(C) JAN ELIÁŠ

Transkript

1

2

3 OBSAH (***označ. statě jsou v knihovně vynechány) Úvod...4 ARCHITEKTO ICKÁ A ALÝZA A POPIS...5 Situace, dispozice...7 Prostor dvora...9 Průčelí...10 Interiéry...17 Přízemí...17 Patro...26 Půdní podlaží - krovy...33 DĚJI Y A STAVEB Í HISTORIE...35 Prameny, ikonograffie, mapy a plány, literatura...40 Přílohy...42 VÝČET HOD OT ÝCH ARCHITEKT. A KO STRUKČ ÍCH DETAILŮ...*** PŘEHLED ARCHITEKTO ICKÝCH A STAVEB Ě TECH ICKÝCH ZÁVAD...*** DOPORUČE Í PRO OB OVU A REKO STRUKCI...*** ZHOD OCE Í...61 PLÁ Y STAVEB Ě HISTORICKÉHO VÝVOJE...63 PLÁ Y PAMÁTKOVĚ ARCHITEKT. HOD OCE Í...*** 3

4 Úvod Následující elaborát má sloužit vlastníkovi objektu, Židovské obci v Brně, a projekčnímu atelieru i orgánům Státní památkové péče jako odborný podklad pro stanovení zásad aktuální památkové obnovy a rekonstrukce domu č. 7 v Bílkově ulici. Elaborát, který nenahrazuje závazná vyjádření a rozhodnutí příslušných památkových orgánů a organizací ve smyslu zákona č. 20/1 987 Sb. a jeho novelizací, je zpracován v intencích metodiky standardního nedestruktivního stavebně historického průzkumu, kterou v definitivním znění r doporučil Státní ústav památkové péče v Praze (Zprávy pam. péče 2001, příloha). Jde o metodiku univerzální, jež se v míře podrobnosti zpracování přizpůsobuje hodnotovému obrazu v nejširší škále zkoumané architektury. Dlužno nicméně upozornit na dvě formální odlišnosti. Jednak jinde samostatné stati Dějiny objektu a Stavební historie objektu jsou díky zpracování jedním a týmž autorem v předmětném elaborátu spojeny ve stať jednu. Jednak, že v zájmu lepší barevné čitelnosti byla v plánech architektonického vyhodnocení elaborátu použita škála odvozená z modré barvy, místo poněkud splývajících tónů barvy hnědé. V přiložené legendě je ovšem tato odchylka vyznačena. V historické části se elaborát opírá především o topografické údaje shromážděné v publikaci Jaroslava Bránského, Židé v Boskovicích, Klub přátel Boskovic a nakl. Albert, Boskovice Stejně závažným zdrojem informací byly publikace Jaroslava Klenovského: Židovská čtvrť v Boskovicích, Brno, Prostor, 1 991; Židovské památky Moravy a Slezska. Brno, Era, 2002; Plán separace židovského osídlení na Moravě z let , in Židé a Morava, Stěžejním pramenem se ukázal projekt přestavby, resp. znovuvýstavby předmětného židovského obecního domu se špitálem z r , jehož reprodukci autorovi elaborátu zapůjčil právě J. Klenovský, kterému za to náleží srdečný dík. O novodobých změnách z druhé poloviny 20. století a počátku 21. století jasně vypovídá objekt sám. V interpretaci stavebního vývoje objektu bylo dále třeba se opřít nejen o slohovou analýzu jeho stavebního organismu, nýbrž i o existující historickou fotografii a historické plány města. V tomto ohledu zvláštní dík náleží pracovníkům Městského muzea v Boskovicích i pracovníkům Moravského zemského archivu a Národního památkového ústavu v Brně za laskavé poskytnutí podkladových materiálů, potřebných ke zpracování průzkumového díla. Jako plánový podklad průzkumové práce, předaný majitelem objektu, posloužilo zaměření (autorem SHP v jednotlivostech aktualizované), pečlivě vyhotovené v 60. letech minulého století v památkově architektonickém atelieru profesora Kuriala. 4

