FORENZNÍ TRICHOLOGIE. fylogeneze, ontogeneze, struktura, makroskopické variace vlasů a chlupů, znaky, etnické rozdíly

Transkript

1 FORENZNÍ TRICHOLOGIE fylogeneze, ontogeneze, struktura, makroskopické variace vlasů a chlupů, znaky, etnické rozdíly

2 Fylogeneze živočichové z vody na souš (vznikají kožní žlázy, šupiny, peří srst) vývoj teplokrevnosti mezozoický Cynognathus a paleozoický Gorgonops měli v oblasti nosu perforace = senzorní pole a pravděpodobně zde byly protovibrisy pseudomorfy Gorgonops konec prvohor perm 250 mil. let Cynodontia, Theriodontia Cynognathus druhohory trias 245 mil. let

3 plakoidní šupiny rohovitá šupina Lacerta muralis štítek Vipera berus vznik chlupů plakoidní šupina původ ektodermálně-mezodermální (paryby) rohovitá šupina plazů ektodermální původ peří je (ektodermální) kožní rohovitý útvar, který vznikl komplikovanou přestavbou plazí rohovité šupiny (na některých místech těla jsou šupiny zachovány, na jiných je peří) chlupy kožní útvar (ekodermálněmezodermální), které na rozdíl od per nevznikly přímo z plazích šupin, ale vyrůstaly za nimi vznik peří

4 Chlupy vznikaly mezi nebo za rohovitými šupinami, které pak zanikly. Vyrůstá 3 nebo více chloupků lichého počtu. Jsou seřazeny tak, že skupinky jedné řady stojí proti prázdným místům řady druhé, jak to odpovídá původní poloze šupin. stopy šupin a skupiny chlupů jsou patrny např. na ocase myšovitých; skupinky 3 chlupů u člověka patrné na krku, prsou, zádech Chlupy jsou apomorfním znakem savců. původní rozmístění chlupů za šupinou po vymizení šupiny

5 Ontogenetický vývoj peří a chlupů Peří: epidermální papila okraje epidermální papily klesají do škáry formuje se mezodermální papila (škárová papila) vrchol epidermální papily rohovatí mezodermální papila se stáhne před ukončením růstu péra před výměnou péra se škárová papila opět aktivuje Chlupy: epidermální papila mezodermální papila obě složky zůstávají

6 Lidský trichologický materiál 6

7 Antropogeneze ztráta srsti Hypotézy: efektivní termoregulace v horkém klimatu savan; hypotéza lovu (Hunting Hypotheis); ochlazování pocením antiparazitární adaptace teorie vodní opice (Aquatic Ape Hypothesis) pohlavní výběr sexuální dimorfismus, sexuální selekce (zvýraznění pohlavních znaků atraktivita) životní styl (Vestiary Hypothesis) oheň, oblečení zvětšení těla předcházelo redukci ochlupení

8 Funkce vlasů/chlupů estetická funkce sexuální znak (sekundární pohlavní znak); apokrinní žlázy, feromony ochrana před mechanickým poraněním (např. řasy) a nečistotou; estetická funkce ochrana před UV zářením filtrace vzduchu v nose

9 Makroskopické variace TM lanugo vellus intermediální typ vlasů nedospělý jedinec (starší děti) terminální vlasy ochlupení řasy (cilia), obočí (supercilia), ochlupení axilární (hirci), pubické (pubes, crines), vousy (barbae), ochlupení trupu a končetin

10 LANUGO 0,1 1cm, tloušťka 14 27µm, bez pigmentu, dřeně; intrauterinně, vypadává v posledních měsících gravidity; postnatálně (hypertrichosis lanuginosa, zarůstání alopecia areata);jednotné, přechodné, vlastní typ výměny doprovodné : meconium, plodová voda vellus VELLUS nahrazuje lanugo, 2cm, pigment (není jednotné, není přechodné, disseminovaná výměna = výměna jednotlivá, roztroušená) INTERMEDIÁLNÍ TYP = přechodný typ mezi vellusem a terminálním vlasem

11 Somatické ochlupení Chlupy pokrývají tělo s výjimkou dlaní, plosek nohou, rtů, očních víček, posledních článků prstů, prsních bradavek a částí zevních genitálií. Vzhledem k šikmému zasazení v kůži sledují určitý směr, čímž vytvářejí proudy (flumina pilorum konvergentní a divergentní) a víry (vortices pilorum), kde se proudy vlasů/chlupů sbíhají nebo rozbíhají.

