Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta. Diplomová práce

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Diverzita městské avifauny a její dlouhodobé změny Diplomová práce Vedoucí práce: prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Vypracovala: Vlasta Benetková Brno 2007

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Diverzita městské avifauny a její dlouhodobé změny vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne podpis diplomanta.

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji svému školiteli prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. za výběr tématu a za cenné rady při tvorbě této diplomové práce. Velký dík patří mému partnerovi Václavu Benediktovi za všestrannou podporu a trpělivost.

5 ABSTRAKT Předkládaná práce je zaměřena na průzkum struktury ornitocenóz městského prostředí a jejich dlouhodobých změn. V období od května 2005 do března 2007 bylo metodou liniového transektu zkoumáno složení avifauny na pěti lokalitách v Brně. Šlo o plochy s rozdílným zastoupením zeleně v různé vzdálenosti od centra města. Celkem bylo zaznamenáno 53 druhů ptáků 6 řádů v počtu exemplářů. Z výsledků pozorování byly následně stanoveny hodnoty denzity, dominance a frekvence výskytu jednotlivých druhů, Shannon-Wienerova indexu druhové diverzity a pro srovnání lokalit mezi sebou byl vypočten Sörensenův index podobnosti. S výjimkou Zelného trhu s 9 druhy a 71% dominancí holuba domácího vykazují všechny lokality poměrně vysokou diverzitu ornitocenóz s převahou subrecendentních druhů. Nejvyšší hodnoty stanovištních ukazatelů byly zjištěny u lokality arboretum MZLU. Sýkora koňadra a kos černý jsou druhy s nejvyšší denzitou i dominancí na všech zkoumaných plochách s výjimkou Zelného trhu. Při porovnání s prací Hudce, který na obdobných lokalitách v Brně v letech 1971 až 1974 zaznamenal 42 ptačích druhů, bylo zjištěno 33 druhů společných. Ze srovnání je patrný posun některých druhů z okolní krajiny do města a zvýšení početnosti dalších, dříve ve městě vzácných, druhů. Hodnoty diverzity ornitocenóz se zvýšily až o 31 %, výrazný je nárůst denzity na lokalitách blízko centra města. ptáci Brno biodiverzita ornitocenóza

6 SUMMARY The work is focused on research of ornithocenoses in the city environment and their long-term changes. Between may 2005 and march 2007, the structure of bird fauna was examined on five different locations using the line transect method. Total of birds belonging to 53 species and 6 orders was detected. Density, dominance and frequence values for individual species along with Shannon-Wiener index and Sörensen index were calculated. The diversity of species is quite high on all the locations but the Zelný trh square (9 speies only, 71% dominance of Feral Pigeon); the subrecendent species are the most common. The highest indicator values were found at the arboretum of MZLU. Great Tit and Blackbird were the most prevalent and numerous species on all locations but the Zelný trh square. Out of 42 species found by Hudec between 1971 and 1974 on similar locations in Brno, 33 species were common to both studies. The comparison shows the migration of some birds species from the rural to the urban environment, introduction of new species into the city and increasing population of some, previously scarce species. The diversity of ornithocenoses has risen by up to 31 %, the growth of population density is also remarkable on locations nearby the city core. birds Brno biodiversity - ornithocenosis

7 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Ptáci ve městech Brněnská avifauna Pozorované druhy Dravci (Falconiformes) Hrabaví (Galliformes) Měkkozobí (Columbiformes) Svišťouni (Apodiformes) Šplhavci (Piciformes) Pěvci (Passeriformes) CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ Širší zájmové území Sledované lokality Bílá hora Areál Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Botanická zahrada a arboretum MZLU v Brně Moravské náměstí Zelný trh MATERIÁL A METODIKA Metody pozorování Vyhodnocované charakteristiky Abudance (početnost) Denzita (hustota) Dominance (D) Frekvence Shannon-Wienerův index druhové diverzity (H ) Sörensenův index podobnosti (QS) VÝSLEDKY PRÁCE Bílá hora Areál Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Botanická zahrada a arboretum MZLU v Brně Moravské náměstí Zelný trh DISKUSE Porovnání jednotlivých lokalit Porovnání s pozorováním z počátku 70. let 20. století ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY... 47

8 1 ÚVOD Ptáci patří k nejnápadnějším zástupcům městské fauny. Oživují nejrůznější typy urbánního prostředí zejména svým zpěvem a vzhledem a právě velká nápadnost mnoha druhů je důvodem toho, že zájem o ně sahá až hluboko do minulosti. Přesto snaha o porozumění tomuto živočišnému druhu nebyla vždy vedena jen jeho pozitivním působením na městského člověka. Jedním z prvních podnětů k věnování větší pozornosti některým ptačím druhům byla obava z možného šíření chorob a znečišťování a poškozování staveb a veřejných prostranství. V dnešní době naštěstí vesměs převažují kladné důvody pro další výzkum, ať už je to estetická, kulturní nebo ekologická funkce ptáků ve městech (Hudec, 2006). O seriózním vědeckém přístupu ke sledování avifauny větších lidských sídel lze hovořit nejdříve od konce 19. století, velkého rozvoje však tato disciplína dosáhla teprve v průběhu století dvacátého. V současnosti probíhá průzkum složení a vývoje avifauny v mnoha městech u nás i ve světě, kde sílí trend zapojování široké veřejnosti do těchto pozorování. Kromě zjišťování početnosti a druhového složení společenstev je velký důraz kladen i na srovnání výsledků z jednotlivých typů městského prostředí (Hudec, 2006). Tato práce shrnuje poznatky z dvouletého sledování vytipovaných lokalit v Brně, věnuje se především plochám zeleně v různé vzdálenosti od centra města. 8

9 2 CÍL PRÁCE Na jaře roku 2005 bylo vybráno 5 studijních lokalit v různé vzdálenosti od centra Brna a s různým zastoupením zeleně. Následující dva roky na nich v pravidelných intervalech probíhala ornitologická pozorování, z nichž bylo následně zjištěno druhové složení avifauny. Cílem práce bylo zhodnocení stávající diverzity ptačích společenstev, srovnání získaných výsledků s dřívějšími průzkumy na území města Brna a pokus o zdůvodnění zjištěných změn. Dále mělo být provedeno posouzení antropogenních vlivů na ptačí faunu ve městě a zhodnocena role ptáků v městském prostředí. 9