5 ARCHITEKTO ICKÁ A ALÝZA A POPIS 5

6 SITUACE V AKTUÁLNÍ MAPĚ KATASTRU 1: 1 000, VÝŘEZ 6

7 Situace, dispozice Dům Boskovice, Bílkova čp.600, oč.7, parc.č. st.11 30/1. Rejstříkové č. nemovité kulturní památky: 26895/ Řadový, naposled bytový dům s částečně obchodním přízemím, původně však židovský obecní dům se špitálem a posléze obecní úřad i školní budova, je situován v předsunutém rohu zalomené uliční čáry. Nachází se v jihozápadní části židovské čtvrti na jihozápadě historického jádra města Boskovic, již na úbočí k jihu stoupajícího zámeckého kopce. Jednopatrový objekt v jižní frontě Bílkovy ul. jako součást původně jednostranného bloku, vymezeného Bílkovou ulicí a ul. Joštovou, po stranách pak zejména uličkou Špitálskou, je zapojen do význačné zástavby druhé páteřní ulice židovského města. Důležitost domu v uplynulých staletích nepochybně umocňovala jeho příslušnost k objektům základní vybavenosti židovské obce v Boskovicích. Jednopatrový dům dnes představuje v rozsahu přízemí převážně klasicistní šířkový dispoziční trojtrakt s příčným průjezdem s nástupem křivočarého schodiště do patra vpravo před dvorním průčelím. Na přední dům vpravo nevelkého zadního (dolního) dvorku rohem navazuje kratší jednopatrové jedno a čtvrt prostorové západní dvorní křídlo - někdejší židovský špitál -, jež se i s přilehlým horním dvorkem a zahradou po nedávném odprodeji stalo samostatným soukromým rodinným domem. Není tudíž předmětem tohoto průzkumu. Stavení obecního domu není podsklepeno. V případě potřeby byl používán sklep pod stavením špitálu. Přízemní prostory jsou zaklenuty plochými neckovitými klenbami a klenbami plackovými. Patro je převážně plochostropé. Hlavní vstup o šířce vjezdu je umístěn ve střední ose uličního průčelí. Zadní vstup, případně vjezd až ke stavení bývalého špitálu umožňuje branka na hranici bloku v Joštově ulici. Jednopatrová hmota domu se sedlovou střechou paralelní s uliční čárou je částečně vystavena dálkovým pohledům od severu až severozápadu. Důležitější je expozice domu v blízkých pohledech přímo v Bílkově ulici a bohužel také z naivně parkově upraveného prostoru, uvolněného brutálním vybořením protějšího domovního bloku po polovině minulého století. 7

8 8

9 Dvůr Dvůr nepravidelného lichoběžníkového půdorysu vymezen zadním průčelím předmětného domu, na západní straně zadním průčelím někdejšího špitálu, na východní straně pak v stavební čáře zalomenou tarasní a hraniční zdí východního souseda. Na jižní straně prostor dvora naráží na kamenný taras, do něhož vloženy schody na terénní terasu dnes již majetkoprávně odděleného druhého dvorku a zahrady, jdoucí celým blokem až do Joštovy ulice. Plocha dvora zmenšena přístavkem zádveří vstupu do sklepa pod stavením býv. špitálu. Terén dvora bez zjevné dlažby t.č. neudržovaný, s nánosem smetí a rumu. Při patě průčelí někdejšího špitálu vykopán mělký příkop pro hydrosanační zásyp štěrkem. 9

10 Průčelí Hlavní průčelí Průčelí obrácené do Bílkovy ulice táhlého obrysu, šikmou patou přizpůsobené zleva doprava klesajícímu terénu vozovky s chodníkem. Průčelí jednopatrové, v patře ve středním rytmu sedmiosé, s prodlevou kolem střední osy, horizontálně i vertikálně osově symetrické. Vlevo vymezené volným nárožím, vpravo v přímém pokračování uliční čáry slícované s průčelím o něco nižšího rovněž jednopatrového souseda. Pod uzávěrem vlevo na boční průčelí zabíhající profilované korunní římsy charakterizuje průčelí klasicistní fasáda, v přízemí promodelovaná lichou půlkruhovou arkaturou vpadlých šambrán, v patře pak tektonizovaná plastickými lisenami, při nárožích a kolem střední osy zdvojenými. V detailním tvarosloví horizontální vrstvení fasády podtrhuje jednoduchý nezdobný shora mělkým výžlabkem ohraničený omítkový sokl. Nad ním položena průběžná pásová nadokenní římsa. Pod patrem na levé boční průčelí pokračující římsa kordonová profilovaná hranolem podloženým výžlabkem a oblounem. Korunní římsa posazena na prázdném průběžném vlysu, jenž ohraničen výrazně profilovaným prvkem podřímsí. Osovému rozvrhu uprostřed dominuje vpadlý půlkruhový portál s archivoltou dosedající na římsované patky, doplněnou plastickým závěrným kanelovaným klenákem s kapkami, prorůstajícím až do kordonové římsy. Nad terén vyvýšenému prahu předloženy dva druhotné vyrovnávací stupně s hranami armovanými úhlovým železem. Stojiny portálu vzepřeny 10

