ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU. OČEKÁVANÝ DOPAD ČLÁNKU 122a SMĚRNICE 2006/48/ES

Transkript

1 CS CS CS

2 EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne KOM(2010)262 v konečném znění ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU OČEKÁVANÝ DOPAD ČLÁNKU 122a SMĚRNICE 2006/48/ES CS CS

3 ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU OČEKÁVANÝ DOPAD ČLÁNKU 122a SMĚRNICE 2006/48/ES 1. Sekuritizace je obchodní model, kdy emitent 1 převádí půjčky a jiná úvěrově riziková aktiva na investory ve formě tranší. Tyto tranše představují pohledávky týkající se sekuritizovaných aktiv různé úrovně (seniority), přičemž úroveň určuje, v jakém pořadí ovlivní ztráty ze sekuritizovaných aktiv investory do různých tranší. Od léta 2007, kdy došlo k velkým neočekávaným ztrátám ze sekuritizací hypotečních úvěrů, jsou trhy se sekuritizovanými aktivy v hluboké krizi, z níž se jen pomalu a částečně zotavují. Jelikož tato krize silně dopadla na finanční systém a hospodářství vůbec, je velmi důležité, aby se právní předpisy zabývaly hlavními příčinami velkých neočekávaných ztrát z určitých sekuritizací. Za hlavní příčinu lze považovat nedostatečně důkladné postupy při upisování úvěrů ze strany emitentů, což bylo umožněno tím, že profesionální investoři 2 do sekuritizačních tranší neprováděli u svých investic hloubkovou kontrolu, a tudíž nevyžadovali od emitentů opravdovou disciplínu. 2. Článek 122a 3 předepisuje pro úvěrové instituce v Evropské unii požadavky, které mají zajistit, aby investovaly pouze do sekuritizací, u nichž provedly hloubkovou kontrolu, a kde původci mají při upisování půjček, které mají být sekuritizovány, motivaci jednat s náležitou péčí. Článek dále ukládá úvěrovým institucím, jednají-li samy jako původci, povinnost zajistit zveřejnění relevantních informací, které investoři při provádění hloubkové kontroly potřebují. V průběhu legislativního procesu prošel článek podstatnou změnou, přičemž nebylo provedeno posouzení dopadu konečné podoby požadavků v něm obsažených, mimo jiné z důvodu složité situace panující na sekuritizačních trzích. Konkrétně byly v průběhu legislativního procesu vyjádřeny obavy ohledně účinnosti jednoho z jeho prvků, a sice požadavku, aby si emitenti u sekuritizace ponechali expozici ( požadavek na ponechání expozice ), a byli tak motivováni být náležitými původci půjček. Tyto obavy vedly k začlenění následujícího ustanovení: Do 31. prosince 2009 Komise vypracuje a předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o očekávaném dopadu článku 122a společně s vhodnými návrhy. Komise navrhne tuto zprávu po konzultaci s Evropským výborem orgánů bankovního dohledu. Zpráva se bude zabývat zejména tím, zda minimální požadavky na ponechání expozice podle čl. 122a odst. 1 splňují cíl zajištění lepší rovnováhy mezi zájmy původců nebo sponzorů a investorů a posilují finanční stabilitu a zda by bylo Pro usnadnění se v této zprávě výraz emitent používá pro banky, které vykonávají obě tyto činnosti, ačkoliv přísně vzato jsou skutečné cenné papíry emitovány jednotkou pro speciální účel, a emitent je ve smyslu této směrnice sponzor nebo původce. Retailoví investoři byli vystaveni riziku ze sekuritizačních tranší pouze nepřímo a ve velmi omezeném rozsahu. Pokud nakoupili finanční produkty obsahující sekuritizační tranše, podcenili by rizika z důvodu způsobů prodeje a nedostatečné průhlednosti produktů. Viz příloha, kde je uveden výtah z textu směrnice. CS 2 CS

