Monika Prokšová. PRAVĚK Výtvarný projekt k výtvarné výchově na 1. stupni základní školy

Transkript

1 PEDAGOGICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI Katedra výtvarné výchovy Monika Prokšová PRAVĚK Výtvarný projekt k výtvarné výchově na 1. stupni základní školy Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Petr Exler, Ph.D. OLOMOUC 2011

2 Prohlašuji tímto, ţe jsem zadanou diplomovou práci řešila samostatně a ţe jsem uvedla veškerou pouţitou literaturu. Vítkov 22. února 2011 vlastnoruční podpis 2

3 Chtěla bych poděkovat Mgr. Petru Exlerovi, Ph. D. za odbornou pomoc a podporu, bez níţ by se mi jen těţko podařilo dokončit tuto práci. 3

4 Obsah 1. Úvod... 6 A. TEORETICKÁ ČÁST Projekty ve výtvarné výchově Charakteristika projektového vyučování Příprava a řešení projektového vyučování Výtvarné řady ve výtvarné výchově Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání Oblast umění a kultura Klíčové kompetence Vzdělávací oblast Průřezová témata Výtvarné techniky Příprava a výběr výtvarné techniky Druhy výtvarných technik Kresba Malba Grafika Plastická a prostorová tvorba Soudobé výtvarné postupy Metody a formy výuky Klasifikace vyučovacích metod Kritéria výběru vyučovacích metod Motivace ve výtvarné výchově Organizační forma výuky Klasifikace organizačních forem výuky Hodnocení ve výtvarné výchově Charakteristika Základní školy a Mateřské školy Březová Charakteristika třídy Vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami Integrovaný ţák B. PRAKTICKÁ ČÁST Realizace projektu Pravěký člověk Pravěké útočiště Pravěká vesnice Lov mamuta Jeskynní malby I Jeskynní malby II Střípky minulosti I Střípky minulosti II Práce s keramickou hlínou Venuše a ozdoby Rituály, obřady

5 8. Závěr Seznam použité literatury: Seznam příloh Příloha 1: Pravěký člověk Příloha 2: Pravěké útočiště Příloha 3: Pravěká vesnice Příloha 4: Lov mamuta Příloha 5: Jeskynní malba Příloha 6: Pravěká keramika Příloha 7: Nádoby, šperky Příloha 8: Výroba šperků, Venuše Příloha 9: Rituály, obřady Resume

6 1. Úvod Cílem mé diplomové práce bylo vytvořit pro děti výtvarný projekt, který by jim poskytl kulturní znalosti o pravěkém umění a moţnost vyzkoušet si nové výtvarné techniky. Období pravěku je doba počátků velkých změn, v nichţ začal člověk měnit a formovat prostředí kolem sebe (stavby prvních obydlí, zaloţení políček, atd.), začal vyrábět první nástroje a svá přání a sny zaznamenával formou jeskynních nástěnných maleb. Měla jsem příleţitost navštívit experimentální archeologickou vesnici ve Všestarech v západních Čechách a v Orlických horách. Prohlédla jsem si celou vesnici s komentovanou prohlídkou, vyzkoušela si výrobu primitivních nástrojů, výrobu keramických nádob a také pečení chleba v jednoduchých pecích. Tato návštěva mě inspirovala k tomu, abych nezůstala pouze u teoretických poznatků, ale abych si vytvořený výtvarný projekt na vlastní kůţi s dětmi vyzkoušela. Formou vyprávění a diskusí jsem děti seznámila s námětem výtvarného projektu a zároveň jsme si připomněli, jak je důleţité znát naši minulost, která podstatně ovlivnila naši budoucnost. Seznámila jsem děti s moţnostmi v našem regionu, kde se mohou s pravěkou tématikou setkat přímo návštěva muzea, výlet do experimentálních vesniček. Abych motivovala děti a udrţela si jejich zájem po celou dobu projektu, vybírala jsem dětem přitaţlivá témata, četli jsme si ukázky z různých knih, mj. Lovci mamutů od Eduarda Štorcha. Vybrala jsem výtvarné techniky, se kterými se děti ještě nesetkaly a nebyly pro jejich věkovou skupinu náročné. Tato diplomová práce je rozdělena do dvou částí teoretické a praktické. V teoretické části je popisována problematika projektového vyučování, výtvarné techniky, metody a formy výuky, které jsem ve svém projektu pouţila. Citace jsou označeny odkazem na pouţitou literaturu v poznámce pod čarou. Nejobsáhlejší částí je pak samotný výtvarný projekt, který jsem uskutečnila na Základní škole a Mateřské škole v Březové se stálou skupinou dětí. Praktická část je rozdělena do těchto okruhů: Pravěký člověk, Pravěké útočiště, Pravěká vesnice, Lov mamuta, Jeskynní malby, Střípky minulosti, Práce s keramickou hlínou, Venuše 6

