ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA G.A.LINDNERA ROŽĎALOVICE MĚSÍČNÍ ZPRAVODAJ O ČINNOSTI ŠKOLY

Transkript

1 ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA G.A.LINDNERA ROŽĎALOVICE MĚSÍČNÍ ZPRAVODAJ O ČINNOSTI ŠKOLY prosinec 2007 V Rožďalovicích dne 2.ledna 2008 Ve spolupráci se zaměstnanci školy zpracoval Mgr. Roman Kotlář

2 Obsah: strana 1. Projekt k průřezovému tématu Mediální výchova Odpoledne s rodiči v mateřské škole s dětmi 2.třídy Proč budou 4.prosince některé školy zavřeny Reakce jednoho z učitelů otevřený dopis odborům MŠMT odpovídá na nejčastěji předpokládané dotazy ke školské reformě Mikulášská nadílka Odpoledne s rodiči v mateřské škole s dětmi 1.třídy Další část semináře Čtením a psaním ke kritickému myšlení Peer program pro žáky 8.tříd Program dlouhodobé primární prevence na 2.stupni Výstava v mateřské škole s názvem Zvony a zvonky Zasedání žákovského parlamentu Vánoční den otevřených dveří Exkurze do nemocnice v Jičíně Stromek pro zvířátka Vánoční besídka 2.třídy Vánoční besídka na Radnici Akce FKSP Ohlasy na vánoční besídku žáků 4.třídy Ze života 1.třídy Vánoční výstava v Galerii Melantrich Vánoční idylka. 46 Vážené čtenáře upozorňujeme, že text psaný kurzívou a práce žáků neprošly jazykovou úpravou. strana 2

3 Pondělí 3.prosince 2007 Proběhl čtyřhodinový projekt k průřezovému tématu mediální výchova. Informace o jeho průběhu v jednotlivých třídách se dovíte na následujících stránkách. 1.třída Projekt k mediální výchově v 1.třídě byl věnován adventní době a příchodu Vánoc. Společně jsme získávali informace nejen z vlastních zkušeností, ale i z vánočních příběhů, koled, ilustrací, pohlednic. Zdrojem informací byla i vánoční přání a knihy s vánoční tématikou. Výstupem byl dětmi vyrobený betlém z papírových plošných loutek. Napsala Mgr. Jaroslava Sedláčková, třídní učitelka 1.třídy OTÁZKA: Vyhodnocovací tabulka J K L 1. Líbilo se ti téma projektového dne? Byly činnosti v projektu pro tebe zajímavé? Pracovalo se ti lépe ve skupině než samotnému? Byl(a) jsi se svou prací spokojený(á)? Pracovali ve skupině všichni žáci? Měl(a) jsi možnost sdělit své názory? Dozvěděl(a) ses něco nového? strana 3

4 2.třída Projekt Mediální výchova děti hodnotily jako projekt zábavný a zajímavý. V projektu si všichni žáci vyzkoušeli roli moderátora, diváka a také si vyzkoušeli hraní divadla. Děti se také seznámily jak se vyrábí pozvánka a přání. Z projektu si všichni odnesli spoustu nápadu a inspiraci. Tento projekt se dětem moc líbil a těší se na další. Napsala Mgr. Nina Dyčenková, třídní učitelka 2.třídy. OTÁZKA: Vyhodnocovací tabulka J K L 1. Líbilo se ti téma projektového dne? Byly činnosti v projektu pro tebe zajímavé? Pracovalo se ti lépe ve skupině než samotnému? Byl(a) jsi se svou prací spokojený(á)? Pracovali ve skupině všichni žáci? Měl(a) jsi možnost sdělit své názory? Dozvěděl(a) ses něco nového? 15 strana 4

5 3.třída Dne proběhl ve 3.ročníku projektový den k průřezovému tématu: Mediální výchova. Název našeho projektu zněl Jak vzniká divadelní představení. Vyzkoušeli jsme si reklamu a propagaci divadelního představení. Dále při nacvičování divadla si každý žák vyzkoušel roli herce a režiséra. Nakonec jsme divadelní představení zahráli pro první třídu. Projektový den nám uběhl velice rychle a všem se moc líbil. S průběhem byli spokojeni žáci i učitel. Napsal Mgr. Jan Kubín, třídní učitel 3.třídy OTÁZKA: Vyhodnocovací tabulka J K L 1. Líbilo se ti téma projektového dne? Byly činnosti v projektu pro tebe zajímavé? Pracovalo se ti lépe ve skupině než samotnému? Byl(a) jsi se svou prací spokojený(á)? Pracovali ve skupině všichni žáci? Měl(a) jsi možnost sdělit své názory? Dozvěděl(a) ses něco nového? strana 5

6 4.třída se uskutečnil na naší škole projekt zaměřený na průřezové téma Mediální výchova. Ve 4. ročníku dostal název Jak si zahrát pohádku.v tomto předvánočním čase byl využit k nacvičení programu pro školní vánoční besídku.děti si zvolily hrané představení s názvem Kašpárkův první školní den.se zájmem a chutí zkoušely jednotlivé role a jejich pohybové ztvárnění.během nacvičování došlo i k úpravě textů a improvizaci podle nápadu dětí, která umožnila snadnější zvládnutí pohádkové hry.v druhé části dopoledního projektu se děti věnovaly výrobě dárku pro rodiče.pracovaly v keramické dílně a pod jejich šikovnýma rukama vznikaly zdobené podkovy pro štěstí, nástěnné dekorace zvonků nebo motivy ryb.při závěrečném hodnocení z rozhovorů vyplynulo, že děti práce bavila a prožily příjemný den. Napsala Petra Simůnková, třídní učitelka 4.třídy Vyhodnocovací tabulka OTÁZKA: ANO SPÍŠE SPÍŠE NE ANO NE 1. Líbilo se ti téma projektového dne? Byly činnosti v projektu pro tebe zajímavé? Pracovalo se ti lépe ve skupině než samotnému? Byl(a) jsi se svou prací spokojený(á)? Pracovali ve skupině všichni žáci? Měl(a) jsi možnost sdělit své názory? Dozvěděl(a) ses něco nového? strana 6

