QI112A138. Lokální identita zeleně venkovských sídel. Roční /redakčně upravená/ zpráva za 1. rok řešení projektu

Transkript

1 Roční /redakčně upravená/ zpráva za 1. rok řešení 2011 projektu QI112A138 Lokální identita zeleně venkovských sídel VÚKOZ,v.v.i. PřF UK v Praze MENDELU Adam Baroš Zdeněk Kučera Stanislav Boček Roman Businský Martina Hupková Libor Dokoupil Ivana Barošová Tereza Hrubá Markéta Šantrůčková Lenka Stroblová Jiří Velebil

2 Identifikační údaje NÁZEV PROJEKTU: Lokální identita zeleně venkovských sídel (QI112A138) TÉMA: 4. Stanovit podmínky a opatření pro podporu rozvoje venkova. DOBA ŘEŠENÍ: ODPOVĚDNÝ ŘEŠITEL: Ing. Adam Baroš PŘÍJEMCE KOORDINÁTOR: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. ( ) Květnové náměstí 391, Průhonice ORGANIZACE ÚČASTNÍCÍ SE PROJEKTU: Univerzita Karlova v Praze - Přírodovědecká fakulta - příjemce Mendelova univerzita v Brně - příjemce ANOTACE PROJEKTU: Vytvoření metodik výsadeb zeleně v zastavěném území obcí venkovské krajiny s přihlédnutím k lokálním specifikům. Na třech modelových území bude dílčími metodikami ověřen správný postup a možná východiska pro vhodnou výsadbu zeleně. Výsledná tvorba syntetizující metodiky využije východiska, principy a postupy z modelových oblastí za účelem možného budoucího použití v dalších regionech. Na problematiku je nahlíženo z více různých úhlů (krajinářský, historický, ekologický, zahradnický, ekonomický, provozní aj.). Účelem projektu je dosažení vyšší úrovně harmonizace krajiny a lidských sídel menšího vesnického charakteru. Mimo vlastní architekturu staveb je právě zeleň tím klíčovým nástrojem, který dokáže rozhodnout o zapojení do okolí. Účelem projektu je na základě modelových území vytvořit jasná východiska pro harmonickou výsadbu zeleně, která odráží jak přírodní podmínky, tak i kulturní stopu člověka v krajině. Zejména v dnešní době je potřeba sladit různé pohledy danou tématiku, protože se krajina v posledních desetiletích výrazně změnila a je nutno k ní přistupovat komplexně a ohleduplně. Hlavním přínosem výsledků projektu je zodpovědný a komplexní přístup k výsadbám zeleně v zastavěném území malých vesnických sídel, který bude respektovat jak přírodní, tak i historické a kulturní východiska. Tento přínos bude splněn cílenou, dlouhodobou praktickou aplikací vypracovaného nástroje (metodika) hlavními uživateli výsledku (Společenství obcí Čertovo břemeno, MAS Krajina srdce, MAS Moravský kraj a další)a samosprávami v nich zapojených obcí. Předpokládaným přínosem je také sladění pohledů různých odborníků (krajinář, zahradní architekt, historik, ovocnář, zemědělec) na problematiku výsadeb zeleně v zastavěném území drobných sídel v krajině. Přínosem projektu je také realizace modelových obnov a ukázkových odborných zásahů, které jsou v každém modelovém území realizovány. Dalším přínosem projektu je vytipování konkrétních zdrojů rostlinného materiálu pro další obnovu regionu (metodika, mapa), jeho přemnožení na Dendrologické zahradě či jiných vhodných genofondových plochách a následné využití při výsadbách v obcích. Tento materiál, který bude mít certifikovaný původ, bude využit při žádostech o poskytnutí dotací na výsadbu zeleně. Přínosem je také ukázková a edukativní plocha ukázkové výsadby stylizované vesnické výsadby, která se stane součástí trvalé expozice v Dendrologické zahradě v Průhonicích. 1

3 Obsah zprávy Dílčí cíl V001 Aktivita A1101 A. Průzkum širších vztahů zeleně v daném území 3 B. Lokalizace a identifikace potenciálně významných zdrojů dřevin 3 Aktivita A1102 Stanovení rozdílu mezi stávajícími výsadbami a optimálním stavem 4 Dílčí cíl V002 Aktivita A1103 Studium historie pěstování ovocných dřevin 4 Aktivita A1104 Inventarizace ovocných dřevin v zájmovém území 11 Aktivita A1105 Odběr roubů vytipovaných odrůd peckovin 12 Dílčí cíl V003 Aktivita A1106 Studium přírodních a společenských podmínek vývoje zeleně v sídlech 12 Aktivita A1107 Studium percepce hodnot krajiny a zeleně místními obyvateli 14 Dílčí cíl V004 Aktivita A1108 Studium historického vývoje krajiny, krajinný kontext 15 Dílčí cíl V005 Aktivita A1109 Sběr množitelského materiálu 16 Dílčí cíl V006 Aktivita A1110 Návrh a realizace ukázkových výsadeb 17 Přehled výsledků RIV 20 Hospodaření v r Postup prací v r Příloha 22 V průběhu řešení v roce 2011 probíhaly práce celkem na 6 dílčích cílech (V001 - V006) a deseti aktivitách (A1101 A1110) podle plánu a v předpokládaném rozsahu. Mírné změny nastaly pouze z důvodu snížení rozpočtu na 1. rok řešení projektu a současně nepříznivých jarních teplotních výkyvů, které znemožnily na velké části původně zamýšleného řešeného území (Čertovo břemeno) determinaci ovocných dřevin. Z tohoto důvodu byla řešena současně dvě území Čertovo břemeno a Moravský kras, přičemž na Čertově břemeni bude v roce 2012 pokračovat zejména pomologické hodnocení a v druhé lokalitě naopak. 2

4 Dílčí cíl V001 Aktivita A1101 A. Průzkum širších vztahů zeleně v daném území (Adam Baroš, Roman Businský, Jiří Velebil všichni VÚKOZ,v.v.i.) Aktivita proběhla podle plánu. V průběhu roku 2011 byl uskutečněn terénní průzkum zvolené oblasti, kterou se pro první rok řešení stalo území Společenství obcí Čertovo břemeno (dále jen území). Podle stanovené metodiky práce byly monitorovány především intravilány obcí nebo plochy mající přímou souvislost s jejich zastavěným územím, včetně významných krajinných celků. Průzkum probíhal na několika úrovních zařazených do následujících kategorií: 1) Významné biotopy nebo jejich fragmenty: Na základě zjištěného spektra rostlin a charakteru biotopu byly jednotlivé celky přiřazeny ke konkrétním potenciálním vegetačním typům. Na základě porovnání s aktuálním stavem byly identifikovány rozdíly a příčiny případné degradace ploch. Byla navržena opatření pro jejich stabilizaci a stanoveno optimální spektrum rostlin s ohledem na potenciální přirozený stav daných biocenóz. Jako významné byly shledány zejména podmáčené louky se vstavačem májovým (Dactylorhiza majalis) zde často též velká diverzita vrb (rod Salix), kosené květnaté louky nebo zachovalé bučiny s výrazným zastoupením jedle bělokoré (Abies alba). 2) Významné dřeviny (viz níže) Pro průzkum lokalit byly využity mapové podklady Edice turistických map Klubu českých turistů v měřítku 1 : , ale též interaktivní mapy programu Google Earth (online). Všechny významné prvky byly zaměřeny pomocí GPS (souřadnicový systém WGS-84) přístrojem Garmin GPSMAP 60CSx. Současně byla provedena vstupní dendrometrická měření významných stromů. Veškerá data byla archivována a digitalizována. Mapové podklady: Edice turistických map Klubu českých turistů v měřítku 1 : , mapy č. 39 a 41. Google Earth [online]: Dostupný z WWW: < > B. Lokalizace a identifikace potenciálně významných zdrojů dřevin V území se nachází množství významných dřevin, z nichž zejména staré a vzrostlé exempláře přizpůsobené místním nepříznivým podmínkám reprezentují vhodné jedince, které mohou jako matečné rostliny poskytovat případný množitelský materiál pro další výsadby. Řada z nich je evidována jako tzv. památné stromy. Jiné byly v území nalezeny nově a někdy reprezentují unikátní genotypy, které až doposud unikaly pozornosti (mezi jinými například jilm horský z obce Křenovy Dvory; strom je výjimečný tím, že dosáhl svých nadprůměrných rozměrů i přes kalamitní odumírání jilmů vlivem grafiozy v uplynulých desetiletích). V území bylo identifikováno zhruba 60 významných stromů, přičemž u řady z nich je doporučujeme chránit jako památné stromy. I když jsou některé z nich již v 3

