Transkript

1

2

3

4

5

6 Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Jaroslavu Kuprovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky, trpělivost a pomoc při vypracování bakalářské práce. Rovněž bych ráda poděkovala majitelům škol běžeckého lyžování, kteří mi poskytli informace k provedení analýzy. V Liberci dne: 20. dubna 2017

7 Anotace: Hlavním tématem bakalářské práce je analýza škol běžeckého lyžování. Tato analýza se věnuje pěti vybraným školám v Libereckém kraji. Těmito školami jsou Kempy Martina Koukala, Škola běžeckého lyžování Nyč, Nordic Academy, Proběžky a Skiservis Mára. Získávání informací probíhalo pomocí řízeného rozhovoru s majiteli či jednateli těchto škol. Tyto rozhovory byly provedeny na základě předem připravených otázek, které se týkaly organizačního zajištění a metodických postupů používaných ve školách běžeckého lyžování. Získané informace byly dále zpracovány a rozděleny do jednotlivých kapitol, které tvoří samotný přehled provedené analýzy. Práce je doplněna teoretickými východisky, které k běžeckému lyžování bezesporu patří. Klíčová slova: běžecké lyžování, běh na lyžích, lyžařská škola, lyže

8 Annotation: The main theme of the bachelor thesis is the analysis of cross - country skiing schools. This analysis is dedicated to five selected schools in the Liberec Region. These schools are: Martin Koukal's camps, Nyč Cross-Country Ski School, Nordic Academy, Proběžky and Skiservis Mára. Information was acquired through a controlled interview with the owners or managers of these schools. These interviews were conducted based on pre-prepared questions concerning organizational provision and methodologies used in cross-country skiing schools. The information obtained was further elaborated and divided into individual chapters, which make up the overview of the analyses performed. The work is supplemented by the theoretical backgrounds that undoubtedly belong to cross-country skiing. Key words: cross-country skiing, ski school, ski

9 OBSAH ÚVOD CÍLE PRÁCE HISTORIE LYŽOVÁNÍ Historie lyžování ve světě Historie lyžování v Česku VZNIK A VÝVOJ PRVNÍCH LYŽAŘSKÝCH ŠKOL Lyžařské školy klasické techniky Lyžařské školy bruslařské techniky TECHNIKA BĚHU NA LYŽÍCH Všeobecná lyžařská průprava Členění technik běhu na lyžích dle Dvořáka LYŽAŘSKÁ TECHNOLOGIE Výzbroj běžeckého lyžování Výstroj běžeckého vybavení Mazání lyží LYŽAŘSKÉ KVALIFIKACE Rozdělení lyžařských kvalifikací Trenérské licence MOTORICKÉ UČENÍ Druhy motorického učení LYŽAŘSKÝ VÝCVIK DĚTÍ A JEHO ZVLÁŠTNOSTI VZHLEDEM K VĚKU DĚTÍ Periodizace výuky lyžařských dovedností u dětí a mládeže

10 9 PRAVIDLA PRO JÍZDU NA BĚŽECKÝCH TRATÍCH NEBEZPEČÍ V HORÁCH A PRVNÍ POMOC ANALÝZA ŠKOL BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ V LIBERECKÉM KRAJI Metoda získávání informací Kempy Martina Koukala Škola běžeckého lyžování Nyč Nordic Academy Proběžky Skiservis Mára Závěry provedené analýzy ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

11 SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Přehled trenérských kvalifikací Tabulka č. 2: Styly učení a jejich charakteristika Tabulka č. 3: Přehled škol běžeckého lyžování Tabulka č. 4: Týdenní program Skiservisu Mára Tabulka č. 5: Tabulkový přehled fungování škol běžeckého lyžování Tabulka č. 6: Přehled cen poskytovaných kurzů

12 ÚVOD Toto téma bakalářské práce jsem si vybrala z toho důvodu, že jsem vyrůstala a stále žiji na horách a žádný zimní sport mi není cizí. Velice kladný vztah mám právě k lyžování. Již od mala mě rodiče vedli jak ke sjezdovému, tak i běžeckému lyžování. Podmínky k tomuto sportu jsme měli vždy ideální, v blízkosti domu se nacházelo plno běžeckých tratí i sjezdovek, sněhu bylo vždy také dostatek, takže jsme s partou kamarádů při každé příležitosti vzali lyže a šli jsme si tento krásný sport užívat. Několik let jsem se sjezdovému lyžování věnovala závodně, s nástupem na střední školu jsem na lyžování bohužel mírně zanevřela, neboť mi nezbývalo tolik volného času. Po střední škole jsem ale přišla s myšlenkou, že bych své letité lyžařské zkušenosti mohla uplatnit a předávat je dále. Proto jsem se rozhodla absolvovat lyžařský kurz MŠMT a stát se instruktorkou lyžování. Již třetím rokem se této činnosti plně věnuji a velice mě tato práce naplňuje. V lyžařské škole, ve které pracuji, se zaměřujeme především na individuální výuku dětí a výjimečně i dospělých. V rámci své akreditace funguji také jako instruktorka školních lyžařských výcviků, které jsou zaměřeny nejenom na výuku sjezdového lyžování, ale i běžeckého. Jsem hluboce přesvědčena, že mám o problematice škol sjezdového lyžování široký přehled, z toho důvodu jsem se rozhodla nahlédnout do fungování škol běžeckého lyžování a tím i obohatit své lyžařské vědomosti a zkušenosti. Touto bakalářskou prací se budu snažit popsat historii, specifika a poznatky z běžeckého lyžování, které k vědomostem o tomto sportu bezpochybně patří. Dále se zaměřím na rozbor současných škol běžeckého lyžování, do kterého spadá organizační zajištění a metodické postupy pro efektivní výuku. 12

13 1 CÍLE PRÁCE HLAVNÍ CÍL Provedení analýzy organizačního zajištění a metodických postupů používaných ve školách běžeckého lyžování. DÍLČÍ CÍLE Návštěva jednotlivých škol běžeckého lyžování. Realizace analýzy. Závěry analýzy. 13

