Fundamentální teologie - dějiny

Transkript

1 ThLic. Mgr. Denisa Červenková Fundamentální teologie - dějiny

2 Obsah: 1. APOLOGIE OD STAROVĚKU PO NOVOVĚK a) Výraz apologie v Novém zákoně b) Apologie v patristice 2. TF JAKO SOUČÁST APOLOGETICKÉ DIMENZE TEOLOGIE 2.1. apologetika v manuálech: neoscholastický model 2.2 Rysy teologických manuálů a starších traktátů 2.3 směřování k překonání manualistického přístupu A. Kritika klasické apologetiky a) Metoda imanence (M. Blondel, P. Rousselot) b) diskuze o subjektivní apologetice (Francie) c) obnovení fundamentální teologie v Německu 2

3 3. Modely a směřování TF v současnosti 3.1 Podněty Druhého vatikánského koncilu 3.2 Pokoncilní směřování TF Základní rysy, nebezpečí a naléhavé úkoly současné TF Tři hlavní linie současné fundamentální teologie 3

4 LITERATURA GIBELLINI R.: Teológia XX. storočia. Prešov ŽÁK L.: Fundamentálna teologia v Ríme, in Teologické texty 3 (2003), dostupné také na mentalna-teologia-v-rime KRUMPOLC E.: Cesty fundamentální teologie po koncilu in TT / , (lze také vyhledat na SKALICKÝ Karel: Fundamentální teologie na Papežské lateránské univerzitě in TT 3 (1993), BOUBLÍK V.: Teologie dějin spásy, studie věnovaná M. Blondelovi, tamtéž studie o teologii K. Rahnera,

5 OTÁZKY K LÁTCE: představit apologetický model, zhodnotit ho a poukázat, které prvky přispěly k jeho překonání na jaké potřeby odpovídá klasická apologetika (demonstratio religiosa, christiana, catholica)? Na jaké protivníky se zaměřuje? Jaký obranný postup volí? Jaké jsou limity klasické apologetiky? Jaké poznatky doprovázely přechod od doktrinálního pojetí zjevení k jeho pojetí dějinně-spásnému? IIVC nepojednává přímo o TF, ale nabízí obnovený pohled na některá témata včem konkrétně přispěl k novému pojetí TF? 5

6 APOLOGIE OD STAROVĚKU PO NOVOVĚK 1. období APOLOGIÍ: tj. literárního žánru, jímž první křesťanští spisovatelé představují svou víru a zároveň ji hájí uprostřed světa středomořské antické kultury. 2. KLASICKÁ APOLOGETIKA: novověký teologický útvar, který přetrval až do IIVC. Postupně se stane specifickým žánrem a jako takový bude pojmenována apologetika, tj. racionální argumentace na obhajobu víry, má ji upevnit a umožnit její lepší pochopení. 3. FUNDAMENTÁLNÍ TEOLOGIE: tj. období po IIVC do současnosti, došlo ke změně názvu i náplně, dřívější apologetika je jednou z dimenzí TF. 6

7 Apologie a Nový zákon původ v klasické antice = obrannářeč na obhajobu sebe či někoho jiného V NZ je výraz užit často, nejznámější místo: 1Pt 3,15 Žádný z novozákonních spisů nebyl napsán přímo za účelem obhajoby víry sleduje převážně kérygmatický záměr a pastorální účel: zvěstovat víru a povzbudit k ní, k vyznání a upevnění víry v komunitách, jimž jsou jednotlivé novozákonní spisy adresovány důraz na základy víry, adresovaný především dovnitř křesťanských komunit 7

8 Apologie v patristice Existence specifického žánru apologie (2.-3. století) Obecná struktura apologie: 1. Kontestace motivů pronásledování 2. Kritika polyteismu a tradičních náboženství 3. Prezentace křesťanského poselství 1. Krédo (monoteismus, Boží soud, Ježíš jako Logos) 2. Životní styl 3. Kult jako vyjádření víry Orientují se i vně komunity věřících: oslovit židy i pohany obhajoba vždy spojena s důležitými křesťanskými obsahy a s typickým způsobem argumentace 8

9 Apologie směrem k židům: křesťanům vytýkáno: 1. opustili monoteismus, víru v jediného Boha otců 2. deformují mesiášská očekávání i smysl Písma 3. nedodržují zákon odpověď křesťanů: 1. Bůh Otec je Bohem Ježíše Krista 2. v Písmech se zpravuje o trpícím Mesiáši, Ježíš Kristus je klíčem ke čtení celého Písma 3. zákon byl jen pedagogem, vedoucím ke Kristu = křesťanství jako naplnění starozákonních zaslíbení 9

