož souhlasu je možné přihlížet, souhlasil s takovýmto omezením svého vlastnického práva, zadruhé, že je v daném případě splněna podmínka komunikační nezbytnosti, resp. neexistuje jiná alternativa přístupu (slouží pro spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi), a kde tento přístup zjevně není upraven soukromoprávním institutem (např. věcným břemenem). 22 VARVAŘOVSKÝ, P., a kol. Veřejné cesty místní a účelové komunikace. 2. vyd. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv ve spolupráci se společností Wolters Kluwer ČR s FASTR, P., ČECH. J. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, se souvisejícími a prováděcími předpisy. 11. vyd. podle stavu k Praha: Linde s Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , sp. zn. 5 As 62/2008. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwert ČR [cit ]: Pokud je stavební provedení účelové komunikace takové, že lze jednoznačně vymezit, kde končí pozemek a začíná stavba, a pokud zároveň nelze stavební provedení účelové komunikace odstranit bez jejího zničení či zásadního zhoršení její sjízdnosti či schůdnosti, půjde o samostatnou nemovitou věc, ve smyslu 119 odst. 2 občanského zákoníku, která je samostatným předmětem právních vztahů. 16

17 Zásada superficies solo cedit Zásada superficies solo cedit (povrch ustupuje půdě) vyjadřuje pravidlo, ţe vše, co je pevně spojeno s pozemkem, náleţí vlastníku pozemku, neboli ţe stavba je součástí pozemku. Jedná se o klasickou římskou zásadu, která se s účinností NOZ navrací do české právní úpravy. V praxi to znamená, ţe stavba je nadále součástí pozemku, na kterém stojí, a přestává být, aţ na výjimky, samostatnou věcí nemovitou ( 3054 NOZ) Geometrický plán Geometrický plán je nezbytným podkladem pro katastr nemovitostí. Zpravidla tvoří součást právní listiny, podle níţ má být do katastru nemovitostí učiněn vklad, který má konstitutivní účinky. Zpravidla se pořizuje ke kupní smlouvě k nemovitosti, darovací smlouvě, kolaudačnímu rozhodnutí o přidělení čísla popisného, apod. Nejčastěji se vyhotovuje z důvodu: - vyznačení budovy (nemusí jít nutně jen o dokončenou novostavbu či budovu, která nebyla dosud zařazena do evidence katastru nemovitostí, patří sem případy, kdy došlo k přístavku, tzn., budova změnila půdorys) - získání hypotečního úvěru - rozdělení pozemku, změna nebo vytyčení hranice pozemku (kupní smlouva, darovací, atd.) - zřízení věcného břemene k věci nemovité Geometrický plán je výsledek geodetické činnosti. V případě zřizování věcného břemene (sluţebnosti) obsahuje tyto náleţitosti: popisové pole, grafické znázornění, výkaz dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí, seznam souřadnic, výkaz údajů o bonitovaných půdně ekologických jednotkách (BPEJ) k parcelám nového stavu. Geometrický plán vyhotovuje úředně oprávněná osoba. V podstatě se jedná o technický podklad, na jehoţ základě pak dochází ke změnám v souboru geodetických informací a v souboru popisných informací písm. j) zák. č. 256/2013 Sb. 17

18 2 Exkurz do historie věcných břemen (služebností) Věcná břemena jsou právním institutem soukromého práva s velmi dlouhou historií. Jejich počátky se datují aţ do období starověkého Říma, přičemţ za svou existenci prošly dlouhým a sloţitým vývojem. Z tohoto důvodu je při výzkumu věcných břemen, resp. sluţebností, nezbytné znát jejich dějiny. S ohledem na časovou délku existence věcných břemen a na jejich nepřetrţitý vývoj, který probíhal paralelně s vývojem politickým, není moţné v této práci, zcela opomenout historii tohoto právního institutu. Tato kapitola ji zachycuje alespoň ve zjednodušené verzi. Jejím hlavním účelem je zlepšit a rozšířit orientaci nezasvěceného čtenáře v dané oblasti a zároveň dodrţet ucelenost práce. 