7 5.třída Den zaměřený tématicky na mediální výchovu byl pro děti velmi zajímavý, děti mohly uplatnit tvůrčí fantazii při jednotlivých činnostech. Tvoření programu, rozhovory, zvyklosti předvánočního období, lidová slovesnost v poezii, v lidové písni. - vánoční pastorely, říkadla - dramatizace literárního textu z pokladů české poezie - tvorba výtvarného pojetí - soutěže a hodnocení jednotlivých skupin Napsala Mgr. Miroslava Janíčková, třídní učitelka 5.třídy OTÁZKA: Vyhodnocovací tabulka J K L 1. Líbilo se ti téma projektového dne? Byly činnosti v projektu pro tebe zajímavé? Pracovalo se ti lépe ve skupině než samotnému? Byl(a) jsi se svou prací spokojený(á)? Pracovali ve skupině všichni žáci? Měl(a) jsi možnost sdělit své názory? Dozvěděl(a) ses něco nového? 17 strana 7

8 6.třída V rámci projektu mediální výchova jsme se zaměřili na vytvoření divadelního představení. Žáci si představili práci celého divadelního štábu. Divadelní hru jsme nacvičili a poté vytvořili reportáž, která nastínila o čem se ve hře jedná, kdo v ní hraje a také pozvání na její premiéru. Napsal Jan Froněk, třídní učitel 6.třídy Vyhodnocovací tabulka ANO spíše spíše NE P.č. Otázka ANO NE 1. Líbil se ti (zajímal tě) obsah projektu? Byl jsi při plnění úkolů aktivní? Podílel ses na práci ve skupině? Jsi spokojen s činností vedoucího skupiny? Vyhovoval ti časový rozsah projektu? Byl jsi spokojen s řízením projektu tř. učitelem? Připomínky: strana 8

9 7.třída Žáci si při projektu mohli vyzkoušet přípravu a poskytnutí informace pomocí medií. Každá pracovní skupina měla jako informační zdroj denní tisk, kde si žáci vybrali zprávu, kterou chtěli předat. Nejprve pomocí videokamery, potom formou rozhlasového zpravodajství. Napsal Mgr. Aleš Valenta, třídní učitel 7.třídy Vyhodnocovací tabulka ANO spíše spíše NE P.č. Otázka ANO NE 1. Líbil se ti (zajímal tě) obsah projektu? Byl jsi při plnění úkolů aktivní? Podílel ses na práci ve skupině? Jsi spokojen s činností vedoucího skupiny? Vyhovoval ti časový rozsah projektu? Byl jsi spokojen s řízením projektu tř. učitelem? Připomínky: strana 9

10 8.třída Projekt 8.třídy na téma Mediální výchova se jmenuje Vánoční besídka. V úvodní aktivitě brainstormingu s názvem Média si osmáci zmapovali své znalosti o pojmech souvisejících s médii. Poté se rozdělili do čtyř týmů: tisk, TV, rádio, dílna a zvolili si režiséra chystané akce, kterou má být Vánoční besídka. Společně sestavili program besídky a úkolem prvním třech týmů bylo vytvořit mediální propagaci této akce a čtvrtá skupina měla za úkol vytvořit malou pozornost pro hosty v podobě andělíčků. Po propagaci akce se pustili do nácviku programu a pak si program předvedli a v závěru vyhodnotili projekt. Napsala Mgr. Markéta Drobečková, třídní učitelka 8.třídy Vyhodnocovací tabulka ANO spíše spíše NE P.č. Otázka ANO NE 1. Líbil se ti (zajímal tě) obsah projektu? Byl jsi při plnění úkolů aktivní? Podílel ses na práci ve skupině? Jsi spokojen s činností vedoucího skupiny? Vyhovoval ti časový rozsah projektu? Byl jsi spokojen s řízením projektu tř. učitelem? Připomínky: strana 10

11 9.třída se ve škole uskutečnil projekt na téma - Mediální výchova. Název projektu 9.třídy byl Den otevřených dveří. Všichni žáci vytvořili vánoční přání a potom ve skupinkách připravovali různé upoutávky (pozvánky) na Den otevřených dveří. Vše bylo zaznamenáno na videokameru. Projekt se žákům líbil. Napsala Mgr. Marcela Sasková, třídní učitelka 9.třídy Vyhodnocovací tabulka ANO spíše spíše NE P.č. Otázka ANO NE 1. Líbil se ti (zajímal tě) obsah projektu? Byl jsi při plnění úkolů aktivní? Podílel ses na práci ve skupině? Jsi spokojen s činností vedoucího skupiny? Vyhovoval ti časový rozsah projektu? Byl jsi spokojen s řízením projektu tř. učitelem? Připomínky: strana 11