10 komunikace s helénskou kulturou: otevřenost vůči filozofickým proudům doby (stoikové, platonismus) téma Logu u Justina, důraz na zákon, odvolávání se na starobylost tradice u Tertuliána) Ježíš = Boží Logos (myšlenka, Slovo), které Bůh vyslovil při stvoření světa a které se stalo tělem na konci časů. Vtělený Ježíš Kristus = týž, který byl u Otce, když tvořil svět zároveň přítomen v každém lidském hledání pravdy v pozadí struktura platónského výkladu světa: Theos Bůh Otec Nús/logos Ježíš Kristus chaos/kosmos stvořený svět (seménka Logu v něm) 10

11 Theos Bůh Otec Nús/logos Ježíš Kristus chaos/kosmos stvořený svět (seménka Logu v něm) 11

12 Výhoda apologií: pozitivní představení konverze ke křesťanství = přechod od částečného poznání k plnosti + křesťanství je opravdu schopno oslovit různé lidi a kultury svou nabídkou spásy (tj. není jen dalším národním či kmenovým náboženstvím) Problém: na pozadí platónského myšlenkového schématu některé skupiny vyvodí, že Ježíš je jen druhořadý Bůh, srov. později (4.stol.) arianismus a schéma platonského myšlení 12

13 Středověk z pohledu TF Spíše nezájem o apologetiku protože celkem jednotné křesťanstvo (vnitřní problémy řešeny jinak) ano, určitá kontinuita apologetické dimenze v křesťanské teologii, ale až v stol. pokusy o systematickou syntézu apologetických otázek důležitá formulace tzv. předpokladů víry (preambula fidei patří sem zejm. existence Boha) 13

14 KLASICKÁ APOLOGETIKA VZNIK nic se nezdá jisté a jasné: náboženství už není garantem jednoty jednota hledána v racionalitě (myslím, tedy jsem) změna v adresátovi (renesančníčlověk, protestant, osvícenec) proto roste význam apologetiky-obhajoby 14

15 RENESANCE jaké je naše místo ve světě, vesmíru? Jsou ostatní náboženství horší, stejná nebo lepší než křesťanství? REFORMACE která církev je pravá? OSVÍCENSTVÍ není lépe důvěřovat rozumu než víře? Nepřinesla by klid zbraní a rozvoj člověka spíše sekulární společnost, která neválčí o svého boha? 15

16 Apologetika jako vědní disciplína zejm. 17. století, ale už dříve pokusy Charron: ti, kdo sebejistě vystupují proti Bohu, nemají základní znalosti o křesťanském Bohu a náboženství Pascal: nejen ratio, přilněme k rozumu srdce, víra je sázka vznik apologetických traktátů (nový žánr ) nereflektovaný racionalismus v teologii i u jejích protivníků viz deismus: rozum je kompetentní k ověřováním všech náboženských pravd, teologie se mění v diskusi s těmito směry 16

17 Rysy Karteziánský způsob reflexe: rozum jako jistota oddělení dogmatiky a apologetiky: FAKT zjevení OBSAH zjevení apologetika dogmatika obsah = co je zjeveno rozumově nelze fakt = že něco zjeveno rozumově lze 17

18 Struktura apologetického traktátu Podle tří kroků tzv. DEMONSTRATIO = ukázat racionalitu víry demonstratio religiosa reakce na osvícenství pojednání o přirozenosti a potřebnosti náboženství/zjevení demonstratio christiana reakce na jiná náboženství: dokázat, že křesťanství je věrohodné a že Ježíš vrcholem Božího zjevení (poukazem jeho osobnost, zázraky ) demonstratio catholica reakce na jiné církve (reformace), pravou církví je církev katolická představit její vznik a povahu 18

19 výhody apologetiky 1. důraz na absolutní transcendenci zjevení 2. Přísná metodika, přehledné členění a koherentní seřazení argumentů. 3. řeší otázky, které jsou důležité pro daný nábožensko-kulturní kontext 4. apologetika jako střední cesta v promýšlení vztahu víry a rozumu: rozum souvisí s vírou, pokud jde o fakt zjevení, nemůže však vše, porozumět obsahu dokáže jen víra 19

20 Limity: vnějškovost některých kritérií odmítnutí znamení času výtka (nepřiznaného) racionalismu křesťanství je přeci více než nauka, je spásnou událostí života, smrti a vzkříšení JK vymezení zjevení jako locutio Dei (Boží mluvení) a rozlišení faktu a obsahu zjevení je sice pojmově jasné, ale neodpovídá věroučné zkušenosti Viz též K. Skalický in TT 20

