Populační dynamika a sezonní proměnlivost ptáků na Horních Mísečkách v Krkonoších

Transkript

1 PANURUS, 11 (2001): Populační dynamika a sezonní proměnlivost ptáků na Horních Mísečkách v Krkonoších Population dynamics and seasonal changes of birds in the Krkonoše Mts. Petr Miles Sídliště 724, Hostinné Úvod Výzkum spočíval v monitoringu (dlouhodobém sledování) populační dynamiky a sezónní proměnlivosti ptactva metodou jejich pravidelného odchytu do ornitologických sítí na stanovišti, na kterém dochází kdegradaci lesních smrkových porostů v důsledku průmyslových imisí i k pozvolné sukcesi nového vegetačního krytu. Cílem bylo stanovení kvalitativního a kvantitativního zastoupení ptactva v průběhu roku a během více let, ověření stálosti populací abližší charakteristika dominantních druhů, zejména z hlediska četnosti výskytu, doby hnízdění, pohnízdní potulky a tahu, poměru pohlaví a zastoupení starých amladých ptáků. Dílčí výsledky této obsáhlé asložité problematiky, související sodchyty ptáků do ornitologických sítí, bylyjiž v oblasti Krkonoš řešeny a publikovány zejména v pracích FLOUSEK & SMRČEK (1984), HŘÍBEK (1987), MILES (1986, 1991) a MILES & WEBER (1979). Vliv imisního poškození smrkových lesů na ornitocenózy Krkonoš sledoval LEMBERK (1989). Poslední ucelenou práci, sledující mimo jiné i vývoj početnosti krkonošských ptáků, publikovali FLOUSEK & GRAMSZ (1999). Metodika Odchyt ptáků byl uskutečňován do většího počtu (zpravidla l5-20) ornitologických sítí 6 m dlouhých a 2,5 m vysokých, které byly umísťovány po dobu několika (obvykle 4-5) dnů pokud možno na stejných místech na rozloze asi 10 ha na enklávě Horních Míseček. Ptáci byli odchytáváni od května do října, s hlavním zaměřením na hnízdní období, červen a červenec. U odchycených ptáků bylo zjišťováno zejména stáří a pohlaví, výskyt hnízdních nažin, u většiny z nich též základní tělesné ukazatele (délka křídla a ocasu, hmotnost těla, případně i obrus křídelních a ocasních per, pelichání aj.). Výzkum byl zahájen v roce 1982 a trval do roku 1997 (16 let). Dle intenzity byl rozčleněn na tři hlavní etapy. Cílem první ( ) bylo hned prvním rokem pochytat a označit na výzkumném stanovišti co nejvíce ptáků, kteří by pak v následujících letech představovali potřebný materiál pro kontroly, sledování a vyhodnocování. V druhé etapě ( ), kdy již podstatné poznatky z 1. základní etapy byly známé anebyl předpoklad jejich výraznějších změn, byl rozsah prováděných prací omezen asi na polovinu.

2 82 Ve třetí etapě ( ) byl výzkum ukončovánjiž v srpnu. Po celou dobu trvání monitoringu byla věnována pozornost možným kvalitativním i kvantitativním změnám, souvisejícím se změnami prostředí v důsledku průmyslových imisí. Získané údaje byly vyhodnocovány za každý kalendářní rok. Při jednotlivých odchytových akcích byli, kromě ptáků nekroužkovaných, odchytáváni i ptáci kroužkovaní (retrapy). Byl-li kroužkovaný pták kontrolován téhož dne ještě jednou, pak do celkového seznamu nebyl zahrnut. Byl-li však kontrolován následující den či ještě později, pak byl považován za ptáka nového. Na těchto časově náročných odchytových akcích se podílela řada členů České společnosti ornitologické a její Východočeské pobočky, kterým bych chtěl za jejich pomoc poděkovat. Mnozí z nich se do činnosti zapojili i jako členové Oblastní ornitologické sekce při Správě Krkonošského národního parku. V tomto příspěvku je věnována pozornost převážně jen otázce stálosti populací, poměru pohlaví, zastoupení starých a mladých ptáků a charakteristice dominantních (eudominantní, dominantní a subdominantní) druhů. Podrobnější rozbor výsledků prováděného výzkumu, zejména pokud jde o výskyt ptáků v jednotlivých ročních obdobích a změny v jejich kvantitativním zastoupení, je předpokládán v obsáhlejší studii ve sborníku Opera Corcontica. Charakteristika prostředí Odchytové stanoviště se nacházelo ve střední ahorní části enklávy Horních Míseček, jejíž celková rozloha činila asi 30 ha. Expozice enklávy je jihozápadní, nadmořská výška 950 až 1030 m. Vegetační kryt byl tvořen loukami prostoupenými skupinami listnatých i jehličnatých dřevin (vrba, smrk, bříza). Místy, zvláště u horských bud a dalších stavebních objektů, byla přítomna bohatá nitrofilní vegetace (kopřivy, bodláky, pcháče), značná část plochy byla trvale podmáčena a souvisle porostlá šťovíkem alpským. Asi 3/4 enklávy byla obklopena vzrostlým smrkovým lesem, místy s příměsí buku lesního a jeřábu ptačího, který se nacházel ve stavu degradace. Jeho část byla již odtěžena a na jeho místě provedena nová výsadba, která již místy vytvořila vzrostlé smrkové mlází hojně prostoupené jeřábem ptačím. Výsledky a diskuse Vcelku bylo za roky odchyceno 5733 ptáků v 61 druzích (Tab. 1). Ptáci jsou v ní uvedeni podle zoologického systému a vyplývá z ní celková dominance výskytu (procentické zastoupení daného druhu vůči celkovému počtu zjištěných ptáků všech ptačích druhů) za celé sledované období. Z nich náležely mezi eudominantní (nad 10 %) čížek lesní (17,97 %) a pěnkava obecná (12,04 %), k dominantním druhům (5-10 %) pěvuška modrá (8,7 %), pěnice černohlavá (6,1 %), hýl obecný (5,7 %), k subdominantním (2-5 %) čečetka zimní (4,6 %), rehek domácí (4,2 %), budníček menší (3,9 %), pěnice slavíková (3,9 %), sýkora koňadra (3,5 %), hýl rudý (3,4 %), pěnice hnědokřídlá (2,8 %), linduška lesní (2,6 %), strnad obecný (2,4 %) a budníček větší (2,0 %). V tabulce 2 jsou vyhodnoceny podrobněji výsledky odchytu z první etapy výzkumu z let , který byl nejintenzívnější.

