Dětský domov se školou, základní škola a školní jídelna, Praha 2, Jana Masaryka 16. Školní vzdělávací program pro základní vzdělávaní.

Transkript

1 Dětský domov se školou, základní škola a školní jídelna, Praha 2, Jana Masaryka 16 Školní vzdělávací program pro základní vzdělávaní Škola pro život s účinností od

2 Obsah: Charakteristika ŠVP Příloha I učební plán Příloha II učební osnovy podle vzdělávacích oblastí Příloha III teoretická východiska pro tvorbu ŠVP Struktura ŠVP a obsah jednotlivých částí navazující na RVP ZV a RVP ZV - LMP 1. Identifikační údaje Název školního vzdělávacího programu - Škola pro život V souladu s novou vzdělávací koncepcí formulovanou v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílou knihou) a zakotvenou v Zákoně o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání /z.č. 561/2004 Sb./ zpracovává Dětský domov se školou resp. Základní škola, Praha 2, Jana Masaryka 16 na základě Rámcového vzdělávacího programu č.j / ze dne tento Školní vzdělávací program /dále jen ŠVP/. Předkladatel Dětský domov se školou, základní škola a školní jídelna, Praha 2, Jana Masaryka 16, zastoupený Mgr. Janem Smolkou ředitelem DDŠ, ZŠ a ŠJ, koordinátorem ŠVP a pí. Marií Troníčkovou statutární zástupkyní ředitele, se sídlem: Jana Masaryky 16/64, Praha 2 IČ: , IZO: ZŠ, DDŠ IZO ředitelství: Kontakty: tel/fax: , GSM: , dvupraha@seznam.cz, Zřizovatel školy Název: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Adresa: Karmelitská 7, Praha 1 Malá Strana, Kontakty: tel: , Platnost dokumentu č.j. DDŠ 056/2007/SM s účinností od Mgr. Jan Smolka ředitel DDŠ 2

3 2. Charakteristika školy Dětský domov se školou Praha 2 je školské zařízení pro výkon ústavní výchovy pro děti s poruchami chování ve věku povinné školní docházky a v odůvodněných případech i po ukončení povinné školní docházky v tzv. prodloužené péči. Děti jsou do zařízení umisťovány prostřednictvím dětských diagnostických ústavů, především pražského a středočeského regionu, a to na základě soudního rozhodnutí o ústavní výchově, resp. předběžného opatření. Důvodem umístění jsou poruchy chování, poruchy v oblasti morálně volních vlastností, narušený vztah ke vzdělání či k okolí, popř. nevhodné rodinné prostředí či narušené vztahy v rodině. Konkrétní obraz dítěte či žáka většinou tvoří kombinace výše uvedeného. Přednostně jsou diagnostickými ústavy do DDŠ Praha 2 umisťovány děti, u kterých je žádoucí intenzivní spolupráce s jejich rodinami. Spádovou oblastí je zejména Praha a blízké okolí. DDŠ Praha 2 je nepřetržitým provozem. Výuku zajišťuje základní škola. Odpoledne s dětmi pracují odborní vychovatelé, jejichž úkolem je, mimo jiné, vhodně vyvážit výchovně - vzdělávací a zájmové složky programu. Noční službu zajišťují asistenti pedagoga. Celkem DDŠ Praha 2 zaměstnává 15 pedagogických a 9 nepedagogických pracovníků. Kapacita zařízení je 30 dětí tj. 3 rodinné skupiny. Každá skupina má dva skupinové vychovatele, z psychologického hlediska vytvoření mužské a ženské role jsou to u jedné skupiny muž a žena. Koordinací činností na internátě DDŠ je pověřena vedoucí vychovatelka. Spolupráci s rodinami dětí realizují sociální pracovnice, speciální pedagog - etoped, vedoucí vychovatelka a ředitel resp. vychovatelé a učitelé. Kapacity školy je 30 žáků vzdělávaných podle aktuálně platných vzdělávacích programů a školní vzdělávacího programu v souladu RVP ZV a RVP ZV LMP. Ve škole vyučuje celkem šest učitelů vč. ředitele školy. Tři učitelé jsou třídními, vyučují na plný úvazek, cizí jazyk vyučuje učitel na zkrácený pracovní úvazek, některé předměty jako informatika, seminář ZSV vyučují další pedagogové DDŠ. Základním kvalifikačním předpokladem učitelů je studium speciální pedagogy v souladu se z.č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících popř. oborové studium odborných předmětů. Tuto kvalifikaci učitelé splňují. Na speciálně pedagogickou kvalifikaci a zkušenost je kladen důraz zejména pro specifický přístup k žákům školy, dětem umístěným v dětském domově se školou. Ve třídě školy jsou žáci se specifickými poruchami učení a chování, ADHD, mnohdy s negativním vztahem ke školní práci. Tyto charakteristiky dětí se mohou setkat s žáky aspirujícími na střední vzdělávání zakončené maturitou, to vše v prostředí malotřídní školy, kdy skladba tříd musí reagovat na momentální situaci dětí umístěných v DDŠ. Materiální vybavení školy je dobré, a to jak hmotné pomůcky, modely, moderní učebnice apod., tak i v oblasti průběžně modernizovaných softwarů, PC a příslušné audiovizuální techniky. Při plném stavu žáků je nedostatkem menší plocha dvou z využívaných tříd, odborné učebny umístěné zejména v prostorách tzv. školičky vyhovují. Absenci sportovišť řeší DDŠ pronájmy v okolí. Komunikace s rodiči probíhá formou osobních konzultací a třídních schůzek. Termíny třídních schůzek jsou k dispozici počátkem školního roku, s rodiči je projedná sociální pracovnice. Při škole pracuje tříčlenná školská rada. 3