12 Terminální vlasy (capilli) Terminální chlupy Terminální ochlupení řasy (cilia) na okrajích víček ve 3 4 řadách, tmavé, výj. depigmentované, cyklus 150 dní obočí (supercilia) folikuly citlivé na poranění (trhání obočí); 0,16 mm/den axilární ochlupení (hirci) ohraničená plocha u žen, u mužů nezřetelné ohraničení; folikuly spojené s glandulae axillares; androgenní stimulace pubické ochlupení (pubes, crines) druhotný pohlavní znak, ohraničení na mons pubis; androgenní stimulace

13 Terminální ochlupení vousy (barba) vliv testosteronu, 0,38 mm/den chloupky zevního zvukovodu (tragi) chloupky v nosním vchodu (vibrissae) sinusové chlupy rozvinutá inervace a kapilární zásobení (v obočí, pod dolním víčkem, na tváři, na horním rtu, na zadním okraji ušního boltce, nad zápěstím, na malíkové straně předloktí)

14 Intersexuální diferenciace 90% folikulů muže na trupu a končetinách vytváří terminální, relativně dlouhý a silný stvol 35% folikulů ženy produkuje terminální, pigmentovaný stvol, ochlupení trupu a končetin zůstává nenápadné

15 Rozvoj somatického ochlupení u mužů

16 Hirsutismus Ferriman-Gallwey scoring system

17 Genetický vliv Vlasy a všechny typy chlupů jsou produkovány JEDNÍM TYPEM FOLIKULU. Jeden folikul vytváří za fyziologických podmínek postupně různé typy vlasů. Charakter (typ) chlupového (vlasového) stvolu a folikulu je determinován: GENETICKY A HORMONÁLNĚ. Geny kódují charakterové vlastnosti folikulů, které se v různých místech těla jedince odlišují, tzn. gradient produktů těchto genů pravděpodobně způsobuje heterogenitu v morfologii chlupů. Mezi nejdůležitější geny ovlivňující charakter folikulu patří: Hoxc 8 k jeho expresi dochází u zvířat v buňkách papily, a to s tzv. kaudálně-kefalickým gradientem (tzn. nejvíce u chlupů lokalizovaných na těle dorzálně-posteriorně) Hoxc 9 exprese v diferencovaných buňkách matrix anagenního folikulu Hoxc 11 exprese v diferencovaných buňkách matrix anagenního folikulu a v bazálních buňkách vnější epiteliální pochvy Hoxc 13 exprese v buňkách matrix anagenního folikulu Msx 1 a Msx 2 exprese v proximálních částech epiteliálních pochev Alx 4 exprese v papile

18 Hormonální vlivy Klasifikace z endokrinního hlediska: asexuální chlupy u obou pohlaví totožné, nezávislé na steroidních hormonech (lanugo, vellus, řasy, obočí); kapilicium ambosexuální vlasy ochlupení axilární, pubické sexuálně dependentní ochlupení na mužských steroidních hormonech vousy, chlupy hrudníku, břicha, ramen a končetin; chlupy při zevním zvukovodu a v nosním antru testosteron u mužů androgenní alopecie (injekce testosteronů indukují transformaci terminálních vlasů ve vellus); androgeny ale stimulují ostatní folikuly (pubické a axilární ochlupení) hyper- a hypotyreóza defluvium hormony nadledvinek hypofyzární hormony

19 Vývoj terminálního ochlupení androgenní stimulace v pubertě steroidní hormony: mužské hormony; u žen nadledviny, vaječníky

20 Pilosebaceózní jednotka d i s t á l n í p r o x i m á l l n í a p i k á l n í b a z á l n Í stvol folikul glandula sebacea m. arrector pili bulbus dermální papila vaskulární systém nervový plexus Na chlupech (vlasech) rozlišujeme dvě základní části: folikul, kořen radix pili (část, která je in vivo zanořená v kůži) a stvol scapus pili (část vyčnívající z kůže).