5 současné době označeny jako památné, kvůli změně legislativy po roce 1989 u mnoha z nich nedošlo k jejich opětovnému vyhlášení. Tento problém bude řešen v rámci projektu formou vyhlášení všech památných stromů pro studované území. Na toto téma je připravován též článek do recenzovaného periodika. Mezi významnými dřevinami objevenými v území figurují například následující druhy: buk lesní (Fagus sylvatica), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), lípa obecná (Tilia vulgaris), javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus glabra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vrba Smithova (Salix smithiana), bez černý (Sambucus nigra se žlutými plody) nebo ostružiník český (Rubus bohemiicola endemický druh středních Čech). Vybraní jedinci byli přemnoženi na Dendrologickou zahradu VÚKOZ, v. v. i. do genofondové matečnice (viz Aktivita A1109). Získaná data jsou postupně zpracovávána. Dílčí výsledky této části jsou uloženy v archívu projektu a jsou postupně využívány pro tvorbu dílčí a závěrečné metodiky. Aktivita A1102 Stanovení rozdílu mezi stávajícími výsadbami a optimálním stavem (Adam Baroš, Roman Businský, Jiří Velebil všichni VÚKOZ,v.v.i.) Byl proveden zevrubný soupis rostlin v obcích a to nejen na veřejných prostranstvích, ale i ve viditelných částech soukromých objektů (předzahrádky, zahrady). Častým nešvarem je používání nevhodných jehličnatých dřevin, které často v přehoustlých skupinách tvoří typické výsadby let 20. století. Svým charakterem jsou zcela nevhodné a unifikují českou krajinu. Snaha o nápravu je však na některých místech patrná (dotazníkové šetření o výsadbách stříbrných smrků na návsi v Nadějkově, odstranění jehličnatých dřevin v Borotíně viz Aktivita 1110, projekt rekonstrukce náměstí v Prčici a Sedlci aj.). Na základě historického kontextu, studia archiválií i komunikace s místními obyvateli a sdruženími byla stanovena míra autentičnosti konkrétních rostlin pro dané území a stanovena tak jejich vhodnost pro použití v zahradních i krajinářských úpravách v daném území. Zvláštní zřetel je brán na invazní rostliny. Dílčí cíl V002 Aktivita A1103 Studium historie pěstování ovocných dřevin (Stanislav Boček, Libor Dokoupil oba MENDELU) Aktivita je zpracována formou stručného výkladu důležitých historických událostí, ovlivňujících vývoj ovocnářství v zájmovém území. Zaměřuje se na historická fakta, která souvisejí i se současným stavem ovocných kultur v extenzivních typech výsadeb (staré a krajové odrůdy na kmenných tvarech, dlouhověké dřeviny, jedinci starší 50 let). Úkol představuje teoretickou průpravu pro realizaci aktivity A1104 (Inventarizace ovocných dřevin v zájmovém území) a splnění dílčího cíle V002 (Průzkum a vyhodnocení stavu starých a krajových odrůd ovocných dřevin. Přeurčení, zajištění dostupných materiálů ze soukromých i veřejných zdrojů). 4

6 Historie ovocnictví vztahující se na MAS Moravský kras Zájmové území zahrnuje ústřední mikroregion Moravský kras a dále přilehlé mikroregiony Černohorsko, Protivanovsko, Drahanská vrchovina a Časnýř. Historii ovocnářství v daném území nelze vyčlenit z kontextu ovocnářství českých zemí, respektive Moravy. Pěstování ovocných stromů na Moravě souvisí s počátky křesťanství. Prvními centry se staly kláštery v příznivých přírodních podmínkách. O existenci ovocných zahrad na našem území se dovídáme z listin z století, ze století pocházejí četné ikonografické doklady o existenci zahrad, sadů a štěpnic. Za vlády Přemysla Otakara II. a v období vrcholného středověku za vlády Karla IV. nastal rozkvět ovocnářství. Husitskými válkami neutrpělo moravské ovocnictví tolik co v Čechách, pohromou však pro ně byla třicetiletá válka (Němec, 1955). Nový rozkvět nastal za vlády Marie Terezie a císaře Josefa II., kteří vydali nařízení pro zvelebení ovocnictví. Na větších panstvích a v klášterech byly zřízeny ovocné školky, byly osazovány silnice, polní cesty a meze. Kněží a učitelé měli přímo nařízeno učit děti i dospělé pěstovat ovocné stromy. Každá škola dostala za tímto účelem od obce kus pozemku a výběr učitele se děl i se zřetelem na znalost ovocnaření. Po roce 1787 ovocnictví na Moravě vzkvétalo, zakládaly se nové školky, přestože šlechta a kláštery od pěstování ovocných stromů upouštěly z důvodu zájmu o okrasné zahradnictví (Schubert, 1900). V roce 1816 byl v Brně založen Pomologický spolek, který dal ovocnictví vědecký směr. Členové pořádali přednášky, odborné kurzy a výstavy ovoce, založili spolkovou mateční zahradu a školku. Z ní byly dodávány rouby školkařům i pěstitelům. V letech vyškolil jednatel výboru profesor Diebl několik stovek ovocnářských odborníků, kteří pak šířili znalosti ovocnictví ve svých působištích, zvláště učitelských a kněžských. Profesor Diebl spolu s hrabětem Salmem podporovali pěstování moruší za účelem pozvednutí hedvábnictví. Moruše se pěstovaly nejvíce v Rájci a Sokolnicích. Na rozvoj ovocnářství druhé poloviny 19. století měly velký vliv vznikající ovocné školky. Jedna z prvních vznikla ve Křetíně již v roce 1831, v níž bylo vypěstováno ovocných stromků. Rouby ušlechtilých odrůd byly získávány z nejvýznačnějších ovocnářských zahrad (Rajhrad, Židlochovice, Staré Brno, Želešice, Ivanovice, Kunštát, Křetín). Tato místa se stávala již v té době krystalizačními jádry ovocnářských rajonů (Vávra, 1957). V roce 1848 vznikl Moravskoslezský ovocnicko-vinařský a zahradnický spolek jako odbor c. k. moravskoslezské hospodářské společnosti v Brně, který si dal za úkol propagaci ovocnářství v nejširších vrstvách obyvatel. V Brně za Lužánkami byla založena spolková ovocná školka. Vedle prof. Diebla se o rozvoj ovocnictví na Brněnsku výrazně zasloužili zemský inspektor Jan Pátek, správce pomologického ústavu František Suchý a lužánecký zahradník a pomolog Antonín Šebánek. Posledně jmenovaný přivezl z cest po západoevropských zemích velké množství roubů nových odrůd. Na území diecése Brněnské bylo v roce 1859 možno nalézt 519 školních zahrad s štěpovanými stromy. Do roku 1860 bylo při okresních silnicích Brněnského kraje vysázeno ovocných stromů. V druhé polovině 19. století byly zakládány okresní spolky a spolky přátel ovocnictví, které se staly ohnisky pro šíření ovocnářské osvěty. V roce 1869 vyšel nový školní zákon, který nařizoval obcím opatřit obecné školy zahradami. František Suchý pořádal v Brně prázdninové kurzy pro učitele a v různých moravských městech štěpařské kurzy. V roce 1898 vznikla Zemědělská rada moravská, roku 1900 byl založen Český zemský ovocnický spolek pro markrabství moravské (Schubert, 1900, Němec, 1955, Vávra, 1957). 5