14 2 HISTORIE LYŽOVÁNÍ 2.1 Historie lyžování ve světě Předchůdcem lyží byly sněžnice, které usnadňovaly především lokomoci na sněhu v cestě za potravou. Lyže vznikly před 8 až 4 tisíci lety př. n. l., kdy se psala střední doba kamenná. V tomto raném období se lyže využívaly především jako užitný předmět při dopravě a lovu. Lyžování vznikalo především v severských oblastech země, a to v Asii v Altajských horách a v severní Evropě na území dnešní Skandinávie. Ve středověku začaly lyže sloužit také k zábavě, nebo jako výbava norské armády při švédsko-norské válce, či jako prostředek při honbě za zlatem využívaný Američany (Dygrín, et al., 2016). Sportovní použití lyží se datuje od prvního závodu, který se konal v norském TromsØ v roce Po tomto roce se pomalu začínala rozšiřovat různorodá pohybová činnost na lyžích, a to v disciplíně běh, skok, sjíždění a zatáčení, lyžařská akrobacie. Lyžování se začalo rozmáhat na všechny světové kontinenty. Norsko je ale stále považováno za kolébku lyžování (Dygrín, et al., 2016). Nejznámější lyžařskou osobností byl výborný závodník, objevitel telemarku a zakladatel první lyžařské školy (tzv. norské) na světě Nor Sondre Norheim. Ten měl na svědomí širokou propagaci lyžování, změnu techniky, ale i inovaci lyžařského vybavení v podobě upevnění boty k lyži, čímž se zvýšila ovladatelnost lyže. Tento vynález je považován za počátek moderního vázání. Norheim se zasloužil také o další vynález, kterým bylo postranní vykrojení lyží (Dygrín, et al., 2016). V Kristianii byl v roce 1877 založen první lyžařský klub na světě, který se nazýval Kristiania Ski-club. Tento klub pořádal od roku 1879 skokanské závody, ty potom byly přeneseny do Holmenkollenu a tím vznikl jeden z nejslavnějších lyžařských závodů ve skoku a v běhu na světě (Antoš, 2014). Kromě Norheima měl pro rozšíření lyžování veliký význam také norský badatel, cestovatel a držitel Nobelovy ceny Fridtjof Nansen, který v roce 1888 uspořádal polární expedici do Grónska. Při této expedici zdolal za 40 dní vzdálenost 560 km v obtížných podmínkách pouze s využitím lyží a saní, doprovod mu dělali dva Laponci a tři Norové. Tuto cestu potom popsal v knize Na lyžích napříč Grónskem, 14

15 která ovlivnila rozvoj lyžování v celé tehdejší Evropě a zejména v zemích alpských, které byly do té doby lyžováním nepoznamenány (Antoš, 2014). 2.2 Historie lyžování v Česku Za nejvýznamnějšího zakladatele lyžování v Česku je považován všestranný sportovec Josef Rössler-Ořovský. Ten v roce 1887 přivezl do Česka první lyže, které měly svůj vznik v Norsku. Téhož roku se zasloužil o vznik lyžařského kroužku, který byl v roce 1894 přejmenován na Český ski klub Praha. V Krkonoších byl nejvýznamnější postavou českého lyžování Štěpanický rodák Jan Buchar, který byl zakladatelem české lyžařské turistiky a roku 1888 založil Klub českých turistů. Společně s Ořovským potom roku 1893 založili Český ski klub Vysoké nad Jizerou a rok na to byl založen také Český krkonošský spolek ski Jilemnice. Buchar zavedl lyžování do školní tělesné výchovy a je znám také jako autor prvních metodických článků a přednášek o lyžování (Antoš, 2014). První lyžařský svaz v Evropě vznikl sloučením již zmiňovaného Českého ski klubu Praha, Českého ski klubu Vysoké nad Jizerou a Českého krkonošského spolku ski Jilemnice. Tento svaz nesl celý název Svaz lyžařů v Království českém a založil ho roku 1903 Ořovský (Antoš, 2014). Dalším českým průkopníkem lyžování byl hrabě Jan Harrach, který v Dolních Štěpanicích zřídil výrobu lyží. Lyže z této výroby sloužily lesním dělníkům a sportovcům z Krkonoš (Antoš, 2014). První lyžařské závody v běhu u nás se konaly na Kozinci u Jilemnice roku O tři roky později se pořádalo první mistrovství Království českého v pražské Stromovce (Antoš, 2014). 15

16 3 VZNIK A VÝVOJ PRVNÍCH LYŽAŘSKÝCH ŠKOL Lyžařská škola vyučuje lyžařskou techniku. Lyžařská technika znamená způsob pohybu, jakým se lyžař pohybuje na lyžích. Většina lyžařských škol vzniká na komerční bázi. Dříve měly školy za vzor úspěšné závodníky své doby a vyučovaly právě jejich lyžařskou techniku. Teto technika většinou připravovala jedince od základní lyžařské úrovně až na tu vrcholovou. Lyžařské školy se dělí na školy klasické techniky a sjezdové techniky (Jandová, et al., 2012). 3.1 Lyžařské školy klasické techniky Norská škola Norská škola vznikla v první polovině 19. století a svůj rozmach měla až do roku Tato škola byla založena na zrychlené chůzi na lyžích, kde se pomalu využíval skluz lyže. Lyžařské vybavení tvořily 2,2 3 metry dlouhé lže, vázání z kůže a dvě hole. Lyžařovo postavení bylo vzpřímené a nohy byly téměř napnuté. Pohyb byl doplňován dvouoporovým postavením (Jandová, et al., 2012). Finská škola Tato škola měla svůj rozmach mezi lety Pro tuto školu byl typický běh střídavý stejnostranný. Charakteristickým prvkem byl vyšší postoj, nedůrazný přenos hmotnosti těla na skluznou lyži a malé pokrčení skluzné nohy. Lyžařská technika byla především silová a odraz se prováděl stále dvouoporovým postavením ve skluzu (Jandová, et al., 2012). Švédská škola Švédská škola neboli škola skluzová propukla po roce 1946 a největším znakem bylo tehdy nové jednooporové postavení ve skluzu, silný odpich holemi a snížené postavení před odrazem. Typický běh pro Švédskou školu byl střídavý dvoudobý 16

17 a jednodobý soupažný. Největším propagátorem této lyžařské techniky byl Švéd Jernberg (Jandová, et al., 2012). Sovětská škola Tuto školu nazývali často jako školu frekvenční nebo silovou. Zde již skvěle zvládali klasickou techniku, která byla založena na vysokém využití silových schopností a vyšší frekvence fáze běžeckého kroku (Jandová, et al., 2012). 3.2 Lyžařské školy bruslařské techniky Charakteristikou bruslařské techniky je odraz z hrany lyže, která je právě v odvratu. Prvky této techniky vyzkoušel jako první Fin Pauli Siitonen v kombinaci s klasickou technikou s jednostranným bruslením v roce 1974 při Dolomitském běhu (Dygrín, et al., 2016). Samotná bruslařská technika byla použita Američanem Billem Kochem na zimních olympijských hrách v Innsbrucku v roce Bruslařskou techniku můžeme znát pod anglickým názvem skating (Dygrín, et al., 2016). Bruslařská technika je oproti klasické technice rychlejší a přitom méně energeticky náročná, to vysvětluje právě odraz z hrany jedoucí lyže. I v této technice můžeme vidět drobné rozdíly individuálních sportovců, které se často vyznačují národní vazbou. Podle odlišných stylů dělíme školy bruslařské techniky na školu severskou, italskou a ruskou (Dygrín, et al., 2016). Severská škola se vyznačuje dlouhým skluzem a dokonalou technikou provedení. Italská škola je typická pro svoji vysokou frekvenci pohybových fází a škola ruská je významná svým stylem, u kterého převládá výrazné silové pojetí (Dygrín, et al., 2016). 17

