Včelí produkty a jejich využití ve farmacii. Absolventská práce

Transkript

1 Včelí produkty a jejich využití ve farmacii Absolventská práce Aneta Švehlová Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Studijní obor: Diplomovaný farmaceutický asistent Vedoucí práce: Mgr. Jitka Hulíková Datum odevzdání práce: Datum obhajoby: červen 2017 Praha 2017

2 Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval a samostatně a všechny použité prameny jsem uvedl a podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů informací. Praha 18. dubna 2017 Podpis

3 Touto formou bych chtěla poděkovat své vedoucí práce paní Mgr. Jitce Hulíkové za čas a cenné připomínky, které mi věnovala. Dále bych chtěla poděkovat panu Stanislavu Šachlovi za poskytnutí rozhovoru do mé absolventské práce.

4 Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6. Podpis

5 ABSTRAKT ŠVEHLOVÁ, Aneta. Včelí produkty a jejich využití ve farmacii Praha, Absolventská práce. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Vedoucí absolventské práce Mgr. Jitka Hulíková. Absolventská práce je zaměřena na souvislé shrnutí informací o využití včelích produktů ve farmacii. Absolventská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část práce zahrnuje historii využívání včel a včelích produktů v různých časových obdobích, způsob života včel, včelí choroby, ale nejvíce se zabývá produkty, které mohou být farmaceuticky, významné pro člověka či zvíře. Jako prvním produktem je med, kde je popsán jeho vznik, složení, recepty z lidového léčitelství, terapeutické použití, kdy je velmi účinný na nachlazení, hojení ran, popáleniny atd. Druhým nejčastěji užívaným produktem je propolis, kdy je popsáno složení, účinky na lidský organismus, které mohou být mírně antibiotické, dezinfekční, antitoxické a recepty lidového léčitelství. Třetím produktem je mateří kašička, což je potrava pro larvy a včelí královnu. Bylo ovšem zjištěno, že má mnoho účinků na lidský organismus a tak je dále využívána. Následujícím produktem je včelí jed, na který má včela uzpůsobený speciální žihadlový aparát, a který může být terapeuticky používán k léčbě dnových záchvatů a revmatoidních potíží. Dalším produktem je včelí vosk, který je ve farmacii hojně využíván v přípravě léčiv, ke zlepšení konzistence mastí a krémů. Provádí se u něj řada fyzikálních a chemických zkoušek jako např. bod tání, tuhnutí, číslo kyselosti, zmýdelnění aj. Poslední teoretická kapitola se věnuje možnostem použití monokomponentního, homeopatického přípravku Apis mellifica. Dále každá kapitola o jednotlivém produktu obsahuje stručný přehled volně prodejných přípravků dostupných v české lékárně. Praktická část je rozhovor se včelařem, který je zaměřen na chov včel, pomůcky k chovu a způsob odnímání včelích produktů. Klíčová slova: Apis mellifera, včelstvo, med, propolis, mateří kašička, včelí jed, včelí vosk

6 ABSTRACT ŠVEHLOVÁ, Aneta. Bee products and their Use in Pharmacy. Praha, Graduate work. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Tutor Mgr. Jitka Hulíková. My graduate thesis is focused on ongoing summary information about the use of bee products in pharmacy. This thesis is divided into a theoretical and a practical part. The theoretical part involves the history of using bees and bee products at different times, life stages of bees, bee diseases, but the thesis mainly deals with products that can be pharmaceutically relevant to the human or animal. This part describes information about the first most widely used products such as honey, composition, recipes of folk medicine, therapeutic use, which is very effective for colds, wound healing, burns, etc. The second most widely used product is propolis, which describes its composition and effects on human organism, which may be slightly antibiotic, antiseptic, antitoxic and recipes of folk healing. The third product is Royal Jelly, which is a food for larvae and queen bee, it was also found to have many effects on the human. The following product is bee toxin, to which have bees adapted special apparatus sting and which can be used therapeutically to treat seizures bottom and rheumatic disorders. Another product is bee wax, which is widely used in the pharmacy as an emulsifier to improve the consistency of ointments and creams. The bee wax undergoes a number of physical and chemical tests like a melting, freezing, acid number and saponification. The last chapter deals with the theoretical possibilities of using homeopathic medicine Apis mellifica. In addition, each chapter contains a brief overview of OTC products available in the czech pharmacy on a particular product. The practical part is an interview with beekeeper, who is focused on beekeeping, utilities for farming and the way withdrawing products. Key words: Apis mellifera, hive, honey, propolis, Royal jelly, bee venom, beeswax

7 Obsah Úvod Historie Starý Egypt Indie a Čína Staré Řecko a Řím Středověk Včela medonosná Život včely Stavba těla včely Včelí choroby Varroáza Mor včelího plodu Med Vznik medu Složení medu Voda Cukry Kyseliny Bílkovinné látky Tuky Vitamíny Antioxidanty Minerální látky Aromatické látky Použití medu v léčitelství... 23

8 3.3.1 Nachlazení Hojení ran Popáleniny Antibakteriální účinek Alergická reakce na pyl Žaludeční a dvanácterníkový vřed Onemocnění srdce a srdečně-cévního systému Další působení medu Recepty z medu používané v lidovém léčitelství Balzám na nervy Elixír učitelů Liliová pleťová voda Elixír seniorů Medovo-skořicový nápoj na infekci močových cest Sirup s medem a lékořicí Ibiškové tonikum Volně prodejné přípravky obsahující med dostupné v lékárně Propolis Složení propolisu Účinky propolisu na lidský organismus Propolis v lidovém léčitelství Propolis na bradavice Balzám na rty Kloktadlo Užití u domácích zvířat Propolisová tinktura Propolisová mast... 33

9 4.4 Zajímavosti o propolisu Volně prodejné přípravky obsahující propolis dostupné v lékárně Mateří kašička Vznik a skladování mateří kašičky Složení mateří kašičky Účinky mateří kašičky na lidský organismus Vybrané volně prodejné produkty obsahující mateří kašičku dostupné v lékárně Včelí jed Složení včelího jedu Účinky včelího jedu na lidský organismus Volně prodejné produkty s obsahem včelího jedu dostupné v lékárně Včelí vosk Složení včelího vosku Fyzikální vlastnosti Chemické vlastnosti Včelí vosk ve farmacii a kosmetice Základ pro kosmetické krémy Volně prodejné přípravky s včelím voskem dostupné v lékárně Včela medonosná v homeopatii Ledvinové problémy Ženské potíže Úrazy kloubů Popáleniny Poštípání hmyzem Bolest v krku Alergická rýma Akutní zánět spojivek... 51

10 8.9 Záněty prsu Praktická část Závěr Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam použité literatury a zdrojů informací... 59

11 Úvod Včely a člověka sjednocuje historie dlouhá miliony let. Pravěké včely totiž podobně jako člověk měly původ v Africe, odkud se rozšířily do celého světa. Med je také jednou z nejstarších prvků lidské potravy. Naši předkové si na medu divokých včel pochutnávali dávno předtím, než zvládli obdělat první pole. Člověk se začal zajímat o včelí produkty ještě než vznikla jakákoliv forma zemědělství. Včela žila v Evropě od dávných dob, což dokazují zkameněliny nalezené v baltském jantaru. Nejstarší doklady o sběru včelích produktů z doby před rozšířením zemědělských civilizací můžeme nalézt na skalních kresbách. Jednou z nejznámějších je osm tisíc let stará kresba v Pavoučí jeskyni (La Araňa) na východě Španělska, nebo reliéfy ze skalních obydlí v turecké Anatolii. Pracovitost, tajemnost života včelstev a oblíbenost medu a vosku zabezpečily včelám stálé místo ve slovesném i výtvarném umění prakticky všech národů, kulturních i náboženských společností světa. První záznam o chovu včel pochází z Egypta, kde byly chovány v hliněných úlech již čtyři tisíce let př. n. l. Včely mimo medu produkují dalších pět produktů vosk, pyl, propolis, včelí jed a mateří kašičku. Každý z těchto produktů plní ve včelstvu důležitou roli. Vosk tvoří základní surovinu pro plásty, pyl je pro včely nejdůležitějším zdrojem bílkovin, propolis slouží k ochraně před infekcemi. Mateří kašička je zásadní potravou pro včelu královnu zaručuje jí dlouhověkost a plodnost. A jed využívá včela k obraně včelího společenství před nepřáteli. Med je tedy populární a ceněná potravina již od doby kamenné. Není jen lahodný, ale má také léčebné a povzbuzující účinky. V dnešní době si ho může každý koupit a dokonce vybrat z rozmanitých druhů. Dnes se neustále zvyšuje počet lidí, kteří se vrací k přírodě a zdravému životnímu stylu. K léčebným účelům tzv. apiterapii se nejvíce využívá zejména propolis, vosk, mateří kašička a včelí jed. Z dalších produktů z včelího prostředí se dá léčebně použít ještě tzv. apilarvil (extrakt z trubčích larev), larvy dělnic, larvy matek a sušené, dospělé včely. Včelí produkty můžeme nalézt v mnoha HVLP a také v akupunktuře. Někteří včelaři dokonce mluví o znovuzískání životní energie díky inhalování vzduchu z úlu či popíjení energetizované vody, která byla ponechána několik hodin až dnů v přímé blízkosti úlu. A právě touto tématikou se zabývám ve své absolventské práci. 8

12 1 Historie Včelí produkty obecně hrály velkou roli již ve Starém Egyptě. Staré civilizace vždy fascinoval řád včelího života, který je ojedinělý i ve světě zvířat a hmyzu, a proto také velmi často přiřazovali včelím produktům léčivé účinky. Nejznámější z těchto produktů je med. Prastaré památky odhalují mnohá svědectví o tom, že včelí produkty byly využívány k léčebným účelům už v dávných dobách a to téměř všemi národy. Ve svitcích asyrského krále Aššurbanipala ( př. n. l.) se našly na hliněných destičkách popisy léčiv a zmínky využívání medu v léčitelství. [1] 1.1 Starý Egypt V egyptských bájích se praví, že včely jsou oživlé slzy boha Slunce RA. O úctě ke včele nasvědčuje i skutečnost, že její hieroglyf byl znakem královského paláce v Dolním Egyptě. Ve Starém Egyptě si mohli med dovolit pouze velice významní lidé, jelikož byl velmi drahý a vzácný. Nejstarším záznamem egyptské medicíny je papyrus Kniha přípravy léků na všechny části lidského těla, v tomto lékařském svazku napsaném před 3500 lety, je zaznamenáno mnoho předpisů, v nichž figuruje med jako lék. Med byl rovněž součást egyptského pohřebního kultu. Mnohé staré civilizace věřili, že med je znamením plodnosti. Sama královna Kleopatra zdokonalovala svou pleť maskami z medu. [1,6] 1.2 Indie a Čína V tradičním indickém systému léčby ajurvéda (věda o životě) se píše o elixíru, který současně s dietou, složenou z medu a mléka, prodlužuje život člověka až na 500 let. Ajurvéda popisuje osm typů medu neboli madhu a to podle specifikace onemocnění, při kterých pomáhají. Rigvéda, nejstarší z posvátných knih Indie napsaná v letech 1700 až 1100 př. n. l., obsahuje několik odkazů na včely a med. Staří Indové přisuzovali medu mnohostranné léčivé, profylaktické a posilňující vlastnosti. V jejich spisech se objevuje lék s názvem alternatia, který měl údajně dodávat lidem radost, prodlužovat mládí a byl připraven z medu. Z některých zdrojů pocházejí informace o využití medu a vosku ve staré čínské medicíně. Největší farmaceut a léčitel dynastie Ming v 16. století Li ši-cen vypracoval svazek o tradiční čínské medicíně Ben Cao Gang Mu. Tento svazek obsahuje asi předpisů a mnohá 9