12 Na dnešní den (3.prosince) připadá mezinárodní den lidí s postižením a mezinárodní den za odstranění otroctví. Mezinárodní den osob s postižením Vyhlásilo VS OSN a slaví se od roku Od 7 hodin se ve sborovně uskutečnila schůzka učitelů 2.stupně, kterou vedla školní koordinátora tvorby ŠVP Mgr. Jana Hladíková. Cílem bylo vyhodnotit plnění úkolů vytyčených v ŠVP a podělit se o zkušenosti z procesu zavádění ŠVP na naší škole. Úterý 4.prosince 2007 V 7.30 odjeli do Nymburka žáci 2. a 3.třídy společně s dětmi z mateřské školy na v pořadí již 3.část plaveckého výcviku. 6. a 7.třída měla na dnešní den naplánovanou odbornou exkurzi do planetária, muzea hraček a Pražský hrad. Pro malý zájem žáků se exkurze neuskutečnila. Děti v mateřské školy slavily sv. Barboru. Při této příležitosti jim pani učitelky věnovaly drobné dárky. Odpoledne na to navázala schůzka s rodiči dětí 2.třídy v MŠ, která proběhla v čase od do 16 hodin. Bylo to příjemné odpoledne, kterého si užívali nejen děti, ale i jejich rodiče. strana 12

13 Na dnešní den také připadla stávka učitelů. Jak jste mohli odvodit z uvedených informací, tak jsme v naší škole nestávkovali. Pro vaši lepší představu však považujeme za vhodné uvést argumentace školských odborů. PROČ BUDOU 4. PROSINCE NĚKTERÉ ŠKOLY ZAVŘENY Otevřený dopis českým rodičům Vážení rodiče, dovolte, abychom Vás touto cestou informovali o důvodech, které nás učitele a ostatní pracovníky ve školství přiměly vyhlásit na 4. prosince 2007 jednodenní protestní stávku. Především je to náš nesouhlas s nezodpovědným záměrem vlády snižovat výdaje na školství. Nesouhlas se snahou převést zodpovědnost za financování služeb poskytovaných v regionálním školství a doposud garantovaných státem - učební pomůcky, učebnice, další vzdělávání - na zřizovatele a na Vás rodiče. Nesouhlasíme také se snížením reálných platů ve školství, takový přístup si zaměstnanci tohoto resortu jistě nezaslouží. Předložený návrh rozpočtu pro regionální školství na rok 2008 tzn. pro mateřské, základní a střední školy v položce pro pořízení učebnic, učebních pomůcek, výtvarného materiálu, vybavení škol, vůbec nezohledňuje zdražování v příštím roce. Naopak rozpočet pro rok 2008 je oproti letošnímu v této položce ještě výrazně snížen. Jaký to bude mít dopad?již v současné době se většina škol potýká s nedostatkem finančních prostředků a s problémy, jak finančně zabezpečit učebnice a učební pomůcky pro své žáky. Chybějící finanční prostředky budou muset školy vyžadovat na svém zřizovateli, popřípadě na Vás rodičích. Naším základním cílem je zlepšení podmínek vzdělávání pro všechny děti, aniž by se tato snaha výrazně dotkla Vašich rodinných rozpočtů. Na naše návrhy vláda reaguje argumentem o úbytku žáků ve školách. Vy sami však nejlépe víte, že pokud ve škole, třídě, ubudou dva až čtyři žáci, na finančních potřebách to reálně nic nemění. Není proto možné akceptovat představu o mechanickém snižování nákladů na školách podle úbytku počtu žáků. Jsme si vědomi toho, že některým z Vás se tím, že 4. prosince 2007 nebudou otevřeny školy a školská zařízení, zkomplikuje situace. Ale pokud teď nedáme najevo nesouhlas s přístupem vlády a nebudeme požadovat navýšení finančních prostředků do regionálního školství, v příštím roce již bude pozdě. Zabraňme ještě horším komplikacím v nedaleké budoucnosti. Jejich tíhu by nesly Vaše děti. Děkuji Vám za pochopení. Mgr. František D o b š í k předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství Na snahu školských odborů reagovali mnozí učitelé. My otiskujeme otevřený dopis školským odborům zveřejněný na dne 27.listopadu 2007, jehož autorem je Vladimír Bidlas, učitel: Vážení školští odboráři, Vámi vyhlášené stávky se v úterý 4. prosince 2007 nezúčastním z těchto důvodů: 1. Je třeba vyjednávat především o věcech závažných. A věci, o kterých se vyjednává, až když dávno ujel vlak, nemohou být druhou stranou nikdy považovány za věci závažné. 2. Za závažné v oblasti školství (a chcete-li i v oblasti tzv. školské reformy) považuji věci dvě. Jednak celkové povznesení vážnosti učitelského stavu, jednak platy učitelů. Pokud však jde o ty, vyrozuměl jsem, že se pouze chystáte usilovat o jakési mírné vylepšení onoho dlouhodobě šedivého podprůměru, rovnajícího se podprůměrnému platu celostátnímu, kterým nás učitele administrativa trvale (totalita netotalita demokracie nedemokracie) uráží již od dob Zdeňka Nejedlého. strana 13