21 Příčný průřez folikuly Počet folikulů člověka je odhadován na , z toho je lokalizován na hlavě; kapilicium průměrně až folikulů, 85% aktivních. Vlasy rostou ve skupinách většinou po 3, maximálně 7 folikulů ve skupině, mají izolované folikulární obaly. Vousy vyrůstají někdy jako pili multigemini ze zdvojené papily, mají samostatné epiteliální vrstvy obklopené společnou vazivovou pochvou. Počet aktivních folikulů se věkem zmenšuje. Kapilicium : (extrapolace) narození = 1135 /cm²; 1 rok =795 /cm²; let=615/cm²; = 485/cm²; let = 435/cm²

22 Mikrostruktura folikulu vertikální řez folikulem

23 Embryogeneze folikulů 9. t. prenatálně základy folikulů v oblasti horního rtu, obočí, brady 4. m. prenatálně všechny další primární folikulární zárodky primární folikul + 2laterální primární folikuly trojice primárních folikulů typická pro člověka a savce sekundární folikuly konec 5. m. prenatálně lanugo pokrývá celý kožní povrch, lanuginózní kapilicium pokrývá celou plochu mozkovny a čela 8 m. prenatálně lanugo vypadává (plodová voda, meconium)

24 Folikulogeneze Vlasy vyrůstají z folikulů, které vznikají diferenciací buněk embryonální epidermis a růstem se zanořují do koria. Z mezodermálních buněk vzniká vlasová papila. EPITELIÁLNĚ-MEZENCHYMÁLNÍ INTERAKCE

25 primitivní vlasový zárodek shluk mezodermálních buněk pod stratum basale epidermis (budoucí papila) navozuje mitotickou aktivitu epidermálních buněk, následuje ložisková proliferace do koria vlasový zárodek růst a diferenciace vlastních zárodečných buněk folikulu; buňky vysoké s protáhlým jádrem; ztráta glykogenu, syntéza RNK

26 vlasový čep sloupec epiteliálních buněk s radiálním uspořádáním buněk bazálně, z nichž vzniká matrix folikulu; k bázi přiléhá zárodek dermální papily

27 bulbární čep segmenty : bulbus s mitoticky aktivní matrix a mezodermální papila z matrix vzniká konus buněk, které později vytvářejí vlas istmus folikulu infundibulum embryonální výduť pro úpon m. arector pili pupen mazové žlázy nad istmem okolo konusu jsou sekupeny zárodečné buňky vnitřní a zevní epiteliální pochvy bulbus je obklopen mezodermálními buňkami, z nichž vzniknou cirkulární a longitudinální vrstvy vazivové pochvy

28 Produkce vlasu Embryonální folikul dosáhne definitivní délky (3 4 mm), zvýší se mitotická aktivita v konusu buněk v horní části bulbu, je produkován vlas roste, keratinizuje 3 složky funkce mitotická materiál pro stavbu stvolu a pochev funkce keratinizační produkce stvolu funkce pigmentotvorná zbarvení stvolu

29 Vaskulární systém kapilární síť v okolí folikulu a v dermální papile se objevuje až je folikul větší a obsahuje vlas kapilární kličky v papile se periodicky se mění (rozvoj a kolaps) cévy poblíž mazové žlázy intaktní cévy v infundibulu terminální vlasy více vaskularizované lanugo nepatrná vaskularizace

30 Inervace folikulu nemyelizovaný plexus v infundibulu myelizovaný plexus okolo folikulu poblíž vývodu mazové žlázy volná nervová zakončení v papile nepatrné změny v průběhu cyklické výměny vlasů

31 Vzpřimovač chlupů (Musculus arrector pili) Do vazivové pochvy se upínají snopce hladkých svalových vláken m. arrector pili, jejichž stah vlas vzpřimuje. chybí vousy, axilární a pubické ochlupení; řasy, obočí, nosní chlupy protáhlé svalové buňky; na začátku svalu a při jeho úponu elastická vlákna tendomuskulární junkce upnutá k zevní epiteliální pochvě, volně končí poblíž epidermis adrenergní sympatická inervace

32 Dermální papila (papilla pili) vyplňuje dutinu bulbu, je tvořena vazivovou tkání, mezodermálního původu souvisí stopkou s vazivovou pochvou folikulu kapilární kličky a volná nervová zakončení morfologicky proměnlivý útvar aktivní folikul papila velká klidová fáze pouze shluk buněk