7 a ozdoby, Rituální obřady. Téma pravěku je inspirací pro mnohé učitele, jak zpestřit dětem výuku výtvarné výchovy. Jsem ráda, ţe jsem si toto téma vybrala, neboť jsem během projektu získala nové informace a zkušenosti s prací s dětmi na prvním stupni základní školy. 7

8 A. TEORETICKÁ ČÁST 2. Projekty ve výtvarné výchově Projekt 1 chápeme obecně jako dlouhodobou, plánovanou a organizovanou činnost, která vede ke konkrétním výsledkům a která je realizací vytyčeného cíle (úmyslu). Projekt můţeme chápat jako promyšlený plán, jak organizovat činnosti seskupené kolem ústředního tématu. Projektová metoda vede ţáky k samostatnosti a tvůrčí schopnosti při řešení problémů, aktivně spojuje (integruje), stmeluje školu s kaţdodenním ţivotem dětí. Důleţitý aspekt je kladen na motivaci ţáka. Prostřednictvím projektu ţák tvořivým způsobem dosáhne konkrétních výsledků výtvarných či jiných činností. Projekt obsahuje dvě roviny: rovina plánování činností (rozmyslet si, zda máte podmínky k tomu, abyste mohli například vyrábět přístřešky v ţivotní velikosti nebo miniatury, kde nasbíráte kameny a dříví na zbraně, vhodné materiální vybavení třídy, stanovit si, které činnosti budou děti realizovat, atd.) rovina vlastní realizace plánu (vlastní činnosti ţáků, průběţné a závěrečné hodnocení, prezentace výsledné práce formou fotografií) Jaký by měl správný projekt být: měl by ţáky zaujmout, nadchnout, motivovat, měl by se lišit od běţného stylu výuky, měl by ţákům ukázat spojitosti mezi předměty, ţáci získají nové zkušenosti, které si v rámci projektu vyzkouší, 1 podle latinského slovesa proicio, které znamená mj. předhazuji, vypovídám 8