13 z nich využívají med. Li ši-cen v knize uvádí, že při dráždivém kašli se používá směs léčivých bylin a medu, která se pro zvýšení účinku zahřívá. [1,6] 1.3 Staré Řecko a Řím Podle legendy byl nejmocnější řecký bůh Zeus, odchován sestrami nymfami na medu a mléce. Později použil jedovatý med z rododendronu jako zbraň proti svému otci Kronovi, který ze strachu, že ho jeho potomci zbaví vlády, všechny snědl. Spousta odkazů na blahodárné účinky medu najdeme i v Homérově Iliadě a Odysey. Za zakladatele včelařství byl považován Aristiasos, syn boha Apollóna a nymfy Kyréné. Hippokrates, jeden z největších objevitelů starověké medicíny, aplikoval včelí med při mnoha onemocněních. Med doporučoval nemocným v základní podobě, nebo jako sirup smíchaný s mlékem či jinými léčivými složkami. Přidával je do pokrmů a předepisoval ho při onemocnění jater, ledvin, při žaludečních a střevních virózách. Legenda dokonce praví, že na jeho náhrobek se usadil roj včel, které produkovaly speciální druh medu, léčící dětská onemocnění. Dokonce i slavní, řečtí básníci Homér a Eurípidés doporučovali med pro jeho široké spektrum léčivých účinků. Také ve Starém Římě se zajímali o med a jeho účinky. Římský historik Plinius a básník Publius Vergilius Maro, popisovali použití medu při léčení různých onemocnění. Římané si uvědomovali, že med oplývá velmi dobrými konzervačními vlastnostmi, a proto nakládali ryby do medu, aby se po cestě na moři nezkazily. [1,6] Obrázek 1 Recept obsahující med v arabském překladu ze 13. století [6] 10

14 1.4 Středověk Úspěšně užíval včelí produkty i léčitel Střední Asie Avicenna Ibn Síná. V jeho spisech se nachází desítky receptů, v nichž se objevuje med, nebo vosk. Používá ho na onemocnění srdce, zlepšení paměti, podporu chuti k jídlu a na léčení ran. O medu se zmiňuje jeden z největších zakladatelů moderního lékařství Paracelsus. Již slova Praotce Čecha na hoře Řípu nasvědčují, že byl medu přikládán hluboký význam Toť jest ta země krásná, mlékem a medem oplývající. Dále pak zmínky z 11. a 12. století, kdy byl med, vosk a medovina vyváženy ve velkém množství a v Praze se konaly medové trhy. Z jedné knihy ze 17. století se dovídáme, že med je šťáva z nebeské rosy, kterou sbírají včely za krásného počasí z nejrůznějších květů. Působí na rány, i když už hnisají, zmírňuje únavu očí, lečí popraskané rty, uvolňuje břicho a je lékem na plicní systém. [1,6] 11

15 2 Včela medonosná Včela medonosná, Apis mellifera uváděná též pod názvem Apis mellifica se považuje za domácí zvíře, ale nikdy jím opravdu nebyla. Včela žila odpradávna divoce, a i když během let částečně zdomácněla, je schopna sama fungovat bez pomoci člověka. Lidé v dnešní době se snaží poskytnout včelám pohodlné a bezpečné obydlí v úlech a někdy je i přikrmují, aby produkovaly dostatečné množství medu. Včela medonosná tvoří v Evropě několik ras. Nejznámější svým nasazením je včela kraňská. Včely jsou sociální tvorové žijící v početné kolonii, nazývající se roj. Roj může čítat jedinců, žádný však není schopen života o samotě. Hlavou včelího státu je matka královna, nejpočetnějšími obyvateli jsou dělnice (nedospělé samičky) a dočasnými obyvateli jsou trubci (samci). Všechny tři skupiny včelího roje se liší velikostí i tělesnými znaky. Matka je největší a její zadeček je štíhlejší a protáhlejší než u dělnic. Trubec je naopak zavalitější, má nápadně velké oči a na rozdíl od matky a dělnic nemá žihadlo. Matka a dělnice mají žihadlo se zpětnými háčky, které po bodnutí zůstane v ráně i s vytrženým zadečkem a včela umírá. Matka a dělnice jsou stálými obyvatelkami úlu, trubci se vyskytují pouze na jaře a na začátku léta. Každá ze složek včelího společenství má jasně vymezený úkol. Matka klade vajíčka a tím zajišťuje stálý počet jedinců v úlu, dělnice stavějí plástve, starají se o čistotu hnízda, udržují v něm optimální teplotu, přinášejí zásoby potravy, starají se o královnu, o larvy a v určité části roku i o samce. Samců se líhne velmi mnoho, přestože pro zachování kolonie je jich zapotřebí jen takové množství, které v době rojení oplodní mladou královnu, poté je dělnice z roje vyhánějí. Jelikož ale nedokáží sami přežít, neustále se vracejí do úlu a dožadují se vstupu, ale dělnice je koušou a nakonec je ubodají. [2] Obrázek 2 Složky včelího společenství [37] 12

16 Včely si budují úl z hmoty, kterou samy vylučují není to papírovina jako u vos, ale vosk. Dělnice je v určitém období vylučuje ze speciálních žláz na zadečku, nožkama se jej snaží seškrábnout a kusadly hněte hmotu, z níž staví tři typy buněk. Největší množství je pravidelných, šestibokých buněk o průměru asi 5 mm, které budou v budoucnu sloužit k výchově dělnic. Další buňky jsou větší a dále slouží k přeměně budoucích samců. Úplně jiný typ tzv. hroznovité matečníky jsou určeny k výchově budoucích matek. Každá z pláství je dvouvrstvá a ústí buňky je mírně vyvýšeno, to má svůj význam, protože buňky slouží nadále k uložení zásob pylu a medu. Divoce žijící jedinci si musí postavit celý plást sami, domestikovaná včela to má o něco snazší, neboť ji včelař dává do úlu trámečky, k nimž pouze přilepuje své šestihranné buňky. [2] 2.1 Život včely Vývoj včel medonosných je velice rychlý, královna klade na dno každé buňky jedno vajíčko. Buňky jsou již předem připraveny a uklizeny včelími dělnicemi. Včela dělnice vlastně úpravou buňky předem dává vědět královně, jaká vajíčka mají přijít do jaké buňky. Během svatebního letu dojde k oplození královny a váček, který je umístěn na zadečku, je naplněn samčími buňkami, které mohou zůstat životaschopné až několik let. Sama královna poté pomocí složitého mechanismu rozhoduje, které vajíčko bude oplozené a které nikoliv. Z oplozeného vajíčka se vyvíjí dělnice a z neoplozeného se vyvíjí včelí samec. Čtvrtý den po oplození se již z vajíček líhnou larvy, které se nedokáží samy uživit a jsou zcela závislé na péči dělnic, kterým se říká krmičky. Za dalších pět dnů včela dostatečně vyroste a naroste její hmotnost až 500 x. Takto velká larva zaplní celou buňku a včela dělnice jí uzavře, uvnitř se larva ještě opřede hedvábnými vlákny a vytvoří kokon. Podle tvaru víčka se dá již poznat, jedná-li se o dělnici, či samce. Budoucí královny se vyvíjejí v matečnících, po vylíhnutí královen jsou tyto buňky odstraněny dělnicemi. Vývoj královen je nejméně zdlouhavý, trvá asi dnů, u dělnic trvá vývoj 21 dnů a nejdelší vývoj mají samci, který trvá 24 dnů. Královny žijí z celého úlu nejdéle, obvykle 4 5 let, ale byly zaznamenány i starší. Život včelích dělnic trvá pouhých 4 5 týdnů a nejkratší dobu se dožívají samci. Včelí dělnice během svého krátkého života procházejí několika zaměstnáními. Její život se dělí do určitých etap, v závislosti na vývinu hltanových žláz v hlavě a voskotvorných žláz na zadní části zadečku. Oba dva typy žláz jsou v činnosti pouze určité období jejich života. 13

17 Průběh těchto období není však striktně nařízen, včela dělnice může zaskočit tam kde je potřeba. První část jejího života by se dal nazvat pobyt v úle, kdy je mladá včela převážně čističkou. Hned po vylíhnutí čistí své zplihlé ochlupení a poté také buňky v plástvích. Následuje péče o potomstvo, kdy její hltanové žlázy produkují výživnou šťávu mateří kašičku, kterou krmí nejmladší larvy. Larvy budoucích královen a královna přijímají tuto vysoce výživnou stravu po celý život. Starší larvy jsou pak krmeny pylem a nektarem, ke konci pak začínají vylétávat na poznávací lety do nedaleké blízkosti úlu. V druhém období včelího života převažují práce stavitelské. Je to čas, kdy včelám zakrňují hltanové žlázy a žlázy na zadečku, které tvoří vosk, se plně rozvíjejí. Stavitelská práce není ovšem jedinou prací, kterou včely v tomto období vykonávají. Včely v buňkách zahušťují nektar a svými kusadly hnětou pyl, dbají o čistotu úlu a vynášejí odpad. Na chvíli se také stává včelou strážkyní, která střeží vchod, dohlíží na to, aby do úlu nevnikaly cizí včely, a chrání úl před zloději medu, kterými bývají nejčastěji sršni a vosy. Po tomto období následuje další a poslední v životě včely, kdy se včela stává létavkou. Voskotvorné žlázy jsou z největší části zakrnělé, a tak má včela za úkol sběr nektaru a pylu. Ke sběru pylu slouží včele kusadla a speciálně upravené zadní nohy s kartáčky. Pomocí těchto kartáčků seškrabává včela pyl, který jí ulpívá na tělním ochlupení a následně ho odnáší do úlu, nektar pak nasává dlouhým sosákem. Včely jsou velmi zvláštní tvorové, umí dokonce rozlišovat barvy, nejvíce vnímají modrou a žlutou, na rozdíl od lidí nejsou schopny rozlišit červenou, zato však mají vysokou citlivost na ultrafialové záření. Tohoto mnohdy využívá včelař při volbě barvy pro přední stranu úlu. Včely mají také svou speciální řeč, kterou vyjadřují tancem. Pomocí rozmanitých včelích tanců, se dovedou létavky dorozumívat navzájem mezi sebou. Nejen o směru, kam mají letět za potravou, ale také o kvalitě potravy a jak daleko se nacházejí od úlu. Počet včel v úlu není po celý rok stálý, v určité části roku se včely rojí. Což je vlastně způsob rozmnožování včel a odštěpení části společnosti od původního hnízda. K tomuto jevu dochází, když jsou v matečnících připraveny budoucí královny k vylíhnutí. Stará královna, která je zakladatelkou celého hnízda, vylétne asi s polovinou včel z úlu a uvolní místo nové, mladé královně. A tak jako se létavky umí dorozumívat o potravě, dokážou tzv. vyzvědačky předem najít vhodné místo, kde by se mohl roj zabydlet. V původním úlu se mezitím odehrává několik změn. Mladou královnou se stává ta, která první opustila matečník ze všech 14