21 Kritika klasické apologetiky (blíže) APRIORISMUS pojmu zjevení INTELEKTUALISMUS v dělení na fakt a obsah zjevení: pokud se určitý fakt ukáže zjevný, neznamená to, že mu uvěřím VNĚJŠKOVOST: pravdivost zjevení není hledána v teologickém základu, ale naopak mimo něj NEZÁJEM O SUBJEKT a jednotlivé dimenze lidského života: proto ale hlásání neúčinné, protože nemá zájem o adresáta, o jeho sebeporozumění v tomto světě REDUKCE CHRISTOLOGIE na Ježíšovu mesiášskou funkci, důraz na zázraky: z Ježíšových znamení jsou vyráběny vědecké argumenty! POLEMIČNOST, tíhnoucí k jednostrannosti a budující nedorozumění, přeceňování vedlejších témat jen kvůli jejich významu pro polemiku 21

22 Další vývoj až do IIVC podobné schéma pokusy o změnu: viz tübingenská škola, návrat k církevním otcům, metoda imanence nebo vliv personalismu první reakce na pokusy o překonání manuálu ze strany učitelského úřadu: Lamentabili, Pascendi, Aeterni Patris 22

23 První pokusy o překonání tradiční apologetiky Maurice BLONDEL: apologetika imanence : lidská touha po nekonečném, má charakter něčeho potřebného i nedosažitelného vzájemná korespondence mezi lidským hledáním a nabídkou křesťanství. člověk musí učinit volbu pro či proti transcendenci: otevřít se daru či zvolit postoj jeho/své vlastní negace. transcendence uvnitř lidské existence najít, kudy do nás vchází milost, co umožňuje její přijetí 23

24 Pierre Rousselot úkon víry je syntetický: nikoliv dvě etapy 1. čistě racionální dokazování zjevení (přirozená víra), 2. spolupůsobení vůle a milosti (nadpřirozená víra). věrohodnost (kredibilita) nepředchází víru, je její součástí nejde tedy o výsledek demonstrace věrohodnosti Zjevení. znamení věrohodnosti jsou uvnitř zkušenosti víry: pokusit se vytěžit z konkrétní zkušenosti víry způsob, jak ji sdělovat druhým 24

25 Integrální apologetika sloučit objektivní apologetiku a apologetiku subjektivní: objektivní motivy věrohodnosti subjektivní motivy povinnost věřit ochota věřit Proto lze mluvit o korespondenci lidského snažení S Božím dílem Křesťanství nehlásá zvěst, která kčlověku přichází zvnějšku, ale to, po čem člověk v imanenci svého srdce nevědomě nebo vědomě vždy toužil. Zjevení je tedy odpovědí na lidskou otázku po smyslu 25

26 Obnova v Německu: Karl RAHNER antropologicko-transcendentální model navazuje na imanentní metodu (ale i další vlivy) transcendentální = otevřenost vůči tomu, co nás přesahuje Člověk není jen držitel lidské přirozenosti, ale obdařen milostí a k životu v dovršení a ve společenství s Bohem člověka Toto nasměřování do nás vloženo jako nejhlubší střed naší existence Během života si toto Boží sebesdělení stále hlouběji uvědomujeme a prožíváme náš život jako odpověď na toto oslovení Člověk je podle Rahnera především posluchač (Božího) Slova : naslouchání je základním postojem člověka vůči zjevení Úkol TF: poskytnout víře racionální základy (i se zachováním jisté neurčitosti, která tu nutná ) 26

27 B. Welte existence člověka je bytím ve světě konečnost je fakticky daná, nekonečnost je ideální touhou člověka lidská existence představuje místo jejich setkání/napětí 27

28 3. Modely a směřování TF v současnosti 3.1 Podněty Druhého vatikánského koncilu 3.2 Pokoncilní směřování TF Období přechodu k obnovenému širšímu pojetí TF Tři hlavní školy fundamentální teologie Koncepce tohoto kurzu 28

29 Podněty Druhého vatikánského koncilu Bůh se ve své dobrotě a moudrosti rozhodl zjevit sebe samého a oznámit tajemství své vůle: že lidé prostřednictvím Krista, vtěleného Slova, mají v Duchu svatém přístup k Otci a stávají se účastnými božské přirozenosti. Tímto zjevením oslovuje neviditelný Bůh ze své veliké lásky lidi jako přátele a stýká se s nimi, aby je pozval a přijal do svého společenství. Dei Verbum 2 29

30 Analýza textu: Bůh se rozhodl = zalíbilo se Bohu: zjevení je milost. ve své dobrotě a moudrosti - od sapienciálního k agapickému horizontu teologie zjevil sebe samého = předmětem zjevení je Bůh sám tajemství - namísto věčné dekrety jeho vůle prostřednictvím Krista christologická dimenze zjevení v Duchu svatém pneumatologická dimenze zjevení přístup k Otci trojiční dimenze zjevení mají přístup k Otci účastnými božské přirozenosti, oslovuje lidi jako přátele a stýká se s nimi, aby - kategorie Boží smlouvy s člověkem ne jako vazalství vůči Bohu! je tu obsažena i dialogicko-personalistický rozměr zjevení 30