9 ţáci získají nové informace, historická fakta a souvislosti mezi nimi, ţáci získají nové poznatky, které si dlouhodobě zapamatují. Příprava projektové metody probíhá v několika krocích 2 : Učitel analyzuje určitou skupinu ţáků, specifikuje věk, počet ţáků ve třídě, zařazení integrovaného ţáka, moţnosti a materiální vybavení třídy. Učitel hledá základní téma výtvarného projektu, stanoví si základní cíle a východiska, jaké bude časová dimenze, ujasní si záměr (jaký je hlavní smysl chce rozšířit konkrétní poznatky a dovednosti ţáků). Učitel dané téma rozpracuje na dílčí části, součástí můţe být myšlenková mapa 3. Učitel vhodnou motivací seznamuje ţáky s vybraným tématem a jeho cíly. Učitel dbá na propojení daného tématu s učebními osnovami. Ţáci s učitelem realizují projekt, průběţně ho hodnotí. Učitel pořizuje fotodokumentaci a na závěr projektu ji zpracuje. Nedílnou součástí je celkové zhodnocení a prezentace projektu (výstava). 2.1 Charakteristika projektového vyučování Tento sedmidenní projekt je zaměřen na téma pravěk, pravěká kultura a způsob ţivota lidí v pravěku. Je určen ţákům čtvrté třídy 1. stupně ZŠ. Je rozdělen do 26 vyučovacích hodin. Děti mají na základě daných otázek zjistit na internetu, v encyklopediích nebo v jiné doporučené literatuře, např. z oblasti biologie, umění atd., co nejvíce informací na dané téma. Projekt byl také inspirován četbou Lovci mamutů od Eduarda Štorcha 4. Získané informace společně zpracovat a poté si dané aktivity vyzkoušet například modelování pravěké keramiky, namalovat nástěnnou jeskynní malbu nebo 2 ŠOBÁŇOVÁ, P.: Kapitoly z didaktiky výtvarné výchovy. Olomouc: Univerzita Palackého, ISBN Myšlenková mapa je jednou z výukových metod projektu Čtením a psaním ke kritickému myšleni. Tato metoda se pouţívá především v úvodní části vyučovací jednotky (fáze evokace, ve které si ţáci vybavuji své znalosti a zkušenosti). Při této aktivitě si vepíšeme (samostatně nebo ve skupinách) do kruhu uprostřed papíru nebo tabule téma a sepisujeme veškeré nápady, které dál třídíme do příbuzných skupin. 4 ŠTORCH, E.: Lovci mamutů. Praha: Albatros, ISBN

10 nakreslit pomocí uhlu pravěkého mamuta. Ţáci se během tohoto projektového vyučování seznámí i s některými technikami a činnostmi typickými pro ţivot lidí v pravěku a vše si prakticky vyzkouší. Projektu se zúčastnilo 15 ţáků, včetně jednoho integrovaného ţáka (chlapec pracoval pod přímým dohledem své asistentky). Ţáci byli rozděleni do čtyř skupin (rozdělení ţáků jsem nechala na třídní učitelce, která zná klima třídy a úroveň dovedností a zkušeností ţáků). Celý projekt jsem nafotila digitálním fotoaparátem a poté se fotografie zpracovaly a vloţily na webové stránky školy. 2.2 Příprava a řešení projektového vyučování Cílem tohoto pravěkého putování je seznámit děti prostřednictvím výtvarných aktivit s ţivotem v tomto nejstarším období dějin lidstva. Projekt je zaměřen na nové zkušenosti a poznatky, nácvik dovedností, estetické a etické proţitky dohromady. Ţáci se seznámí s charakteristickými znaky tohoto období vzhled lidí, jejich ţivot, umění, atd. Základní cíle projektu: projekty základního vzdělání podporují jednotlivé vzdělávací oblasti, aktivizují ţáka k tvořivému myšlení, logickému uvaţování a řešení problémů, utváří a rozvíjejí základní dovednosti při spolupráci ve skupině nebo ve třídě, rozvíjejí dovednost komunikace ve skupině, přispívají k utváření dobrých mezilidských vztahů ve třídě, vedou k uvědomování si hodnoty spolupráce, k respektu a pomoci druhým, vedou ţáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem a k jejich kulturám, pomáhají ţákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti, připravují ţáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a plnili své povinnosti, rozvíjejí vnímavost a citlivé vztahy k lidem, okolnímu prostředí a přírodě. 10

11 2.3 Výtvarné řady ve výtvarné výchově Základem projektového vyučování jsou výtvarné řady. Výtvarné řady jsou kratší srozumitelné útvary, které rozvíjejí výtvarný námět nebo výchovný problém. Mají vţdy svou nosnou myšlenku, kterou se zabývají v jednotlivých nebo na sebe navazujících krocích. Výtvarné řady pomáhají rozvíjet především smyslové proţitky, emoce či zajímavý obsah. Není nutné zpracovávat pouze velké ţivotní koncepty (vesmír, přírodní ţivly, atd.), i menší témata mohou být velkou inspirací. 5 5 ROESELOVÁ, V.: Řady a projekty ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, ISBN

