Vojenský zeměpisný ústav v letech

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Vojenský zeměpisný ústav v letech"

Transkript

1 Vojenský zeměpisný ústav v letech Koncem roku 1925 byla dokončena a Vojenskému zeměpisnému ústavu předána do užívání novostavba budovy v Praze XIX-Bubenči, Bučkova ulice 620 (nyní Praha 6-Dejvice, Rooseveltova ulice 620/23). V prvním čtvrtletí roku 1926 pak byly všechny složky ústavu již přestěhovány a soustředěny v této nové budově. Na pokyn MNO zde bylo dočasně propůjčeno třicet pět místností pro prozatímní umístění velitelských škol. Soustředění pracovišť i pracovníků a vytvoření dobrých pracovních podmínek umožnilo přistoupit k postupnému řešení koncepčních úkolů, k technologickému rozvoji a zavádění nové techniky, k dalšímu cílevědomému rozvoji ústavu. Nová budova Vojenského zeměpisného ústavu koncem roku 1925 těsně před dokončením (kolem ústavu byla ještě pole, která sloužila jako cvičiště pro mužstvo) 25

2 KAPITOLA 2 Výrazem uznání vojenského, státního a vědeckého významu Vojenského zeměpisného ústavu a nesmírnou morální vzpruhou pro jeho příslušníky byla návštěva prezidenta republiky a vrchního velitele T. G. Masaryka, která se uskutečnila dne , prakticky několik dní po nastěhování ústavu do nové budovy. 24 Příchod prezidenta T. G. Masaryka do Vojenského zeměpisného ústavu dne 2. dubna 1926 v doprovodu velitele ústavu brigádního generála Karla Rausche Nová budova Vojenského zeměpisného ústavu v roce 1931 po zástavbě celé Rooseveltovy ulice (historická adresa VZÚ byla: Praha XIX-Bubeneč, Bučkova ulice 23) Sousoší československých legionářů od akademického sochaře Františka Nonfrieda, umístěné v roce 1934 ve foyeru budovy ústavu 24 O návštěvě prezidenta republiky T. G. Masaryka se zachoval krátký filmový zpravodajský šot, který je uložen v historickém archivu ústavu. Pamětníci vzpomínali, že v době návštěvy nebyly ještě zdaleka dokončeny všechny úpravy okolí ústavu, včetně chodníku před hlavním vchodem. Tak se stalo, že prezident po příjezdu a vystoupení z auta zakopl na nevydlážděném chodníku. Při jeho odchodu z budovy byl však již chodník před hlavním vchodem vydlážděn! 26

3 VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV V LETECH Prioritním úkolem celostátního významu bylo pro VZÚ vytvoření nového československého mapového díla středních měřítek, které by svým pojetím a obsahem nahradilo zastaralé mapy bývalého rakouského VZÚ. Ústav měl pro tento úkol nezbytné vědecké, technické i kapacitní předpoklady, a proto byly zahájeny konkrétní přípravné kroky k započetí mapovacích prací. S uvážením potřeb obrany státu, tehdejších zásad vedení boje, taktiky a operačního umění byla navržena následující koncepce a skladba nového mapového díla: Topografické mapy zpracovat v Benešově zobrazení, přehledné mapy menších měřítek v zobrazení optimálně vyhovujícím poloze a velikosti území a účelu mapy. Jako topografické mapy zpracovat a vydat: pro taktický stupeň velení základní topografickou mapu v měřítku 1 : (v případě zvlášť významných oblastí v měřítku 1 : ) vyhotovenou novým mapováním; pro takticko-operační stupeň velení speciální topografickou mapu v měřítku 1 : jako mapu odvozenou z map základních. Jako mapy menších měřítek zpracovat a vydat: pro operační a strategický stupeň velení přehlednou mapu střední Evropy v měřítku 1 : ; pro všeobecnou potřebu přehlednou mapu Československé republiky v měřítku 1 : Nové mapování bylo zahájeno v roce 1927 a bylo prováděno v normálním konformním kuželovém zobrazení navrženém a vypracovaném mjr. RNDr. Ladislavem Benešem. 25 Bylo prováděno klasickou, velmi pracnou stolovou metodou a tomu odpovídalo i pomalé tempo prováděných prací. Do roku 1933 bylo v měřítku 1 : zmapováno km 2, v měřítku 1 : pak km 2. Z těchto nových map nebyly zpracovávány mapy odvozené. Ukázka mapy v měřítku 1 : nového topografického mapování ČSR v Benešově zobrazení (zmenšeno 2x) 25 Nové mapování území státu mělo být provedeno v průběhu třiceti let nákladem 120 milionů korun a prakticky celé silami Vojenského zeměpisného ústavu. 27

4 KAPITOLA 2 S ohledem na plánovanou dlouhou dobu zpracování a vydání nových topografických map bylo rozhodnuto, aby i přes zřejmé nedostatky a nevýhody byly souběžně s novým mapováním revidovány, modernizovány a nadále používány mapy v měřítkách 1 : a 1 : Tato dvojkolejnost však tříštila síly topografického odboru a byla jednou z příčin pomalého postupu nového mapování, které navíc nebylo prováděno souvisle plošně, ale ve vybraných lokalitách po celém území státu. Bohatý a významný byl rozsah astronomicko-geodetických prací. Pokračovalo mezinárodní poledníkové měření ve východní části státu, při němž byla zaměřena již zmíněná nová délková základna u Mukačeva a zpřesněna trigonometrická síť I. řádu. K tomu pak byla na vybraných bodech provedena opakovaná astronomická měření tak, aby tyto body měly kvalitu bodů Laplaceových. 27 Na Moravě a Slovensku pokračovaly práce na zpřesnění a doplnění trigonometrické sítě body nižších řádů. Ve spolupráci s civilními orgány pokračovalo i budování sítě velmi přesné nivelace. Současně probíhalo zhušťování trigonometrické sítě pro potřeby nového mapování v prostorech určených zájmy MNO. Specifickým úkolem bylo spojení trigonometrických sítí se sousedními státy Polskem, Rakouskem, Rumunskem. Schéma stavu trigonometrické sítě I. řádu před vznikem Československé republiky Schéma sítě přesné nivelace na Slovensku a Podkarpatské Rusi zpřesněné a zhuštěné za účasti VZÚ 26 Pomalé tempo nového mapování, dané tehdejšími technologiemi a navíc zpomalované i spory o kartografické zobrazení, způsobilo, že na většině území byly jediným uceleným mapovým dílem pro čs. armádu při přípravě na obranu republiky revidované a graficky i barevně upravené mapy v měřítkách 1 : , 1 : a 1 : převzaté z rakouského VZÚ. Přepracování a oprava speciálních map v měřítku 1 : (189 listů) byla dokončena v březnu roku S přítiskem československého systému hraničních opevnění tyto mapy pak využila a vydala německá zpravodajská služba při přípravě napadení Československa. Naší armádou byly používány i po roce 1945 až do vydání takzvaných prozatímních map (viz dále). V nedotknutelných zásobách map některých útvarů se tyto mapy zachovaly dokonce až do roku Na popud pplk. RNDr. Beneše byl v roce 1929 do VZÚ přijat jako komisař geodet a astronom RNDr. Emil Buchar. Tento teoreticky velmi erudovaný odborník se stal blízkým spolupracovníkem RNDr. Beneše, byly mu svěřovány náročné výpočetní práce v trigonometrické síti a prováděl astronomická měření na Laplaceových bodech. Z jeho iniciativy a za jeho účasti začal ústav rozvíjet geofyzikální měření (především měření zemské tíže a tíhového zrychlení) a zabývat se dynamickou geodézií. 28