2.1 Římské právo Stejně jako dnes i v římském právu existovaly sluţebnosti 26 (lat. servitutes), byly aplikovány jako věcná práva 27 umoţňující uţívat cizí věc/i, přičemţ jejich podstata byla neoddělitelně spjata buď s určitým pozemkem (servitutes praediorum), nebo konkrétní osobou (servitutes personarum). Pozemkové sluţebnosti římské právo dále členilo na polní (servitutes rusticae) a domovní (servitutes urbanae). Do polních sluţebností náleţelo např. právo stezky, právo průhonu dobytka, právo vozové cesty, právo na čerpání vody, právo na napájení dobytka či kácení dřeva a s ním související právo na sbírání suchých větví. Mezi domovní sluţebnosti patřily různá práva týkající se stavby, např. právo opřít vlastní stavbu o cizí stavbu, právo svést okap na cizí pozemek, povinnost nezvyšovat či nesniţovat dům, atd. 28 Oprávnění zde bylo spojeno s vlastnictvím panujícího pozemku, v jehoţ prospěch byl zatíţen sluţebný pozemek a jehoţ vlastník měl povinnost něco strpět nebo se něčeho zdržet. Zatíţený pozemek slouţil panujícímu pozemku. 29 Patrně právě od slova sloužit byl odvozen termín sluţebnost. 26 Autorka si je vědoma, ţe římské právo znalo nejen sluţebnosti, ale i pojem reálná břemena, která vznikla aţ v době pozdní Římské říše, tedy v období, kdy rolníci přestali být svobodnými občany. Jejich existence byla spjata s půdou, kterou museli obhospodařovat a vlastníkovi pozemku poskytovat předem stanovené plnění. S ohledem na téma práce je textu upřednostněna historie sluţebností. 27 Klasičtí právníci neznali pojem věcná práva k věci cizí, přesto lze z dochovaných záznamů dovodit, ţe práva řazená později pod toto společné označení, chápali podobně jako my nyní, tedy jako určitou samostatnou skupinu s vlastními společnými znaky. 28 KABELKOVÁ, E. Věcná břemena v novém občanském zákoníku. 1. vyd. Praha: C. H. Beck s BRADÁČ, A. a kol. Věcná břemena od A do Z. 4. vyd. Praha: Linde Praha s

19 Osobní sluţebnosti se členily, podobně jako dnes, na právo poţívací (ususfructus) a právo uţívací (usus). Ochrana sluţebností se prováděla podáním věcné ţaloby, která měla povahu vindikace sluţebnosti (vindicatio servitutis), u poţívacího práva se ţaloba nazývala petitio ususfructus. Řešení těchto ţalob mělo povahu sporů o vlastnické právo Rakouská právní úprava Historicky první celistvou právní úpravu sluţebností na naše území 31 vnesl aţ rakouský Všeobecný zákoník občanský (ABGB 32 ). Byl vyhlášen 1. června patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. zák. soud. znění. Pro české země byl fakticky závazný aţ do Obecně vstoupil do širšího povědomí jako tzv. obecný zákoník občanský (dále jen OZO). Právní úprava OZO byla nejdéle platnou občanskoprávní úpravou na našem území. V roce 1918 byl OZO na základě tzv. recepčního zákona 34 převzat do právního řádu nově vzniklého samostatného Československého státu. Obsahoval na tehdejší dobu nebývale podrobnou úpravu sluţebností. Pozornost jim věnoval téměř v šedesáti ustanoveních, konkrétně v sedmé hlavě druhého dílu ( ). Předlohou pro právní úpravu sluţebností v OZO poslouţilo zjevně římskoprávní pojetí sluţebností, coţ dokazuje i shodné základní dělení sluţebností, které OZO dělilo stejně jako římské právo na sluţebnosti osobní a pozemkové, a ty dále na domovní a polní. Kromě členění převzal OZO z římského práva i zásadu superficies solo cedit, podle které je stavba součástí pozemku (více viz odstavec 1.1.9). OZO rozlišoval také sluţebnosti nepravidelné a zdánlivé ( 479). Nepravidelnými byly takové, které sice měly obsah pozemkové sluţebnosti, ale oprávněná osoba byla určena individuálně. Pro příklad lze uvést osobní sluţebnost cesty či čerpání vody. Za zdánlivé služebnosti byly považovány takové, u kterých na rozdíl od obecné zásady, že pozemkové služebnosti bývají trvalé a osobní služebnosti doživotní byly 30 KINCL, J.; URFUS, V.; SKŘEJPEK, M. Římské právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, s České země byly v té době součástí Rakouského císařství, po roce 1867, kdy proběhlo Rakousko- Uherské vyrovnání, bylo české území součástí Rakouska-Uherska. 32 Z německého Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch. 33 Zákon č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský, zák. soud. znění. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 34 Zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 19