12 3. Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání Vymezení Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání 6 v systému kurikulárních dokumentů: Systém kurikulárních dokumentů V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v Zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání ţáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních státní a školní. Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Národní program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek. RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy předškolní, základní a střední vzdělávání. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP), podle nichţ se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Národní program vzdělávání, rámcové vzdělávací programy i školní vzdělávací programy jsou veřejné dokumenty přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. Rámcové vzdělávací programy: vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém ţivotě,

13 vycházejí z koncepce celoţivotního učení, formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání, podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání. Principy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV): navazuje svým pojetím na Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání a je východiskem pro koncepci rámcových vzdělávacích programů pro střední vzdělávání, vymezuje vše, co je společné a nezbytné v povinném základním vzdělávání ţáků, včetně vzdělávání v odpovídajících ročnících víceletých středních škol, specifikuje úroveň klíčových kompetencí, jíţ by měli ţáci dosáhnout na konci základního vzdělávání, vymezuje vzdělávací obsah očekávané výstupy a učivo, zařazuje jako závaznou součást základního vzdělávání průřezová témata s výrazně formativními funkcemi, podporuje komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně moţnosti jeho vhodného propojování, a předpokládá volbu různých vzdělávacích postupů, odlišných metod, forem výuky a vyuţití všech podpůrných opatření ve shodě s individuálními potřebami ţáků, umoţňuje modifikaci vzdělávacího obsahu pro vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami, je závazný pro všechny střední školy při stanovování poţadavků přijímacího řízení pro vstup do středního vzdělávání. RVP ZV je otevřený dokument, který bude v určitých časových etapách inovován podle měnících se potřeb společnosti, zkušeností učitelů se ŠVP i podle měnících se potřeb a zájmů ţáků. 13

14 Tendence ve vzdělávání, které navozuje a podporuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání zohledňovat při dosahování cílů základního vzdělávání potřeby a moţnosti ţáků, uplatňovat variabilnější organizaci a individualizaci výuky podle potřeb a moţností ţáků a vyuţívat vnitřní diferenciaci výuky, vytvářet širší nabídku povinně volitelných předmětů pro rozvoj zájmů a individuálních předpokladů ţáků, vytvářet příznivé sociální, emocionální i pracovní klima zaloţené na účinné motivaci, spolupráci a aktivizujících metodách výuky, prosadit změny v hodnocení ţáků směrem k průběţné diagnostice, individuálnímu hodnocení jejich výkonů a širšímu vyuţívání slovního hodnocení, zachovávat co nejdéle ve vzdělávání přirozené heterogenní skupiny ţáků a oslabit důvody k vyčleňování ţáků do specializovaných tříd a škol 7, zvýraznit účinnou spolupráci s rodiči ţáků. 3.1 Oblast umění a kultura Vzdělávací oblast Umění a kultura umoţňuje ţákům jiné neţ pouze racionální poznávání světa a odráţí nezastupitelnou součást lidské existence umění a kulturu. Kulturu, jako procesy i výsledky duchovní činnosti, umoţňující chápat kontinuitu proměn historické zkušenosti, v níţ dochází k socializaci jedince a jeho projekci do společenské existence, i jako neoddělitelnou součást kaţdodenního ţivota (kultura chování, oblékání, cestování, práce). Umění, jako proces specifického poznání a dorozumívání, v němţ vznikají informace o vnějším a vnitřním světě a jeho vzájemné provázanosti, které nelze formulovat a sdělovat jinými neţ uměleckými prostředky. 7 Ţáci s lehkým mentálním postiţením se vzdělávají podle přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Ţáci s těţkým mentálním postiţením, ţáci s více vadami a ţáci s autismem, kteří navštěvují základní školu speciální, se vzdělávají podle samostatného rámcového vzdělávacího programu. 14