4 3. Charakteristika školního vzdělávacího programu Školní vzdělávací program vychází z koncepce Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Cílem základního vzdělávání je pomoci žákům získávat a postupně zdokonalovat klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. Na utváření klíčových kompetencí se podílí 8 vzdělávacích oblastí (viz dále) s jednotlivými vzdělávacími obory. Realizace výuky v ZŠ probíhá v konkrétních vyučovacích předmětech, které respektují cílová zaměření, očekávané kompetence a učivo všech vzdělávacích oborů. Výuka v jednotlivých vyučovacích předmětech (s možností integrace očekávaných kompetencí a učiva jednotlivých vzdělávacích oborů) ve svém souhrnu směřuje k očekávaným výstupům vzdělávacích oblastí a tedy i k dosažení klíčových kompetencí stanovených v RVP. Školní vzdělávací program v jednotlivých vyučovacích předmětech v konkrétních ročnících specifikuje očekávané kompetence a učivo vzdělávacích oborů 8 vzdělávacích oblastí /pozn. pro 2. stupeň ZŠ/ do dílčích kompetencí žáků s vymezením učiva použitým jako prostředek pro dosažení těchto kompetencí. Školní vzdělávací program Škola pro život naplňuje výchovné a vzdělávací cíle RVP ZV a RVP ZV - LMP. Program je založen na principech činnostního učení. Název ŠVP Škola pro život je vystižením myšlenky návratu dítěte s poruchami chování či negativním přístupem ke vzdělání do běžného procesu základního vzdělávání a následně i středního vzdělání. Toto je dle zpracovatelů ŠVP jeden z důležitých momentů integrace a resocializace dětí resp. žáků školy. Žáci byly dosud vyučováni dle dvou vzdělávacích programů: 1. Základní škola č.j / Zvláštní škola č.j /97-22 Na tyto vzdělávací programy bylo navázáno při tvorbě ŠVP. ŠVP umožňuje zohlednit specifika školy tj. vyučování v odděleních a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Vyučováni probíhá ve třech třídách, které zohledňují věkové složení a vzdělávací potřeby dětí umístěných v DDŠ. V jedné třídě je obvykle vyučováno v odděleních, ve třídě je zpravidla osm až deset žáků, kterým je věnována individuální péče. Zařazení žáků konkrétních ročníků do tříd se řídí aktuálními potřebami DDŠ a Ročním plánem výchovně-vzdělávací činnosti. ŠVP respektuje ve všech ohledech věkové a osobnostní /resp. zdravotní/ zvláštnosti žáků a pedagogicko-psychologické zásady vzdělávacího procesu. Cílem školy při DDŠ je : 1. budovat pozitivní morálně-volní vlastnosti žáků, vytvářet jejich kladný vztah ke vzdělání i manuální práci, 2. vést žáky k osvojení vědomostí předepsaných učebními plány a vzdělávacími programy, k jejich aktivnímu využívání při výuce i v běžném životě, 3. budovat vztahy ve vrstevnické skupině, utvářet pozitivní vztahy k autoritě učitele, 4