18 4 TECHNIKA BĚHU NA LYŽÍCH Běh na lyžích je mnohostranná pohybová činnost. Zahrnuje nejen vlastní způsoby běhu na lyžích klasickou technikou a bruslením, ale i další běžecké dovednosti. Tento celý komplex pohybových činností nazýváme běžecká technika. Zvládnutí celého obsahu běžecké techniky je nutné pro bezpečný a účelný pohyb na běžeckých lyžích v terénu i běžecké stopě (Gnad, et al., 2005, s. 51). Technika běžeckého lyžování je velmi specifická a obtížná, a to z důvodu potřeby správné koordinace celého těla. Zvládnutí správné techniky trvá i několik let, většina zkušených lyžařů dokonce tvrdí, že se technika musí trénovat celý život. Ke správnému zvládnutí lyžařské techniky patří i ostatní vědomosti a dovednosti, které lyžování předcházejí. Například pokud si začínající lyžař nebude schopen správně nasadit hole a lyže, nebo namazat lyže, těžko bude jeho nácvik snadný. Proto je nutné si tyto základní prvky osvojit a až poté se začít učit samotnou techniku běhu na lyžích. Nošení lyží a holí Pro snazší manipulaci při nošení lyží je lepší připnout lyže k sobě do páru. Běžecké lyže se spojují speciálními páskami nebo řemínky na místě u špiček a patek. Nosit je můžeme na rameni špičkami dopředu, hůlky potom neseme v ruce. Další variantou je nošení jedné hůlky a jedné lyže v každé ruce. Pro přepravu lyží s holemi se používá speciální vak, který chrání výzbroj před poškozením při přepravě. Pro ještě větší bezpečnost proti poškození je možné použít kus textilu či papíru, který se umisťuje mezi skluznice svázaných lyží (Dvořák, et al., 1998). Připínání a odepínaní lyží Připínání a odepínání lyží na rovině by neměl být problém, je třeba pouze zkontrolovat, zda jsou lyže řádně očištěny od sněhu a nejsou navzájem zaměněné. Na svahu je nutné nejprve připnout nižší lyži a druhou zabezpečit tak, aby neujela. Při odepínání se naopak nejdříve odepíná vyšší lyži a poté až druhá. Hole se při připínání a odepínání zapíchávají do sněhu, nebo se na sníh pokládají (Dvořák, et al., 1998). 18

19 Držení holí Držení holí je především u běžeckého lyžování velmi důležité. Chybné držení holí může totiž výrazně ovlivnit celou techniku lyžování, neboť znemožňuje provést správný odpich. Většina nezkušených si takto chybně provleče ruku poutkem a přímo uchopí hůl. Správné držení se provádí tak, že se zespodu provlečou ruce poutky a následně se přes poutko uchopí madlo hole (Dvořák, et al., 1998). Chůze na lyžích Chůze na běžeckých lyžích je základem nácviku rovnováhy ve skluzu. Chůze sunem a skluzem je podobná chůzi bez lyží, s lyžemi je však pohyb na sněhu znatelně jednodušší. Při správném provádění chůze na lyžích dbáme na to, aby pohyb pánve, trupu, dolních končetin a paží byly shodné. Paže i dolní končetiny by měly být v mírném pokrčení. Vršek těla, především trup, by měl být v mírném předklonu. Lyže by měly být od sebe na šířku pánve. Pohyb se potom provádí následovně: Odlehčená lyže se při pohybu nezvedá, pouze se po sněhu sune. K tomu se přidá také práci holí, zapichuje se vždy protilehlá hůl k odlehčené lyži, práce paží je střídavá. Hůl se zapichuje na úroveň lyže, která je vpředu (Dvořák, et al., 1998). Obraty Prvky, které používáme ke změně směru na místě a provádíme je na rovině a na svahu. Podle Dvořáka (1998) existuje několik způsobů obratu: obrat opakovanými přívraty, obrat opakovanými odvraty, obrat přednožením, obrat výskokem Výstupy Pokud jsou správně namazané stoupací vosky a svah je mírný, může se jím vystoupat chůzí přímo po spádnici nebo šikmo svahem. Musí se však více zapojit paže, 19

20 hole zapichovat více vzadu a kroky dělat výrazně kratší. Dvořák (1998) ale rozděluje další způsoby výstupu: výstup oboustranným odvratem, výstup jednostranným odvratem, výstup stranou. 4.1 Všeobecná lyžařská průprava Všeobecná lyžařská průprava je proces pohybu na běžeckých lyžích, který má za cíl osvojit si základní lyžařské dovednosti a vytvořit komplexní lyžařské vjemy, které se dále využívají při nácviku běhu na lyžích. Mezi základní lyžařské dovednosti patří například přenášení hmotnosti těla z lyže na lyži, jízda po dvou a jedné lyži a podobně. Mezi lyžařské vjemy patří například pocit skluzu nebo rychlosti. Obsahem všeobecné lyžařské průpravy jsou podle Jandové (1992) následující činnosti: manipulace s lyžařskou výzbrojí, pády a vstávání, obraty na rovině, obraty na svahu, chůze na lyžích, výstupy, skluz na obou lyžích, sjíždění, odšlapování, bruslení na lyžích, brzdění a zastavování, pohyby na lyžích na svahu, rovnováha a průpravná cvičení při sjíždění, přejíždění terénních nerovností, terénní skok. 20

21 4.2 Členění technik běhu na lyžích dle Dvořáka a) Klasický běžecký způsob střídavý běh jednodobý střídavý běh dvoudobý modifikace: o soupažný běh dvoudobý o střídavý běh čtyřdobý o soupažný běh vícedobý o stoupavý běh střídavý o prostý běh a) Bruslení jednostranné oboustranné modifikace: o bruslení jednodobé o bruslení dvoudobé o bruslení střídavé o bruslení prosté 21

22 5 LYŽAŘSKÁ TECHNOLOGIE Pod pojmem lyžařská technologie se skrývá lyžařova výzbroj, výstroj a mazání lyží. Za výzbroj považujeme lyže, hole, vázání a boty. Výstrojí zase rozumíme lyžařské oblečení, brýle, přilbu a chrániče. Lyžařský průmysl je velmi vyspělý a neustále se zdokonaluje. Existuje několik firem, které se zabývají výrobou lyžařské výzbroje a výstroje. Tyto firmy nabízejí pestrou škálu vybavení, které uspokojují jak lyžařské začátečníky, tak i závodníky. Mazání lyží velmi ovlivňuje samotné lyžování. Zabývá se totiž přípravou skluznice včetně správného výběru vosku a správné aplikace vosku na skluznici. Mazání se volí podle sněhových a teplotních podmínek (Antoš, 2014). 5.1 Výzbroj běžeckého lyžování Lyže Při výběru lyží se musí přihlížet především k vhodné délce lyže, která se liší s technikou běhu. Při klasické technice by měly být lyže o cm delší než je výška lyžaře. Pro tuto techniku jsou do střední části lyže nanášeny stoupací (odrazové) vosky. Lyže pro bruslařskou techniku by měly být o cm delší než je výška lyžaře. Tyto lyže jsou tvrdší, lépe drží směr a umožňují kvalitnější a intenzivnější odraz z hrany lyže. Lyže univerzální jsou kompromisem klasických a bruslařských lyží a měly by být o cm delší než je výška lyžaře (Antoš, 2014). Běžecké boty I ty se liší podle techniky běhu. Boty pro klasickou techniku jsou nižší a mají podešev ohebnější. Boty pro bruslařskou techniku jsou zvýšené boční výztuhou nad kotník, která omezuje pohyb v hlezenním kloubu a její podešev je tužší. Boty sportovní a závodní mají podrážku z tvrdé hmoty a naopak boty turistické mají na podrážce měkkou gumu, která usnadňuje chůzi bez lyží. Všechny druhy podrážek jsou vyrobeny tak, aby jejich profil byl shodný s výstupkem ve vázání a znemožňoval tak vychýlení boty do stran (Antoš, 2014). 22

