Odvolání proti rozhodnutí o povolení odstranění stavby a vydání stavebního povolení na stavbu Bytový dům Bachova

Transkript

1 Magistrátu hl.m. Prahy odbor stavebního řádu prostřednictvím Úřadu městské části Praha 11 odbor výstavby Ocelíkova 672/ Praha 415 V Jílovém u Prahy dne k č.j. MCP11/18/008472/OV/Bal k sp.zn. OV/14/028773/Bal prostřednictvím datové schránky Společenství vlastníků jednotek v budově čp , Bachova ul., Praha 4 Bachova 1585/18, Praha IČO: zastoupeno Michalem Trojákem, předsedou a Ing. Monika Esterková dat. narození bytem Bachova 1584/ Praha 4 a Josef Hornek dat. narození bytem Bachova 1584/ Praha 4 všichni právně zastoupeni JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., ev.č. ČAK advokátem společnosti Advokátní kancelář Dohnal & Bernard, s.r.o. se sídlem Příběnická 1908, Tábor, IČO: ID DS: 2j5wqrg Odvolání proti rozhodnutí o povolení odstranění stavby a vydání stavebního povolení na stavbu Bytový dům Bachova Bez příloh Advokátní kancelář Dohnal & Bernard, s.r.o. zapsaná v OR u Krajského soudu v Českých Budějovicích, oddíl C, vložka IČO: č. ú.: /0600 tel: office@dohnalbernard.cz Sídlo a kancelář Tábor Pobočka Jílové u Prahy Mgr. Vítězslav Dohnal, ev. č. ČAK JUDr. Michal Bernard, Ph.D., ev. č. ČAK Příběnická 1908/12, PSČ Tábor Masarykovo nám. 195, PSČ Jílové u Prahy tel.: dohnal@dohnalbernard.cz tel.: bernard@dohnalbernard.cz

2 I. Stav věci Stavba s názvem Bytový dům Bachova byla umístěna rozhodnutím o umístění stavby ze dne , č.j. MCP11/12/024967/OV/Hr. Dne v rámci zahájeného stavebního řízení na stavbu Bytový dům Bachova Úřad městské části Praha 11, odbor výstavby (dále jen stavební úřad ) vydal žadateli, společnosti PONTENZA LIMITED a.s., IČ: , se sídlem Kakosova 978/4, Řeporyje, Praha 5, usnesení o určení lhůty k provedení úkonu pod č.j. MCP11/15/049825/OV/Dvo. Dne stavební úřad vydal usnesení č.j. MCP11/16/022707/OV/Dvo, kterým lhůtu určenou usnesením ze dne pro doplnění žádosti o stavební povolení prodloužil do Dne bylo na úřední desce stavebního úřadu zveřejněno oznámení č.j. MCP11/17/043986/OV/Bal o zahájení spojeného řízení o žádosti o vydání stavebního povolení na stavbu nazvanou: Bytový dům Bachova na pozemku st. p. 3006, 3007, parc. č. 2973, 2992/3, 2993/3, 2993/5, 3008 v katastrálním území Chodov (dále jen "stavba") a o žádosti o odstranění stavby bývalé kotelny na hranici ulic Mikulova, Bachova ze dne pod č.j.: MCP11/17/ S oběma žádostmi shora nadepsaní účastníci řízení zásadně nesouhlasí a proto ve lhůtě stanovené zákonem podali ve věci námitky. Přípisem ze dne stavební úřad oznámil účastníkům řízení doplnění podkladů pro vydání rozhodnutí. Tento přípis byl zveřejněn na úřední desce stavebního úřadu dne Shora uvedení účastníci se ve lhůtě stanovené stavením úřadem vyjádřili k nově doplněným podkladům pro řízení a k řízení samotnému. Dne vydal stavební úřad rozhodnutí pod č.j. MCP11/18/008472/OV/Bal I. o vydání povolení k odstranění stavby nazvané Odstranění stavby bývalé kotelny na hranici ulic Mikulova, Bachova, II. o vydání stavebního povolení na stavbu nazvanou: Bytový dům Bachova a III. o vydání stavebního povolení na stavbu nazvanou: Bytový dům Bachova, které bylo vyvěšeno na úřední desku téhož dne (dále jen napadené rozhodnutí ). Proti napadenému rozhodnutí podávají shora uvedení účastníci řízení prostřednictvím svého právního zástupce (též jen odvolatelé ) v zákonem stanovené lhůtě toto o d v o l á n í. 2

3 II. Rozsah odvolání Odvolatelé napadají tímto odvoláním celou výrokovou část napadeného rozhodnutí. III. Odvolací body Napadené rozhodnutí považují odvolatelé za nezákonné a věcně nesprávné. Napadené rozhodnutí zasahuje do hmotných i procesních práv odvolatelů i dalších účastníků řízení. Odvolání proti napadenému rozhodnutí podávají odvolatelé z následujících konkrétních důvodů. 