18 ostatních oplodněných matečníků. Po oplození opět klade vajíčka a celý koloběh se opakuje. Včelí společenstvo není však jednoleté, jako tomu bývá u čmeláků či vos. Včely přezimují v několikavrstevném kokonu, kde uprostřed je ukryta královna a teplota neklesne pod 20 C. S příchodem jara se úl opět probouzí a včely dělnice jsou mezi prvním hmyzem opylující první květy. [2] Obrázek 3 Včelí roj [38] 2.2 Stavba těla včely Včela medonosná má článkované tělo, to jí umožňuje co nejflexibilnější pohyb. Celé včelí tělo je kompaktně potaženo jemnými, dlouhými chloupky a štětinkami. Chloupky slouží jako důležitá ochrana očí a pomocné ústrojí ke sběru pylu. Včelí tělo dělíme na tři části hlava, hruď a zadeček. Hlava (caput) včely je s trupem spojena tenkým zúžením, které jí umožňuje pohyb. Vpředu na hlavě jsou dvě pohyblivá tykadla, sloužící jako radar a je v nich uloženo hmatové a čichové ústrojí. Na stranách hlavy má dvě velké složené oči, největší z celého společenství je má trubec. Složenýma očima vidí včely na dálku, především barevné květy různých rostlin. Na temeni má pak tři malé, jednoduchá oči, jimiž si osvětluje vnitřek úlu, kde je neustále tma. Včelí ústa jsou složená z pěti částí, které může skládat dle její vlastní potřeby, aby mohla 15

19 okusovat pyl kusadla, k sání nektaru sosák, a nakonec aby mohla vylízat i nejjemnější kapičky sladké šťávy lízací ústrojí. Hruď (thorax) slouží hlavně jako nosič orgánů a končetin. Na hřbetní straně má dva páry blanitých křídel. Přední křídla jsou delší a širší, zadní jsou kratší a užší. Aby se jí snáze létalo, zavěšuje zadní křídla na přední pomocí speciálních háčků a zvětšuje tím plochu křídel. Pod hrudníkem má včela tři páry článkovaných nohou, používá je nejen k chůzi, ale i při odrazu, nebo sběru pylu. Na každé noze má dva ostré drápky na přichycení, pokud potřebuje někam vylézt. Na holeni prvního páru nohou má včela sluchové ústrojí, na druhém páru pak trn, neboli osten, kterým shazuje pyl do včelích buněk. V zadečku (abdomen) včely jsou uloženy zažívací orgány, medový váček, jedová žláza, vzdušné vaky a žihadlo. Je rozdělen na sedm článků a jeho neustálý pohyb, stahování a natahování umožňuje včele dýchat. [3] 2.3 Včelí choroby Jako každý živočišný druh i včely trpí různými druhy onemocnění. Samozřejmě záleží na typu onemocnění, některé včely zvládnou bez vysokých ztrát, ale jsou i taková, která dokáží vyhubit celé včelí společenství. Nejčastěji zavlečou do úlu nějakou nemoc včely létavky, které se velmi často pohybují mimo úl. Ovšem pouze to k následné nákaze nestačí. V úlu musí být určité podmínky, aby nemoc propukla např. stanoviště s teplotou a vlhkostí vzduchu, chov a rozmnožování Varroáza Včelu medonosnou dost často v České republice napadá roztoč Varroa destructor (Kleštík obecný). Je to parazit, který k nám byl zavlečen z Asie, kde napadá včely východní, které jsou ale proti tomuto roztoči imunní, na rozdíl od naší včely medonosné. Samička kleštíka je přibližně 1,2 mm dlouhá, vejčitého tvaru a rezavě hnědé barvy. Oplozené samičky se nechají zavíčkovat se včelí larvou, kde nakladou vajíčka, z kterých se líhne nová generace kleštíků. Roztoči pak sají z včelích kukel i dospělých jedinců hemolymfu. U takto napadených včel dochází k různému stupni poškození, které zkracuje včele život. Včela neumírá uvnitř úlu, ale vylétává ven a tím se postupně snižuje počet včel, kdy přes zimu se žádné nelíhnou. Stejně 16

20 jako u klíštěte, přenáší tento kleštík při sání hemolymfy řadu jiných onemocnění. Varroáza je v České republice řazena legislativou mezi nebezpečné nákazy, a proto je její likvidace povinná a spadá pod vyhlášku Státní veterinární správy. Díky konzumaci včelích produktů lidmi je včela dle zákona o veterinární péči 166/1999 Sb. zařazena mezi hospodářská zvířata. Díky tomuto zákonu podléhají všechny léčivé přípravky k léčení této choroby registraci. V České republice se nejvíce k léčbě užívají akaricidy a léčba je povinná pro všechny včelaře kromě biochovů. Léčivé látky se dělí na syntetické, přírodní látky a organické kyseliny. Ze syntetických látek je to např. fluvalinát, flumetrin a bromopropylát. Z přírodních pak éterické oleje, thymol a z organických kyselin kyselina mravenčí, šťavelová a mléčná. Užívají se však i jiné metody např. teplotní, čí genetické kdy je snaha vyšlechtit odolnější chov. [4, 22, 23] Obrázek 4 Včela napadená Kleštíkem obecným [39] Mor včelího plodu Je onemocnění včelích larev, dospělci nemoc pouze přenášejí. Původcem tohoto onemocnění je tyčinkovitá bakterie Paenibacillus larvae, která žije ve střevě larvy a nakonec ji usmrtí, ale až po zavíčkování v buňce. V první fázi napadení stíhají včely vynášet napadené larvy z úlu ven. Tím zajistí jakousi očistu a mohou se alespoň částečně s infekcí vyrovnat. Pokud to nezvládnou, napadených larev přibývá. Včely otevírají buňky, kde hnijí mrtvé larvy, pokouší se je vynášet ven, ale u toho infikují další a další larvy. Včelí společenství postupně slábne, líhne se čím dál tím méně dělnic, až včelstvo uhyne úplně. Onemocnění je u nás původní, z hlediska evoluce není likvidační. V přírodě plní funkci přirozené regulace množství včel. Napadené či oslabené včelstvo se nedokáže bránit proti krádeži, a tak si včely 17

21 lupičky spolu s ukradeným medem přinášejí i spory moru, kde se pak nemoc šíří dál. Proti této nemoci není léčby, a proto když propukne, obvykle se určuje ohnisko, které se následně musí zlikvidovat, nejčastěji spálit. Důležitá je též prevence a čistota v úlu, kdy by se měly často měnit staré plástve a vyměňovat za nové trámečky. [4] Obrázek 5 Napadené včelí buňky včelím morem [40] 18

22 3 Med Med je nejznámějším a nejpoužívanějším včelím produktem. Pomocí sluneční energie vyrábějí zelené rostliny z jednoduchých látek vody a oxidu uhličitého cukr. Roztok cukru pak rostliny nabízejí včelám. Teprve ale až uvnitř úlu se tato tekutina mění poměrně složitým postupem v hustý a trvanlivý med. Med je pro včely dílčí potravou, kterou potřebují k veškerému pohybu, létání i práci v úlu. Jejich práce je velmi energeticky náročná, a tak potřebují energii k přeměně látek, k výživě včel a larev, na tvorbu vosku a stavbu nových plástů a také na klimatizaci celého úlu. Včely udržují v úlu neustále stálou teplotu, tudíž musí v létě úl chladit a v zimě zase ohřívat a tuto energii jim dodává med. Obsahové látky a antioxidanty obsažené v medu ochraňují včely před většinou bakterií a dalšími nepříznivými vlivy vnějšího prostředí. A právě všech těchto pozitivních vlastností může využívat člověk. Pokud věnuje včelám dostatečnou péči, může část medu odebírat. [5] 3.1 Vznik medu Základní surovinu pro výrobu medu je nektar. Nektar sbírají včely z kvetoucích rostlin, není však jediným zdrojem, dalším je medovice, kterou obohacují látkami vlastního těla. Tyto látky pak přeměňují, ukládají do plástů, kde ještě musí dozrát. Prvním zdrojem je nektar. Nektar je sladká šťáva, kterou produkují rostliny speciálními pletivy zvanými nektaria (medníky). Je produkován pouze určitou část dne, včelaři o tomto čase hovoří, že včely medují. Není však pravidlem, že všechny rostliny medují v jeden čas, některé medují ráno jiné odpoledne, včely to dokáží rozpoznat a přizpůsobují tím svou aktivitu. Nektar je vodní roztok cukrů, každá rostlina však produkuje jiný poměr cukrů glukózy, fruktózy a sacharózy. Dalšími obsahovými látkami jsou organické kyseliny jantarová, vinná, citronová, jablečná a šťavelová. Aromatické látky jako silice a terpeny dodávají nektaru specifickou chuť a vůni. Medovice je druhou surovinou, z které včely následně vyrábějí med. Medovice je taktéž sladká šťáva, kterou vylučuje hmyz rodu Sternorrhyncha (mšicosaví dříve stejnokřídlí). Z tohoto hmyzu jsou nejvýznamnější producenti právě mšice, červci a mery. Je to hmyz žijící paraziticky na větvích a pupenech listnatých i jehličnatých stromů, z kterých vysávají mízu, 19