4 vhodné zvýšit minimální úroveň ponechání expozice vzhledem k mezinárodnímu vývoji Na základě toho tato zpráva přináší posouzení celkového dopadu článku 122a (část 1 zprávy) provedené na vysoké úrovni a následně se zabývá otázkami účinnosti požadavku na ponechání expozice a vhodnosti zvýšení jeho minimální úrovně (část 2). V části 3 zprávy jsou učiněny závěry. Příloha zprávy se zabývá technickými návrhy podanými Evropským výborem orgánů bankovního dohledu (CEBS) ke zlepšení konkrétních aspektů pravidla na ponechání expozice. Komise konstatuje, že tato zpráva má být vypracována před tím, než má být příslušný požadavek směrnice proveden do právních předpisů členských států. Tato zpráva se tudíž zabývá očekávaným dopadem požadavku a očekávanými výhodami zvýšení minimální úrovně ponechání expozice, ale nemůže čerpat z konkrétních zkušeností s aplikací tohoto požadavku. 1. OČEKÁVANÝ CELKOVÝ DOPAD ČLÁNKU 122a 4. Očekávaný dopad článku 122a musí být posuzován s ohledem na situaci, v jaké se nyní trhy se sekuritizačními nástroji nacházejí. Před krizí byla sekuritizace obecně vítána jako stabilizátor finančního systému. Měla hrát klíčovou roli v efektivnějším procesu rozdělování úvěrových zdrojů rozložením úvěrového rizika mezi širší a diverzifikovanější skupinu investorů, a tudíž omezením koncentrace tohoto rizika v rozvahách bank. Bankovní systém a finanční systém jako celek by tak získaly vyšší odolnost, nedocházelo by k masivním úpadkům bank a úvěrový cyklus by měl hladší průběh. Nicméně se ukázalo, že stupeň rozložení rizika nebyl ani zdaleka ideální. Oproti očekávání nakonec sekuritizace často držely ostatní banky, ať už přímo, či nepřímo, aniž by řádně rozuměly riziku, na jehož diverzifikaci se podílely. 5. Sekuritizace také přinesla závažné problémy s nesouladem mezi motivy emitentů a konečných investorů plynoucím ze vztahu příkazce-zprostředkovatel. Jak rizika v rámci řetězce přecházela, začali se ti, kteří měli nejlepší možnost zajistit obezřetné upisování úvěrů a sledovat standardy, více zajímat o maximalizaci příjmů z poplatků. Navíc mnoho investorů na konci řetězce selhalo při provádění hloubkové kontroly a při hodnocení rizik se příliš spoléhalo na úvěrové ratingové agentury. Toto přílišné spoléhání na úvěrový rating do určité míry pocházelo z rostoucí složitosti produktů a náročnosti zajistit vlastní analytické kapacity. Na úrovni ratingových agentur se často ke stanovení ratingu používaly nevhodné metody a chybná vstupní data a investoři, kteří na ně spoléhali, neměli vždy dostatečné analytické kapacity a informace, aby mohli rating vyhotovený agenturou zpochybnit a ohodnotit si investice sami. 6. Globální hrubý objem sekuritizačních emisí závratně vzrostl z téměř nuly na počátku 90. let až k vrcholu v roce 2006, kdy dosáhl téměř 5 bilionů USD. Od té doby objemy prudce klesají. Ve Spojených státech se soukromá (nikoliv vládou financovaná) hypotekární sekuritizace zhroutila téměř úplně. Tento pád byl částečně vyrovnán narůstajícím objemem emisí v Evropě, které jsou však tvořeny téměř výhradně cennými papíry drženými emitenty k použití jako kolaterál k získání 4 Viz čl. 156 devátý pododstavec. CS 3 CS