5 VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV V LETECH Triangulační oddělení plnila úkoly komplexně. Provedla rekognoskaci a vypracovala návrh konfigurace sítě. Na bodech zvolených jako trigonometrické uskutečnila stanovenou stabilizaci a stavbu měřického signálu podle potřeby s vestavěným zvýšeným měřickým stolem. Vykonala vlastní úhlová a v případě potřeby i astronomická měření a na vybraných bodech také výšková připojení na státní nivelační síť. A konečně provedla i vlastní výpočty a vyrovnání zaměřených úseků sítě. Přínosem pro geodety bylo od roku 1927 zavedené používání motorových vozidel (do té doby se přivelovali vojenští nebo najímali soukromí koně). Od roku 1932 byly pro úhlová měření zavedeny a používány Wildovy teodolity se skleněnými limby. Za referenční plochu pro geodetické výpočty byl zvolen elipsoid Besselův, výšky byly určovány ve výškovém systému jaderském. Pro praktickou geodézii a mapování byly používány systémy pravoúhlých rovinných souřadnic pro vojenské mapování se do roku 1933 používal souřadnicový systém odvozený mjr. RNDr. L. Benešem, pro civilní vyměřování a katastrální mapování byly souřadnice geodetických bodů udávány a výpočty se prováděly v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální. Schéma doměření a zpřesnění trigonometrické sítě I. řádu na Podkarpatské Rusi v rámci programu MUGG na doměření Struveho oblouku Schéma spojení trigonometrických sítí Československa a Rumunska 29

6 KAPITOLA 2 Topografické práce zahrnovaly reambulaci topografických map v měřítku 1 : a revizi speciálních map v měřítku 1 : převzatých od vídeňského VZÚ a zejména pak narůstající úkoly nového mapování v prostorech stanovených MNO. Podkladem pro nové mapování byl vyměřovací list s čárovým zákresem polohopisu získaného pantografováním z katastru a s vynesenými geodetickými body. Jak již bylo uvedeno, toto nové mapování však nemělo charakter souvislého celostátního mapování, mapovány byly nesouvislé lokality. Tento stav trval fakticky až do roku V roce 1921 bylo vytvořeno v rámci topografického odboru konstrukční oddělení určené pro přípravu podkladů pro polní práce: do vyměřovacího listu pantografovalo situaci z katastrálních map a vyznačovalo pevné body. Práce topografa té doby však byla charakteristická tím, že si pro svůj list shromáždil a vyhodnotil další statistické a popisné podklady, list nejen zaměřil, ale i vykreslil, a to až do úrovně topografického originálu pro reprodukci a tisk. Tato organizace práce kladla vysoké nároky na grafické schopnosti, podporovala odpovědnost topografa za jeho práci a zajišťovala jeho pracovní využití i v zimním období. Technický pokrok se postupně prosazoval i v mapování. Studijní cesta topografů do francouzského Service Géographique de l Armée přinesla cenné poznatky a podněty, zvláště k uplatnění fotogrammetrie. 28 Významnou novinkou byl od roku 1926 zaváděný stolový tachymetr (eklimetr) s odsuvnou lamelou. Od roku 1927 měl VZÚ pro letecké snímkování k účelům mapovacím trvale jednoho letce a jeden letoun, který byl v roce 1929 doplněn výbavou pro řadové snímkování. 29 Letecký snímek a fotogrammetrické vyhodnocení však nadále zůstávaly pro topografa pouze doplňkovými, pomocnými podklady a metodami. K zajištění rozměrové stálosti vyměřovacího listu bylo zavedeno jeho nalepování na hliníkovou desku. Kartografický odbor byl organizačně členěn na oddělení situace, oddělení terénu a evidenční oddělení. Jeho příslušníky byli kartografičtí kresliči, do jisté míry specializovaní podle prací jednotlivých oddělení. Hlavní úkoly odboru byly pokračovat v kresbě generální mapy v měřítku 1 : v definitivní úpravě, v úpravě názvosloví a zanesení výsledků revize do speciálních map v měřítku 1 : a zpracování výsledků reambulace topografických map (sekcí) v měřítku 1 : Podle toho, v jaké podobě byly původní tiskové podklady, byla používána technologie kresby, nebo byly opravy a změny ryty do měděných tiskových forem. 30 Pro tvorbu nových map byly používány jak technologie kartografické kresby, tak po dlouhou dobu ještě i vyrytí celé mapy do měděné tiskové desky. 31 Pro potřeby armády byla zahájena i systematická tvorba map speciálních. Zahrnovala podrobné mapy výcvikových prostorů a zařízení, normální mezinárodní leteckou mapu 1 : a generální mezinárodní leteckou mapu v rozsahu mezinárodní mapy světa 1 : s plány letišť 1 : , mezinárodní mapu světa 1 : , mapu vzdáleností (pochodovou) 1 : i mapky a schémata, jež byly přílohami vojenskogeografických popisů. Vyznamenáním pro Vojenský zeměpisný ústav a jeho kartografický odbor, uznáním schopností a profesní vyspělosti jeho pracovníků bylo rozhodnutí svěřit mu kartografické a litografické zpracování a následně i tisk Atlasu Republiky československé (ARČ). 32 V souladu se svou působností ústav zpracovával a vydával i mapy pro potřeby státní správy, pro školy a pro veřejnost. Šlo o geologické mapy 1 : , státní geologickou mapu 1 : , mapu půdních poměrů 1 : , botanickou mapu 1 : , mapu politického a soudního rozdělení státu 1 : , mapy politických okresů 1 : , podélné profily vodních toků a další. Věhlas si získaly mapy pro školy zpracovávané v měřítkách 1 : V červnu 1926 byli na studijní cestě ve francouzském Service Géographique de l Armée přednosta topografického odboru plk. Alois Hlídek a škpt. Josef Peterka. Jejich cílem bylo seznámit se s fotogrammetrickými přístroji a metodami používanými ve Francii a Švýcarsku. V téže době zde byl na šestitýdenní praxi také kpt. František Boguszak, který se účastnil mapovacích prací, aby se prakticky seznámil s novým mapovacím přístrojem stolovým tachymetrem. 29 Prvním letounem VZÚ vybaveným pro letecké snímkování byl dvouplošník typu A-35. První pokusné letecké snímkování pro měřické účely bylo provedeno v prostoru Bohnice Trója; jednotlivé snímky byly pořizovány automatickou i ruční kamerou. Po dodání a instalaci kamery pro řadové snímkování v roce 1929 byly pak v roce 1934 provedeny úřední zkoušky leteckého měřického snímkování a následně technologie využití letecké fotogrammetrie pro potřeby mapování. Bylo zjištěno a konstatováno, že fotogrammetrická metoda je pro mapování ve středním měřítku svou přesností plně vyhovující a ve srovnání s metodou stolovou výrazně produktivnější; pouze pro katastrální vyměřování není vhodná. Přes toto zjištění a konstatování byla fotogrammetrie ještě dlouho neuznanou popelkou mapovacích metod. 30 Zanesení oprav do map technologií kartografické kresby spočívalo v odškrabání zaniklé nebo chybné situace přímo z kartografických originálů, zpracovaných zpravidla na vysoce kvalitních křídových kartonech, a v zákresu situace nové. Byly-li k dispozici tiskové formy (na kameni nebo hliníkové tiskové desce), byly malé opravy prováděny litograficky přímo na nich. Technologie oprav a změn na měděných tiskových formách vyžadovala, aby mědirytec speciálním postupem vyklepal a perfektně vyrovnal místo na měděné desce, kde bylo třeba provést opravu, a pak do tohoto místa vyryl v návaznosti na okolní situaci požadované opravy. Postup byl velmi pracný a vyžadoval zkušeného a trpělivého pracovníka. 31 Vyrytí celé mapy do měděné tiskové formy byla práce fyzicky, psychicky i časově velmi náročná. Zkušenému mědirytci trvalo vyrytí jednoho listu mapy až pět let. Tato skutečnost značně prodlužovala dobu mezi vlastním mapováním a vydáním mapy a přispívala k zastarávání jejího obsahu. Pro tisk mapy z mědirytiny (hlubotisk) je nutné, aby obraz vyrytý na kovové desce byl stranově obrácený. Z toho vyplývají i mimořádné požadavky na schopnosti mědirytce, který musel umět vyrýt nejen situaci, ale i písmo stranově obrácené. 32 Atlas Republiky československé byl svou koncepcí atlasem národním, hospodářsko-statistického charakteru. K jeho zpracování a vydání dalo podnět ministerstvo zahraničních věcí. Redakční radu a redakční práce řídil Dr. Jaroslav Pantoflíček, profesor ČVUT, od roku 1939 řádný člen České akademie věd a umění. Mapové listy atlasu, zpracované a tištěné ve 12 až 18 barvách, byly po stránce technické a technologické nejnáročnějším úkolem kartografického odboru a reprodukčního odboru VZÚ v předválečném období. Na mezinárodní výstavě umění a techniky v roce 1937 v Paříži byl tento atlas oceněn a vyznamenán Velkou cenou a zlatou medailí. 30