5 4. připravovat žáky k volbě budoucího povolání, motivovat je pro tuto volbu, zdůrazňovat význam vzdělání a práce jako prostředku k sociálně akceptovatelnému způsobu života, 5. standardními i alternativními vyučovacími metodami napravovat mnohdy negativní vztah dětí ke školní práci jako celku. Rozdělení vyučovacích předmětů mezi třídní učitele respektuje jejich aprobace, osobní dispozice a zájmy, bere v úvahu technické možnosti DDŠ. Příprava na vyučování probíhá za součinnosti učitelů a vychovatelů DDŠ, pracuje s modelem běžné rodiny, vede žáky k utváření pocitu zodpovědnosti za svou práci a svěřené pomůcky, toto vše s přihlédnutím ke specifikům života v kolektivním zařízení a s přihlédnutím k individuálním možnostem žáků. 4. Učební plán /tabulka v Příloze I/ učební plán pro 6.ročník a postupně další ročníky II. stupně ZŠ (tabulace respektující RUP, výčet povinných a povinně volitelných vyučovacích předmětů s hodinovými dotacemi v jednotlivých ročnících; celkové počty hodin v jednotlivých ročnících a celkové počty hodin) poznámky k učebnímu plánu (organizační podmínky realizace jednotlivých povinných vyučovacích předmětů, povinně volitelných vyučovacích předmětů, průřezových témat a nepovinných vyučovacích předmětů; popis organizačních forem jiných než vyučovací hodina). 5. Učební osnovy podle vzdělávacích oblastí /soubory v Příloze II/ názvy vyučovacích předmětů charakteristika vyučovacích předmětů (obsahové, časové a organizační vymezení vyučovacího předmětu; společné výchovné a vzdělávací strategie na úrovni vyučovacího předmětu, kterými chce škola naplňovat cílové zaměření vzdělávací oblasti, a tím směřovat k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků; začlenění průřezových témat) vzdělávací obsah vyučovacího předmětu (distribuce a rozpracování očekávaných výstupů z RVP ZV do ročníků, případně do delších časových úseků; výběr a rozpracování učiva z RVP ZV do ročníků, případně do delších časových úseků ve vazbě na očekávané výstupy; mezipředmětové souvislosti, tematické okruhy realizovaných průřezových témat; další poznámky upřesňující realizaci vzdělávacího obsahu) 5.1 Zařazení průřezových témat do vyučování Průřezová témata jsou realizována v rámci mezipředmětových vztahů v běžných vyučovacích hodinách. Průřezová témata jsou hlavní náplní předmětu Seminář ze společensko vědních předmětů. Ke každému průřezovému tématu je dále organizován jeden projektový den ve 5

6 školním roce. V měsíci září jsou v dokumentu Organizace školního roku. v DDŠ Praha 2 určeni učitelé zodpovídající za přípravu jednotlivých projektových dní. 6. Hodnocení žáků a vlastní hodnocení školy 6.1 Pravidla pro hodnocení žáků Pravidla pro hodnocení žáků vychází z ustanovení vyhlášky č. 48/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů, příslušných metodických pokynů MŠMT a Vnitřního a školního řádu DDŠ Praha 2, obsahují zejména: Při hodnocení jsou výsledky vzdělávání žáka a chování žáka ve škole a na akcích pořádaných školou hodnoceny tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání žáka, které dosáhl zejména vzhledem k očekávaným výstupům formulovaným v učebních osnovách jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, k jeho vzdělávacím a osobnostním předpokladům a k věku žáka. Klasifikace zahrnuje ohodnocení píle žáka a jeho přístupu ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon. Sebehodnocení žáků probíhá v rámci sebehodnocení dětí DDŠ, zejména při skupinových a komunitních setkáních, akcích spolusprávy dětí apod. Stupně hodnocení prospěchu a jejich charakteristika Výsledky vzdělávání žáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených školním vzdělávacím programem se hodnotí: a) 1 výborný žák pracuje samostatně, iniciativně, bez vedení učitelem. b) 2 chvalitebný žák pracuje samostatně, s občasným vedením učitelem. c) 3 dobrý - žák pracuje samostatně, dopouští se občasných chyb, je schopen zhodnotit svou práci a opravit svá pochybení, žák není iniciativní. d) 4 dostatečný žák pracuje pod vedením učitele, dopouští se častých chyb, není iniciativní, neplní své úkoly. a) 5 nedostatečný žák má závažné nedostatky ve vědomostech, neplní své úkoly, odmítá spolupracovat s učitelem. Číselné hodnocení se používá při průběžném hodnocení, vyjádření slovním hodnotícím stupněm při hodnocení na vysvědčení. Při průběžném čtvrtletním hodnocení uvádí třídní učitel hodnocení ve všech hlavním předmětech, v případě hodnocení dostatečného a nedostatečného zasílá rodičům dětí upozornění na neuspokojivý prospěch dítěte. Na každé čtvrtletní pedagogické poradě je hodnoceno i chování žáků, a to jak návrhem stupně hodnocení z chování, tak výchovným opatřením. 6