15 3.2 Klíčové kompetence Nedílnou součástí projektu je rozvoj klíčových kompetencí 8. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti. Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny ţáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro něho dosaţitelná a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Klíčové kompetence se různými způsoby prolínají, jsou multifunkční a lze je získat jako výsledek celkového procesu vzdělávání. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové povaţovány: kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské, kompetence pracovní, V následující části vybírám z jednotlivých kompetencí ty charakteristiky, které podle mne nejvíce souvisí s naším projektem a které můţe ţák jejich pomocí zdokonalovat. Kompetence k učení: Ţák se učí vyhledávat a třídit informace, pozorovat, experimentovat, získané výsledky porovnávat, poznávat nové, netradiční formy práce a metody výuky ve výtvarné výchově. Naučí se orientovat v nabídce informací o výtvarně vyjadřovacích prostředcích, výtvarných technikách a dějinách umění. Kompetence k řešení problémů: Ţák vnímá nejrůznější problémové situace ve třídě, promyslí a naplánuje způsob řešení vzniklého problému, samostatně uvaţuje o výtvarném ztvárnění problému a shromaţďuje informace o výtvarném umění

16 Kompetence komunikativní: Ţák vyjadřuje své myšlenky názory, zároveň naslouchá a zapojuje se do diskuse. Pouţívá odbornou terminologii v souvislosti s problematikou výtvarné výchovy. Rozvíjí neverbální způsoby komunikace (vyjádření pomocí barev, symbolu, atd.), reprezentuje svá výtvarná díla a diskutuje o nich. Kompetence sociální a personální: Ţák účinně spolupracuje ve skupině (spolupráce v týmu), podílí se společně s pedagogem na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práci, zvládá výtvarnou práci ve skupině a dále tak rozvíjí své komunikační dovedností. Kompetence občanská: Ţák respektuje, chrání a oceňuje naše historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, rozvíjí empatii a chápe potřebu vzájemné spolupráce. Kompetence pracovní: Ţák pouţívá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodrţuje daná pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změnu prostředí, formuluje své pracovní dovednosti (vytrvalost, odvahu tvořit, odpovědnost při výtvarných činnostech, cílevědomost), rozvíjí a zlepšuje hrubou i jemnou motoriku a pracovní zručnost. Vzdělávání v této oblasti přináší: - umělecké osvojování světa, tj. osvojování s estetickým účinkem, - při procesu uměleckého osvojování světa dochází k rozvíjení specifického cítění, tvořivosti, vnímavosti jedince k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému i k okolnímu světu, - tvořivé činnosti jsou rozvíjeny schopnosti nonverbálního vyjadřování. 16

17 Na 1. stupni základního vzdělávání se ţáci seznamují prostřednictvím činností: - s výrazovými prostředky a s jazykem hudebního, výtvarného, dramatického a literárního umění, - učí se s nimi tvořivě pracovat, uţívat je jako prostředků pro sebevyjádření, - poznávají zákonitosti tvorby, - seznamují se s vybranými uměleckými díly, - učí se je (vzhledem ke svým zkušenostem) chápat, - rozpoznávat a interpretovat výpovědi sdělované uměleckým dílem. Výtvarná výchova pracuje: - s vizuálně obraznými znakovými systémy, - s tvořivým přístupem k práci, při tvorbě, vnímání a interpretaci. 3.3 Vzdělávací oblast Výtvarná výchova vychází zejména z porovnávání dosavadní a aktuální zkušenosti ţáka a umoţňuje mu uplatňovat osobně jedinečné pocity a proţitky. V etapě základního vzdělávání je výtvarná výchova postavena na tvůrčích činnostech tvorbě, vnímání a interpretaci. Tyto činnosti umoţňují rozvíjet a uplatnit vlastní vnímání, cítění, myšlení, proţívání, představivost, fantazii, intuici a invenci. K jejich realizaci nabízí výtvarná výchova vizuálně obrazné prostředky nejen tradiční a ověřené, ale i nově vznikající v současném výtvarném umění a v obrazových médiích. Tvůrčími činnostmi zaloţenými na experimentování je ţák veden k odvaze a chuti uplatnit osobně jedinečné pocity a proţitky a zapojit se na své odpovídající úrovni do procesu tvorby a komunikace. 9 Cílové zaměření vzdělávací oblasti: Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:

18 - pochopení umění jako specifického způsobu poznání a k uţívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace, - chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence; k učení se prostřednictvím vlastní tvorby, opírající se o subjektivně jedinečné vnímání, cítění, proţívání a představy, - rozvíjení tvůrčího potenciálu, kultivování projevů a potřeb a k utváření hierarchie hodnot, - spoluvytváření vstřícné a podnětné atmosféry pro tvorbu, pochopení a poznání uměleckých hodnot v širších sociálních a kulturních souvislostech, - tolerantnímu přístupu k různorodým kulturním hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých skupin, národů a národností, - uvědomování si sebe samého jako svobodného jedince; - tvořivému přístupu ke světu, k moţnosti aktivního překonávání ţivotních stereotypů a k obohacování emocionálního ţivota, - zaujímání osobní účasti v procesu tvorby a k chápání procesu tvorby jako způsobu nalézání a vyjadřování osobních proţitků i postojů k jevům a vztahům v mnohotvárném světě. Vzdělávání dále: - vybírá, vytváří a pojmenovává co nejširší škálu prvků vizuálně obrazných vyjádření a jejich vztahů; uplatňuje je pro vyjádření vlastních zkušeností, vjemů, představ a poznatků; variuje různé vlastnosti prvků a jejich vztahů pro získání osobitých výsledků, - uţívá vizuálně obrazná vyjádření k zaznamenání vizuálních zkušeností. Specifické cíle vyučovacího předmětu výtvarná výchova Výtvarná výchova umoţňuje ţákům poznávat okolní svět i svůj vnitřní svět prostřednictvím výtvarných činností a postupně se formujícího výtvarného myšlení. Toto poznávání směřuje k tomu, aby se ţáci učili rozumět výtvarnému umění, jeho jazyku a významům a aby se učili chápat výtvarnou kulturu v nejširším slova smyslu jako nedílnou součást svého duchovního ţivota a bohatství společnosti. Je zaměřeno 18

19 na kultivaci schopností ţáků svět kolem sebe citlivě vnímat, proţívat jej, objevovat v něm estetické hodnoty, a ty chránit, případně i zmnoţovat. Tím, ţe ţákům umoţňuje, aby si v činnostech prakticky osvojovali potřebné výtvarné dovednosti a techniky, rozvíjí jejich přirozenou potřebu vlastního výtvarného vyjádření, jejich fantazii a prostorovou představivost, smysl pro originalitu a vlastní výraz, čímţ významně napomáhá utváření kreativní stránky jejich osobnosti. Všemi sloţkami svého působení výtvarná výchova usiluje zejména o to, - aby ţáci získali praktické i teoretické poznatky o malbě, kresbě, grafických technikách, uţitém umění, o práci s různými materiály, o modelování a prostorovém vytváření, - aby se prakticky i teoreticky seznámili s různými výtvarnými technikami a prostředky, - aby se rozvíjel a prohluboval jejich vztah k výtvarnému umění a celé oblasti výtvarné kultury; - aby získali představu o historickém vývoji výtvarného umění, včetně umění uţitého, lidového a architektury, - aby byli schopni nalézat a vnímat krásu a estetické hodnoty v přírodě a ve světě vytvořeném lidmi, uvědomovat si jejich význam pro plnohodnotný ţivot člověka, - aby byli schopni získaných poznatků a dovedností vyuţívat ve svém ţivotě. Organizační vymezení vyučovacího předmětu: Výuka je realizována formou vyučovacích hodin, projektů, účasti na významných kulturních akcích a vlastních prezentacích. Probíhá v odborné učebně výtvarné výchovy, exteriéru, galerii, muzeu. 19