33 Bulbus vlasová cibulka elongační oblast: prodlužování buněk preelongační oblast: zvětšování buněk melanocyty prstencovitě konfigurovaná matrix = mitoticky aktivní buňky diferenciace buněk v bulbu

34 Mikrostruktura folikulu Vnější epiteliální vrstva Dřeň Membana vitrea Kůra Huxleyova vrstva Henleyova vrstva Vazivová vrstva Kutikula

35 Vazivová pochva (angl. Connective tissue sheath CTS) mezodermální původ souvisí stopkou s dermálmí papilou a s papilární vrstvou koria vnitřní vrstva = cirkulární fibrily vnější vrstva = longitudinální fibrily obě vrstvy: fibrily kolagenní, elastická vlákna, fibroblasty kapilární síť strukturální změny během vývoje folikulu hypertrofie a kolaps

36 Bazální membrána (Membrana vitrea) mezodermální původ odděluje zevní epiteliální pochvu od vazivové vnitřní vrstva síť fibril mezi cytoplazmatickými výběžky buněk zevní epiteliální pochvy zevní vrstva longitudinální kolagenní fibrily ; přechází do epidermální membrana basalis změny v souvislosti s cyklickou výměnou vlasů (hypertrofie, pak resorpce)

37 Zevní epiteliální pochva (Trichililemma) (angl. Outer root sheat ORS) v dolní části folikulu bez známek keratinizace, v polovině folikulu částečná keratinizace v horní části splývá s epidermis, podléhá deskvamaci v různých úsecích folikulu různě silná změny : v telogenu se mění v epiteliální vak

38 Vnitřní epiteliální pochva (angl. Inner root sheat IRS) zaniká při ústí mazové žlázy kutikula bez pigmentu, jiné složení keratinu x kutikule stvolu Huxleyova vrstva buňky s trichohyalinem + buňky bez keratinizace (1 3 vrstvy buněk) Henleova vrstva ploché epitelové buňky obsahují trichohyalin (odpovídá stratum lucidum epidermis) Y; X Baarovo tělísko

39 Vlasový stvol vlasový stvol vzniká diferenciací a keratinizací bulbárních buněk doprovázenou pigmentací

40 Chemické složení vlasových stvolů 65% keratin (skleroprotein); 90 99% suché váhy vlasů tvoří keratin voda 1 9% lipidů volné (inkorporované mazovými žlázami) a strukturní (součást komplexu buněčných membrán); mastné kyseliny + neutrální lipidy estery vosků, cholesterol, triacylglyceridy 1% pigmentů stopové prvky (Ca,Mg,Na,Al,Fe, Sr,Hg, P,Se ) intraindvduální a interindividuální variabilita; metabolismus, kosmetické přípravky, environmentální vlivy xenobiotika

41 nejdůležitější AMK Keratin polypeptid>100 různých proteinů pool aminokyselin v organismu

42 Fluorescenčně obarvená Všechny intermediární filementa z keratinu; Keratin peptidické vazby disulfidické vazby vodíkové můstky

43 α-keratin peptidy v α helix Ultrastruktura stvolu fibrily + amorfní materiál 3,6 aminoreziduí 20Ă 70Ă základní hmota keratinu (matrix) globulinové proteiny cystin,prolin, serin, threonin 70Ă

44 Keratinizace keratin typu I genový cluster KRTHAP1 Keratinizace v keratogenní zóně: kůra kutikula vnitřní epiteliální pochva dehydratace buněk vznik disulfidických můstků KERATINIZACE: intenzivní proteinová syntéza, vzrůstá objem a aktivita buněčných organel, RNA, přibývá tonofibril zmenšuje se proteinová syntéza, degenerace jader, mitochondrií a ribosómů, vymizí RNA, vyšší obsah cysteinu a fosfolipidů zvyšuje se množství fibril (prekursorů keratinových struktur), cystein se mění v cystin, ubývá vody v cytoplazmě, buňky vyplňují keratinované fibrily uspořádané longitudinálně

45 Pigmentace vlasů postnatální folikul embryonální folikul primordiální buňky ektodermální neurální lišty melanoblasty melanocyty ( 10. t. intrauterinně) melanocyty v embryonálním folikulu jsou rozloženy nejen v bulbu, ale i v jiných segmentech folikulu, kde se postnatálně nevyskytují v anagenním folikulu jsou melanocyty uloženy v bulbu nad papilou, dendritickými výběžky zasahují do mezibuněčných prostor