10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Ptáci ve městech Městská krajina se vyznačuje velkou heterogenitou podmínek, čímž vytváří různé typy prostředí. Především u velkých měst je třeba rozlišit minimálně tyto biotopy: souvisle zastavěné plochy průmyslová zástavba sídliště vilové a zahradní čtvrti nezastavěné biotopy ( parky, hřbitovy ap.) Jednotlivé typy urbánních biotopů se vyznačují více či méně specifickým složením ptačích společenstev, která se však neustále v čase vyvíjejí. Kromě početnosti zástupců jednotlivých druhů městské avifauny se významně mění také druhové složení těchto společenstev. Mnoho druhů, dnes i ve větších sídlech běžných, se přizpůsobilo životu v blízkosti člověka teprve v několika posledních desítkách let. Počet těchto druhů stále roste. Některé z nich přesídlily do měst téměř bez výjimky (Apus apus), mnoho dalších tvoří zároveň populace obývající volnou krajinu i městské prostředí (Parus major). Ve většině případů probíhá urbanizace jednotlivých ptačích druhů v Evropě od západu k východu. Hlavními důvody přesunu ptáků do blízkosti člověka je bezesporu dostatek potravy a také bezpečnost hnízdišť (Hudec, 2006; Janda a Řepa, 1986). 3.2 Brněnská avifauna Prací zabývajících se na různé úrovni ptačími druhy na území města Brna je velké množství. Již od začátku 20. století publikoval svá pozorování Zdobnitzky (1908, 1909, 1925, 1927, 1940), následují další autoři s různým zaměřením svých příspěvků. Průzkumem složení avifauny různých typů urbánního a příměstského prostředí se zabývali např. Duben (1949), Pikula (1963, 1965, 1966, 1967a, 1967b, 1968, 1969), Kux (1978), Balát (1978) či Havlín (1979, 1980). Další autoři zkoumali ptačí společenstva konkrétních lokalit města Brna. Nejvíce údajů je v tomto ohledu o území ZOO Brno a blízkém okolí (Hachler, 1951; Hanák, 1973, 1976, 1982, 1983, 1984, 1986, 1987, 1993b, 1993c, 1995; Hanák a Štiss, 1977), jiné práce se týkají Černovického hájku (Růžička, 1988), parku v Lužánkách (Honza a Prášek, 1998) nebo srovnání výsledků z více lokalit (Havlín, 1975; Hudec, 1976). Více prací podává 10

11 informace o fenologických či ekologických zajímavostech týkajících se konkrétních druhů (Balát a Folk, 1957; Hudec a Vačkář, 1977; Hudec, 1977; Pikula a Kubík, 1978; Vlašín, 1978; Hudec et al., 1981; Slechan, 1993; Hanák, 1993a). Nejnovější ucelené údaje o hnízdění jednotlivých druhů v Jihomoravském regionu podává Martiško a kol. (1994, 1997), obecné informace lze nalézt i v tématických průvodcích jihomoravskou metropolí (Hudec et al., 1995) nebo populárně naučných článcích (Hudec, 2006). 3.3 Pozorované druhy Následující přehled zahrnuje všechny druhy ptáků zjištěné na daných lokalitách v Brně v rámci mého pozorování v letech Dravci (Falconiformes) Krahujcovití (Accipitridae) Krahujec obecný (Accipiter nisus Linnaeus, 1758) v ČR hnízdí, přezimuje i přes naše území protahuje. Je rozšířen na celém území v lesích různých typů i otevřené krajině s remízky až do nadmořské výšky kolem 1000 m. Od konce 70. let je pozorováno pronikání do měst i v hnízdním období, dříve v blízkosti člověka jen zimoval. Naše populace jsou z větší části stálé či přelétavé. Hnízdí převážně na jehličnanech, synantropní jedinci častěji i na listnáčích. Tento dravec je význačným potravním specialistou na ptáky (Hudec a Šťastný, 2005a) Sokolovití (Falconidae) Poštolka obecná (Falco tinnunculus Linnaeus, 1758) hnízdí běžně na celém našem území, především v kulturní krajině nižších poloh bez souvislých lesů. Zhruba od roku 1950 proniká i do měst, kde často hnízdí přímo na stavbách. V r bylo v Brně asi 50 hnízdních párů. Naše populace jsou částečně tažné. Hnízdí nejčastěji na stromech v hnízdech postavených jinými druhy a v dutinách, často využívá i umělé budky. Potravu tvoří převážně drobní savci a větší hmyz (Hudec a Šťastný, 2005a) Hrabaví (Galliformes) Bažantovití (Phasianidae) Bažant obecný (Phasianus colchicus Linnaeus, 1758) má původní areál výskytu na východ od řeky Volhy, u nás byl však vysazován do volné přírody již ve středověku. 11

12 Dnes se vyskytuje na celém území ČR, z nižších poloh proniká údolími řek až do předhůří. Je to stálý pták, který obývá otevřenou zemědělskou krajinu s menšími lesíky, často i v blízkosti lidských sídel. Ve většině případů hnízdí na zemi, živí se rostlinnou i živočišnou potravou (v poměru asi 3:1) (Hudec a Šťastný, 2005a) Měkkozobí (Columbiformes) Holubovití (Columbidae) Středně velké druhy, žijící často v blízkosti člověka. Potrava je rostlinná, u zmíněných druhů většinu tvoří obilná zrna, obvyklou součástí potravy jsou i odpadky, zejména zbytky pečiva. Hnízdo staví nejčastěji na jehličnatých stromech (Hudec a Šťastný, 2005b). Holub hřivnáč (Columba palumbus Linnaeus, 1758) se početně vyskytuje v celé ČR, ve všech nadmořských výškách. Synantropizace je pozorována zhruba od začátku 20. stol., v 50. letech je hřivnáč již v menších parcích a od 90. let obývá i centra větších měst. Naši zástupci tohoto druhu jsou tažní. Hnízdí nejčastěji na okrajích lesních a stromových porostů (Hudec a Šťastný, 2005b). Holub domácí (Columba livia f. domestica Linnaeus, 1758) se vyskytuje často velmi početně ve všech našich větších městech. V Brně na konci 70. let 20. století bylo více než holubů. V našem prostředí stálý druh. Hnízdí v koloniích, hnízdo bývá umístěno na nejrůznějších výklencích a dalších částech budov, někdy i ve stromových dutinách. Potrava je rostlinná (Hudec a Šťastný, 2005b). Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto Frivaldszky, 1838) hnízdí hojně v celé ČR, rozšířila se na naše území ve 40. letech 20. stol. (1942 Brno). V našich podmínkách stálý druh. Obývá zejména části lidských sídlišť s plochami zeleně nebo alejemi (Hudec a Šťastný, 2005b) Svišťouni (Apodiformes) Rorýsovití (Apodidae) Rorýs obecný (Apus apus Linnaeus, 1758) hnízdí u nás početně od nížin po nadmořskou výšku okolo 800 m, nejčastěji ve větších lidských sídlech, odkud zaletuje za potravou do širokého okolí. Je tažný. Původně bývala hnízda na skálách a v dutých stromech, během posledních několika set let se přesunul téměř výhradně do blízkosti člověka. 95 % hnízd je umístěno na budovách v tmavých koutech, 12