14 Aby vážnost učitelského stavu mohla být opravdu povznesena, musí být nejdříve učitelský stav legislativně uznán. Bylo by už konečně na čase, aby zákonodárné orgány jednou provždy konstatovaly, že učitel je učitel a nikoli úředník, a proto s ním jako s úředníkem nesmí být zacházeno. Bylo by na čase dosáhnout toho, aby již nikdy více žádný úředník nesměl učiteli přepočítávat jeho pracovní dobu na 40 svých vlastních, týdně lehce prozahálených hodin úřednických. Proto by školské odbory měly dokázat usilovat především o legislativní uznání učitelského stavu, a nikoliv, jako tomu je často dosud, organizovat stávky spolu s úředníky a dávat tak veřejnosti najevo, že jsme úředníky také. My jsme jimi totiž nikdy nebyli, nejsme a nikdy nebudeme. Zato jsme jedinou sociální skupinou, která ač s téměř stoprocentním vysokoškolským vzděláním, je touto společností již zhruba po šedesát let odměňována podprůměrnou mzdou a za sociální skupinu snad ani považována není. Z takřka stoprocentně vysokoškolsky vzdělaných a za socialismu drze žebrácky odměňovaných sociálních skupin (vedle lékařů a právníků) jsme s podprůměrnou mzdou zůstali poslední a zdá se, že drze žebrácky nás míní na věčné časy a nikdy jinak odměňovat i tato v posledních letech údajně dobře prosperující tzv. demokratická společnost. Povznést vážnost učitelského stavu tedy znamená i trvale zavést důstojný učitelský plat. Důstojný znamená zhruba o 100% vyšší, než je průměrný plat celostátní. Troškaření, praktikované Vašimi požadavky během trapných polodenních "stávek", organizovaných oním Vaším panem bývalým školním inspektorem vždy jednou za měsíc v jednom okrese, nebo během Vaší trapné stávky 1.září 2003, jakož i během stávek jiných, je nutno odmítnout. Člověk by skoro řekl, že jste snad všemi těmi málo schopnými vládami, jak šly za sebou, byli vždy placeni za to, abyste postupovali co nejneobratněji, abyste proti učitelům co nejvíce popudili veřejnost. Povznést vážnost učitelského stavu tedy znamená již více nedopustit, aby stovky diletantských úředníků různých úrovní (ze všelijakých těch školských správ, školských odborů, rad či jiných institucí, ať již městských, okresních, obecních, krajských či těch různých ministerských nebo kdysi zemských) měly moc beztrestně, kdykoli si vzpomenou, zasahovat do života škol a tím denní život škol narušovat a výuku znehodnocovat. O tom totiž, jak se má učit, co je při vyučování důležité a co méně důležité, jak se má zkoušet, jak mají vypadat maturity, jakož i o jiných záležitostech souvisejících s vyučováním má rozhodovat se souhlasem svého ředitele jedině učitel a nepřísluší o tom znovu a znovu jinak a zase jinak rozhodovat žádnému Úředníkovi ex machina (ať již je jím jedna mocná osoba nebo spolky nemocných na různých úrovních). Zvláště trapné jsou neustálé úřednické hovory o reformách školství. To, čemu příživničtí diletanti ve funkcích všemocných školských blábolilů (v rozhlasových zprávách jsou s oblibou nazýváni odborníky), kteří se dosud nedokázali oprostit od direktivního komunistického myšlení reálsocialismu (tehdy také každý žák alespoň jednou v době své školní docházky zažil jednu školskou reformu ) říkají s předůležitým výrazem v tváři reforma, je jen špatné direktivní nařizování obsahu či způsobu výuky shora od úřednického stolu. Přitom jak učit, co je při vyučování důležité a jak klasifikovat je již známo dávno, v tom někdo něco nového těžko vymyslí. Pokud stát nějakou reformu školství za každou cenu provést chce, musí, jak již bylo řečeno, především výrazně zvýšit učitelům platy a zbavit se parazitických (tj. většiny) školských úředníků. Parazitických úředníků se zbaví zrušením zbytečných školských institucí a propuštěním úředníků v nich zaměstnaných. Naopak užiteční jsou úředníci, kteří jako podřízení ředitelů škol jednotlivým školám slouží. Těch však nikdy nebyl přebytek a není jich ani dostatek. Zato po oněch tzv. řídících, kdyby jich někdo ze dne na den většinu propustil, ani pes neštěkne. Nicméně finanční zdroje, z nichž jsou tito lidé placeni a které by tu po nich zbyly, by mohly být ke zvýšení platů učitelů poměrně slušným příspěvkem. A to by byla ta nejdůležitější část reformy. Tu další už by pak musel provést nový ministr školství, který by však školství rozuměl. Zatím se tam však od roku 1990 žádný takový nevyskytoval. Pověra, že nejlepší ministr školství bude vysokoškolský učitel, je hloupá. Pánové Adam, Vopěnka, Piťha a jiní snad mohli mluvit do školství vysokého, i když podle toho, co dělali, lze pochybovat i o tom. Ostatnímu školství, natož pak jeho řízení, evidentně nerozuměli vůbec. A jeden z nich dokonce nepochopil, že reforma školství nemůže spočívat v tom, že ministr bude učiteli pomalu dávat návod, jak brát do ruky křídu, a pak ho bude osobně chodit kontrolovat, ale především v tom, jak zabránit, aby peníze do školství vynakládané nebyly vyhazovány oknem do neznáma, ale aby byly přeskupeny tak, aby to bylo ku prospěchu věci. Teprve až toto vše by bylo provedeno, bylo by možno začít požadovat peníze další, aby mohly být vynaloženy rovněž ku prospěchu věci. Aby mohl rozpoznat, co lze přeskupit, musí z praxe vědět, co jak funguje, aby se při přeskupování nedopustil chyby. Ministrem by tedy měl být člověk, který by ani nemusel mít titul vysokoškolského profesora (takový někdo ať raději není odtahován od své vědecké práce), ale spíše někdo, kdo měl v životě tu smůlu, že ho nenechali na žádném typu školy zapustit kořeny, a tak strávil několik let například na střední škole, v učňovském školství, pak třeba na vysoké škole a tu zas na škole střední či na učilišti nebo škole základní. Námitky, že ministrem přece nemusí (a dokonce ani nemá) být odborník, ale politik, protože na Západě to tak taky chodí, nejsou správné, protože ve vyspělých západoevropských zemích musel každý resort také jednou nějaký odborník vybudovat tak, aby se činnost ministerstva zaběhla a posléze automaticky fungovala sama od sebe, takže po jisté době mohla stát v čele resortu třeba stará Blažková. Ano, v západoevropských zemích to tak funguje už dávno a žádný ministr od té doby žádný resort nezdevastoval, takže si ty odborníky, kteří tam kdysi přišli, už ani nepamatujeme. Ukažte mi však u nás ministra, který by po roce 1989 dal svůj resort do pořádku. Ministři, pod které spadají nebo kdy spadala různá výrobní odvětví nebo odvětví poskytující služby, mají možná pocit, že to jejich zásluhou republika již několik let prosperuje. Je to však omyl. Výroba i služby si totiž většinou poradí samy. I pan prezident rád mluví o "neviditelné ruce trhu". Asi by bylo přesnější říci, že republika naopak prosperuje spíše navzdory působení některých ministerstev. A lze si velmi dobře všimnout, že tam, kde není výroby, nebudí příslušná ministerstva ani zdání nějaké, byť sebenepatrnější konsolidace již 18 let. Každý ví, že jde o ministerstva školství, zdravotnictví, vnitra, obrany a spravedlnosti. Nový ministr školství by měl své působení začít tím, že by nejdříve pozastavil veškerý humbuk posledních let (ony jakési tzv. rámcové vzdělávací plány, tzv. státní maturity, poplatky za vysokoškolské studium a jiné zviditelňovací povrchnosti) a pak by se strana 14