7 VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV V LETECH Ukázka jedné z tematických map zpracovaných Vojenským zeměpisným ústavem pro státní orgány (mapa podélného profilu vodního toku řeky Vltavy v měřítku 1 : ) a 1 : , 33 mapy turistické vytvořené na podkladě speciálních map 1 : a automapy určené pro veřejnost a tištěné pro různá nakladatelství. Nové technologické postupy se v kartografii prosazovaly (mimo jiné i z důvodu určitého konzervatizmu) jen velmi těžko a pomalu. V roce 1930 bylo v ústavu ověřováno použití jednostranně zrněné celuloidové fólie pro kartografickou kresbu. Ale použití nevhodné tuše a rozměrová nestálost fólie zabránily přijetí a rozšíření této metody. Reprodukční odbor, jehož součástí bylo i mědirytecké a litografické oddělení, v nových prostorách a podmínkách rychle rozšiřoval a zdokonaloval své technologické a kapacitní možnosti pro reprodukci a tisk. O vysoké odborné úrovni pracovníků tohoto odboru svědčí i kvalita provedení tisku Atlasu Republiky československé. Od roku 1926 vlastnil odbor na svoji dobu unikátní, v Československu vyrobený fotoreprodukční přístroj umožňující fotografovat předlohy až formátu 125 x 125 cm, s matnicí téhož formátu. Reprodukční fotografii té doby charakterizuje používání tzv. mokrého procesu kolodiového jodidostříbrného k fotografování předloh. 34 V tisku byly do té doby používány hlubotisk z měděné desky a přímý ofsetový tisk z litografického kamene nebo hliníkové tiskové desky, tedy technologie, kde obraz na tiskové formě musel být stranově obrácený. Nakládání papíru po jednotlivých arších bylo ruční. 35 Krokem vpřed bylo zavedení nátiskového stroje, který umožňoval provést před sériovým tiskem zkušební výtisk obsahovou, barevnostní i rozměrovou kontrolu připravenosti tisku. Zvýšení výkonnosti tisku umožnilo zavedení ofsetového rychlolisu. 36 Převratnou novinkou bylo v roce 1931 zakoupení ofsetového tiskového stroje s přenosovým válcem a automatickým podáváním papíru. 33 Nejznámějším autorem školních map Československé republiky byl pplk. Matěj Semík. Protože platové podmínky gážistů i civilních pracovníků ústavu nebyly ve srovnání s civilní sférou nejlepší, řada z nich po splnění služebních úkolů VZÚ zpracovávala školní a atlasové mapy, turistické mapy, automapy nebo kartogramy pro různá nakladatelství a další civilní firmy. Lze soudit, že velení ústavu nekladlo zábrany této činnosti, protože přispívala ke stabilizaci, udržení pracovníků v ústavu, k růstu jejich profesní zručnosti i k vytváření dobré pověsti ústavu. 34 Přípravu skleněných fotografických desek s jodidostříbrnou kolodiovou vrstvou prováděl fotograf těsně před snímkováním předlohy. Citlivá vrstva se na skleněnou desku nanášela nalitím v odstředivce. Obsahovala roztok kolodia, v němž byly rozpuštěny jodidy například kademnatý nebo amonný. Ovlhlá vrstva byla zcitlivěna v 10% roztoku dusičnanu stříbrného. Na vlhkou vrstvu se provedl osvit. Vyvolání se provádělo roztokem železnaté vývojky. Po ustálení a oplachu vodou byl snímek předlohy ukončen. Tento postup, ačkoliv byl zdravotně závadný, byl v ústavu používán až do roku 1965 pro vysokou rozlišovací schopnost vrstvy, hranovou ostrost, rozměrovou stálost, možnost stahování vrstvy pro montáž, rytí do vrstvy a retuš. Technologie však neumožňovala získat polotónový negativ. Plný přechod na fotografování na halogenidostříbrné filmy byl umožněn až tím, že začaly být používány rozměrově stálé filmové podložky. 35 O náročnosti a produktivitě tehdejších technologií tisku svědčí následující údaje: tisk bez přenosového válce z tiskové formy (kamene, hliníkové desky) přímo na papír dovoloval vyhotovit z jedné formy maximálně výtisků, pak se musela zhotovit nová tisková forma. Pro tisk z litografického kamene se používal speciální jemnozrnný homogenní vápenec (tzv. solenhofenský vápenec v deskách o rozměrech 80 x 120 cm) vybroušený do dokonalé roviny a hladkosti. Na kámen se buď mohlo rovnou kreslit litografickou tuší a mastnou tužkou, nebo se na něj přetiskovala předloha nakreslená na speciálním papíru mastnými inkousty. Manipulace s kameny byla vzhledem k jejich rozměrům a hmotnosti velmi namáhavá a vyžadovala opravdové siláky. 36 Protože ofsetové rotační stroje měly velkou hmotnost a rozměry, byly v soupravě pojízdné tiskárny používány jako tiskové stroje ofsetové rychlolisy menších formátů. Takovou soupravu s ofsetovým rychlolisem značky Kiekebusch získala jako kořist po německé armádě topografická služba čs. armády; souprava byla používána až do roku 1963, do zavedení nové pojízdné soupravy topovozů PST

8 KAPITOLA 2 Ofsetové tiskové stroje v novém objektu tiskárny Vojenského zeměpisného ústavu b) Ofsetový nátiskový stroj pro zhotovení zkušebních výtisků před vlastním tiskem nákladu polygrafického výrobku a) Stroj pro přetisk na litografický kámen c) Ofsetový rychlolis 32

9 VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV V LETECH d) Sklad litografických kamenů e) První jednobarevně tisknoucí archový ofsetový tiskový stroj Vojenského zeměpisného ústavu, s tiskovou formou na formovém válci, s přenosovým válcem a automatickým podáváním papíru 33