13 štěrbinách, trámoví či na římsách. Někdy obsazuje i ptačí budky. Rorýsi se vyznačují velkou věrností hnízdišti, obvykle se vracejí i na konkrétní hnízdo. Živí se výhradně hmyzem, který loví ve vzduchu (Hudec, 1983a) Šplhavci (Piciformes) Datlovití (Picidae) Malí až středně velcí ptáci se šplhavýma nohama, živící se převážně hmyzem žijícím pod borkou stromů. V dutinách stromů také hnízdí. Všechny zde uvedené druhy jsou v podmínkách ČR stálé (Hudec, 1983a). Žluna zelená (Picus viridis Linnaeus, 1758) patří k našim nejhojnějším datlovitým ptákům, vyskytuje se zejména v nížinách a pahorkatinách. Žije především v otevřené krajině s řídkými lesíky, staršími alejemi, sady a parky v lidských sídlech se objevuje hlavně v zimních měsících. Výjimečně zahnízdí i v ptačí budce z dřevěného špalku. Hlavní součást potravy tvoří mravenci včetně larev a kukel, v menší míře je zastoupen jiný hmyz, plody stromů, popř. jejich míza (Hudec, 1983a). Žluna šedá (Picus canus Gmelin, 1788) nepravidelně hnízdí na celém území naší republiky, celkově je méně početná než P. viridis. Narozdíl od ní vystupuje až téměř k horní hranici lesa. Vyskytuje se v listnatých a smíšených lesích, v zimě kromě parků někdy i na starších budovách. Potrava je téměř výhradně živočišná, největší část tvoří mravenci, v zimě navštěvuje krmítka s rostlinnými semeny a tukem (Hudec, 1983a). Strakapoud velký (Dendrocopos major Linnaeus, 1758) je běžný v celé ČR, obývá lesy všeho druhu i větší parky. V období mezi srpnem a únorem se potuluje i mimo lesnatá území a pravidelně se zatoulává i do center velkých měst. Ojediněle zahnízdí v budce. Potrava je živočišná i rostlinná. Kromě hmyzu, který sbírá zpod kůry stromů či z hálek, se živí také semeny stromů, zejména jehličnatých a dužnatými plody. Někteří jedinci požírají také vejce a mláďata drobných ptáků (Hudec, 1983a). Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus Hemprich et Ehrenberg, 1833) se na naše území rozšířil z východu teprve v posledních 50 letech (poprvé v Brně pozorován roku 1956) a jeho výskyt je omezen na nižší polohy Moravy, zejména její jižní části. Hnízdním prostředím jsou teplé listnaté lesy, v našich podmínkách také sady, parky a zahrady. Brněnská aglomerace je významnou oblastí výskytu tohoto druhu. Rostlinná složka potravy, skládající se z plodů a semen rostlin, poněkud převažuje nad složkou živočišnou (Hudec a Šťastný, 2005b). 13

14 Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius Linnaeus, 1758) je nejčastější v tvrdém luhu a teplých doubravách pahorkatin. Celkově je v ČR uváděn jako nehojný, v západních Čechách velmi vzácný. Mimo hnízdní období se vyskytuje poměrně často i v parcích a větších zahradách. Potravu tvoří převážně brouci a mravenci, v menší míře semena listnatých stromů a dužnaté plody (Hudec a Šťastný, 2005b) Pěvci (Passeriformes) Vlaštovkovití (Hirundinidae) Malé druhy pěvců s některými primitivními anatomickými znaky. Hnízdo je charakteristicky utvářené, často přilepené k pevnému podkladu, některé druhy hnízdí v zemních norách. Obratní letci, málokdy se pohybující po zemi (Hudec, 1983a). Vlaštovka obecná (Hirundo rustica Linnaeus, 1758) je početně hnízdící pták na většině našeho území, především v nižších polohách. Jen zřídka hnízdí mimo lidská sídliště. Hnízdo bývá obvykle umístěno uvnitř budov či v průjezdech, méně často zevně budovy, popř. pod mostem. Jako potrava slouží nejrůznější létající nebo větrem unášený hmyz (Hudec, 1983a). Jiřička obecná (Delichon urbica Linnaeus, 1758) hnízdí početně v celé ČR, vystupuje do větších nadmořských výšek než Hirundo rustica. Hnízdí na stavbách v lidských sídlech všech typů, téměř uzavřená hnízda jsou umístěna především pod střechami, římsami, či v horním rohu okna (často v panelových sídlištích). Živí se létajícím hmyzem. Zahnízdí i v umělém hnízdě (Hudec, 1983a) Konipasovití (Motacillidae) Malí pěvci se štíhlým horizontálně neseným tělem a šídlovitým zobákem. Jsou převážně hmyzožraví. V ČR až na ojedinělé výjimky tažní (Hudec, 1983a). Konipas bílý (Motacilla alba Linnaeus, 1758) obývá zejména otevřenou krajinu v blízkosti stojatých i tekoucích vod, hojný je i při větších lidských sídlištích a v zemědělských objektech. Hnízdí na celém území ČR pravidelně, početnější je v nižších polohách. Jednotlivě se pokouší o přezimování, především v nížinách. Hnízdo bývá někdy značně vzdáleno od míst pravidelného sběru potravy a nejčastěji je umístěno ve výklenku skal nebo nejrůznějších staveb, někdy též volně, na zemi, stromě apod. Hnízdí i v ptačích budkách (Hudec, 1983a). 14

15 Konipas horský (Motacilla cinerea Tunstall, 1771) se vyskytuje především na prudších úsecích vodních toků s kamenitým dnem, hlavně v pahorkatinách a horách, ale též v nížinách. Na větších řekách hnízdí v úsecích s rychlejším proudem (okolí jezů, peřejí, výpustí rybníků ap.). Na tahu se zdržuje i mimo okolí vod. Je pravidelně, ale nepočetně hnízdícím druhem téměř na celém území republiky. V nížinách hnízdí spíše zřídka, v pahorkatinách běžně. V ČR přezimuje více jedinců než u konipasa bílého. Způsob hnízdění je podobný jako u předešlého druhu, většina hnízd je na stanovištích vytvořených člověkem, v blízkosti vody, v budce zahnízdí spíše výjimečně (Hudec, 1983a) Brkoslavovití (Bombycillidae) Brkoslav severní (Bombycilla garrulus Linnaeus, 1758) je severský druh, u nás zimující a protahující. Výskyt na území ČR má invazní charakter s nepravidelnou délkou období v jednotlivých letech i proměnlivou početností. U nás se vyskytuje v otevřené krajině i parcích, nejvíce pozorování bývá v lidských sídlech a okolí vodních ploch. V mimohnízdním období se živí nejrůznějšími bobulovinami (Hudec, 1983a) Střízlíkovití (Troglodytidae) Jediný druh čeledi vyskytující se v ČR je střízlík obecný (Troglodytes troglodytes Linnaeus, 1758), drobný pták s krátkým ocasem, pohybující se v husté přízemní vegetaci. Vyskytuje se ve všech typech lesa, starších parcích, v mimohnízdní době i v zahradách a roztroušených křovinách. Hnízdí především ve středních a vyšších polohách, v zimě je hojný i v nížinách. Je běžný na celém území ČR. Většina populace je stálá a celoročně se zdržuje v okolí místa hnízdění. Hnízdo je nejčastěji umístěno ve výšce do 2 m nad zemí ve spleti kořenů či větví nebo ve výklencích a štěrbinách na skrytých místech. Je převážně hmyzožravý, jen výjimečně požírá drobná semena a bobule (Hudec, 1983a) Pěvuškovití (Prunellidae) Pěvuška modrá (Prunella modularis Linnaeus, 1758) hnízdí pravidelně a početně v celé ČR. Její početnost stoupá s rostoucí nadmořskou výškou. Obývá lesy s hustým keřovým podrostem, stále častěji hnízdí i ve větších parcích a zahradních čtvrtích měst. Hnízdo umisťuje nejčastěji pod vrcholek nižšího smrku, popř. do spleti větví hustšího keře, někdy i na zem. V létě potrava téměř výhradně živočišná, v zimě 15

