Pár připomínek k seminárkám

Transkript

1 Pár připomínek k seminárkám Obsah Co je dobré vědět, než začnete psát... 2 Struktura seminárky... 2 Co zásadně nedělat... 4 Slovníček... 5 Chyby... 6 Použitá literatura, zdroje... 7 Připomínky jsou stručné, řada věcí by měla být podrobněji vysvětlená. Na vyšce vám k tomu řeknou víc. Dobré je prozkoumat možnosti Wordu, zvláště záložky Odkazy a Revize. To, co tady uvádím, jsou většinou pravidla, kterými by se měly řídit vědecké práce. Skutečně závazné jsou jen citace (na ně platí norma). Ostatní věci jsou spíše zvykové. Záleží na domluvě a zvyku zadávajícího učitele. Pokud si nejste jistí, že tu nepíšu blbosti, podívejte se na nějaké diplomové nebo bakalářské práce (třeba tady: Poznámky a ukázky chyb jsou ze zkušenosti s opravami cizích seminárek.

2 Co je dobré vědět, než začnete psát - Ne každá seminárka, vyučujícím prezentovaná jako ukázková, je kvalitní (mnohdy se učiteli líbí třeba jen obrázky, nebo nadpisy, nebo pisatel/ka). - Vyberte si téma, které vás zajímá. Většinou jste jediní čitatelé. Navíc přemlouvat se k psaní je těžké. Přemlouvat se k psaní něčeho, co mě ale vůbec nezajímá, je vyčerpávající. - Pište tak, jako byste to někomu říkali. Třeba si nápady namluvte do mp3. Nejhorší jsou šroubované, složité věty, plné zbytečných cizích slov. Platí pravidlo: Kdo tématu rozumí, je schopen ho vysvětlit i prvňákovi. Používejte jednoduché věty. Je to čtivé, přehledné a nebudete mít chyby v čárkách. - Už Komenský (nebo že by Lao c?) říkal, že jeden obrázek vydá za tisíc slov. Než něco složitě popisovat, radši použijte obrázek nebo schéma. Ve Word 2003 a výš je krásný nástroj Vložení SmartArt. Při výčtech je vhodné používat odrážky. - Je dobré dát práci přečíst někomu, kdo se v dané problematice nevyzná. Pokud nechápe, nebo po 5 min snažení přestane číst, je seminárka špatně napsaná. Pocit to je přece jasné, to ví každý blbec je velice nebezpečný. Třeba když budete psát o Revoluci, tak tam musíte napsat rok, protože každý čtenář si pod tím představí něco jiného (1789, 1848, 1917). Nebo třeba ATP (tenis, chemie, firma)? - Pokud máte dost sebevědomí a času, tak si po sobě práci přečtěte s týdenním odstupem (času není nikdy dost, takže na tuhle radu zapomeňte). Struktura seminárky Většinou zadávající řekne, co v seminárce chce. U diplomových prací je to dáno předpisem. Část Popis Titulní strana někdy je daná, většinou se tvořivosti meze nekladou. Mělo by tam být: Název práce, předmět, jméno pisatele, třída, datum odevzdání nemá číslo stránky Prohlášení podepisujete, že jste práci neopsali. na netu je řada prohlášení, stačí si je vygooglit. U seminárek mi připadá zbytečné, většinou se jedná o kompilačky (splácané cizí texty), ale budiž. nečísluje se, nedává se do obsahu Poděkování to se dělá jen u velkých prací, u běžných seminárek působí směšně. Jde to zahrnout do závěru, nebo úvodu, že vám někdo pomohl. Ale pozor! Mr. Googlovi, poskytovateli připojení a autorovi klávesových zkratek neděkovat! Anotace podle anotace by čitatel měl vědět, jestli ho vaše práce zajímá, jestli má číst dál je to stručné vysvětlení, shrnutí, o čem práce je a co v textu máte. Píše se v trpném rodě, nikoho neoslovujeme. Pište to tak jednoduše, abyste to dokázali přeložit do angličtiny. Ona se většinou i v angličtině uvádí. Nečísluje se, nemá číslo stránky. Někdy se odevzdává na volném papíře. Obsah Udělat automaticky. Word to umí, tak proč toho nevyužít Do obsahu se předchozí položky nedávají. Začíná se Úvodem. Úvod Úvod je jako Nadpis 1, ale pozor bez čísla. Stránky se číslují až odtud, ale začíná se číslem listu v pořadí. Např. Titulní strana, Anotace, Obsah, Úvod. Takže úvod bude mít číslo strany 4. Troufám si říct, že Úvod je nejdůležitější část práce. V úvodu musí být:

3 - co chcete psát (vybral/a jsem si téma..., protože; většinou je to nějaká okecávačka, že nás to jako zajímá všichni víme, že téma jsme si nevybrali, protože jsme byli za školou, a nic lepšího na nás nezbylo). - proč to chcete psát (chci ukázat, chci zjistit, zajímá mě...) - jak to chcete psát (v první kapitole popíši..., v druhé ukážu...použiji metodu... provedl/a jsem průzkum) - cíl práce 1. co je cílem práce, co od seminárky očekáváme (ověřím si..., najdu odpověď na otázku..., přesvědčím se...). On ten cíl je hodně těžké napsat. Když to má pisatel hodit na papír, většinou mu dojde, že neví, co chce psát. V momentě, kdy si pořádně uvědomíte a zformulujete cíl, máte 50 % seminárky hotové. Pak už to jde skoro samo. U cíle práce používejte slovesa: chci udělat přehled, najít, zjistit, potvrdit,... Dobré je, když je cíl kontroverzní jako že si něco myslíte a v práci zjišťujete, jestli je to pravda. Úvod má čitatele chytnout, napnout, donutit, aby pokračoval ve čtení. V úvodu se nepoužívá literatura, ani poznámky pod čarou. Dobrý trik je v úvodu se opřít o nějaký citát, motto. Text v kapitolách 2. Jednotlivé kapitoly, podkapitoly a podpodkapitoly. Není na to pravidlo, ale opticky na 20 stran mohou být tak 3 4 kapitoly. Víc je moc, míň zas působí jako esej. Čísluje se zpravidla tzv. víceúrovňovým číslováním Kapitola Podkapitola Podpodkapitola. 6. Vyšší úroveň se nedoporučuje. Dělení má pomoct k přehlednosti textu, ne k jeho rozbití a nečitelnosti. Závěr Přílohy 7. Aspoň na půlku A4. V podstatě jde o poplácání se po zádech, jací jste úžasní, že jste při psaní neskončili na antidepresivech. Mělo nebo mohlo by tam zaznít: 8. že jste cíl splnili, nebo když nesplnili, tak proč 9. jestli je výsledek takový, jaký jste čekali (třeba když jste si chtěli něco ověřit) 10. jak se pracovalo s literaturou, kdo vám pomohl 11. co vás překvapilo 12. co byste udělali jinak, popř. jak by to šlo líp udělat 13. jak a v čem by se dalo dál pokračovat, kdybyste z toho chtěli udělat třeba SOČ Přílohy se číslují, nemají čísla stránek, ale jsou součástí obsahu 16. Pravidlo zní: 17. Co je větší, než půl A4 (nebo spíš 1/3 A4), to patří do příloh. 18. Dokumenty, skeny všeho možného, výpisy, seznamy...velké podrobné tabulky