7 Schubert (1900) popisuje stav ovocnictví v jednotlivých okresech Brněnského kraje. Zájmové území dnešní MAS Moravský kras v oné době zahrnuje části okresů Boskovice, Brno a Prostějov. Velký počet ovocných stromů zmiňuje autor mj. v obcích Rájec, Olomučany, Rudice a Spešov. Ovoce nachází uplatnění především v domácnostech, jako čerstvé, sušené nebo jako povidla. Ve větším vaří se povidla ve Spešově, Březině, Křtinách a Bukovině. Ve Křtinách se zabývají rovněž sušením ovoce. Významný vliv na rozvoj ovocnářství měl Vlkův štěpařský závod ve Vanovicích, který se proslavil svými vlastními odrůdami, zejména kvalitními mrazuodolnými a úrodnými třešněmi (Vlkova obrovská, Vanovická černá chrupka, Vlk Sláva), vhodnými do vyšších poloh Českomoravské a Drahanské vrchoviny. V literatuře jsou zmiňovány tři vanovické jabloně, a sice Vanovické pláně používané jako podnož, respektive kmenotvorná odrůda, Vlkovo červené jablko z konce 19. století, které vypěstoval František Vlk (založil rodinnou školkařskou tradici již roku 1871), a odrůda Vlkův holoubek z roku 1920, která se přisuzuje vnukovi Ing. Radomíru Vlkovi. Jako příklad tehdejšího sortimentu přetiskujeme ukázku z bohužel nedatované nabídky školkařských výpěstků se záznamem odrůdy třešně Vlkova obrovská. V druhé polovině 19. století jsou ovšem již patrné i snahy zredukovat rozsáhlý sortiment odrůd na nejdůležitější, tržně vyhovující. První usměrnění sortimentu nastalo v roce 1873 na kongresu 172 středoevropských pomologů na světové výstavě ve Vídni. Zde byl vypracován Kročákův návrh, který doporučoval pro celou oblast Moravy odrůdy jabloní Míšeňské, Panenské české, Kaselská reneta velká, Parména zlatá zimní, Kožená reneta zimní, (případně Špitálská reneta a Karpetin) a odrůdy hrušní Císařská hruška, Dielova máslovka, 6

8 Pstružka a Virgule. V roce 1904 byla Morava rozdělena do 6 ovocnářských obvodů, pro něž byl vytvořen tzv. normální výběr ovocných odrůd. Obce zájmového území MAS Moravský kras můžeme dle přiložené kopie mapy nalézt v obvodech II (mj. okres Brno), III (mj. okresy Slavkov a Vyškov) a VI (mj. okresy Blansko a Plumlov). Velmi těžce naše ovocnářství utrpělo silnými mrazy roku Nejhůře byly postiženy zemědělsky významné oblasti v nižších polohách (v jižních Čechách až -41 C), hornatější kraje tolik neutrpěly. Od tohoto přelomového roku se větší pozornost ovocnářů obrací k domácím krajovým odrůdám, dobře adaptovaným na místní podmínky (Kamenický, 1933). Doporučené sortimenty jsou postupně revidovány a sortiment dále zužován. Nutno však mít na paměti, že se jednalo vždy o sortiment doporučovaný pro velkovýrobní pěstování, ovocné školky měly tou dobou stále sortiment značně rozsáhlý, příkladem může být ceník školek Viktoria Želešice z roku 1936, kde je v nabídce úctyhodných 91 odrůd jabloní a 62 hrušní. Krátce po druhé světové válce byly vylišeny ovocnářské rajony a navržen zúžený sortiment podle jednotlivých ovocných druhů bez ohledu na správní území. V roce 1947 byl stanoven základní sortiment ovocných odrůd pro všechny oblasti kraje Brněnského. Například u jabloní se jednalo o odrůdy hlavní: Panenské, Baumannova reneta, Boikovo, Landsberská reneta, Gdánský hranáč, Strýmka, a vedlejší: Jesenická reneta, Ontario, Coxova reneta. V roce 1957 vydal Výzkumný ústav ovocnářský v Holovousích oficiální rajonizaci pro všechny kraje a stanovil oblastní sortimenty pro ovocnářské rajony (Kohout, 1959). Podle těchto sortimentů měli školkaři povinnost naočkovat 90 % podnoží, zbylých 10 % podle vlastní volby. Pro obvod II., zahrnující mj. okresy Blansko, Boskovice a Vyškov, byl sortiment 7