46 Pigmentace vlasů v melanocytech vznikají MELANOSOMY (cca 1µm) transfer melanosomů + melanocytových dendritů z melanocytů do keratinocytů kůry a dřeně (cytokrinní proces, fagocytóza) diference ve velikosti a charakteru melanosomů, jejich počtu a distribucí

47 Pigmentace melanosomy (velikost 0,6 1,6µm) obsahují pigment melanin eumelanosomy (černý pigment eumelanin) feomelanosomy (žlutý pigment feomelanin)

48

49 eumelanin trichosiderin feomelanin

50 Dědičnost barvy vlasů polygenní typ dědičnosti skupina genů, které ovlivňují nejen barvu vlasů, ale i očí a pokožky (uplatňuje se melanin, jeho různé typy, různé množství a s různá distribuce): gen OCA2 + skupina genů označovaných SHEP Skin/Hair/Eye Pigmentation. SHEP1 až SHEP9 albinismus nefunkční gen OCA2

51 Rutilismus Biochemie a genetika varianty genu MC1R, melanokortinový receptor (rusovlasý gen) autosomální recesivní způsob dědičnosti Sekundárně nutriční vliv Mýty a příběhy Esauovo celé tělo, král David, Judas Iscariot, Maří Magdaléna, faraóni...

52 Barva/odstín vlasů Barva vlasů závisí na množství a distribuci pigmentu ve stvolu poměru eumelaninu, feomelaninu šířce vlasů přítomnosti dřeně povrchu stvolu patologických stavech (inhibitory, malnutriční stavy, endokrinní poruchy ) věku

53 Tvar stvolu délka a šířka, tvar, zbarvení vlasů lissotrichní (Mongolové, Eskymáci,Indiáni) index= kymotrichní (Evropané, Austrálci, přední Asie) index=50 75 ulotrichní (černoši) fil-fil spirálovité Černoši, Papuánci,Křováci Hotentoti tvar příčného průřezu stvolu

54 Příčný průřez stvolu

55 Apikální zakončení

56 Struktura vlasového stvolu kutikulární šupiny 3 morfologicky odlišné vrstvy kutikula (cuticula) kůra (cortex) dřeň (medulla)

57 Kutikula (cuticula) průsvitné buňky, taškovitě se překrývají: 5 až 10 šupin, chemicky rezistentní; volné okraje buněk směřují k apexu, bez pigmentu, buňka tloušťka 0,5 1 µm, délka 45 µm, keratinizace v horní třetině folikulu odstranění kutikuly (HCOOH, enzymatická digesce, horký etanol, shaking ve vodě); poškozené šupiny (česání, kartáčování, )

58 Kutikula vnější membrána epikutikula (10 nm) cystin, lipidy vrstva A rezistentní, cystin>30% exokutikula cystin~15% endokutikula (méně keratinizovaná; cystinová hmota amorfní, cystin~3%) membrána epikutikula cement proteiny s nízkým obsahem cystinu epikutikula

59 relativně nepoškozená kutikula Kutikula Hodnotíme : tvar okrajů kutikulárních šupin vnitřní okraj kutikuly šířku kutikuly charakter poškození absence kutikuly, anomálie, patologie různý stupeň poškození kutikulárních buněk, místy absence kutikuly Menkesův syndrom

60 Kůra (cortex) nejmohutnější část vlasu, symetrická, vyrovnaný poměr fibrilární a nefibrilární substance; obsahuje zbytky buněčných jader vřetenovité vzájemně stmelené zrohovatělé buňky: 1 6 µm x 100 µm komplex buněčných membrán cytoplazmatické membrány dvou sousedních buněk (proteino-lipidové struktury) a adhezivní materiál (polární AMK) longitudinálně uspořádaná pigmentová granula (0,2 0,8 µm) mezi buňkami jsou dutinky fusi

61 Textura kůry

62 Barva vlasů barva lidských vlasů v průběhu délky stvolu stejná, někdy s výjimkou světlejšíh apikálních konců anomálie, patologie, artificiální úpravy