1. Zmatečnost výroku, rozpor mezi výrokem a odůvodněním Odvolatelé napadají zmatečnost výroku napadeného rozhodnutí, nedostatečné určení stavby a rozpor mezi výrokovou částí a odůvodněním. Zmatečnost výrokové části spočívá především v tom, že výrok zavádí definiční zkratku stavba jak pro stavbu bývalé kotelny (viz výrok č. I.), tak pro stavbu Bytový dům Bachova (viz výrok č. II. a výrok č. III). Nadto výrokem č II. je rozhodnuto o vydání stavebního povolení na stavbu Bytový dům Bachova a výrokem č. III. je taktéž rozhodnuto o vydání stavebního povolení na stavbu Bytový dům Bachova. Výše uvedené činí napadené rozhodnutí zmatečným, nejasným v pojmosloví (co je tedy stavbou dle napadeného rozhodnutí odstranění kotelny nebo novostavba bytového domu? co je bytový dům Bachova viz výroky II.a III.) a nejednoznačným. Podle výroku č. II., druhá odrážka, cit: Nadzemní stavbu bude tvořit jedenáctipodlažní blok o půdorysu. Výrok je tedy zcela neurčitý, neboť nestanoví žádné půdorysné určení (rozměry) stavby bytového domu. Výrok je i zmatečný, neboť se nejedná o nadzemní stavbu, ale o nadzemní část stavby. Zároveň je zde dán rozpor s odůvodněním napadeného rozhodnutí, podle kterého má mít nadzemní část stavby 12 nadzemních podlaží, nikoliv jedenáct (viz str. 9 napadeného rozhodnutí). Výroková část rozhodnutí též zjevně neodpovídá žádosti, neboť žadatel žádal o stavbu na dvanáctipodlažní objekt (viz PD). Pokud stavební úřad v části dvanáctého podlaží žádosti nevyhověl, mělo toto rozhodnutí být v napadeném rozhodnutí uvedeno ve výrokové části a zdůvodněno v odůvodnění. Odvolatelé též namítají, že žádný výrok stavebního povolení neobsahuje povolení stavby chodníků a zpevněné plochy, které jsou v projektové dokumentaci součástí stavby D.1.05 Komunikace. Napadené rozhodnutí je z výše uvedených důvodů nepřezkoumatelné. 2. Rozpor s 36 odst. 3 správního řádu Podle ustanovení 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Pokud tak správní orgán 3

4 neučiní, jedná se o závažné porušení práv účastníků řízení, které dle ustálené správní i soudní rozhodovací praxe musí znamenat zrušení rozhodnutí zatíženého touto procesní vadou. Podle tohoto ustanovení, odborné literatury (Vedral, J.: Správní řád, komentář, II. vydání, BOVA POLYGON 2012, str ) a podle konstantní judikatury soudů musí být aktivním písemným jednáním správního orgánu před vydáním rozhodnutí dána možnost seznámit se všemi podklady pro vydání rozhodnutí, tj. s celým správním spisem poté, kdy veškeré podklady pro vydání rozhodnutí byly shromážděny. Podle ustanovení 17 odst. 1 správního řádu se v každé věci zakládá spis. Každý spis musí být označen spisovou značkou. Spis tvoří zejména podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další písemnosti, které se vztahují k dané věci. Přílohou, která je součástí spisu, jsou zejména důkazní prostředky, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických médiích. Spis musí obsahovat soupis všech svých součástí, včetně příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 7 A 112/ cit.: Účastník řízení si sám nemůže učinit právně relevantní úsudek o tom, kdy je shromažďování podkladů rozhodnutí ukončeno. Z výzvy správního orgánu k seznámení musí být zřejmé, že shromažďování podkladů bylo ukončeno. A podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 8 Afs 21/ cit.: Vždy je třeba zkoumat, zda poté, kdy v souladu s poučením postupoval, byl správní spis následně doplňován či nikoliv, a zda tak účastník měl faktickou možnost se s úplným spisem seznámit. (zvýrazněno odvolateli). Ve výzvě stavebního úřadu k seznámení s podklady rozhodnutí podle 36 odst. 3 správního řádu ze dne , č.j. MCP11/18/009194/OV/Bal, jsou uvedeny doplněné podklady pod body 1 9. S těmi měli účastníci řízení možnost se seznámit. Účastníci řízení však neměli možnost se seznámit se souhlasem obecného stavebního úřadu ze dne , č.j. MCP11/18/009171/OV/Bal, sp.zn. OV/18/009167/Rak. Ačkoliv tento souhlas je podmínkou pro vydání stavebního povolení na stavební objekt D Komunikace a tedy nutným podkladem v tomto řízení, nebyl v oznámení pro účastníky ze dne uveden mezi doplněnými podklady a nebylo jim umožněno se s tímto dokumentem seznámit. Skutečnost, že tento dokument byl podkladem pro vydání rozhodnutí, vyplývá též ze strany 15 napadeného rozhodnutí. Jedná se tedy o zcela zásadní podklad pro vydání rozhodnutí, se kterým měli být účastnící seznámeni, a mělo jim být umožněno se k němu vyjádřit. Ve vztahu k povinnosti správního orgánu dané ustanovením 36 odst. 3 správního řádu je bez jakékoliv relevance případný názor stavebního úřadu na obsah tohoto podkladu. Odvolatelé shrnují, že daný dokument byl součástí správního spisu a tvoří podklad pro vydání rozhodnutí a stavební úřad jim a dalším účastníkům řízení v rozporu s ustanovením 36 odst. 3 správního řádu nedal možnost se k tomuto podkladu vyjádřit. Tato procesní vada, která zasahuje do ústavního práva odvolatelů a dalších účastníků na spravedlivý proces, je jednoznačným důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. 4