9 následující: Jabloně Baumannova reneta (5 %), Boikovo (5 %), Boskoopské červené (20 %), Matčino (10 %), Ontario (5%), Panenské české (10 %), Parména zlatá zimní (15 %), Strýmka (4 %), Vilémovo - typ Tišnovský-Dolnoloucké (13 %) a Wealthy (3 %), hrušně Boscova lahvice (15 %), Clappova máslovka (10 %), Hardyho máslovka (5 %), Charneuská (5 %), Lucasova máslovka (10 %), Madame Verté (10 %), Pařížanka (15 %), Williamsova čáslavka (20 %); třešně Annonayská (5 %), Germersdorfská (10 %), Hedelfingenská (15 %), Karešova (5 %), Kaštánka (10 %), Napoleonova (20 %), Troprichterova (15 %), Velká černá chrupka (10 %); višně Bruselská (20 %), Korošská (10 %), Morela pozdní (5 %), Ostheimská (10 %), Sladkovišeň raná (5 %), Španělská (15 %), Vackova (25 %); slivoně (švestky a pološvestky) Domácí švestka (70 %), Esslingenská (5 %), Chrudimská (5 %) Wangenheimova (5 %), Zimmrova (5 %), (renklody a slívy) Althanova (15 %), Bryská (5 %), Meruňková slíva (10 %), Mirabelka nancyská (15 %), Oullinská (5 %), Zelená renklóda (30 %). Zvážíme-li možnost dožití ovocných dřevin na kmenných tvarech a generativní podnoži běžně 50 a více let, lze předpokládat vysokou míru pravděpodobnosti nalezení posledně jmenovaných odrůd v současnosti, protože tyto byly místními školkami povinně produkovány ve velkém množství. Historie ovocnictví vztahující se na společenství obcí Čertovo břemeno a MAS Krajina srdce Habart (1928) přirovnává vývoj ovocnicví na Sedlecku a Prčicku k obecné genezi v českých zemích, charakterizované střídáním období pro ovocnictví nepříznivých (husitské války, třicetiletá válka) s obdobími rozkvětu (éra Karla IV., Rudolfa II, Marie Terezie a Josefa II). V čase husitských válek ovocnictví v daném území hodně utrpělo. Jakoubek ze Stříbra a s ním řada táborských kněží hlásali Žádného ovoce nebudete požívati a dokonce nařizovali stromy ničit. K rozkvětu ovocnictví dochází opět v časech Rudolfa II. Cenný dokument představuje Kniha o štěpování od Jošta z Rožmberka (1598). Důležitým mezníkem v dějinách ovocnictví je vznik Ovocnického spolku roku 1877 a následně Zemského pomologického ústavu v Troji u Prahy. Habart (1928) popisuje sedleckou kotlinu jako oblast pro ovocnictví velmi způsobilou, chráněnou od severních větrů. Popisuje rovněž zásady péče o ovocné stromy v méně příznivých, výše položených lokalitách. Autor výše uvedeného díla působil jako ředitel školy ve Voticích a na základě vlastní čtyřicetileté sadařské praxe doporučuje pro zdejší podmínky následující odrůdy Jabloně Parména zlatá zimní, Baumannova reneta, Muškátová reneta, Richardovo žluté, Panenské české, Šálové, Červené tvrdé buštěhradské ( soudečky ) a Car Alexandr; hrušně Dielova máslovka (Poděbradka), Děkanka zimní, Boscova lahvice, Solnohradka velká, Williamsova čáslavka, Avranšská, Křivice, Le Brunova, Pastornice; slivoně Italka, švestka lovosická a švestka domácí; třešně Májovka, chrupavka, srdcovka, Lauermanova a černice ( uherka ). Jako staré druhy označuje a jmenuje jablka soudečky, syrečky, jakubčata, kožená, trpkáče, chřastáče, mošťáky a panenská, ze slivoní švestky, špendlíky, ryngle, blumy, karlata a mirabelky; hrušky ovesničky (zvané punčošky či kačenky ), krvavky, kaboně, máslovky, světelky, šípáče, muškatelky a mnohé plané hrušky, které se využívaly zejména na sušení prachandy, která sloužila jako náhražka cukru. Z prosperujících ovocnařících podniků vyzdvihuje velkostatek ve Vrchotových Janovicích, třebaže se ovocnářství věnuje teprve od roku Výsadby velkostatku se staly vzorem i pro ostatní pěstitele v janovické kotlině, která se tou dobou honosí hojností třešňových sadů. Z propagátorů jmenujme Václava Nevařila z Babic, který šel druhým příkladem ve vysazování ovocných stromů. Velkostatek 8

10 chlumecký na Sedlčansku byl vzorem pečlivě vedených ovocných alejí. Zásluhou prof. Emericha Maixnera byly založeny aleje u Kňovic. Ovocné aleje v té době najdeme též v obcích Vojkov, Červený Hrádek, Osečany, Jetřichovice, Mitrovice, Smilkov a Vlčkovice. Úroda z proslulých třešňovek v okolí Votic se vyvážela do Tábora a do Prahy. Ovocnářskou osvětu na Sedlčansku významnou měrou šířil Josef Sekal, zakladatel zahradnického spolku Povltavan, mnohé zkušenosti načerpal z cest po západoevropských zemích. Velice zajímavé informace se dovídáme o zužitkování ovoce na konci 19. století, které je omezeno na sušení (tradice výroby prachandy) a přípravu povidel. Již na počátku 20. století však zpracování ovoce prakticky zaniká a ovoce je obchodováno pouze v čerstvém stavu. Vůbec se neujalo zpracování na mošty. Pokud jde o vliv ovocných školek, jako příklad můžeme uvést ukázku z nabídky školky knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenbergů v Protivíně, datovanou rokem Po mrazové kalamitě roku 1929 doporučuje Kamenický (1933) pro jihočeskou oblast následující odrůdy jádrovin. Hlavní odrůdy jabloní: Croncelské, Řehtáč soudkovitý, Kardinál žíhaný, Panenské, Baumannova reneta, Boskoopské, Boikovo, vedlejší odrůdy Průsvitné letní, Astrachán červený, Charlamowsky, Gravštýnské, Lebelovo, Grahamovo, Gdánský hranáč, Landsberská reneta, Harbertova reneta. Odrůdy vhodné pro stromořadí (podél silnic a veřejných cest) Croncelské, Řehtáč soudkovitý, Panenské, Baumannova reneta, Boikovo, Gdánský hranáč, Landsberská reneta, Harbertova reneta. Hlavní odrůdy hrušní: Clappova, Solanka, Hardyho, Avranšská, Charneuská, vedlejší odrůdy: Muškatelka šedá, Špinka, Salisburyho, President Mas, Pastornice, odrůdy vhodné do stromořadí Solanka, Hardyho, Avranšská, Charneuská, Muškatelka šedá, Špinka, Salisburyho, President Mas. Pro vyšší polohy jsou pak vhodné všechny výše jmenované odrůdy kromě President Mas a Pastornice. 9