11 způsobu osazeny do líce šambrán a historizujícím způsobem členěné do asymetrického kříže, nahoře s jednotabulkovými ven otevíravými dvojkřídlými ventilacemi, dole s jednotabulkovými dvojkřídly. Okna v patře rámována pravoúhlými šambránami s olištovanou laloškou v profilaci. Parapety šambrán byly při novodobé výměně výplní odstraněny. S novodobou výměnou výplní oken souvisí i vložení natíraných parapetních plechů v obou podlažích. Volné nároží vlevo chráněno stejným kuželovitým patníkem jak popsán u portálu. Nad ním do průčelí vetknuta relativně hodnotná historizující lampa pouličního osvětlení zhotovená z dekorativní litiny. Barevnost: Na soklu svrchní nátěrová vrstva šedé barvy, vlivem kapilární a srážkové vlhkosti ve značném rozsahu smytá až na zšedlý vápenný podklad. Základní plocha fasády v parteru i patře pískovcovými komole kuželovitými patníky s oblými hlavami na pásových římsičkách. Pod proskleným paprsčitým nadsvětlíkem v portálu zavěšena autentická klasicistní dvoukřídlá vrata s drobnějšími čtvercovými výplněmi o vystouplých pravoúhlých zrcátcích s reliéfními kosočtverci. Na příčníku nadpraží upevněna plechová tabulka s o.č. domu 7. Okna přízemí vložena do vpadlých šambrán s půlkruhovými oblouky. Suprafenestry prázdné, bez očekávaného paprsčitého motivu. Vesměs novodobé okenní výplně jsou po klasicistním 11

12 ve svrchní vrstvě natřena barvou zlatého okru, jenž uplatněn i na lisenových rámcích. Vodorovné tektonické články a plastické detaily vč. šambrán a vstupního portálu jsou kontrastně odlišeny bílým nátěrem. Kamenné patníky ponechány v barvě přírodního kamene. Vrata a paprsky nadsvětlíku pod červenohnědým nátěrem. Většina okenních výplní natřena bíle. Fyzický stav hlavního průčelí bez zjevných statických vad. Parter až k parapetům oken přízemí zřetelně narušován kapilární vlhkostí. Zlatookrový nátěr parteru při nedávné obnově proveden v poněkud odlišném tónu. 12

13 Levé boční průčelí Boční průčelí štítové, s výjimkou dvojice os zkraje vlevo patra hledících do dvora sousedního domu slepé, vč. jednotek lichých os v parteru a patře vpravo. Průčelí rozděleno kolmo nabíhající zdí s vjezdovou bránou do dvora sousedního domu a dekorováno fasádou jen na menším, do ulice vstupujícím dílu, jinak hladké bez plastických detailů. Uliční díl průčelí tektonizován týmž detailním tvaroslovím, jaké uplatněno na průčelí hlavním, ačkoliv v poněkud zjednodušeném výběru. Slepé okno přízemí s parapetem zabíhajícím pod svažitý terén rámuje táž vpadlá šambrána s obloukem. Průběžná nadokenní římsa chybí. Pokračuje však úsek římsy kordonové, jakož i zdvojená lisena při nároží a úsek téže plastické korunní římsy se stejným podřímsím. Dodatečně zaslepené okno v patře rámováno stejnou pravoúhlou šambránou bez parapetu. Svrchní novodobá barevnost je tatáž jak předešle. Stejný je i fyzický stav povrchově narušené fasády. Omítka štítu místně opadaná až na cihlové zdivo. Nové oplechování štítu ponecháno bez zednického začištění. 13

14 Pravé boční průčelí Průčelí z podstatné části zakryto hmotou a sedlovou střechou sousedního historického domu. Viditelná část štítu až na malou plochu při hřebeni po opadání omítky znovu jen provizorně nahrubo ohozena a následně z části opět opadaná až na cihlové zdivo. I zde nové oplechování štítu ponecháno bez zednického začištění. Vnější průčelí býv. židovského špitálu Jednopatrové trojosé průčelí hledící do Špítálské uličky vlevo navazuje na průčelí samostatného nárožního domu, vpravo na obytnou novostavbu na místě zbouraného vetchého špitálního přístavku. Průčelí pod klasicistní korunní římsou je hladké, bez detailů. Výplně oken a nově prolomeného vstupu zcela nové. Střecha sedlová, paralelní s uliční čárou. 14