15 asi rok za pomoci lidí, které by si vybral, protože by jim důvěřoval, věnoval především důslednému pozorování a mapování všech školských oblastí. Po tomto roce by musel čestně a otevřeně říci: "Nevím, co s tím, odstupuji." Anebo: "Ano, mám plán, jak školství povznést, abych přitom do procesu výuky zasahoval co nejméně, a věnoval se především změnám ve struktuře úřednické práce na všech stupních. Ušetří se tím tolik a tolik peněz a vše bude fungovat lépe." Pokud by parlament o smysluplnosti svého plánu přesvědčil, měli by mu poslanci podle všeho zaručit delší dobu, než je jedno čtyřleté období, protože za pouhé čtyři roky žádný resort dát seriózně do pořádku nelze. Přestože je nyní přímo skvělá příležitost k tomu, aby nastoupil ministr školství, který školství rozumí z praxe (aby ho nikdo, až tu praxi bude znovu rok procházet, pozorovat a mapovat, nemohl balamutit) a který by ony nutné změny prosadil, objeví se zcela jistě nějaký nový úřednický politik Neználek, který aby své diletantství zakryl, bude na nás pokřikovat o to přísnějším a razantnějším hlasem. Tak tomu zatím bylo často. A tak chtějí-li učitelé něčeho dosáhnout, musí se o sebe dokázat postarat sami. Proto Vás, vážení školští odboráři, vyzývám, abyste místo nesmyslných hodně opožděných stávek od nynějška prosazovali především tyto oprávněné učitelské požadavky: 1. Legislativně ustavit učitelský stav a v návaznosti nato i učitelskou komoru, pochopitelně s rovnoprávným zastoupením učitelů vysokoškolských, středoškolských, jakož i učitelů základních a mateřských škol. 2. Trvale zavést důstojný učitelský plat, přičemž cílem budiž průměrný učitelský plat vždy o 100% vyšší, než je průměrný plat celostátní, 3. Zrušit všechna místa zbytečných školských úředníků. O průběhu vyjednávání je třeba průběžně informovat českou veřejnost, aby se v případě pozdějšího případného užití krajních prostředků (jako např. stávky) necítila zaskočena a zápas učitelů podpořila. Dále je třeba české veřejnosti vysvětlovat, že stovky miliard, které na školství česká společnost za uplynulých řekněme 60 let ušetřila, nebyly vynaloženy rozumně a že je třeba tyto peníze na školství a konkrétně i na platy učitelů zase začít vynakládat. (Výroky, že na školství peníze nejsou, jsou hloupé. V rozpočtu jsou peníze každý rok a záleží jen na tom, na co se vydají. Stačí se rozhodnout, že se dají do školství místo jinam. Velmi prosté.) Alfou omegou veškerého pedagogického působení musí být skutečný individuální přístup k žákovi. To znamená zastavit všechny diletantské tzv. optimalizace a jim podobné akce. Česky řečeno: neslučovat malé školy (aby atraktivní budovy, zejména ve středu měst, nemohly být obecními zastupitelstvy výhodně prodávány), netrvat na třiceti žácích ve třídě, jazyky (včetně češtiny) a také jiné předměty dělit již při dvaceti žácích. Jen potom přestanou být pěkně znějící řeči o individuálním přístupu pouhými frázemi, jako je tomu dosud. Dále je třeba českou veřejnost informovat, že přistupovat na diskuse o dobrých a špatných učitelích, jakož i o tom, že teprve pak, až z našich škol zmizí špatní učitelé, by si snad čeští učitelé zasloužili výrazné zvýšení platů, v žádném případě učitelé nehodlají. Tak, jako nikde ve skutečném životě neexistují bílí a černí hrdinové, neexistují ani dobří a špatní učitelé. My učitelé jsme se rovněž nikdy nesnažili mluvit do platu líným a neochotným úředníkům, prodavačkám, politikům, číšníkům, nekvalitně pracujícím řemeslníkům nebo novinářům, kteří při diskusích o školství tak rádi uplatňují onu stupidní frázi o telefonním seznamu jmen, chemických prvků, rostlin, literárních děl apod., stále prý na školách vyučovaném. A přitom nekvalita v jejich případě je rozpoznatelná mnohem snadněji. Závěrem si prosím, vážení školští odboráři, už konečně nechte poradit, jaká stávka může být ve školství jedině smysluplná (pokud ovšem opravdu nejste placeni za to, aby smysluplná nebyla). Musela by být připravena dlouhodobě a lépe načasována. Pro zahájení stávky ve školství může být jediným vhodným datem 15. květen, přičemž tato stávka musí spočívat pouze v bojkotu veškerého zkoušení (začínají v té době i maturity) a v případě potřeby by takto mohla trvat až do 30. června. Na prázdniny by pak byla přerušena (a vzhledem k tomu, že by učitelé od 15. května do 30. června normálně učili a o děti se normálně starali, mohli by po přerušení stávky na osm týdnů nastoupit dovolenou). Nedali-li by si příslušní činitelé do 1. září říci, mohla by stávka pokračovat od 1. září tak dlouho, až by si říci dali. Jak již bylo řečeno, děti ani vzdělání by přitom nikdo neohrozil, neboť učitelé by v době takovéto stávky pochopitelně učili, takže by o děti bylo postaráno, výuka by zanedbána nebyla, pouze by žádný žák neměl školní rok oficiálně ukončen. Za naší dnešní situace to znamená, že školské odbory by v nejbližších dnech (je konec listopadu 2007): 1. Musely oznámit parlamentu, že pokud do 15. května 2009 nevyjde zákon o ustavení učitelského stavu (včetně ustavení učitelské komory) a o stanovení průměrného učitelského platu trvale o 100% vyššího, než je průměrný plat celostátní, zahájí učitelé 15. května 2009 časově blíže neomezenou stávku, spočívající však pouze v bojkotu zkoušení a potvrzování jakýchkoli dokumentů o ukončení ročníku nebo o absolvování studia. 2. Musely oznámit vládě, že pokud do 15. května 2009 nezvýší průměrný plat učitelů trvale o 100% nad průměrný plat celostátní, zahájí učitelé 15. května 2009 časově blíže neomezenou stávku, spočívající však pouze v bojkotu zkoušení a potvrzování jakýchkoli dokumentů o ukončení ročníku studia nebo o absolvování studia. Jen takovouto stávku bych považoval za smysluplnou a jen takovouto stávku bych byl ochoten podpořit. Tato společnost by si totiž už jednou měla uvědomit, že prohlašovat s odbornickou křečí ve tváři, že na školství peníze nejsou a že slučování škol se vyhneme jen tehdy, budeme-li plodit více dětí, nadále nepřipadá v úvahu. Na výchovu nových generací přece peníze být musí především. Vladimír Bidlas, učitel strana 15