31 namísto dvou pramenů Zjevení (Písma a Tradice): jediný zdroji/pramen, jímž je Bůh víra: trojí dimenze aktu víry vztah rozumu a víry jako poslušnost intelektu a vůle, která vyplývá z víry Úkol tradice: církev ve své nauce, životě a bohoslužbě zvěčňuje a všem generacím předává všechno, co sama je a v co věří Úkol učitelského úřadu: autenticky vykládat Boží slovo, není nad Božím slovem, ale slouží mu 31

32 Duch svatý umožňuje hlubší porozumění víře na prvním místě je poznání Boha ve Zjevení a teprve poté - jako o dílčí součást tohoto širšího poznání - přirozené poznání Boha 32

33 3.2 Pokoncilní směřování TF Období přechodu k obnovenému širšímu pojetí TF (do 1979) přidržení se tradičního schématu téma otevřenosti člověka vůči transcendentní dimenzi včlenění dějin spásy promýšlení pojmů víry a zjevení, na nich nové koncepce TF strukturace apologetiky v novém kontextu zaměření na analytické, lingvistické, logické a vědeckoteoretické otázky 33

34 Tři současné školy TF = tři modely TF podle tří teologických fakult 1. NĚMECKÁ ŠKOLA: TF jako věda o základech teologie. obsažné traktáty, které často zachovávají klasické trojičníčlenění pojednání na otázky náboženství, křesťanského zjevení a církve, nakonec připojeno pojednání o gnozeologických otázkách. Kritiku tohoto pojetí najdeme např. u H. Verweyena Patří sem Handbuch der Fundamentaltheologie od W. Kerna, H. Pottmeyera a M. Secklera z let , také H. Fries, H. Waldenfels, K. H. Neufeld 34

35 2. ŘÍMSKÁ ŠKOLA PAPEŽSKÉ UNIVERSITY GREGORIANUM soustředí se na na otázky věrohodnosti zjevení. dělí látku na dvěčásti: 1. zjevení a jeho předávání v církvi, 2. apologetickáčást o epistemologických otázkách v současném kontextu. R. Latourelle, J. Wicks, G. O Collins, C. Dotolo, C. Aparicio Valls. R. Fisichella, S. Pié Ninot. Reprezentativním dílem této školy je Dizionario di teologia fondamentale (Slovník fundamentální teologie), který vyšel poprvé r v Assissi. 35

36 ŘÍMSKÁ ŠKOLA PŘI PAPEŽSKÉ UNIVERZITĚ V LATERÁNU navazuje na práci teologůčeského původu, V. Boublíka a K. Skalického tzv. dialogická perspektiva fundamentální teologie : velká pozornost věnována otázce náboženství (v plurálu i singuláru) ve vztahu ke křesťanství odtud dále linie, která se věnuje teologii náboženství či teologii kultury K této škole lze přiřadit autory jako G. Lorizio, P. Coda, L. Žák, P. Sguazzardo, A. Sabetta ad. Ukázkovým dílem této školy je čtyřdílná Teologia fondamentale ( ). postupuje od epistemologických otázek a dějin bádání o víře k otázkám po základech teologického poznání (zjevení, tradice, víra), k tématu věrohodnosti a teologických pramenů v minulosti a dnes 36

37 Souhrn novodobého vývoje TF si vždy (vedle hájení křesťanského poselství) uchovala charakter úvodní teologické vědy: uvádí do teologie, jejích oborů a metod (poskytuje v nich základní orientaci) a hledá klíčová slova, kterými lze zpřístupnit podstatu křesťanství, to co je právě křesťanství vlastní dnes se většinou TF soustředí na zjevení ve smyslu sebesdělení Boha v Ježíši Kristu, právě ono je ústředním momentem křesťanské víry a teologie 37

38 Pojetí TF v našem kurzu Částečně v linii lateránské školy (+další:): od metodologie a historického úvodu do oboru, k hlavním tématům: zjevení, víře a jejímu předávání (tradici). TF jako teologie základů: pokud porozumíme vlastním základům, snadněji najdeme cesty, jak vlastní víru sdělit druhým Dříve samozřejmá znalost toho, co je základ křesťanství, dnes lépe nepředpokládat ani mezi křesťany samotnými bude následovat: postup od základní struktury TF k tématu zjevení, (jeho povaze, zjevení v Písmu, v tradici, kultuře), k víře (jako odpovědi na zjevení) a k tradici (předávání zjevení v dějinách) 38