Eutanázie etický a právní problém

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA PRÁVNÍ TEORIE Eutanázie etický a právní problém Bakalářská práce Vendula Třeštíková Brno 2014/2015 Vedoucí práce: JUDr. Tomáš Sobek Ph.D.

2

3 Prohlašuji, že předložená práce je mým původním dílem, kterou jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Hodoníně dne Vendula Třeštíková

4 Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala panu JUDr. Tomáši Sobkovi za odbornou pomoc, cenné rady, připomínky a čas, který mi věnoval při konzultacích. Dále chci poděkovat všem, kteří mi byli nápomocni při psaní této práce.

5 Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou eutanázie, a to jak v České republice, tak i v zemích Evropy. V rámci České republiky se zabývá otázkou, zda má být eutanázie legalizována či nikoliv a zda je zde právní opora pro zakotvení institutu eutanázie do českého právního řádu. Odpověď je hledána také z pohledu etického, a to argumenty zastánců, ale i odpůrců eutanázie. Zaměřuje se i na medializované případy eutanázie, které jsou prezentovány prostřednictvím médií. Klíčová slova: eutanázie legalizace etické aspekty medializované případy Annotation Bachelor thesis deals with the issue of euthanasia both in the Czech Republic as well as in the countries of Europe. In the Czech Republic deals with the question of whether euthanasia should be legalized or not and whether there is a legal basis for the enactment of the institute of euthanasia into Czech law. The answer is also sought from the perspective of ethics and arguments of the supporters as well as opponents of euthanasia. It also focuses on the publicized cases of euthanasia which are presented through the media. Key words: euthanasia legalization ethical aspects publicized cases

6 Obsah 1. Úvod Pojem eutanázie Formy a druhy eutanázie Eutanázie a právní řád České republiky Pokusy o legalizaci eutanázie v rámci právního řádu ČR Úvaha de lege ferenda Návrh trestního zákona z roku Další pokus o návrh trestního zákona z roku Návrh zákona o důstojné smrti Úvaha de lege lata Eutanázie a ústavní právo ČR Eutanázie v režimu občanského práva ČR Eutanázie a trestní právo ČR Eutanázie a její etické aspekty Úvahy pro eutanázii Úvahy proti eutanázii Je eutanázie morální či amorální? Evropské země a jejich postoj k eutanázii Země s legalizovanou eutanázií Nizozemí Belgie

7 Lucembursko Země, ve kterých je eutanázie ilegální Švýcarsko Německo Velká Británie Francie Rakousko Medializované případy eutanázie ve světě Nizozemí Švýcarsko Německo Francie Velká Británie Belgie Itálie Amerika Závěr Seznam použité literatury

8 1. Úvod Ochrana lidských práv a zejména práva na život, jsou zakotvena téměř ve všech právních řádech zemí celého světa. Bez ochrany právě těchto stěžejních práv by existence dalších právních norem a předpisů nemělo prakticky žádný význam. Je nutno poznamenat, že ani tyto práva nemusí být absolutní a mohou být prolomena mnoha nástroji či zásahy. Ale co nastane v případě, kdy lidský život je ztížen například těžkou nemocí a prodlužování tohoto stavu by se pro jedince stalo utrpením? Lidský život je ve společnosti stále vnímán jako dar od Boha, a to i mezi nevěřícím obyvatelstvem, a jeho ukončení jak svou tak cizí rukou, se považuje za hřích a neodpustitelný zločin. V dnešní době, kdy lékařská věda oproti dobám minulým, jde neoddiskutovatelně kupředu, prodlužuje se dosavadní délka lidského života a léčba chorob, které by dříve byly fatální, je dnes již efektivním bojem. Ale znamená to, že je možné i v přítomnosti lékařských zařízení, specializovaných pracovišť, metod léčby, kvalifikovaných profesionálů a medicínského výzkumu, poskytnou osobám stiženým těžkými, mnohdy nevyléčitelnými chorobami důstojný život bez utrpení, krutých bolestí? Dalšími otázkami, které přijdou na mysl snad každého člověka, mohou být: Jaký význam má život trpícího člověka bez šance na uzdravení? Není udržování ho při životě jen zbytečným prodlužováním jeho utrpení? Jaká je kvalita jeho života? Nebylo by pro pacienta samotného milosrdnější umožnit mu zvolit si ukončení života právě bezbolestnou smrtí? Zde se právě vynořuje téma diskutované po celém světě, napříč kontinenty mezi příslušníky všech národů, ras a vyznání eutanázie a asistované sebevraždy. Ačkoliv se stále bouřlivě diskutuje na toto téma, samotná eutanázie není pojmem ohraničeným. Má spoustu podob a modifikací. Problematika milosrdné smrti je tématem celospolečenským, diskutovaným a hodnoceným po celém světě. Avšak v našich podmínkách je vhodné pojmout tento fenomén z hlediska evropského, a to jak ve spojitosti s podobnou mentalitou, tak i z hlediska příbuzných právních řádů, které jsou sbližovány zejména právem Evropské unie. Co se týká nás, občanů České republiky, i na našem území se objevily a stále objevují pokusy implementovat tento institut jak do lékařské praxe, tak i do právního řádu. V roce 8

9 2005 byly nejpatrnější vlivy, zejména při tvorbě nového trestního zákona, pokusit se začlenit pojem milosrdné smrti do právního řádu ČR, avšak neúspěšně. Nahlížet na problematiku eutanázie jen z pohledu práva, či lékařské praxe by bylo pohledem omezeným. Je zasaženo daleko více oblastí lidského zájmu. Může se jednat zejména o oblast náboženskou nebo oblast etickou. Na všechny tyto aspekty přístupu je nutno pohlížet ve vzájemných souvislostech a respektovat všechny názory a postoje. Cílem této práce je náhled na problematiku eutanázie jak z hlediska právního, tak i hlediska etického. Práce je tudíž rozdělena do několika částí, které se zabývají touto problematikou z pohledu českého právního řádu, ale také odkazuje na evropské země, které s eutanázií a asistovanou sebevraždou ve svých právních řádech již pracují. Samostatnou část poté zastává tato problematika z pohledu etického, přesněji úvah, které se přiklánějí k tomuto institutu, a které zaujímají postoj opačný. Jelikož problematika eutanázie a asistované sebevraždy jsou společenskými problémy, které jsou hojně mediálně sledované, v poslední části se nachází pár případů, které se k nám dostávají prostřednictvím médií a tisku. Ovšem není možné hovořit o eutanázii, pokud nebude řádně osvětlen její samotný pojem. Tomuto se věnuje první část, na kterou navazuje výše zmíněné. 9