16 MŠMT odpovídá na nejčastěji pokládané dotazy ke školské reformě Mohou rodiče nějakým způsobem přispět k úspěšnému zavádění reformy do školní praxe? Co je hlavním cílem školské reformy? V čem tkví rozdíl mezi školními vzdělávacími programy a klasickými osnovami? Jak jsou školy na reformu připraveny? Co přinese reforma rodičům a jejich dětem? Co znamená pojem klíčová kompetence? Mohou rodiče nějakým způsobem přispět k úspěšnému zavádění reformy do školní praxe? První možnost nějak se na reformě podílet měli rodiče už při tvorbě školních vzdělávacích programů. Zde se mohli, resp. měli mít možnost seznámit se záměry školy i s výsledným programem, který je veřejným dokumentem. Nejpodstatnějším krokem, kterým mohou rodiče přispět k reformě, je však vstřícnost a konstruktivní dialog se školou. Zájem o to, co se ve škole děje, sledování činnosti školy (na internetu, při akcích, osobních setkáních), včasné projednávání všech příznaků, které by naznačovaly, že se žák necítí ve škole dobře atd. Cílem rodičů i školy by mělo být spokojené dítě, které se chce učit a chodí do školy rádo. K tomu nepřispěje jakékoli vzájemné napadání, obviňování, ale ani nezájem, netečnost či domácí kritika školy. Žák musí cítit, že škola i rodiče jsou ve shodě a že ho všemožně podporují v jeho úsilí. Rádi bychom upozornili i na fakt, že školní vzdělávací program může sloužit také jako vodítko při výběru školy. Co je hlavním cílem školské reformy? Školská reforma by měla zefektivnit a zpřístupnit vzdělávací proces. Dnešní vzdělávání se musí přizpůsobit potřebám člověka 21. století potřebě zvládat informační explozi, orientovat se ve světě techniky, účastnit se aktivně života ve svobodné společnosti, žít bez problémů v multikulturní společnosti, dorozumět se v prostoru EU, být připraven na řešení praktických situací různého druhu atd. Proto se hlavním cílem vzdělávání stává rozvoj těch životních dovedností, které jsou pro dnešní svět klíčové - např. umět se učit, komunikovat, umět řešit problémy, umět spolupracovat s ostatními, vést za své jednání a chování odpovědnost atd. Jde o vědomosti, dovednosti a osobnostní vlastnosti, které jsou široce využitelné, umožňují uplatnění v širokém spektru povolání, rychlou rekvalifikaci, adaptaci na změny atd. Nabytí těchto dovedností by se pak mělo projevit v produktivitě práce, v zaměstnanosti a v konkurenceschopnosti na evropském trhu práce. Zpřístupnění vzdělávání je pak třeba vnímat nejen z hlediska srovnatelných možností pro žáky s různými zdravotními a sociálními podmínkami, ale i z hlediska uplatnění postupů, jak žáky vtáhnout do aktivní účasti na vzdělávání. Základem musí být příznivé prostředí pro vzdělávání a motivace k učení jako celoživotní nezbytnosti. V čem tkví rozdíl mezi školními vzdělávacími programy a klasickými osnovami? Hlavní rozdíl mezi klasickými osnovami a školním vzdělávacím programu je v tom, že dosavadní učební osnovy byly totožné pro všechny školy v republice. Vycházely z určitého průměru podmínek, průměru úrovně žáků a z tradičního nastavení vyučovacích předmětů v učebním plánu. Jejich cílem pak bylo osvojení učiva a zhodnocení, do jaké míry ho žák zvládl a zda je schopen ho reprodukovat. Rámcový vzdělávací program oproti tomu stanovuje jen základní požadavky ze strany státu. Tyto základní požadavky si pak každá škola konkretizuje ve svém školním vzdělávacím programu. Školy musí respektovat základní požadavky vyplývající z rámcových programů, ale v zásadě mají možnost stavět svůj školní vzdělávací program přesně na podmínky své školy, zkušenosti učitelů, skladbu žáků, jejich zájmy, případně požadavky rodičů a pomocí volné časové dotace dotvářet zaměření výuky. Podstata změny však netkví jen v možnosti změny dokumentu, ale především ve způsobu jeho realizace, tj. v přístupu k žákům, jejich motivaci, v příznivé a atmosféře, ve vytváření prostoru pro aktivní zapojení do výuky, pro samostatné hledání, tvoření, zkoušení atd. Reforma má přinést školám větší svobodu mohou si tedy vyučovat úplně, co chtějí? Určitě tomu tak není. Rámcové vzdělávací programy vymezují závazné cíle, obsah, výsledky, tvoří skutečně jakýsi rámec, na jehož pozadí jsou jednotlivé vzdělávací programy realizovány. Odlišnosti nalezneme především ve využití volné časové dotace. Zde je plně na škole, jak ji využije co posílí, co strana 16