3 Při sledování změn a trendu početnosti jednotlivých druhů je provedeno porovnání výsledků za toto první ( ) a celkové ( ) období trvání výzkumu. Lze konstatovat, že i po uplynutí dalších 12 let ( ) azvýšení celkového počtu odchycených ptáků více než na dvojnásobek (z 2452 na 5733 jedinců) zůstaly dominantní ty samé druhy (nově se k nim zařadil jako subdominantní druh pouze budníček větší). Nejznatelněší nárůst dominance se projevil u pěnice černohlavé (z 2,7 % na 6,1 %) a rehka domácího (ze 2,7 % na 4,2 %), největší úbytek u pěnkavy obecné (ze 14,3 % na 12,0 %), pěvušky modré (z 10,7 % na 8,7 %) a čečetky zimní (ze 7,1 % na 4,6 %). Stálost populací, věrnost místu hnízdění Při vyhodnocování výsledků kontrol jsem zvolil hodnotu procento návratnosti, kterou vyjadřuji procentické zastoupení opětně odchycených ptáků (retrap) z celkového počtu okroužkovaných ptáků daného druhu. Optácích častěji na lokalitě kontrolovaných lze předpokládat, že k ní mají větší vazbu a méně migrují po okolí. Celkové procento návratnosti která za celé sledované období činila pro celou ptačí populaci 9,7 %, je u jednotlivých ptačích druhů rozděleno značně nerovnoměrně. Následující přehled (tab. 3) uvádí častěji se vyskytující ptačí druhy seřazené podle zjištěného procenta návratnosti. Uvedeny jsou jen druhy, u kterých bylo odchyceno alespoň 50 jedinců. Z dalších vyhodnocení (tab. 4) názorně vyplývá zastoupení kroužkovaných ptáků apočet již dříve kroužkovaných ptáků vobdobí prvních čtyř let Značnou část zpětných nálezů ptáků kroužkovaných nebo kontrolovaných v Krkonošíc zveřejnil ve své práci GRŮZ (1998), který se soustředil na místní nálezy starší lrokuanavzdálenější přelety. Z Horních Míseček uvádí 103 nálezů od 22 druhů ptáků. Poměr pohlaví Počet odchytávaných samců (MM) a samic (FF) je u jednotlivých, i blízce příbuzných druhů, často velmi rozdílný. Z dvanácti nejhojnějších druhů je u třech z nich poměr pohlaví zhruba vyrovnán (linduška lesní, rehek domácí, čečetka zimní), u dvou výrazně převažují samice (pěnice slavíková, pěnkava obecná) a u zbývajících sedmi výrazně převažují samci. Poměr pohlaví je u nich za sledované období ( ) uveden v souhrnném přehledu v tab. 5. I přes možné chyby při určování pohlaví je jejich výrazný nepoměr u většiny druhů realitou, přičemž se domnívám, že zastoupení samců je u některých z nich ještě vyšší. Kchybám může docházet především tím, že nevybarvení mladí samci mohou být omylem považováni za samice. Velká možnost záměny je u pěnice slavíkové, u které mají i samci v době hnízdění hnízdní nažiny a ani jinak se od samic takřka nikterak neliší. V naší literatuře jsem o poměru pohlaví u pěvců nalezl jen málo údajů. HUDEC & ČERNÝ (1972) píší jen stručně, že Primární a sekundární poměr pohlaví (t.j. v okamžiku oplození a při líhnutí) je 1:1. Terciární poměr pohlaví (v době rozmnožování) však už se mění většinou ve prospěch samců a vlivem 83

4 84 vyšší úmrtnosti hnízdících samic ve starších věkových skupinách ještě dále roste. V dalším vydání tohoto našeho největšího ornitologického díla (HUDEC 1994) jsem již v jeho úvodní části nenalezl o problematice poměru pohlaví ani tuto zmínku. Z populačních studií neuvádějí žádnou českou základní literaturu. U bez výběru lovených kosů černých činil poměr pohlaví 60,0 % a u dlouhodobě odchytávaných zvonků zelených 63,0 % ve prospěch samců (MILES 1965, 1968, 1970), u sýkory koňadry pouze 52,2 % (GRŮZ 1986). Podrobněji se touto problematikou zabýval HAVLÍN (1975), který u 13 druhů sledovaných pěvců (sýkora koňadra,s.modřinka, stehlík obecný, zvonek zelený, pěnkava obecná, pěnkava jikavec, vrabec domácí, hýl obecný, strnad obecný, dlask tlustozobý, zvonohlík zahradní, kos černý a pěnice černohlavá) zjistil vždy dominanci samců v celkovém rozmezí 53,4 až 78,7 %. Uvedený autor v diskusi upozorňuje ve shodě is mými poznatky na skutečnost, ke které je nutno při kvantitativních studiích ptačích populací přihlížet, že zdaleka ne každý přítomný (zpívající) samec znamená přítomnost hnízdního páru. Zastoupení starých a mladých ptáků V květnu jsou na stanovišti přítomni pouze dospělí ptáci, kteří se připravují ke hnízdění. Některé z nich lze ještě považovat i za migranty. V červnu je populace nejustálenější, neboť většina ptáků v této době hnízdí. Teprve v polovině a ke konci června se objevují první vyvedená mláďata časněji hnízdících druhů (linduška lesní, rehek domácí, sýkory). V červenci se počet starých a tohoročních mladých ptáků zhruba vyrovnává, později v srpnu mladí ptáci převládnou. V tomto obecném schematu však existují u jednotlivých ptačích druhů značné rozdíly (tab. 6). V nejsledovanějším období let činilo procentické zastoupení adultních ptáků vkvětnu 100 %, v červnu 86,3 %, v červenci 46 %, v srpnu 31,1 % a v září 18,9 %. HUDEC (1994) píše, že největší ztráty během individuálního vývoje ptáků nastávají v raných fázích, kdy ze všech snesených vajec přežije pouze 8-18 % potomstva do reprodukčního věku. Z toho logicky vyplývá, že v hnízdní populaci drobných zpěvných ptáků je jedinců starších několika let již jen velmi málo, i když úmrtnost starších ptáků již bývá nižší. Charakteristika dominantních ptačích druhů 1. Čížek lesní (Carduelis spinus) Celkem odchyceno1030 jedinců, t.j.18,0%zcelkového počtu všech odchycených ptáků (tyto hodnoty budou uváděny u všech dalších nejhojnějších ptačích druhů). Dominance vykazuje v jednotlivých letech značné kolísání, ale při porovnání procentického zastoupení výskytu z let a je souhrnný setrvalý stav. Na lokalitu přilétá za potravou, kterou jsou mu semena bylin, hnízdí patrně na vysokých stromech v okolních lesích.vobdobí sucha zaletuje ve velkém množství k vodním zdrojům na enklávě, s oblibou ozobává též omítku ze zdí budov. V poměru pohlaví převažují výrazně samci (61,2 %). Od konce června do podzimu poměr mladých ptáků ke starým plynule narůstá, v srpnu dosáhl již podíl tohoročních