10 KAPITOLA 2 Popisný odbor rozšiřoval svou působnost a úkoly o obory, které s rozvojem vojenství nabývaly na významu. Jednalo se zejména o geologický průzkum v příhraničních rajonech a na vybraných operačních směrech, o hydrogeologický průzkum a ověřování vodních zdrojů, o systematický průzkum vodních toků a jejich významu jako překážky. Výsledky byly zpracovávány formou popisů s náčrty a mapovými přílohami; dokumentace jako celek byla utajována. Koncem roku 1931 tak již bylo zpracováno přes 60 % území státu. Pro potřeby štábů a pro přípravu důstojníků byla zpracována služební pomůcka Vojenský zeměpis Československé republiky a přilehlého území sousedních států. Ze zachované osnovy vyplývá úzké sepětí s operačním záměrem obrany státu, vedoucí mimo jiné i k operačnímu hodnocení prostorů, pásem a směrů. Rovněž zachované pokyny pro rekognoskaci ukazují na komplexní vojenskozeměpisné a operační pojetí úkolu. Vojenský zeměpisný ústav sehrál také významnou roli při zavádění jednotného vědecky zpracovaného názvosloví pro tvorbu map a geografických publikací, které bylo dosud spíše záležitostí jednotlivých autorů kartografických a geografických publikací. První podnět k řešení nejasných otázek v názvosloví dal na 1. sjezdu československých zeměpisců v Brně v roce 1930 generál Karel Rausch. Při geografickém komitétu Československé národní rady badatelské byla pak ustavena názvoslovná komise a jejím předsedou byl zvolen přední český geograf prof. Dr. Bohuslav Horák. 37 Materiální zabezpečení komisi pro její činnost poskytl Vojenský zeměpisný ústav. Komise začala pracovat v lednu Hlavními výsledky práce názvoslovné komise byly určení názvů vodních toků do 5. řádu pro území českých zemí a především pak vymezení orografických celků a stanovení jejich jmen pro celé území Československa (1935). Činnost komise skončila v roce 1937, a to zejména v důsledku zhoršující se mezinárodní situace. Pozornost věnoval ústav i úkolům válečného vyměřování pro případ vojenského ohrožení státu. Například v roce 1926 a následně po dobu čtyř měsíců i v roce 1927 bylo postaveno na plných počtech jedno divizní topografické oddělení (TO D), které procvičovalo úkoly válečného vyměřování pro dělostřelectvo a účastnilo se divizních cvičení. V závislosti na úkolech, potřebě a podmínkách Vojenský zeměpisný ústav již od svého vzniku organizoval a využíval různé formy získávání, přípravy a výchovy nových pracovníků i zvyšování kvalifikace těch příslušníků ústavu, kteří v něm již působili jako vojáci z povolání (vojenští gážisté) nebo občanští pracovníci. Přitom prakticky až do roku 1951 zeměpisná služba neměla přímé zastoupení v systému vojenského školství. Odborná příprava byla proto prováděna vlastní péčí různými formami. Jak již bylo uvedeno, k doplnění počtu gážistů prováděl ústav od roku 1919 nábor mezi důstojníky zbraní, většinou pěchoty, jezdectva a ženisty. Zájemci o práci v ústavu byli bráni do evidence a zařazováni do topografických kurzů v délce trvání až 11 měsíců. Do učebního plánu byly kromě hlavního předmětu mapování postupně zahrnovány i nižší geodézie, fotogrammetrie, kartografie, reprodukce a válečné vyměřování. Ročně absolvovalo kurz v průměru 10 až 12 důstojníků. Podle prokázaných předpokladů byli absolventi kurzu zařazováni k topografickému odboru, dobří kresliči a měřiči ke kartografickému i astronomicko-geodetickému odboru, a to na dobu 4 až 5 roků. Někteří pak natrvalo přešli do služby ve VZÚ, ostatní se vrátili ke svým kmenovým útvarům, kde pak působili jako kvalifikovaní instruktoři vojenské topografie ve vojscích, vojenských školách a kurzech nebo využívali nabyté znalosti ve štábních funkcích. 38 Úkoly ústavu vyžadovaly vysoký počet kartolitografů a reprodukčních techniků. K jejich získání byl již od roku 1919 v ústavu organizován šestiměsíční kurz kartografických kresličů. Do něj byli přijímáni jak mladší vojáci v základní službě, tak i občanští pracovníci. 39 Krátkodobě byl jeho účastníkem i pozdější slavný herec Jaroslav Marvan. Mimoto byli ke kartografickému odboru také přivelováni rotmistři a poddůstojníci-kresliči od jiných druhů vojsk. V roce 1926, kdy již byl ústav v nové budově, byla zavedena nová forma přípravy kartografického a reprodukčního dorostu příprava a výchova elévů. 40 Kromě toho byl prováděn nábor 37 Členy názvoslovné komise za VZÚ byli Dr. Ivan Honl, význačný československý odborník v oboru názvosloví a zároveň i tajemník této komise, dále brig. gen. Karel Rausch, plk. gšt. Dr. Antonín Basl, plk. PhDr. Jiří Čermák, mjr. Ing. Karel Frýbort a plk. Ing. František Melichar. 38 Mnozí z absolventů topografických kurzů později zastávali významné velitelské funkce v čs. armádě například gen. Alfréd Ressel, gen. Ubald Kolařík, gen. Jan Knotek, plk. gšt. Bohumil Kobliha nebo generálové Koranda a Holzman. 39 Formu masového náboru a vlastní výchovy kartografických kresličů volil ústav znovu v roce 1952, kdy mu bylo uloženo, aby vytvořil pět kartografických a tři litografická oddělení ke zvládnutí úkolu kartograficky vykreslit mapy v měřítku 1 : nového mapování státu a následně z nich zpracovat mapy odvozených měřítek 1 : a 1 : V té době bylo přijato k výcviku na 100 děvčat a skupina chlapců absolventů měšťanské školy. 40 Jako elévové byli přijímáni čtrnácti- až patnáctiletí mladíci, absolventi měšťanské školy. Ti byli po několikatýdenním výcviku se zbraní přidělováni kartografickému a reprodukčnímu odboru na praktický odborný výcvik. Dva dny v týdnu měli společné teoretické školení. Kmenově byli vedeni u pomocné roty Vojenského zeměpisného ústavu, platově byli zařazeni jako vojáci v základní službě. Elévové, kteří byli připravováni pro reprodukční odbor, navštěvovali kromě toho státní grafickou školu v Praze. Po dosažení 17 let věku se podrobili dobrovolnému odvodu a nastoupili vojenskou základním službu, po níž byli buď přijati za poddůstojníky v přípravné službě, nebo mohli po nasloužení doby, kterou strávili ve služebním poměru jako elévové, odejít z armády do občanského povolání. Po dvou až tříleté přípravné službě byli poddůstojníci z řad elévů jmenováni rotmistry zeměpisné služby z povolání. Po uplynutí určitého počtu let a úspěšné odborné práci v ústavu měli možnost se podrobit zkoušce na důstojníky z povolání. 34