16 rostlinná, v ostatních obdobích smíšená. Naše populace jsou převážně tažné, větší počet jedinců zůstává přes zimu v nižších oblastech (Hudec, 1983a) Drozdovití (Turdidae) Pěvci malé a střední velikosti, se štíhlým zobákem a žijící v křovinách a na stromech. Řada druhů je silně synantropizovaná. Zimující ptáci se objevují i na krmítkách (Hudec, 1983a). Červenka obecná (Erithacus rubecula Linnaeus, 1758) je v ČR běžný druh, pravidelně hnízdící na celém území ve všech nadmořských výškách. Je částečně tažná, část populace se v zimě zdržuje v zahradách a parcích. V hnízdním období obývá lesy všech typů, přednost dává bohatým podrostům a lokalitám při světlinách. Dále se vyskytuje v remízcích, větších křovinách i starších zahradách a parcích. Hnízdo umisťuje hlavně na zem či do mělké zemní dutiny na svahu. Někdy zahnízdí i v ptačí budce. Je to hmyzožravý druh, od léta však významnou část jídelníčku tvoří i semena a plody rostlin (Hudec, 1983a). Kos černý (Turdus merula Linnaeus, 1758) je středně velký pták, běžně se vyskytující na celém území ČR. Původně žije v lesích a je tažný, velká část populace je ale silně synantropizovaná a stálá. V lidských sídlech obývá parky, zahrady i středy měst. Na území města Brna byly zaznamenány populace kosů již ve 2. polovině 19. století. Většina hnízd je umístěna na keřích a stromech při kmeni, ve městech také na budovách, pomnících apod. Kos je všežravec, živočišnou složku potravy sezónně doplňuje plody rostlin, ptáci městských populací se zejména v zimě živí odpadky, a zalétá i na krmítka (Hudec, 1983a, Snow a Perrins, 1998). Drozd brávník (Turdus viscivorus Linnaeus, 1758) v ČR pravidelně hnízdí, protahuje a zimuje zde několik tisíc jedinců severských populací. Vyskytuje se od nížin do hor v lesích různých typů, sadech či větších městských parcích. Je tažný. Hnízdo je obvykle na bočních větvích stromů. Potravu tvoří drobní živočichové a dužnaté plody rostlin. (Hudec, 1983a). Drozd zpěvný (Turdus philomelos Brehm, 1831) je středně velký pták žijící v lesích všech typů od nížin po spodní okraj klečového pásma, také v doprovodné dřevinné vegetaci vodních toků, v polních remízcích a větrolamech. Část populace se přesunula do lidských sídel. Je to početně hnízdící druh na celém území ČR. Je tažný, ale bývá pozorováno zimování jednotlivých ptáků. Hnízdo bývá umístěno jako u T. merula. Živí se z větší části živočišnou potravou, jedna třetina objemu potravy 16

17 připadá na drobné dužnaté plody. Pozorováno bylo i přiživování na odpadcích (Hudec, 1983a, Snow a Perrins, 1998). Rehek domácí (Phoenicurus ochruros Gmelin, 1789) je menší pták obývající skalnaté svahy, sutě a stěny téměř bez porostu a také nejrůznější lidské stavby. Běžně hnízdí na celém území ČR od nížin po nejvyšší polohy, je tažný. Jednotliví ptáci se pokoušejí o přezimování. Hnízdo je nejčastěji na budovách nebo uvnitř nich, bez ohledu na množství lidí, pohybujících se v jeho okolí, a také v ptačích budkách. Na jaře potravu tvoří především hmyz a další bezobratlí, od léta se uplatňují i měkké plody rostlin (Hudec, 1983a). Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus Linnaeus, 1758) je druh pravidelně hnízdící na celém území s těžištěm výskytu ve středních polohách. Obývá světlejší lesy a plochy vzrostlé zeleně v lidských sídlech. Je to tažný druh. Hnízdo nejčastěji bývá v nejrůznějších dutinách včetně umělých budek. Potravní ekologie je obdobná jako u rehka domácího (Hudec, 1983a) Pěnicovití (Sylviidae) Velmi malé až středně velké druhy pěvců žijící skrytě v křovinách a stromech. Všechny níže jmenované druhy hnízdí pravidelně a početně na území celé ČR a kromě králíčka jsou přísně tažné (Hudec 1983a). Budníček menší (Phylloscopus collybita Vieillot, 1817) vyhledává zejména rozhraní jednotlivých typů porostu a vyskytuje se také v parcích, zahradách a na hřbitovech. Hnízdo je zpravidla umístěno na zemi nebo nízko nad ní v náletu listí či křovinách. Potravu tvoří převážně hmyz (pakomáři, mšice, housenky), v létě a na podzim i plody rostlin (Hudec 1983a, Snow a Perrins 1998). Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina Vieillot, 1817) zde pravidelně hnízdí v nížinách a pahorkatinách a přes naše území protahuje. Vyskytuje se ve světlých listnatých lesích, větších zahradách, sadech a parcích. Zdržuje se vysoko ve větvích stromů. Hnízdo bývá ve větvích stromů či vyšších keřů. Potravu tvoří převážně hmyz (Hudec 1983a). Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla Linnaeus, 1758) je druh hnízdící u nás od nížin po klečové pásmo. S rostoucí nadmořskou výškou se početnost snižuje. Kromě mladých lesní porostů osidluje i parky, zahrady, hřbitovy a rozptýlenou krajinnou zeleň. Hnízdo bývá ve větvích nevysoko nad zemí. Vedle hmyzu tvoří potravu také plody rostlin, zejména dužnaté (Hudec 1983a). 17