5 ptáků v populaci 73,9 %. Také HÁJEK (1969) zaznamenává při podzimním průletu čížků převahu samců a čtyřletý průměr starých ku mladým ptákům stanovuje na 1:3. FLOUSEK & GRAMSZ (1999) jeho početnost v Krkonoších dle mého názoru podhodnocují, považují ji však za vzrůstající. Zpětných odchytů je vzhledem k velkému počtu okroužkovaných ptáků velmi málo (4,8 %). Byl zaznamenán pouze jediný místní zpětný nález starší jednoho roku, oproti tomu 2 velmi vzdálené nálezy z Itálie a ze Španělska. Svědčí to o velké nestálosti a migracích tohoto druhu. Je velmi zajímavé, že tento, dle výsledků odchytu nejpočetnější ptačí druh degradovaných smrkových porostů středně vysokých poloh Krkonoš, není z obdobných lesů Krušných hor vůbec uváděn (BEJČEK & ŠŤASTNÝ 1985). 2. Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) 690 (12,0 %). Druhý celkově nejpočetnější ptačí druh na lokalitě, u kterého bylo možno pozorovat v prvních třech letech velmi značný pokles početnosti, která sice v následujících letech opět vzrostla, nedosáhla však počátečních hodnot. LEMBERK (1989) zaznamenal jeho úbytek rovněž a považuje tento druh za vhodný bioindikátor pro hodnocení poškození horských smrkových porostů. Výrazný pokles početnosti v letech zaznamenávají FLOUSEK & GRAMSZ (1999), přičemž nevylučují negativní vliv velkoplošné letecké aplikace insekticidů Actellic a Ambush proti přemnoženému obaleči modřínovému v letech Malý počet tohoročních mladých ptáků v červnu (1,7 %) svědčí o pozdním či neúspěšném hnízdění, ještě v červenci staříptáci výrazně v populaci převažují (2:1). Oproti jiným druhům sledovaných ptáků bylo v letech nápadné stárnutí populace, kdy bylo i v retrapech z minulých let velké zastoupení starých jedinců. Za velmi zajímavý poznatek, pro který mi chybí vysvětlení, považuji zřetelnou převahu samic ve sledované krkonošské populaci. Je o to zajímavější, že iu pěnkavy obecné převažují vjiných populacích výrazně samci, jak tomu nasvědčuje materiál 460 MM : 228 FF, který vyhodnotil PIKULA (1973) či 326 MM : 191 FF (HAVLÍN 1975). Přímo na enklávě asi nehnízdí, ale zaletuje sem z okolních lesů za potravou. 3. Pěvuška modrá (Prunella modularis) 500 (8,7 %). Četnost výskytu tohoto druhu je oproti skutečnosti asi zvýrazněna tím, že je přijejím prolézání křovinami častým úlovkem v ornitologických sítích. Dominance výskytu vykazuje pokles (z 10,7 %). Samci převažují značně nad samicemi, velké zastoupení tohoročních ptáků v VI a VII svědčí o úspěšnosti hnízdění. Počet retrap bývá vysoký (v průměru 19,8 %), jak tohoročních, tak i víceletých. FLOUSEK & GRAMSZ (1999) zaznamenávají statisticky průkazný nárůst její početnosti. 4. Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) 351 (6,1 %). Druh s proměnlivě častým, někdy velmi hojným výskytem. Dominance výskytu první tři roky výrazně klesala, v následujících letech však velmi silně vzrůstala. Velká část adultních samců je patrně i v době hnízdění daleko potulná. Bylzjištěn výrazný nepoměr pohlaví (66,8 % samců), přičemž lze ještě předpokládat, že v pozdním létě mohou být někteří 85

6 86 dosud nevybarvení samci omylem přiřazeni k samicím. Vysoké počty samců byly v některých ročních obdobích udivující a vykazovaly nápadný vzrůst od června do začátku července. HAVLÍN (1975) stanovil dominanci samců na 58,3 %. Počet zpětných hlášení tohoročních i víceletých je nevelký, celková návratnost pouze 7,7 %. Adultní samec kroužkovaný byl zastižen km daleko (GRŮZ 1998). 5. Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) 328 (5,7 %). Pravidelně hojně se vyskytující druh se vzrůstající dominancí výskytu (ze 4,6 %). Na enklávu zaletuje z okolních lesních porostů. Pozoruhodný je velký nepoměr pohlaví ve prospěch samců (72,6 %). V červnu jsou na lokalitě přítomni takřka jen staří ptáci (134 adult. : 3 juv.), ale ani v červenci a v srpnu počet tohoročních mladých ptáků výrazněji nenarůstá (VII - 89:25, VIII - 19:13). Zpětných místních hlášení ptáků starších 1 roku bylo zaznamenáno jen 9, též l vzdálený přelet až z Německa, 245 km (GRŮZ 1998). HAVLÍN (1975) zjistil dominanci samců pouze 53 %. 6. Čečetka zimní (Carduelis flammea) 266(4,6%).V průběhu sledovaných let vykázala úbytek (ze 7,1 %). Výskyt pouze adultních ptáků v červnu svědčil o pozdním hnízdění. Ještě v červenci jejich počet převažoval (46:33), teprve v srpnu tomu bylo výrazně naopak (29:85). Poměr pohlaví se jevil skoro vyrovnán (52,3 % samců) Vyznačovala se velkou prostorovou aktivitou i v hnízdním období. Z lokality známe 1 vzdálené zpětné hlášení až z Německa km (GRŮZ 1998). Také FLOUSEK (1988) píše o poklesu jeho početnosti v posledních letech. 7. Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) 240 (4,2 %). Na lokalitě hnízdí v lidských stavbách, jeho snůška však byla nalezena i v ptačí budce typu sýkorníku na lesním okraji (MILES 1992). Dominance vzrůstala (z 2,7 %). Odchyt a pozorování létajících mláďat již v červnu svědčí o časném hnízdění, později v létě anapodzimmladí tohoroční ptáci zcela převládli (VIII, 4:34). Stálost výskytu po více než po roce byla prokázána pouze v 11 případech. 8. Budníček menší (Phylloscopus collybita) 223 (3,9 %). Na lokalitě nehnízdí, objevuje se však pravidelně v době pohnízdní potulky a tahu. Dominance těchto migrujících jedinců mírně klesala (ze 4,8 %). Místní kontrolní odchyty takřka chybí, vjednom případě byl zjištěn přelet na vzdálenost 59 km (GRŮZ 1998). 9. Pěnice slavíková (Sylvia borin) 222 (3,9 %). Na lokalitě pravidelně hnízdící druh, vykazující mírný pokles dominance (z 4,9 %). Vylétaná mláďata se objevila (až na jednu výjimku) až v červenci (37:43) a v srpnu zcela převládla (13:40). Poměr pohlaví se jevil ve prospěch samic (56:70), zde však může docházet k omylům, neboť obě pohlaví jsou špatně rozlišitelná a v době hnízdění mají i samci hnízdní nažiny. Ze všech zde přítomných ptáků byla nejvěrnější svému stanovišti (návratnost 30,2 %).

7 10. Sýkora koňadra (Parus major) 202 (3,5 %). Poměrně řídký odchyt, i když hojně hnízdí vptačích budkách na enklávě i v okolí na okrajích lesa. Dominance vykazovala mírný nárůst (z 3,0 %). Zdržuje se spíše v korunách stromů anaenklávu často nezaletuje. Nárůst početnosti byl patrný hlavně v září, nehojně se vyskytovalaukrmítek i v zimních měsících. 11. Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) 194 (3,4 %). Pravidelné hnízdění více párů na lokalitě. Dominance vykazovala mírný nárůst (z 2,7 %). Přílety zaznamenány až v průběhu června. Zjišťován takřka dvojnásobný počet samců než samic (68:36), mnozí z nich však nejsou vybarvení a lze je od samic rozlišit hlavně jen podle zpěvuanepřítomnosti hnízdních nažin. První tohoroční vyvedená mláďata byla odchycena již koncem června (54 adult.:16 juv.), v červenci se poměr vyrovnával (46:50), v srpnu výrazně převládali mladí ptáci (7:28), v září již nebyl na stanovišti zastižen. Návratnost kroužkovanců byla značná, kontrolován tamtéž i pátým rokem. Bylo však prokázáno i jeho přesídlení v době hnízdění na vzdálenost 111 km (Králický Sněžník) (GRŮZ 1998). 12. Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) 159 (2,8 %). Náležík pravidelně hnízdícím druhům. Dominance byla první tři roky výrazně klesající, v následujících letech se ustálila na průměrné hodnotě. Na lokalitě se zdržovala přes celé léto. Počet samců výrazně převažoval nad samicemi (45:26). V červnu se vyskytovali pouze staří ptáci (37:0), kteří převažovali i v červenci (37:l4), teprve v srpnu bylo více tohoročních ptáků (18:35). Zaznamenáno 10 zpětných hlášení starších 1 roku, v jednom případě až čtvrtým rokem. 13. Linduška lesní (Anthus trivialis) 146 (2,5 %). V žádném roce na stanovišti v H. Mísečkách nechyběla, trend dominance vykázal mírný pokles (z 3,3 %). Odchyt mladých ptáků již v červnu (27 ad.:10 juv.), v červenci byl poměr zhruba vyrovnán (23:28), v srpnu mladí ptáci výrazně převažovali (5:31). Poměr pohlaví byl zhruba vyrovnán (34:31). Kroužkování prokázalo věrnost místu hnízdění v jednom případě ipo třech letech (GRŮZ 1998). FLOUSEK (1987) zaznamenal pro r pokles její početnosti v montánním stupni Krkonoš na 84% výchozí hodnoty. Při odchytech na Rýchorách u Sokolky náležela každoročně mezi dominantní druhy MILES & WEBER 1979). 14. Strnad obecný (Emberiza citrinella) 139 (2,4 %). V místě prováděného výzkumu každoroční výskyt. Dominance vykazovala za první tři roky výrazný pokles, později však návrat k průměru z prvních čtyř let. V červnu převažovali staří ptáci nad vylétanými mláďaty (18:1), v červenci juv. ptáků přibylo (29:16) a v srpnu převládli (17:30). V průběhu celého roku bylo samců podstatně více (42:27). Stálost hnízdní populace byla potvrzena v šesti zpětných hlášeních starších 1 roku. 87