11 VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV V LETECH mezi učni a pracovníky civilních polygrafických firem a škol. 41 Podle vzpomínek příslušníků ústavu byli ve své době elévy VZÚ herci Leraus, Šidlík, malíř Gabriel, komik Franta Hurych, zpěváci Mandaus, Kunc nebo mistr ČSR v běhu na 400 m Jan Novotný. Mnozí z předválečných elévů zastávali po roce 1945 významná odborná nebo velitelská místa v zeměpisné (později topografické) službě. 42 Počínaje rokem 1931, s ohledem na vzrůstající objem geodetických úkolů byly pro výcvik geodetů-měřičů organizovány desetiměsíční geodetické kurzy. Po úspěšném absolvování teoretické části kurzu frekventanti prováděli zkušební práce v terénu. Pokud se osvědčili, zůstali ve VZÚ zpravidla na dobu 4 až 5 roků, kdy prováděli polní měřické i kancelářské výpočetní práce. Obdobně velkou pozornost věnoval ústav růstu odborné úrovně a jazykových znalostí kmenových příslušníků. Důstojníci ústavu byli podporováni ve studiu na vysokých školách. Vysokoškolské vzdělání si doplnili například plk. RNDr. Ladislav Beneš (RNDr. 1923), pplk. RNDr. Josef Peterka (RNDr. 1930), plk. gšt. Dr. Ing. Vlastimil Blahák (ČVUT 1932, Dr. techn. 1936), pplk. Dr. Ing. František Boguszak (ČVUT 1930, Dr. techn. 1936) a gen. RNDr. Ubald Kolařík (RNDr. 1934). V rozsáhlé míře bylo využíváno zahraničních studijních cest a stáží i pracovní účasti v mezinárodních orgánech a jejich projektech. 43 Jak rostly zkušenosti a teoretické znalosti příslušníků ústavu, bylo možné přistoupit ke zpracování a vydání vlastních učebnic i odborných služebních předpisů. 44 Rozsáhlá byla i publikační činnost příslušníků VZÚ, především v publikacích a výročních zprávách vydávaných ústavem, ve vojenských periodikách, ale i v civilních odborných časopisech a sbornících Pplk. v. v. Josef Vlastník (narozen ), jeden ze zasloužilých nestorů Vojenského zeměpisného ústavu, ve svých pamětech vzpomíná: Přednostové kartografického a reprodukčního odboru, tehdy pánové major Matěj Semík a major František Kostrba, pozvali Klub litografů organizovaný v Grafické besedě v Praze na exkurzi do VZÚ. Byl to skrytý nábor litografů do služeb VZÚ. Zúčastnil jsem se jako sedmnáctiletý litografický praktikant. V červnu 1926 jsme přijeli do Dejvic, kde se právě zaváželo kulaté náměstí, protože bylo hodně vhloubené a na rohu dnešní ulice Československé armády stála přízemní hospoda Na růžku. Zástavba části Dejvic směrem k ústavu byla neucelená, někde bylo staveniště, jinde prázdná parcela. Budova ústavu, krásná bílá s měděnou střechou svítila do dáli. Před ní byla prázdná louka. Vešel jsem do budovy pokorně a tiše, jako se chodí do chrámů nebo na svatá místa, a moje vesnická dušička žasla. Všude plno světla, stěny a chodby čisté, vojáci se zelenými výložkami. V jedné místnosti kartografie byly vystaveny exponáty originály map všech měřítek na křídových kartonech, rytina Evropy na větším vyleštěném litografickém kameni, nádherné práce mědirytecké, barevné mapy geologické. Díval jsem se s úžasem na písma velikosti 0,8 mm napsaná čistou otevřenou kartografickou kurzívou, a i když jsem si v duchu přál, abych mohl ve VZÚ pracovat, měl jsem obavy, že bych se to nikdy nemohl naučit. 42 Pplk. v. v. Josef Košťál ve svých Vzpomínkách na elévská léta prožitá v kartografickém odboru VZÚ v třicátých letech minulého století uvádí: Výběr elévů se konal na základě konkurzu a prokázáním předpokladů pro zařazení eléva-kartografického kresliče. Každý uchazeč musel svůj talent prokázat třídenní praktickou kresbou určitého výřezu zkušební mapy. Přijetí bylo uzavřeno smlouvou, která zahrnovala povinnosti a práva eléva i vojenské správy. Po absolvování elévského výcviku do 17 let věku, vykonání vojenské základní služby a vykonání další vojenské činné služby jako náhrady za náklady vynaložené vojenskou správou na jeho výcvik byl elév jako délesloužící poddůstojník zařazen do přípravné služby, na jejímž konci vykonal závěrečné vojenskoodborné zkoušky a byl přijat za gážistu a jmenován rotmistrem VZÚ. Nedostatkem byla skutečnost, že vojenská správa nedala bývalým elévům žádné potvrzení o odborném výcviku ani výuční list, což činilo problém při ověřování a prokazování kvalifikace, druhu povolání v civilním sektoru národního hospodářství. Nejmladší generace z řad předválečných elévů zastávala po roce 1945 významná velitelská nebo odborná místa v zeměpisné, později topografické službě. Z nejznámějších to byli například plk. v. v. doc. RNDr. Karel Čermín, CSc., učitel na VA v Brně, pplk. v. v. Josef Košťál, náčelník kartografického odboru (KO) VZÚ, pplk. v. v. Jaroslav Salus, redaktor VZÚ, pplk. v. v. Bedřich Zoul, velitel kartoreprodukčního odřadu (KRO), pplk. v. v. Josef Šebek, náčelník skupiny topografického odboru generálního štábu (TO GŠ), mjr. v. v. Jindřich Michna a mjr. v. v. Čeněk Mareš, příslušníci okruhového kartoreprodukčního odřadu (OKRO), pplk. v. v. Jaroslav Myšička, učitel v ŽTU a velitel kartoreprodukčního odřadu, a další. 43 Například podplukovník RNDr. Ladislav Beneš pracoval jako tajemník komise Mezinárodní unie geodetické a geofyzikální (MUGG) pro mezinárodní poledníkové měření (Řím 1922, Madrid 1924). Na základě jednání 2. kongresu MUGG v roce 1924 podal VZÚ ministerstvu národní obrany návrh na revizi trigonometrické sítě I. řádu na tehdejší Podkarpatské Rusi, protože její přesnost nebyla příliš vysoká (pocházela z let ). Delegáti VZÚ se také aktivně účastnili sjezdu slovanských geografů a etnografů (Varšava 1927), konferencí MUGG (Praha 1927, Stockholm 1930), mezinárodních sjezdů fotogrammetrických apod. 44 Byly například vydány: předpis Zem-IV, pojednávající o způsobu zjišťování a hlášení změn v terénu, ke kterým došlo v porovnání s obsahem speciální mapy v měřítku 1 : ; předpis Zem-III-3, jenž obsahoval značkový klíč map měřítek 1 : , 1 : , 1 : a 1 : ; učebnice Nauka o terénu a jeho znázorňování. 45 Z rozsáhlé publikační činnosti lze uvést například: Beneš Ladislav, plk. VZÚ, RNDr. Vojenské rozhledy, 1928, str. 604: Gravitační měření na území ČSR Vojenské rozhledy, 1929, str : Význam jednotné čtvercové kilometrové sítě pro střelbu podle mapy Bulletin geodésique, 1924, str : Le nouvel circumzénithal de MM Nušl et Frič Sborník České společnosti zeměpisné XXVII, 1921, str. 1 15: O vhodném zobrazení území Československé republiky Sborník České společnosti zeměpisné XXVIII, 1932, str : O měřítku pro speciální mapu Sborník Masarykovy akademie práce VIII, 1934, sešit 3, str. 1 8: Některé poznámky k základním otázkám nového mapování republiky Československé Zprávy veřejné služby technické XI, 1929, str : Uspořádání geodetických základů pro nové plány a mapy Československa Čermák Jiří, plk. VZÚ, PhDr. Vojenské rozhledy, 1928, str. 604: Vojenský zeměpisný ústav po světové válce recenze přednášky Sborník české společnosti zeměpisné XXIX, 1933, str : Dosavadní práce komise pro revisi pomístního názvosloví při Národní radě badatelské a standardní mapa názvoslovná Boguszak František, kpt. VZÚ Vojenské rozhledy, 1929, str : Kapitoly o novém měření topografickém Vojenské rozhledy, 1930, str , : Nedostatky našich vojenských map a návrhy na zlepšení Hejda Josef, pplk. VZÚ Vojenské rozhledy, 1928, str : Nauka o terénu a jeho znázorňování návrh osnovy učebnice Hlídek Alois, plk. VZÚ Vojenské rozhledy, 1927, str : O topografii ve vojsku Praha, 1932: Topografické měření (učebnice) Honl Ivan, PhDr. Sborník České společnosti zeměpisné, 1928, str : K názvoslovné úpravě naší speciální mapy Melichar František, pplk. VZÚ Sborník České společnosti zeměpisné, 1928, str : Mezinárodní mapa světová 1 : Rausch Karel, plk. gšt. VZÚ, od roku 1920 člen redakčního výboru Sborníku České společnosti zeměpisné Vojenské rozhledy, 1920, str. 235: Francouzský zeměpisný ústav vojenský a kartografie za války Vojenské rozhledy, 1921, str : O mezinárodních mapách vzduchoplaveckých Vojenské rozhledy, 1930, str : Význam jednotné čtvercové kilometrové sítě pro střelbu podle mapy Semík Matěj, pplk. VZÚ Sborník České společnosti zeměpisné, 1922, str : Úvahy o znázornění terénu ve vojenských mapách Sborník České společnosti zeměpisné, 1923, str : O nových školních mapách domácí výroby 35