11 V kontextu historie i současného stavu ovocných výsadeb zájmového území s ohledem na vlastní pomologický průzkum (aktivita A1104) je třeba zmínit oficiální druhovou a odrůdovou rajonizaci, vydanou Výzkumným ústavem ovocnářským v Holovousích v polovině 50. let pro všechny kraje a okresy českých zemí. Zájmová oblast mikroregionu Čertovo břemeno leží zčásti v kraji Středočeském (dříve kraj Praha), zčásti Jihočeském (dříve kraj České Budějovice). Tzv. směrné obvodní sortimenty ovocných druhů a odrůd pro rok 1957 a další nám mnohé napoví o druhové a odrůdové skladbě ovocných dřevin vysazovaných v 50. a 60. letech 20. století, se kterými se v současnosti setkáváme v typech tzv. extenzivních výsadeb, byť paradoxně tehdy představovaly výsadby ryze tržního charakteru (ovocné aleje, polní sady, luční sady, pastvinné sady). V zastavěném území i přilehlém extravilánu (záhumenky, zahrady) byly často vysazovány i odrůdy oficiálně nedoporučované, mezi místními obyvateli nicméně oblíbené. Směrné obvodní sortimenty v podstatě nařizovaly ovocným školkařům množit vybrané odrůdy v určitém procentickém zastoupení, přičemž určitý podíl, zpravidla 10 %, byl ponechán pro volný výběr. Pro obvod VII v kraji Praha, který zahrnoval mj. okresy Benešov, Votice a Sedlčany, byly navrženy následující druhy a odrůdy: jabloně Boikovo (3 %), Boskoopské červené (6%), Malinové hornokrajské (5 %), Matčino (15 %), Panenské české (5 %), Parména zlatá (5 %), Řehtáč soudkovitý (6 %), Strýmka (10 %), Vilémovo (20 %), Wealthy (15 %); hrušně Clappova máslovka (15 %), Hardyho máslovka (20 %), Charneuská (20 %), Pařížanka (10 %), Salisburyho (10 %), Solanka (15 %), Thirriotova (10 %); třešně Annonayská (3 %), Germersdorfská (10 %), Hedelfingenská (10 %), Kaštánka (15 %), Lyonská (5 %), Napoleonova (20 %), Troprichterova (20 %), Velká černá chrupka (7 %); višně Korošská (20 %), Morela pozdní (10 %), Ostheimská (10 %), Sladkovišeň raná (3 %), Španělská (20 %), Vackova (30 %); slivoně (švestky a pološvestky) Domácí švestka (55 %), Esslingenská (10 %), Wangenheimova (15 %), Zimmrova (5 %), (renklody a slívy) Althanova (15 %), Bryská (15 %), Malvazinka (10 %), Mirabelka nancyská (15 %), Oullinská (5 %), Zelená renklóda (30 %). Doporučený sortiment pro VI. obvod (okres Tábor) kraje České Budějovice se od předchozího liší některými odrůdami i jejich procentickým zastoupením. Z jabloní vzrostl výrazně podíl odrůdy Boskoopské červené (15 %) a Parména zlatá (15 %), naopak znatelný pokles je u odrůd Vilémovo (6 %) a Wealthy (5 %). Z jiných jabloní se zde setkáváme s minoritním podílem odrůdy Baumannova reneta (4 %). Landsberská reneta (6 %) a Průsvitné letní (6 %). Zajímavé je zařazení jabloně Chodské (5 %), krajové odrůdy Domažlicka. Z hrušní je zastoupena na rozdíl od Sedlčanska a Voticka teplomilná odrůda Boscova lahvice (10 %), dále Červencová (5 %) a Špinka (5 %), naopak chybí Charneuská. U třešní zaujme zařazení krajové jihočeské odrůdy Libějovická raná (10 %). Uvedené odrůdy, případně jejich četnost, můžeme porovnat se sortimentem stávajících extenzivních výsadeb, zkoumaným v rámci aktivity A1104. Aktivita A1104 Inventarizace ovocných dřevin v zájmovém území (Stanislav Boček, Libor Dokoupil oba MENDELU) Podle zvolené metodiky proběhla rekognoskace zájmového území MAS Moravský kras a Čertovo břemeno se zaměřením na extenzivní kmenné tvary ovocných dřevin odhadovaného stáří 50 a více let. Odrůdová determinace probíhala přímo v terénu podle charakteristických vegetativních a plodových znaků a vlastností. V případě nejistoty správného určení nebo 10

12 neznalosti odrůdy byly odebrány plody pro následnou pomologickou testaci s využitím dostupné literatury. Určování odrůd bylo značně ztíženo nízkou nebo žádnou plodností mnohých stromů, zejména v oblasti Sedlec-Prčicka. V tabulkách umístěných v příloze zprávy je uveden seznam zjištěných odrůd v příslušných katastrech s označením významnosti dané odrůdy, která je posuzována s ohledem na původ odrůdy či její rozšíření. Hodnota 1+ značí velmi významnou (vzácnou) odrůdu, které bude věnována zvýšená pozornost. Tyto odrůdy představují cenné genetické zdroje, které budou po přednostním odebrání roubů rozmnoženy a uchovány v zásobní školce, respektive genofondové ploše (dílčí cíl V005). V rámci aktivity A1105 a aktivit plánovaných na dalších roky řešení projektu se počítá s odběrem roubů, rozmnožením a uchováním všech nalezených odrůd. Mezi nejvýznamnější odrůdy můžeme jednoznačně zařadit jabloně Burchardtova reneta, Červený válec a Hetlina. Posledně jmenovaná krajová odrůda Domažlicka poutá pozornost vědců (mj. na Novém Zélandu), jablka byla shledána jako bohatý zdroj antioxidantů a odrůda je řazena mezi tzv. protirakovinová jablka ( anti-cancer apple ). Jabloň Vlkovo a třešeň Vlkova obrovská, nalezené v Moravském krasu, jsou typickými příklady lokálních odrůd a zaslouží rovněž mimořádnou pozornost. Z třešní zmiňme dále místní rudickou raritu světlou srdcovku pojmenovanou Dobrá bílá raná. Ovoce má jemnou, velmi světlou slupku a zraje již v prvním třešňovém týdnu. Nebyla dosud přesně pomologicky ověřena. Jako modelový objekt podrobného zhodnocení ovocných dřevin byl zvolen extenzivní sad zv. Tyršův v katastru obce Habrůvka (Moravský kras). Lokalizace Tyršova sadu (JZ od obce Habrůvka) Kromě pomologického průzkumu a zhodnocení stávajících ovocných dřevin byl sad vytipován jako vhodný objekt pro uskutečnění aktivity A1110 (Návrh a realizace ukázkových výsadeb nebo údržby zeleně na vybraných typových objektech) v souvislosti s ovocnými dřevinami (viz dále). V rámci podrobné inventarizace obecního Tyršova sadu (založen na počest zakladatele Sokola ve 30. letech 20 století) byl zhodnocen zdravotní stav a perspektiva existujících ovocných stromů. U každého jedince byl pomocí pětibodové stupnice posouzen celkový zdravotní stav jedince, poškození kmene a jeho sadovnická hodnota. Míra proschnutí koruny byla vyjádřena procenticky. V sadu se nachází celkem