18 Pěnice pokřovní (Sylvia curruca Linnaeus, 1758) je pravidelně hnízdící a protahující druh. Osidluje křoviny a porosty mladých dřevin v lesích i zahradách všech nadmořských výšek. Je tažná. Hnízdo bývá umístěno nízko nad zemí v hustých křovinách. Obdobné potravní nároky jako S. atricapilla (Hudec 1983a). Pěnice slavíková (Sylvia borin Boddaert, 1783) má těžiště výskytu v nížinách a pahorkatinách, ale podél vodních toků vystupuje až do nadmořské výšky nad m. Hnízdí zejména ve vlhčích lesích, v okolí vodních toků, méně často v parcích či hřbitovech s neudržovaným křovinatým porostem. Na 70 % hnízd se nachází ve výšce do 1 m na podobných místech jako S. atricapilla, obdobné je i složení potravy (Hudec 1983a). Králíček obecný (Regulus regulus Linnaeus, 1758) je nejmenším evropským ptačím druhem (spolu s králíčkem ohnivým). Hnízdí převážně v jehličnatých, zejména ve smrkových, lesích od nížin po horní hranici lesa. Mimo hnízdní období se zdržuje i v lesích smíšených a lužních, popřípadě ve větších parcích či na hřbitovech. Hnízdo bývá vpleteno mezi tenké větvičky smrku, někdy i ve velké výšce nad zemí a daleko od kmene. Výhradně hmyzožravý druh, částečně tažný. V zimě často podniká i dlouhé přelety v hejnech různých sýkor (Hudec 1983a) Lejskovití (Muscicapidae) Lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca Pallas, 1764) pravidelně hnízdí na velké části území ČR. Jeho početnost se snižuje od západu k východu a od severu k jihu. Lze ho spatřit v listnatých i jehličnatých lesích, v zahradách i sadech. Je tažný. Hnízdí zpravidla ve stromové dutině či v budce. Potravu tvoří nejrůznější členovci (Hudec, 1983b) Mlynaříkovití ( Aegithalidae) Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus Linnaeus, 1758) je běžně hnízdící druh především v nižších polohách ČR. V našich podmínkách stálý druh, v zimě k nám zaletují severnější populace (Hudec, 1983b). Po celý rok se u nás vyskytuje ve dvou subspeciích: m. d. středoevropský (A. c. europaeus) s tmavým pruhem nad okem a m. d. severoevropský (A. c. caudatus) s čistě bílou hlavou (Hudec, 2001). Obývá stromové porosty různých druhů, zejména řidší a s hustým keřovým podrostem, často také parky a zahrady, především v zimě. Výrazně sociální druh, hnízdo bývá zpravidla 18

19 na stromě. Hlavní složku výhradně živočišné potravy tvoří hmyz a pavouci (Hudec, 1983b) Sýkorovití (Paridae) Menší ptáci, u nás stálí, přelétaví. Většinou stromové druhy hnízdící v dutinách a po vyhnízdění sdružující se do menších skupin. Potrava je převážně živočišná, tvořena hlavně hmyzem vyhledávaným na větvích a listí stromů. V zimě často navštěvují krmítka (Hudec, 1983b). Sýkora uhelníček (Parus ater Linnaeus, 1758) je pravidelně hnízdící stálý druh. Obývá hlavně jehličnaté lesy od nížin až vysoko do hor, někdy bývá i v parcích s jehličnatými dřevinami. Hnízdí v zemních i stromových dutinách, často v budkách (Hudec, 1983b). Sýkora koňadra (Parus major Linnaeus, 1758) je pravidelně a početně hnízdící druh na celém území republiky od nížin do hor. Vyskytuje se v lesích, zejména listnatých, dále v parcích, zahradách a dalších typech porostů. Velice často hnízdí v budkách, které zejména v blízkosti lidí nahrazují nedostatek přirozených hnízdních dutin. Část potravy tvoří rostlinná složka, zejména v zimě jsou to olejnatá semena, dužnaté plody i zbytky potravin (Hudec, 1983b). Sýkora modřinka (Parus caeruleus Linnaeus, 1758) má těžiště výskytu v nižších polohách, hnízdí pravidelně a dosti početně v celé ČR. V zimním období se pohybuje v hejncích s dalšími druhy sýkor i brhlíky, šoupálky ap. Žije ve světlých listnatých a smíšených lesích a dalších porostech se starými stromy, jako jsou parky, zahrady či aleje. Hnízdí obdobně jako P. major. V rostlinné složce potravy se objevují i pupeny stromů a keřů (Hudec, 1983b) Brhlíkovití ( Sittidae) Brhlík lesní (Sitta europaea Linnaeus, 1758) běžně hnízdí v celé ČR, ve vyšších polohách je však jeho výskyt řídký a vázaný jen na listnaté lesy. I v nižších polohách preferuje lesy s výskytem dubu, obývá však i lesy jehličnaté, parky a větší zahrady, zejména mimo hnízdní období. Hnízdí ve stromových dutinách, nejčastěji v těch vydlabaných strakapoudem velkým či žlunami, pravidelně osidluje také ptačí budky. Potravu tvoří hmyz, od podzimu do jara také semena stromů. Je stálý, v zimě se u nás někdy objevují skupiny ptáků ze severnějších oblastí (Hudec, 1983b). 19

20 Šoupálkovití (Certhiidae) Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris Linnaeus, 1758) na našem území pravidelně hnízdí nejčastěji v jehličnatých lesích. Obývá však i ostatní typy lesů či starší parky. Je stálý. Hnízdo bývá za kůrou stromů, v hromadách větví či v budkách. Potravu tvoří převážně drobný hmyz (Hudec, 1983b) Krkavcovití (Corvidae) Největší druhy pěvců, stavějí velmi pevná hnízda ve větvích. Velmi rozmanitou potravu vyhledávají na zemi, u většiny druhů je prokázáno přiživování se na odpadcích. Dobře se učí imitovat různé zvuky (Hudec, 1983b). Sojka obecná (Garrulus glandarius Linnaeus, 1758) je pravidelně, místy početně hnízdíci druh na celém našem území. V nížinách je méně rozšířená než ve vyšších polohách. Naše populace jsou převážně stálé a přelétavé, menší část hlavně mladých ptáků je tažná. Obývá lesy všech typů a zejména jejich okraje, stále častěji se přizpůsobuje životu v blízkosti člověka, a to nejen mimo hnízdní období. Hnízdo bývá vysoko na stromě. Potravu v létě tvoří kromě hmyzu drobní obratlovci, v ostatních obdobích větší plody a semena rostlin (Hudec, 1983b). Straka obecná (Pica pica Linnaeus, 1758) hnízdí pravidelně, místy velmi hojně v celé naší republice. Obývá parkovitou krajinu bez souvislejších lesů, stále početnější je v lidských sídlech. Hnízdo umisťuje vysoko na stromy nebo na jiná obtížně přístupná místa. Potrava je obdobná jako u předchozího druhu, sbírá ji i na stromech. Je stálá (Hudec, 1983b). Havran polní (Corvus frugilegus Brehm, 1831) na našem území pravidelně hnízdí zejména v nižších polohách v zemědělsky využívané krajině poblíž vodních toků. Je tažný, u nás zimující populace se přes den často zdržují i uvnitř velkých měst. Hnízdí v koloniích, hnízda jsou umístěna obvykle na vysokých stromech v postranních větvích. Rostlinná potrava tvoří asi 2/3, živočišná 1/3 objemu (Hudec, 1983b) Špačkovití (Sturnidae) Špaček obecný (Sturnus vulgaris Linnaeus, 1758) je pravidelně, místy početně hnízdícím druhem. Jeho výskyt a početnost je do značné míry určena poskytováním hnízdišť v ptačích budkách. Mimo hnízdní období se zdržuje v hejnech. Naše populace jsou tažné, pravidelně však menší hejnka přezimují v nižších nadmořských výškách a také ve velkých městech (Brno). Kromě budek hnízdí také ve stromových dutinách 20