63 Barva Barva: bílá/šedá; plavá, světlehnědá, středněhnědá, tmavohnědá, černohnědá, rutilní; odstíny; artificiální hustota pigmentových shluků (vlas depigmentovaný, hustota malá, střední, velká, vlas neprůhledný) distribuce pigmentu (rovnoměrná, obvodová, jednostranná, náhodná, centrální, pruhovitá) velikost pigmentových zrn (velké, střední, malé) tvar pigmentových zrn (kruhovité, oválné, podlouhlé) velikost pigmentových shluků tvar pigmentových shluků (pruhy, chomáče, skvrny)

64 Věkové změny

65 Ovoidní tělíska Ovoidní tělíska se vyskytují v kortexu = agregace pigmentu tvar: kulatý nebo oválný množství: chybí, málo, mnoho kvantifikace: počet v zorném poli, změny v průběhu délky stvolu

66 Fusi vřetenovité útvary lokalizované mezi kortikálními buňkami; vyplněny tekutinou, vzduchem přítomnost, velikost, lokalizace (v kořínku, ve stvolu), distribuce a hustota

67 Dřeň (medulla) vzniká z centrálních buněk bulbu; pigmentované buňky, nejsou keratinizované ; fragmenty buněk, velké intracelulární vakuoly, intercelulární prostory vyplněné vzduchem axiální průběh: souvislá, přerušovaná, ostrůvkovitá, chybí barva dřeně v procházejícím světle mikroskopu se jeví jako pigmentovaná nebo černá (přítomnost vzduchu) šířka dřeně (lidské vlasy do 1/3 šířky vlasu) dřeňový index = šířka dřeně/max. šířka vlasu ostrůvkovitá přerušovaná souvislá

68 Typy dřeně přerušovaná souvislá chybí vyplněná vzduchem zdvojená ostrůvkovitá

69

70 Jak

71 Folikuly Anagen intenzivní metabolická aktivita v bulbu; 2 8 let, vellus dní; 80 85% Katagen pokles metabolické aktivity,folikul se zkracuje; 2 týdny; 1 2% Telogen atrofie folikulu, úroveň mazové žlázy; 2 měsíce;10 20%

72 Cyklus růstu vlasů fáze vlasového folikulu atrofie folikulu proanagen, mesanagen, metanagen epiteliální výduť degenerace spodní části folikulu, zmenšení dermální papily vypne se růstový faktor IGF-1

73 Cyklická aktivita folikulů Struktura a funkce folikulu se mění v průběhu cyklické výměny vlasů. FOLIKULY se liší v délce, tloušťce, zvlnění, barvě, tvaru, citlivosti na hormony, v inervaci, vaskularizaci. Každý folikul má charakteristickou délku cyklu, relativní délku fází, změny sezónní, ontogenetické, vliv nemocí, léků, živin. denně vypadne průměrně 75 až 100 vlasů programovaná orgánová delece (Programmed organ deletion POD) = zastavení cyklu, zničení nežádoucího folikulu důvody cyklu: determinace délky vlasů, ochrana proti degenerativním tvarem folikulu, zhoubné degeneraci

74 teorie: Řízení folikulárního cyklu epiteliální teorie bulge zóna (místo m. a. pili; zárodečné kmenové buňky) bulge activation faktory papily působí na zárodečné buňky bulge zóny, které organizují cyklus teorie papilárních morfogenů papila uvolňuje morfogeny určitá hladina spustí anagen teorie rezonance více struktur, resp. rozptýlené morfogeny se ovlivňují teorie oscilujícícho signálu v telogenních buňkách probíhá oscilace, která spustí anagen teorie vrozeného cyklu buněčné hodiny teorie inhibičně-disinhibiční (mitotický inhibitor v anagenu stoupá, v telogenu klesá a když dosáhne disinhibiční úrovně, začne anagen

75 Folikulární cyklus autonomní, intrafolikulární mechanismus ovlivnění faktory, které zkracují nebo prodlužují anagen brzdí růst: testosteron, retinol, parathormon, glukokortikoidy iniciace růstu: cytokininy, progesteron, estrogen výměna vlasů asynchronní, mozaikovitá synchronní výměna pouze u novorozence v určitých lokalitách, alopecia areata