23 Běžecké vázání Vázání se dělí na dva typy a to SNS a NNN. Rozdíl mezi nimi spočívá pouze v tom, že SNS systém má na vrchní ploše jeden podélný výstupek, který zapadá do vodící drážky v botě a systém NNN má výstupky dva. Proto musíme při výběru vázání dbát na to, aby nám korespondovalo s podrážkou boty. Běžecké boty jsou do vázání upnuty pouze za špičku, což umožňuje zvedání paty za chůze či za běhu (Antoš, 2014). Běžecké hole I zde je důležitá volba délky holí podle běžecké techniky. Pro klasickou techniku by měly být hole dlouhé do úrovně ramenního kloubu lyžaře. Pro techniku bruslařskou by měly hole dosahovat délky úrovně nosu lyžaře. Hole by měly být co nejlehčí, co nejméně pružné, mít tvarované rukojeti a nastavitelnou délku poutek (Antoš, 2014). Dělení běžeckých lyží Lyže běžecké se dělí podle úrovně lyžaře a jejich použití do čtyř skupin. W Lyže turistické, které jsou vhodné do volného a neupraveného terénu. L Lyže, které jsou vhodné pro začátečníky a kondiční běžce do upravené stopy. A Lyže více sportovní, které jsou vhodné do různě upravených tratí. Tento typ lyží se dále dělí podle stylu, a to na lyže universální (combi), klasické (classic) a bruslařské (skating). S Lyže závodní, které jsou vhodné na jízdu po upravených tratí. I tyto lyže jsou dále děleny na lyže klasické (classic) a bruslařské (skating) (Dygrín, et al., 2016). Tvar běžeckých lyží Laťkový tvar Lyže tohoto tvaru jsou po celé své délce stejně široké a představují většinu běžeckých lyží. Člunkový tvar Tyto lyže se od vázání ke špičce zužují. Využívají se především jako závodní běžecké lyže pro klasický styl (Dygrín, et al., 2016). 23

24 Konstrukce lyží Lyže je v nosné části tvořena materiály, jako je sklolaminát, karbon, slitiny lehkých kovů nebo dřevo. Jádro je též vyrobeno buď ze dřeva, akrylátové pěny, nebo polyamidové či hliníkové struktury. Některé druhy běžeckých lyží však mohou být duté. Spodní část lyže tvoří skluznice, která ovlivňuje lyži v jejich skluzných vlastnostech. Skluznice je vyrobena z polyetylénu, která se liší různou molekulární hmotností podle kvality lyže. Povrch skluznice je upraven strukturou, která má vliv na skluz lyže. Vrchní část lyže je tvořena povrchem z tvrdé ABS hmoty, do které je komponován design lyže. Sendvičová konstrukce Lyži tvoří několik vrstev materiálů různých vlastností, tyto vrstvy jsou spojeny lepidlem a za vysoké teploty slisovány. Krabicová konstrukce Lyže je složena ze svou nosných plátků a ty jsou potom spojeny boční výztuží. Ve vnitřním prostoru lyže se nachází jádro z velmi lehkých materiálů. Skořepinová konstrukce Lyže je tvořena jednou skořepinou, která tvoří vrchní a boční část lyže. Spodní stranu tvoří nosný plátek a prostor lyže je opět vyplněn jádrem z lehkých materiálů (Dygrín, et al., 2016). 5.2 Výstroj běžeckého vybavení Výstroj lyžaře by mělo tvořit několik vrstev oblečení, které je možné podle klimatických podmínek upravovat. První vrstvou by mělo být přiléhavé spodní prádlo, dále pak vrstva různě teplého materiálu, materiál v podobě tepelné izolace, větrová bunda a nakonec bunda s kalhoty z nepromokavého materiálu (Antoš, 2014). Jako svrchní vrstva se často při běžeckém lyžování používá lyžařská jednodílná či dvoudílná kombinéza, která zaručuje volný pohyb (Antoš, 2014). Součástí výstroje je lyžařská čepice nebo čelenka, která by měla chránit před chladem a zároveň bránit stékání potu. Dále jsou to rukavice prodloužené nad zápěstí, lyžařské brýle chránící před větrem či sluncem a různé druhy batohů, ledvinek, bidonů či camelbacků (Antoš, 2014). 24

25 5.3 Mazání lyží Mazání lyží se provádí za účelem snížení tření lyže, které vzniká smýkáním při jízdě po sněhu. Dalším důvodem je udržení skluznosti lyže na vysoké úrovni a prodloužení její životnosti. I mazání se odlišuje nejen podle techniky běhu, ale i podle několika dalších hledisek. Proces mazání začíná očištěním skluznice od nečistot a starých použitých vosků pomocí plastové škrabky a speciálními kartáči. Dále se srovná povrch skluznice a provede se buď obnova, nebo údržba struktury skluznice. Pro skluz lyže se do připravené skluznice zažehlí dostatečné množství speciálního vosku pomocí žehličky, která je nastavena na C. Po vychladnutí se vosk odstraní plastovou stěrkou ve směru jízdy. Odstranění vosku je potřeba i ze žlábku skluznice a boku lyže. Posledním krokem je vykartáčování celé lyže (Antoš, 2014). Pro klasickou techniku je třeba doplnit mazání speciálním voskem na speciální plochu. Při této technice totiž dochází k odrazu ze střední části plochy skluznice lyže (voskové komory), která se zastavuje. Do této části se nanáší tzv. stoupací vosky, které pomáhají k tření lyže se sněhem a umožňují tak lepší odraz vpřed. Tato část lyže se nestrukturuje a nezažehluje se do ní skluzový vosk. Délka voskové komory se určuje podle tvrdosti lyže, hmotnosti lyžaře a provedením jeho odrazu (Antoš, 2014). Vosky se tedy dělí na skluzové a stoupací. Dále se liší podle druhu sněhu a teplotního rozsahu na různé barvy od nejvyšších po nejnižší teploty, a to žlutou, červenou, fialovou, modrou a zelenou) (Antoš, 2014). 25

26 6 LYŽAŘSKÉ KVALIFIKACE V České republice považujeme za nejvyšší příčku výuky lyžování sdružení INTERSKI ČR. Toto sdružení spadá pod mezinárodní organizaci Interski International. INTERSKI ČR sdružuje státem (MŠMT ČR) akreditovaná školící zařízení ke školení instruktorů, cvičitelů a učitelů lyžování. Struktura INTERSKI ČR zahrnuje oblast komerční výuky, spolkové výuky a školní výuky (Interski, 2013). Cílem sdružení je dbát o pokrok a spolupráci ve výuce lyžování a snowboardingu jak v ČR, tak i na mezinárodní úrovni. Snaží se uplatňovat společenské hodnoty v mezilidských vztazích a vést své členy k zajišťování bezpečnosti lyžování a k ochraně přírody. Smyslem celé organizace je vzájemná spolupráce, informovanost a koordinace činnosti členských organizací. K dosažení cílů INTERSKI ČR plní zejména tyto hlavní úkoly: vytváří podmínky pro spolupráci jednotlivých subjektů v něm sdružených, shromažďuje, vyhodnocuje a aktivně rozvíjí poznatky o výuce lyžování, prezentuje v zahraničí výuku lyžování v ČR a to především v mezinárodní organizaci INTERSKI, aktivně se zúčastňuje práce v mezinárodní organizaci INTERSKI a získané poznatky přenáší do lyžařského hnutí v ČR, spolupracuje s orgány státní správy při koordinaci výchovy a školení lyžařských pedagogů a vytváření právních norem a předpisů v oblasti výuky lyžování s cílem sjednocení s mezinárodními standardy a uplatňováním nejnovějších didaktických a metodických postupů, zlepšuje výuku lyžování soustavným zvyšováním úrovně učitelů, cvičitelů i instruktorů lyžování, přispívá k bezpečnosti na sjezdových tratích i mimo ně, vyvíjí publikační vzdělávací osvětovou a propagační činnost jak na území ČR, tak na poli mezinárodním, využívá poznatků z oblasti péče o volný čas důsledným uplatněním zdravotně výchovných principů a ekologických zásad, vytváří podmínky pro uskutečnění ideálu Sport pro všechny, rozvíjí péči o zdravotně postiženou populaci (Interski, 2013). 26