17 nabídne nového. Odlišné mohou a měly by být také přístupy ke konkrétním žákům v konkrétních podmínkách, postupy ve výuce atd. V praxi to znamená, že všichni žáci musí zvládnout pravopis, musí umět využít početní operace v praktických situacích, měli by umět ošetřit poranění, orientovat se na internetu, prezentovat výsledky svého snažení atd. Každá škola k tomu však může dojít jiným způsobem. Jak jsou školy na reformu připraveny? Obecně je připravenost škol na různé úrovni. Jsou školy, které se ještě dlouho před reformou systematicky zajímaly o nové způsoby práce, o nové přístupy k hodnocení, o nové informační technologie, o týmovou práci celého sboru atd. Ty mají dnes jistě náskok. I když byl a bude pro každou školu vyškolen tzv. koordinátor tvorby školních vzdělávacích programů, úroveň programů je samozřejmě různá. Některé školy promýšlely obsah svých programů více a podařilo se jim zde zakotvit řadu moderních a inovativních prvků, jiné k tomu budou docházet postupně. Také možnost vzdělávání pedagogických pracovníků byla různá, přestože nabídka informací a vzdělávání je v současnosti velmi široká. Zkušenosti ze zahraničí hovoří o tom, že ani v jiných zemích nebyl začátek ideální a první programy stoprocentní. Důležité je, aby školy přípravou svého programu nekončily, aby jeho vznik braly jako dílčí krok celého procesu. Reforma je dnes na začátku a postupně se bude usazovat a vylepšovat, obzvláště budou-li přicházet další a další pozitivní impulsy. Co přinese reforma rodičům a jejich dětem? Budou-li školy chápat reformu jako celkovou změnu přístupu k výuce, pak by reforma měla zajistit, že (se) žáci (mimo jiné): budou cítit ve škole příjemně a bezpečněji než dosud, budou pro práci ve škole motivováni, budou zažívat uspokojení z učení a spolupráce s jinými žáky; budou mít příležitost ukázat, co právě oni umí, v čem se zlepšují, bez neustálého porovnávání mezi sebou; z toho by mělo vycházet i jejich hodnocení; získají vědomosti a dovednosti, které mají jasné vazby a souvislosti a které umějí prakticky využít; budou připraveni na život v mnohojazyčném a multikulturním prostoru, ve světě techniky, financí, podnikání; budou umět rozhodovat v rozmanitých životních situacích; umět pečovat o své zdraví a zdraví jiných; budou aktivní ve studiu, ale i v dalších životních situacích a vztazích atd.rodičům by pak měla přinést větší jistotu dobrých vstupních podmínek jejich dětí do dalšího studia, při vstupu na trh práce i v praktickém životě. Kdy se objeví první výstupy, tj. kdy bude poprvé možné provést hodnocení dosavadního průběhu reformy? Jakou roli bude v konkrétním procesu hrát MŠMT, ČŠI a VÚP? Dílčí monitoring bude zahájen již v tomto školním roce, a pak bude průběžně pokračovat i v dalších letech. První ucelené výsledky lze očekávat po ukončení celé etapy vzdělávání na daném stupni školy, tj. po 4-5 letech. Ministerstvo školství připravuje různé projekty nejen na podporu výuky a vzdělávání, ale i na monitorování a analýzu celého procesu. Do zmíněného procesu budou zapojeny i ministerstvem přímo řízené organizace, zejména Výzkumný ústav pedagogický (VÚP) a Česká školní inspekce (ČŠI). VÚP bude zejména monitorovat potřeby a problémy při zavádění školních vzdělávacích programů do praxe. Bude vypracovávat návrhy potřebných kroků pro pokrytí zmíněných potřeb a odstranění zjištěných problémů. Současně bude VÚP také hodnotit vědomosti a dovednosti žáků s možností jejich porovnání po několika letech. ČŠI bude naproti tomu průběžně monitorovat kvalitu školních vzdělávacích programů, jejich soulad s rámcovými vzdělávacími programy a hodnotit postupy škol při zavádění programů do praxe a při vlastním hodnocení práce škol. strana 17