21 ve světlejších lesích poblíž otevřených ploch. Potrava je smíšená s výraznými sezónními změnami zastoupení jednotlivých složek (Hudec, 1983b) Vrabcovití (Passeridae) Menší druhy pěvců obývající otevřenou krajinu s rozptýlenou zelení. Oba zmiňované druhy se vyskytují v blízkosti člověka, jsou stálé a živí se zejména semeny trav a obilí, menší část potravy tvoří živočišná složka (Hudec, 1983b). Vrabec domácí (Passer domesticus Linnaeus, 1758) je jedním z nejpočetnějších ptačích druhů v lidských sídlištích a jejich okolí, v nížinách jižní Moravy osidluje i zemědělskou krajinu mimo vesnice. Hnízdí v koloniích, nejčastěji na či v nejrůznějších lidských stavbách, také v budkách a i na stromech (Hudec, 1983b). Vrabec polní (Passer montanus Linnaeus, 1758) pravidelně hnízdí na celém našem území, především v nižších polohách, obývá zemědělskou krajinu a narozdíl od předešlého druhu se ve větších sídlech zdržuje spíše na periferiích. Hnízdí hlavně v dutinách stromů a budkách, méně ve štěrbinách budov (Hudec, 1983b) Pěnkavovití (Fringillidae) Malí až středně velcí ptáci zpravidla pestrého zbarvení, často rozdílného u samců a samic. Dobře se přizpůsobují životu v blízkosti člověka. Živí se hlavně semeny rostlin, některé druhy krmí svá mláďata hmyzem. Mimo hnízdní období se sdružují do hejn. V zimě často zaletují na krmítka (Hudec, 1983b). Pěnkava obecná (Fringilla coelebs Linnaeus, 1758) patří k našim nejpočetnějším ptačím druhům. Naše populace jsou zčásti tažné, zimují u nás především víceletí samečkové, stále častěji, především ve městech, i samičky. Obývá lesy všech typů i krajinu s rozptýlenou zelení, parky, zahrady, hřbitovy ap. Hnízdo nejčastěji umisťují na nejrůznější druhy stromů a keřů (Hudec, 1983b). Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla Linnaeus, 1758) je severský druh, u nás pravidelně protahující a zimující s různou intenzitou v jednotlivých letech. Při zimování se zdržují nejvíce na strništích, úhorech, loukách, v lesích i na krmítkách ve městech i menších obcích (Hudec, 1983b). Zvonohlík zahradní (Serinus serinus Linnaeus, 1758) na našem území hnízdí teprve od první poloviny 19. Století, dnes je na většině území poměrně hojným druhem. Je tažný. Osidluje městskou zeleň větších rozloh, polní lesíky, stromové porosty podél vod. Hnízdo bývá na různých druzích stromů a keřů (Hudec, 1983b). 21

22 Zvonek zelený (Carduelis chloris Linnaeus, 1758) má těžiště výskytu v nižších polohách, přesto hnízdí početně a pravidelně na celém území ČR. V našich podmínkách je stálý a přelétavý, jen velmi malá část populace je tažná. Osidluje otevřenou krajinu s jednotlivými stromy a keři, zahrady, parky i ve vnitřních městech, okraje lesů. Hnízdo bývá umístěno na stromecha keřích různých druhů (Hudec, 1983b). Stehlík obecný (Carduelis carduelis Linnaeus, 1758) je pravidelně a místy početně hnízdící pěvec na celém území republiky, především v nižších polohách. Je částečně tažný. Vyskytuje se v podobném prostředí jako C. chloris, podobně i hnízdí (Hudec, 1983b). Čížek lesní (Carduelis spinus Linnaeus, 1758) u nás pravidelně hnízdí, zimuje i přes naše území protahuje. Hnízdí především v jehličnatých lesích, mimo hnízdní dobu se vyskytuje i v nížinách, nejčastěji na olších a břízách. Naše populace jsou stálé. Hnízdo bývá skryto na konci hustých větví jehličnanů (Hudec, 1983b). Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula Linnaeus, 1758) u nás hnízdí především v horských smrčinách, místy i v parku s jehličnany, mimo hnízdní období se potuluje i ve značných vzdálenostech od místa hnízdění, v nižších polohách, v listnatých lesích, parcích i otevřené krajině. V této době se k našim ptákům přidávají i populace z ostatních oblastí Evropy (Hudec, 1983b). Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes Linnaeus, 1758) je částečně tažný druh, pravidelně hnízdící především v nižších polohách ČR. K hnízdění využívá hlavně listnaté lesy, rozptýlenou zeleň v krajině, zahrady, sady či parky. Hnízdo umisťuje na strom (Hudec, 1983b) Strnadovití (Emberizidae) Strnad obecný (Emberiza citrinella Linnaeus, 1758) je pravidelně a početně hnízdící druh v celé republice, zejména ve středních polohách. Naše populace jsou stálé, zimní potulky obvykle nepřesahují vzdálenost 20 km od místa hnízdění. Původními stanovišti druhu byly lesní okraje, lesostep a křovinatá step, dnes osidluje zemědělskou krajinu i okraje sídel. V zimě i uvnitř lidských sídlišť (Hudec, 1983b). 22

23 4 CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ 4.1 Širší zájmové území Město Brno, metropole jižní Moravy, je s obyvateli (k ) 1 druhým největším městem České Republiky. Výhodná poloha vzhledem k dostupnosti umocňuje jeho významné postavení v rámci celé Moravy. V minulosti byl vývoj města spjat s Vídní, vzdálenou 110 km, v současné době je důležitá i dosažitelnost hlavního města Prahy (200 km) a hranic se Slovenskem (60 km). Na jih od města se rozprostírá rozsáhlá nížina, ze zbylých světových stran Brno obklopují zalesněné kopce Drahanské a Českomoravské vrchoviny. Výběžky Moravského krasu zasahují až na samotné území města (Hudec et al., 1995). Celkem 29 městských částí zaujímá plochu 230 km 2 v členitém terénu s rozptylem nadmořských výšek mezi 190 a 425 m n. m. (Hudec et al., 1995). Pro celkové uspořádání města je typické rozlehlé historické jádro s dominantami Špilberku a Petrova, obklopené novější zástavbou činžovních domů. Na toto širší centrum navazuje mozaika zástavby městských vilek s většími pozemky, dělnických domků a průmyslových objektů. Periferie tvoří rozsáhlá sídliště panelových domů a několik satelitních městeček, donedávna samostatných obcí. Charakteristickým rysem Brna je vysoký počet různě velkých parků se vzrostlými dřevinami a travnatými plochami a vysoký podíl rozptýlené zeleně ve všech částech města. Území města spadá do teplé klimatické oblasti T2, která je charakteristická dlouhým velmi teplým létem a nízkými srážkovými úhrny ve vegetačním období. Zimy se vyznačují vyššími průměrnými teplotami, malým množstvím srážek a velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt, 1975). Průměrná roční teplota pro meteorologickou stanici Brno-Tuřany je 8,7 C a průměrný roční úhrn srážek činí 490 mm (Hudec et al., 1995). 4.2 Sledované lokality Plochy pro sledování byly zvoleny tak, aby byly reprezentovány podobné typy nezastavěného území v různé vzdálenosti od centra města. Většina lokalit se vyznačuje , Počet obyvatel v obcích České republiky, obsah : ČSÚ [online]. Český statistický úřad, c2007 [cit ]. Dostupný z WWW: < k_1_1_2006>. 23