10 2. Pojem eutanázie Význam slova eutanázie pochází z řeckého slova eu, což znamená dobrý a thantos, tedy smrt. V doslovném překladu je tedy význam slova eutanázie považován za dobrou smrt. Co si však lze představit pod pojmem dobrá smrt? Spousta jedinců si představí smrt klidnou, nejlépe ve spánku, a to po kvalitně odžitém a dlouhém životě, smrt bez bolesti a bez dlouhého umírání. Ovšem těch, kterým se dostane tohoto privilegia v dnešní době plné nemocí, je spíše poskrovnu. Pro význam slova eutanazie tudíž existuje spousta dalších ekvivalentů. My jí v soudobých podmínkách chápeme spíše jako ukončení života ze své vlastní vůle za pomoci třetí osoby. V české odborné literatuře můžeme najít například výklad prof. J. Vozára, který tento pojem definuje jako vědomé ukončení života smrtelně nemocného člověka, plně způsobilého k právním úkonům, na jeho žádost. 1 Také zakladatel českého medicínského práva Jaromír Štěpán se zabývá jednáním, jehož vlastním cílem je zkrácení života, přičemž rozhodujícím motivem je soucit s utrpením. 2 Je tedy více než patrné, že význam samotného pojmu eutanázie nelze přesně ohraničit. A to vzhledem k tomu, že tato problematika zasahuje do spousty odvětví - lékařského, etického či právního. Pokud bylo v předchozím odstavci poukázáno na význam pojmu z hlediska právního, z hlediska medicínského může být definice pojmu eutanázie vyjádřena dikcí Světové lékařské asociace WMA. Světová lékařská asociace (World Medical Association WMA) definuje eutanazii jako,,vědomé a úmyslné provedení činu s jasným záměrem ukončit život jiného člověka za následujících podmínek: subjektem je kompletně informovaná osoba s nevyléčitelnou chorobou, která dobrovolně požádala, aby její život byl ukončen; jednající ví o stavu této 1 VOZÁR, J. Pojem eutanázie. Právník, 1996; č: 3. ISSN ŠTĚPÁN, J. Právo a moderní lékařství. 1. vydání. Praha: Panorama, ISBN

11 osoby o jejím přání zemřít a páchá tento skutek s prvořadým úmyslem ukončit život této osoby; a skutek je proveden se soucitem a bez osobního zisku. 3 Právní zakotvení institutu eutanazie a její definice se liší země od země a právní řád od právního řádu. Pokud v Nizozemí definují eutanazii jako úmyslné ukončení života člověka na jeho vlastní žádost někým jiným než člověkem samotným, tzn. lékařem, pak v Belgii se nám nabídne definice úmyslného ukončení života jinou osobou než osobou, o niž se jedná, na základě žádosti této osoby. 4 Každý stát, kde je eutanázie zakotvena v právním řádu požívá definici sobě vlastní. Liší se definice v rámci odborných knih či článků nebo chápání pojmu v rámci laické veřejnosti. Můžeme se však shodnout na znacích, které jsou společné ať již právním normám, odborným článkům, definicím z prostředí medicínského nebo definici všeobecně vnímanou ostatní veřejností. 1) osoba pacienta člověk s nevyléčitelnou smrtelnou chorobou, beznadějné prognózy na vyléčení, žádné potencionální možné východiska 2) beznadějný stav pacienta! 3) záměr pacienta pacient sám zváží úmysl dobrovolně ukončit svůj život za pomocí druhé osoby, dobrovolné rozhodnutí nezávislé na vůli dalších osob 4) informovanost pacient je předem informován o všem, co souvisí nebo může souviset s dobrovolným ukončením života prostřednictvím eutanázie 5) žádost eutanazie pokud je možná (zejména v zemích, kde je legální či tolerovaná), se vždy provede jen na žádost dané osoby, osoby pacienta; tudíž je zde také podmínka plné svéprávnosti dané osoby se rozhodnout, či ukončit nebo neukončit svůj život! 6) jiná osoba v tomto bodě se myslí především osoba, která vykoná samotný akt usmrcení druhého za pomocí např. podáním smrtelné látky, tedy především osoba lékaře; tato osoba je pacientovi nápomocná se zmiňovaným ukončením života; osoba se liší od samotné osoby, na níž má být akt milosrdné smrti realizován 7) žádný osobní zájem ze strany lékaře nebo či snad osobní prospěch 3 WMA: Medical ethics manual. World Medical Association: MUNZAROVÁ, M. Lékařská etika a eutanázie. In: Eutanázie pro a proti. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., s. ISBN Kapitola 6, s

12 8) skutek provedený se soucitem 2.1. Formy a druhy eutanázie Eutanázie jako akt usmrcení člověka nemá jen jednu podobu, ale promítá se do více forem, které se od sebe mohou lišit a naopak se vzájemně prolínat. Nejčastější chápání a dělení eutanázie je na aktivní a pasivní. Tímto však výčet jejích modifikací rozhodně nekončí. Eutanázií tedy můžeme rozumět: 1) aktivní (přímá) eutanázie VAE (voluntary active euthanasia) tedy podání smrtelného prostředku na žádost pacienta; je označovaná také jako tzv. strategie přeplněné stříkačky. Zakládá se na principu přímého a aktivního zásahu do lidského života, jejímž následkem má být jeho zkrácení. Tento akt se zakládá především na přímé žádosti osoby pacienta, který je plně svéprávný a byl dostatečně informován. K usmrcení dochází z rukou další osoby, ta je odlišná od osoby pacienta, která podá smrtící prostředek. Jde o usmrcení pacienta, kde je patrný soucit osoby, která mu dopomůže ke smrti. 2) pasivní (nepřímá) eutanázie VPE (voluntary passive euthanasia) zde jde o přerušení léčby udržující pacienta naživu; můžeme také hovořit o tzv. strategii odkloněné stříkačky, kdy jde o přerušení léčby či odpojením, vypnutím přístrojů, které drží pacienta při životě nebo také vysazení prostředků, které prodlužují smrtelně nemocným osobám život. Rozhodnutí pacienta je opět založeno na informovanosti a především na jeho souhlasu. Tato forma eutanazie je veřejností akceptována lépe než eutanazie aktivní, má také větší právní oporu. 3) asistovaná sebevražda PAS (physician-assisted suicide) poskytnutí prostředků k ukončení života pacienta lékařem, a to na žádost samotného pacienta. Jedním z neopomenutelných práv člověka je svobodně se rozhodovat a vyjadřovat se ke vzniklým skutečnostem v souvislosti s jeho vlastním životem. Rozhodovat se a být informován o svém zdravotním stavu a léčbě. Ale kdy se dostáváme na půdu asistované sebevraždy? Ze slova asistovaná sebevražda je již více než patrné, že lékař 12