15 Zadní průčelí Průčelí v jedné úrovni uzavřeno subtilnější klasicistní profilovanou korunní římsou. Vlevo vertikálně vymezeno koutem sevřeným se stavením někdejšího špitálu, vpravo pak koutem sevřeným s tarasní a hraniční zdí východního souseda, jež je odkloněna ze svislice do mírného skarpu a dole složena z neomítaného zhruba opracovaného kamene a nahoře provedena ze smíšeného omítaného zdiva. Vlastní zadní průčelí jednopatrové, s výjimkou korunní římsy bez plastických detailů, s nahodilým osovým rozvrhem. V patře tři a čtvrt osy, v levé krajní ose po novodobém rozšíření sdružená výplň vpravo ní malý čtvercový větrák WC. V neporušeném klasicistním tvaru zachována zřejmě jen pravá krajní osa přízemí v koutě těsně při tarasní zdi. Ve špaletě ji zabezpečuje zajímavá autentická provlékaná mříž z železných prutů čtvercového profilu. Všechny ostatní osy vybaveny druhotně novodobými typovými a velkosériovými výplněmi většinou členěnými do tvaru velkého T. Užitkovou novodobou úpravu po zúžení vykazuje i vstup do dvora v druhé ose zprava. Barevnost: Pod bílou korunní římsou plocha fasády v parteru i patře ve svrchní novodobé vrstvě natřena barvou zlatého okru. Průčelní zeď vysoko až k překladům oken přízemí zřetelně narušována kapilární vlhkostí. Cca uprostřed, v místě odbouraného staršího novodobého patrového přístavku WC vlhkost zdiva násobena zatékáním z vadné kanalizace či vodoinstalace. V důsledku toho omítky zejména v parteru místně opadané až na cihlové zdivo. Nátěr fasády vlivem vlhkosti ve značném rozsahu smytý až na zšedlý podklad. 15

16 Zadní průčelí bývalého židovského špitálu Průčelí, hledící do dvora, původně trojosé, jednopatrové, pod klasicistní profilovanou korunní římsou hladké, bez plastických detailů. Nad ním paralelní sedlová střecha krytá taškou bobrovkou. V dolním dvorku průčelí předložen přístavek sklepního zádveří s pultovou střechou. Střecha Nad novějším okapním žlabem ze zinkovaného plechu stoupající sedlová střecha paralelní s hlavním průčelím kryta novou taškou bobrovkou. Okapní žlab při nároží zaústěn do zinkovaných okapních svodů. Blíž k hřebeni střecha ve spádu pročleněna třemi typovými skloplechovými vikýřovými padáčky. Při hřebeni dva novodobé neomítané hranolové komínové nástavce. 16

17 Interiéry Přízemí Všeobecně: Všechny vstupy v prostorech západně i východně průjezdu po dodatečných bezohledných úpravách osazeny novodobými typovými zárubněmi a nezajímavými dveřními křídly. Interiéry neudržované, částečně v dezolátním stavu povrchové úpravy. Nesourodé podlahy s četnými dodatečnými výměnami. Svislé konstrukce v soklu místy do značné výšky narušovány kapilární vlhkostí. průjezdu probrána nálevkovitou špaletou se segmentovým záklenkem a s částečně dochovanými kovanými závěsy odstraněných širších vrat do dvora, jež novodobě nahrazena zazdívkou s ponecháním pěšího vstupu v banální typové úpravě. V dodatečné úpravě s typovými prvky rovněž ostatní vstupy v průjezdu. V západní stěně průjezdu blíž uličního vjezdu pod olupující se omítkou dochován zazděný vyšší klasicistní pravoúhlý portál bez profilace, opracovaný pemrlicí, na každé straně s trojicí kovaných závěsů již odstraněných dvojkřídlých dveří. Práh v něm jednou odstupněným. Ve východní vnitřní zdi dvojice topenišť zarámovaných pravoúhlým klasicistním ostěním bez profilace, v nich původní klasicistní železná přeplátovaná dvířka. Topné komůrky zachovány v autentickém stavu, jen se zazděnými sopouchy. Vpravo vstupu do dvora otevřena nepravidelná komůrka tvořená konstrukcí poschodí křivočarého schodiště, dostupná po čtyřech cihlových stupních. Č.1 průjezd Podlaha k ulici mírně svažitá, v polovině jednou odstupněná, dlážděná novodobými velkosériovými šablonami teracca. Prostor završen velmi plochou neckovitou klenbou s podříznutými patkami. Vrata a výplň nadsvětlíku jsou podle vnitřního líce původní klasicistní, vyměněnatoliko klika a zámek. Nádvorní čelní zeď 17

18 18

19 Č.2 Na protáhlém obdélném půdorysu s oble vtaženým koutem při schodišti dnes síň bez přímého osvětlení (v r kombinovaná s černou kuchyní), zaklenutá pruskou plackou mezi pasy, sevřenou dvěma úseky ploché stlačené valené klenby, na západě se zazděným dymníkem v místě, kde se nacházelo dávno zrušené ohniště černé kuchyně. Tamtéž do kouta bezohledně vložena novodobá kóje WC. Čtvrtkubus schodiště prolomen provizorně zaslepeným vnitřním oknem s výš posazeným parapetem, segmentovým záklenkem a s nálevkovitou špaletou. V síni táž teracco dlažba jako v průjezdu. Vpravo vstupu z průjezdu typová plechová elektrorozvodná skříň. Č.3 Novodobě dodatečně na koupelnu a chodbičku předělený, mírně obdélný prostůrek byl v projektu z r součástí obydlí správce sousedního špitálu. Je zaklenutý plochou plackou, na straně č.4 pak vybavený nepravidelným stlačeným záklenkem. Interiér vybaven velkosériovou sanitární keramikou a tuctovými armaturami. Č.4 19