5 přístupu k likviditním facilitám centrálních bank. Emise cenných papírů bez zástavy nemovitostí se udržela na celkem vysoké úrovni, taktéž podporována facilitami centrálních bank. Na druhé straně i přesto, že se očekává, že se návratnost půjček, které stojí v základu většiny nehypotekárních sekuritizací 5, bude snižovat, profesionální investoři jsou s těmito cennými papíry stále relativně spokojeni. Tato úroveň spokojenosti může být z větší části důsledkem domněnky, že struktury a dynamika výkonnosti jsou lépe pochopeny, a skutečnosti, že jsou to emitenti, kteří nesou svou kůži na trh, tj. ponechávají si část rizika z expozic, které sekuritizují. 7. Na základě těchto skutečností se Komise domnívá, že dopad článku 122a na sekuritizaci bude pozitivní. Článek pomůže lépe sladit motivy emitentů a investorů, a tím oblast sekuritizace ozdravit a znovu obnovit důvěru v tento zdroj financování. V konečném důsledku to může vést k opětovnému navýšení objemů sekuritizací jako zdroje refinancování půjček finančního sektoru reálné ekonomice, avšak zároveň i k prevenci excesů, které se projevily v průběhu krize 6. Článek 122a je postaven na třech pilířích: zaprvé, bankovní investoři musí dodržovat určitý soubor opatření hloubkové kontroly (a orgány dohledu musí toto dodržování kontrolovat). Mezi tato opatření patří i povinnost investora provést stresové testování cenných papírů, které nakupuje, a přezkoumat portfolio podkladových půjček. Zadruhé, bankovní původci jsou povinni zajistit, aby investoři měli k dispozici potřebné informace k provedení hloubkové kontroly. Zatřetí, emitenti cenných papírů si musí ponechat ekonomický podíl na svých sekuritizacích alespoň na úrovni 5 %. Dohromady si tyto tři pilíře kladou za cíl sladit zájmy investorů a původců a zajistit, aby investoři slepě neinvestovali do něčeho, čemu ve skutečnosti nerozumí; investoři dokázali udržet mezi emitenty kázeň; a původci také vystavovali své peníze riziku a nebyli tak motivováni k sekuritizaci špatných úvěrů. 8. Vedle výhod v podobě sladěných motivů, čímž dojde k prevenci vstupování do nadměrného rizika, přinese článek 122a v souvislosti se sekuritizací i zvýšené náklady. Tyto náklady vyplývají z povinnosti emitentů zveřejnit informace, z povinnosti investorů vynaložit zdroje na provedení hloubkové kontroly a konečně i z povinnosti emitentů financovat expozici vůči vlastním sekuritizacím. Komise očekává, že tyto dodatečné náklady budou nejvyšší u těch obchodních modelů, u nichž byly před krizí postupy týkající se zveřejňování informací, hloubkové kontroly a ponechání si rizika nevyhovující. Žádné z těchto dodatečných nákladů však nelze považovat za rovnocenné ztrátám společenského blahobytu. Část z nich představují spíše náklady vzniklé jednomu hospodářskému subjektu, které by jinak nesl jiný hospodářský subjekt. Investováním do svých vlastních sekuritizací emitentovi vznikají pouze náklady související s refinancováním a potenciálními úvěrovými ztrátami, které by jinak nesli investoři do sekuritizace. V důsledku toho, pokud si emitent ponechá expozici, vzniknou mu reálné náklady pouze tehdy, když má obzvláště vysoké náklady na financování z důvodu, že sám drží určitá rizika 5 6 Např. pohledávky z kreditních karet nebo půjčky na pořízení automobilu. Je třeba upozornit na to, že požadavky se budou vztahovat pouze na nové emise a po uplynutí doby odkladu i na předchozí sekuritizace, jež budou naplněny novými půjčkami, které se mají sekuritizovat. CS 4 CS