13 pacienta neusmrtí sám, ale poskytne návod, léky nebo jedy, které vedou k ukončení života pacienta. Tedy osobou, která provede samotný akt usmrcení je pacient sám. 5 Pacient si přeje zemřít, protože je nevyléčitelně nemocný, strádá nesnesitelnými bolestmi a onemocnění má neblahou prognózu. Žádá lékaře o pomoc, resp. o metodickou radu, popřípadě konkrétní prostředek, jak realizovat odchod ze života. 6 4) nevyžádaná eutanázie jde o variantu již zmíněné aktivní eutanázie; chybí zde žádost pacienta samotného, a to z důvodu, že pacient nebyl schopen souhlasit s provedením eutanazie, ale existuje zde domněnka, že by se zákrokem souhlasil. 5) nedobrovolná eutanazie tzn. eutanazie nechtěná; zcela zde chybí žádost pacienta a neexistuje ani domněnka, že kdyby mohl souhlas udělit. Nedobrovolnou eutanazii dále můžeme dělit na eutanázii aktivní a pasivní. Zmíněný výčet dělení eutanázie ať na aktivní či pasivní, dobrovolnou a nedobrovolnou však není konečný. Je nutno si uvědomit, že není podstatná definice druhů eutanázie, ale je nutno vnímat ji jako široký a komplikovaný pojem. 5 Euthanasia Definition. In: Euthanasia Facts. Euthanasia.com. In: [online]. [cit ]. Dostupné z: < 6 HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie. Nauka o umírání a smrti. Druhé, přepracované vydání. Praha: Galén, ISBN

14 3. Eutanázie a právní řád České republiky Problematika eutanázie je poměrně často diskutovaným problémem v rámci celého světa, tudíž je více než patrné, že živelné diskuze se nevyhnuly ani našemu domovskému prostředí. V rámci České republiky se diskuze ohledně fenoménu zvaném eutanázie vyskytují v nepravidelných vlnách, a to vždy v návaznosti na aktuální medicínské problémy, či medializované případy, které pochází z rukou novinářů. V minulosti je možno pozorovat jisté tendence, které měly vést k zakotvení institutu eutanázie i do našeho právního řádu. V první řadě je však nutno se ptát na postoj, který zaujímá majoritní veřejnost k otázce či má nebo nemá být eutanázie legalizována. Jde zejména o společenskou shodu, která je hlavním určovacím znakem na cestě k legalizaci. Řekněme, že společnost si za určitých okolností dokáže představit situaci, kdy by pro ně smrt uskutečněná prostřednictvím eutanázie, smrt realizovaná z rukou jiného člověka byla naprosto přípustná a mnohdy i vítaná. Ale co v případě, kdy se budeme ptát na konkrétní rysy, které by měly charakterizovat právě usmrcení z milosrdenství? Není sporu o tom, že by jistě odkazovaly na odborníky a zejména právníky s tím, že oni najdou vhodnou odpověď a tím vyřeší tuto rozsáhlou problematiku pár větami zakotvenými v zákonících. Ale tento postup je naprosto nereálný. Legislativec potřebuje jasné zadání, které by pak měl být schopen přetavit do srozumitelných právních formulací s pevnou vírou v to, že lidová tvořivost zákonodárců ponechá zachován smysl jeho formulací. Dojde-li tedy ke společenské shodě v náhledu na problematiku eutanázie, teprve poté si můžeme položit další otázku, a to zda nám ústavní pořádek České republiky umožňuje bez větších problémů eutanázii legislativně zakotvit Pokusy o legalizaci eutanázie v rámci právního řádu ČR Úvaha de lege ferenda Jedním z asi nejdůležitějších zákonů, hned po ústavním pořádku České republiky, a co se týká problematiky eutanázie, je bezpochyby trestní zákon. Přesněji zákon č.40/2009 Sb., trestní zákoník, který nabyl účinnosti k 1. lednu Jenomže podíváme-li se do minulosti snahy o přijetí nového trestního zákoníku, ve kterém byl již patrný námět k uzákonění eutanázie, se objevil již v roce PRUDIL, L. Máme ústavní oporu pro provádění eutanázie? In: Eutanázie pro a proti. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., s. ISBN Kapitola 19, s

15 Návrh trestního zákona z roku 2004 V roce 2004 po dlouhých letitých přípravách návrhu nového trestního zákona, byl tento návrh předložen vládou Sněmovně. Tento text nového trestního zákona byl sice Poslaneckou sněmovnou schválen, ale po dalších dvou letech byl bez okolků smeten ze stolu. Nový zákon se stal trnem v oku snad všem politickým stranám, a to z nejrůznějších důvodů. Zákon nikdy nedošel svého konečného schválení. Návrh trestního zákona měl obsahovat několik podstatných novot 8, a to včetně eutanázie. To vyvolalo bouřlivé debaty mezi veřejností - eutanázie a její možný trestněprávní postih. V rámci návrhu tato problematika zaujímala místo v 118 označovaném také jako Usmrcení na žádost, zvláštní části, hlavě první tohoto návrhu. Autorem zmiňovaného návrhu byl JUDr. Pavel Šámal. Znění 118 Usmrcení na žádost: (1) Kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu, která trpí somatickou nemocí, na její vážně míněnou a naléhavou žádost, bude potrestán odnětím svobody až na šest let. (2) Vážně míněnou a naléhavou žádostí se rozumí svobodný a určitý projev vůle osoby starší osmnácti let, která není zbavena ani omezena ve způsobilosti k právním úkonům a není stižena duševní poruchou, jednoznačně a důrazně směřující k jejímu vlastnímu usmrcení. 9 Tento zákon nevedl k legalizaci eutanázie jako takové, ale pouze snižoval trestní sazbu za tento zásah do života jedince, pacienta. Již nešlo o klasifikování skutkové podstaty jako trestného činu vraždy, ale i po schválení zákona by byla eutanázie nadále trestná. V první části této práce jsem poukázala na znaky, které jsou společné jak pro eutanázii aktivní, tak i pasivní. Šlo o osobu pacienta, jeho informovanost, přítomnosti žádost apod. Avšak v tomto návrhu nejsou patrné žádné takové znaky. Jaké jsou tedy z hlediska návrhu zákona podmínky, které by naplňovaly skutkovou podstatu činu usmrcení na žádost? 8 Například snížení trestní hranice odpovědnosti na věkovou hranici 14 let, rozlišování drog na tvrdé a měkké drogy, zvýšení trestní sazby za brutální trestné činy, zakládání a vznik ústavů specializujících se na nebezpečné jedince apod. 9 Návrh trestního zákona. [online]. [cit ]. Dostupné z: < 15