8 Budníček větší (Phylloscopus trochilus) 116 (2,0 %). Pravidelný výskyt na stanovišti. Dominanci lze považovat za setrvalou. Zpětné hlášení z Orlických hor (82 km) představuje přesídlení či jarní přílet na hnízdiště z východního směru (GRŮZ 1998). I některé další ptačí druhy, v hnízdním období akcesorické (zastoupení méně než 2 %), dosahovaly v době tahu dominantního počtu. Náležely k nim zejména červenka obecná, drozd zpěvný, sýkora uhelníček, králíček obecný. Mezi ptáky, kteří na lokalitě dominantního počtu sice nedosahovaly, avšak pravidelně zde hnízdily, je možno zařadit zejména sýkoru uhelníčka, lindušku luční, konipasa bílého a bramborníčka hnědého. Závěr S výzkumem hnízdních i mimohnízdních populací metodou odchytů a kroužkování bylo započato v Krkonoších již v letech , kdy byly v rámci tzv. Akce Balt uskutečňovány odchyty na různých ornitologicky zajímavých místech. Bylo tomu tak především u Vosecké boudy ( ), dále u Dvoraček (1972, 1982), Špindlerovy boudy ( ) Rýchorské boudy ( ), Luční boudy (1979, 1983), na Pančavské louce (1979), u Petrovy boudy (1981), v Obřím dole (1971, ), na Rýchorách u Sokolky ( ), na několika dalších místech v nižších polohách a v podhůří Krkonoš avčervnu 1970 a srpnu 1971 také na Horních Mísečkách (MILES 1986). Výsledkem výzkumu nejsou většinou jednoznačné závěry, spíše je jen potvrzena složitost řešené problematiky. Ptactva na sledovaném prostoru v důsledku imisí vcelku neubylo, jak se původně předpokládalo, spíše naopak. Je to způsobeno zřejmě tím, že luční enkláva je významným potravním zdrojem hnízdících ptáků,kteří sem zaletujíčasto zdaleka. Je možné, že usychající lesy sice ptákům hnízdění nadále umožňují, tijsou však nuceni stále více zaletovat za potravou na luční enklávu. Odtěžené plochy zarůstají záhy novou pestrou vegetací, která se zdá být úživnější nežli smrkové monokultury. Významnou v posledních letech se zřejmě stává i skutečnost, že pokračuje úspěšná výsadba a růst nových mladých porostů, takže některé katastrofické prognózy se nenaplňují. Odchyt do sítí je rovněž selektivní a nepostihuje část ptačích druhů žijících v hloubi lesních porostů a v korunách stromů. Při sledovaných změnách hrají zřejmě významnou roli i víceleté populační cykly jednotlivých ptačích druhů, vlivypočasí, úmrtnost na zimovištích apod. Summary Research of population dynamics and seasonal variability of birds was carried out in in the Krkonoše National Park. There were 5733 birds of 61 species caught by mist-netting in total (tables 1 and 2). Dominant species were analysed in detail. The stability of their populations and philopatry to nesting places was observed, the sex ratio and distribution of adult and young birds was evaluated and general characteristics were carried out. Abundance and trends of 14 eudominant, dominant and subdominant bird species appear as follows: Carduelis spinus stable state, Fringilla coelebs decrease at first, stable lower state later, Prunella modularis decrease, Pyrrhula pyrrhula slight increrase, Sylvia atricapilla considerable increase, Carduelis flammea increase in first 3 years, then significant decrease, Phoenirurus ochruros increase, Phylloscopus collybita slight decrease, Sylviaborin slight decrease, Parus major slight increase,

9 Carpodacus erythrinus slight increase, Sylvia communis stable state, Anthus trivialis slight increase, Emberiza citrinella and Phylloscopus trochilus stable state. The sex ratio shows considerable prevalence of males, however there are also species where females prevail (Fringilla coelebs, Sylvia borin), or where the sex ratio is in balance (Anthus trivialis, Phoenicurus ochruros). Based on the results of ringing and repeated netting, Sylvia borin, Prunella modularis, and Sylvia communis can be considered as the most stable bird species on the locality. Birds feeding on seeds (Fringillidae) aswellasthemalesofsylvia atricapilla show a considerable spatial activity even during the breeding period. Literatura BEJČEK V., ŠŤASTNÝ K., 1985: Ptačí společenstva smrkových porostů poškozených průmyslovými imisemi. Živa, 33: FLOUSEK J., 1987: Ekologická studie o linduškách v Krkonoších (v létech ). Opera Corcontica, 24: FLOUSEK J., 1988: Hnízdní populace čečetky zimní (Carduelis flammea) v Krkonoších - vývoj, současné rozšíření, početnost. Opera Corcontica, 25: FLOUSEK J., GRAMSZ B., 1999: Atlas hnízdního rozšíření ptáků Krkonoš Správa Krkonošského národního parku. Vrchlabí. 424 stran. FLOUSEK J., SMRČEK M., 1984: Denní aktivita ptáků na základě výsledků Akce Balt v Krkonoších. Akce Balt - sekce ČSSR, studie č. 6.Opera Corcontica, 21: GRÚZ J., 1986: Tělesné rozměry sýkory koňadry (Parus major L.) v Podkrkonoší na okrese Trutnov. Opera Corcontica, 23: GRÚZ J., 1998: Zpětná hlášení ptáků kroužkovanýchvoblastikrkonoš. Prunella, 24, Suplementum 1: HÁJEK V., 1969: Výsledky biometrických studií čížka lesního (Carduelis spinus). Vertebrat. zprávy 1969 (2): HAVLÍN J., 1975: Das Geschlechterverhältnis ausgewählter Singvogelarten im Milieu von Antropozönosen. Zool. Listy, 24: HŘÍBEK M., 1987: Podzimní průtah vybraných druhů ptáků v Krkonoších. Akce Balt - sekce ČSSR, studie č. 8. Opera Corcontica, 24: HUDEC K., ČERNÝ W. (eds.), 1972: Fauna ČSSR, Ptáci - Aves. Díl I. Nakl. ČSAV Praha. HUDEC K. (ed.), 1994: Fauna ČR. Ptáci I. Academia, Praha. LEMBERK V., 1989: Srovnání ornitocenóz smrkových lesů Krkonoš podle stupně poškození imisemi. Opera Corcontica, 26: MILES P., 1965: Die Schwankungen des Körpergewichtes der Amsel, Turdus merula L. Věstník Československé společnosti zoologické, 29 (4): MILES P., 1968: Proměnlivost tělesné váhy zvonka zeleného (Chloris chloris L.) v průběhu roku. Opera Corcontica, 5: MILES P., 1970: K otázce poměru pohlaví u zvonka zeleného (Chloris chloris L.). Zprávy MOS, 1970: MILES P., 1986: Ornitocenózy Krkonoš z pohledu odchytových výsledků při Akci Balt. Akce Balt - sekce ČSSR, studie č. 7. Opera Corcontica, 23: MILES P., 1991: Výzkum populační dynamiky ptáků v Krkonoších. Panurus, 3:

10 90 MILES P., 1992: Osídlenci ptačích budek v imisemi narušených lesních porostech Krkonoš. Opera Corcontica, 29: MILES P., WEBER H. 1979: Rozbor hnízdní populace avifauny státní přírodní rezervace Na Rýchoráchvobdobí tří let. Akce Balt - Studie č. 2, sekce ČSSR. Opera Corcontica, 16: PIKULA J., 1972: Die Variabilität der Körpermasse der tschechoslowakischen Population Fringilla coelebs L. Zoologické listy, 22 (2): ISBN

11 91 Tab. 1: Výsledky odchytu ptáků v roce Tab. 1: Results of the bird catching in years Species Year Total (%) Accipiter nisus Scolopax rusticola Aegolius funereus Alcedo atthis Jynx torquilla Dendrocopos major Dendrocopos minor Delichon urbica Anthus trivialis Anthus pratensis Anthus spinoletta Motacilla cinerea Motacilla alba Troglodytes troglodytes Prunella modularis Erithacus rubecula Phoenicurus ochruros Phoenicurus phoenicurus Saxicola rubetra Turdus merula

12 92 Tab. 1: Výsledky odchytu ptáků v roce pokračování. Tab. 1: Results of the bird catching in years continue. Turdus torquatus Turdus philomelos Turdus viscivorus Acrocephalus palustris Locustella naevia Sylvia curruca Sylvia communis Sylvia borin Sylvia atricapilla Phylloscopus sibilatrix Phylloscopus collybita Phylloscopus trochilus Regulus regulus Oenanthe oenanthe Hippolais icterina Muscicapa striata Ficedula hypoleuca Parus palustris Parus montanus Parus cristatus Parus ater Parus caeruleus Parus major

13 93 Tab. 1 - pokračování Tab. 1 - continue Sitta europaea Certhia familiaris Lanius collurio Garrulus glandarius Sturnus vulgaris Fringilla coelebs Serinus serinus Carduelis chloris Carduelis carduelis Carduelis spinus Carduelis cannabina Carduelis flammea Loxia curvirostra Carpodacus erythrinus Pyrrhula pyrrhula Coccothraustes coccothraustes Emberiza citrinella Turdus pilaris

14 94 Tab. 2: Podrobné výsledky odchytů z první etapy výzkumuzlet Tab. 2: Detailed chatching results from the first period of the research (years ). Species Carduelis spinus Fringilla coelebs Prunella modularis Carduelis flammea Sylvia borin Phylloscopus collybita Pyrrhula pyrrhula Anthus trivialis Parus major Sylvia communis Sylvia atricapilla Phoenicurus ochruros Carpodacus erythrinus Emberiza citrinella Phylloscopus trochilus Turdus philomelos Parus ater Turdus merula Anthus pratensis Turdus torquatus Parus montanus Erithacus rubecula Carduelis chloris Serinus serinus Motacilla alba Motacilla cinerea Regulus regulus Parus caeruleus Carduelis cannabina Ficedula hypoleuca

15 95 Tab. 2 - pokračování Tab. 2 - continue Phoenicurus phoenicurus Parus cristatus Sylvia curruca Saxicola rubetra Delichon urbica Muscicapa striata Certhia familiaris Phylloscopus sibilatrix Turdus viscivorus Acrocephalus palustris Oenanthe oenanthe Parus palustris Anthus spinoletta Troglodytes troglodytes Accipiter nisus Locustella naevia Sitta europaea Jynx torquilla Alcedo atthis Loxia curvirostra Dendrocopos minor Carduelis carduelis Garrulus glandarius Hippolais icterina Dendrocopos major

16 96 Tab. 3: Ptačí druhy seřazené dle procenta návratnosti. Kontrolní odchyty jsou ještě rozčleněny na odchyty v prvním roce (v tom kalendářním roce, kdy byl pták okroužkován), ve druhém roce a eventuálně ivdalších letech (např. u pěnice slavíkové je 67 retrap, z nichž 38 je z prvého, 19 ze druhého, 5ze třetíhoa5zečtvrtého kalendářního roku). Tab. 3: Bird species arranged according to the proportion of retraps. Numbers in the third column represent number of retraps in the year of the ringing, the next year or the third year after the ringing (e.g. there were 67 reptrapped Sylvia borin in total, 38 of them were caught in the year of the ringing, 19 the next year, 5 the 3 rd year and 5 the 4 th year after the ringing). Species Number % of retraps Number of retraps Sylvia borin Prunella modularis Sylvia communis Emberiza citrinella Carpodacus erythrinus Parus major Turdus merula Phoenicurus ochruros Carduelis flammea Phylloscopus trochilus Sylvia atricapilla Fringilla coelebs Turdus philomelos Parus ater Anthus pratensis Pyrrhula pyrrhula Phylloscopus collybita Carduelis spinus Anthus trivialis Parus caeruleus Erithacus rubecula

17 Tab. 4: Zastoupení kroužkovaných ptáků z příslušného odchytového období a již dříve kroužkovaných ptáků. Za datem odchytové akce následuje celkový počet odchycených ptáků n a jejich retrap v témže roceavjednotlivých následujících letech, včetně procentického vyjádření. Tab. 4: Proportion of birds ringed during the trapping period in question and during previous trapping periods; n total number of birds caught; the next columns represent retraps in different years and their proportions. 97 Total Total Total Total

18 98 Tab. 5: Poměr pohlaví za sledované období Samci - MM, samice - FF. Tab. 5: Sex ratio of birds caught during Species Fringilla coelebs Sylvia borin Anthus trivialis Phoenicurus ochruros Carduelis flammea Carduelis spinus Emberiza citrinella Sylvia communis Prunella modularis Carpodacus erythrinus Sylvia atricapilla Pyrrhula pyrrhula Tab. 6: Zastoupení starých a mladých ptáků v červnu, červenci a srpnu u vybraných dvanácti nejčastěji se vyskytujících ptačích druhů (n - celkový počet sledovaných ptáků). Tab. 6: Numbers and proportions of adults and juveniles of 12 bird species most often caught during June, July and August ; n total number of birds caught. Species Anthus trivialis Prunella modularis Phoenicurus ochruros Sylvia communis Months

19 99 Tab. 6 - pokračování Tab. 6 - continue Sylvia borin Sylvia atricapilla Carduelis spinus Fringilla coelebs Carduelis flammea Carpodacus erythrinus Pyrrhula pyrrhula Emberiza citrinella