23 která je hlavním zdrojem medovice. Medovici vylučuje tento hmyz na listy ve formě kapiček, které zasychají a včely je následně sbírají. Na rozdíl od nektaru je medovice daleko hustší a obsahuje méně vody. Množství sacharidů je téměř stejné, ale daleko vyšší je obsah minerálních látek, dále jsou obsaženy aminokyseliny, vitamíny, barviva a také stopové množství dusíkatých látek. Zdroj snůšky, což je nektar a medovice, hledají včely létavky. Ty po sběru letí zpět a informují včely v úlu, jak vydatný sběr byl. Včela létavka odevzdává část z posbíraného nektaru jiné včele, tak že ho vytlačí mezi svá kusadla a jiná včela ho slízne. Při tomto předávání jsou tyto dvě včely v neustálém kontaktu jemně se o sebe dotýkajících tykadel. Včela, která přijala část nektaru, se mezitím usadí v úlu a zpracovává pomocí ústního ústrojí. Obohacuje ho o výměšky hltanových žláz s vysokým obsahem enzymů a tím ho zahušťuje. Poté vyhledá v plástu vhodnou buňku, vleze do ní hlavou dolů a pomocí ústního ústrojí uloží kapičku zahuštěné tekutiny do buňky. Během zahuštění dochází také k chemickým změnám, především k rozkladu cukrů prostřednictvím enzymů, které vylučuje včela hltanovými žlázami. Zralý med včely v plástech zavíčkují, tak je med chráněn před vnějšími vlivy a připravený na pozdější potřebu jako zásoba potravy na dobu, kdy si včely nemohou sehnat nektar nebo medovici z přírody. Uzrálé plásty potom včelař vyjme a jeden po druhém ho odvíčkuje, plást vloží do medometu a vytočí z něj med. Podle suroviny, z které včely snesly snůšku, je med buď květový, nebo medovicový tzv. lesní. Někdy se snůšky překrývají a získává se tzv. med smíšený s různým poměrem medu květového a lesního. [6] 3.2 Složení medu Med se skládá z mnoha látek, kdy každá z nich je zastoupena v jiném množství a plní jinou funkci. Díky analytickým metodám bylo popsáno několik set specifických látek a to zajisté nejsou všechny. Tyto organické látky jsou velmi často tvořené rostlinami, nebo jsou výsledkem chemických reakcí a také působením včelích enzymů. U mnohých z nich však stále neznáme jejich funkci, ale domníváme se, že pokud rostliny vynaloží takové úsilí k syntéze těchto látek, nedělají to zbytečně. Med má ve výživě člověka mnohem širší význam jako zdroj velkého spektra přírodních látek, oproti řepnému cukr, který je tvořen převážně čistou sacharózou. [5] 20

24 3.2.1 Voda Voda tvoří asi jednu šestinu celkového složení medu (14 19 %). Čím je obsah vody nižší, tím je med kvalitnější. Med je tudíž celkem suchou potravinou, a proto je mikrobiálně velmi stabilní. Obsah vody zjišťujeme v laboratoři a to refraktometrickými metodami (dle indexu lomu). Přibližný obsah vody v medu lze určit pomocí hustoty v přesně zváženém objemu medu Cukry Téměř 95 % látek medu jsou sacharidy, nejvíce jednoduché tzv. monosacharidy. Nejvíce je obsažena fruktóza a glukóza. Obsah těchto dvou zásadních sacharidů je charakteristický pro jednodruhové medy a záleží na tom jak rychle či pomalu bude med krystalizovat. Složitější sacharidy jsou v medu obsaženy také, ale pouze v nízkém množství. Řepný cukr je obvykle zastoupen do 1 %, kdy vyhláška povoluje obsah do 5 %. Oligosacharidy a dextriny pouze dodávají medu jeho přirozený původ. Neobvyklé množství vyšších cukrů můžeme nalézt v prodejních produktech, kdy se med připravuje smícháním medu a nekvalitních sirupů, kdy jejich zdrojem bývají škroby, které se enzymaticky štěpí na jednoduché cukry Kyseliny Organické kyseliny jsou významnou součástí medu. Mají vliv na jeho chuť, stabilitu a spoustu dalších vlastností. Některé tyto kyseliny lze zařadit do skupiny přirozených antioxidantů. Obsah těchto kyselin v medu je přibližně 30 milivalů na litr (jednotky koncentrace v roztoku), z toho téměř třetinu tvoří laktony. Nejdůležitější kyselinou je kyselina glukonová, jenž se na sušině medu podílí několika desetinami procenta. Mezi další kyseliny patří kyselina citronová, jablečná, jantarová, octová, mravenčí, máselná, šťavelová, benzoová a mnoho dalších Bílkovinné látky Nejsložitější bílkovinné látky obsažené v medu jsou enzymy. Dle jejich aktivity se udává kvalita medu. Na rozdíl od jiných struktur jsou velmi citlivé na teplo a nepatřičné uchovávání medu. Ve velmi kvalitních medech je aktivita enzymů velmi vysoká. To určuje tzv. normovaná diastáza, kdy nejmenší požadovaná diastáza je 8 stupňů, dle Schadeho. 21

25 Pro kvalitu medu je nejdůležitější enzym invertáza dále pak glukozooxidáza, peroxidáza, fosfatáza a další Tuky Med obsahuje pouze stopové množství tuků. Obsaženy jsou mastné kyseliny, triglyceridy a steroly, kdy do medu proniknou z mateří kašičky či dalších žlázových produktů mladých včel Vitamíny Těchto zdraví prospěšných látek obsahuje med mnoho. V medu jsou obsaženy pouze vitamíny rozpustné ve vodě a to nejvíce B1 thiamin, B2 riboflavin a kyselina pantotenová. Stejně to však není obsah, který by včely uživil. Největším zdrojem vitamínů je pro včely pyl Antioxidanty Antioxidanty připívají k ochraně, kterou organismu poskytuje imunitní systém. Doplnění těchto ale i jiných skupin látek jako vitamínů, stopových prvků je důležité pro správnou funkci organismu. Nejlepším doplněním antioxidantů je pestrá strava obsahující ovoce a zeleninu, některé z nich ale můžeme nalézt i v medu. Důležitými antioxidanty v medu jsou organické kyseliny a jejich estery, dále pak flavonoidy a flavony Minerální látky V medu nalezneme pouze stopové množství minerálních látek. Některé z nich jsou biogenní a tedy nezbytné pro život, ale rozhodně med nenahradí jejich celkově potřebné množství v organismu Aromatické látky Med obsahuje více než 150 různých aromatických látek, které medu dávají jeho specifickou chuť a vůni. Vůně se nejlépe uchovává v dobře uzavíratelných sklenicích v chladu. Při dlouhodobém skladování a ztekucování ztrácí med část aromatických látek. [5] 22

26 3.3 Použití medu v léčitelství Med nemůžeme přirovnávat k léku, neboť existují velmi přísná pravidla, co můžeme považovat za léčivý přípravek. Med a ostatní včelí produkty se řadí mezi potraviny a není přípustné psát na etiketách, že mohou mít léčivé účinky. Přesto po tisíciletých zkušenostech lidé používají med a včelí produkty jako lék. Pokud se má med použít jako lék, musí být zachovány všechny cenné složky v jeho původní formě. Řada těchto látek je však velmi citlivých na teplo či způsob skladování. Med, od kterého bychom očekávali léčivé účinky, kupujeme pouze od včelařů, kde známe podmínky života včel. [5] Nachlazení Nejčastěji se med využívá jako podpůrný lék při nachlazení, kašli, chřipkách a jiných virózách. Během nemoci dodává med okamžitě potřebnou energii z jednoduchých, jednoduše vstřebatelných cukrů. Při těchto obtížích lze medový roztok inhalovat, kloktat a dokonce jím můžeme proplachovat nosní dutinu. [5, 6] Hojení ran Již méně známé ačkoliv stále velmi využívané je použití medu během nejrůznějších poranění, vředů a řezných ran. Uvádí se, že med může zahojit rány i roky otevřené, působí osmoticky, tím snižuje otok, zbavuje ránu odumřelých buněk a bakterií, tím ji pročišťuje a následně stimuluje vznik nové tkáně. [5] Popáleniny Popáleniny menšího rozsahu, které nevyžadují zásah lékaře lze po ochlazení natírat medem, kde se uplatňuje antibakteriální účinek a působením dextrinů obsažených v medu se rána rychleji zhojí. [5] 23

27 3.3.4 Antibakteriální účinek Bakterie potřebují ke svému životu vodu, zbytky odumřelých buněk a teplo. Sacharidy obsažené v medu odnímají díky osmotickému tlaku bakteriím vodu potřebnou k životu. Bakterie se nemohou rozmnožovat a odumírají. Dochází k obnově prokrvení a funkce lymfatického systému. Tím se odstraní poslední zbytky metabolitů a bakterií. V medu je obsažena aktivní glukozooxidáza, která štěpí glukózu za vzniku peroxidu vodíku, který hubí bakterie. Tímto mechanismem med napomáhá k hojení a granulaci ran. [5] Alergická reakce na pyl Neustále narůstá lidí, kteří jsou alergičtí na pyl kvetoucích rostlin. Dle některých informací by mohlo pravidelné užívání medu, který pochází z bezprostředního okolí výskytu snižovat projevy alergie. V medu je obsaženo jen stopové množství pylu a díky častému užívání by mohl stimulovat tvorbu protilátek. Ovšem musel by se med užívat dlouhodobě i v zimních měsících, kdy nekvetou rostliny způsobující alergii. [5] Žaludeční a dvanácterníkový vřed Nemocným lidem s tímto postižením se radí užívat med ve formě vlažného roztoku dvě hodiny před jídlem, nebo tři hodiny po jídle. Užívání napomáhá ředit hlen v žaludku, zrychluje vstřebávání, nedráždí střevo a snižuje kyselý obsah žaludku. [6] Onemocnění srdce a srdečně-cévního systému Med se může užívat jako doplňková léčba při onemocněních srdce a cévního systému, pro svůj obsah monosacharidů a pro správné složení minerálních látek. Med přispívá k rozšiřování věnčitých cév a tím napomáhá správné funkci koronárního oběhu. Zlepšení projevů došlo u některých pacientů již po dvacetidenní kůře, kdy užívali deset až dvacet gramů medu denně. Naopak med smíchaný se šťávou z křenu, mrkve a citronu je vhodnou doplňkovou léčbou pro pacienty s vysokým krevním tlakem. [6] 24

28 3.3.8 Další působení medu Med se používá při poruchách příjmu potravy jako je anorexie či bulimie. Může působit dieteticky, jelikož uvolňuje střevní peristaltiku a je velmi oceňován v případě zácpy u malých dětí. [6] 3.4 Recepty z medu používané v lidovém léčitelství Med se častokrát objevuje v receptech lidového léčitelství. Kromě jednoduchých aplikací se med objevuje i ve složitějších recepturách, které mohou např. působit na unavené nervy. [5] Balzám na nervy Na vodní lázni zahřejeme asi 200 ml černého piva, zapracujeme do něj jeden žloutek a 1 lžíci medu. Pomalu upíjíme, případně dávkujeme po lžících či lžičkách. Velmi dobrým způsobem posiluje nervy a účinkuje jako mírné antidepresivum. [5] Elixír učitelů Povaříme jednu lžíci řepíkové natě (Agrimonia eupatoria) a následným vyluhováním připravíme silný odvar, to samé uděláme z tmavě červených květů růže (Rosa canina). Oba výluhy přecedíme, slijeme a do mírně vychladlého přidáme jednu lžíci medu. Odvar kloktáme po celý den, občas můžeme i doušek spolknout. Tento přípravek zklidňuje a regeneruje namáhané hlasivky. [5] Liliová pleťová voda Najemno nakrájený liliový kořen (Lilium bulbiferum) vaříme v destilované vodě asi hodinu. Roztok necháme louhovat, scedíme a rozpustíme v něm med, nakonec přidáme heřmánkovou tinkturu. Pleťovou vodu dáme do skleněných lékovek a uchováváme v temnu a chladu. [5] 25