16 Odpověď by mohla přinést zejména důvodová zpráva k návrhu zákona, která říká, že k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu je zapotřebí naplnění několika podmínek. Primárními podmínkami měly být zejména žádost pacienta, nevyléčitelná smrtelná nemoc a také soucit s trpícím Další pokus o návrh trestního zákona z roku 2007 Dalším návrhem, který byl v rámci Parlamentu České republiky projednáván, byl návrh trestního zákona z roku 2007, jehož znění bylo vládou schváleno v prosinci téhož roku. Návrh uspěl sice v prvním čtení, ale pokud jde o fenomén eutanázie, byla tato problematika oproti návrhu z roku 2004 naprosto vypuštěna. 118 Usmrcení na žádost byl zcela eliminován. Zaměříme-li se na tento nový návrh, přesněji vezmeme-li v potaz 30 Svolení poškozeného, získáme okolnost, která přímo vylučuje protiprávnost. Ale již v odstavci 3 tohoto paragrafu je dikce, která uvádí, že svolení nemůže být poskytnuto za účelem ublížení na zdraví či k usmrcení. Je více než zřejmé, že ani v tomto případě nedostala eutanázie v rámci českého právního řádu zelenou. Ani v roce 2007 se legalizace eutanázie nepřiblížila našemu domovskému prostředí. Ani v současné době nejsou žádné markantní tendence k zanesení eutanázie do právního řádu naší země Návrh zákona o důstojné smrti 2008 K zamítnutí návrhu zákona o důstojné smrti došlo 18. září Návrh byl předložen senátorkou Václavou Domšovou reprezentující Sdružení nezávislých kandidátů Evropští demokraté. Základním kamenem tohoto návrhu se stala právní úprava platná na území Belgie doplněná o další nové prvky. Meritem návrhu bylo pomoci k důstojnému konci smrtelně nemocným pacientům a pacientům ve stavu trvalého bezvědomí v případech, kdy k tomuto dali své dobrovolné souhlasy. Návrh zákona byl vypracován zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami a legislativou Evropského společenství. Eutanázie by zcela opustila sféru trestního zákoníku a byla předána do působnosti zvláštního zákona, zákona o eutanázii. Byl by také ustanoven orgán pro kontrolu a přezkum eutanázie. Prostřednictvím návrhu o důstojné smrti mělo dojít k posílení pozice, zejména svobody jedince a jeho rozhodování o vlastním životě ještě z jiného úhlu, nejen pro jeho zachování. 16

17 3.2. Úvaha de lege lata Eutanázie a ústavní právo ČR Základním a nejvýše postaveným zákonem na území České republiky je bezesporu Ústava České republiky. Ovšem co do ochrany lidského života v rámci tohoto ústavního zákona č.1/1993 Sb., je také jeho nedílnou součástí Listina základních práv a svobod (zákon č.2/1993 Sb.). Pro souvislost s eutanázií je významný zejména čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina ), který ve své dikci uvádí: Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. 10 Pokud z tohoto ustanovení vypustíme dovětek lidský život je hoden ochrany již před narozením, získáme definici, která je prakticky shodná s článkem 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která jakožto mezinárodní smlouva má nepopiratelnou přednost před zákonem. Zde je stanoveno právě nejzákladnější právo, tedy právo na život, ale také na jeho ochranu, kdy se k tomuto připojuje odst. 2 článku 6 Listiny, který říká: Nikdo nesmí být zbaven života. 11 Tohoto odstavce se mohou bezpochyby chytit odpůrci eutanázie a používat ho jako argument toho, že tohoto práva nemůže být nikdo zbaven. Je nezbytné lidský život bezmezně chránit a zachovávat, ale pokud má člověk právo na život, neměl by také být tím, kdo o něm může bezmezně rozhodovat? Možným argumentem, který stojí proti odstavci 2 Listiny, je možno s trochou nadsázky považovat obsah čl. 6 odst. 4 Listiny, ve kterém stojí: Porušením těchto práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. 12 Tady by se mohlo zdát, že odst. 4 se naopak stává argumentem svědčící pro eutanázii. Ale ani v tomto případě tomu tak není. Za trestné nelze považovat například zbavení osoby 10 Zákon č.2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, čl. 6 odst Zákon č.2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, čl. 6 odst Zákon č.2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, čl. 6 odst

18 života v důsledku potlačování nepokojů, či ve snaze bránit a ochránit jinou osobu apod. Zákonodárce sám ve vzniklé situaci posuzuje a stanovuje jednotlivé případy, které nejsou trestné. Je mu ponechán prostor, avšak tento prostor neznamená libovůli zákonodárce, a proto je vždy limitován. Dále v komentáři k LZPS je v souvislosti s čl. 6 odst. 1 Listiny uvedeno: Jako subjekt práva na život má každý právo o svém životě rozhodovat. Toto právo je však nezcizitelné a nezadatelné a nemůže být přeneseno na někoho jiného, aby o něm rozhodoval nebo se podílel na odnětí života. Souvisí s tím nedovolení euthanasie a trestnost účasti na sebevraždě. 13 Je víc než zřejmé, že v českém právním řádu lze nalézt pouze zakotvení, která směřují proti eutanázii a nejsou přípustné žádné odchylky. Avšak na druhou stranu Listina základních práv a svobod obsahuje více dikcí, které by bylo možné přenést na problematiku eutanázie, další takovou by mohl být například čl. 10 odst. 1 a 2: (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. 14 Pokud má být zachován a bezmezně respektován soukromý a rodinný život jednotlivců, neměla by být i jejich rozhodnutí učiněná z vlastní vůle a svobodně také bezmezně respektována? Touto problematikou se zabýval významný odborník prof. JUDr. Jozef Vozár, který se pokusil zakotvit eutanázii ve slovenském právním řádu. Vozár ztělesňuje názor, že žádná z autorit by neměla a ani nemůže zasahovat do soukromí jednotlivců a jejich rozhodnutí by měly mít vždy prioritní postavení. Jestliže má člověk právo na život, neměl by být i jeho nepopiratelným právem právo na smrt? Co se týká českého právního řádu, právo na život rozhodně neznamená právo na smrt. Ústavní soud, jenž je hlavním činitelem při slaďování předpisů EU s ústavním 13 PAVLÍČEK, V. a kol.: Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl Práva a svobody. 2. vydání, Praha: Linde, ISBN Zákon č.2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, čl. 10 odst. 1, 2. 18