4 Co zásadně nedělat 1) Používat fráze a klišé. Třeba v úvodu napsat: Téma jsem si vybral, protože je mi blízké. Cílem mé práce je rozšířit si obzory. Ono vůbec v úvodu se takové věci vyskytují často. Hlavně první věta bývá hodně těžká. Řada prací začíná stejně nebo podobně. Třeba V dnešním přetechnizovaném světě... Dokonce jsem slyšela, jak vyučující radí studentce na vyšce, aby svou práci začala větou V dnešním turbulentním světě. (Začíná tak snad každá druhá práce z ekonomie, šílenka). 2) Neshazujte se! Není nic horšího, než když se v seminárce objeví věta: No, moc tomu nerozumím... Neumím to líp vysvětlit... Měl/a jsem udělat a neudělal/a... A podobné blbiny. Udělali jste všechno, co jste mohli (stokrát opakovaná lež se stává pravdou, a musíte jí uvěřit hlavně vy, učiteli je to stejně fuk) a výsledek je úžasný. 3) No vlastně je něco horšího gramatické chyby. Existuje nástroj ve Wordu, jmenuje se to Revize Pravopis a gramatika. A pokud během základní a střední školy jste si toho nevšimli a učitelé IT vás na to neupozornili, tak něco není v pořádku. Využívejte ho. Červená vlnovka ukazuje, že Word podtržené slovo nezná. Většinou ukazuje na nějakou hrubku. Ale pozor! Ne všechny hrubky odhalí. Holky pletli nechá bez povšimnutí, protože obě slova zná. Ale když se jmenujete Swojtka, tak klidně podtrhne vaše příjmení, protože vás nezná. Kdo má novější verzi Wordu, tak ty zelené vlnovky, ty nejsou na ozdobu. Ty ukazují, že někde ve větě chybí čárka, nebo je tam nějaká stylistická chyba (není shoda podmětu s přísudkem apod.). 4) Chyby v použití písem. Word nabízí řadu krásných písem, ale používá se Times Roman 12, na nadpisy občas Arial. Existuje tzv. patkové a bezpatkové písmo. Tištěné věci se píší patkovým, protože ty patičky dělají optickou lajnu, po které vedou oči. Naopak v PowerPointu je nevhodné, protože se díky tomu při promítání slova slívají. V prezentaci je lepší použít bezpatkové písmo, např. Arial. Další věc je zvýrazňování. Bold působí vulgárně, používá se jen v nadpisech, podtrhávání taky není vhodné (je vyhrazeno pro hypertextové odkazy). V oficiálních pracích je jako jediný způsob zvýraznění povolena kurzíva. 5) Říct si, že to stejně nikdo nečte. Odevzdala jsem hromadu seminárek, které nikdo nečetl, a strávila nad nimi mraky času. A zcela nečekaně tu, kterou jsem odflákla, protože mě to přestalo bavit, vyučující přečetl a nelíbila se mu. 6) A co nedělat při samotném psaní NEPOUŽÍVAT MEZERNÍK A ENTER!!!! Mezerník je na mezery, ne na odstrkování slov doprostřed stránky, na to je Zarovnání odstavce nebo Tabelátor. Enter se používá na konci odstavce. Na ostatní věci je tu třeba Vložit Konec stránky. Nebo Odstavec svázat řádek s následujícím. Někdy je třeba možné použít tabulku, kterou neohraničíte, takže to vypadá jako sloupečky a můžete tak slova umístit do prostoru. Příklad Ahoj Tady to je tabulka Má tři sloupce A má tři řádky.