5 3. Rozpor s 3 ve spojení s 50 odst. 3 správního řádu Podle ustanovení 3 správního řádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v takovém rozsahu, který je nezbytný k tomu, aby byl úkon správního orgánu úkonem v souladu s požadavky obsaženými v 2 správního řádu, tedy se zásadou legality, zásadou zákazu zneužití pravomoci a správní úvahy, zásadou proporcionality a ochrany dobré víry, zásadou ochrany veřejného zájmu, zásadou nestranného přístupu a zásadou legitimního očekávání. Podle 50 odst. 3 správního řádu je správní orgán povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Jedná se o explicitně předvídanou výjimku (zpřísnění) z obecné zásady zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zakotvené v ustanovení 3 správního řádu. Ochrana vlastnických práv, zdraví a životního prostředí (zvláště ochrana před hlukem a znečištěným ovzduším) je bez pochyby veřejným zájmem. Stavební úřad se před vydáním napadeného rozhodnutí nezabýval dostatečně všemi okolnostmi důležitými pro ochranu veřejného zájmu. Např. odvolatelé namítají, že stavební úřad se vůbec nezabýval otázkou splnění povinností na zachování pohody bydlení dle čl. 4 OTPP. Stavební úřad ke splnění čl. 4 OTPP uvádí pouze jednu zcela obecnou větu. K pojmu pohoda bydlení a jeho obsahu viz zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu spis. zn. 8 As 27/2012 ze dne 1. listopadu 2012, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 2776/2013. S jednotlivými kritérii, ani celkově se stavební úřad v napadeném rozhodnutí vůbec nezabývá. Odvolatelé namítají též, že se stavební úřad dostatečně nezabýval jejich námitkou zastínění (označeno jako námitka č. 10). Studie oslunění a denního osvětlení (2014) je součástí správního spisu, stavební úřad proto nemůže argumentovat překážkou koncentrace řízení dle 114 odst. 2 stavebního zákona. Postup stavebního úřadu je též rozporný s 68 odst. 3 správního řádu. Na str. 26 napadeného rozhodnutí stavební úřad k námitce č. 8 uvádí, že cit: Svoz domovního odpadu z obytné části objektu a z komerčního prostoru závisí na provozovateli, jenž musí uzavřít smlouvu se společností, která se bude svozem odpadu zabývat. V tomto smyslu je předčasné řešit námitku zajíždění vozidel pro sběr komunálního odpadu, protože tato smlouva není vyžadována pro vydání stavebního povolení. Stavební úřad však je povinen v souladu s příslušným ustanovením OTPP řešit i tuto otázku. To však neučinil. Do obsahu této námitky patří též níže uvedená odvolací námitka č. 4 týkající se parkovacích stání a odvolací námitka č. 9 týkající se zákazu poškozování dřevin rostoucích mimo les. Ve správním řízení (na rozdíl např. od civilního soudnictví) je to správní orgán, nikoliv účastník řízení, kdo je povinen opatřit a shromáždit podklad pro vydání rozhodnutí v souladu se zásadou materiální pravdy. Tomu však stavební úřad nedostál, a proto je napadené rozhodnutí v rozporu též s ustanoveními 50 odst. 3 a 3 správního řádu. 4. Parkovací stání pro nebytový prostor, garáže Odvolatelé namítali, že v rozporu s vyhláškou č. 26/1999 OTPP je na komerční prostor počítáno pouze se dvěma parkovacími stáními. Podle vydaného a pravomocného rozhodnutí 5

6 o umístění stavby je komerční prostor o rozloze 109 m2. Tato rozloha vyžaduje tři, nikoliv dvě parkovací stání. Stavební úřad nesprávně jejich námitky vypořádal tak, že cit: Veškeré rozpory v počtu parkovacích stání komerčního prostoru měly být řešeny v předchozím stupni projektové dokumentace. I ve stavebním řízení je stavební úřad povinen vypořádat námitky týkající se OTPP a dopravy v klidu; navíc podle územního rozhodnutí až ve stavebním řízení mělo být specifikováno využití nebytových prostor k tomu se též vyjadřovaly dotčené orgány, např. hygienická stanice. Námitku rozporu velikosti parkovacích stání s technickou normou stavební úřad vypořádal rovněž nezákonným způsobem cit: O tom, že jsou parkovací stání v souladu v této době již neplatnou normou na garáže, bude upozorněno zejména v provozním řádu garáží, resp. v kupní smlouvě. Namítaný rozpor s veřejnoprávní technickou normou nelze vypořádat a řešit v soukromoprávní rovině - kupní smlouvou, nebo snad prohlášením vlastníka vůči kupujícím jednotlivých bytů. 5. Nezákonné spojení řízení Odvolatelé v řízení u stavebního úřadu namítali, že nebyly splněny podmínky pro spojení řízení o odstranění stavby kotelny spolu s řízením o žádosti o vydání stavebního