20 PANURUS, 11 (2001): Dve metódy vyhodnotenia ornitocenóz agátových lesíkov Východoslovenskej nížiny Two Methods of Abundance Evaluation of Acacia Forests Bird Communities of the East - Slovakian Lowland Dana Miklisová (1), Ladislav Mošanský (1), Ján Obuch (2) (1) Ústav zoológie SAV, Löfflerova 10, Košice, miklis@saske.sk, mosansky@saske.sk (2) Botanická záhrada UK, Blatnica Materiál a metodika Počas rokov 1989 až 1993 bol realizovaný terénny výskum v oblasti Východoslovenskej nížiny. Metodika pozorovania hniezdnych ornitocenóz v jedenástich agátových lesíkoch(a1-a11)s rôznou veľkosťou plochy je popísaná v práci MOŠANSKÉHO (1997). Údaje z lesíkov A2, A4, A5, A6 a A9 so sčítacou plochou menšou ako 0,5 ha (spoločne označené ako A05) boli sumarizované kvôli nízkym počtom hniezdnych párov. Na vyhodnotenie dát zhlukovou analýzou sme použili program PC-ORD (McCUNE 1987). Wardova metóda a euklidovská vzdialenosť ako koeficient podobnosti boli zvolené na zistenie podobnosti agátových lesíkov. Zostrojenie dentritu podobnosti podľa Obucha vychádza zo stanovenia koeficientu asociácie na základe výrazných rozdielov medzi skutočnými a priemernými hodnotami abundancie (OBUCH 1991). Pre základnú hranicu výraznosti rozdielov sme použili koeficienty 1.1 a 2, podobne ako MÜLLEROVÁ-FRANEKOVÁ & KOCIAN (1994). Výsledky a diskusia Zlúčením lesíkov s malou plochou sme dostali 7 lokalít. Plošná charakteristika i počet rokov sledovania je spolu s abundanciami uvedený v tab. 1. Bolo zistených 38 hniezdnych druhov (MOŠANSKÝ 1997). Dáta sme vyhodnotili dvomi spôsobmi - výsledkom je dendrogram zo zhlukovej analýzy (Obr. 1) a dendrit podobnosti, zostrojený podľa metodiky Obucha (Obr. 2). Na obr. 1 sú vyčlenené dva výrazné zhluky. V rámci nich je najvýraznejšia podobnosť lokalít A8 a A05, k nim sa pripája lesík A1. Lokality A10 a A11 sú tiež veľmi podobné. Lokality A7 a A3 sa pričleňujú na podstatne nižšej úrovni podobnosti a považujeme ich za odlišné od ostatných. Na obr. 2 sú vyznačené agátové lesíky na základe koeficientov asociácie z tab. 2. Platí, že čím je nižšia hodnota koeficientu, tým je vyššia podobnosť medzi lokalitami. Na dentrite sú vypísané diagnostické druhy, ktoré majú signifikantnú kladnú odchýlku od priemeru (v tab. 1 označenú 1+). V lesíkoch s menšou plochou A05 sú početnejšie druhy E. citrinella a T. merula. Tieto lesíky sú podobné s lokalitami A1 a A8, v ktorých hniezdi E. citrinella taktiež početnejšie. V lesíku A3 prevládajú penicovité druhy, s A1 je

21 102 spoločný hojný výskyt S. communis. Lesíky A10 a A11 sú si podobné najmä vyšším zastúpením druhu A. trivialis. Samostatné postavenie má lokalita A7 s vyšším zastúpením najmä semenožravých druhov (F. coelebs, C. carduelis, C. chloris, P. montanus). Zásadný rozdiel medzi použitými metódami je v tom, že v prvom prípade sa jedná o hierarchickú metódu, kým v druhom sa porovnávajú vždy len dvojice objektov. Odlišný je i koeficient podobnosti: klasická euklidovská vzdialenosť versus koeficient asociácie vypočítaný z diferencií u druhov signifikantne odlišných od priemeru (druhy s plusovým alebo mínusovým označením v tab. 1). Napriek tomu použitím týchto dvoch metód sme dostali veľmi podobné výsledky. Je zrejmé, že tento príklad nie je možné zovšeobecniť. Určite je podnetom na ďalšie úvahy o tom, v čom je viac-menej už klasická zhluková analýza zhodná resp. rozdielna v porovnaní s pomerne novou metódou OBUCHA (1991). Poďakovanie Práca bola čiastočne financovaná grantmi VEGA 2/7171/20 a 2/6010/99. Súhrn V príspevku sú vyhodnotené údaje hniezdnych spoločenstiev vtákov agátových lesíkov Východoslovenskej nížiny v období rokov (MOŠANSKÝ, 1994, 1997). Abundancie (sumárne za všetky roky) boli analyzované dvomi metódami - zhlukovou analýzou a zostrojením dentritou podobnosti podľa Obucha. Výsledky z oboch použitých analýz sú podobné (obr. 1 a obr. 2). Summary Results of research of bird communities breeding in accacia forests of the East Slovakian Lowland during are assessed in this paper. The abundances of different bird species were analysed by two methods a cluster analysis and by creating a similarity dentrit according to Obuch. Results of both analyses are similar (Fig.1 and Fig. 2). Literatúra MOŠANSKÝ L., 1994: Hniezdne ornitocenózy krajinnej drevinnej zelene v agroekosystémoch Východoslovenskej nížiny. Kandidátska dizertačná práca: 92. MOŠANSKÝ L., 1997: Hniezdne spoločenstvá vtákov agátových lesíkov Východoslovenskej nížiny. Natura Carpatica, 38: McCUNE B., 1987: Multivariate analysis on the PC-ORD system. A software documentation report. HRI Report No.75, Indianopolis, Indiana. MÜLLEROVÁ-FRANEKOVÁ M., KOCIAN Ľ., 1995: Structure and dynamics of breeding bird communities in three parks of Bratislava. Folia zoologica, 44(2): OBUCH J., 1991: K metodike vyhodnotenia kvantitatívnych údajov z potravy sov. Panurus, 3: ISBN

22 103 Tab. 1: Kontingenčná tabuľka s abundanciami hniezdnych druhov agátových lesíkov. Tab. 1: The contingency table of abundances of different breeding bird species of the acacia forests. / Acacia forest / Total F. coelebs C. carduelis L. megarhynchos S. atricapilla A. trivialis S. communis E. citrinella H. icterina M. striata L. collurio C. c. cornix C. chloris O. oriolus P. montanus C. palumbus P. major S. nisoria T. merula E. rubecula S. curruca P. colchicus S. turtur S. vulgaris P. collybita P. sibilatrix

23 104 Tab. 1: Kontingenčná tabuľka s abundanciami hniezdnych druhov agátových lesíkov - pokračovanie. Tab. 1: The contingency table of abundances of different breeding bird species of the acacia forests - continue. P. pica D. major R. pendulinus P. caeruleus 2 2 A. otus 1 1 A. palustris 1 1 B. buteo 1 1 F. tinnunculus 1 1 L. fluviatilis 1 1 L. luscinia 1 1 P. trochilus 1 1 S. europea 1 1 T. troglodytes 1 1 Tab. 2: Asociačná tabuľka pre agátové lesíky. Tab. 2: The association table for the acacia forests. 2,000 2,000 2,000 3,000 2,500 *1,428 2,571 3,000 2,750 2,500 2,000 *1,428 *1,818 2,857 2,307 2,000 2,500 *1,428 *1,250 2,533 2,571 * znamená vyššiu mieru podobnosti * means a greater similarity measure

24 105 L O G o f D I S T A N C E A1 A8 A05 A7 A10 A11 A3 Obr. 1: Dendrogram podobnosti zo zhlukovej analýzy (Wardova metóda, euklidovská vzdialenosť). Fig. 1: Cluster analysis (Ward s method, Euclidean distance). A7 F. coelebs C. carduelis C. chloris P. montanus L. collurio P. sibilatrix T. merula A05 A3 L. megarhynchos S. atricapilla S. communis A8 S. nisoria A10 A. trivialis M. striata E. rubecula A11 A1 Obr. 2: Dentrit podobnosti podľa OBUCHA (1991). Fig. 2: Similarity dentrit according to OBUCH (1991).