20 3.4 Průřezová témata Předmětem prolínají průřezová témata: - osobnostní a sociální výchova poznávání a rozvoj vlastní osobnosti; seberegulace, organizační dovednosti, efektivní řešení problémů; sociální komunikace, - multikulturní výchova základní problémy sociokulturních rozdílů; psychosociální aspekty interkulturality, - environmentální výchova člověk a ţivotní prostředí, - mediální výchova - média a mediální produkce; mediální produkty a jejich význam; účinky mediální produkce a vliv médií, - výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech globalizační a rozvojové procesy; ţijeme v Evropě. 20

21 4. Výtvarné techniky Výtvarná technika slouţí k potřebám výtvarného působení, vyjadřuje sdělnost výtvarného vyjádření a umoţňuje optimální výrazové vyznění námětu nebo řešení výtvarného problému. Volba výtvarné techniky tedy vyplývá jednak z potřeb námětu, z hledání způsobu výtvarného řešení, ale také s materiálním vybavením školy (třídy) a zájmu dětí. Pedagog dbá na to, aby postupně seznamoval ţáky s různými výtvarnými technikami, a to s přihlédnutím na věkovou kategorii svých ţáků. Výtvarné techniky jsou spojeny s materiály, nástroji, způsoby jejich vedení a pouţití. 4.1 Příprava a výběr výtvarné techniky Při výběru materiálu jsem musela brát v úvahu zadání výtvarného tématu a zručnost dětí, a na tomto základě jim nabídla vhodné pomůcky a výtvarný materiál. Zařazením známých výtvarných technik se prohlubují jejich dovednosti, zopakováním správného postupu při jiţ známé činnosti si děti zopakují a uvědomí případné chyby (míchání barev, kresba uhlem, apod.). 4.2 Druhy výtvarných technik Výtvarné techniky se spolu s výtvarným uměním stále objevuje nové výrazové prostředky a netradiční materiály, které se uplatňují ve výtvarném umění. Výtvarné techniky rozdělujeme do těchto kategorii 10 : 10 ROESELOVÁ, V.: Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, ISBN X 21

22 4.2.1 Kresba Je nejpřirozenější výtvarnou činností. Dítě tuţku povaţuje za zajímavou hračku, kterou lze pouţívat různými způsoby. Láká ho pohyb ruky s nástrojem, samotné gesto a jeho rytmus a barevná stopa. Kresba dítě provází na kaţdém kroku a je jeho vyjadřovacím prostředkem. V dětském výtvarném projevu se kresba objevuje v těchto podobách: - kresba z představy, - kresba motivována skutečností, - kresba návrhová. Techniky kresby suchou stopou: Kresba tužkou je základní kreslířskou technikou, má širokou škálu vyuţití, tuţkovou kresbu lze kombinovat s kresbou dřívkem nebo perokresbou. Kresba rudkou je charakteristická masivní a sytou stopou, vhodně se uplatňuje v kombinaci s dalšími kreslířskými materiály. Kresba uhlem zanechává na papíře měkkou, sytě černou stopu sametového vzhledu, s uhlem se nejčastěji setkáváme ve stínované kresbě. Nehodí se na přesné a detailní zpracování. Přírodní uhel zanechává jemnější a ţivější stopu, kterou lze při práci snadno rozetřít hadříkem a poopravit, je vhodná pro kombinování s jinými výtvarnými technikami. Techniky kresby mokrou stopou: Perokresba její vlastnosti závisí na druhu pera a jeho charakteristické stopě, poutavost perokresby spočívá v kontrastu významných linií a bílých a tmavších ploch. Perokresbu můţeme kombinovat s tuţkou, rudkou nebo uhlem. Mladším ţákům dělá potíţe drţet nástroj ve správné poloze tak, aby pero lehce psalo, nepouštělo kaňky, proto je vhodné předřadit kresbě perem kresbu dřívkem. 22