6 sekuritizace, což může být případ některých nebankovních emitentů sekuritizací. Za těchto okolností může dojít k omezení konkurence mezi věřiteli, což s sebou potenciálně přináší reálné náklady na ponechání si rizika. 9. Je důležité poznamenat, že zveřejňování informací a hloubková kontrola s sebou v obchodním modelu se sekuritizací přinášejí reálné transakční náklady. Zatímco v běžném bankovnictví banka posoudí půjčky, učiní úvěrová rozhodnutí a ponechá si úvěr v rozvaze až do jeho splatnosti, model se sekuritizací zahrnuje alespoň dalšího účastníka, investora, který musí provést dodatečné prověření na základě informací zveřejněných emitentem. Má-li být model sekuritizace aplikován řádným způsobem, jsou tyto náklady nevyhnutelné a směrnice, stanovením minimálního standardu na zveřejňování informací a hloubkovou kontrolu, pouze zvyšuje náklady na sekuritizaci za situace, kdy by tato činnost jinak nebyla prováděna s náležitou přísností. Z tohoto důvodu jsou dodatečné transakční náklady vzniklé emitentům a investorům a náklady vyplývající z dohledu nad dodržováním těchto požadavků vyváženy sociálním přínosem pružnějšího sekuritizačního obchodního modelu. 2. ÚČINNOST MINIMÁLNÍ ÚROVNĚ PONECHÁNÍ EXPOZICE 10. Komise se v souladu s doporučením CEBS domnívá, že neexistuje jediná úroveň nebo forma 7 ponechání expozice, která by byla optimální pro všechny sekuritizace. Vzhledem k tomu, že cílem toho, aby si emitent ponechal expozici, je sladění jeho zájmů se zájmy investora, klíčovým faktorem pro určení optimální úrovně ponechání expozice je potenciální nesoulad motivů, který se objevuje u dané sekuritizace. Na potenciální nesoulad je třeba nahlížet jako na příležitosti emitenta vybrat si aktiva, kombinovat je v sekuritizaci a nastavit strukturu transakce způsobem, který zvyšuje jeho vlastní zisk na úkor investorů. Rozhodující otázka se týká rozsahu, v jakém investor rozumí poměru rizika a výnosů dané sekuritizace. V extrémní situaci, pokud by potenciální investoři neměli žádné informace o riziku a výnosech sekuritizace a vůbec těmto otázkám nerozuměli, by bylo optimálním řešením, aby si potenciální emitent ponechal všechna rizika a výnosy aktiv pro sebe, tj. vůbec daná aktiva nesekuritizoval. Jinak by mohl být emitent silně motivován investory neznalé skutečného rizika podvést. 11. Pokud by v opačné extrémní situaci emitent neměl vůči investorovi žádnou informační výhodu v otázkách rizika každého jednotlivého podkladového aktiva, nemohl by nastat nesoulad zájmů a ponechání rizika by nebylo nutné. Je zřejmé, že výskyt ani jedné z těchto extrémních situací není u skutečných sekuritizací reálný. Je však jisté, že emitent bude mít vůči investorovi co do přístupu k informacím a možnosti tyto informace vyhodnotit téměř vždy komparativní výhodu. Emitent je často sám původcem úvěrů a může mít i dlouhodobou zkušenost z příslušného tržního segmentu, zatímco investor pouze nahodile nakoupí sekuritizaci příslušných úvěrů s cílem zahrnout ji do diverzifikovaného portfolia. 12. K vyrovnání strukturální komparativní nevýhody investora při přístupu k informacím a schopnosti je vyhodnotit bude za účelem sladění zájmů nutné požadovat ponechání si expozice. Správný objem a forma ponechání expozice však bude záviset na 7 Např. první ztráta nebo různé tranše sekuritizace. CS 5 CS