12 KAPITOLA 2 O růstu mezinárodní prestiže a ohlasů na činnost Vojenského zeměpisného ústavu svědčí rozsah odborné zahraniční spolupráce, zejména při výměně literatury, kartografických materiálů a technické dokumentace. Narůstal i počet zahraničních delegací, které navštívily ústav. 46 Vojenský zeměpisný ústav musel i v tomto období kromě problémů ekonomických, personálních a odborných čelit také snahám některých odborných zeměměřických kruhů usilujících o omezení jeho působnosti až likvidaci. Odpovědná a kvalitní práce ústavu, známá a oceněná doma i v zahraničí, byla vždy dostatečně silným argumentem pro překonání těchto tendencí. Charakteristiku uvedeného období, které lze nazvat obdobím konsolidace a rozvoje československé armády, je třeba dokreslit alespoň některými údaji o služebních a sociálních poměrech vojáků z povolání příslušníků VZÚ: Vysokoškolské zeměměřické studium, až do roku 1927 dvouleté, nebylo hodnoceno jako úplné vysokoškolské vzdělání a nezakládalo právo na titulární označení inženýr. Absolvent byl pouze geometrem. 47 Výše služného v podstatě závisela na hodnosti a ty byly navíc systemizovány ve služebních třídách. 48 Plat gážistů vojáků z povolání se skládal ze služného, činovného a přídavků na děti. Služné například majora (v závislosti na počtu let v hodnosti) se pohybovalo od do korun ročně, rotmistra od do korun ročně. Výše činovného závisela na počtu obyvatel místa posádky. Přídavky na děti byly na jedno dítě korun, na dvě děti korun ročně. Kromě toho byl každému vojenskému gážistovi vyplácen příspěvek na výstroj. Hodnostní označení tvořily od roku 1930 u rotmistrů stříbrné obdélníčky, u nižších důstojníků zlaté třícípé hvězdy, u vyšších důstojníků zlaté pěticípé hvězdy. Označení hodnosti se nosilo na obou stranách jak na náramenících, tak i na čepici. Barva výložek na límci u důstojníků zeměpisné služby byla světle zelená. Umístění celého ústavu do nového objektu umožnilo postupně vytvářet jeho technologickou samostatnost a nezávislost, zejména v kartografii a tisku. Prohlubující se orientace především na kartografickou produkci spolu s vybudováním samostatných armádních tiskáren v Praze, Brně a Bratislavě umožnila stabilizovat sortiment polygrafické výroby, výrazně omezit tisk nekartografických tiskovin. Pravidla státního rozpočtu, přísné úvěrování a preliminování příjmů státních rozpočtových organizací determinovaly i systém hospodaření ústavu se všemi z toho plynoucími důsledky na počty občanských pracovníků, plánovaný rozsah prací i investic do technologického rozvoje a nákupu nové techniky. Podrobné údaje uvádějí výroční zprávy VZÚ za období 1920 až Podle dostupných pramenů udržoval ústav odborné styky a spolupráci s vojenskými a civilními zeměměřickými a geografickými orgány a školami téměř všech států Evropy, ale i USA, Brazílie, Japonska apod. Odborní pracovníci z těchto ústavů a škol opakovaně navštěvovali VZÚ, jak o tom svědčí zápisy v pamětní knize ústavu. V roce 1930 přijel na exkurzi do ústavu celý III. ročník rumunské válečné školy. Vyjádřením a uznáním kvalifikace, erudice a autority VZÚ bylo široké zastoupení ústavu, jeho vedoucích pracovníků ve vědeckých orgánech a radách státu, v redakčních radách odborných časopisů, v odborných národních a mezinárodních komisích. V rámci republiky ústav spolupracoval s více než 70 vědeckými orgány, ústavy i vysokoškolskými katedrami a pracovišti. 47 Teprve zákonem číslo 115/1927 Sb. bylo zeměměřické studium rozšířeno na 6 semestrů, zakončeno druhou státní zkouškou a absolventům přiznáno právo užívati titul inženýr. I přes toto opatření byli důstojníci-inženýři zeměměřiči zařazeni ve II. služební třídě. Až vládním nařízením číslo 87/1946 Sb. bylo zeměměřické studium prodlouženo na 8 semestrů a podle vládního nařízení číslo 214/1947 byli absolventi tohoto studia přeřazeni do I. služební třídy. 48 Ve VZÚ byla až do roku 1936 systemizace následující: v I. služební třídě (důstojníci s nejméně čtyřletým vysokoškolským vzdělání) jeden plukovník, dva podplukovníci a tři majoři; ve II. služební třídě (důstojníci se středoškolským vzděláním a méně než čtyřletým, avšak alespoň dvouletým vysokoškolským nebo dvouletým vojenským odborným vzděláním) jeden plukovník, jeden podplukovník, pět majorů, šest štábních kapitánů, tři kapitáni, dva nadporučíci a jeden poručík; ve III. služební třídě ostatní důstojníci. Rotmistři byli podle hodnosti rozděleni do tří platových stupnic. 49 Za zmínku stojí zejména následující údaje: Na vojenskoodbornou činnost byl ústavu každoročně finančním zákonem povolován úvěr. Jeho výše byla odrazem potřeb armády i ekonomických možností státu (tak bylo povoleno například pro rok korun, pro rok korun, pro rok korun). Výše úvěru proto do značné míry limitovala rozsah vojenskoodborné činnosti i nákup nové techniky a materiálu. Preliminován byl i roční příjem ústavu: v roce korun, v roce korun, v roce korun. Ústav své výrobky (především mapy) zásadně prodával pro civilní spotřebu prostřednictvím generálního komisionáře, a to za ceny: krámské, které byly platné pro občanský prodej veřejné produkce ústavu; snížené, za něž nakupovaly vojenské úřady, útvary, ústavy, vojenští gážisté a jejich spolky a státní úřady mapy k úředním účelům nebo Československá obec sokolská, Skauti a další pouze veřejné mapy pro výuku a pro spolkovou činnost; vojenské, za které nakupovaly vojenské úřady, velitelství, tělesa, útvary a ústavy výslovně pro vojenské účely a na zvláštní úřední objednávku pouze mapy speciální v měřítku 1 : , mapy generální v měřítku 1 : a mapy přehledné v měřítku 1 :