13 vysazených ovocných stromů, z toho 9 ks hrušně obecné (odrůda Hardyho), 33 ks jabloně domácí (odrůdy Gascoygneho šarlatové, Jadernička moravská, Královnino, Panenské české, Parména zlatá, Sudetská reneta), 37 ks ořešáku vlašského (semenáče), 127 ks slivoně švestky (odrůdy Domácí velkoplodá, Durancie, Wangenheimova) a 210 ks třešně ptačí (odrůdy Annonayská, Hedelfingenská, Kaštánka, Karešova, Libějovická raná, Napoleonova, Rychlice německá a Skalka. Aktivita A1105 Odběr roubů vytipovaných odrůd peckovin (Stanislav Boček, Libor Dokoupil oba MENDELU) Aktivita má vazbu na dílčí cíl V005. Odběr roubů peckovin byl proveden v prosinci 2011 s ohledem na relativně krátké období endogenní dormance těchto druhů. Rouby byly odebrány z vytipovaných, vizuálně zdravých jedinců odrůd třešní Annonayská, Kaštánka, Karešova, Rychlice německá, Napoleonova, Skalka, Hedelfingenská, Dobrá bílá raná, višní Amarelka královská, slivoní Esslingenská, Durancie, Domácí švestka, Wangenheimova (viz Tabulky 1 a 2). Rouby jsou uskladněny v chladírně MENDELU do doby použití (roubování). Dílčí cíl V003 Aktivita A1106 Studium přírodních a společenských podmínek vývoje zeleně v sídlech (Zdeněk Kučera, Martina Hupková oba PřF UK v Praze, Markéta Šantrůčková VÚKOZ,v.v.i.) Postup naplňování aktivity se sestával z několika samostatných dílčích kroků, které se v různé míře zaměřovaly na přírodní či kulturní složku krajiny sledovaného území Sedlecka- Prčicka a Jistebnicka. Pozornost byla věnována jak současnému stavu, tak proměnám v minulosti. Během řešení aktivity byly využívány nejen sekundární prameny, literatura a zdroje dat, ale též poznatky získané vlastním terénním šetřením a archivním průzkumem. Předně byly zhodnoceny rámcové podmínky vývoje zeleně v zájmovém území. Byla zpracována fyzickogeografická charakteristika území, jejímž výsledkem bylo zhodnocení jak abiotických, tak biotických složek místní krajiny. Na základě literatury a pramenů byl zpracován vývoj osídlení území v historické době. Následně byla zpracována základní analýza vývoje místní krajiny a osídlení v období od poloviny 19. století. K identifikaci hlavních trendů a jejich proměn byla využita veřejně dostupná data obsažená v Databázi dlouhodobého využití ploch Česka a údaje poskytované Českým statickým úřadem. Z hlediska struktury využití ploch se sledované území jeví ve srovnání s jinými oblastmi v Česku jako relativně stabilní, resp. v něm nedochází k tak výrazným změnám. Přesto i v něm lze sledovat projevy některých obecných vývojových trendů jako je např. extenzifikace zemědělského hospodaření v některých jeho částech a s tím spojený úbytek orné půdy ve prospěch trvalých travních porostů a lesních ploch. Změnami prochází i struktura osídlení, kdy zejména menší venkovská sídla ztrácejí stálé obyvatele a řada objektů v nich je 12

14 využívána k druhému bydlení. S uvedenými populačními změnami tedy souvisí i určitá proměna způsobu života v malých venkovských sídlech, což se může projevovat i v požadavcích místních obyvatel na skladbu a funkce zeleně v dotčených lokalitách. V neposlední řadě byla pozornost věnována získávání informací o rozsahu územní ochrany v oblasti, zde chráněných vegetačních prvcích (památné stromy a aleje) a dalších kulturně a historicky zajímavých lokalitách zeleně (např. zámecké parky, údaje byly zaneseny do Evidence historických parků a zahrad, kterou vede VUKOZ, v.v.i.). Pro potřeby dalších šetření a zejména terénního výzkumu prováděného v rámci aktivity byla vytvořena pracovní klasifikace forem venkovské zeleně, kterou uvádí následující tabulka: PLOŠNÁ PŘÍRODĚ BLÍZKÁ ZEMĚDĚLSKÁ OSTATNÍ lesní půda se stromy půda s křovinatým porostem půda s kosodřevinou porosty na podmáčené a zamokřené půdě obora ruderální plochy orná půda ovocný sad vinice chmelnice plantáž dřevin trvalý travní porost (louky a pastviny) TTP s rozptýlenou stromovou zelení okrasné/ovocné školky a zahradnictví okrasná zahrada/park zahrada, předzahrada hřbitovní zeleň zeleň na stavebních konstrukcích zeleň veřejných prostranství sportovní hřiště LINIOVÁ remíz stromový remíz křovinatý stromový porost podél vodního toku křovinatý porost podél vodního toku křovinatý porost podél komunikace lesní průsek travnatá mez břehové porosty vodních ploch alej ovocných stromů alej neovocných stromů živý plot bylinná zeleň veřejných komunikací izolační zeleň (podél staveb dopravní infrastruktury) BODOVÁ významný nebo osamělý strom (= solitér) skupina stromů/lesík skupina křovin zeleň kolem pomníků Výše uvedená klasifikace byla využita především ve dvou rovinách. Výskyt a podoba zde uvedených forem venkovské zeleně byly sledovány v rámci průzkumu malých venkovských sídel ve sledovaném území. V rámci tohoto průzkumu byla navštívena téměř všechna taková sídla v regionu, přičemž byla především věnována pozornost utváření jejich centrálního prostoru (pokud se vyskytoval), existenci dalších významných ploch zeleně v sídlech a vegetačním prvkům propojujícím zkoumaná sídla s okolní krajinou. Ke každému sídlu byl 13

15 vždy pořízen písemný záznam a fotodokumentace. Za účelem hlubšího porozumění proměnám zeleně v místních sídlech pak byla zahájena i analýza jejího vývoje, zaměřená na získání bližších poznatků o změnách v zastoupení jednotlivých forem zeleně. Tyto poznatky jsou primárně získávány porovnáním údajů shromážděných interpretací map velkých měřítek (císařské otisky stabilního katastru, současná základní mapa v měřítku 1:10 000) a budou doplněny a konfrontovány s informacemi pocházejícími z dalších zdrojů. Z časových důvodů se pak tato část aktivity zaměřuje pouze na území vybraných katastrů (Cunkov, Orlov, Smilkov), jež reprezentují různé typy krajiny a osídlení obsažené ve sledovaném území, a bude dopracována během roku Aktivita A1107 Studium percepce hodnot krajiny a zeleně místními obyvateli (Zdeněk Kučera, Martina Hupková oba PřF UK v Praze, Markéta Šantrůčková VÚKOZ,v.v.i.) Aktivita byla zaměřena na zjišťování percepce hodnot a vývoje venkovské zeleně v zájmových územích Sedlecka-Prčicka Jistebnicka a Moravského krasu. Aktivita svým obsahem volně rozvíjí a navazuje na náplň aktivity A1106, když informace shromážděné analýzou z hlediska povahy odlišných souborů dat a pramenů obohacuje o sledování subjektivně vnímaných kvalitativních charakteristik zeleně. Bylo provedeno anketární šetření mezi starosty obcí v obou zájmových územích (rozesláno 66 dotazníků s návratností okolo 80 %). Obsah a zaměření dotazníků vycházelo ze zkušeností v minulosti získaných při realizaci obdobných výzkumů, jež se soustředily na řešení otázek týkajících se regionální identity, percepce a hodnocení stavu, proměn a managementu místní krajiny jejími obyvateli. Získané poznatky tak bude možné interpretovat v širším regionálním kontextu. Za respondenty šetření byli vybráni starostové obcí v zájmových územích (popř. jiní reprezentanti místních samospráv tam, kde se nepodařilo přímo získat vyjádření starosty) právě proto, že u tohoto typu respondentů lze předpokládat širší znalost území a tedy i očekávat vyváženější hodnocení jeho stavu. Přesto i odpovědi této skupiny respondentů mohou být ovlivněny jejich rolí v rozvoji území a k tomuto faktu je třeba přihlížet i při interpretaci získaných poznatků (např. role obcí při managementu a tvorbě příznivého stavu krajiny je jimi téměř vždy považována za nejvýznamnější). Ve srovnání odpovědí z území Sedlecka-Prčicka Jistebnicka a Moravského krasu se nepodařilo zjistit rozdíly, které by bylo možné označit za velmi významné. Přesto lze pozorovat určité odlišnosti (např. na Sedlecku-Prčicku Jistebnicku byla respondenty výrazněji pociťována absence lesních ploch a rozptýlené zeleně, nebo bylo poukazováno na zátěž krajiny novou výstavbou a dopravou na území Moravského krasu nacházejícího se v širším zázemí města Brna). Podrobnější interpretace získaných odpovědí směřující zejména ke srovnání stavu ve sledovaných územích však bude možná až po shromáždění dalších poznatků o podmínkách vývoje venkovské zeleně především na území Moravského krasu. Mimo uskutečněné anketární šetřeni byly studovány i archivní prameny, s jejichž pomocí měly být získány informace o proměnách zeleně venkovských sídel v minulosti. Toto studium se zaměřilo výhradně na oblast Sedlecka-Prčicka Jistebnicka, přičemž informace byly hledány především ve fondech Státního okresního archivu v Táboře a Státního oblastního archivu v Benešově. Byly studovány obecní kroniky a mapy, plánky, fotografie související s daným tématem. Kroniky přirozeně reflektují celostátní události a to tím více, čím více se dotýkaly i místní komunity (drahota za 1. světové války, vznik Československa, události 14