29 3.4.4 Elixír seniorů Do přibližně 150 ml teplé vody přidáme lžíci medu a 15 kapek organicky vázaného křemíku. Tento roztok popíjíme dvakrát až čtyřikrát denně. Zlepšuje fyziologické a metabolické funkce a celkově zvyšuje nasazení organismu. [6] Medovo-skořicový nápoj na infekci močových cest V 200 ml převařené a následně vychladnuté vody rozpustíme jednu lžíci manukového medu a jednu lžičku skořice. Nápoj popíjíme každých šest hodin. Používáme při lehkých formách infekcí močových cest. [6] Sirup s medem a lékořicí K varu přivedeme 500 ml vody s nastrouhaným kořenem lékořice (Glycyrrhiza glabra), vaříme 15 minut, následně přisypeme dvě lžičky tymiánu (Thymus vulgaris), sundáme z plamene a necháme 15 minut odstát. Přefiltrujeme, přidáme 200 g medu, nalejeme do vysterilizované lahve. Uchováváme v chladu a temnu až šest měsíců. Dospělí užívají 2 3 lžičky třikrát až čtyřikrát denně a děti 1 lžičku třikrát až čtyřikrát denně při obtížích dýchacích cest. [6] Ibiškové tonikum Usušený, nadrcený ibiškový kořen (Hibiscus palustris) přelijeme destilovanou vodou a necháme jeden den vyluhovat. Poté zfiltrujeme, přidáme med, meduňkovou tinkturu (Mellisa officinalis) a naplníme do lahviček. Tento recept se musí vyluhovat za studena, jelikož kořen obsahuje důležité enzymy, které by se varem inaktivovaly. Toto tonikum čistí a zklidňuje zánětlivou pleť. [5] 26

30 3.5 Volně prodejné přípravky obsahující med dostupné v lékárně Manukový med Je med z nektaru rostlin rodu Leptospermum scoparium, rostoucí na Novém Zélandu a v jihovýchodní Austrálii. V některých medech z těchto rostlin byla zjištěna látka, která mnohonásobně zvyšuje antibakteriální účinek. Nazývá se Unique Manuka Factor a med s obsahem této látky má na štítku uvedenou zkratku UMF. Terapeuticky účinné množství této látky je označováno číslicí 10 a více. Některé výzkumy prokázaly, že tento med je účinný proti bakteriím rodu Helicobacter pylori, Staphylococcus aureus a Escherichia coli. Doporučené dávkování je jedna lžíce medu s hodnotou UMF 15+ dvakrát až čtyřikrát denně hodinu před jídlem. [6] Obrázek 6 Manukový med [58] Strepsils med a citron Obrázek 7 Strepsils med a citron [41] Jsou žluté, kulaté pastilky s příchutí medu a citronu, mající na každé straně vyraženo písmeno S. Strepsils med a citron se užívá k symptomatické léčbě zánětů dutiny ústní, nosohltanu a hltanu, při zánětech sliznice dutiny ústní (afty, soor), při zánětech dásní (gingivitis) a jako doplňující léčba při angíně. Dávkování pro starší 15 let jednu pastilku nechat rozpustit v ústech každé dvě až tři hodiny. U dětí od 5 15 let užívat jednu pastilku 3x denně. [7, 8] 27

31 Aloe Vera Drinking Gel Med 1000 ml Je tekutý doplněk stravy s vitamínem C. Aloe Vera Drinking Gel Med je tradiční nápoj v kombinaci s květovým medem, který popíjeli již staří Aztékové, žijící na území dnešního Mexika. Dávkování dospělí 3x denně 30 ml nejlépe před jídlem, možno smíchat s vodou či ovocnou šťávou. Děti od 3 do 13 let 20 ml 1x denně. Obsahuje Aloe Vera Barbadensis Miller Gel, 9 % květového medu, kyselinu citronovou, xanthan, kyselinu L-askorbovou, sorban draselný a benzoan sodný. [9] MedDex Vicks sirup na suchý kašel s medem Obrázek 8 Aloe Vera Drinking Gel [42] MedDex Vicks sirup se používá na léčbu suchého, dráždivého, neproduktivního kašle. MedDex Vicks je vazký, žlutý sirup s medovou vůní a příchutí. Je určen pro dospělé a děti od 14 let, dávkování je 15 ml sirupu 3x denně. Účinná látka je dextromethorphani hydrobromidum, dále obsahuje sacharózu, ethanol, med a jiné pomocné látky. [10, 11] Obrázek 9 MedDex Vicks sirup na suchý kašel s medem [43] 28

32 APOTHEKE Zázvor a med Je ovocná čajová směs, která zvyšuje tělesnou i duševní kondici a působí proti únavě. Obsahuje zázvor (Zingiber officinalis), šípek plod (Rosa canina), jablko plod (Malus domestica), ostružinu list (Rubus fructicosus), kyselinu citronovou, citronové aroma, limetkové aroma, lékořici (Glycyrrhiza glabra), skořici (Cinnamomum ceylonicum) a přírodní medové aroma. [12] Obrázek 10 APOTHEKE zázvor a med [44] Mucolen 3mg/ml por. sir. 100 ml Obrázek 11 Mucolen 3mg/ml sir. 100 ml [45] Mucolen sirup ovlivňuje vznik hlenu v dýchacích cestách a uvolňuje, ředí nahromaděný hlen a podporuje jeho vylučování pomocí řasinek sliznice dýchacích cest. Tento mechanismus podporuje vykašlávání, čistí sliznici a napomáhá volnému dýchání. Sirup obsahuje jako hlavní účinnou látku amboroxol a jako pomocné látky hyetelózu, sorbitol, čištěný med, tekuté medové aroma, natrium-benzoát, čištěnou vodu, sukralózu, karamelové barvivo a kyselinu chlorovodíkovou 35%. Dávkování je obvykle u dospělých 2 3x denně 10 ml, děti do dvou let 2 ml sirupu 2x denně, 2 5 let 2 ml sirupu 3x denně, 5 12 let 5 ml sirupu 3x denně, zapít dostatečným množstvím tekutin. [24] 29

33 4 Propolis Propolis neboli tmel, dluž, nebo smoluňka je nejčastěji zelenohnědá či červenohnědá charakteristicky vonící pevná látka, kterou včely odnímají z pryskyřičných látek stromů, keřů, ale zejména pupenů. Stromy vylučují tyto látky na ochranu proti infekcím a sluneční radiaci. Propolis sbírají včely létavky a obdobně jako pyl ho přinášejí do úlu ve formě hrudek na třetím páru nohou. Sekretem, který včela vylučuje, přeměňuje tyto pryskyřičné látky na finální podobu propolisu. V úlu se pak propolis používá jako stavební a dezinfekční látka. Včely s ním zalepují veškeré otvory a trhliny, zužují vchod do úlu, uhlazují voskotvorné buňky, dezinfikují stěny úlu, balzamují mrtvé živočichy (myši, sršně), kteří vnikli do úlu a jsou natolik těžcí, že je včely nedokážou odstranit. Tímto propolis ochraňuje celé společenství před infekcemi a parazity. Celé včelstvo vyprodukuje pouze něco málo přes 30 gramů propolisu za rok. Ke zvýšení této produkce vkládají včelaři do úlu silikonové destičky s otvory menšími než 3 mm, které včely zalepují propolisem. Když tuto destičku vyjmou a nechají ztuhnout v lednici, propolis se z nich poté vysype ve formě malých kuliček. Propolis není náročný na uchovávání, jelikož se jedná o vysoce stabilní látku. [6] 4.1 Složení propolisu Složení propolisu není vždy stejné, záleží na podmínkách vzniku. Původem je tedy přírodní surovina a tak záleží na čase a místě, kde byly látky sesbírány, tedy jaké stromy rostou v místě sběru. Přehled průměrného složení chemických látek evropského propolisu je uveden v tabulce viz níže. Dále je zastoupeno stopové množství vosku, mastných kyselin, esenciálních olejů, pylu aj. [5] Obrázek 12 Propolis [57] 30

34 Tabulka 1 Průměrné složení evropského propolisu [5] Skupina látek v propolisu Průměrný obsah celkové iontové síly (v %) Aromatické látky bez volných fenolických skupin 3,3 Fenoly 0,9 Fenolické kyseliny 8,3 Estery fenolických kyselin 11,5 Flavanony a dihydroflavonoly 20,6 Flavony a flavonoly 14,6 Chalkony 1,3 Fenolické glyceridy 6,4 Fenolické látky celkem 57,3 4.2 Účinky propolisu na lidský organismus Rozsáhlé chemické složení propolisu vyvolává širokou škálu biologických a farmakologických účinků na lidský organismus viz tabulka níže. Tabulka 2 Účinky propolisu na lidský organismus [6, 59] Antibiotický účinek Anestetický Imunostimulační Antitoxický Antivirotický Antimykotický Antiflogistický Dermatoplastický Dezinfekční působí bakteriostaticky i baktericidně tlumí citlivost až mírnou bolest budí činnost vlastního imunitního systému účinkuje proti některým jedům zabíjí konkrétní viry zastavuje nárůst plísní a ničí je působí protizánětlivě a hojivě podporuje hojení ran zeslabuje účinky nepříznivého záření na organismus 31

35 4.3 Propolis v lidovém léčitelství Propolis na bradavice Propolis v čisté podobě se užívá jen na některé aplikace, jednou z nich je například leptání bradavic. Z neupraveného propolisu se vytvoří kulička, která se přiloží na postižené místo a přelepí náplastí. Na některé formy zabírá během několika dnů, na jiné druhy zabrat nemusí. Je také potřeba kontrolovat místo aplikace a pokud dochází k nějakému poškození tak léčbu včas ukončit. [5] Balzám na rty Na přípravu je potřeba 240 ml olivového oleje, 50 g včelího vosku, 15 g medu, 50 kapek heřmánkového extraktu a 10 ml propolisové tinktury. Nejprve si smícháme olej s voskem, zahříváme do rozpuštění vosku, po mírném ochladnutí přidáme zbylé suroviny. Po ztuhnutí přeplňujeme do malých kelímků. [5] Kloktadlo Propolis je možné užít také jako výplach úst či kloktadlo. Při výskytu aftů je dobré vytřít dutinu ústní propolisovou tinkturou pomocí vatové tyčinky či tamponu. [5] Užití u domácích zvířat Zvířata jsou také často postižena podobnými poraněními, kterými trpí lidé, a propolis můžeme použít při jejich léčení. Nejčastěji se používá u psů a koní na otevřené těžko hojitelné rány a ekzémy. [5] Propolisová tinktura Je základní lékovou formou s obsahem propolisu. Příprava je vcelku jednoduchá, asi 10 g čerstvého, nadrceného propolisu zalijeme ethanolem (70 96%). Tento lihový extrakt je tím účinnější, čím je ethanol koncentrovanější. Takto připravený roztok se nechá stát přibližně týden, kdy se každý den dvakrát až třikrát protřepe. Následně se směs zfiltruje a přeplní do tmavých lékovek. Tuto tinkturu lze dále použít pro přípravu mastí či emulzí. Tinkturu lze užívat vnitřně i zevně. Používá se jako doplňková léčba při onemocnění dýchacích cest, 32