13 VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV V LETECH V období let Vojenský zeměpisný ústav v nové budově postupně zpřesnil a stabilizoval své programové, nosné úkoly a v rámci daných ekonomických možností doplňoval a modernizoval technické a technologické vybavení. Ústav pokračoval v pracích na zdokonalování geodetických základů státu, v reambulaci map v měřítku 1 : a revizi speciálních map v měřítku 1 : Byla vypracována koncepce a zahájeno nové topografické mapování republiky. Kartografie a reprodukce dosáhly srovnatelné evropské úrovně. V úzkém sepětí s operačními potřebami armády bylo prováděno vojenskogeografické vyhodnocení území státu, byly vytvářeny nové vojenské speciální mapy. Péče byla věnována i procvičování úkolů válečného vyměřování. Vlastními opatřeními i umožněním studia na civilních školách byla zvyšována kvalifikace a vzdělání příslušníků ústavu. Svou prací si VZÚ vydobyl vysokou autoritu a uznání jak v čs. armádě, tak u domácích i zahraničních vědeckých kruhů. Ústav plně prokázal oprávněnost své existence a schopnost plnit ve vysoké kvalitě požadované úkoly. Rozdíl cen charakterizuje následující tabulka: Ceny (v korunách za jeden mapový list) Druh a měřítko mapy krámská snížená vojenská Speciální 1 : ,00 2,20 1,30 Generální 1 : ,40 3,50 2,50 Přehledná ČSR 1 : ,20 3,00 2,00 Politického rozdělení ČSR 1 : ,00 9,00 Počet prodaných map v roce 1923 činil ks, v roce ks a v roce ks. Ústav plnil jednak nosné programové práce v geodézii, topografii, kartografii a reprodukci, jednak práce na objednávku pro vojenské složky, pro státní úřady a ústavy a volnými kapacitami i pro podniky a osoby soukromé. Práce na objednávku se soustřeďovaly především v kartografickém a reprodukčním odboru a jednalo se v absolutní převaze o výrobky charakteru kartografického. O skladbě a objemu produkce tiskárny ústavu například za rok 1929 svědčí následující údaje: Vytištěno pro VZÚ zásobování mapami MNO vojenské útvary státní orgány soukromé osoby Celkem Počet tisků v ks Počet tisků v % 4,6 21,6 38,3 7,0 7,3 21,2 100 Roční výkonnost tiskárny VZÚ závisela na objemu zakázek. Charakterizují to následující údaje: výtisků; výtisků; výtisků. 37

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství se sídlem VŠB - Technická univerzita Ostrava. Kartografie

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství se sídlem VŠB - Technická univerzita Ostrava. Kartografie Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství se sídlem VŠB - Technická univerzita Ostrava Kartografie Doc. Ing. Miroslav Tyrner, CSc. Ing. Hana Štěpánková Učební texty pro posluchače 1 a 2 ročníku oboru

Více

Soupis příspěvků publikovaných ve Vojenském topografickém obzoru a Vojenském geografickém obzoru

Soupis příspěvků publikovaných ve Vojenském topografickém obzoru a Vojenském geografickém obzoru Soupis příspěvků publikovaných ve Vojenském topografickém obzoru a Vojenském geografickém obzoru Soupis je řazen chronologicky od prvního do posledního ročníku, v rámci ročníku pak dle čísel periodika.

Více

Skutečně současný platový systém nepřeje mladým, nebo ho jen neumíme využít?

Skutečně současný platový systém nepřeje mladým, nebo ho jen neumíme využít? TÝDENÍK Odborový svaz zahájil k této velmi citlivé problematice diskuzi, i když ministerstvo školství zatím nevytvořilo žádnou podrobnější, ucelenou koncepci, která by obsahovala jak návrhy legislativních

Více

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM VEŘEJNOSPRÁVNÍ ČINNOST

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM VEŘEJNOSPRÁVNÍ ČINNOST Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM VEŘEJNOSPRÁVNÍ ČINNOST Zpracoval kolektiv pedagogických pracovníků Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborné

Více

Přehled organizačního vývoje Sboru národní bezpečnosti v letech 1945-1950 se zaměřením na veřejně bezpečnostní (resp.pořádkovou a kriminální) složku

Přehled organizačního vývoje Sboru národní bezpečnosti v letech 1945-1950 se zaměřením na veřejně bezpečnostní (resp.pořádkovou a kriminální) složku Přehled organizačního vývoje SNB v letech 19451950... Internetová verze Sborníku AMV 1/2003 Přehled organizačního vývoje Sboru národní bezpečnosti v letech 19451950 se zaměřením na veřejně bezpečnostní

Více

CS 2014. Ustavení Evropské služby pro vnější činnost. Zvláštní zpráva EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR

CS 2014. Ustavení Evropské služby pro vnější činnost. Zvláštní zpráva EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR CS 2014 č. 11 Zvláštní zpráva Ustavení Evropské služby pro vnější činnost EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR 12, rue Alcide De Gasperi 1615 Lucemburk LUCEMBURSKO Tel. +352 4398-1 E-mail: eca-info@eca.europa.eu

Více

Vysoké školství ve Finsku

Vysoké školství ve Finsku Vysoké školství ve Finsku Jan Kovařovic a Jan Koucký Praha, prosinec 2011 ISBN 978 80 7290 529 4 2 Tato práce je první z řady připravovaných studií, jejichž cílem je porovnat, jak v některých evropských

Více

OBSAH. 1.2 Reforma veřejné správy v globálním kontextu. 1.2.1 Úloha státu a veřejné správy 1.2.2 Mezinárodní tendence v reformování veřejné správy

OBSAH. 1.2 Reforma veřejné správy v globálním kontextu. 1.2.1 Úloha státu a veřejné správy 1.2.2 Mezinárodní tendence v reformování veřejné správy OBSAH Předmluva Kap.1 ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA 1.1 Cíl a metodika analýzy 1.1.1 Účel a cíl 1.1.2 Soustředění na hlavní nedořešené problémy 1.1.3 Přizpůsobení metodiky účelu a možnostem 1.1.4 Návazné práce a

Více

Publikace vznikla za finanční podpory projektu reg. číslo CZ.1.07/2.00/18.0022 Učitelství MŠ jako dialog praxe s teorií

Publikace vznikla za finanční podpory projektu reg. číslo CZ.1.07/2.00/18.0022 Učitelství MŠ jako dialog praxe s teorií Publikace vznikla za finanční podpory projektu reg. číslo CZ.1.07/2.00/18.0022 Učitelství MŠ jako Recenzenti: Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D., PhDr. Zora Syslová, Ph.D. Vedoucí autorského kolektivu:

Více

RESORTNÍ STATISTIKY - ZÁKLADNÍ ZDROJ INFORMACÍ O KRIMINALITĚ V ČESKÉ REPUBLICE

RESORTNÍ STATISTIKY - ZÁKLADNÍ ZDROJ INFORMACÍ O KRIMINALITĚ V ČESKÉ REPUBLICE INSTITUT PRO KRIMINOLOGII A SOCIÁLNÍ PREVENCI RESORTNÍ STATISTIKY - ZÁKLADNÍ ZDROJ INFORMACÍ O KRIMINALITĚ V ČESKÉ REPUBLICE Alena Marešová Vybrané metody kriminologického výzkumu Svazek 2 Praha 2011 Autor:

Více

Vzdělávací program jako základní kategorie dalšího profesního vzdělávání

Vzdělávací program jako základní kategorie dalšího profesního vzdělávání Vzdělávací program jako základní kategorie dalšího profesního vzdělávání Předkládá: sdružení NVF, BIVŠ, KPMG Zpracovali: Doc. PhDr. Jaroslav Mužík, Dr.Sc. PhDr. Zdeněk Palán, Ph.D. a kolektiv Největší