7 rozsahu této nevýhody. Různé sekuritizace vyvolávají různé informační asymetrie, např. v závislosti na typech podkladových aktiv od úvěrů společnostem, které zveřejňují rozsáhlé finanční informace, na jedné straně spektra až po retailové půjčky nebo složitě strukturované úvěry k financování projektů s omezeným rozsahem veřejně dostupných informací na straně druhé. Z tohoto důvodu mohou různé sekuritizace vyžadovat pro ponechání expozice za účelem sladění zájmů a vyrovnání informační asymetrie různá opatření. Optimální objem a forma ponechání expozice bude v každém konkrétním případě záviset na několika obtížně měřitelných nebo kvalitativních faktorech, a tudíž není možné ve směrnici definovat vzorec ke stanovení optimální úrovně ponechání expozice. 13. V souladu s tím směrnice vyžaduje pouze umírněnou minimální úroveň ponechání expozice a od investorů požaduje, aby jasně vyhodnotili politiku ponechání expozice přijatou emitentem. To naopak znamená, že investoři by měli upustit od koupě sekuritizace v případě, kdy je úroveň ponechání expozice, i přes splnění minimálního požadavku 5 %, z hlediska průhlednosti podkladových rizik nedostatečná. V důsledku toho mohou být skutečné úrovně ponechání expozice vyšší než požadované minimum. 14. Úvaha, že úroveň ponechání expozice by se měla u jednotlivých sekuritizací lišit, je konzistentní s širokou škálou úrovní ponechání expozice, které se vyskytují u aktuálních sekuritizací a pohybují se od téměř nuly až po 100 %, kdy se za podkladová aktiva může plně zaručit emitent. Podrobné informace o úrovních ponechání expozice v závislosti na typu a původu transakce jsou obsaženy ve zprávě CEBS. V souvislosti s dopadem požadavku na ponechání expozice je třeba zmínit, že tam, kde jsou nezávisle na tomto požadavku úrovně ponechání expozice již vyšší než 5 %, není sekuritizace nijak omezena. Nicméně z hlediska politiky je důležité připustit, že existují důkazy o tom, že v euforii před krizí klesly úrovně ponechání expozice u určitých druhů sekuritizací skutečně až na hodnoty, které se z hlediska strukturální informační nevýhody investorů jeví jako neudržitelně nízké 8. V souladu s tím se regulatorní minimální úroveň ponechání expozice jeví jako velmi relevantní regulatorní brzdící mechanismus ke zlepšení odolnosti trhu v obdobích, kdy se tvoří tržní bubliny. Taková regulatorní brzda by však neměla být nastavena příliš přísně. U relativně průhledných sekuritizací, kde je informační nevýhoda investorů malá, může umírněné minimum 5 % skutečně představovat přiměřenou úroveň. Požadavek na vyšší minimální úroveň ponechání expozice by v takových případech pro účastníky trhu znamenal zbytečné regulatorní omezení. Zbytečně vysoká minimální úroveň ponechání expozice by mohla být spojena s reálnými náklady, a to tehdy, když by různí potenciální emitenti sekuritizací museli čelit výrazně odlišným nákladům financování. V takovém případě by vyšší než nutná úroveň ponechání expozice mohla potenciálně vést k tomu, že by určití nebankovní emitenti přestali vnímat sekuritizace jako přitažlivý obchodní model, opustili by tedy trh a tím snížili konkurenci mezi věřiteli. 8 Např. Franke, G., a Krahnen, J. P., (2008) The Future of Securitization, mimeo, nebo zpráva MMF o globální finanční stabilitě z října CS 6 CS

8 3. ZÁVĚRY 15. Pokud jde o celkový dopad, Komise očekává, že článek 122a pomůže lépe sladit motivy emitentů a investorů. Oblast sekuritizace se tak ozdraví a dojde k obnovení důvěry v tento zdroj financování. V konečném důsledku to povede k opětovnému navýšení objemů sekuritizací jako zdroje refinancování půjček finančního sektoru reálné ekonomice, avšak zároveň i k prevenci excesů, které se projevily v průběhu krize. Ohledně konkrétní otázky účinnosti zvolené minimální úrovně ponechání expozice Komise došla k závěru, že stávající umírněná minimální úroveň ponechání expozice ve výši 5 % by měla zůstat zachována, přičemž připouští, že v závislosti na konkrétní sekuritizaci by investoři měli vyžadovat úroveň vyšší. 