20 výhody poskytovány pouze do odvolání. 35 Zároveň měl OZO uzavřený systém věcných práv, tzn., uznával jen ta věcná práva, která za věcná práva výslovně označoval zákon. Z tohoto důvodu nebylo moţné zřídit právním jednáním nějaká jiná věcná břemena, neţ ta, která byla výslovně uvedena v OZO. 36 Úprava sluţebností byla zařazena mezi tzv. věcná práva, a to společně s vlastnictvím, drţbou a právem zástavním. Jiţ tehdy byly sluţebnosti povaţovány za věcná práva k věci cizí, na rozdíl od vlastnictví a drţby, které se přiřazovaly k věcným právům k věci vlastní. Pokud jde o vznik sluţebností, rozlišoval zákoník vznik absolutní (tj. vznik nové sluţebnosti) a relativní (tj. nabytí jiţ vzniklé sluţebnosti). Zákoník se řídil při úpravě sluţebností zásadou superficies solo cedit 37 Způsoby nabytí sluţebnosti kodifikoval OZO v 480 (smlouva, projev poslední vůle, právní výrok vydaný při rozdělení společných pozemků, promlčení). Z následujícího ustanovení pak vyplývá, ţe k formálnímu vzniku věcného práva sluţebnosti k věci bylo zapotřební nechat jej zanést do tzv. veřejných knih formou zápisu. Funkci dnešního katastru nemovitostí tehdy plnily pozemkové knihy. 38 Případy, kdy docházelo k zániku sluţebnosti, OZO členilo na dvě níţe uvedené skupiny: a) všeobecné způsoby platné obecně pro zánik práv a závazků ( 524 OZO) b) specifické způsoby zániku sluţebnosti ( 525 OZO a násl.) Do prvně jmenované skupiny se řadily způsoby zániku sluţebností: - zřeknutím se šlo o jednostranný úkon, který probíhal buď výslovně, nebo konkludentně (tj. jiným způsobem neţ ústně či písemně) - promlčením pokud nebyla sluţebnost po dlouhou dobu vykonávána (promlčecí lhůta u fyzických osob byla 30 let, u právnických stanovena na 40 let) Do druhé skupiny spadaly ostatní případy: - zánik sluţebného nebo panujícího pozemku sluţebnost zanikla většinou v důsledku zániku sluţebné věci, pokud ale došlo k obnově slouţícího pozemku 35 BRADÁČ, A. a kol., 2009, op. cit., s KABELKOVÁ, E., 2013, op. cit., FIALA, J. Věcná břemena. 1. vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně v Brně právnická fakulta s PEKÁREK, M. a kol. Pozemkové právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta Edice Učebnice Právnické fakulty MU, sv. č s

21 či panujícího pozemku (nemovitosti) v předešlý stav, sluţebnost dle 525 OZO nabyla zpět své dřívější právní moci 39 - konfusí, tj. splynutím vlastnictví sluţebného a panujícího pozemku u pozemkových sluţebností ( 526 OZO) - uplynutím času, pokud bylo věcné břemeno sjednáno na dobu určitou ( 527 OZO) - smrtí oprávněné osoby u osobních sluţebností ( 529 OZO) - zánik sluţebností vyplývající ze speciálních předpisů (např. vyvlastněním, komasací, nucenou draţbou, atd.) 40 Pro současnou úpravu NOZ znamená OZO nepostradatelný historický mezník v oblasti sluţebností, protoţe jeho úprava poslouţila jako předloha při tvorbě Vládního návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937 (viz více násl. podkapitola), který následně poslouţil jako předloha při realizaci současného NOZ Osnova československého zákona z roku 1937 Po vzniku Československé republiky (dále jen ČSR) se objevil poţadavek vytvořit vlastní občanskoprávní kodifikaci. Příčina této potřeby pramenila ze skutečnosti, ţe OZO, před vznikem ČSR, platil jen na území Českého království, nikoliv (vyjma krátkého období v polovině 19. stol.) na Slovensku. Počátek samostatné ČSR byl zatíţen jevem dvojího práva českého a slovenského. Snahy o rekodifikaci započaly v roce 1920 a vyvrcholily v r. 1937, kdy vláda předloţila Národnímu shromáţdění ČSR Vládní návrh československého občanského zákoníku, zkráceně se nazývá Osnova (dále jen Osnova). O rok později do probíhajícího legislativního procesu zasáhlo negativním způsobem politické dění. Na českém území byl vyhlášen Mnichovský diktát, coţ následně zapříčinilo nepřijetí návrhu Osnovy. 