5 Slovníček Zkušení pisatelé, popř. vyučující, rádi hážou slovy jako je citace, zdroj a podobně. Následující věty jsou pro představu, o co jde. Pořadí volím náhodné, není to nijak logicky uspořádané. *Plagiát velice populární slovo. Hlavně před volbami do čehokoliv, kdy je potřeba zdiskreditovat někoho (v politice politika, na vyšce nějakého toho docenta). Jde o práci nebo část práce, kterou někdo odněkud opsal a neuvedl, odkud. Dřív stačilo sehnat si a opsat práci z jiné školy, nebo práci staršího sourozence, a nikdo na to nepřišel. Teď jsou prográmky, které porovnají texty a řeknou, že vaše práce je z 80 % zkopírovaná z wikipedie. Ale nebojte se, učitelé na SŠ zpravidla tyto programy neznají, a mnohdy ani nevědí, že existují. *Zdroj to je knížka, www stránka, časopis, odkud danou informaci máte. Zdroje se uvádí na konci práce, píše se to jako Literatura, Použité zdroje, Bibliografie a je nutné, aby každý, kdo se na zdroj podívá, byl schopen tu vaši informaci v něm najít. Takže zdroj: wikipedia.cz není zdroj, protože fakt nevím, jak bych takhle našla třeba informace o...(doplň téma své práce). Než člověk získá cit pro to, kdy uvést zdroj, může se řídit jednoduchým pravidlem: Zdroj uvádím za větami, o kterých mi někdo může říct, že je to blbost. Zdroj uvádím vždycky tam, kde je datum, číslo, nějaký údaj, jméno. Způsob zápisu zdrojů je o pár řádků níže. *Citace je to doslovný přepis textu nebo slov, co někdo řekl. Jágr po zápase na otázku, jestli slaví Vánoce, řekl: Tak určitě. V učebnici chemie je napsáno: Pokusy smí provádět... Citace se píše do uvozovek a kurzívou. A je třeba, aby tady stoprocentně bylo napsané, kde tu větu najdu. *Poznámka pod čarou tajná zbraň humanitních vědců. Existuje několik přístupů k ní. Buď se jedná o místo, kam narvat podrobnosti, které by zbytečně znepřehledňovaly text. Třeba když uvedete, že Hulka vymyslel Sten Lee 1. A pak chcete psát už jenom o Hulkovi, tak do poznámky dáte, kdo to je Sten Lee. Poznámky se vkládají přes Odkazy Poznámky pod čarou. Druhá možnost, co s nimi, je uvádět v poznámkách zdroje 2. Dělají to hlavně historici a celé té záležitosti s poznámkami pod čarou říkají poznámkový aparát. *Metodika - Jde o to, že řada prací na vysoké škole musí mít nějakou část, kterou pisatel dělá sám. Týká se to ale třeba taky SOČky, ale můžete mít i takovou seminárku, nebo ročníkovou práci. Příklad: Třeba se budu chtít přesvědčit, že 70 % studentů SŠ je počítačově negramotných (pozorný čtenář postřehl, že se jedná o cíl práce). A v metodice popíšu, jak to provedu. Že se postavím do vchodu do jídelny, budu se ptát každého druhého studenta, nebo udělám dotazník a rozdám sto lidem, udělám anketu na FB. Když by potom někdo dělal stejný 1 Sten Lee: Stan Lee (nar. 1922, New York), celým jménem Stanley Martin Lieber, je americký komiksový spisovatel, redaktor, herec, producent, vydavatel, televizní osobnost, bývalý prezident a předseda společnosti Marvel Comics. 2 Viz

6 výzkum na druhé straně republiky, tak s tou mojí metodikou, aniž by se mě na cokoliv ptal, musí udělat stejný průzkum. Výsledky se mohou lišit, ale pokud je dobře udělaná metodika, tak se většinou neliší. Metodika je vlastně takový postup How to do. Metoda pak je, co použiji. Např. třeba metodu rozhovoru s učitelem IT, test pro žáky, anketu atd. Chyby Zkopírovat někde z netu nějakou nesmyslnou větu nebo složitě napsanou. I když učitelka, co to opravuje, nezná internet, přece jen zná trochu vás a váš styl psaní. A když ještě navíc sedí v kabinetě s někým, kdo počítačům trochu rozumí, můžete mít problém. Příklad: Dejte si do googlu tohle: utajením komunikace prostřednictvím ukrytí zprávy. Takovou větu byste určitě nepoužili v běžné mluvě. Učitel okamžitě pozná, že jste to zkopírovali. Používat zdroje nevalné kvality. Když budete psát o černých dírách, necitujte Spirit. V případě, že budete popisovat účinky halucinogenních drog,tak neopisujte článek z Žena a život. I wikipedie je sporná. Je to úžasný zdroj informací, řada věcí je tam moc hezky napsaná, ale nemáte jistotu, že tam není chyba. Dobré je mít nějakou knížku. Na rozdíl od internetu je tištěná literatura přece jen kontrolovaná. Učebnice je taky zdroj. Obrázky nejsou označené. Není tam zdroj. Nekvalitní obrázky. I kdyby na obrázku byla třeba bota, tak by tam měl být popisek. Obr. 2 Bota. Popisek musí být stručný a výstižný. Než rozmazaný obrázek, tak to radši žádný. Většinou se dělá chyba v tom, že zkopírujete obrázek z náhledu. Když jej rozkliknete, bude větší a kvalitnější. Příklad: Obr. 1 Přenos dat mezi dvěma počítači (5) 4) Za každou cenu napsat všechno, co najdu. Je těžké vyhodit odstavec, který jste skládali dvě hodiny. Ale někdy je to potřeba. Není dobré zabíhat do podrobností, nebo nechat v seminárce informace, které se sice zpočátku hodily, ale ve finále jsou k ničemu. 5) za viz se nepíše tečka. Je to sloveso něco jako hleď.