16 kolem podpisu mnichovské dohody a konec 2. světové války). Z lokálních událostí jsou reflektovány především události politické (volby a složení místních zastupitelstev), popis počasí v jednotlivých letech, zvláště s ohledem na mimořádné meteorologické jevy, průběh pozemkové reformy ve 20. letech 20. stol. a průběh kolektivizace v 50. letech 20. stol. Lokální zeleni se kroniky věnují pouze okrajově, když zmiňují škody na polích a v lesích způsobené mimořádnými meteorologickými jevy. Nejvíce lokální identitu odrážejí zmínky o vysazování lip svobody a stavbě pomníků padlým na počátku 20. let 20. století. Někde došlo, často z iniciativy místní školy, k výsadbě zejména ovocných stromků, do které byly zapojeny školní děti. Stromky byly sázeny nejen na školních pozemcích, ale i jinde v katastru obce, např. podél cest. Poznatky získané při naplňování aktivity budou dále využity při interpretaci vývoje zeleně malých venkovských sídel v obou v zájmových územích a při formulaci zaměření těch aktivit řešitelského týmu, které budou uskutečněny v roce Dílčí cíl V004 Aktivita A1108 Studium historického vývoje krajiny, krajinný kontext (Tereza Hrubá, Lenka Stroblová obě VÚKOZ,v.v.i.) V roce 2011 byla pro první zájmové území projektu Společenství obcí Čertovo břemeno shromážděna základní kartografická data postihující historický vývoj území. Jednalo se o historické a současné mapové podklady a letecké snímky. Za účelem studia historického vývoje zájmového území byly v prostředí GIS georeferencovány mapy 1. vojenského mapování ( ; ), 2. vojenského mapování ( ), 3. vojenského mapování ( ) a dále letecké snímky ( , 2008). Na uvedených podkladech byl sledován vývoj rozptýlené zeleně v krajině (solitery, aleje, remízy) a další drobné vegetační prvky navazující na sídla v extravilánu. Rámcově byla studována statistická data dotýkající se využití půdního fondu v časových horizontech 1845, 1948, 1990 a 2000, dostupná na Shromážděny byly vybrané statistické údaje za obce Společenství obcí Čertovo břemeno prezentované v Městské a obecní statistice ČSÚ, dostupné na Jako hlavní výsledek aktivity byla digitálně zpracována Mapa krajinného rázu Společenství obcí Čertovo břemeno, která byla sestavena na základě postižení historického vývoje území, terénního průzkumu a studia základní literatury o území. Mapa krajinného rázu Společenství obcí Čertovo břemeno vymezuje na podkladu krajských územně-analytických podkladů (Atelier V: Studie vyhodnocení krajinného rázu na části území Středočeského kraje 2008, Atelier V, EIA Servis s.r.o.: Generel krajinného rázu Jihočeského kraje 2009) specifické krajinné prostory, místa krajinného rázu a vizuálně uzavřené části míst krajinného rázu. Legenda dále obsahuje vizuální dominanty v území (přírodní, kulturní stavební / kulturní přírodní), místa významných pohledů a negativní rušivé prvky v krajinné scéně. Vymezené krajinné prostory obsahují jeden či více míst krajinného rázu. Hranice krajinných prostorů nekopírují přesně hranice oblastí krajinného rázu (převzaty z krajských územně analytických podkladů), neboť v obou případech se pracuje s jinou úrovní detailu, resp. na místní úrovni se hranice krajinných prostorů jeví tak, jak jsou zobrazeny v mapě. Mapa obsahuje stručný popis vymezených krajinných prostorů. Krajinářské hodnocení proběhlo na základě těchto 15

17 metodických postupů: Vorel I. et al.: Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz, Naděžda Skleničková, Praha 2004; Löw J. - Míchal I.: Krajinný ráz, Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy 2003; Brychtová J.: Vyhodnocení krajinného rázu území Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma část Liberecký kraj, Praha 2003; Míchal I. (red.) et al.: Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě, AOPK ČR, Praha Terénní průzkum proběhl v roce 2011, vlastní mapový výstup byl sestaven na podkladu ortofoto leteckého snímku v měřítku 1 : 5 000, základní mapy ČR 1 : a historických map vojenského mapování. Grafické zpracování proběhlo v prostředí GIS software ArcView 9.3. Cílem zpracování mapy je zachycení a formulace osobitých krajinných hodnot regionu a jejich ochrana v rámci procesu územního plánování. Hodnocení krajinného rázu je dále rozpracováno v podrobnějším měřítku, pozornost je věnována jednotlivým místům krajinného rázu. Každé vymezené místo krajinného rázu je samostatně graficky zpracováno ve formátu A2, součástí zobrazení je základní popis vývoje území a zhodnocení současného stavu, seznam přírodních a kulturních dominant (rozšíření seznamu hlavní mapy), návrh regulace rozvoje území a náměty pro jeho správu. Místo krajinného rázu je zobrazeno v podobě nejnovějšího leteckého snímku, dále georeferencovaného leteckého snímku z 50. let 20. století a georeferencovaných map vojenského mapování (první, druhé, třetí). V rámci aktivity byla pořízena rozsáhlá fotodokumentace zájmového území, na kterou navazuje zpracování v GIS (místa pořízení fotografií jsou znázorněna graficky, popis míst a fotografií je identický). Dílčí cíl V005 Aktivita A1109 Sběr množitelského materiálu (Adam Baroš, Roman Businský, Jiří Velebil všichni VÚKOZ,v.v.i.) V zimním období byly z vytipovaných výjimečných dřevin odebrány rouby, které byly a budou v průběhu zimního období roubovány v Dendrologické zahradě. Byly to: Tilia sp., Jestřebická lípa - Jestřebice (rouby), Tilia sp., Durdická lípa - Durdice (rouby), Quercus robur - Uhřice (rouby), Quercus robur - Jetřichovice (rouby), Salix smithiana (řízky), Salix cinerea (řízky), Tilia vulgaris - Pohořelice (rouby), Tilia vulgaris - Businy 2 jedinci (rouby), Tilia platyphyllos - Businy (rouby), Crataegus macrocarpa - Businy (rouby), Tilia platyphyllos - Vratišov (rouby), Tilia cordata - Dolní Dobřejov (rouby), Quercus robur - Přestavlky (rouby, semena). Z vybraných stromů pak byla sesbírána také semena (Acer platanoides Jistebnice, Ulmus glabra Křenovy Dvory Quercus robur - Staré Mitrovice (semena), Sambucus nigra, žluté plody - zřícenina hradu Zvěřinec (semena). Byly též sebrány mladé rostliny ostružiníků Rubus bohemiicola (rostlina), Rubus gracilis (rostlina), které se v objasti vyskytují a z nichž první jmenovaný lze označit za český endemit s rozšířením pouze v oblasti řešeného území. 16