24 vysokým zastoupením zeleně, odlišná je především okolní zástavba. Společným rysem všech studijních ploch je vysoká návštěvnost, ať už jde o frekventovanou komunikaci, rekreační plochu či studijní areál Bílá hora Lokalita leží na východním okraji městské části Brno-Židenice, poblíž ulice Slatinská. Jedná se o kopec s lesoparkem, partiemi stepních porostů a územím bývalé zahrádkářské kolonie. Nadmořská výška sledované části se pohybuje mezi 280 a 300 m. Z jihu a západu sousedí tato lokalita se zástavbou rodinných domů s malými zahrádkami a několika cihlových a panelových bytových domů o 4 až 6 patrech, na západní straně se nachází v těsné blízkosti lesoparku víceúčelové hřiště. Na severu navazuje na dřevinný porost menší zahrádkářská kolonie a z východní strany ohraničuje lokalitu oblast zrušených zahrádek, která má charakter otevřeného prostoru s porosty trav, teplomilných bylin (Agrimonia eupatoria, Eryngium campestre), náletových dřevin a keřů (Rosa sp., Prunus spinosa), místy s pozůstatky rostlin pravděpodobně zde dříve pěstovaných. V severní části této oblasti se nachází pás starých stromů meruněk (Prunus armeniaca). Při úpatí kopce a po obvodu horní části vede asfaltová cesta, která zpřístupňuje mimo jiné vyhlídku na západě nejvyšší části lesoparku a menší hřiště a ohniště ve východní části. Kromě úseků, kde na plochu lesoparku přímo navazuje zástavba či zahrádky, jsou všechny svahy protkány sítí nezpevněných pěšin. V sousedství hřiště je umístěn akumulační vodohospodářský objekt, v místě již zmiňované vyhlídky se nachází památník brněnského proletariátu v podobě pamětní desky na vydlážděné ploše asi 200 m 2 a cca 2,5 m vysoké betonové plastiky na okraji této plochy, vybudovaný v 80. letech 20. století. Kromě těchto staveb je na celé ploše lesoparku umístěno větší množství laviček podél asfaltové cesty i na travnatých plochách dále od ní. Jižní svahy vrchu tvoří travní porosty stepního charakteru s několika skupinami keřů. Tato lokalita o rozloze m 2 je od roku 1992 chráněna jako přírodní památka a širší okolí s výměrou 1,79 ha bylo v roce 2006 vyhlášeno Evropsky významnou lokalitou soustavy Natura Označena je jako významné biocentrum teplomilné flóry a fauny s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a lokalita koniklece 24

25 velkokvětého (Pulsatilla grandis) s evropskou důležitostí. 2 Území je však silně zatíženo rekreací - je to jeden z hlavních cílů vycházek pro obyvatele Juliánova i části Vinohrad. Na lokalitě se pohybuje podíl zpevněných ploch do 10 %, zastavěné plochy mají zanedbatelnou výměru. Sčítací linie má délku 1200 m. Začíná u vyústění cesty od Slatinské ulice, poblíž pískoviště a několika prolézaček, poté vede po asfaltové cestě po západním a severním úbočí vrchu. Po levé straně je nejprve široký pás keřů s ojedinělými stromy, vpravo za úzkým souvislým pruhem keřů pokračuje na vrch kopce k památníku trávník s teplomilnými druhy bylin (Salvia nemorosa) a jednotlivými keři růží (Rosa sp.). Za průhledem směrem k památníku se rozprostírá háj bříz (Betula pendula), akátů (Robinia pseudoacacia) a vtroušených borovic (Pinus sylvestris, P. nigra). Na konci asfaltové cesty linie odbočuje doprava po pěšince mezi nízkými keři. Na levé straně se vzápětí otevírá oblast zrušených zahrádek. Podél ní linie dojde až na palouk ohraničený ze tří stran hustým keřovým porostem a ze severu skupinou javorů mléčů (Acer platanoides). Průchodem v jižním okraji palouku linie vstupuje na území přírodní památky Bílá hora, kterou prochází po celé délce stepního porostu. Před okrajem navazující skupiny vzrostlých listnatých stromů linie zatáčí doprava a ústí na asfaltovou cestu u hřiště vedoucí k vyhlídce u památníku. Po pravé straně je nyní již zmiňovaný akátový háj, po levé nejprve pruh keřů a několika stromů ohraničujících vodohospodářský objekt a posléze větší skupina douglasek tisolistých (Pseudotsuga menziesi), smrků ztepilých (Picea abies) a borovic černých (Pinus nigra). Od památníku linie vede dolů z prudkého kopce, z obou stran lemovaného porosty nízkých trav a solitérních keřů, poté odbočuje doprava a končí opět u pískoviště. V předjarní době roku 2007 byla započata rozsáhlá údržba a obnova porostů lesoparku, která zatím spočívala v odstranění suchých stromů na celé ploše kromě území PP Bílá hora a v redukci keřových porostů především podél asfaltových cest. V souvislosti s touto činností nebyly zatím zaznamenány žádné změny ve výskytu a aktivitě ptáků, rozsáhlejší zásahy by však mohly avifaunu negativně ovlivnit. 2 AOPK - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR : Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP) [online]. Hradec Králové : T-Mapy spol s.r.o., c [cit ]. Dostupný z WWW: < 25