36 horečkových stavů a nachlazení. Obvyklé dávkování je čtyřikrát denně dvacet kapek do sklenice vody či čaje, po třech dnech užívání snížíme dávku na dvě kapky denně. Propolisová tinktura je také velmi účinná při léčbě vředové choroby žaludku či dvanácterníku, kdy se obvykle užívá čtyřikrát denně nalačno 25 kapek, které ihned zapijeme vodou. První výsledky se mohou objevit již za čtyři dny, léčba obvykle trvá čtyři až šest týdnů. Dále je známé využívání v propolisu v dentální medicíně při bolestech, zánětech či parodontóze. [6] Propolisová mast Propolisová mast se nejčastěji používá na kožní postižení, jako jsou různé druhy dermatóz či ekzémy. Mast připravíme smícháním 100 g žluté vazelíny, 10 g adeps lanae (lanolín), natavíme na vodní lázni a nakonec přidáme ml propolisové tinktury, mícháme do vychladnutí. Tuto mast lze používat k ošetření mokvajících ran, oparů, na záněty kloubů postižené artritidou, dekubitů, akné a popálenin prvního a druhého stupně. [6] 4.4 Zajímavosti o propolisu Proslýchá se, že slavný italský houslový mistr Stradivari užíval propolis jako jeden z prvků svého laku na dřevěné hudební nástroje. V subsaharské Africe se dodnes využívá propolisu k penetraci nádob na pitnou vodu, nebo jako prostředku k ladění bubnů. Další zdroje zase uvádí, že v Arménii se propolis používá k impregnaci obuvi. [5] 33

37 4.5 Volně prodejné přípravky obsahující propolis dostupné v lékárně VČELPO Natural propolis kapky 50 ml Propolisové kapky mají charakteristickou vůni a slabě nahořklou chuť. Používají se jako podpůrný prostředek s antimikrobiálními účinky. Nejčastěji se užívají v terapii zánětů dutiny ústní. Tento roztok obsahuje 13,5 % propolisu, demineralizovanou vodu a ethanol. Dávkování je obvykle kapek do sklenice vody třikrát až čtyřikrát denně. [13] Obrázek 13 VČELPO Natural propolis kapky [46] DR. POPOV Propolisová mast 50 ml Propolisová mast se používá k léčbě některých typů lupénky, bércových vředů a jiných kožních obtíží. Má silné antibakteriální účinky a také napomáhá při plísních pokožky. [14] Obrázek 14 DR. POPOV Propolisová mast [47] 34

38 PURUS MEDA Propolis extra 5% spray 25 ml Propolis spray příznivě ovlivňuje pokožku, sliznice a ničí patogenní mikroorganismy. Má tedy dezinfekční účinky, ničí nebo zamezuje růstu bakterií, spor, kvasinek a plísní. Má mírné lokální anestetické účinky a pomáhá při parodontóze. Propolis spray obsahuje ethanol, aqua purificata, propolis 5% a menthol. V případě výskytu sedimentu se suspenze řádně proklepe a může použít. [15] Obrázek 15 PURUS MEDA Propolis extra 5% spray [48] Propolis BIO 90 kapslí Je doplněk stravy vhodný k posílení oslabené imunity. Kapsle se užívají obvykle 1 2 denně, klidně i dlouhodobě. Jedinou výjimkou je, pokud je člověk alergický na propolis. Kapsle obsahují propolis a rostlinné kapsle. [16] Obrázek 16 Propolis BIO 90 kapslí [49] Phyteneo Propolisový krém 50 g Krém s vysokým obsahem přírodního extraktu z propolisu je vhodný pro ošetření suché pokožky rukou či drobných poranění. Další výtažky z pupalky, jojobového oleje a vitamínu E napomáhají regenerovat pleť. Jako emulgátor je v tomto krému použita látka blízká struktuře kožního filmu a to lecitin. [17] 35 Obrázek 17 Phyteneo Propolisový krém 50 g [50]

39 5 Mateří kašička Mateří kašička je nejdůležitější formou potravy ve včelstvu. Dělnice tzv. krmičky krmí touto hmotou larvy všech druhů včelího společenství a během celého života také včelí matku královnu. Největší spotřebu má tedy včelí matka, která se pohybuje po úlu v doprovodu několika včel, které ji, neustále nabízejí mateří kašičku. Díky časté konzumaci je včelí královna velmi produktivní v kladení vajíček. Denně jich dokáže naklást až dva tisíce, přičemž jejich váha několikanásobně převyšuje váhu matky. Včelí matka se díky konzumování mateří kašičky dožívá i několika let, na rozdíl od dělnic a trubců, kteří žijí pouze několik týdnů. Pojem mateří kašička bychom neměli zaměňovat za pojem mateří látka, což je feromon produkovaný včelí matkou, který se šíří v úle a dává včelám vědět, že matka je přítomna. [5, 6] Ve světě se používá označení pro mateří kašičku pocházející z Francie, které můžeme nalézt na kosmetice a výživových doplňcích Gelée Royale, anglicky pak Royal jelly. [5] 5.1 Vznik a skladování mateří kašičky Největším zdrojem včelí potravy je pyl. Včela létavka ho sbírá a přináší do úlu ve formě malých kapiček na zadních nohou. Pyl se dále stává potravou pro nejmladší složky včelího společenství, kde se hemolymfou dostává ze zadečku do hltanových žláz na hlavě a je zařazen do bílého pyré neboli mateří kašičky. [5] Včely ve včelstvu neskladují větší množství mateří kašičky. Jediné místo, kde lze mateří kašičku získat jsou tzv. matečníky a to pouze v období, kdy je larva stará hodin. Včelstvo nedokáže vyprodukovat takové množství mateří kašičky, které by včelaři mohli odnímat, a proto včelaři v úlu simulují situaci, kdy včely začnou tvořit mateří kašičku. Včelař na několik hodin odejme včelí královnu, s poklesem mateřího feromonu, začnou včely tvořit mateří kašičku a vychovávat náhradní matku. V té době včelař vkládá speciální mističky s předem vloženými jednodenními larvami. Mističky lze několikrát vyměnit, ale není to dlouhodobá záležitost, jelikož tak vysoká tvorba mateří kašičky včelstvo oslabí. Následně se z každého naplněného matečníku vyjme larva a poté se vysaje mateří kašička trubičkou. Mateří kašička je velmi citlivá na vlhkost, světlo a teplo, proto je důležité ji hned po vyjmutí 36

40 uskladnit v dobře uzavřených nádobách při nízké teplotě. Neupravenou kašičku lze v surové podobě skladovat nejdéle půl roku při teplotě 0 5 C, zamraženou pak 2 3 roky, kdy ale postupně ztrácí na kvalitě. Další formou uchovávání je tzv. lyofilizace, kdy se z mateří kašičky vytvoří hluboce zmražený, bílý prášek dobře rozpustný ve vodě. Většina obsahových látek se při tomto způsobu uchovávání zachová i po dlouhé době. [5] Obrázek 18 Matečníky s obsahem larvy a mateří kašičky [51] 5.2 Složení mateří kašičky Mateří kašičku produkuje včela dělnice hltanovými žlázami, které obsahují též výměšky z nadčelisťových žláz. Základní složkou kašičky je voda, suchou složku tvoří nejvíce cukry, bílkoviny, tuky a mnoho dalších látek objevujících se pouze ve stopovém množství. Ze sacharidů je to nejvíce glukóza a fruktóza v podobné koncentraci jako jsou obsaženy v medu. V lipidové složce jsou přítomny dodnes ne tolik známé látky, je to např. kyselina 10-hydroxy- 2-decenová, která inhibuje růst bakterií. V čisté podobě pak kašička obsahuje přibližně 1 % minerálních látek, převážně draslíku, vápníku, sodíku, zinku a železa. Obsah vitamínů je v mateří kašičce poměrně nízký, jakožto i velmi probíraný obsah pohlavních hormonů. Nativní kašička je homogenní, pastovitá hmota bílé až lehce okrové barvy, s typickou, fenolickou vůní a hořkokyselou chutí. Ke stanovení kvality se pak určuje index lomu a mikroskopický obraz sedimentu. Seznam metod pro stanovení kvality obsahových látek viz tabulka na druhé straně. [5] 37

41 Tabulka 3 Kontrola kvality čerstvé mateří kašičky [5] Složka Metoda stanovení Limity Voda Lyofilizace % nativní hmotnosti Lipidy Chromatograficky 6,2 13,6 % sušiny Kyselina 10-hydroxy- Chromatograficky >1,4 % nativní hmotnosti 2-decenová Bílkoviny Extrakce metanolem % sušiny Cukry Chromatograficky % sušiny Celková kyselost Titračně mval/100 g ph Ve vodně-alkoholickém roztoku 44,2 Riboflavin Mikrobiologické stanovení (DIFCO) 5 25 ppm Thiamin Mikrobiologické stanovení (DIFCO) 1,2-1,7 ppm Niacin Mikrobiologické stanovení (DIFCO) ppm Kyselina listová Mikrobiologické stanovení (DIFCO) 0,1 0,55 ppm - ppm mikrogramy na gram - mval ekvivalentní koncentrace 5.3 Účinky mateří kašičky na lidský organismus Léčebné využití mateří kašičky je celkem rozsáhlé, nedoporučuje se pouze ženám těhotným, kojícím a malým dětem. U dětí by mohlo docházet k předčasnému pohlavnímu zrání organismu. Mateří kašička je nejvíce účinná v nezměněném stavu, bez jakýchkoliv přísad. Nejčastěji se užívá 0,5 1 g ráno nalačno ve formě sublinguální tablety v třítýdenních cyklech, kdy je dobré cyklus opakovat každé tři měsíce. Účinky na lidský organismus viz níže. [6] - Celkově zvyšuje odolnost organismu - Zlepšuje činnost srdce, prohlubuje dýchání - Působí jako mírné antipsychotikum - Zlepšuje hospodaření vápníku v kostech a snižuje tak rozvoj osteoporózy - Zvyšuje plodnost u žen v kombinaci s pylem pak i u mužů - Působí jako anti-aging na pokožku - Stimuluje imunitní systém - Působí jako ženské afrodiziakum, v kombinaci s pylem pak i jako mužské. [6] 38