41 Porovnáme-li OZO a Osnovu, oba obsahově vycházely z existence právního dualismu a oba byly konstruovány jako lex generalis soukromého práva, v nichţ jsou obsaţeny obecné normy, jeţ jsou vztaţeny k soukromým právním záleţitostem společným všem osobám a osobám vůbec, k právním jednáním vůbec a k věcem vůbec. 39 Do této skupiny byly řazeny i případy, kdy vznikla objektivní nemoţnost výkonu sluţebností např. v důsledku toho, ţe pozemek změnil charakteristickou vlastnost, která byla předmětem sluţebnosti. 40 BRADÁČ, A. a kol., 2009, op. cit., s SCHELLE, K., TAUCHEN, J. Občanské zákoníky. Kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. 1. vyd. Ostrava: KEY PUBLISHING, s.r.o s

22 K jejich obecnému základu se vztahovaly zvláštní soukromoprávní předpisy, např. obchodní právo, autorské, směnečné, šekové, atd. 42 Přestoţe obsah Osnovy během legislativního procesu čelil spíše kritice, stal se téměř po sedmdesáti letech základním obecným ideovým zdrojem rekodifikace pro aktuálně platný NOZ. Důvodů, proč byla Osnova zvolena jako předloha NOZ, lze dovodit hned několik: - nová úprava měla vycházet z tradic středoevropské právní kultury - návrh Osnovy byl modernizovanou verzí OZO - právní úprava OZO se v praxi osvědčila, dosud s menšími novelizacemi platí v Rakousku a Lichtenštejnsku - snaha o udrţení určité kontinuity s prvorepublikovou právní úpravou; - úprava Osnovy klade důraz na práva jednotlivce - snaha o definitivní odklon soukromého práva od tradic tzv. socialistického práva - modernizovaný obsah Osnovy obstojí v mezinárodním srovnání - Osnova obsahuje stručně formulovaná krátká ustanovení, coţ ji činí přehlednější (na rozdíl od občanského zákoníku Nizozemska či Ruska) 43 Jak uţ bylo naznačeno výše, při tvorbě NOZ byla přejata nejen struktura členění věcných břemen, ale částečně i odborná dobová terminologie, která byla ještě před přijetím NOZ podrobena kritice části zainteresované veřejnosti. 44 Podle jejich názoru došlo ke zbytečnému odstranění zaţitých právních pojmů a jejich nahrazení archaickými 45 výrazy, které mohou být pro širokou veřejnost matoucí. Je vhodné zdůraznit, ţe Osnova poslouţila jen jako předloha NOZ, tzn., ţe ne všechny sluţebnosti, které Osnova kodifikovala, jsou obsaţeny v NOZ. Důvodem vypuštění některých sluţebností byla jejich vývojová stagnace, došlo tak k jejich překonání, coţ mělo za následek ztrátu hospodářského významu pro nynější společnost. 42 Důvodová zpráva k NOZ. In: Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [online]. Nakladatelství ANAG, spol. s.r.o., Olomouc s [cit ]. Dostupné z: 43 Důvodová zpráva k NOZ, 2012, op. cit., s MATĚJOVSKÝ, T. Poznámka na okraj k novému občanskému zákoníku a jeho kritice. E-pravo.cz Sbírka zákonů, judikatura, právo [online] [cit ]. Dostupné z: html. 45 Kromě jiţ zmíněných pojmů, sluţebnosti a reálného břemene, lze pro příklad uvést i některé další, např. pacht, výprosa, nájem, přestavek, rozhrada, závdavek, atd. 22