povolení na stavbu bytového dobu Bachova. Řízení o odstranění stavby staré kotelny podle 128 stavebního zákona je řízením, které musí předcházet řízení o žádosti o vydání stavebního povolení na stavbu bytového domu Bachova. Realizace stavby bytového domu je podmíněna předchozím povolením odstranění staré kotelny a její fyzickou demolicí. Podle základní zásady procesní ekonomie ( 6 správního řádu) tak mělo být nejprve vedeno a vydáno pravomocné rozhodnutí v řízení o odstranění stavby kotelny. Dokud odstranění kotelny nebude pravomocně povoleno, je v rozporu s výše uvedenou zásadou vést řízení o vydání stavebního povolení na výstavbu bytového domu na místě této staré kotelny. Argumentace stavebního úřadu hospodárností řízení je nesprávná. Odvolatelé jsou i přes tvrzení stavebního úřadu přesvědčeni, že v obou řízeních není ani totožný okruh účastníků, když v řízení o žádosti o povolení stavby bytového domu je tento okruh logicky širší. Odvolatelé ve své námitce v řízení před stavebním úřadem též namítali, že spojení obou řízení se dotýká ochrany práv a právem chráněných zájmů odvolatelů a ti s tím zásadně nesouhlasí. Na tuto námitku však stavební úřad vůbec nereagoval, napadené rozhodnutí je tak v této části zatíženo nepřezkoumatelností pro nedostatek odůvodnění a rozporem s 68 odst. 3 správního řádu. 6. Změny oproti územnímu rozhodnutí Odvolatelé v řízení u stavebního úřadu namítali a stále namítají, že žádost o vydání stavebního povolení obsahuje změny oproti vydanému a pravomocnému územnímu rozhodnutí, které vyžadují změnu rozhodnutí o umístění stavby. Mimo jiné tvrdili, že dochází k významným změnám ve vztahu k napojení technické infrastruktury. 6

7 Na tuto námitku však stavební úřad vůbec nereagoval, napadené rozhodnutí je tak v této části zatíženo nepřezkoumatelností pro nedostatek odůvodnění a rozporem s 68 odst. 3 správního řádu. 7. Hluk Odvolatelé v řízení u stavebního úřadu požadovali prověřit, zda zpracovatel akustické studie je držitelem autorizace k dané činnosti podle zákona č. 258/2000 Sb. (viz námitka č. 5, str. 22 napadeného rozhodnutí). Na tuto námitku však stavební úřad nereagoval, z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda zpracovatel hlukové studie je autorizovanou osobou, jak vyžaduje zákon č. 258/2000 Sb. Napadené rozhodnutí je tak v této části zatíženo nepřezkoumatelností pro nedostatek odůvodnění a rozporem s 68 odst. 3 správního řádu. Odvolatelé k závaznému stanovisku Hygienické stanice hl.m. Prahy namítali a stále namítají, že je též neaktuální a vydáno k jiné faktické a právní situaci. V době vydání stanoviska ještě neplatil novelizovaný 77 zákona č. 258/2000 Sb. Ten nabyl účinnosti až dne Přitom se jedná o klíčovou změnu ve smyslu vydávání závazných stanovisek orgánu ochrany veřejného zdraví. Odvolatelé proto uváděli a činí i odvolací námitkou to, že závazné stanovisko Hygienické stanice hl.m. Prahy tak musí být v dané věci vydáno znovu, k aktuální faktické situaci a na podkladě nyní platných a účinných právních předpisů. Stavební úřad odkazuje na to, že Hygienická stanice hl.m. Prahy vydala sdělení ze dne pod č.j. HSHMP 49911/2017, ve kterém potvrzuje platnost svého původního stanoviska ze dne č.j. HSHMP 51660/2014/ Odvolatelé namítali zmatečnost vyjádření Hygienické stanice hl.m. Prahy jako dotčeného orgánu na úseku ochrany zdraví v přípisu z HS píše, že nedošlo k žádné změně v projektu, zůstává i nadále v platnosti původní závazné stanovisko z roku Zde předně odvolatelé namítají, že HS nereflektuje změnu právních předpisů, zejména změnu 77 zákona č. 258/2000 Sb. Od roku 2014 se též změnila hluková situace v lokalitě. ze stanoviska HS není seznatelné, zda jeho podkladem byla aktualizovaná akustická studie (září 2017) či nikoliv. Sdělení HS tedy považujeme za nezákonné, nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění a věcně nesprávné. Za druhé, měsíc po vydání tohoto sdělení HS vydává souhlas (ve formě závazného stanoviska) ke stavbě nebytové jednotky v 1. NP povolované stavby. Souhlas je vydán na základě žádosti stavebníka; došlo tedy ke změně, nebo doplnění projektové dokumentace. Za třetí, stanovisko HS bylo vydáno před zpracováním měření hluku. Proto by HS měla vydat aktualizované stanovisko po seznámení s tímto měřením, se zapracováním jeho výsledků. Jedině HS je oprávněna interpretovat závazně výsledky měření, nikoliv zpracovatel měření samotný. K tomu odvolatelé akcentují, že měření by bez započtení korekcí pro nejistoty bylo nadlimitní, HS by měla posoudit oprávněnost použití těchto korekcí, stejně jako skutečnost, zda se uplatní či neuplatní korekce + 5 db pro tónovou složku. Odvolatelé tímto napadají závazné stanovisko tohoto dotčeného orgánu na úseku ochrany zdraví před hlukem ze dne č.j. HSHMP 51660/2014/11659 jako nezákonné a věcně nesprávné. 7