42 5.4 Vybrané volně prodejné produkty obsahující mateří kašičku dostupné v lékárně Arkokapsle Mateří kašička 45 kapslí Mateří kašička obsahuje vysoký obsah vitamínů hlavně ze skupiny B, rovněž také minerály, železo, draslík, sodík aj. Je vhodná pro doplnění celkové energie a vitality. Nedá se vyrobit z přírodních ani syntetických zdrojů, a proto je celkem vzácná. V těchto kapslích je umožněno co nejlepší uchovávání mateří kašičky pro využití v lidském organismu. Užívají se obvykle tři kapsle denně spolu s jídlem. [18] Obrázek 19 Arkokapsle Mateří kašička 45 kapslí [52] Esthederm Royal jelly vital cream krém s mateří kašičkou 50 ml Vyživující, pleťový krém s obsahem mateří kašičky působí proti známkám únavy, obnovuje kožní film, působí jako antiaging, hydratuje a chrání před vnějšími vlivy. Aplikuje se ráno popř. večer na suchou předem očistěnou pokožku obličeje a krku. [19] Obrázek 20 Esthederm Royall jelly vital cream krém s mateří kašičkou 50 ml [53] 39

43 Bioaquanol U stimulátor vlasového růstu 55 ml Vlasový stimulátor U podporuje růst, pevnost vlasů a vyživuje vlasovou pokožku. Po aplikaci dochází k mírnému dráždění vlasové pokožky, tím se zlepšuje cévní zásobení a zvyšuje se výživa vlasových folikulů. Dochází tedy ke zmírnění lámavosti, úbytku vlasů a snížení tvorby lupů. Stimulátor obsahuje výtažky z kořene kostivalu lékařského (Symphytum officinalis), měsíčku zahradního (Calendula officinalis), aloe vera a také mateří kašičky. [20] Obrázek 21 Bioaquanol U stimulátor vlasového růstu 55 ml [54] Mateří kašička lyofilizovaná amp. 5x200 mg Používá se při celkovém vyčerpání organismu. Zvyšuje odolnost imunitního systému, působí jako mírné psychofarmakum. Není vhodná pro těhotné, kojící a děti do dvou let. Je zpracována metodou lyofilizace pro dosažení co největšího možného účinku. Obvykle se užívá jedna ampule denně, nebo preventivně jedna týdně. Každá ampule se smíchá s dvěma mililitry převařené vody a vypije, či přidá do tekutiny. [21] Obrázek 22 Mateří kašička lyofilizovaná amp. 5x200 mg [55] 40

44 6 Včelí jed Z celé světové fauny má pouze malý zlomek schopnost se bránit proti nepřátelům pomocí jedu. Způsob aplikace jedu do nepřítele se liší, někteří živočichové ho mají na povrchu svých těl a odrazují tak své konzumenty, jiní vpravují svůj jed do těla pomocí kousnutí a včely mají pro tuto situaci vytvořený speciální žihadlový aparát. Všechny druhy, které se mohou bránit žihadlem a v něm obsaženým jedem patří do skupiny blanokřídlých (Hymenoptera). Největší skupinou jsou vosy, včely, sršni a čmeláci. [5] Včelí jed, neboli apitoxin je výměšek jedových žláz včel dělnic. Tento sekret se hromadí v jedovém váčku a v případě ohrožení ho včela pomocí žihadla vpravuje do těla nepřítele. Žihadlo vzniklo z ústrojí původně uzpůsobeného ke kladení vajíček, proto mají žihadlo pouze samice. Jed není pouze záležitostí včelích dělnic, ale vytváří si ho i včelí matka, která ho ovšem použije pouze v boji s cizí matkou. Když včela bodne jakéhokoliv teplokrevného živočicha, zůstává žihadlo v kůži spolu s celým žihadlovým aparátem a včela záhy umírá. Pokud je ovšem včela velmi mladá (mladší než 21 dní) vytvoří se ji po vyprázdnění jedového váčku jed nový. Množství jedu závisí na obsahu bílkovin v potravě. Jestliže chce včelař získat včelí jed, vkládá před česna tzv. odběrné bodací rámy a napojí je na elektrický proud. Při odnímání jedu musí však brát v potaz, že včely jsou velice útočná stvoření, jelikož složkou jedu jsou i feromony, které u včel spouštějí poplašnou reakci. [6] 6.1 Složení včelího jedu Včelí jed je bezbarvá kapalina příjemné vůně a hořkokyselé chuti, kdy na vzduchu velmi rychle zasychá a přeměňuje se v šedobílé krystalky. Čerstvý jed zpravidla obsahuje více než 70 % vody a nízkomolekulární peptidy melitin, který se skládá z 26 aminokyselin a je zastoupen v 50% množství, apamin obsahuje 18 aminokyselin a je zastoupen ve 2% množství, MCD peptid (Mast cell degranulating) obsahuje 22 aminokyselin a je zastoupen ve 2% množství, dále pak minimin, quinin, secapin, procamin a jiné. Další důležitou součást včelího jedu tvoří vysokomolekulární peptidy např. enzym fosfolipáza, hyaluronidáza, lysofolipáza aj. Méně než 1 % tvoří tzv. bioaktivní aminy jako je histamin, dopamin a noradrenalin. Včelí jed se suší, neboť v této podobě vydrží toxický i několik let a skladuje se na bezpečném místě, jelikož se řadí mezi velmi nebezpečné látky. [5] 41

45 6.2 Účinky včelího jedu na lidský organismus Včelí jed se řadí mezi jediný včelí produkt, s kterým by se nemělo experimentovat, jeho léčebně užívání jednoznačně patří do rukou lékaře. Píchnutí včelou podněcuje u zdravého člověka vznik místní reakce, projevující se zarudnutím, otokem a ostrou bolestí. Lidský organismus je natolik vybavený, že snáší až deset včelích bodnutí. Větší množství včelích píchnutí může zapříčinit poruchy kardiovaskulárního, nervového systému až selhání organismu. Nejhůře snášejí včelí bodnutí děti, senioři a hlavně osoby s alergií, pro které představuje život ohrožující situaci pouze jediné píchnutí a je nezbytně nutné vyhledat lékařskou pomoc. Včelí jed nemá pouze negativní účinky, již lidoví léčitelé vysledovali, že včelaři netrpí revmatismem, nebo dnou. Při hlubším zkoumání zjistili, že včelí jed má protizánětlivé účinky a napomáhá při chronické bolesti. Dříve se tedy včely přikládaly nemocnému na postižené místo, kdy byli lidé přímo bodnuti, dnes se ovšem z včelího jedu připravují podkožní injekce. V dnešní době se tato alternativní léčebná metoda prosazuje v mnoha zemích na celém světě. Včelí jed je tedy velice užitečným antirevmatikem, napomáhá při onemocnění nervové soustavy, ustaluje projevy Roztroušené sklerózy a Parkinsonovy choroby. Používá se též při léčbě alergií a některých kožních chorob. [6] Obrázek 23 Žihadlový aparát po bodnutí [25] 42

46 6.3 Volně prodejné produkty s obsahem včelího jedu dostupné v lékárně DIETESTHETIC Včelí pleťový krém 50 ml Diet Esthetic Bee Venom Essence Cream s obsahem včelího jedu napomáhá obnovovat a růst nových buněk. Výrazně vyrovnává nedokonalosti, vrásky a zmenšuje výrazové linky. Včelí jed je v tomto krému obsažen ve 4% koncentraci a podporuje tvorbu elastinu a kolagenu. Další složkou tohoto krému je mateří kašička, která pleť vyživí a dodá ji dostatečnou hydrataci. [26] Obrázek 24 DIETESTHETIC Včelí pleťový krém [27] Mast s apisinem Mast s obsahem včelího jedu se natírá v tenké vrstvě do pokožky. Apitoxin napomáhá prokrvovat pokožku v oblasti revmatických kloubů a zmírňuje bolest. Mast obsahuje vaselinum flavum (žlutou vazelínu), acidum salicylicum (kyselinu salicylovou), lanolín (adeps lanae hydrosa), aqua purificata a včelí jed. [28] Obrázek 25 Mast s apisinem [29] 43

47 7 Včelí vosk Tvorba včelího vosku zajímala lidi již před mnoha staletími, ve starověku se jím dokonce zaobírali mnohem více než v dnešní době. Řecký filozof Aristotelés se domníval, že včelí vosk vzniká v květech a toto tvrzení si lidé udrželi až do období renesance. První zmínkou o tom, že si včely vosk produkují samy, byla stať, kterou publikoval německý přírodovědec H. C. Hornbostel. Tato informace se ovšem nedostala mezi velký okruh lidí, a tak zůstala přehlédnuta dalších padesát let. První přesná deskripce vylučování vosku byla vydána v roce 1903 německým biochemikem L. Dreylingem. [5] Včelí vosk je jeden ze včelích produktů, které vytváří včela dělnice ve voskotvorné žláze na spodní části zadečku. Včela vyměšuje voskovou tekutinu na tzv. voskových zrcátkách, kdy na vzduchu tato tekutina tvrdne na průhledné voskové hrudky. Tyto hrudky jsou poté odnášeny včelami dělnicemi, které z nich vytvářejí pomocí kusadel včelí plásty. Nejvíce jsou včely aktivní v tvorbě vosku v rozmezí dvanáctého a osmnáctého dne života, kdy se jim říká tzv. mladušky stavitelky. Nově zhotovené plásty mají žlutobílou barvu. Ve včelařské terminologii se tyto nově zhotovené buňky nazývají tzv. panenská souš, která se následně plní medem, pylem, plodem a říká se jí plást. [6] 7.1 Druhy včelího vosku - Cera flava Žlutý včelí vosk Je to přírodně získaný vosk z vyprázdněných a vyčištěných pláství Včely medonosné. Vosk se roztaví ve vodě, kdy se nečistoty a zbytky medu usadí na dně, zfiltruje se, ochladí, znovu zahřívá a tvaruje se do požadovaného tvaru. Vznikne šedohnědá hmota, jemně zrnitého vzhledu. Žlutý vosk je tvořen estery alkoholu s kyselinou palmitovou, hydroxypalmitovou, α-β- dehydropalmitovou a cerotovou. Dále obsahuje estery cholesterolu, pylová zrna, barviva a propolis. 44