7 Použitá literatura, zdroje Tohle je postrach i pro vysokoškoláky, takže drobné chyby v tomhle jsou na střední škole omluvitelné. Všechny zdroje se musí objevit v textu. Takže když použiji citaci z knížky od Borovského, tak nestačí ji mít v seznamu na konci, ale někde v textu se musí objevit informace z ní. Pak vlastními slovy popíšu fungování Enigmy s tím, že urychlila válku o tři roky (o tom se dá pohádat), a dodám obrázek Příklad: V knížce Borovský píše: A nebudu hřmít. Ne a ne. Co z toho mám? [1] Někteří historici se domnívají, že díky Enigmě skončila válka o 3 roky dřív [2]. Na následujícím obrázku je test z matiky (viz Obrázek 1). Obrázek 1 Písemka z matiky [3] Použitá literatura [1] Borovský, K. J. Křest Svatého Vladimíra: legenda z ruské historie. Praha : Hejda & Tuček, [2] Vrba, O. Souboj s nacistickou Enigmou nastartoval éru počítačů. E15.cz [online] 2012 [cit ] Dostupné z WWW:< nacistickou-enigmou-nastartoval-eru-pocitacu #utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink> [3] Meme ve škole. Blog. [online] 2012 [cit ] Dostupné z WWW:<

8 Když udáváte literaturu pomocí poznámek pod čarou, tak by to vypadalo takhle: V knížce Borovský 3 píše: A nebudu hřmít. Ne a ne. Co z toho mám?. Někteří historici se domnívají, že díky Enigmě skončila válka o 3 roky dřív 4. Na následujícím obrázku je test z matiky (viz Obrázek 1). Použitá literatura (tady by bylo řazení podle abecedy, bez čísel) Borovský, K. J. Křest Svatého Vladimíra: legenda z ruské historie. Praha : Hejda & Tuček, Vrba, O. Souboj s nacistickou Enigmou nastartoval éru počítačů. E15.cz [online] 2012 [cit ] Dostupné z WWW:< enigmou-nastartoval-eru-pocitacu #utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink> Do seznamu literatury ne NEpíšou tituly (RNDr. Prof. a podobně). Správně by se mělo uvádět i ISBN, to je takové rodné číslo knížky. ISSN mají některé www. Koho extra zajímá, co se kde v jakém pořadí píše, podívejte se na Existuje online generátor citací : musíte se zaregistrovat, ale je to fajn nástroj. Ve Wordu 2003 a výš je přímo nástroj pro citace Odkazy Vložit citaci, tam je tabulka, sama vás navede, co kam napsat a nakonec dáte Bibliografie. Všechno se vyrobí automaticky. 3 Borovský, K. J. Křest Svatého Vladimíra: legenda z ruské historie. str Vrba, O. Souboj s nacistickou Enigmou nastartoval éru počítačů.