23 2.4 Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník Obecný zákoník občanský byl s účinností od nahrazen tzv. středním občanským zákoníkem (zákon č. 141/1950 Sb.), téţ někdy označovaný jako střední kodex. Poprvé v historii zavádí do české právní terminologie pojem věcná břemena, který vznikl jako náhrada za termíny sluţebnost a reálná břemena. Zároveň došlo k upuštění od zásady superficies solo cedit, coţ mělo negativní dopad na část pozdějších právních vztahů. Důvodem upuštění od této zásady byl údajně přílišný formalismus a učebnicové pojetí, který nemá ani hospodářské ani sociální odůvodnění. Skutečná příčina ale pramenila z tehdejšího politicko-ideologického nastavení systému. 46 V 166 věcná břemena vymezoval jako povinnost vlastníka něco trpět, něčeho se zdržet anebo něco činit. Celkově se věcným břemenům věnovala hlava devátá ( 166 aţ 187). Jednotlivé druhy břemen tento kodex nijak nespecifikoval, pouze rozeznával, zda se jedná o věcné právo pozemkové či věcné právo osobní. U tohoto rozlišení je opět patrná inspirace římským právem. Razantní změny v oblasti věcných břemen byly obecně zdůvodňovány tím, ţe došlo k úpravě vlastnictví k půdě. Předpokládalo se, ţe přechodem ke kolektivnímu obhospodařování půdy potřeba věcných břemen zcela časem zmizí Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Vývoj politické situace a s ní související změny ve společnosti vyústily v návrh na vytvoření nového občanského zákoníku, který by více reflektoval změny nejen v politickém systému, ale i ve společnosti samotné. Přípravy nového občanského zákoníku vyvrcholily v roce 1964, kdy byl přijat zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Jeho přijetí znamenalo pro oblast věcných břemen jistý soumrak. Z politických důvodů se k věcným břemenům přistupovalo jako k přeţitku z minulosti, jejichţ vyuţití pro společnost bylo z pohledu tehdejších zákonodárců téměř bezvýznamné. Z tohoto důvodu předpis úpravy věcných břemen byl velmi obecný. Upravoval pouze jejich zánik a odlišoval je od závazkověprávních vztahů, zároveň stanovil, ţe nové věcné 46 Zákon č. 141/1950. Sb., občanský zákoník (střední občanský zákoník), ve znění pozdějších předpisů. In: Digitální depozitář poslanecké sněmovny parlamentu České republiky [online dostupný depozitář]. Společnost česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [cit ]. Dostupné z: file:///c:/users/ji%c5%99%c3%ad/downloads/sb60-50.pdf. 47 ELIÁŠ, K., PSUTKA, J. Věcná břemena 151n - 151r občanského zákoníku. Podrobný komentář k jednotlivým ustanovením včetně vybrané judikatury a komentáře k právní úpravě této problematiky v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Praha: Linde Praha s

24 břemeno smí vzniknout pouze ze zákona. 48 V 506 obsahoval přechodné ustanovení a moţnost omezení nebo zrušení věcného břemene Navzdory převládajícímu názoru, ţe tento institut je nepotřebný, neobsahoval kodex ţádné ustanovení, které by rušilo dosavadní věcná břemena vzniklá před účinností tohoto předpisu, tzn., pro vlastníky sluţebných pozemků nadále platilo, ţe byli povinni ve prospěch panujícího pozemku se něco trpět, něco činit anebo něčeho se zdržet. 49 V případech, kdy došlo k prodeji pozemku zatíţeného věcným břemenem, přecházelo toto právo na nového nabyvatele (sukcesora) Novelizace občanského zákoníku z roku 1964 Právní vztahy v oblasti věcných břemen se ukázaly jako dlouhodobě neudrţitelné. Situace se částečně zlepšila po přijetí novely zákona č. 131/1982, účinné od Po 19 letech tak výše citovaná novela znovu vrátila do právního řádu úpravu věcných břemen, byť jejich podoba byla značně strohá. Úprava obsahovala pouze dvě ustanovení ( 135b a 135c obč. zák.). Definovala věcná břemena jako práva omezující vlastníka nemovité věci a toho, komu náleží právo osobního užívání pozemku, ve prospěch někoho jiného tak, že jsou povinni něco trpět, něco konat nebo něčeho se zdržet 50 Ze zákoníku vyplývá, ţe objektem věcných práv mohla být pouze nemovitost. Na základě této regulace mohlo věcné břemeno vzniknout: - ze zákona - rozhodnutím oprávněného orgánu - písemnou smlouvou - na základě závěti - výkonem práva (tj. vydrţením) V případech, kdy věcné břemeno vznikalo na základě písemné smlouvy, nestačilo k její účinnosti pouhý podpis stran, ale dle 135c obč. zák. musela být ještě zaregistrována státním notářstvím. Kromě toho byl vymezen i okruh oprávněných subjektů, jeţ mohly písemnou smlouvou zřídit věcné břemeno. Okruh zahrnoval: vlastníka nemovitosti, osobního uţivatele pozemku (pouze se souhlasem vlastníka odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., v tehdejším znění. 49 BRADÁČ a kol., 2009, op. cit., s písm. b) zákona č. 131/1982 Sb., zákona, kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy. In: Sbírka zákonů Československá socialistická republika. [online dostupný depozitář]. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky. [cit ]. Dostupné z: file:///c:/users/ji%c5%99%c3%ad/downloads/sb27-82.pdf. 24