27 Členy INTERSKI INTERNATIONAL jsou kromě sdružení INTERSKI různých zemí také samostatné odborné organizace: ISIA (International Ski Instructors Association) Mezinárodní asociace instruktorů lyžování sdružující učitele lyžování z povolání IVSI (Internationaler Verband der Schneesport-Instruktoren) Mezinárodní svaz instruktorů lyžování sdružující Instruktory lyžování různých sportů na sněhu, včetně profesionálů IVSS (Internationaler Verband für Schneesport an Schulen und Hochschulen) Svaz lyžování na školách sdružuje učitele působící na školách a univerzitách, kteří vyučují lyžování jako součást školních učebních plánů (Interski, 2013). 6.1 Rozdělení lyžařských kvalifikací Praktikant sjíždění, běhu, základního lyžování a telemarkového lyžování Nejnižší interní kvalifikace, používaná jednotlivými sdruženími a členskými organizacemi INTERSKI ČR. Opravňuje být pomocníkem osoby s kvalifikací instruktor a vyšší při řízení a vedení výcviku. Délka školení je minimálně 20 hod. (2 dny). Podmínkou pro přijetí do školení je dosažení věku 15 let (Interski, 2013). Instruktor sjíždění, běhu, základního lyžování, školního lyžování a telemarkového lyžování Interní kvalifikace používaná jednotlivými sdruženími a členskými organizacemi INTERSKI ČR. Opravňuje k samostatnému plánování, vedení a vyhodnocování výcviku. Délka školení je minimálně 50 hodin (5 6 dnů). Podmínkou pro přijetí do školení je dosažení věku 18 let (Interski, 2013). Instruktor lyžování Profesní kvalifikace, která uděluje osvědčení o odborné způsobilosti a opravňuje v souladu s požadavky Živnostenského zákona k vydání živnostenského listu v oblasti výuky lyžování dle požadavků MŠMT. 27

28 Opravňuje držitele plánovat, vést a vyhodnocovat lyžařský výcvik a dále doškolovat kvalifikace Praktikant a Instruktor. Délka školení je minimálně 150 hodin. Podmínkou pro přijetí je úspěšné absolvování přijímacích pohovorů a absolvování minimálně 7 dnů výukové praxe jako Instruktor (Interski, 2013). Cvičitel lyžování Interní kvalifikace používaná jednotlivými sdruženími a členskými organizacemi INTERSKI ČR. Opravňuje držitele samostatně plánovat, vést a vyhodnocovat lyžařský výcvik a dále doškolovat kvalifikace Praktikant, Instruktor a Instruktor lyžování. V rámci specializací je možno alternativně zvolit: sjezdové lyžování, běh na lyžích, telemarkové lyžování nebo snowboarding. Délka školení je minimálně 250 hodin. Podmínkou pro přijetí je úspěšné absolvování přijímacích pohovorů a absolvování minimálně 14 dnů výukové praxe jako Instruktor lyžování (Interski, 2013). Učitel lyžování Interní kvalifikace používaná jednotlivými sdruženími a členskými organizacemi INTERSKI ČR. Plní stejné úkoly jako Cvičitel lyžování, může vykonávat lektorskou činnost při školení a doškolení kvalifikace: Praktikant, Instruktor, Instruktor lyžování a Cvičitel lyžování. Kvalifikaci mohou udělovat pouze vysoké školy, které mají akreditovaný studijní program v oblasti tělesné výchovy a sportu. Délka školní je minimálně 450 hodin. Podmínkou pro přijetí do školení je úspěšné absolvování přijímacích pohovorů a absolvování minimálně 14 dnů výukové praxe jako Cvičitel lyžování (Interski, 2013). 6.2 Trenérské licence Trenérské licence v tomto sportu uděluje Svaz lyžařů České republiky. Trenér tohoto svazu je odborně vzdělaný tělovýchovný pedagog, který řídí tréninkový proces a připravuje závodníky ke zvyšování sportovní výkonnosti v rámci etických norem (Svaz lyžařů Čr, 2007). 28

29 Povinnosti trenéra lyžování Cílevědomě, soustavně a plánovitě vést a řídit tréninkový proces. Se snahou vykonávat jinou činnost o neustálé zkvalitňování tréninkového procesu. Při řízení tréninkového procesu uplatňovat zdravotnická hlediska. Prosazovat a uplatňovat nové vědecké a metodické poznatky. Využívat spolupráci s lékaři, pedagogy, psychology, metodiky, fyziology, biomechaniky, dietology, ostatními trenéry a dále předávat zkušenosti. Dále se vzdělávat a to ve smyslu příslušných stanovení kvalifikace trenéra své specializace (Svaz lyžařů Čr, 2007). Práva trenéra lyžování Vést z pověření Svazu lyžařů České republiky tréninkový proces ve své specializaci a sportovce při soutěžích. Využívat metodické a odborné materiály Svazu lyžařů České republiky. Využívat volného přístupu na sportovní soutěže Svazu lyžařů České republiky všech úrovní. Uplatňovat označení své trenérské kvalifikace (Svaz lyžařů Čr, 2007). Trenérská kvalifikace vzniká s ukončením studia teorie sportovní přípravy a praxe dle požadavků na příslušnou kvalifikaci a odpovídající počet roků odborné praxe: 29