20 Nádvorní místnost (v projektu z r obydlí správce sousedního špitálu), naposled využívaná jako bytová kuchyně, je obdélné dispozice, osvětlená brutálně nově rozšířeným oknem s přímým překladem a probraným parapetem. Strop velmi plochá necka s podříznutými patkami. Vnitřní líc dvorního průčelí z větší části zesílen novodobou asi izolační omítanou přizdívkou. Tvrdá podlaha pod krytem PVC. Č.11 Na straně schodiště otevřen novodobý vstup do užitkově upraveného poschodí, k posledku sloužícího jako náhradní sklípek. Strop totožný s vespod omítanou křivočarou kamennou schodnicí. 20

21 Č.5 Dřív relativně reprezentační klasicistní prostor (v projektu z r byl součástí pekařství), osvětlený jednou osou v uličním průčelí, završen velmi plochou neckou na stupněním a podříznutém fabionu. Okenní špaleta nálevkovitá, se stlačeným podříznutým záklenkem a probraným parapetem. Podlaha pod PVC tvrdá. Č.6 Další součást někdejšího pekařství - druhá reprezentačněji upravená světnice při hlavním průčelí, osvětlená dvěma osami v hlavním průčelí. Okenní špalety jak předešle nálevkovité, se stlačeným podříznutým záklenkem a probraným parapetem. Podlaha pod PVC tvrdá. Na stěnách nepozoruhodná výmalba válečkem, rámovaná jednoduchými pravoúhlými pásy. Strop, tvořený velmi plochou neckou na stupněném a podříznutém fabionu, bez zjevné malířské dekorace. Na něm i na stěnách kvůli možné hodnotné starší výmalbě nutná restaurátorská zjišťovací sondáž do spodních nátěrových vrstev, což platí i pro sousední mč.5. 21

22 dva vyrovnávací stupně, nad nimi přímý překlad. Č.7 Rozlehlý v půdorysu lichoběžníkový prostor východně průjezdu při hlavním průčelí naposled využívaný a k tomu upravený jako krámská místnost. Podle projektu z r pekářství. Osvětlení 3 okny - špalety nálevkovité se stlačeným záklenkem bez podříznutí a s probraným parapetem. Podhled hladký, dodatečný novodobý, jemu v koutě podvěšená kašírovaná laťková pergola jako pozůstatek laciné dekorace krámského prostoru. Na straně průjezdu líc zdi obložen s pergolou soudobým primitivním laťkovým táflováním. Na podlaze dílem betonová mazanina, dílem spíše provizorní novější palubky. V novodobé vstupní špaletě z průjezdu 22

23 Č.8,9 Klasicistní komora (r vlastní pekárna), podvlečením sníženého novodobého podhledu původní plackové klenbě (viz zaměření z 60. let minulého století), za použití banálních velkosériových prvků interiérové výbavy přeřešena na způsob hygienického zázemí krámské místnosti umývárna, sprcha, WC. To s ponecháním neupravené, ba dezolátní těsné komůrky v místě původního vstupu z průjezdu. Č.10 V půdorysu lichoběžníková nádvorní komora, odvětrávaná těsným oknem se šikmou špaletou směřující do kouta dvora, byla v době nynějšího průzkumu opakovaně nepřístupná. Podle projektu z r zde byly umístěny později odstraněné dvě pekařské pece. V zaměření z 60. let minulého století je tu vyznačena zřejmě dosud existující placková klenba. 23

24 Schodiště do patra Schodiště autentické klasicistní, křivočaré ve tvaru půloválu, obíhající kolem plného vřetenového pilíře, osvětlené oknem v úrovni podesty patra, samo vpravo nástupu oválným vnitřním oknem přisvětlující již popsanou síň č.2. Vespod omítaná schodnice je složena z profilovaných opukových stupňů, jejichž oble předsazené stupnice byly po dřívějším prošlapání spíše nouzově opraveny odsekáním tak, že původní profil zůstal zachován jen v krátkých jakoby příložkách při vřetenovém pilíři. Odsekáním opravené stupnice jsou dnes nicméně znovu zřetelně poškozené prošlapáním. Spirálu schodnice sleduje do líce stěny kotvené autentické klasicistní železné madlo kruhového průřezu. Soudobé madlo zábradlí při vřetenovém pilíři a jeho sloupky jsou rovněž železné, obdobného průřezu, autentické klasicistní. Podestu pak zabezpečuje kované zábradlí s pruty čtvercového profilu. 24