7 Výsledky chování žáka zahrnují jeho chování při školní činnosti, plnění školních úkolů, plnění úkolů k samostudiu, celkové chování v DDŠ /např. neomluvené absence způsobené útěky ze zařízení/. Chování žáka se hodnotí stupni: a/ velmi dobré b/ uspokojivé c/ neuspokojivé Ředitel školy může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu jiné právnické či fyzické osoby žákovi po projednání v pedagogické radě udělit pochvalu nebo jiné ocenění za mimořádný projev lidskosti, občanské nebo školní iniciativy, záslužný nebo statečný čin nebo za dlouhodobou úspěšnou práci. Třídní učitel může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu ostatních vyučujících žákovi po projednání s ředitelem školy udělit pochvalu nebo jiné ocenění za výrazný projev školní iniciativy nebo za déletrvající úspěšnou práci. Při porušení povinností stanovených školním řádem lze podle závažnosti tohoto porušení žákovi uložit: a) napomenutí třídního učitele, b) důtku třídního učitele, c) důtku ředitele školy. Celkové hodnocení žáka se na vysvědčení vyjadřuje stupni: a) prospěl(a) s vyznamenáním, b) prospěl(a), c) neprospěl(a), d) nehodnocen(a). Žák je hodnocen stupněm a) prospěl(a) s vyznamenáním, není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu horším než 2 - chvalitebný, průměr stupňů prospěchu ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem není vyšší než 1,5 a jeho chování je hodnoceno stupněm velmi dobré; v případě použití slovního hodnocení nebo kombinace slovního hodnocení a klasifikace postupuje škola podle citované vyhlášky, 7

8 b) prospěl(a), není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 - nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením, c) neprospěl(a), je-li v některém z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 - nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením, nebo není-li z něho hodnocen na konci druhého pololetí, d) nehodnocen(a), není-li možné žáka hodnotit z některého z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem na konci prvního pololetí. Způsob získávání podkladů pro hodnocení Vědomosti žáka jsou ověřovány průběžně, každý žák je hodnocen minimálně jednou za kalendářní měsíc strávený celý v DDŠ. Dvakrát za pololetí školního roku je žák hodnocen na základě ověřovacího testu. Průběžně je hodnocena žákova píle a plnění zadaných úkolů. Způsob hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami většího rozsahu Při hodnocení žáků se specifickými poruchami chování spolupracují učitelé se speciální pedagogem, psychologem, provádí vlastní speciálně pedagogickou diagnostiku. Učitelé hodnotí píli žáka, jeho vlastní iniciativu při zvládání učiva. Hodnocení žáků probíhá individuálně, s přihlédnutím k rozsahu specifických poruch učení, neurologickému či psychickému postižení žáka. Při hodnocení žáka je posuzována i snaha při doplnění zameškaného učiva. Podrobnosti o komisionálních a opravných zkouškách Provádění zkoušek se řídí platnými předpisy. Žáci, kteří nastoupili do DDŠ po dlouhodobém záškoláctví, jsou motivováni pro plnění povinné školní docházky a doplnění zameškaného učiva. Stupeň hodnocení žáka může být o stupeň vyšší vzhledem k sociálně psychologickým dopadům opakování ročníku /z pohledu uplatnění žáka na trhu práce zbytečné setrvání v procesu základního vzdělávání/. Další pravidla pro hodnocení Výsledky práce v zájmových útvarech organizovaných školou se v případě použití klasifikace hodnotí na vysvědčení stupni: a) pracoval(a) úspěšně, b) pracoval(a). 8