30 Tabulka č. 1: Přehled trenérských kvalifikací Trenérská kvalifikace Věk Praxe Působnost / podmínky IV. třída 15 - III. třída 18 - II. třída, akreditace MŠMT 19 1 rok I. třída 24 3 roky diplomovaný trenér - - Zdroj: Svaz lyžařů Čr, 2007 pomocný oddílový trenér pracující pod odborným dohledem trenéra s vyšší kvalifikací školení v rozsahu 20 hodin (8 teorie + 12 praxe) oddílový trenér, který vede, plánuje a vyhodnocuje sportovní přípravu především kategorií děti a žactvo školení v rozsahu 50 hodin (15 teorie + 35 praxe) nebo absolvent sportovního gymnázia s maturitní zkouškou + závodník s aktivním kódovým číslem dané specializace oddílový trenér, lektor na školení nižších kvalifikací a) držitel kvalifikace III. třídyb) ukončené střední vzdělání s maturitou c) školení v rozsahu 150 hod. dle příslušné akreditace MŠMT ČR započítá se hodinová dotace ze školení trenérů III. třídy d) absolvent může získat oprávnění k živnostenskému podnikání vedoucí trenér sportovního střediska, sportovního gymnázia a sportovního centra mládeže, lektorská a publikační činnost, práce v odborných komisích a) držitel kvalifikace II. třídy b) absolvent dvouleté trenérské školy Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy Praha s příslušnou specializací c) absolvent akreditovaného bakalářského nebo magisterského studijního programu ve studijním oboru Tělesná výchova a sport na vysoké škole + doplnění specializace II. třídy d) po 10 letech trenérské praxe jako trenér II.třídy jmenuje na návrh metodické komise OSÚ Rada OSÚ působí v nejvyšších složkách OSÚ, lektorská a publikační činnost a) absolvent akreditovaného magisterského studijního programu ve studijním oboru Tělesná výchova a sport příslušné specializace zakončené diplomovou prací na vysoké škole b) na základě aktivní závodní činnosti nebo trenérské praxe jmenuje na návrh Met.K OSÚ Rada OSÚ. 30

31 7 MOTORICKÉ UČENÍ Motorické učení je takový proces učení, u kterého dochází k osvojování pohybových dovedností a k rozvoji pohybových schopností a vědomostí o pohybové činnosti. Mezi charakteristiku základních znaků nacvičené pohybové dovednosti patří kvalita výsledků senzomotorické činnosti (absence chyb, správnost provedení pohybů), rychlost jejího provedení (včasnost, hbitost), ekonomičnost provedení (volní úsilí, nízký energetický výdej) a způsob provedení pohybu (sportovní styl, osobní styl) (Antoš, 2014). Proces motorického učení je tvořen čtyřmi fázemi. První fáze se nazývá hrubá koordinace, při které dochází k hrubému naučení sportovní techniky. Druhá fáze je nazývaná jako jemná koordinace, při níž dochází k zafixování technik ve standardních podmínkách. Další fází je tzv. proces automatizace, při které jde o automatické využití naučené techniky. Poslední fází motorického učení je tzv. tvořivá koordinace, kterou tvoří již zautomatizované dovednosti (Antoš, 2014). např.: Motorické učení je dle Antoše (2014) ovlivňováno několika činiteli, jako je Vnitřní činitel Vnitřní činitel je spojený se všemi osobnostními složkami sportovce. Tím jsou myšleny například jeho schopnosti (intelektuální, pohybové, atd.), psychické procesy (motivace, emoce, atd.), vlastnosti (charakter, atd.) a ostatními stavy (únava, stres, atd.) Vnější činitel Vnějším činitelem je myšleno např. množství lidí na výuce, četnost pohybu, nebo další materiální a sociální podmínky. Výsledkový činitel Mezi výsledkové činitele patří finální výsledek, ke kterému patří náročnost úkolů. 7.1 Druhy motorického učení Imitační učení Toto učení můžeme znát také pod pojmem učení nápodobou. Jedná se o nejrozšířenější druh učení, který se používá převážně při učení jednoduchých pohybů. V rámci imitačního učení zapojujeme zrakový a sluchový analyzátor. Důležitým 31

32 faktorem je dokonalá ukázka, kterou tvoří struktura, technika a rytmus pohybu. Mnohonásobným opakováním se osvojená dovednost zdokonaluje a odstraňují se tak i naučené chyby (Antoš, 2014). Instrukční učení Tento typ učení je založený na verbálních instrukcích, tedy slovních pokynů od vyučujícího, proto je třeba znát alespoň základní odborné názvosloví. Používá se především ke zlepšení představy provedení složitějších pohybů a vede k rozvoji spolupráce senzoriky a myšlení (Antoš, 2014). Zpětnovazební učení Tento typ učení se využívá u vyspělých sportovců, kteří usilují o růst své výkonnosti. Je založen na metodě pokus omyl a výsledek se vyučovaný dozví až po skončení pokusu. Zajímavou technikou zpětnovazebního učení je videozáznam (Antoš, 2014). Problémové učení Problémové učení je jedno z nejnáročnějších druhů učení. Vyžaduje vysokou připravenost, zkušenosti a intelekt vyučovaného. Princip tohoto učení spočívá v hledání optimálního řešení daného úkolu (Antoš, 2014). Ideomotorické učení Tento typ učení je doplněk všech učení předešlých. Principem je dráždění centrální nervové soustavy aktivním pohybem, nebo jen jeho představou (Antoš, 2014). 32

33 Tabulka č. 2: Styly učení a jejich charakteristika Styl učení Charakteristika Doporučení Člověk, který se učí pozorováním Člověk, který potřebuje porozumět Člověk, který potřebuje cítit Člověk, který potřebuje vyzkoušet Zdroj: Antoš, 2014, s. 18 Drží se v pozadí Preferuje pozorovat všechny ostatní Dobrý posluchač Hodně zvědavý Spoustu otázek Většinou velmi chtivý Vědom si toho, jak problém cítí Učí se hodně rychle Podrobné vysvětlování není efektivní Naučí se více, pokud si to může vyzkoušet Velmi netrpělivá Většinou jezdí všude první. Dlouhé vysvětlování není efektivní, pokud však neobsahují vizuální prvky Hodně demonstrovat Potřebuje detailní popis problému, k tomu aby porozuměl Více času na vysvětlení Použít připodobnění k jiným sportům Potřebuje hodně lyžovat Krátké vysvětlení k věci Hodně lyžovat 33

34 8 LYŽAŘSKÝ VÝCVIK DĚTÍ A JEHO ZVLÁŠTNOSTI VZHLEDEM K VĚKU DĚTÍ Rozvoj lyžařských dovedností je často dlouhodobý proces, který je třeba rozvíjet již od raného dětství. Postup výuky lyžařských dovedností musí být přizpůsoben motorickému vývoji dětského organismu. Instruktor by měl tedy vědět, jaké dovednosti je dítě schopno se naučit a jaké nároky by na díle měl klást. Při nerespektování dětského stupně zralosti může dojít k nebezpečí poškození dětského organismu příliš vysokým zatížením, nebo k nebezpečí osvojení si nesprávných pohybových návyků, které ztěžují následný proces zdokonalování. K tomuto problému může dojít i za té situace, kdy instruktor nebude cvičence opravovat. Lyžování patří mezi koordinačně náročnou činnost (Dygrín, et al., 2016). Jednooporové fáze, které patří mezi koordinačně náročné dovednosti, zvládají děti po pátém roce života. Za teoretickou hranici zahájení lyžařské techniky je považován právě věk 5 až 6 let, a to z hlediska biologické a psychické připravenosti organismu. Za nejvhodnější období nácviku lyžování je považován věk 6 až 11 let, kdy se dítěti výrazně mění koordinace těla (Dygrín, et al., 2016). 8.1 Periodizace výuky lyžařských dovedností u dětí a mládeže Období seznamování (3 5 let) Základem výuky lyžování v tomto věku by měla tvořit hra, i prvky všeobecné lyžařské průpravy by se měly realizovat herní formou. Děti starší čtyř let by se měly učit chůzi sunem, obraty přešlapováním, výstupy stranou a mírný sjezd. Nedoporučuje se organizovaná forma výuky. Pokud je v blízkosti lyžařské školy dětské lyžařské hřiště, je dobré ho využít (Dygrín, et al., 2016). Pro výuku dětí mladší čtyř let by se měl vyučující zaměřit na seznamování dítěte se zimním prostředím a lyžařským vybavením. Po čtvrtém roce se doporučuje zaměřit se na pocit skluzu na lyžích (Dygrín, et al., 2016). Prvotní pohyb na lyžích nesmí dítě odradit, proto volíme lyže dostatečně široké, které usnadňují rovnováhu. Délka lyží se volí přiměřeně k věku a výšce postavy. 34