25 pozemku) a socialistické organizace (na ni se vztahovaly zvláštní předpisy, např. právo náhradního uţívání, právo druţstevního uţívání, právo uţívání půdy, atd.). 51 Výše citovaná novela rozeznávala šest druhů zániku věcných břemen: - zánikem ze zákona - rozhodnutím oprávněného orgánu (rozhodoval zpravidla stavební úřad) - písemnou smlouvou - smrtí oprávněného (pokud existence věcného břemena byla spjata s konkrétní osobou - splynutím panujícího pozemku se sluţebným, díky novele se navrátila do právní úpravy i zásada nulli res sua servit, tj. nikdo nemůţe mít sluţebnost na vlastní věci 52 - uplynutím doby (pokud bylo sjednáno na dobu určitou) 53 Další novelizace (zák č. 509/1991) občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., proběhla v roce Ačkoliv je někdy označována jako tzv. velká novela, do oblasti věcných břemen nevnesla ţádné významné novinky. Původní dvě ustanovení byly o jedno rozšířeny a celá úprava byla přesunuta do 151n - 151p obč. zák. Podstata věcných břemen zůstala nezměněna, stále omezovaly vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, ţe je povinen něco trpět, něčeho se zdrţet, nebo něco konat. Úprava sice stanovila způsoby řízení věcných břemen, podíly smluvních stran na nákladech na zachování a opravu věci, způsoby zániku či jejich zrušení, 54 ale neobsahovala výčet jednotlivých typů věcných břemen, jaký známe dnes z NOZ. Nicméně nastavení právní úpravy v podstatě nevylučovalo vznik jakéhokoliv věcného břemene, které odpovídalo obecné charakteristice uvedené v 151n odst. 1 obč. zák. Novela, stejně jako předchozí právní úprava, neobsahovala ţádné ustanovení, z něhoţ by vyplývalo, ţe dochází ke zrušení věcných břemen vzniklých před účinností tohoto zákona (zák. č. 131/1982). 55 Pro vlastníky sluţebných pozemků nadále platily závazky vyplývající z věcného břemene. Pokud došlo k prodeji pozemku, na němţ vázlo toto právo, přecházelo prodejem automaticky na nového sukcesora. 51 BRADÁČ a kol., 2009, op. cit., s REBRO, K. Latinské právnické výrazy a výroky. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s s BRADÁČ a kol., 2009, op. cit. s., n odst. 1-3 zák. č. 509/1991 Sb., zákon, kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. [online depozitář]. Federální ministerstvo vnitra [ ]. Dostupné z: 55 Srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2003, sp. zn. 22 Cdo 1163/

26 2.6 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ) Příprava nového občanského zákoníku zabrala řadu let, počátky se datují do devadesátých let, kdy při Ministerstvu spravedlnosti ČR působila komise pro rekodifikaci občanského práva, která byla tvořena zástupci široké odborné veřejnosti (advokáti, notáři, soudci, ). V roce 2000 pověřil tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl dva z jejích členů, profesora Karla Eliáše a docentku Michaelu Zuklínovou, aby vypracovali tzv. věcný záměr NOZ. Ten následně určil koncepci budoucího zákoníku a navrhnul základní nástin klíčových institutů. Také obsahoval informaci, ţe budoucí občanský zákoník bude reformován cestou úplné rekodifikace, 56 přičemţ jeho obsah má navázat na tradiční pojetí soukromého práva, tedy na právní stav, který panoval před rokem Jako předloha byla navrhnuta Osnova z roku 1937 (viz podkapitola 2.3), přičemţ věcný záměr předběţně naznačil, ţe věcná břemena bude členit na sluţebnosti a reálná břemena a termín věcná břemena bude slouţit jako termín obecný. 