16. Lze tedy očekávat, že obecný záměr článku 122a splní svůj účel. Na závěr této zprávy Komise poukazuje na několik technických otázek přednesených CEBS, které jsou ve stručnosti uvedeny v příloze této zprávy. Komise se domnívá, že v této souvislosti neexistuje bezprostřední potřeba navrhnout legislativní změny článku 122a. Komise bude nicméně přísněji sledovat mezinárodní vývoj v této oblasti a bere na vědomí, že i v právních řádech mimo EU existuje zájem zavést podobné požadavky jako v článku 122a včetně požadavků na ponechání expozice. Jakmile tento vývoj nabude konkrétní podoby, Komise zajistí, aby byl článek 122a posouzen i z hlediska potenciálně odlišných řešení existujících v jiných právních řádech. CS 7 CS

9 Příloha Technické otázky, na něž poukázal Evropský výbor orgánů bankovního dohledu A) METODY PONECHÁNÍ EXPOZICE 1) CEBS doporučuje úpravu metod ponechání expozice tak, aby bylo možné ponechat si spíše část rizika plynoucího z každé ze sekuritizovaných expozic než expozice u sekuritizačních tranší prodaných investorům. Tuto možnost již v současnosti umožňuje čl. 122a odst. 1 písm. b), nicméně pouze v konkrétním případě sekuritizace revolvingových expozic. V souvislosti s přípravou novely směrnice by bylo užitečné posoudit změnu tohoto článku, která by umožnila širší uplatnění této metody ponechání expozice. B) VÝJIMKY 2) V ustanovení čl. 122a odst. 2 je uvedeno několik výjimek z uplatnění požadavku na ponechání expozice stanoveného tímto článkem. Z působnosti tohoto článku je zejména vyňata sekuritizace, kde jsou sekuritizované expozice pohledávkami nebo podřízenými pohledávkami za i) centrálními vládami nebo centrálními bankami, regionálními či místními správami nebo subjekty veřejného sektoru členských států, ii) institucemi, kterým je podle článků 78 až 83 přidělena riziková váha nejvýše 50 %, nebo iii) mezinárodními bankami s úvěrovým rizikem srovnatelným s centrálními bankami. 3) Směrnice rovněž stanoví, že požadavek na ponechání expozice se neuplatní na: i) transakce založené na jasném, transparentním a dostupném indexu, kdy související referenční subjekty jsou shodné s těmi, které tvoří index subjektů, s nímž se v široké míře obchoduje, nebo se jedná o obchodovatelné cenné papíry jiné než sekuritizační pozice, a ii) syndikované úvěry, nakoupené pohledávky nebo swapy úvěrového selhání, pokud tyto nástroje nejsou použity ke strukturování a/nebo zajištění sekuritizace, která podléhá požadavku na ponechání expozice. 4) Důvodem pro tyto výjimky je skutečnost, že sekuritizace s výše uvedenými podkladovými expozicemi nepředstavují prakticky žádný problém nesouladu motivů, jelikož a) sekuritizovaná aktiva vykazují jen velmi malé riziko nebo b) emitentovi je přiznána jen omezená svoboda sestavit sekuritizaci způsobem, který by byl pro investory nevýhodný, neboť složení sekuritizace je určeno složením indexu. Zmínka o syndikovaných úvěrech, nakupovaných pohledávkách a swapech úvěrového selhání ve skutečnosti nepředstavuje výjimku, ale spíše objasňuje, že tyto typy instrumentů samy o sobě nejsou sekuritizacemi pokud nejsou reálně použity ke strukturování sekuritizace, a tudíž nepodléhají požadavku na ponechání expozice. 5) CEBS konstatuje, že tyto výjimky nevytvářejí možnost obejít požadavek na ponechání expozice v situacích, kdy by se měl uplatnit, ale zároveň dodává, že výjimka odkazující na instituce s přidělenou rizikovou váhou nejvýše 50 % může být považována za problematickou. CEBS se domnívá, že podle článků 78 až 83 směrnice o kapitálových požadavcích jsou rizikové váhy nejvýše 50 % přiděleny expozicím úvěrového rizika u subjektů vysoce hodnocených ratingovými agenturami, a poznamenává, že jak jasně ukázala současná krize, tento úvěrový CS 8 CS