9 Výstupní hodnocení Hlavním obsahem výstupního hodnocení je vyjádření o dosažené výstupní úrovni vzdělání ve struktuře vymezené rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání a školním vzdělávacím programem a školním vzdělávacím programem. Výstupní hodnocení se vydává společně s pololetním vysvědčením, na vyžádání zákonných zástupců dětí i v jiném termínu, nejdříve však příslušného školního roku /neplatí pro talentové zkoušky/ pro ročníky, u kterých je vydáváno /v případě DDŠ zejména devátý ročník/. Dále výstupní hodnocení žáka obsahuje vyjádření o: a) možnostech žáka a jeho nadání, b) předpokladech pro další vzdělávání nebo pro uplatnění žáka, c) chování žáka v průběhu povinné školní docházky, d) dalších významných skutečnostech ve vzdělávání žáka. Doklad o získání stupně základního vzdělání Tato doložka se vyplňuje na tiskopisech pro 2. stupeň základní školy. Učitel vyplní zda žák získal či nezískal základní vzdělání dle 45 a 55 školského zákona. Každá doložka má evidenční znak. DDŠ používá znak VY a dále číselnou řadou. Doklad o absolvování vzdělávacího programu Uvede se formulace Žák byl vzděláván podle školního vzdělávacího programu Škola pro život č.j. 056/2007/SM 6.2 Vlastní hodnocení školy /autoevaluace/ Vlastní hodnocení školy je vždy zaměřeno na: a) cíle, které si škola stanovila zejména v koncepčním záměru rozvoje školy a ve školním vzdělávacím programu, a jejich reálnost a stupeň důležitosti, b) posouzení, jakým způsobem škola plní cíle podle písmene a) s přihlédnutím k dalším cílům uvedeným zejména v rámcovém vzdělávacím programu a odpovídajících právních předpisech, c) oblasti, ve kterých škola dosahuje dobrých výsledků, a oblasti, ve kterých je třeba úroveň vzdělávání zlepšit, včetně návrhů příslušných opatření, d) účinnost opatření podle písmene c) obsažených v předchozím vlastním hodnocení. Hlavní oblasti vlastního hodnocení školy jsou vždy: a) podmínky ke vzdělávání, b) průběh vzdělávání, c) podpora školy žákům a studentům, spolupráce s rodiči, vliv vzájemných vztahů školy, žáků, rodičů a dalších osob na vzdělávání, 9

10 d) výsledky vzdělávání žáků a studentů, e) řízení školy, kvalita personální práce, kvalita dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, f) úroveň výsledků práce školy, zejména vzhledem k podmínkám vzdělávání a ekonomickým zdrojům. Konkrétními oblastmi vlastního hodnocení školy resp. cíli autoevaluace jsou: a) zajištění individuálních vzdělávacích potřeb žáků b) spolupráce s rodinami žáků, jejich aktivizace c) formy výuky - využívání rozmanitých didaktických a speciálně pedagogických metod d) vyučovací a školní klima, klima třídy vytváření pocitu bezpečí, kooperace Nástroji autoevaluace směrem k pedagogům mohou být: dotazníky, SWOT analýza, týmové hodnocení na poradě pedagogických pracovníků, výstupy ze supervize týmu popř. další intervizní metody. Nástroji autoevaluace směrem k žákům mohou být: dotazníky, žákovské práce, řízené rozhovory, hodnocení na komunitních a skupinových sezeních, jednání spolusprávy dětí. Nástroji autoevaluace směrem k rodičům mohou být: dotazníky, anketa na třídních schůzkách. Souhrn těchto poznatků je obsažen v hodnotící zprávě za uplynulý školní rok, termín předložení zprávy je následující 30. říjen. V Praze dne Mgr. Jan Smolka ředitel DDŠ, ZŠ a ŠJ V Praze dne Rada školy 10