35 Maximální délka lyží by měla dosahovat maximálně do výšky ramen dítěte. Nejvhodnější lyže v procesu seznamování jsou lyže s vázáním s volnou patou, které je vhodné opatřit stoupacím voskem (Dygrín, et al., 2016). Pro dítě v rozmezí tohoto věku je proces seznamování jednodušší za přítomnosti rodičů. Pro dítě je velmi důležitá pochvala a povzbuzení (Dygrín, et al., 2016). Děti v tomto věku obtížně rozlišují rozdílné úkoly pro pravou a levou stranu. Jezdí zejména v široké stopě a ve sníženém postoji s těžištěm posunutým dozadu. Technické chyby se nedoporučují násilně odstraňovat, většina z nich se odstraní přirozenou cestou při opakování (Dygrín, et al., 2016). Období výuky hrou (6 10 let) Dítě tohoto věku je poměrně silově i koordinačně zralé. Zvyšuje se u něho schopnost nápodoby, což usnadňuje snadný a rychlý nácvik nových pohybů. Z tohoto důvodu jsou zde kladeny vyšší nároky na ukázku od lyžařského instruktora (Dygrín, et al., 2016). Hlavním cílem tohoto období je procvičení celého rozsahu základních prvků a hlavních dovedností lyžařské průpravy. Náplní je připínání, odepínání a nošení lyží, různé druhy obratů a výstupů, sjezd, odšlapování a bruslení. Při nácviku sjíždění necháváme děti jezdit v široké stopě, na šíři pánve, a s jistotou, kterou děti postupně získávají, stopu zužují (Dygrín, et al., 2016). Výuka v tomto stádiu by měla být pestrá a proměnlivá, neboť koncentrace dítěte v tomto věku je velmi krátkodobá. Pro děti je zajímavější cvičit ve družstvech a své síly porovnávat pomocí různých štafet, závodů nebo honiček (Dygrín, et al., 2016). Období učení (11 14 let) Děti ve věku 11 až 12 let se nachází ve vrcholném stádiu motoriky. Osvojují si tedy pohyb okamžitě a rychle (Dygrín, et al., 2016). V období 13 až 14 let se u dětí může projevit tzv. pubertální diskoordinace, která se projevuje nesouladem somatických změn a změn motorických. Můžeme zde pozorovat zhoršenou pohybovou koordinaci způsobenou rychlým růstem a narušení 35

36 dynamiky. Tento problém se projevuje především u dětí nesportujících, u pravidelně sportujících se nemusí diskoordinace vůbec projevit (Dygrín, et al., 2016). V tomto období jsou mezi dětmi veliké rozdíly, které se týkají jejich dovedností. Existují děti, které prošly předešlými etapami, ale také děti, které s lyžováním teprve začínají. V tomto věku se najde plno dětí, které mají své dovednosti na vysoké úrovni a lyžování se věnují závodně (Dygrín, et al., 2016). Výcvik dětí v tomto věku vyžaduje od instruktora velkou zkušenost. Měl by zvolit takový výběr lyžařských cviků, aby nevhodně nezatěžoval zhoršenou motoriku dětí. Začátečníky musí seznámit se základy lyžařských technik a děti procházejí hrubou formou osvojování lyžařských dovedností. U dětí pokročilých se snažíme o zdokonalování dříve osvojených dovedností a navázání na ně (Dygrín, et al., 2016). Období zdokonalování (14 16 let) V této etapě dochází k vyrovnání pubertálních disproporcí. Kondiční schopnosti adolescenta jsou vyvinuty natolik, že je schopný provádět fyzicky náročné aktivity a koordinace mu umožňuje vykonávat pohyb přesně a plynule. U většiny chlapců nadále roste motorická výkonnost, naopak u nesportujících dívek může motorická výkonnost stagnovat či dokonce klesat (Dygrín, et al., 2016). Hlavním úkolem je zdokonalování a rozvíjení všech lyžařských dovedností z předchozích etap. I v této etapě může začátečník docílit solidní úrovně lyžařských dovedností. Motorická i rozumová úroveň adolescenta je natolik vyspělá, že má cvičitel možnost využívat analyticko-syntetické metody s větším množstvím výukových prostředků k nácviku základům lyžování (Dygrín, et al., 2016). 36

37 9 PRAVIDLA PRO JÍZDU NA BĚŽECKÝCH TRATÍCH Vstup bez běžeckých lyží do označených a strojově projetých tratí přísně zakázán, na vyznačených okruzích je nutné pohybovat se jen určeným směrem, zákaz vstupu na tratě, kde probíhá závod, při předjíždění nutnost držet hole těsně u těla, předjížděný lyžař musí uvolnit stopu, při sjezdech se musí jízda přizpůsobit stavu stopy, terénním podmínkám, viditelnosti na trati a provozu na trati, nutnost dodržovat bezpečnou vzdálenost jezdců mezi sebou, v případě, že jsou vyjety dvě stopy, využívají se stopy jako v silničním provozu, to je vpravo, při setkání v protisměru se vyhýbat vpravo, na tratích s jednou stopou má přednost sjíždějící lyžař, stoupající lyžař musí stopu uvolnit, po pádu je třeba stopu co nejrychleji uvolnit, stojíte-li, vystupte ze stopy (Žumárová, 2011). Pravidla pro skupinovou jízdu na běžeckých tratích První jede vedoucí, další jede nejslabší lyžař a poslední spolehlivý a dobrý lyžař, pro snadnější kontrolu by měli mít lyžaři pořadová čísla, musí se dodržovat vzdálenost mezi lyžaři a dohled, po delším sjezdu a na křižovatkách je třeba počkat na posledního jezdce (Žumárová, 2011). 37

38 10 NEBEZPEČÍ V HORÁCH A PRVNÍ POMOC Všechny sporty nesou riziko, že se sportovec může zranit. Lyžování patří k těm sportům, kde je míra tohoto rizika velmi vysoká. V pobytu na horách se zdůrazňují dvě základní příčiny vzniku nebezpečí, a to objektivní a subjektivní (Žumárová, 2011). Objektivní (nezávislé na lyžaři) Jedná se o takové příčiny, které nelze ovlivnit, a musíme s nimi vždy počítat. Mezi tyto příčiny vzniku nebezpečí patří proměnlivost počasí, pokles teploty nebo silný vítr, sníh a jeho kvalita (zmrzlý nebo těžký a vlhký sníh, lavinové nebezpečí) (Žumárová, 2011). Subjektivní (příčinou jsou chyby lyžaře) Mezi subjektivní příčiny vzniku nebezpečí patří nevhodná výzbroj lyžaře (např. špatné seřízení bezpečnostního vázání), nevhodná výstroj lyžaře (málo vrstev oblečení, chybějící brýle, atd.), nezájem o předpověď počasí a pokyny a upozornění horské služby, jízda nad poměry lyžařské zdatnosti a lyžařských dovedností, nerespektování pravidel tratí a pohybu v terénu (Žumárová, 2011). Následky úrazů snižuje rychlá a kvalifikovaná první pomoc. Ta vyžaduje velikou rozvahu a správný postup, aby nezhoršila následky zranění, nebo dokonce neohrozila postiženého na životě. Každá osoba je povinna poskytnou první pomoc dle svých schopností a možností. Při úrazu je dle Žumárové (2011) nutné postupovat takto: jako první viditelně označit místo nehody, přivolat odbornou pomoc a zajistit transport zraněného, poskytnout první pomoc, se zraněným zbytečně nehýbat, zabránit prochladnutí zraněného, věnovat pozornost i dalším nezraněným členům skupiny (zabezpečení proti prochladnutí a další bezpečnost). 38