25 PANURUS, 11 (2001): Hnízdění pisíka obecného (Actitis hypoleucos) a kulíka říčního (Charadrius dubius) na spojené Orlici u Hradce Králové Breeding of the Common Sandpiper (Actitis hypoleucos) and the Little Ringed Plover (Charadrius dubius) on the Orlice river near Hradec Králové (Eastern Bohemia) Luboš Dolanský (1), Pavel Žďárek (2) (1) Sedloňov Polom čp. 102, Deštné v Orlických horách (2) Labská kotlina 971, Hradec Králové Úvod Vposlednímvydání Fauny ČSSR - Ptáci II (HUDEC, ČERNÝ et al. 1977) se k výskytu pisíka obecného v celé bývalé ČSSR uvádí, že je to místy běžně hnízdící apočetně protahující druh. Dlouhodobé změny v početnosti nejsou patrné, ale zřejmě s regulací řek ubývají vhodná hnízdiště... V českých zemích mimo karpatskou část Moravy je hnízdění poměrně velmi řídké, zejména dokumentovaných nálezů hnízd je neobyčejně málo. Překvapuje zejména úplná absence v jižních Čechách a prakticky i na Českomoravské vrchovině. Nelze se proto divit, že jsou ve Fauně také jen kusé údaje o jeho hnízdění (např. o umístění 2 čs. hnízd, uvedeny rozměry jen 1 čs. hnízda a rozměry jen 19 ks vajec z ČSSR). Cílem tohoto článku je mj. přispět krozšíření těchto poznatků. Vroce1977začal Dolanský na řece Orlici u Hradce Králové ajejím bezprostředním okolí shromažďovat data o hnízdění ptáků a zejména obou v názvu příspěvku zmíněných druhů bahňáků. Získal také poznatky o úbytku hnízdících čejek chocholatých (Vanellus vanellus) a bekasin otavních (Gallinago gallinago) na obou březích řeky v této oblasti. Později věnoval hodně úsilí propagaci této jedinečné lokality a její ochrany a těžce nesl ničení a zánik některých říčních útvarů při vodohospodářských úpravách toku a jeho okolí (průpichy meandrů, opevňování břehů kameny, zasypávání slepých ramen, rozorávání luk a pod.). Charakteristika lokality Řeka Orlice má 2 větve - Tichou, pramenící pod vrchem Jeřáb (1003 m n.m.) jihovýchodně od Králík ve výšce asi 760 m n.m., a Divokou, pramenící v Polsku v oblasti Topieliska v nadmořské výšce cca 815 m za hlavním hřebenem Orlických hor, kde tvoří část naší státní hranice. Obě se spojují u Týniště nad Orlicí v nadmořské výšce 247 m a vytvářejí tzv. spojenou Orlici, která se po 35 km vlévá v Hradci Králové v nadmořské výšce cca 220 m do Labe. Celková plocha povodí činí 2037 km 2,průměrný průtok v Hradci Králové je 21,3 m 3 /sek., průtok tzv. stoleté vody je odhadován na 565 m 3 /sek., tj. 26-násobek průměrné hodnoty! (RYBÁŘ et al. 1989). Důležitým ukazatelem je také tzv. specifický odtok, který hodnotou 10,5 l/sek/km 2 řadí u nás

26 108 Orlici k řekám odvodňujícím především horské oblasti s vysokým úhrnem srážek jako jsou např. Jizera (10,9) nebo Bečva (10,8). Zároveň to předznamenává značné kolísání průtoku v průběhu roku. Spojená Orlice až po kanalizovaný úsek na území Hradce Králové hojně meandruje, průměrný spád její hladiny (vč. 2 jezů u vodních elektráren) činí jen 0,77, bezjezů je to dokonce jen 0,57. Při více méně pravidelných jarních a letních povodních dosahují rozlivy až 2 km šíře. Průběh toku spojené Orlice mezi 7. a 30. kilometrem (měřeno od soutoku s Labem) je znázorněn na obrázku 1. Na údolní nivě spojené Orlice se vytvořily specifické biotopy podmíněné existencí živého dynamického říčního procesu rovinné řeky v lučinaté nivě. Pro takovýto tok jsou charakteristické z větší části neregulované břehy, meandrování, eroze a akumulace, záplavy. Zároveň se vytvářely charakteristické prvky na říční nivě představované vznikem terénních nerovností, slepých ramen, mokřadů a ostrůvkovitých porostů keřů a stromů na loukách. Uvedený stav byl spoluvytvářen přírodou a člověkem po vymýcení původních lužních lesů. V průběhu staletí se vytvořila rovnováha mezi přírodními a antropogenními vlivy. Specifické biotopy jsou obsazeny (charakterizovány) specifickými druhy a jejich společenstvy, jež mají vyhraněné nároky na stanoviště. Lze je rozdělit na: Společenstva pobřežního říčního biotopu - vlastního řečiště, patří mezi ně: Kulík říční (Ch. dubius), pisík obecný (A. hypoleucos), ledňáček říční (Alcedo atthis), břehule říční (Riparia riparia), (moudivláček lužní, Remiz pendulinus). Společenstva biotopu luk a mokřadů na říční nivě. Patří mezi ně: Chřástal polní (Crex crex), čáp bílý (Ciconia ciconia), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), bekasina otavní (Gallinago gallinago), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis), cvrčilka zelená (L. naevia), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus). Ostatní hnízdící druhy bez užší vazby na daný typ lokality. Dolanský zde zjistil v letech (za 17 let) celkem 123 druhů ptáků, z toho 82 prokazatelně nebo s velkou pravděpodobností hnízdících, mezi nimiž byla řada chráněných a ohrožených. Tok spojené Orlice a ani říční niva nebyly v období po 2. světové válce v60.azejména 80. letech ušetřeny negativních zásahů, spočívajících v úpravách řečiště regulací, na nivě došlo ke zplanýrování nerovností a rozorání části luk. V září 1991 se ochráncům přírody podařilo prosadit vyhlášení chráněných přírodních výtvorů (CHPV) v nejcennějších úsecích spojené Orlice, bohužel rozdělených do 3 částí - Jesípky, Bahna a Bojek, které zahrnují celkem 5,73 km toku a plochu 91 ha (KREJZLÍK et al. 1991). V roce 1994 byl pak v celé části nad Hradcem Králové (a také na Tiché i Divoké Orlici v okresech Rychnov nad Kněžnou a Ústí nad Orlicí) vyhlášen Přírodní park Orlice. Úpravy toku se značně omezily a v některých úsecích jsme svědky pozvolné přirozené revitalizace toku a obratu k lepšímu. Pro hnízdění pisíka obecného a kulíka říčního jsou na této lokalitě důležité říční ostrovy a jesepy. Jesepem se rozumí štěrkopískový náplav u konkávní linie břehu v místě meandru řeky.