23 Kresba dřívkem je vhodná pro všechny věkové kategorie. Dřívko neobsahuje zásobu barvy, zanechává linii zprvu výraznou, postupně slábnoucí. Kresbu dřívkem je vhodné kombinovat s koláţí nebo s kolorováním akvarelem Malba Je výtvarná technika, jejíţ hlavním vyjadřovacím prostředkem je barva. Pomocí malby děti ztvárňují své emoce, vztahy, proţitky a skutečnosti našeho světa. Malba temperou je nejvýznamnější malířskou technikou, uţívanou ve výtvarné výchově. Temperové barvy poskytují neomezenou moţnost mísit odstíny barev a mají velkou krycí schopnost. Vliv na vzhled malby má také výběr štětce (velikost, tvar, kvalita). Při práci s temperou je vhodné zařazovat hry rozvíjející fantazii (otisky dlaní, různých přírodních materiálů, atd.). Malba akvarelem je vhodná jak na mokrý, tak na suchý podklad. Na mokrém podkladu se barvy rozpíjejí a na suchém podkladu se uplatňuje barevná linka a ohraničená plocha. Vodové barvy jsou dostupné v různých druzích, např. anilinové. Akvarelové barvy obsahují širokou škálu barev, pro školní praxi jsou však cenově nedostupné. Převaţuje malba vodovými barvami, a na rozdíl od malby temperou kulatý vlasový štětec. Malba pastelem leţí na rozhraní malby a kresby. Pastely rozlišujeme suché, mastné nebo voskové. Malba suchými pastely působí vesele, barevná škála je ovšem omezená. Suché pastely lze roztírat. Lze vyuţít tyto způsoby práce se suchým pastelem neroztíraná barevná kresba, barevná kresba na roztírané podmalbě a malba do mokrého podkladu. 23

24 4.2.3 Grafika Grafika zaznamenává podoby okolního světa kontrastem tmavých a světlých linií, ploch a textur, jimiţ nahrazuje barevnost. Hlavním znakem grafiky je rozmnoţování výtvarné práce, která vyuţívá postupů tisku z výšky, z hloubky nebo z plochy 11. Grafické techniky dělíme na: Přípravné grafické techniky (hra s otisky, kreslený monotyp protisk, gumotisk, rytá kresba do voskového podkladu, rytá kresba do podkladu ze zaschlé klovatiny). Techniky tisku z výšky (tisk z šablon, tisk z koláţe, papírořez, linoryt, sádroryt). Techniky tisku z hloubky (papíroryt, suchá jehla). Techniky tisku z plochy (sítotisk, monotyp, litografie na základních školách se nepouţívá). Grafiku a soudobou techniku (xeroxová grafika, počítačová grafika). Podrobněji popisuji odkrývací techniku na voskovém podkladu. Odkrývací technika na voskovém podkladu Spodní vrstvu výkresu tvoří plocha navoskovaná svíčkou nebo voskovým pastelem. Ţák odkrývá motiv jehlou nebo hřebíkem. Různé stopy nástrojů můţeme kombinovat a obohatit tak výrazové účinky této techniky. Velikost formátu je potřeba přizpůsobit dětem, většinou volíme menší formát výkresu Plastická a prostorová tvorba Jiţ od narození se dítě prostřednictvím hmatu seznamuje se svým okolím, s věcmi, které ho obklopují. Uchopuje do rukou předměty, zvedá je, mačká a zkoumá ústy. Dítě vnímá různé povrchy předmětů a jejich vlastnosti. Také proměňování prostoru dítě velmi přitahuje. Zprvu je to hra se stavebnicemi, stavění různých skrýší. V pozdějším věku se setkává s hlínou a jinými tvárnými materiály, vhodnými k modelování. 11 ROESELOVÁ, V.: Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, ISBN X 24