57 O rok později byl věcný záměr NOZ usnesením č schválen, proces tvorby návrhu NOZ byl tak zahájen. V první fázi probíhal formou různých odborných konferencí, diskusních panelů, připomínkových řízení, později docházelo i ke zveřejňování jednotlivých paragrafů na internetu, aby tak bylo umoţněno co nejširší veřejnosti se spolupodílet na jeho přípravě. Tento proces probíhal aţ do ledna 2005, kdy byla představena první verze tohoto návrhu, s jeho zveřejněním byla zahájena také veřejná diskuse o jeho obsahu. Během veřejné diskuse byly výsledné podněty průběţně zapracovávány do pracovního návrhu, v květnu 2007 došlo k prezentaci druhého návrhu občanského zákoníku. O čtyři roky později, v listopadu 2011 byl návrh, navzdory výrazné kritice veřejnosti, schválen Poslaneckou sněmovnou. Po podpisu prezidenta byl v březnu 2012 kodex vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 33 pod číslem 89/2012 Sb., jeho účinnost byla stanovena na Legislativní proces: časové mezníky přípravy nového občanského zákoníku. In: Ministerstvo spravedlnosti ČR: Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, [cit ]. Dostupné z: 57 Věcný záměr občanského zákoníku. In: Ministerstvo spravedlnosti ČR [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2000 [cit ]. Dostupné z: 58 Vláda ČR schválila věcný záměr NOZ dne Legislativní proces: časové mezníky přípravy nového občanského zákoníku. In: Ministerstvo spravedlnosti ČR: Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, [cit ]. Dostupné z: 26

27 3 Obecná charakteristika služebností dle NOZ Účelem této části práce je vysvětlit čtenáři, co je to sluţebnost, co je její podstatou, obsahem a rozsahem a jaká existuje ochrana tohoto právního institutu. Kromě uvedeného kapitola upřesňuje řazení sluţebností v NOZ, objasňuje vztah pojmů sluţebnost a věcná břemena. Následně se text věnuje porovnání termínů sluţebnosti a sousedských práv a snaţí se zachytit jejich podobnosti a rozdíly. Oba termíny laická veřejnost často bohuţel mylně řadí do skupiny věcných břemen. Následující podkapitola se věnuje členění pozemkových sluţebností. Obsah celé kapitoly vychází z právní úpravy aktuálně platného NOZ (zák. č. 89/2012 Sb.), přičemţ do textu autorka zakomponovala, tam kde se to nabízelo i srovnání s předchozí platnou právní úpravou (zák. č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů), popř. s Osnovou či římským právem. 3.1 Pojem služebnost dle NOZ Sluţebnosti jsou uţ tradičně řazeny mezi věcná práva (iura in re), konkrétně mezi věcná práva k věci cizí (iura in re aliena). Je vhodné upřesnit, ţe věcná práva nejsou věcnými proto, ţe se týkají věci, ale proto, ţe se věci týkají zvláštním způsobem, zajišťují oprávněné osobě určitý trvalý a výlučný vztah, který se liší od všech ostatních právních vztahů, jejichţ předmětem by se věc mohla stát. 60 Staronové pojmy sluţebnost a reálná břemena, jeţ opět zavedl NOZ, úzce souvisí s novým pojetím věci. Nový občanský zákoník definuje věc v 979 jako ustanovení této hlavy (tj. II. hlavy, pozn. aut.) se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného. Vztáhneme-li tuto citaci ke sluţebnostem, lze z ní dovodit, ţe objektem sluţebnosti můţe být nejen věc nemovitá, ale nově i věc movitá. 61 Předchozí právní úprava umoţňovala vytvořit tento institut pouze na nemovité věci (viz kap ). Sluţebnosti se obecně za nemovité věci pokládají na základě jazykového výkladu 498 odst. 1 NOZ, který za nemovité věci pokládá i věcná práva k pozemkům. Výslovné zařazení sluţebností mezi věci nemovité NOZ přímo neobsahuje, na rozdíl např. od práva stavby (srov. 1242). Důvodem, proč toto výslovné ustanovení nebylo 60 KINCL, J.; URFUS, V., SKŘEJPEK, M., 1995, op. cit., s Srov zák. č. 89/2012 Sb. 27