27 109 Materiál a metodika Tento příspěvek byl vypracován na podkladě terénních záznamů Dolanského z kontrol na spojené Orlici od mostu v Podhůří na okraji Hradce Králové (km 6,7) po km 22,0 toku u obce Petrovičky, přepisovaných do kartotéky druhů. Údaje jsou z let (celkem 8 hnízdních sezón) pro pisíka obecného a z let (celkem 10 hnízdních sezón) pro kulíka říčního. Těžiště terénní práce spočívalo ve vyhledávání hnízd, jejich popisu a měření, sledování průběhu snůšky, měření a kontrole stupně nasezení vajec, sledování úspěšnosti hnízdění, rozboru příčin ztrát a chování adultů přihnízdění. Vmenší míře také kroužkování kuřátek a shromažďování fenologických dat. Dolanský nalezl celkem 41 hnízd pisíka obecného v různém stádiu snášení vajec (ve 3 případech během jediného dne 4 hnízda na úsecích 2,3-7,4 km toku) a ve 3 případech dokumentoval úspěšné vysezení snůšky bez předchozího nálezu hnízda. Měřil 21 hnízd a 138 vajec ze 36 snůšek. Od kulíka říčního nalezl Dolanský 51 hnízd a změřil 169 vajec pocházejících ze 47 snůšek. Ve 3 případech objevil malá kuřátka bez předchozího nálezu hnízda. Při výpočtu průměrných rozměrů hnízd a vajec a stanovení termínů hnízdění bylo použito aritmetického průměru, přičemž písmeno M značí vypočtenou hodnotu a index počet měření. Výsledky Průběh hnízdění pisíka obecného na spojené Orlici Nejčasnější výskyt prvních ptáků na řece byl zaznamenán a , ve 2. polovině dubna již běžně tokají. Při toku létají většinou nízko nad hladinou. Neobvyklé chování zaznamenal Dolanský , kdy oba tokající ptáci po chvíli vylétli za hlasitého křiku do značné výšky (až asi 80 m). Běžným hlasovým projevem pisíka obecného je naříkavé hídídidi. Při toku je hlas podobný, ale je přednášen rychleji, takže přechází až v trylkování a někdy ho vytrvale opakuje s akcentem na prodloužené slabice jako hídidihídidihídidi... ataké zrychluje. V období hnízdění se ptáci ozývají opakovaným protáhlým a stoupajícím híd, híd,.... Hnízdění pisíka obecného je vždy vázáno na některý říční útvar, kterým jsou téměř výlučně jesepy a ostrovy v korytě řeky. Schematizovaný příčný řez korytem řeky v místě jesepu je znázorněn naobrázku 2. Pokud je hnízdo ve výjimečném případě mimo koryto řeky, je vždy v blízkosti jesepu nebo ostrova. V roce 1987 se nacházelo hnízdo na lokalitě Jesípky na louce v porostu vysokém cm ve vzdálenosti 7 m od okraje porostu keřů na jesepu. Při stavbě hnízda je nejprve (zřejmě během období toku) vyhlouben důlek. Těch může být i více a některé mohou být i vystlány. Hnízdo bývá umístěno (na rozdíl odkulíka říčního) vždy v porostu bylinné vegetace a je většinou dobře ukryto. Výjimku tvořilo v roce 1987 hnízdo v km 11,1 na jemném bahně mezi řídkými suchými stonky s minimem rostlinné drtě v jeho okolí, přestože na jiném místě jesepu byl dostatečný porost křovin. V témže roce si jiný pár postavil bytelné hnízdo ve svahu o sklonu asi 30 v řídkém porostu kopřiv, shora bylo překryto několika loňskými suchými stébly. Výstelku hnízda tvoří suchý (loňský) rostlinný materiál, který zřejmě přinášejí zblízkého okolí. Jsou to zbytky (části) listů, stonků astébel, drobné

28 110 kořínky, úlomky větviček a zetlelé zbytky rostlin z naplavenin. Většinu materiálu tvoří suché listy a stébla. Rychlost stavby hnízda (výstelky) může být značná. Např časně ráno byl poblíž mostu u Nepasic dosud jen vlhký důlek a následujícího dne večer byla v dokončeném hnízdě již 2 vejce. Rozměry hnízd (v cm): hnízdní jamky (bez výstelky) 9,0-15,0 (M 7 = 11,32), hloubka hnízdní jamky (bez výstelky) 4,2-5,7 (M 8 = 5,26), vnější hnízda (výstelky) 11,0-33,0 (M 14 =15,5), hnízdní kotlinky 7,5-12,0 (M 21 = 9,53), hloubka hnízdní kotlinky 3,4-5,9 (M 21 = 4,54). Tloušťka stěny hnízda (výstelky) činí zpravidla 0,5-1,5 cm. Hnízdící pisíci obecní se s kulíky říčními na těchže říčních útvarech tolerují, nejkratší vzdálenost obsazených hnízd obou druhů činila v roce 1978 jen 2,3 m. Dne sledoval Dolanský u Nepasic kopulaci jednoho páru. Oba ptáci stále pobíhali spolu. Když byl samec nablízku, samice se přikrčila, ale k páření nedošlo. Asi po jedné minutě byl samec hodně blízko a samice se opět přikrčila. Samec nato vylétl do vzduchu a několik vteřin se třepetal nad samicí, poté jí přistál na záda, skrčil nohy a vzápětí došlo během 5-7 vteřin trvajícího aktu ke spojení, jemuž samice napomohla nápadným zdvihnutím a natočením kloaky. Po aktu, při němž nevydávali žádné hlasy, oba pokračovali v pobíhání. Asipočtvrthodině se samice opět přikrčila, ale samec na to již nereagoval. Hnízda hledal Dolanský většinou až v době předpokládané inkubace snůšky. Ve 13 případech zjistil termín líhnutí a to v intervalu (M 13 = 3.6.). Doba inkubace činila 23 dní, z toho plyne přepočtená doba snesení prvního vejce na interval (M 13 = 7.5.) Rozměry vajec Dolanský změřil 36 úplných (4-kusových) i neúplných snůšek pisíka obecného, celkem 138 vajec. Úhrnný průměr činí 36,13 26,67 mm, přičemž se jejich délka pohybovala v rozmezí 33,10-38,80 mm, šířka v rozmezí 24,65-28,15 mm. Vejce jsou typického hruškovitého tvaru, v některých snůškách se však vyskytují vejce spíše protáhlejšího tvaru (např. M 4 = 37,90 25,96 mm), v jiných naopak bachratější (např. M 4 = 35,35 27,50 mm). Nejmenší vajíčko mělo rozměry 34,40 24,65 mm, největší 37,45 28,10 mm. Chování dospělých ptáků při hnízdění Reakce adultů na přítomnost člověka se mění v závislosti na stupni nasezení vajec. Na začátku inkubace je úniková vzdálenost větší a závisí také na umístění hnízda, tj. přehledu sedícího ptáka. Z hnízdvhustších porostech unikají ptáci později, přestože o člověku vědí již déle. Pták z hnízda nikdy nevylétne přímo, ale snaží se co nejnenápadněji odplížit. Vždy běží skrčen po zemi a teprve dále od hnízda vzlétne a to ještě tak, aby byl co nejméně nápadný, letí např. veskrytukeřů nebo co nejníže nad vodou a neozývá se. Později se úniková vzdálenost zkracuje a to někdy značně. Činí pak jen několik málo metrů, v některých případech méně než 1 m. Ani v takovém případě pták nikdy přímo nevyletí, ale vždy se nejprve odplíží krokem. Výjimečně pták předstírá zranění, pronikavě křičí, třepetá se při