25 25

26 1. patro Strop ve fabionu a nádvorní kout prostoru narušeny mírnými trhlinami. Všeobecně: S výjimkou vnitřního vstupu a okna mezi podestou a ústřední síní všechny vstupy v interiérech patra po dodatečných bezohledných úpravách osazeny novodobými typovými zárubněmi a nezajímavými dveřními křídly. Interiéry dílem bez řádného udržování, dílem takřka v dezolátním stavu povrchové úpravy. Nesourodé podlahy s četnými dodatečnými výměnami. Č.102 Podesta zastropená nezdobným hladkým klasicistním podhledem o mírném fabionu, v kombinaci s omítaným podhledem kamenné schodnice spirálou pokračující na půdu. Patrně dosud klasicistní podlaha složena z širokých fošen. Okno ve dvorním průčelí ve vysoké nálevkovité špaletě se segmentovým záklenkem a probraným parapetem, přetažené železným madlem schodiště. V projektu z r na místě tohoto okna byl vstup na nádvorní pavlač, po níž se chodilo do WC ukrytého v síle zdi vedle schodiště. 26

27 Č.101 Ústřední síň patra. Vstup z podesty doprovázen vnitřním oknem. Vstup i okno jako jediné interiérové prvky svého druhu v celém objektu zachovány v tím hodnotnější autentické klasicistní úpravě. Jsou to pravoúhlé zárubně rámované plochou ústupkovou lištou a mělkou laloškou, uzavírané výplňovým, nahoře po dvou tabulkách proskleným dvojkřídlem, s laloškou olištovanými pravoúhlými výplněmi s vystouplými zrcátky i závěsy ukončenými šišticemi. Jen štít zámku a klika vyměněny za bezcenné novodobé. Vnitřní okno dělené do asymetrického kříže, nahoře jednotabulový dvojkřídlá ventilace, dole dvojtabulové dvojkřídlo, obojí na kovaných závěsech vybaveno soudobými kovanými obratlíky. V síni nad podlahou s betonovým potěrem klasicistní nezdobný hladký podhled s mírným fabionem. Do kouta proti podestě vloženy dvě kóje novodobých WC. Vedle okna podesty umístěn nástup schodů na půdu, s předloženými dvěma kamennými stupni, zarámovaný hladkým pravoúhlým portálkem několikanásobně zalíčeným a uzavřený autentickým klasicistním železným přeplátovaným plechovým jednokřídlem s kovanými závěsy a se dvěma masivními zástrčkami. V koutě vpravo schodů na půdu novodobě vybavená spížní komůrka. Na vnitřní zdi nezakryté elektrorozvodné desky s jističi etc. 27

28 Č.103 V pokračování zbytkového prostůrku vedle schodů při dvorním průčelí (v r přes pavlač přístupný záchod částečně v síle zdi) zřízená novodobá koupelna vybavená velkosériovou sanitární keramikou a užitkovými armaturami etc. V mč.106 na straně souseda stropní podhled odtržen, trhlina prochází i do střední zdi na straně č.107. Č ,106 Původně celistvý rozlehlejší klasicistní prostor obdélného půdorysu (v r pokoj rabínského soudu) byl v posledních desetiletích bezohledně přepříčkován k bytovým účelům s banální výbavou podprůměrného standardu. Při tom zachován původní klasicistní hladký strop na podříznutém fabionu. Podlaha z části pod linoleem desková. Novodobě bezohledně sdružené nádvorní okno (na místě dvou klasicistních) v široké špaletě pod přímým překladem. 28

29 Č.107,108,109 Někdejší školní třída při hlavním průčelí v druhé polovině 20. století prošla redispozicí k bytovým účelům. Vznikly tu 2 pokoje, kuchyň a příslušenství. Ještě dříve, podle projektu z r tu byl rabínův Kehr" pokoj a menší knihovna s archivem. Dochován (školní) stropní podhled s mírným fabionem, upravený v pokročilém 19. století. Podlahy deskové. Okenní špalety nálevkovité s přímým překladem a probraným parapetem. Okenní výplně po dodatečné výměně novodobé. 29

30 Č.111,112 Někdejší menší školní třída na místě původních dvou pokojů rabínova bytu byla v druhé polovině 20. století přepříčkování na dva menší obytné pokoje jiné dispozice a rozsahu. Opět dochován starší (školní) stropní podhled s mírným podříznutým fabionem. Okenní špalety a výplně stejné jak předešle. Na podlaze palubky dílem pod krytem PVC. V mč.112 na vnitřním líci východního bočního průčelí blíž nároží zřetelná omítaná zazdívka klasicistního okna, orámovaná spárami se zabíhající omítkou. 30