10 rating není zárukou schopnosti subjektu splatit své úvěrové závazky. CEBS rovněž tvrdí, že výjimky týkající se regionálních správ a mezinárodních rozvojových bank by měly být pro nízké riziko selhání těchto institucí zahrnuty u expozic, s nimiž se nakládá jako s expozicemi centrálních vlád a centrálních bank. Komise souhlasí s názorem, že expozice uvedené ve výjimce nejsou z hlediska rizikového profilu ekvivalentní, ačkoliv obecně se domnívá, že všechny uvedené expozice lze považovat za expozice s relativně nízkým úvěrovým rizikem. Je otázkou posouzení, jaký stupeň rizika je u této výjimky přijatelný, ale CEBS tuto otázku hlouběji nerozebíral. Komise se dále domnívá, že obavy související s hodnocením ratingových agentur jako indikátoru rizika jsou v zásadě oprávněné, ale s výjimkou vlastního posouzení úvěrových institucí neexistuje jiný alternativní indikátor rizika, který by bylo možné v právních předpisech uvést. Při bližší úvaze se tedy Komise domnívá, že stávající výjimka by měla být zachována pro nedostatek jasných důkazů, že je stupeň rizika daných expozic nebo hodnocení ratingových agentur jako přibližný indikátor rizikovosti těchto expozic neadekvátní. 6) CEBS se dále domnívá, že by do článku 122a měla být začleněna ještě jedna výjimka, která by zabránila, aby se působnost článku 122a vztahovala na sekuritizace založené na vlastních závazcích instituce včetně krytých dluhopisů, jejichž podkladový kolaterál je v rozvaze emitující instituce. Komise míní, že sekuritizace vlastních závazků banky, zejména pohledávek z krytých dluhopisů, budou obvykle podléhat stávajícím výjimkám pro expozice vůči institucím, pokud však není banka externě hodnocena a nevyznačuje se zvláště nízkou úvěrovou kvalitou 9. Vzhledem k tomu, že stávající výjimka by měla zůstat zachována, Komise nebude uvažovat o navržení této další výjimky. C) DALŠÍ USTANOVENÍ A OCHRANNÁ OPATŘENÍ 7) Ve své žádosti o doporučení se Komise obrátila na CEBS s otázkou, zda je třeba do textu článku 122a přidat další ustanovení a ochranná opatření proti možnému obcházení požadavku, aby si emitent ponechal expozici. Komise v této souvislosti zdůraznila jednu obavu, a sice schopnost strukturovat transakce zejména prostřednictvím struktury poplatků a prémií tak, že uplatnění požadavku na ponechání expozice bude vyloučeno. CEBS argumentuje, že není možné postihnout všechny faktory, které by mohly snížit účinnost požadavku na ponechání expozice. Tyto obavy by tedy měly být podle názoru CEBS řešeny zavedením povinnosti zveřejnit strukturu poplatků a odměn, což by investorům umožnilo učinit si názor o dopadu na zájmy původce. 8) Komise souhlasí s CEBS, že je v právních předpisech složité vyloučit každý pokus emitenta o omezení účinnosti minimální pětiprocentní úrovně ponechání expozice. Jak již bylo v této zprávě uvedeno, klíčovou roli zde hraje provádění hloubkové kontroly investory, která obsáhne i postupy ponechání expozice v každém jednotlivém případě sekuritizace. Je odpovědností investujících úvěrových institucí, aby při zkoumání mechanismu ponechání expozice i širšího rizikového profilu transakce provedly hloubkovou kontrolu požadovanou v čl. 122a odst. 4 písm. a) a b), která by obsáhla i rizika vyplývající z neobvyklé struktury poplatků. Naopak 9 Výjimka stanovená pro pohledávky za institucemi v souladu s odst. 3 písm. c). CS 9 CS