39 11 ANALÝZA ŠKOL BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ V LIBERECKÉM KRAJI Tato část se zabývá analýzou pěti firem, které poskytují službu v podobě výuky běžeckého lyžování. Z důvodu jejich činnosti jsou nazývány jako školy běžeckého lyžování. Tyto školy se nacházejí v zimních střediscích po celé republice, většina jich je však v Libereckém kraji a to například v Harrachově, Bedřichově, Liberci nebo Jablonci nad Nisou, proto byla pro tuto práci vybrána právě oblast tohoto kraje. Tabulka č. 3: Přehled škol běžeckého lyžování Škola Zázemí firmy Majitel firmy Webové stránky Kempy Martina Koukala Škola běžeckého lyžování Nyč Nordic Academy Proběžky Liberec Martin Koukal Liberec Daniel Baran Harrachov Petr Kožíšek Jablonec nad Nisou Skiservis Mára Bedřichov Lukáš Krejčí Marek Pazderský Metoda získávání informací Informace do této části práce byly získané ze dvou zdrojů. Většina informací byla nalezena na webových stránkách, které vlastní každá z těchto škol. Zde byly získány takové informace, jako jsou například zaměstnanci, programy jednotlivých výukových kurzů, termíny kurzů, ceny kurzů nebo partneři jednotlivých škol. Druhou variantou získávání informací byl přímý rozhovor s majitelem či jednatelem firmy. Tyto rozhovory byly provedeny na základě předem připravených otázek, které se týkaly fungování školy běžeckého lyžování. Časová dotace těchto rozhovorů byla přibližně jedna hodina, za kterou byly získány informace ohledně klientů, dosažených lyžařských kvalifikací instruktorů, sekundární činnosti firmy nebo speciálních služeb. Všechny tyto informace byly dále zpracovány a rozděleny do 39

40 jednotlivých kapitol. U školy běžeckého lyžování s názvem Proběžky došlo k osobnímu pozorování výuky v rámci absolvování individuálního kurzu. Dotazníkové šetření nebylo nakonec možné provést z důvodu rozsáhlých odpovědí Kempy Martina Koukala Martin Koukal je bývalý český reprezentant a mistr světa v běhu na lyžích. S koncem Martinovy kariéry profesionálního závodníka přišel i čas přemýšlet o tom, co dál. Manželka Vanda přišla s nápadem kempů, kde by lidem mohl zprostředkovávat a předávat své letité zkušenosti a dovednosti a splnit jim tak jejich přání se na běžkách technicky i výkonnostně zlepšovat, navázat spolu s ním přátelské vztahy a dozvědět se spoustu zajímavých a užitečných informací ze světa běžeckého lyžování. V létě roku 2013 tedy vznikly Kempy Martina Koukala. Podle Koukala jsou tyto kempy charakteristické nadstandardními službami ve všech aspektech od výběru lokality konání kempů, ubytovacího zařízení, stravy, materiálového zajištění a možnosti regenerace, až po samotnou výuku pod Koukalovým vedením. Heslo Martina Koukala: Chci, aby vás běžky hlavně bavily a pohyb na nich vám přinášel skvělé pocity a vy tak mohli zažívat radost ze zimy! Zaměstnanci Kempy Martina Koukala zaměstnávají dohromady pouze dvě osoby, které jsou zároveň vlastníky firmy. Z toho jmenovaného Martina Koukala a jeho ženu Vandu Koukalovou, která není instruktorkou lyžování, ale zastupuje funkci projektové manažerky a koordinátorky těchto kempů. Martin Koukal, narozený 25. září 1978 v Novém Městě na Moravě, je bývalý český reprezentant v běhu na lyžích. Může se chlubit několika tituly, mezi které patří především titul Mistra světa v běhu na 50 km volnou technikou z roku Dalšími velkými úspěchy jsou bronzová medaile z Mistrovství světa v Obersdorfu v roce 2005 v team sprintu, vítězství ve světovém poháru ve štafetě v Davosu v roce 2007 a bronzová medaile z Olympijských her ve Vancouveru v roce 2010 ve štafetě na 4krát 10 kilometrů. Po Olympijských hrách ve Vancouveru opustil reprezentační družstvo a šel se věnovat pouze dálkovým běhům. V květnu roku 2014 kariéru profesionálního běžce na lyžích ukončil. 40

41 Dosažené lyžařské kvalifikace instruktorů Martin Koukal se jako jediný účastní svých kempů jako instruktor lyžování. Instruktor je nazýván pouze z důvodu, že se věnuje výuce lyžování, kvalifikaci instruktora však nemá. I přesto je Martin ceněn jako výborný vyučující, a to především díky svým letitým zkušenostem, které získal při své závodní kariéře v běhu na lyžích. Systém termínů výuky Už z názvu této firmy vyplývá, že se Martin Koukal věnuje výuce lyžování v podobě různých kempů. Škála těchto kempů je velice široká, v nabídce jsou jak kempy jednodenní, tak vícedenní a konají se jak v Čechách, tak v různých zajímavých destinacích v Evropě. Jednodenní kempy Tyto kempy se konají zejména na Bedřichově v Jizerských horách, kde je jako zázemí poskytována Prezidentská chata. Na této chatě si mohou zákazníci domluvit ubytování na předešlou nebo následující noc po kempu, ubytování však není v ceně kempu. V ceně je zahrnuta ranní přednáška o běžeckém lyžování, ukázka techniky mazání, mazací materiál, oběd, káva a zákusek, videorozbor, možnost večerní sauny a především výuka lyžování, která je rozdělena na dva bloky. Dopolední blok zahrnuje 2,5hodinový trénink, kdy se vyjíždí na tratě po Jizerských horách. Odpolední blok trvá 1,5 hodiny a probíhá na Bedřichovském stadionu, kde se piluje především technika. Jednodenní kempy se stanoveným termínem se každým rokem pořádají tři. V prvním termínu se koná tzv. ONE-DAY KEMP 1, který je zaměřen pouze na výuku bruslařské techniky. Dalším je tzv. ONE-DAY KEMP 2, ten se naopak věnuje pouze technice klasické. Posledním předem stanoveným kempem je tzv. LADIES KEMP, ten je jako jediný pořádaný pouze pro ženy a jako jediný se také věnuje jak technice klasické, tak i bruslařské. Všechny jednodenní kempy jsou omezené maximálním počtem klientů, který je dvanáct osob. 41