18 Dílčí cíl V006 Aktivita A1110 A. Návrh a realizace ukázkových výsadeb (Adam Baroš VÚKOZ,v.v.i., Stanislav Boček MENDELU a kol.) Ukázková výsadba v obci Borotín Jedna z typicky nevhodných výsadeb byla lokalizována v obci Borotín. Jednalo se o výsadbu 36 ks stříbrných smrků (Picea pungens), které byly vysázeny podél cesty na Sedlec-Prčici. Stromy byly navíc nevhodně umístěny pod vedením nízkého napětí a byly pravidelně poškozovány ořezem (u většiny stromů chyběl terminál). Plocha byla vytipována starostou obce. Na základě projektu byly nejprve odstraněny nevhodné jehličnaté dřeviny a následně vysazeny nové, v druhově příznivější skladbě. Byly vysazeny Viburnum opulus, V. opulus ruseum, Euonymus europaeus, Spiraea douglasi, Swida sanguinea, Ribes alpinum Pumilum. Původní výsadby nevhodných jehličnanů Plocha po jejich odstranění a nové výsadbě Naučná stezka Za krásami českého Meránu (Čertovo břemeno) Projekt naučné stezky Za krásami českého Meránu byl vypracován na základě podkladů od Mgr. Z. Sedláčka. Naučná stezka prochází oběma náměstími a okolní krajinou. Jedním z hlavních cílů je kaple se studánkou Ježovka, která je i historicky významným výletním bodem. Stezka z části využívá stávajících turistických tras, které vedou podél kamenných 17

19 tarasů. Stezka skýtá mnoho velice hezkých pohledů jak na město, tak i do krajiny. Původní cesta je však zarostlá místy neprostupným porostem. V těsné blízkosti stezky (u Ježovky) se nalézá také starý, vysokokmenný sad a rozpadající se výsadby ovocných dřevin. V obci Uhřice, kterou také stezka vede, jde trasa kolem skupiny mohutných dubů na břehu rybníka. Cílem v prvním roce bylo alespoň zpřístupnit hlavní trasu se Sedlce na Ježovku. Tzn. zejména odstranit nevhodné a neperspektivní dřeviny, místy vysázet nové, zejména staré odrůdy ovocných dřevin. Dřeviny k odstranění byly na místě označeny a v průběhu listopadu a prosince odstraněny. Náklady na odstranění nevhodných dřevin a náhradní výsadbu v Borotíně i zpřístupnění části naučné stezky u Sedlec-Prčice byly hrazeny z financí projektu QI112A138 Současný stav naučné stezky místy zcela bez problémů, jinde neprostupné houštiny Tyršův sad v obci Habrůvka (Moravský kras) S využitím výsledků inventarizace ovocných dřevin v Tyršově sadu v obci Habrůvka (Moravský kras) byl ve spolupráci s Biosferickou rezervací Dolní Morava, o.p.s. vypracován (a) plán péče o stávající dřeviny, (b) plán na dosadbu nových jedinců. V dubnu a červenci roku 2011 proběhly přímo v sadu dva pracovní semináře určené pro širší veřejnost, zaměřené na problematiku řezu kmenných tvarů ovocných dřevin. Oba semináře byly vedené zkušenými lektory pod odbornou záštitou Mendelovy univerzity v Brně. Akcí se zúčastnili především zastupitelé obce Habrůvka a členové občanského sdružení Habrůvka tradiční vesnicí, o.s., kteří provádějí v sadě dobrovolnické práce typu sanačního řezu stromů (zbavení suchých větví) a údržby sadu sečení travního porostu, odstraňování náletu nežádoucích dřevin a výmladků či odkopků podnoží slivoní. V rámci zmíněného semináře, zaměřeného na letní řez peckovin, byly do sadu rozmístěny prvky podporující diverzitu užitečných živočichů, konkrétně ptačí budky, budky pro netopýry, umělé úkryty a hnízdiště pro včely samotářky, čmeláky atd. Vypracování návrhu na dosadbu zohledňovalo cíl rozšíření druhové a odrůdové variability ovocných dřevin v sadu, zařazením 30 různých starých či krajových odrůd jabloní: Antonovka, Astrachán červený, Boskoopské, Blenheimská reneta, Car Alexandr, Citrónové zimní, Coulonova reneta, Červené tvrdé, Grávštýnské červené, Grahamovo, Granát třiblický, Grávštýnské, Hammersteinovo, Jeptiška, Kardinál žíhaný, Košíkové, Krasokvět žlutý, Krátkostopka královská, Landsberská reneta, Lebelovo, Londýnské, Malinové červené podzimní, Malinové holovouské, Malinové hornokrajské, Oranienské, Sudetská reneta, Vilémovo, Vlkovo, Wealthy a Wesenerovo. Výsadba byla úspěšně realizována v listopadu

20 Dlouhodobé záměry s Tyršovým sadem, naplňované postupně místním občanským sdružením, představují dobrý příklad řešení managementu extenzivního sadu, vypovídající o lokální identitě zeleně venkovských sídel a její percepce místními obyvateli. Sad se má stát do budoucna reprezentativní ukázkou multifunkční extenzívní ovocné výsadby s pestrým druhovým a odrůdovým zastoupením pěstovaných ovocných druhů a udržovaným travobylinným porostem s vyváženým zastoupením živočichů, dokumentující funkční agroekosystém s trvale udržitelnými autoregulačními mechanismy. Plánované rozšíření druhové a odrůdové skladby sleduje současně i cíle uchování historických a krajových odrůd jako cenného genofondu zemědělských plodin. Záměr ekologický, biologický a krajinářský je tak obohacen nejen o rozměr genetický a šlechtitelský, ale rovněž i historický a kulturní. Společenského, sociálního a vzdělávacího významu pak může dosáhnout nabídkou ukázek již instalovaných interakčních prvků, jako zajímavá se jeví myšlenka opatření významných jedinců ovocných dřevin naučnou cedulkou s informacemi o konkrétní odrůdě. Udržovaný sad se má stát opět místem pasivní i aktivní relaxace a setkávání obyvatel či návštěvníků obce. V místech k tomu určených jsou zbudovány lavičky a ponechán prostor pro drobné kulturní akce, zejména pro děti. Sad může sloužit jako vhodný objekt pro výuku biologie dětí a školní mládeže, včetně pořádání odborných seminářů s ovocnářskou, botanickou či zoologickou tématikou. Třešeň Rychlíce německá v Tyršově sadu v Habrůvce po odborném řezu provedeném naším předním arboristou ing. Pavlem Klevcovem na semináři dne Odstraňování náletových dřevin a údržba ploch v Tyršově sadu Třešeň Vlkova obrovská 19