11 odpovědností orgánů dohledu je zajistit, aby byly tyto činnosti prováděny účinně. Komise věří, že požadavky článku 122a na hloubkovou kontrolu mohou vytvořit dostatečný základ pro zajištění, aby investoři v této souvislosti jednali obezřetně, a orgány dohledu by mohly za tímto účelem vypracovat další pokyny. 9) V jiném kontextu CEBS poznamenává, že článek 122a nespecifikuje přesný mechanismus požadavků na zveřejnění informací, a zejména že současné znění vyžaduje od původců pouze výslovné prohlášení, že splňují požadavek na ponechání expozice. CEBS se obává, že tento požadavek nabádá k širokému výkladu. Doporučuje proto, aby Komise zvážila, zdali je znění ustanovení dostatečně přísné k dosažení daných cílů, zejména při zvážení skutečnosti, že by tento požadavek měl být plněn průběžně. Komise souhlasí s tím, že kompromisní znění, k němuž legislativní proces dospěl, nestanoví povinnost emitenta sekuritizace přímo, ale pouze nepřímo přes investora. Komise v této souvislosti připomíná, že stanovení povinnosti pro investory ujistit se, že emitenti si expozici ponechají, bylo úmyslné, protože emitenti sekuritizací, kteří si hledají cesty do evropských investičních portfolií, nemusí nutně podléhat evropským právním předpisům. S ohledem na tento problém bylo třeba nalézt rovnováhu při hledání znění, které bude účinné i pro sekuritizace provedené mimo EU a zároveň nebude nepřiměřeně zatěžovat evropského investora. Na požadavek je opět nutno pohlížet zejména s ohledem na dodatečnou povinnost investora analyzovat skutečný závazek původce. Komise však souhlasí s tím, že otázka potřeby jasnějších požadavků kladených na emitenta si zaslouží další pozornost, a věří, že na tuto otázku by mohl odpovědět následný mezinárodní vývoj, který by mohl vést k zavedení požadavků na ponechání expozice i v jiných významných právních řádech. Komise se bude touto otázkou i nadále zabývat a sledovat související vývoj mimo EU. D) SKUPINOVÉ STRUKTURY 10) U skupinových struktur CEBS zdůrazňuje, že v absolutním vyjádření zůstává pravidlem zásada uplatnit požadavek na ponechání expozice jak na individuální, tak na konsolidované úrovni, přičemž však patří-li původci nebo sponzoři do stejné skupiny, je možné požadavku na ponechání expozice vyhovět na úrovni konsolidované. Druhá možnost podléhá souboru přísných podmínek. Požadavek na ponechání expozice tudíž není povinný na individuální úrovni v případě, že specializovaný subjekt není přímo původcem sekuritizovaných expozic, ale patří do stejné skupiny jako původci. CEBS poznamenává, že v mezinárodních skupinách, kde odlišné subjekty podléhají odlišným právním řádům, by mohlo potenciálně dojít k regulační arbitráži, ale domnívá se, že připravované prováděcí pokyny CEBS pro sbližování dohledu by měly tento problém vyřešit. 11) CEBS upozorňuje na další problém, kdy by subjekt, který si jménem ostatních subjektů skupiny ponechal podíl na sekuritizaci, mohl být ze skupiny vyloučen, např. prodejem. CEBS zdůrazňuje, že v takovém případě by ostatní subjekty ve skupině musely tuto otázku řešit opětovným získáním expozice v sekuritizaci tak, aby i nadále splňovaly požadavek na ponechání expozice. Jakmile k tomu dojde, lze očekávat, že požadavek na ponechání expozice bude opět plnit svůj účel. CS 10 CS