31 Č.110 V projektu z r černá kuchyně s dymníkem na podvěšeném trámu a se sdruženým topeništěm pro kamna v sousedních pokojích. Dnes těsný prostor upraven na spojovací síňku a malou koupelnu, bez přímého osvětlení. V síňce neslohový hladký podhled, v koupelně úsek valené segmentové klenbičky. Č.113 Prostor lichoběžníkové dispozice v r byl pokojíkem sloužícího. Vykazuje klasicistní hladký podhled s podříznutým fabionem. Okenní špaleta nálevkovitá s přímým překladem a probraným parapetem. Okenní výplň po dodatečné výměně novodobá. Na podlaze novodobé palubky. Prostup do č.114, s přímým překladem, v posledních desetiletích změněn na regál v síle zdi. 31

32 Č.114 Pokoj lichoběžníkového půdorysu v nádvorním koutě objektu sloužil r jako spižírna. Je zaklenut malebnou kombinací asymetrického stlačeného podříznutého pasu s mírně asymetrickou nízkou plackou. Okno v bočním průčelí ve špaletě jak předešle. Okno v dvorním průčelí v šikmo směrované špaletě. V obou případech s probranými parapety a novodobými výplněmi. Na podlaze opět novodobé palubky. Placková klenba podélně a diagonálně mírně potrhaná. 32

33 Půdní podlaží Nástup schodů na půdu popsán při mč.101. Křivočará schodnice složena z profilovaných klasicistních stupňů tesaných z místní opuky. Prošlapáním nedotčené stupnice jsou zaoblené, podstupnice dvakrát ustoupené, s čelem opracovaným pemrlicí. Na původně omítaných stěnách dnes většinou odhaleno ryze cihlové zdivo. Klasicistní podlaha půdy dláždená cihlami na plocho, autentické cihly opatřeny kolkem HB (Herrschaft Boskowitz). V západní polovině půdního prostoru původní průlezák s připojenými šikmými sopouchy, novodobě přeomítnutý a opatřený novými vymetacími dvířky. Ve východní polovině půdy subtilnější komínový nástavec zřejmě již starší novodobý, kvůli němu provedena bezohledná dodatečná vyřezávka v hambalku. Krov klasicistní kombinovaný vaznicový, s hambalky a stojatými stolicemi. Latě na koncích krokví šířeji podloženy deskami. Fyzický stav krovu povrchově bez vážnějších vad. Ztužený ještě vnitřním rámem s krátčaty. Boční cihlové štíty na vnitřním líci omítané, v koruně částečně olámané při pokládání nové tašky bobrovky na nové laťování. Na podlaze půdy místy nahromaděná suť a smetí. U výstupu schodů složena hromádka nezdobných modře glazovaných kachlů ze zrušených kamen či sporáku. 33

34 34

35 Dějiny a stavební historie domu Židovská obec v Boskovicích jako historický rámec zkoumaného domu. chovanou jurisdikci, v židovských obcích z části vykonávanou prostřednictvím voleného rychtáře. V Boskovicích se židovský rychtář poprvé zmiňuje k r Kromě vrchnosti byl v záležitostech města podřízený i městské radě v čele s purkmistrem. Spolu se židovskými staršími projednával dlužní a jiné civilní spory týkající se Židů, urovnával vzájemné neshody a stížnosti mezi nimi, kontroloval správnost jejich měr a vah, vedl účty židovské obce. Rokem 1591 se datuje spor mezi Jakobem z Kunštátu a Lazarem z Lipníka o místo rektora v boskovické židovské škole cheder. Tak jako v jiných venkovských městech se místní Židé věnovali obchodu i řemeslům. V pramenech z 16. stol. najdeme mezi boskovickými Židy koželuha, ševce, jircháře, mečíře, sklenáře, zlatníka, hrnčíře. Později se Židé mohli stávat i členy řeznického cechu. V roce 1589 židovská obec čítala asi 148 osob v 25 rodových domech. Nejstarší jádro židovské čtvrti se klade do domovních bloků mezi dnešním náměstím U vážné studny, ulicí U koupadel a ulicí Traplovou. Sledovalo tudíž starou významnou tzv. Doubravskou cestu. Synagoga byla situována na styčné straně s křesťanským městem. V 17. století se území židovské čtvrti táhlo od Kopce ke studni vážné a pak k parkánu pana faráře. Do počátku 18. století území bylo poněkud rozšířeno na úkor křesťanského města při dnešní Zborovské ulici. Značného rozšíření doznala židovská čtvrť počátkem 18. století, jakmile se Boskovice staly součástí majetku knížecího rodu Ditrichštejnů. Značné pochopení pro potřeby židovských obyvatel Ditrichštejnové osvědčili už před tím ve vlastním sídelním městě Mikulově. S jejich povolením došlo k rozšíření boskovické židovské čtvrti na jihovýchod k panské rezidenci a na Nejstarší písemná zmínka o jednotlivém židovském obyvateli Boskovic pochází sice z doby před polovinou 14. století (k r. 1343), avšak vznik regulérní židovské obce v poddanském městečku Boskovicích se zřejmě datuje až 1.polovinou 16. století. Stalo se tak v příhodnějších podmínkách, jež v poddanských městech nastaly po vyhnání Židů z královských měst na Moravě nařízením panovníka z roku Po polovině 16. stol. se židovská obec v Boskovicích, náležejících stejnojmennému panskému rodu, již pokládá za plně konstituovanou s náležitými sídelními atributy jako byly hřbitov, synagoga, škola, lázeň etc. Rozkládala se v typické poloze mezi městským jádrem a vrchnostenským sídlem, a to na svahu v podhradí, což do značné míry vyplývalo ze závislosti židovské komunity na vrchnosti. Vrchnost totiž stavěla židovské domy povětšinou na svých pozemcích a měla nad jejich obyvateli svr- 35