8 Zároveň odvolatelé považují námitku (označená jako námitka č. 16, str. 30 napadeného rozhodnutí) za nevypořádanou. Odvolatelé tvrdí, že 8. Překračování imisních limitů, stanovisko orgánu ochrany ovzduší Odvolatelé v řízení u stavebního úřadu namítali a stále namítají, že v území, kam má být stavba umístěna, jsou překračovány imisní limity stanovené zákonem o ochraně ovzduší pro rakovinotvorný benzo(a)pyren. Namítali, že stanovisko dotčeného orgánu ochrany ovzduší je v tomto zcela nedostatečné, nejsou navržena žádná opatření ve vztahu k této znečišťující látce, jejíž limity jsou v oblasti překračovány. Stavební úřad tuto námitku vypořádává nerelevantním odkazem na nepotřebnost zpracování rozptylové studie (odvolatelé nepožadovali zpracování RS) a pouhým odkazem na závazná stanoviska dotčeného orgánu na úseku ochrany ovzduší. Takový postup je v rozporu s 68 odst. 3 správního řádu viz níže odvolací námitka č. 12. Dále namítali, že k odstranění stavby kotelny není ani žádné stanovisko orgánu ochrany ovzduší, přitom však tato činnost bude mít jednoznačný vliv na imisní zátěž, zejména z důvodů zvýšené prašnosti. Na tuto námitku však stavební úřad vůbec nereagoval, napadené rozhodnutí je tak v této části zatíženo nepřezkoumatelností pro nedostatek odůvodnění a rozporem s 68 odst. 3 správního řádu. Odvolatelé tak stále namítají absenci stanovisko dotčeného orgánu k předmětu výroku č. I. napadeného rozhodnutí. Odkaz stavebního úřadu na stanovisko dotčeného orgánu se netýká předmětu výroku č I. napadeného rozhodnutí (odstranění kotelny), ale nanejvýše výroků č. II a III. novostavba BD Bachova). Odvolatelé tímto napadají stanoviska OŽP MHMP Szn. S-MHMP /2014/1/OZP/VI ze dne a OŽP ÚMČ Praha 11 zn. MCP11/14/066205/OŽP/Hako ze dne v části působnosti dotčeného orgánu na úseku ochrany ovzduší jako nezákonná a věcně nesprávná. 9. Rozpor s 7 odst. 1 a 8 zákona o ochraně přírody a krajiny Stavební úřad ve vypořádání námitky odvolatelů týkající se ochrany dřevin rostoucích mimo les uvádí, že cit: Ke kácení dřevin předmětnou stavbou nedojde. Dojde pouze k jejich přesazení, které bylo projednáno s vlastníkem pozemku, na základě souhlasného stanoviska OŽP ÚMČ Praha 11 zn. MCP11/15/003310/OŽP/Vysk ze dne Odvolatelé především namítají, že vlastník pozemku v rámci svého souhlasu s kácením keřových porostů ze dne jasně uvádí, že souvislý keřový porost na pozemku parc.č. 2993/5, k.ú. Chodov, označený jako K6 a K7 vyžaduje povolení ke kácení. Toto stanovisko lze jednoznačně považovat za podmínku souhlasu vlastníka že žadatel získá povolení ke kácení. Ve věci tedy stále absentuje povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les - souvislý keřový porost na pozemku parc.č. 2993/5, k.ú. Chodov. napadené rozhodnutí nemělo být vydáno před vydáním podkladového povolení orgánu ochrany přírody a krajiny ohledně kácení dřevin. Vypořádání námitky stavebním úřadem je tedy věcně nesprávné, v rozporu s obsahem správního spisu a žádostí žadatele. K tomu odvolatelé též namítají, že podle 7 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., jsou dřeviny chráněny podle tohoto ustanovení před poškozováním a ničením, pokud se na ně 8

9 nevztahuje ochrana přísnější ( 46 a 48) nebo ochrana podle zvláštních předpisů. Stavební úřad nezajistil, že tvrzeným přesazením nedojde k zásahu do ochrany těchto dřevin ve smyslu výše uvedeného ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny. Vzhledem k tomu, že se jedná o vzrostlé stromy, je jejich šance na přežití po přesazení nulová. Těmito okolnostmi se stavební úřad vůbec nezabýval. Napadené rozhodnutí je tak i v této části v rozporu s 3 ve spojení s 50 odst. 3 správního řádu (viz výše). 