76 fyziologická tendence poklesu růstu vlasů v době stárnutí obecně rostou vlasy rychleji ženám, caucasoidům rychleji než mongoloidům vlasy 0,33 0,45 mm /den; denní ztráta průměrně vlasů vousy 0,27 0,38 mm/den; korelace s hladinou androgenů řasy 0,16 mm/den; 150 dní axilární chlupy 0,30mm/den sezónní změny (jaro, podzim; světlo a tma); hormon melatonin vylučovaný epifýzou nejdelší vlasy 7,9 m (představený kláštera v Indii Swami Pandarasannandhi) nejdelší vousy 5,34 m (Hans Langseth z Norska) Bhai Sarwan Singh plnovous měří 1 895mm. nejdelší knír 2,59 m ) kněz ze státu Uttarpradéš Masuriya Din) nejdelší ženské vousy Vivian Wheelerová utrpěla šok ze smrti své matky, poté jí narostly vousy dlouhé 27,9 cm

77 Variabilita lidských chlupů pubické chlupy silné, častá variabilní ohnutí tuhé, drátovité dřeň relativně široká hrot, abraze axilární chlupy podobné pubickým ale méně zvlněné, šířka průměrná dřeń přeruš. granulární hrot dlouhý, tenký, často světlejší vousy řasy končetiny ochlupení silné příčný průřez- Δ dřeň široká, souvislá, někdy zdvojená krátké, tlusté, šavlovitý tvar tenké, jemné, malé variace stvolu oblouk dřeň přerušovaná, granulární hrot často zaoblený, abraze hrudník tuhé průměrná šířka dřeň granulární hrot dlouhý, tenký, často tmavší

78 Etnická variabilita vlasů

79 Počet a distribuce folikulů založených během embryonálního vývoje jsou u všech lidí přibližně stejné, avšak genetické faktory determinují širokou škálu variací. Geneticky determinovaný tvar vlasů, příčný průřez, barva a intenzita pigmentace, množství a distribuce vlasů a ochlupení jsou typickými znaky jednotlivých lidských plemen, etnických skupin Nebyly zjištěny etnické rozdíly v obsahu AMK.

80 CAUCASOID (C) různé tvary vlasů, příčný průřez varibilní, nejvíce oválný, různé barevné odstíny, průměrná šířka 80μm, pigment difúzní granula, distribuce střední MONGOLOID (M) rovné, sytě pigmentované, silné; silná kutikula, často široká dřeň, příčný průřez kulatý NEGROID kadeřavé až spirálovité, příčný průřez plochý až ledvinitý, sytě pigmentované až černohnědé růst vousů, axilárního ochlupení mohutnější u C než u M; hypertrichóza u C, ne u M, šedivění dříve u C

81 Tvar folikulů na podélném průřezu CAUCASOID NEGROID MONGOLOID (Japonsko, Čína) úhel 90 šavlovité úhel 20 70

82 Koryak vlasy lissotrichní Vietnam Indián (Mexiko) příčný průřez vlasovým stvolem

83 vlasy kymotrichní Wedda Senoi příčný průřez vlasovým stvolem Semang Austrálec

84 vlasy ulotrichní, fil-fil, spirálovité Hotentot Papua příčný průřez vlasovým stvolem Křovák Lophocomes = svazky vlasů s mezerami (Hotentoti, Křováci), skupiny vlasů 2 5 max. 6 7; Eriocomes = husté (Vliesshaaren) Papuánci, Negři, Kafrové

85 Etnická variabilita vlasů nejsilnější vlasy Malajsko, Japonsko, Čína, Tasmánie (0,09 0,100 mm) nejtenčí vlasy Hotentoti, Křováci (0,068 mm) vlasový index Arabové (59,8), Tasmánci (68,0), Indiáni Paraguay (86,1) váha 1 cm vlasu mikrogramů Čína 115, Papua 110 skupiny vlasů 2 5, max. 6 7; lophocomes = svazky vlasů s mezerami (Hotentoti, Papuánci), eriocomes = husté (Vliesshaaren) Negři, Kafrové

86 Etnická variabilita vlasů Caucasoid vysoká variabilita v barvě vlasů blond nejvíce Dánsko (80%), Švédsko, S Afrika; artificiální zásah barevné hlinky (Somálsko, Papua ); Rumuni, Romové 3 5%, Japonsko 0% rutilismus (erythrismus) není etnikum, pro které je rutilismus typický; vysoké procento v holandských koloniích, Skotsko albinismus u všech etnik

87