19 pořádkem České republiky, se v tomto případě plně přiklání na stranu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Ten dospěl k názoru, že z práva na život nemůže být vyvozováno právo na smrt, ať už z rukou třetí osoby nebo za pomoci orgánu veřejné správy. 15 Pokud ještě chvíli setrvám v prostředí Listiny základních práv a svobod a hledání ustanovení, které připouští možnost legalizace eutanázie, je nutno zmínit další z nepopiratelných a přednostních práv, a to je právo na soukromí. Toto právo je přímo zastoupeno v článku 7 odstavců 1 a 2. (1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. (2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. 16 V tomto případě bychom v dikci Listiny mohli shledat právo jedince na pasivní eutanázii. Pokud jde o smrtelně nemocné pacienty, jejichž životní funkce jsou udržovány zejména za pomocí lékařských přístrojů, může docházet k prodlužování jak fyzického, tak i psychického utrpení pacienta. Jestliže je život prodlužován takovým způsobem, tedy je spíše prodlužováno utrpení pacienta, není na místě považovat toto zacházení za krajně nehumánní, či neetické a naprosto nepřijatelné? V honbě za medicínskými úspěchy a snahami o prodlužování lidského života stůj co stůj, by se měl každý zamyslet, kde se nachází ta únosná hranice pro udržování pacientů naživu. Nemůžeme v konečném důsledku označit toto jednání jako nelidské a ponižující, jak naznačuje dikce odstavce 2 článku 7 Listiny? Právo na soukromí by zejména mělo znamenat možnost vzdát se léčby, odmítnou ji na základně vlastního rozhodnutí, a to bez ohledu na to, zda by toto rozhodnutí mělo mít za následek ukončení lidského života. Pokud tedy budeme zkoumat eutanázii z pohledu práva ústavního, bylo by především na místě se zaměřit na možnosti, které má jedinec při rozhodování o svém vlastním životě, v tomto případě o smrti. Jestliže máme zaručeno právo na život, soukromí, na lidské zacházení, není ovlivňování rozhodnutí o své vlastní smrti či zkrácení života, ze strany platné 15 Odst. 40 Pretty vs. The United Kingdom. 16 Zákon č.2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, čl. 7 odst. 1, 2. 19

20 právní úpravy omezováním? Je-li garantováno jedno, rozhodně by bylo na místě najít řešení či kompromis také pro opačnou stranu věci. V případě, že by skutečně zesílily tendence směřující k přijetí eutanázie v tom smyslu, že by si majoritní veřejnost, která je u nás reprezentovaná Parlamentem České republiky, přála skutečnou legalizaci eutanázie, muselo by se tak stát na základě přijetí konkrétní a přesné zákonné úpravy. Tato úprava by dále měla bezmezně respektovat právě ustanovení Listiny, tady čl. 6 odst. 4. Dikce tohoto ustanovení, jak bylo zmíněno výše, porušením práva na život nejsou případy, kdy dojde ke zbavení osoby života v souvislosti s jednáním, které zákon nepovažuje za trestné. Zde se tedy nachází prostor, kdy je nutno, aby zákon přesně definoval, které jednání je možno označit za takové, které není trestným činem, v rozporu se zákonem ústavním pořádkem České republiky. Česká republika je tak daleka případného přijetí zákona o eutanázii, a to zejména z důvodu absence většinové shody v přístupu k této problematice. Ústavní pořádek přijetí příslušné právní úpravy sice nebrání, ale při její absenci eutanázii zakazuje, respektive ji kvalifikuje jako trestný čin, byť s tím, že soud může a má přihlédnout ke konkrétním skutkovým okolnostem Eutanázie v režimu občanského práva ČR Jestliže Ústava a Listina základních práv a svobod zakotvuje nezadatelná základní práva a svobody, dalo by se říci, že ve vztahu k těmto se občanské právo řadí jako podpůrný systém, který tato práva blíže konkretizuje a rozšiřuje jejich rámec. Posláním občanského práva je tedy ochrana lidského života a jeho zdraví. Dikce 81 NOZ: (1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. 17 PRUDIL, L. Máme ústavní oporu pro provádění eutanázie? In: Eutanázie pro a proti. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., s. ISBN Kapitola 19, s

21 (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. 18 Pokud je z tohoto ustanovení patrné, že největší privilegia požívá život a důstojnost člověka, nabízí se otázka, zda je možné, popsat život smrtelně nemocného a trpícího pacienta za důstojný? Opravdu je možné důstojně žít ve stavu psychického a fyzického utrpení? Zde se otevírá prostor pro problematiku eutanázie. Z mého hlediska není možné považovat život, který je provázen fyzickými a psychickými muky, odkázanosti na další osoby a vědomí, že již není východiska, za zcela důstojný v pravém slova smyslu. Zaměříme-li se na další paragraf, tedy 82 odst. 1, zjišťujeme že: Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. 19 Přidružíme-li tento odstavec k pasivní eutanázii, bylo by možné z pohledu pacienta možné se domáhat, a to soudní cestou, ochrany před zásahy, které mají pacienta udržet stůj co stůj naživu, pokud tento s tím nesouhlasí. V kontextu eutanázie se další ustanovení nachází v pododdíle třetím NOZ, v paragrafech pracujících s právem na tělesnou a duševní integritu. K tomu ustanovení 93 odst. 1, který říká: Mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví dotčeného. 20 Co tedy pokud si pacient výslovně přeje zásah do svého života za pomoci pasivní eutanázie? Jelikož pasivní eutanázie spočívá zejména v přerušení život udržující léčby, je tedy možné zasáhnout do jeho integrity? Osobně říkám ano, musí však být splněny podmínky, bez 18 Zákon č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník, 81 odst. 1,2. 19 Zákon č.89/2012 Sb., Nový občanský zákoník, 82 odst Zákon č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník, 93 odst