10. Absence ověřené projektové dokumentace Stavební povolení neobsahuje jakýkoliv odkaz na jednoznačně identifikovatelnou ověřenou projektovou dokumentaci stavby, ani ověřená projektová dokumentace není přílohou stavebního povolení ( 115 odst. 3 ve spojení s 152 odst. 3 písm. c) stavebního zákona). Projektová dokumentace je označena pouze 09/2014 a jménem zpracovatele. S ohledem na to, že projektová dokumentace byla často v průběhu řízení aktualizována, nemají účastníci řízení jistotu, že po nabytí právní moci stavebního povolení nedojde k ověření jiné projektové dokumentace, než té, ke které měli možnost se vyjádřit v průběhu řízení. Odvolatelé namítají z výše uvedených důvodů nezákonnost a nepřezkoumatelnost stavebního povolení. 11. Podlimitní záměr, absence odůvodnění Odvolatelé v řízení u stavebního úřadu namítali a stále namítají, že stavba je tzv. podlimitním záměrem ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon EIA ). Záměr je podlimitním záměrem bodu 10.6, kategorie II (Nové průmyslové zóny a záměry rozvoje průmyslových oblastí s rozlohou nad 20 ha. Záměry rozvoje měst s rozlohou nad 5 ha. Výstavba skladových komplexů s celkovou výměrou nad m2 zastavěné plochy. Výstavba obchodních komplexů a nákupních středisek s celkovou výměrou nad m2 zastavěné plochy. Parkoviště nebo garáže s kapacitou nad 500 parkovacích stání v součtu pro celou stavbu.), přílohy č. 1 k zákonu EIA. Záměr Bytový dům Bachova však nebyl předmětem posouzení podlimitního záměru podle ustanovení 6 zákona EIA. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je třeba námitky nezákonnosti procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí, který je podkladovým procesem pro navazující správní řízení, vznášet právě v navazujících řízeních (viz např. rozsudek NSS ze dne , čj. 5A 137/ , publ. pod č. 40/2005 Sb. NSS, nebo rozsudek NSS ze dne , čj. 8 As 2/ ). A stavební řízení je ve smyslu zákona EIA tzv. navazujícím řízením. Vypořádání stavebního úřadu je nezákonné a věcně nesprávné. Stavební úřad si předně plete závazné stanovisko s vyjádřením podle části čtvrté správního řádu. Stavební úřad odkazuje na vyjádření orgánu posuzování vlivů na životní prostředí, které však není jakkoliv odůvodněno. Podle 4 odst. 1 písm. d) zákona EIA jsou předmětem posuzování záměry uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu, které nedosahují příslušných limitních hodnot, jsou-li uvedeny (dále jen "podlimitní záměr") a příslušný úřad stanoví, že budou podléhat zjišťovacímu řízení. 9

10 Podle ustanovení 6 odst. 3 zákona EIA cit: Příslušný úřad na základě oznámení podlimitního záměru a s přihlédnutím k zásadám uvedeným v příloze č. 2 k tomuto zákonu sdělí do 15 dnů oznamovateli, zda bude podlimitní záměr podléhat zjišťovacímu řízení, a zároveň toto sdělení zveřejní na internetu. (zvýrazněno odvolateli). Součástí stavby je tzv. podlimitní záměr k bodu kategorie II přílohy č. 1 zákona EIA. Orgán posuzování vlivů na životní prostředí má na základě oznámení podlimitního záměru dle 6 odst. 2 zákona EIA diskreční pravomoc rozhodnout, zda záměr bude nebo nebude podléhat zjišťovacímu řízení. Správní akt, který vydává, má formu sdělení dle části čtvrté správního řádu. Pokud má ale správní orgán možnost diskrece, musí být jeho rozhodnutí (zda zjišťovací řízení ano, či ne) řádně odůvodněno. Ostatně, zákon vyžaduje, aby při tom přihlížel k zásadám uvedeným v příloze č. 2 zákona. Zda tomu tak bylo a jaké byly úvahy orgánu EIA při rozhodnutí, že podlimitní záměr zjišťovací řízení nevyžaduje, lze přezkoumatelným způsobem učinit pouze při dostatečném věcném odůvodnění tohoto rozhodnutí. Tak tomu ale v případě sdělení EIA ze dne není. Výše uvedené vyjádření příslušného orgánu na úseku posuzování vlivů na životní prostředí se s kritérii v příloze č. 2 k zákonu EIA nijak nevypořádává a ani jinak nezdůvodňuje svůj závěr o tom, že nepožaduje provedení zjišťovacího řízení. Odvolatelé k tomuto odkazují na konstantní judikaturu správních soudů k totožné záležitosti stanovisko dotčeného orgánu na úseku SEA, zda bude vyžadováno posuzování vlivů koncepce na životní prostředí. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 1 Ao 6/ : Z citovaného 10i odst. 3 věty druhé zákona č. 100/2001 Sb. plyne, že požadavek na zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí stanovuje orgán kraje na základě kritérií uvedených v příloze č. 8 ke zákonu č. 100/2001 Sb. V této příloze je obsažena řada kritérií, podle nichž se postupuje při tzv. zjišťovacím řízení upraveném v 10d téhož zákona. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je proto nutné, aby orgán kraje v odůvodnění svého stanoviska uvedl alespoň v základních rysech, jakým způsobem se předmětnými kritérii zabýval a jak je vyhodnotil. K nezákonnosti podkladového stanoviska pak odvolatelé odkazují na rozsudek NSS ze dne , č.j. 2 Ao 2/ , podle kterého cit: V rámci posuzování toho, zda je opatření obecné povahy vydáno v souladu se zákonem, se pak Nejvyšší správní soud zabývá i správností stanoviska dotčeného orgánu. Ke shodnému závěru ostatně Nejvyšší správní soud došel již ve svém rozhodnutí ze dne , č. j. 8 Ao 2/ , (dostupné na v němž věcnou správnost stanoviska krajského úřadu ke konceptu územního plánu přezkoumal. Stanoviska tak skutečně nemohou být samostatným předmětem přezkumu proto, že by sama byla považována za opatření obecné povahy - v tom lze odpůrci přisvědčit. Jsou však součástí procesu, v němž je zpracováván a přijímán územní plán, který opatřením obecné povahy nepochybně je a vychází z nich. Jsou tedy soudem zkoumána jako závazné podklady opatření obecné povahy, jimž zákon upřel jinou možnost přezkumu. Stejným způsobem se NSS vyslovil i v dalších svých rozsudcích, např. č.j. 3 Ao 1/ či č.j. 1 Ao 6/ a v dalších rozsudcích NSS a krajských soudů. 10

11 12. Rozpor s 68 odst. 3 správního řádu Podle ustanovení 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Podle tohoto ustanovení se tedy v odůvodnění rozhodnutí musí uvést, jak se správní orgán vypořádal se všemi námitkami a návrhy účastníků. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů; a je v rozporu s ustanovením 68 odst. 3 správního řádu. V této souvislosti odkazují odvolatelé na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozsudek ze dne , sp. zn. 9 As 88/2008, podle kterého cit.: procesní práva žalobce v sobě zahrnují i právo na to, aby se správní orgány s jejich námitkami i odvolacími důvody řádně vypořádaly; jinak by procesní právo účasti v řízení bylo zcela,holé a čistě formální, a bylo by tak okleštěno do té míry, že by se stalo vyprázdněným pojmem. Uvedené procesní vady spočívající v absenci vypořádání námitek a návrhů účastníků řízení, která zasahuje do ústavního práva odvolatelů na spravedlivý proces, je jednoznačným důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Ke konkrétním bodům porušení ustanovení 68 odst. 3 správního řádu odvolatelé odkazují na předchozí odvolací body, ve kterých rozpor s 68 odst. 3 správního řádu a nepřezkoumatelnost namítají. K odvolacím bodům, kde odvolatelé namítají, že stavební úřad vypořádal námitku pouhým odkazem na stanovisko dotčeného orgánu, odvolatelé odkazují na následující rozsudky Nejvyššího správního soudu. Zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 7/ ze dne , kde NSS judikuje cit.: s námitkami žalobce se nelze vypořádat tautologickým odkazem na vydané stanovisko odborného orgánu, na jehož základě stavební úřad vydal své rozhodnutí, pokud námitky žalobce směřují právě proti tomuto stanovisku (a na jeho základě vydanému rozhodnutí). Obdobně v dřívějším rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 25/ NSS uvádí cit: V posuzovaném případě stavební úřad shromáždil podkladová stanoviska dotčených orgánů státní správy a převážně jejich prostřednictvím zamítl námitky žalobců. Ti uváděli zcela konkrétní námitky a bylo povinností správních orgánů podrobně vysvětlit, proč tyto námitky nepovažují za důvodné. Tak tomu však nebylo a této povinnosti správní orgány nedostály. Jediné, na co se správní orgány vesměs omezily, byly odkazy na tyto podkladové úkony (stanoviska). To by samo o sobě ještě nemuselo být vadné a ke škodě věci, pokud by k nim rozhodující správní orgány ve vztahu k námitkám účastníků stavebního řízení zaujaly nějaké hodnocení. Ani to však správní orgány neučinily, když se s námitkami po věcné stránce nevypořádaly. Již předchozí správní judikatura uváděla, že v případě, kdy správní orgán vyjde v důvodech svého rozhodnutí z podkladů dotčeného orgánu státní správy, pak je na místě, aby také uvedl, jaká skutková zjištění z těchto podkladů vyvodil. Přikloní-li se správní orgán k názorům jedné strany, pak je třeba, aby se odborně vypořádal s názory druhé strany a vyvrátil 11