18 Jak bude reforma v následujících letech pokračovat a kdy do ní budou zapojeny všechny školy? Proč se v tomto roce reforma týká pouze prvních a šestých ročníků? Reforma se do praxe uvádí postupně - od předškolního vzdělávání přes základní ke střednímu, včetně speciálního, je tak zajištěna návaznost vzdělávání. Do reformního procesu se budou postupně zapojovat ještě základní školy speciální, jednotlivé typy středních odborných škol, jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky, konzervatoře atd.zapojení jednotlivých typů škol je vázáno na vznik příslušného rámcového vzdělávacího programu a následné dvouleté období pro přípravu školních vzdělávacích programů. Předpoklad zahájení výuky podle ŠVP na všech školách se dá odhadovat v horizontu následujících 5-6 let. V případě základních škol má náběh výuky podle školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání postupně od 1. a 6. ročníků dva základní důvody. Zaprvé je rozumné dokončit se žáky výuku v tom vzdělávacím programu, který byl nastaven na počátku jejich vzdělávací cesty (např. na počátku prvního či druhého stupně ZŠ). Neznamená to však, že školy nemohou při práci s těmito žáky uplatňovat postupy, které chtějí použít v rámci školního vzdělávacího programu. K tomu slouží i pokyn MŠMT, který dává možnost upravovat stávající učební plány a víc je přiblížit podmínkám výuky podle ŠVP. Druhým důvodem je skutečnost, že učební plány obou stupňů ještě nejsou plně finančně dotovány (na obou stupních zbývá poskytnout dotace pro jednu vyučovací hodinu). Co znamená reforma pro mateřské školy? Do mateřských škol by měla reforma přinést větší výběr aktivit, lepší přístup k dětem a jejich individuálním nárokům, průběžnou diagnostiku pokroků dítěte. Pro učitelky by pak měla přinést větší volnost při vytváření svých programů školy a třídy. Opět se setkáváme s možností přizpůsobit se plně školním podmínkám a potřebám dětí, práci s dětmi více individualizovat, diferencovat. I zde je ovšem třeba odstraňovat překážky, např. stále přetrvávající stále velký počet žáků ve třídách a nedostatečnou možnost práce dvou učitelek ve třídě nebo omezené možnosti práce za pomoci asistentky atd. V tuto chvíli je možné říci, že reforma v předškolním vzdělávání je nejdál, bylo zde proškoleno největší procento učitelek, je vydáno několik zásadních metodických materiálů. Již dnes se diskutuje nad podobou školních a třídních vzdělávacích programů a jejich případným vylepšováním. Co znamená pojem klíčová kompetence? Lze uvést nějaký příklad z praxe? Žák by si měl v průběhu vzdělávání osvojit tzv. klíčové kompetence. Co tento termín, kterým se zabývají odborníci z celé Evropy, vlastně znamená? Klíčovou kompetenci můžeme zjednodušeně chápat jako důležitou a společnosti prospěšnou schopnost jedince jednat v různých situacích. Tato schopnost je založená na znalostech zkušenostech, hodnotách a dispozicích, které si žák během své aktivní účasti na vzdělávání utvořil rozvinul. Vzhledem k tomu, že se jedná o termín poměrně složitý, uveďme si příklad: Klíčová kompetence řešit problémy: Žák by měl být schopen problém identifikovat. To je obecná schopnost, která má zajistit nejen posouzení konkrétních situací, ale i nalezení a pojmenování problému. Ve škole se k tomu bude docházet pomocí mnoha dílčích konkrétních úkolů týkajících se všech předmětů a mnoha situací (od jazykových problémů, přes ekologii až k řešení dopravní situace). Výsledkem bude žák, který je schopen dívat se na životní a pracovní situace kriticky a umí zvolit problém, který je pro danou situaci podstatný, který je potřeba řešit. Součástí je i schopnost naplánovat si (rozvrhnout) postup řešení problému a hledání alternativních způsobů řešení. Je vzdělávání budoucích učitelů na pedagogických fakultách nějak přizpůsobeno požadavkům reformy? Pokud ne, je toto alespoň v plánu s tím, aby byli později schopni vytvořit ŠVP, učit několik propojených předmětů najednou? Vysoké školy by měly naplňovat společenskou zakázku, která zní: produkovat učitele, kteří budou připraveni pro realizaci reformy a sami budou disponovat dovednostmi (klíčovými kompetencemi), k nimž mají se žáky směřovat. strana 18

19 Dlouho po zahájení reformních kroků nebyl směrem k vysokým školám vyslán jasný signál, že reforma začala, bude pokračovat, bude se prvořadě týkat vysokých škol v konkrétních věcech, bude požadována v konkrétním čase atd. Reakce vysokých škol je tedy zatím na různé úrovni. Některé fakulty nebo jejich části se intenzivně mění ve své struktuře, v obsahu vzdělávání, v přípravě budoucích učitelů. Postup brzdí i určité procesní postupy (akreditace nových předmětů a obsahů, hodnocení fakult za vědecké výsledky atd.), ale někde i ne zcela dobrá obeznámenost s požadavky jednotlivých stupňů a typů škol a jednotlivých oborů na změny ve vzdělávání. Lze očekávat, že i na vysokých školách se bude situace stále rychleji vylepšovat ve prospěch reformy, i když i zde se jedná o proces dlouhodobý. Zdroj: dne Středa 5.prosince 2007 Plnění úkolů ŠVP se týká i učitelů 1.stupně. Proto se i oni sešli se školním koordinátorem tvorby ŠVP Mgr. Janou Hladíkovou. Stalo se tak v 7 hodin ve sborovně. Po 2.vyučovací hodině začala ve škole Mikulášská nadílka. Jak se stalo již tradicí, režie se ujal třídní učitel 9.třídy se svými žáky. Pekelná výprava nejdříve směřovala do mateřské školy. Některé z tamějších dětí si trochu poplakaly, ale společně s tím si sáhly do svědomí a připomenuly si své drobné přestupky, které Mikuláš nemůže nevidět. strana 19

20 Čertovská a andělská část výpravy se po návratu z mateřské školy věnovala svým spolužákům. Mnozí prvňáčkové se báli snad ještě víc než kdysi v mateřské škole. Druháci už byli trochu statečnější (anebo hodnější?) strana 20