22 kterých by k tomuto zásahu nemohlo dojít musí být udělen souhlas osoby, které se zásah týká, a to s plným vědomím o povaze zásahu a jeho možných následcích. Podle NOZ je primárním právem člověka se svobodně rozhodnout o zásazích do své tělesné integrity, a to i tehdy, kdy tyto rozhodnutí sebou nesou fatální následky Eutanázie a trestní právo ČR Není nutno opětovně poukazovat na fakt, že v České republice je akt eutanázie naprosto nezákonný. Problematika eutanázie je i nadále klasifikována jako skutková podstata trestného činu vraždy nebo účasti na sebevraždě, ale v úvahu také přichází ustanovení vztahující se k zabití. Jestliže není v platném trestním zákoníku (zákon č.40/2009 Sb., trestní zákoník) ustanovení (obsažené ve druhé, zvláštní části tohoto zákona) přímo týkající se a hovořící o této problematice, je možno pozorovat tendence, které stojí zásadně proti. Vražda ( 140 TZ) Jde-li o akt aktivní eutanázie, ta podle českého trestního zákoníku, zcela naplňuje znaky skutkové podstaty vraždy. V 140 odst. 1 trestního zákoníku stojí: let. 21 Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct Eutanázie v českém trestním právu není přípustná ani v případě, kdy by pacient předložil žádost o její provedení. Zde je patrná jakási schizofrenie, pokud jde o samotný akt. Opět narážíme na problém, kdy je sice bezmezně garantováno právo na život, ale na smrt nikoliv. Již v druhém odstavci příslušného paragrafu se setkáváme s dikcí, která říká: Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let. Můžeme ustanovení odstavce jedna vztáhnout na případy, kdy pachatel trestného činu přistupuje k jeho spáchání de facto spontánním způsobem, a to například na základě vzniklé vyhrocené a neobvyklé stresující situace. Ovšem z odstavce dvě je patrné, že se zákonodárce pojistil pro případy, kdy by k aktu eutanázie došlo na základě předchozích úvah pachatele. Osobně si ne zcela jasně dokážu představit, že by člověk, tedy pachatel, nad tímto 21 Zákon č.40/2009 Sb., Trestní zákoník, 140 odst. 1, 2. 22

23 nepřemýšlel již dopředu. Eutanázie je zcela nezvratný akt, kdy je potřeba se vypořádat jak s morálními, tak psychickými úvahami. Měl by tedy člověk být přísněji trestán za to, že zvážil všechny okolnosti? I když je eutanázie klasifikována jako vražda, pro mnoho jedinců může znamenat dobrozdání. Z tohoto důvodu myslím, že není možné a mnohdy není ani jednáno na základě impulzivního rozhodnutí, nějakého náhodného jednání. A být potrestán za tak těžkou volbu přísněji, protože jí předcházely úvahy? Vážně se člověk, který se tímto aktem pokusí někomu pomoct, automaticky stává vrahem v pravém slova smyslu? Osoba, která sice vykoná akt eutanázie na jiném může být označena vrahem, ale je na místě posuzovat jeho budoucí společenskou nebezpečnost pro společnost. Vzít v úvahu všechny jeho pohnutky, psychickou a morální stránku věci. Rozhodně není na místě házet pachatele, kteří měli soucit se smrtelně nemocným pacientem do jednoho pytle s vrahy, kteří vraždí na základě nepochopitelných pohnutek. Ovšem tento názor se zakládá pouze na osobách, které se opravdu snaží prostřednictvím eutanázie pomáhat, zejména tedy lékaři, a ne ji zneužívat. Zabití ( 141 TZ) Kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až deset let. 22 Je-li možné ve vztahu k eutanázii vůbec hovořit o ustanovení, které by se jevilo jako vhodné, tedy kromě legalizace tohoto institutu, je to právě ustanovení 141 trestního zákoníku, klasifikovat ji jako skutkovou podstatu zabití. Silné rozrušení mysli nebo spíše soucit, které bez pochyby provází akt eutanázie, je možné považovat právě za polehčující okolnost. Jde zejména o omluvitelné hnutí mysli, jak je patrno z dikce ustanovení, které provází milosrdnou smrt, nedokážu představit případy, kdy by pachatel, hovořím zvláště o lékařích, kdy by k tomuto výkonu přistupovali zcela lhostejně. Jedná se ale o otázku, jejíž zodpovězení bude nakonec příslušet jedině orgánům činným v trestním řízení. 23 Pokud jde o trestní sazbu v případě trestného činu zabití, je patrné, že je vůči pachatelům daleko vstřícnější, než v případě vraždy. Ovšem pokud se podíváme na návrh trestního zákoníku 22 Zákon č.40/2009 Sb., Trestní zákoník, 141 odst KUCHTA, J. Trestní právo hmotné: zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, ISBN

24 z roku Usmrcení na žádost, zde se jednalo bezesporu o trestní sazbu ještě daleko velkorysejší (trestní sazba se v tomto případě měla pohybovat do 6 let odnětí svobody). Účast na sebevraždě ( 144 TZ) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři léta. 24 Z pohledu eutanázie se bude beze sporu jednat o problematiku asistované sebevraždy. Podle platného právního řádu je asistovaná sebevražda trestná, tudíž je na místě klasifikovat skutkovou podstatu jako účast na sebevraždě. Avšak je nutno, aby pachatel tohoto činu byl osobě nápomocen nebo jí pohnul k tomuto jednání. Jestliže však bude pacientovi jen poskytnuto návodné jednání, ale dále se tato osoba nebude na sebevraždě realizovat neaktivní účastenství, nebude možné tento čin klasifikovat jako účastenství, a to právě z důvodu, že vlastní sebevražda není trestná. Pokud jde o trestní sazbu za tento zločin, je možné připustit i okolnosti polehčující a tím dojít ke snížení trestní sazby, ale je také možné trestní sazbu zvýšit s ohledem na okolnosti přitěžující. Vždy půjde o posouzení závažnosti tohoto činu. Je patrné, že v případě asistované sebevraždy můžou být trestní sazby proměnlivé a stejně tak i možnosti trestání. 24 Zákon č.40/2009 Sb., Trestní zákoník, 144 odst