12 je (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne , č. j. 6 A 7/ ). Stavební úřad proto postupoval nesprávně, když zcela konkrétní námitky vyřídil tak, že odkázal na podkladový úkon, aniž by k námitkám zaujal jakékoliv vlastní stanovisko, případně uvedl značně obecné a nekonkrétní závěry o nedůvodnosti vznesené námitky, jako tomu bylo v případě námitky hlukové zátěže a protihlukové stěny. ( ) Pokud účastník stavebního řízení poukazuje na konkrétní skutečnosti, které zpochybňují některé závěry obsažené v předložených stanoviscích, musí se s těmito tvrzeními stavební úřad důkladně zabývat, a to i když stanoviska dotčených orgánů státní správy konstatovala dodržení stanovených limitů a norem. Vlastní existence stanovisek dotčených orgánů státní správy nezbavuje stavební úřad jeho základní povinnosti učinit finální závěr a rozhodnutí. Předložená stanoviska mu k tomu mají pomoci a jeho rozhodování ulehčit. Nejsou však sama o sobě kritériem, které by bez dalšího poukazovalo na nedůvodnost předložených námitek. Pouhý odkaz na tato stanoviska a rozličná vyjádření jiných správních orgánů však není dostatečný a v žádném případě nemůže nahradit vlastní uvážení stavebního úřadu a posouzení předložených námitek účastníků řízení po stránce věcné. V posuzovaném případě se role stavebního úřadu v podstatě zredukovala toliko na sběr odborných vyjádření obsažených v jednotlivých stanoviscích. Z textu vlastního odůvodnění rozhodnutí o námitkách se jeho adresát nedozví, co bylo obsahem těchto stanovisek a z jakého důvodu na ně stavební úřad vlastně odkazuje, což lze doložit vybranou citací uvedenou výše. Z dikce 62 a 126 stavebního zákona je však zřejmé, že stavební zákon takovou pasivní roli stavebním úřadům nepředepisuje. To již zcela konkrétně uvedl krajský soud a tyto závěry odpovídají ustálené judikatuře (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 6 As 38/ , a ze dne , č. j. 9 As 88/ , oba dostupné na Nad to je třeba podotknout, že ve stavebním řízení tato stanoviska představují jeden z podkladů pro vydání rozhodnutí, přičemž je povinností stavebního úřadu uvést, jak se s nimi vypořádal, což dokládá i znění 68 odst. 3 správního řádu. Stejnou povinnost mají ostatně správní orgány ve vztahu ke všem námitkám účastníků řízení. To již naprosto správně zmínil krajský soud, když v daném ohledu shledal pochybení obou správních orgánů. Nejvyšší správní soud celkově uzavírá, že bylo povinností správních orgánů se s konkrétně předloženými námitkami náležitým způsobem vypořádat. To znamená, že měly uvést zcela konkrétní důvody, proč případně tyto námitky nejsou důvodné, a vypořádat se s nimi po věcné stránce. K tomu mohou sloužit podkladová vyjádření a stanoviska dotčených orgánů státní správy, která však tvoří podklady pro vydání rozhodnutí a je povinností stavebního úřadu se s nimi k vzneseným námitkám vypořádat. Role stavebního úřadu se proto nevyčerpává tím, že pouze shromažďuje a reprodukuje odborné podklady, nýbrž je k námitkám hodnotí a z jejich hodnocení posléze ve svém finálním rozhodnutí vychází. (zvýrazněno odvolateli). Z procesní opatrnosti též odvolatelé namítají, že stavební úřad nevypořádal námitky ostatních účastníků řízení. Odvolatelé napadají nezákonnou argumentaci stavebního úřadu ohledně okruhu účastníků řízení není účastníkem ten, kdo se ozve, resp. účastníkem řízení je i ten, kdo neprojeví zájem (viz str. 7 8 napadeného rozhodnutí). Pouze neuplatní své účastenské právo. Odvolatelé tedy napadají, že stavební úřad nezákonně stanovil okruh účastníků. Důsledkem postupu stavebního úřadu je to, že zcela konkrétní námitky odvolatelů nebyly v rozporu s ustanovením 68 odst. 3 správního řádu řádně vypořádány. Napadené 12

13 rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tudíž nezákonné. Tuto procesní vadu nelze zhojit jinak než zrušením napadeného rozhodnutí. 13. Ke stanovisku HZS Ke stanovisku Hasičského záchranného sboru hl.m. Prahy jako dotčeného orgánu na úseku požární bezpečnosti účastníci řízení namítali a stále namítají, že usnesení ze dne je nezákonné, neboť je vydáno podle 156 odst. 1 správního řádu. Závazné stanovisko vydané podle 149 správního řádu však nelze opravit postupem podle 156 správního řádu, to lze pouze pro vyjádření a stanoviska vydaná podle části čtvrté správního řádu. Odvolatelé tímto napadají závazné stanovisko tohoto dotčeného orgánu na úseku požární bezpečnosti včetně opravného usnesení jako nezákonné a věcně nesprávné. IV. Závěr Na základě shora uvedeného proto navrhujeme, aby Magistrát hl. m. Prahy jako odvolací orgánu rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 ze dne MCP11/18/008472/OV/Bal zrušil a věc vrátil tomuto správnímu orgánu k novému projednání. Společenství vlastníků jednotek v budově čp , Bachova ul., Praha 4 Ing. Monika Esterková Josef Hornek zastoupeni JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem 13