48 - Cera alba Bílý včelí vosk Je včelí vosk bělený na slunci za občasného rosení vodou. Je z 80 % tvořen myricinem, což je směs esterů myricylalkoholu a cerylalkoholu s kyselinou palmitovou, stearovou, cerotovou aj. Složení se liší dle lokality produkce vosku. [60,61] 7.2 Vlastnosti včelího vosku Fyzikální vlastnosti Včelí vosk se řadí svou podstatou mezi plastické látky. Slučují se u něj vlastnosti jak pevné látky, tak kapaliny. Je velmi plastický i při pokojové teplotě a tato jeho funkce se s rostoucí teplotou značně zvyšuje. - Konzistence (tvrdost) Tvrdost vosku se měří pomocí tvrdoměrů, které buďto zjišťují sílu, jakou musí tvrdoměr vynaložit k vtlačení kovového hrotu do vosku, nebo se nechá kónický hrot zapichovat gravitačně po určitou dobu a následně se změří hloubka vpichu. - Bod tání Včelí vosk je složen z několika různých chemických látek se značně odlišným bodem tání, a proto je tato veličina závislá na chemickém složení daného vzorku. Žlutý, včelí vosk by měl mít bod tání mezi C, u běleného vosku je interval poněkud větší mezi C. - Bod tuhnutí Bod tuhnutí by správně měl být nižší než bod tání, pouze přesně definované chemické látky mají shodný bod tání a tuhnutí. Bod tuhnutí u včelího vosku se pohybuje o 1 3 C níž než bod tání. Ojedinělé a pro včelstvo nezastupitelné jsou i další tepelné vlastnosti vosku. Specifické měrné teplo, které se pohybuje kolem 2,2 kj/kg/k. Včelstvo také dokáže udržovat optimální teplotu v úlu, která je nutná pro kladení vajíček a vývoj larev a kukel. 45

49 - Rozpustnost Rozpustnost včelího vosku za obyčejné teploty je velmi nízká. Za studena je nejsnáze rozpustný v chloroformu, acetonu, benzenu a pyridinu, za zvýšené teploty potom v ethanolu, methanolu, petroletheru a pyridinu. Ve vodě je nerozpustný a naopak se využívá jeho hydrofobních vlastností Chemické vlastnosti Včelí vosk je velká směsice uhlovodíků, esterů vyšších mastných kyselin s vyššími alkoholy, volných mastných kyselin, sterolů, barviv a aromatických látek. Uhlovodíky, které se nacházejí ve vosku, mají vždy lichý počet uhlíkových atomů, naopak alkoholy, kyseliny, hydroxykyseliny, mají vždy sudý počet uhlíkových atomů. Přírodní včelí vosk by měl obsahovat 72 % esterů kyselin a alkoholu (myricylpalmitát, myricylcerotát aj.), 0,8 % esterů cholesterolu s kyselinou palmitolejovou, 0,6 % laktonů, 13 % volných kyselin (cerotová, montanová, melissová aj.), 12 % uhlovodíků (nonakosan, hentriakontan aj.), 1 2 % vody. Aromatické látky jsou zastoupeny pouze v malém množství, vůně včelího vosku závisí, odkud vosk pochází a jakým způsobem byl zpracován. Pro stanovení obsahových látek se nedělá kompletní rozbor, ale pouze vybrané zkoušky. - Číslo kyselosti Číslo kyselosti znázorňuje množství volných mastných kyselin ve vosku. Zjišťujeme kolik miligramů hydroxidu draselného je potřeba, k neutralizaci kyselin v 1 g vosku. - Esterové číslo Esterové číslo zase určuje obsah esterů mastných kyselin s alkoholy ve vosku. Zkouška se provádí, přidáním takového množství hydroxidu draselného v miligramech nutného ke zmýdelnění esterů obsažených v 1 g vosku. - Číslo zmýdelnění To je součet esterového čísla a čísla kyselosti. [5] 46

50 7.3 Včelí vosk ve farmacii a kosmetice Včelí vosk je důležitou farmaceutickou surovinou, která je součástí Českého lékopisu - ČL 2009 pod označením Cera flava (včelí vosk) a Cera alba (bělený, včelí vosk). Včelí vosk se přidává do emulzí, balzámů, mastí, rtěnek, řasenek a přípravků pro péči o vlasy. U rtěnek pak zkvalitňuje strukturu, přilnavost a zadržování oleje. Nepoužívá se pouze v přírodní podobě, ale také se využívají různé deriváty a obměny např. silikonový včelí vosk, kdy je včelí vosk spolu se silikonem esterifikován a vzniká nový produkt, který má vlastnosti jak včelího vosku, tak silikonů. V ČsL 3 se objevuje v přípravcích Unguentum hydrargyri amidochlorati concentrata, Unguentum leniens, Unguentum simplex, Unguentum zinci oxydati. V ČsL 2 pak Emplastrum saponatum, Unguentum hydrargyri. [5, 61] Základ pro kosmetické krémy Pro vytvoření krémového základu potřebujeme 50 g včelího vosku, 150 g minerálního oleje, 3 g boraxu (Natrii tetraboratis) a 100 g vody. Navážíme si vosk a minerální olej, zahřejeme na vodní lázni. Mezitím si vedle zahřejeme vodu, přidáme borax. Když jsou obě nádoby zahřáté na stejnou teplotu, vléváme po částech vodu k roztavenému vosku a mícháme do vychladnutí. Uchováváme v kelímku při teplotě 2 8 C. Tento základ je vhodný ke každodennímu ošetřování pokožky v oblasti obličeje a krku. [5] Obrázek 26 Včelí vosk [63] 47

51 7.4 Volně prodejné přípravky s včelím voskem dostupné v lékárně Aviril krém na ruce s včelím voskem 100 ml Krém Aviril pro každodenní ošetření pokožky rukou, pokožku zjemňuje, zvláčňuje a nezanechává ji mastnou. Díky včelímu vosku se vytváří film, který ruce vyživí a dodá jim potřebné množství hydratace. [36] Obrázek 27 Aviril krém na ruce 100 ml [30] včelím voskem 4 g Astrid ochranná regenerační tyčinka na rty s Astrid tyčinka pro každodenní péči o rty. Obsahuje velkou škálu přírodních látek včelí vosk, kakaové máslo, lanolín a slunečnicový olej, které dodávají rtům potřebnou výživu a ochranu. Vitamín E napomáhá obnovovat popraskané rty. [31] Obrázek 28 Astrid ochr. reg. tyčinka na rty s včelím voskem 4 g [32] TRIXIE Mast na tlapky s včelím voskem 50ml Ochranná mast na tlapky pro čtyřnohé domácí mazlíčky, zejména v zimních měsících, nebo při dlouhých procházkách na tvrdém povrchu. Obsahuje včelí vosk, který na pacce vytváří ochranný film. [33] Obrázek 29 TRIXIE Mast na tlapky s včelím voskem [34] 48

52 8 Včela medonosná v homeopatii Homeopatie je alternativní léčebná metoda využívající přírodní látky ve velice malých (infinitezimálních) dávkách. V Českém Lékopise 2009 jsou uvedeny pod článkem Praeparata homeopathica, tudíž jsou vedeny jako léčiva. Homeopatie používá tzv. princip podobnosti, dle kterého léčí nemocného člověka stejnou látkou, která by u zdravého jedince vyvolala obraz podobný nemoci, neléčí pouze příznaky, ale zabývá se pacientem jako jedním velkým souborem a hledá skutečnou příčinu nemoci. Homeopatické přípravky jsou užívány ve velmi nízkých dávkách. Číslo na tubě označuje stupeň ředění a písmena sdělují, o jaký typ ředění jde. Výběr ředění homeopatického přípravku závisí na pravidlu: čím větší je podobnost mezi symptomy pacienta a symptomy, které vyvolává daná látka, tím vyšší ředění musí být podáno a obráceně. [62] Tabulka 4 - Dělení ředění homeopatických přípravků dle stupně podobnosti [62] Podobnost v oblasti: Místní Celkové Nervové a psychické příznaky Ředění Nízké 5 CH Střední 9 CH Vysoké 15, 30 CH Apis mellifica je v homeopatii používána již od roku Řadí se mezi monokomponentní homeopatické přípravky a je názorným příkladem principu podobnosti, jelikož pomáhá na stavy podobné, jako způsobuje včelí bodnutí. Zejména při obtížích provázených prudkou bolestí, otokem a horkostí. [56] 8.1 Ledvinové problémy Apis mellifica 15 CH Je tradičním lékem na ledvinové obtíže, zejména na bolest v oblasti ledvin s pocitem horka. Snižuje zadržování tekutin v organismu a ulevuje od bolesti. Dávkování pět granulí čtyřikrát denně. [56] 49

53 8.2 Ženské potíže Apis mellifica 15 CH Pomáhá při léčbě dlouhé, bolestivé menstruace a v období klimakteria. Zbavuje pocitů podrážděnosti, omezuje výkyvy nálad a působí na návaly horka. Upravuje menstruační cyklus a působí preventivně na trombózu žil u žen. Dávkování pět granulí dvakrát až třikrát denně. [56] 8.3 Úrazy kloubů Apis mellifica 15 CH Apis mellifica je základním homeopatickým přípravkem na otoky s pocitem pálení, které se zlepšují studeným obkladem. Užívá se pět granulí čtyřikrát denně. 8.4 Popáleniny - Apis mellifica 15 CH Pomáhá při popáleninách prvního stupně, kdy je kůže červená, pálí, působí bodavou bolest. Užívá se 5 granulí každou hodinu, s přicházejícím zlepšením se postupně vysazuje. - Apis mellifica 15 CH Používá se při slunečním či tepelném úpalu, kdy je kůže růžová až červená, horká a otéká. Podává se 5 granulí každé 2 4 hodiny, spolu se studenými obklady a postupně se intervaly zvyšují. 50

54 8.5 Poštípání hmyzem Apis mellifica 15 nebo 30 CH Projevuje se otokem, bodavou bolestí, úlevu přináší ochlazení. Dávkuje se pět granulí čtyřikrát denně, dobré střídat s Belladonna 9 CH. 8.6 Bolest v krku Apis mellifica 15 CH Užívá se při pálení, bodání v krku, zlepšující se pitím chlazených nápojů. Dávkování pět granulí dvakrát denně. 8.7 Alergická rýma Apis mellifica 15 nebo 30 CH Podává se při otoku víček a sliznic, při pocitu ucpaného nosu. Dávkuje se čtyřikrát denně pět granulí, s ustupující rýmou se postupně vysazuje. 8.8 Akutní zánět spojivek Apis mellifica 15 CH Zánět spojivek projevující se svědivým otokem, bodavou bolestí, která se zlepšuje studenými obklady. Dávkování pět granulí každou hodinu, se zlepšujícími se příznaky se postupně vysazuje. 51

55 8.9 Záněty prsu Apis mellifica 15 CH Příznaky jsou horečka bez pocení, neustálý pocit žízně na chlazené nápoje, bodavé, pálivé bolesti v oblasti prsou, zlepšující se studenými obklady. Bolest se podstatně zlepší při zafixování hrudníku pevnější podprsenkou. Dávkování pět granulí čtyřikrát denně. [62] Obrázek 30 Apis mellifica 15 CH [35] 52