Více

U N I V E R Z I T A K A R L O V A

U N I V E R Z I T A K A R L O V A U N I V E R Z I T A K A R L O V A Pedagogická fakulta ÚSTAV PROFESNÍHO ROZVOJE PRACOVNÍKŮ VE ŠKOLSTVÍ Centrum školského managementu Církevní škola z pohledu řídícího pracovníka a z pohledu na personalistiku

Více

Výroční zpráva rok 2014

Výroční zpráva rok 2014 D Ů M K N Ě Ž N Y E M M Y domov pro seniory příspěvková organizace města Neratovice Výroční zpráva rok 2014 OBSAH ÚVOD... 4 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O REGISTROVANÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH... 5 1.1 Principy poskytování

Více

2.4 KULTURNÍ HODNOTY A PAMÁTKOVÁ OCHRANA MĚSTA

2.4 KULTURNÍ HODNOTY A PAMÁTKOVÁ OCHRANA MĚSTA 2.4 KULTURNÍ HODNOTY A PAMÁTKOVÁ OCHRANA MĚSTA 2.4.1 CHARAKTERISTIKA PRAHY Z HLEDISKA HISTORICKÝCH A KULTURNÍCH HODNOT Historie města Prahy sahá do hloubi paleolitu. Doloženy jsou archeologické nálezy

Více

PROGRAM SOCIÁLNÍHO A EKONOMICKÉHO ROZVOJE REGIONU STRAKONICKA

PROGRAM SOCIÁLNÍHO A EKONOMICKÉHO ROZVOJE REGIONU STRAKONICKA PROGRAM SOCIÁLNÍHO A EKONOMICKÉHO ROZVOJE REGIONU Zadavatel : Sdružení obcí okresu Strakonice (finančně podpořeno MMR ČR v rámci Programu obnovy venkova) Zpracoval : ing. Jan Přikryl, CSc. PROODOS Praha

Více

PROGRAM REALIZACE STRATEGICKÉ KONCEPCE HL. M. PRAHY NA OBDOBÍ 2009-2015

PROGRAM REALIZACE STRATEGICKÉ KONCEPCE HL. M. PRAHY NA OBDOBÍ 2009-2015 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA PROGRAM REALIZACE STRATEGICKÉ KONCEPCE HL. M. PRAHY NA OBDOBÍ 2009-2015 Zpracoval Útvar rozvoje hl. m. Prahy, Odbor strategické koncepce ve spolupráci s odbory Magistrátu hl. m. Prahy

Více

Okupace okleštěné republiky a vznik Protektorátu Čechy a Morava znamenají

Okupace okleštěné republiky a vznik Protektorátu Čechy a Morava znamenají František Hrdlička Rozhlas v okupaci 1939 1945 Okupace okleštěné republiky a vznik Protektorátu Čechy a Morava znamenají okamžité personální zásahy také v rozhlase. Zostřující se kontrola se proměňuje

Více

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Národní. program rozvoje vzdělávání. v České republice

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Národní. program rozvoje vzdělávání. v České republice Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Národní program rozvoje vzdělávání v České republice Bílá kniha Praha 2001 Redakční skupina Jiří Kotásek (vedoucí), František Bacík, Jaromír Coufalík, Dana

Více

VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY NA ROZCESTÍ

VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY NA ROZCESTÍ S T U D I E B Y L A S P O L U F I N A N C O V Á N A E V R O P S K Ý M S O C I Á L N Í M F O N D E M A S T Á T N Í M R O Z P O Č T E M Č E S K É R E P U B L I K Y VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY NA ROZCESTÍ Analýza

Více

ZÁKLADNA VĚDY, VÝZKUMU A VÝVOJE V HL. M. PRAZE

ZÁKLADNA VĚDY, VÝZKUMU A VÝVOJE V HL. M. PRAZE ÚTVAR ROZVOJE HL. M. PRAHY Odbor strategické koncepce ZÁKLADNA VĚDY, VÝZKUMU A VÝVOJE V HL. M. PRAZE Analýza současného stavu Zpracoval Ing. Jakub Pechlát spolupráce Ing. Jiří Mejstřík Prosinec 2006 Tato

Více

Strategie vznikla ve spolupráci s Národním ústavem odborného vzdělávání Strategie byla schválena vládou usnesením č. 761/2007

Strategie vznikla ve spolupráci s Národním ústavem odborného vzdělávání Strategie byla schválena vládou usnesením č. 761/2007 Název publikace: Strategie celoživotního učení ČR Strategie vznikla ve spolupráci s Národním ústavem odborného vzdělávání Strategie byla schválena vládou usnesením č. 761/2007 Vydavatel: Ministerstvo školství,

Více

Cestovní ruch pro všechny. Kolektiv autorů Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze

Cestovní ruch pro všechny. Kolektiv autorů Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze Cestovní ruch pro všechny Kolektiv autorů Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze Praha 2008 Cestovní ruch pro všechny Vydalo: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Praha 2008 Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha

Více

Důvodová zpráva. I. Obecná část. Zhodnocení platného právního stavu

Důvodová zpráva. I. Obecná část. Zhodnocení platného právního stavu Důvodová zpráva I. Obecná část Zhodnocení platného právního stavu Platnou právní úpravu v oblasti audiovize představuje zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních

Více

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE. Zpráva o České republice 2015. {COM(2015) 85 final}

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE. Zpráva o České republice 2015. {COM(2015) 85 final} EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 26.2.2015 SWD(2015) 23 final PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Zpráva o České republice 2015 {COM(2015) 85 final} Tento dokument je pracovním dokumentem útvarů Komise. Nepředstavuje

Více

STAV A TRENDY HODNOCENÍ VÝZKUMU V ZAHRANIČÍ

STAV A TRENDY HODNOCENÍ VÝZKUMU V ZAHRANIČÍ STAV A TRENDY HODNOCENÍ VÝZKUMU V ZAHRANIČÍ František Hronek 1. ÚVOD Cílem této studie je podat informace o aktuálním stavu a trendech hodnocení (evaluace) v zahraničí. Podrobněji je uvedena problematika

Více

68-43-M/01 Veřejnosprávní činnost

68-43-M/01 Veřejnosprávní činnost 68-43-M/01 Veřejnosprávní činnost ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 68-43-M/01 Veřejnosprávní činnost Vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Více

TÜV SÜD Journal Česká republika

TÜV SÜD Journal Česká republika 3/2010 TÜV SÜD Journal Česká republika MSV 2010 - Představujeme nejlepší stroj na světě 4 Úsporná opatření ve veřejných budovách 9 Co vlastně ti solárníci dělají? 10-11 Posuzování funkční bezpečnosti 12-13

Více

Výroční zpráva o činnosti za rok 2011

Výroční zpráva o činnosti za rok 2011 Výroční zpráva o činnosti za rok 2011 Praha, květen 2012 OBSAH 1. ÚVOD... 3 2. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O VYSOKÉ ŠKOLE... 3 3. STUDIJNÍ PROGRAMY, ORGANIZACE STUDIA A VZDĚLÁVACÍ ČINNOST... 6 4. STUDENTI... 9 5. ABSOLVENTI...

Více

Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020

Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 Obsah SHRNUTÍ... 3 1 ÚVOD: PROČ POTŘEBUJE ČESKÁ REPUBLIKA NOVOU STRATEGII VZDĚLÁVACÍ POLITIKY... 4 2 VIZE... 8 3 STRATEGICKÉ PRIORITY... 12 3.1

Více

mládež české republiky Informační publikace o dětech a mládeži v České republice

mládež české republiky Informační publikace o dětech a mládeži v České republice mládež české republiky Informační publikace o dětech a mládeži v České republice 1 Několik slov úvodem Vážení přátelé, mezi dětmi a mládeží jsem velmi rád, pracoval jsem s nimi v rámci svého působení v

Více