26 4.2.2 Areál Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně sídlí v městské části Královo pole, na ulici Palackého. Areál tvoří mozaika staveb různého stáří a velikosti, které slouží jako učebny, vědecká pracoviště, kliniky, tělocvična, stáje a další hospodářské budovy, a vzrostlé zeleně, především stromů. Několik budov bylo vystavěno v posledních deseti letech, většina je stáří zhruba 30 až 100 let, starší stavby postupně prochází kompletní rekonstrukcí. Asi 1/3 budov je přízemních a jednopatrových, ostatní mají 3 až 5 pater. Terén je rovinatý, nadmořská výška se pohybuje okolo 230 m. Na východě lokalita sousedí s velmi frekventovanou Palackého třídou, kterou vede mimo automobilovou dopravu také trasa tramvajových linek 1, 6 a 7. Podél této ulice stojí převážně vyšší čtyř až šestipatrové obytné domy postavené ve většině případů před polovinou minulého století. Z jihu a západu navazují na areál univerzity ulice Domažlická a Chodská, které lze řadit mezi středně frekventované komunikace. Okolní zástavbu tvoří zčásti podobné domy jako podél Palackého třídy, zčásti mnohem mladší bytové domy s plochou střechou. Značnou část prostoru podél těchto ulic však zaujímají prostory Univerzity obrany. Na severní straně přiléhá k větší části areálu VFU klidná ulice Pešinova a zástavba vícepatrových cihlových bytových domů pocházejících z třetí čtvrtiny 20. století. Jednotlivé budovy uvnitř areálu univerzity jsou propojeny sítí asfaltových cest, prostory mezi nimi vyplňuje zeleň různých typů. Nalevo a napravo nad hlavním vchodem se nacházejí dvě parkově upravené plochy se starými exempláři hlavně listnatých stromů. Podél většiny komunikací jsou mladší výsadby především květem ozdobných dřevin a jednotlivé stromy a keře různých velikostí a stáří rostou i na volných prostranstvích a v blízkosti jednotlivých staveb. Zeleň zaujímá asi 1/3 výměry areálu, zbylé plochy tvoří zastavěný či zpevněný terén. Parčík nad rektorátem je vybaven lavičkami a je hojně využíván studenty k odpočinku i studiu. V jeho centrální části je umístěna pískovcová socha a fontánka s výsadbou trvalek. Po celém obvodu je tento prostor lemován víceméně souvislým keřovým porostem. Druhá rozsáhlejší plocha se nachází mezi pavilonem Farmaceutické fakulty a ústavem Biologie a chorob volně žijících zvířat. Ve spodní části nad porostem vyšších keřů se nachází záhony léčivých bylin sloužící k výuce, na tuto plochu navazuje travnatý prostor s několika desítkami stromů značného stáří. Po levé straně a v horním levém 26

27 rohu se jedná o jehličnany, v ostatním prostoru jsou to výhradně listnaté stromy. Těsně pod pavilonem Farmaceutické fakulty je vysazena skupina mladších smrků a několika keřů, v jejichž blízkosti patrně bývala malá vodní plocha. Sledovaná plocha je zhruba ohraničena budovou rektorátu univerzity, pavilonem prof. Klobouka, spodním okrajem kynologického cvičiště, pavilonem anatomie a patologie a budovami farmaceutické fakulty a ústavu biologie. Sčítací linie o délce 800 m začíná u vrátnice hlavního vchodu do areálu. Po několika metrech odbočuje na cestu vedoucí úhlopříčně parkem s fontánkou. Dále pokračuje doprava podél pavilonu prof. Klobouka k budově tělocvičny, kde zatáčí opět vpravo. Nyní linie vede rovně mezi kynologickým cvičištěm a travnatou plochou určenou k venčení psů, přetíná hlavní komunikaci vedoucí od vrátnice a pokračuje dále rovně. Mezi pavilonem Kliniky chorob psů a koček a budovou Farmaceutické fakulty odbočí vpravo a po úzké cestičce lemované novou výsadbou léčivek dojde ke starému parku. Za dvojicí mohutných buků pod několika schůdky linie naposledy odbočuje vpravo a za travnatým prostranstvím mezi několika budovami vyústí opět u hlavního vchodu do areálu Botanická zahrada a arboretum MZLU v Brně Areál Botanické zahrady a arboreta se nachází v městské části Černá pole mezi ulicemi Drobného a Třída generála Píky v nadmořské výšce 220 až 250 m n. m. Z jihu a východu vede v těsné blízkosti arboreta čtyřproudá komunikace, na kterou navazuje na jihu areál MZLU a na východě administrativní a obytné budovy. Na severní straně přiléhá k hranicím arboreta rozsáhlá nezastavěná travnatá plocha a na západě pak arboretum sousedí s bývalým sportovním areálem a hotelovým komplexem. 3 Organizačně je území botanické zahrady a arboreta o rozloze téměř 11 ha rozděleno do čtyř částí. Staré arboretum zahrnuje mimo jiné původní sbírku dřevin založenou roku 1938 prof. Bayerem. Většina ostatních expozic byla budována od konce 60. let 20. století do současnosti. Dnes je zde pěstováno přes 5 tisíc taxonů dřevin a 4 tisíce taxonů trvalek a skalniček. Kromě těchto volně přístupných ploch se zde nalézá i areál skleníků s více než 2 tisíci orchidejí. Celý komplex představuje také zajímavou ukázku originální zahradní architektury. 3 Botanická zahrada a arboretum MZLU Brno : Průvodce arboretem [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < 27

28 Z celkové rozlohy arboreta bylo sledováno asi 4,5 ha ploch s rozmanitými typy porostů. Vynechána byla část Botanického systému a nejvzdálenější partie Jižních svahů a Centrální části. Linie měří 1450 m a začíná u mostu k areálu MZLU, odkud jde po asfaltové cestě směrem k meteorologické stanici. Asi po 150 m odbočuje doprava po betonových nášlapnících a vstupuje mezi několik vzrostlých jehličnanů. Skrz tento porost pokračuje k jezírku lemovanému skalničkami a obklopenému několika starými listnatými stromy. Odtud linie vychází na horní okraj travnaté plochy a stále po betonových šlapácích ústí na asfaltovou cestu kousek za srážkoměrnou stanicí. Po této cestě pokračuje podél řady pergol z pravé strany a travnatého středu areálu se záhony růží a dalších trvalek ze strany levé až asi 200 m za budovu s učebnami a skleníky. Zde linie odbočuje doleva a vrací se zpět po asfaltovém chodníku při spodním okraji travnaté plochy. Sledované území má charakter roviny až mírného svahu bez větších terénních nerovností. Výjimku tvoří některé části východního a západního okraje, které jsou na několika místech rozčleněny jednoduchými architektonickými prvky (zídky, umělá rokle, terasovité záhony). Podél těchto okrajů se nacházejí i další drobné stavby začleněné do zeleně jako jsou pergoly, altány, vodní plochy a podobně. Celý areál je zpřístupněn sítí asfaltových cest po obvodu středové části a menšími pěšinami, šlapáky a dřevěnými lávkami přímo uvnitř porostů. Jedinou větší stavbou na řešeném území je správní budova s učebnami o zastavěné ploše cca 1350 m 2. Zastavěné a zpevněné plochy tvoří maximálně 5 % z výměry sledované plochy. Okolo 35 % z plochy zeleně vytváří trávníky společně se záhony trvalek a růží, zbylá výměra připadá na výsadby dřevin, ať už ve formě solitérních stromů a keřů, nebo souvislejších porostů Moravské náměstí Park na Moravském náměstí navazuje na Sady osvobození a spolu s nimi tvoří největší plochou zeleně na této straně centra města. Park se nachází poblíž kostela sv. Tomáše, při ulicích Marešova a Rooseveltova. Jedná se o lokalitu těsně přiléhající ke středu města ze severní strany a tedy spadající do oblasti s vysokou hustotou pěšího i motorizovaného provozu. Na jihu a východě vedou přímo při hranicích parku trasy celkem šesti tramvajových linek, na západní straně tří linek trolejbusů. Ze severu vede také v těsné blízkosti sledované lokality vnitřní městský silniční okruh. Na severní a 28