25 4. Eutanázie a její etické aspekty Diskutovaná a velmi aktuální problematika, která je charakterizována zejména její nejednoznačností z etického hodnotového hlediska. Dochází ke kolizi všeobecně uznávaných etických hodnot, které mají v rámci hodnotového žebříčku primární postavení lidský život. Lidský život je nezadatelným právem každého jedince, se kterým nesmí libovolně disponovat ani jeho nositel. Etický pohled na problematiku eutanázie může být různý a těžko zaujmout kategoricky jednoznačný názor. Na jedné straně je zde obava o zneužití tohoto institutu, někdy též názor, že lidský život je za všech okolností nedotknutelný a nikdo by neměl být oprávněn pomáhat při jeho ukončení, či jej dokonce, byť u nevyléčitelně nemocného, na jeho žádost a ze soucitu, sám ukončit. Na druhé straně je zastáván názor, že prodlužování utrpení u nevyléčitelně nemocného v beznadějném stavu, který sám nemůže sebevraždu spáchat a žádá o ukončení života, je zcela na místě za předpokladu, že budou stanovena přísná a jasná právní kritéria, za kterých lze beztrestně pomoci k sebevraždě nebo i provést aktivní eutanázii. 25 Je na místě rozlišovat mezi milosrdným zabíjením a tím, co by se dalo nazvat jako milosrdné umírání. 26 Protože každý z těchto přístupů může vždy svědčit pouze určitému okruhu osob a jejich postoji. Jak lze tedy vnímat eutanázii, jako etickou nebo morálně naprosto nepřípustnou? Názory se liší už od období antiky, kdy Platón a Sokrates považovali za dostatečný a legitimní důvod ukončení života sebevraždou v důsledku smrtelné nemoci a sním spojeného utrpení. Aristoteles, Pythagoras a Epikúros zastávali stanovisko naprosto opačné. Křesťané vyjádřili svůj postoj v šestém přikázání, které říká Nezabiješ!, a považovali život za dar od Boha, přičemž i smrt pochází z jeho rukou. Sir Thomas Moore, slavný světec a mučedník katolické církve, protivník anglického krále Jindřicha VIII., publikovat v roce 1516 ve své Utopii potřebu dobrovolné eutanázie pro terminálně nemocné pacienty. 27 Teprve koncem 19. a 25 MACH, J. Eutanazie pohled právní a etický. In: Eutanázie pro a proti. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., s. ISBN Kapitola 17, s ANDERSON, K. Voluntary, Active Euthanasia. In: Euthanasia. Probe Ministries International, In: [online]. [cit ]. Dostupné z: < 27 MACH, J. Eutanazie pohled právní a etický. In: Eutanázie pro a proti. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., s. ISBN Kapitola 17, s

26 počátkem 20. století se začalo o této problematice hovořit zcela otevřeně. Ale ani v dnešní době není zcela jasné, jak na tuto obsáhlou problematiku nahlížet. Zastánci eutanázie budou zastávat názor, že je naprosto morální a etická a odpůrci, ti budou stát vždy na opačné straně. Takže je tedy nebo není eutanázie etická? Odpověď je ano i ne, záleží zcela na úhlu pohledu Úvahy pro eutanázii Jestli existují kritéria, na kterých se zakládá případná legalizace, jsou to právě kritéria etická. Při hodnocení eutanázie z pohledu etického je potřeba vzít v úvahu hodnoty jako jsou spravedlnost, soucit se smrtelně nemocným pacientem, potřeba pomoci takovému pacientovi od utrpení, důstojnost smrti apod. Hlavním hodnotovým konfliktem, který stojí v popředí celé problematiky je konflikt ochrany života na straně jedné a individuální potřeby jedinců a zájem odvracet utrpení na straně druhé. Z etického hlediska je tak i zcela přípustné obhájit akt aktivní eutanázie. Po celý život jsou nám garantována určitá práva a kladeny povinnosti. Největší důraz klade dnešní společnost na lidský život, ale také na svobodu jedince. Svoboda musí být absolutní. Nemůžeme být přiměřeně svobodní nebo přiměřeně mrtví. Vždy je to buď anebo. Proč je nám tedy odpíráno právo rozhodnout se o své smrti? A vážně je naprosto morální nevyslyšet přání smrtelně nemocných pacientů, kteří si přejí dopomoci ke smrti? Zastánci eutanázie určitě odpoví, že není. I když je eutanázie považována za vraždu či zabití nese v sobě přece jen vyšší cíle, a to ukončení psychického a fyzického utrpení jedince. Lékařská profese je jedna z těch, které se zakládají na morálním kodexu. Lékaři jsou vázáni přáním pacientů o ukončení léčby, i když s tímto zásadně nesouhlasí. Pokud jsme ochotní respektovat rozhodnutí, které vede k ukončení léčby, proč nepřijímáme rozhodnutí týkající se eutanázie a asistované sebevraždy? Vidět člověka trpícího, nacházejícího se v posledním stádiu těžké nemoci je psychicky náročné pro všechny, se kterými takový člověk dojde do styku. Ale kde je soucit? I když do dneška považujeme eutanázii za trestný čin, dokážeme si představit gesto učiněné s větším soucitem, než je pomoci smrtelně nemocnému? Prvním z morálních pohledů je právě situace, kdy lékař vyslyší přání pacienta. Lékař zde nejedná jako profesionál, ale jako lidská bytost. Činí tak ze soucitu a ochoty pomoci pacientovi v terminálním stádiu choroby. Takové jednání snad ani nemůže být posuzováno jako nemorální. Lidé, kteří jsou ochotni pomoci tak nejednají za účelem vlastního prospěchu, ale jako milující lidé, které žene v před 26

27 jen touha pomoci. Existuje snad obhajitelnější čin, než ten, který je proveden ze soucitu, pochopení či lásky? Vážně je to tak, že člověk bude souzen za skutek, který byť v sobě nese etické prvky, není přípustný podle paragrafů v zákonících? Tady se otvírá nová rovina, kterou by legislativec měl vzít v úvahu a z ní vyvozovat patřičné důsledky, protože není vražda jako vražda. Není na místě házet lékaře a zdravotnický personál do jednoho pytle s nájemními vrahy. Eutanázie je v některých koutech světa provozována právě na vězních. V případě těžkých kriminálníků je pod závojem etiky uskutečňována eutanázie ve vztahu k jejich nevyléčitelnému a narušenému psychickému stavu. Ale co obyčejný člověk, má vůbec na vybranou? Dalším aspektem, který by měl být bezpodmínečně vzat v úvahu je kvalita života pacientů stižených těžkou nemocí. Je možné považovat tuto kvalitu za důstojnou? Člověk je odkázán na cizí pomoc, neschopen života, který vedl před příchodem nemoci. Ať chceme nebo ne, tito lidé jsou vyřazeni z běžného společenského života. Jsou připoutáni na nemocniční lůžko, přijímají pomoc od de facto cizích lidí, trpí pocitem osamocenosti a jsou odříznuti od reálného světa, který se nachází za zdmi nemocničního zařízení. Kromě fyzických bolestí trpí i trápením psychického rázu, pocitem méněcennosti a nadbytečnosti. A co rodinní příslušníci? Nebylo by spravedlivé přihlížet i k jejich pocitům? Se smrtelně nemocným pacientem trpí i jeho nejbližší okolí. Je možné poskytovat těmto lidem psychickou pomoc, ale nikdy není možné se dostatečně připravit na to, co má přijít. Kde se nachází morální přístup v tomto případě? V dnešní době, která signalizuje honbu za medicínskými úspěchy, se jedním z bodů stalo prodlužování lidského života. Jedinci jsou udržování na živu za pomocí nejrůznějších medikamentů, přístrojů či léčebných metod, ale za jakou cenu? Za cenu prodlužujícího se utrpení. Lékařská praxe se stala natolik sobeckou, že udržení pacientů při životě převyšuje zájem o jejich individualitu, přání a potřeby. Toto je právě ten nemorální případ, kdy jsou staveny cíle celospolečenské výše, než zájmy jedince. Eutanázie a asistovaná sebevražda ( dále jen EAS ) je v právních řádech tolerována či legalizována, nezbytným ukazatelem je v těchto případech přítomnost nesnesitelného utrpení. Jak se ale dá definovat nesnesitelný? Podle nizozemského zákona o EAS není možné technicky či medicínsky označit termín nesnesitelné utrpení. Pojem nesnesitelného utrpení se vztahuje pouze k subjektivnímu hodnocení pacientů a jejich vlastním představám o dobré smrti HUDSON, P., HUDSON, R., PHILIP, J., BOUGHEY, M., KELLY, B., HEROTGH, C. Legalizing physicianassisted suicide and/or euthanasia: Pragmatic implications. Palliative and Supportive Care. Cambridge 27