36 západ (Bílkova ulice) ve směru staré Doubravské nebo též Podhradské či Židovské cesty. Barokní stavební akce, vyvolané i požárem, který vypukl v ghettu v roce 1696, tam, kde to bylo možné, stavěly na renesančních základech. I tak ale zástavba v ghettu zůstala převážně nepravidelná a oproti městské zástavbě velmi zhuštěná. Pro nedostatek stavebních parcel bylo mnoho domů děleno mezi několik majitelů. Domy byly z nutnosti často stavěny do výšky. Obvyklé bylo společné vlastnictví jednoho domu několika majiteli, takové kondominium se odráželo na vzhledu domu např. členěním fasády, odlišným tvarem oken apod. Lze nicméně vysledovat rozdíl mezi starším jádrem židovské čtvrti a barokním rozšířením v rozvrhu jednotlivých domovních parcel, z nichž nově vyměřené v nynější Plačkově a Bílkově ulici byly stejnoměrnější a pravidelnější. Morová epidemie z roku 1715 nejvíc řádila ve stísněné zástavbě židovské čtvrti. Uvádí se, že tu zemřelo několik set Židů, ve městě 142 křesťanů. Císařský translokační reskript z roku 1726 nařídil provést důsledné soustředění židovského obyvatelstva v městech a obcích znovu do uzavřených sídelních okrsků. Vedlejším produktem této úřední akce se stalo vyhotovení tzv. separačních plánů z let Vznikl tak i plán židovského osídlení v Boskovicích (viz obraz. příl. elaborátu). Souviselo s tím také v roce 1727 v boskovické židovské obci uskutečněné sčítání, jež zaznamenalo 1531 Židů, kromě 147 osob bydlících jinde. Bydleli ve 38 rodových domech, 97 přístavbách a 40 chalupách na parcelách rodových domů, při čemž boskovické ghetto spolu s ghetty v Mikulově, Třebíči a Uherském Brodě náleželo k největším moravským židovským čtvrtím vůbec. Soudobé nařízení pak napříště omezilo počet Židů v Boskovicích pouze na 326 rodin. Byla zavedena důslednější separace mezi židovským ghettem a křesťanským městem. Od poloviny 18. století bylo ghetto uzavíráno dvěma bránami (třetí vznikla po roce 1823) a v několika těsnějších uličkách řetězy i dráty. Požár z 1. května roku 1823 poničil na dvě třetiny ghetta a měl za následek hromadnou přestavbu jeho domů, jež se ve slohovém vyznění namnoze inspirovala klasicistní novostavbou zdejšího zámku, započatou roku Přestavba současně kladla důraz na přísnější aplikaci ustanovení platného požárního řádu. V židovské čtvrti nicméně v menším rozsahu hořelo znovu v letech 1870, 1882 a Roku 1826 byl v rámci stabilního katastru samostatně zmapován katastr Židovského města v Boskovicích (viz obraz. příl. elaborátu). Se zánikem patrimoniálního systému a s průvodní správní reformou i občanskou emancipací Židů se v polovině 19. století boskovická židovská obec změnila v řádnou politickou obec s vlastním starostou, policií a od r též hasičským sborem. V roce 1857 zde žilo 1810 Židů a domovské právo mělo 2018 Židů. Během 19. století došlo k menšímu doplnění židovské čtvrti výstavbou domků na obvodu, na parcelách tzv. Židovských zahrad. Posledním rozšířením čtvrti bylo přičlenění části zámeckého parku ve 20. letech minulého století. Plná občanská emancipace ve druhé polovině 19. století umožnila volné stěhování židovských obyvatel do velkých měst, kde se nabízely širší možnosti společenského uplatnění. Židovská čtvrť v Boskovicích se začala vylidňovat. Postupně zůstala domovem spíše sociálně slabších vrstev. Po vzniku samostatné ČSR byla roku 1919 politická židovská obec zrušena a sloučena s městem. V meziválečném období zde 36