28 Lidé v terminálním stádiu choroby ve velké míře trpí fyzickými bolestmi, které jsou tlumeny za pomoci nejrůznějších opiátů, jako je například morfium. Tyto látky sice vedou k tišení bolestí, ale jsou také schopné vrhnout pacienta do stavu bezvědomí nebo otupovat smysly. Postupné podávání této látky může i oslabit dýchací centrum, což může vést až ke smrti. Bylo by více než naivní si myslet, že se tak v běžné praxi neděje. Na které straně stojí morálka v tomto případě? Jestliže člověk vyjádří přání absolvovat eutanázii nebo asistovanou sebevraždu, nebude ve většině zemí světa vyslyšen. Na druhou stranu mu však budou podávány látky, které můžou přivodit pacientovu smrt. Nebylo by společensky a morálně přijatelnější legalizovat eutanázii uskutečňovanou za přísných pravidel a dohledu, než dopomáhat ke smrti tímto transparentním způsobem? I toto jsou otázky, na které jsou schopni dát odpověď jen zákonodárci. Lékaři nejednají neeticky, pokud vyhoví pacientovu přání přerušit léčbu v konečném stádiu nemoci. Ale co případě, kdy dosavadní léčba a léky tlumily bolesti, které provází pacientova choroba? Je etické nechávat takového člověka trpět, i když si toto sám přál? Opravdu je zcela v pořádku dívat se na pacienta, jak umírá v nepředstavitelných bolestech? Tento akt je sice právně obhájitelný, ale po etické stránce již vyvstávají určité pochyby. V současné době, kdy je společnost sice lhostejná ke svému okolí, stále vyvstávají situace, kdy člověk není schopen přihlížet k utrpení druhého, a to i případě, kdy jsou tito lidé pro ně de facto cizí. Tak proč pod pohnutkou morálky a etiky respektujeme přání pacientů až před koncem jejich života? Proč nutíme lékaře, zdravotnický personál, rodinné příslušníky být svědky odchodu bytosti v mukách a trápení? Důvodem je asi to, že oproti eutanázii je toto společensky omluvitelné a jednodušší, než čelit problémům, které vyvstaly již na počátku. Lékařské povolání a praxe se zakládá na etickém kodexu. Jde o povolání, které je vázáno určitým stupněm morálky, která se implementovala do nejrůznějších předpisů. Tak jako nelze žít život podle příručky, nelze tak léčit ani pacienty. Kdyby tomu bylo přece jenom tak, nebyl by etický kodex předepsaný pro lékařské povolání postaven výše, než dobro pacientů? Nevyvstávaly by situace, kdy by se lékař v první řadě měl řídit tím, co je podle předpisů etické, a pak teprve řešit zájem pacienta? Tím by doházelo jen k tomu, že lékaři by byli sice morálně a eticky krytí, ale to vše na úkor pacientů. Journals, In: [online]. [cit ]. Dostupné z: < 0176>. 28

29 Eutanázie působí pro její odpůrce zcela nemorálně. Je v ní spatřováno více zla, než prospěchu. Ale co problematika dystanázie? Dystanázie je tedy léčbou, která trpícímu pacientovi přináší sice prodlužování života, ale nemůže tomu být i tak, že přináší spíše prodlužování utrpení? Člověk je tvor, který bezmezně lpí na životě, a proto je mnohdy ochoten vyzkoušet všechny dostupné prostředky v rámci zachování svého života. Avšak je pravdou, že i dobře míněná léčba může vést k většímu utrpení pacienta, než k jeho prospěchu. Lékaři se k této problematice staví především s rozpaky či skepticismem a rodiny postižených pacientů jsou vystavovány utrpení, a to společně s umírajícím. Hans Rotter k tomu ve své knize dodává:,,není žádoucí snažit se prodloužit život člověku za všech okolností. Morální teologie proto dnes opakovaně varuje před nelidskostí, která se někdy objevuje v moderní intenzivní medicíně, kdy jsou umírající všemi prostředky udržováni při životě, anebo jsou dokonce do života navráceni. Tento přístup je velmi nelidský tehdy, kdy pacientovi ztěžuje umírání, protože je podrobovaný všem možným procedurám a dostává se do situace, ve které se nemůže v klidu připravit na smrt. 29 Právníci, etici, filozofové a duchovní můžou předkládat své názory, postoje a rozhodnutí ohledně aktu eutanázie a asistované sebevraždy, ale vždy je to pacient a lékař, jež nesou na bedrech tíhu rozhodnutí. Pacientova práva a především jeho rozhodnutí by měla být respektována, pokud jsou učiněna aspoň trochu ve shodě s tím, co nám umožňuje nynější společenská situace. Lékařům by oproti tomu měl být poskytnut co nejkomplexnější prostor pro to, aby mohli plnit přání pacientů Úvahy proti eutanázii Hlavním argumentem, který vyvstane na mysli snad každého odpůrce eutanázie, je možnost jejího zneužití. Hlavně tento aspekt vede část společnosti k odmítání tohoto způsobu odchodu ze života. Ano, je namístě se obávat takového jednání, které by pod pohnutkou vlastního prospěchu vedlo k usmrcení jiného. Pravděpodobně by se eutanázie stala nástrojem pro odstraňování nepohodlných jedinců, ať s finančních zájmů nebo proto, že se stali svědky zločinu. Bylo by možné očekávat, že by se zvýšil počet sebevrahů z okruhu psychicky 29 ROTTER, H. Důstojnost lidského života. Základní otázky lékařské etiky. Vyšehrad, ISBN