Vyhodnocení indikátorů obezřetného podnikání ve skupinách českých bank

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav financí Vyhodnocení indikátorů obezřetného podnikání ve skupinách českých bank Diplomová práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Vlasta Kašparovská, Ph.D. Bc. Hana Dvořáková Brno 2012

2

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní doc. Ing. Vlastě Kašparovské, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi pomohly při zpracování této diplomové práce.

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vyhodnocení indikátorů obezřetného podnikání ve skupinách českých bank vypracovala samostatně s použitím literatury a zdrojů, které řádně cituji a uvádím v seznamu použitých zdrojů. V Brně dne 24. května 2012

5 Abstract Dvořáková, H. Assessment of the prudential indicators in groups of Czech banks. Diploma thesis. Brno: MENDELU, Diploma thesis deals with the prudential indicators and their development from 2003 to The first part of the thesis describes the selected prudential indicators. In the second part is an analysis of development of selected prudential indicators in groups of large banks and building societies. Based on the assessment of development of selected indicators have been identified important factors affecting prudential indicators and prediction of future development based on analysis of current tendencies. Keywords Prudential business, capital adequacy, liquidity adequacy, reserve requirements, deposit insurance, classification of claims from credits and creation of allowances Abstrakt Dvořáková, H. Vyhodnocení indikátorů obezřetného podnikání ve skupinách českých bank. Diplomová práce. Brno: MENDELU, Diplomová práce se zabývá indikátory obezřetného podnikání a jejich vývojem od roku 2003 do roku V první části diplomové práce jsou popsány vybrané ukazatele obezřetného podnikání. Ve druhé části je provedena analýza vývoje vybraných indikátorů ve skupinách velkých bank a stavebních spořitelen. Na základě zhodnocení vývoje vybraných indikátorů jsou identifikovány významné faktory mající vliv na zvolené ukazatele obezřetného podnikání a predikce budoucího vývoje na základě rozboru aktuálních tendencí. Klíčová slova Obezřetné podnikání, kapitálová přiměřenost, přiměřenost likvidity, povinné minimální rezervy, pojištění vkladů, klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorba opravných položek

6 Obsah 6 Obsah 1 Úvod a cíl práce Úvod Cíl práce Metodika 15 3 Obezřetné podnikání bank 20 4 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III Basel I Basel II Basel III Nové požadavky podle Basel III Přiměřenost likvidity 34 6 Povinné minimální rezervy 40 7 Pojištění vkladů bankovních klientů 43 8 Klasifikace pohledávek z úvěrů a pravidla tvorby opravných položek 47 9 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank Zhodnocení vývoje kapitálové přiměřenosti ve vybraných skupinách bank Nové požadavky v oblasti kapitálové přiměřenosti Dílčí závěr Zhodnocení vývoje likvidity ve vybraných skupinách bank Dílčí závěr Zhodnocení vývoje povinných minimálních rezerv Dílčí závěr Zhodnocení vývoje pojištění vkladů klientů Dílčí závěr...73

7 Obsah Zhodnocení vývoje klasifikovaných úvěrů a opravných položek Dílčí závěr Závěr Literatura Knižní zdroje Internetové zdroje Legislativa A Přílohy 93

8 Obsah 8

9 Seznam obrázků 9 Seznam obrázků Obr. 1 Pilířová struktura Basel II 24 Obr. 2 Vývoj požadavků na strukturu a výši kapitálových zdrojů 30 Obr. 3 Dopad Basel III na kapitálovou přiměřenost 32 Obr. 4 Leverage ratio [v %] 33 Obr. 5 Liquidity coverage ration [v %] 38 Obr. 6 Net stable funding ratio [v %] 39 Obr. 7 Vývoj kapitálové přiměřenost [v %] 51 Obr. 8 Obr. 9 Meziroční změny kapitálové přiměřenosti u velkých bank a stavebních spořitelen 52 Vývoj poskytnutých úvěrů stavebními spořitelnami v mld. Kč 54 Obr. 10 Vývoj sazeb ČNB 56 Obr. 11 Vývoj meziročních změn úvěrů celkem 57 Obr. 12 Vývoj hrubého domácího produktu 57 Obr. 13 Okamžitá likvidita velkých bank a stavebních spořitelen 61 Obr. 14 Běžná likvidita velkých bank a stavebních spořitelen 63 Obr. 15 Obr. 16 Obr. 17 Obr. 18 Vývoj meziročních změn povinných minimálních rezerv ve sledovaném období 67 Vývoj meziročních změn povinných minimálních a dobrovolných rezerv velkých bank u ČNB 69 Vývoj příspěvku do Fondu pojištění vkladů u velkých bank a stavebních spořitelen 72 Meziroční změny úvěrů se selháním dlužníka u stavebních spořitelen 75

10 Seznam obrázků 10 Obr. 19 Obr. 20 Obr. 21 Obr. 22 Meziroční změny úvěrů bez selhání dlužníka u stavebních spořitelen 76 Struktura úvěrového portfolia stavebních spořitelen [tis.kč] 77 Meziroční změny úvěrů se selháním dlužníka u velkých bank 78 Meziroční změny úvěrů bez selhání dlužníka u velkých bank 79 Obr. 23 Struktura úvěrového portfolia velkých bank [mil. Kč] 80 Obr. 24 Vývoj opravných položek ke klasifikovaným úvěrům 82

11 Seznam tabulek 11 Seznam tabulek Tab. 1 Rizikově vážená aktiva a jejich váhy dle Basel I 22 Tab. 2 Příklad rizikových váh podle příslušných ratingů S&P 26 Tab. 3 Výše jednotlivých složek vlastního kapitálu v % 29 Tab. 4 Výsledky globální dopadové studie - kapitálové poměry 31 Tab. 5 Dodatečné množství kapitálu v mld. 33 Tab. 6 Dopadová studie ČNB- likvidita 39 Tab. 7 Vývoj 2T repo sazby ve sledovaném období 41 Tab. 8 Platná sazba z primárních vkladů 42 Tab. 9 Tab. 10 Výše příspěvku do Fondu pojištění vkladů ve sledovaném období 44 Změny ve výši a limitech náhrady pojištěných vkladů ve sledovaném období 45 Tab. 11 Meziroční změny kapitálové přiměřenosti 51 Tab. 12 Koeficient determinace kapitálové přiměřenosti 58 Tab. 13 Dopad Basel III na český bankovní sektor k kapitálová přiměřenost 58 Tab. 14 Hodnoty ukazatele okamžité likvidity 62 Tab. 15 Hodnoty ukazatele běžné likvidity 64 Tab. 16 Meziroční změny povinných minimálních rezerv 67 Tab. 17 Vývoj vkladů stavebních spořitelen v mld. Kč 68 Tab. 18 Meziroční změny povinných minimálních a dobrovolných rezerv u velkých bank 69 Tab. 19 Koeficient determinace povinných minimálních rezerv 70 Tab. 20 Meziroční změny příspěvku do Fondu pojištění vkladů 71

12 Seznam tabulek 12 Tab. 21 Koeficient determinace pojištění vkladů 73 Tab. 22 Tab. 23 Tab. 24 Tab. 25 Tab. 26 Tab. 27 Meziroční změny úvěrů se selháním dlužníka u stavebních spořitelen 75 Meziroční změny úvěrů bez selhání dlužníka u stavebních spořitelen 76 Procentuální vyjádření struktury úvěrového portfolia stavebních spořitelen 77 Meziroční změny úvěrů se selháním dlužníka u velkých bank 78 Meziroční změny úvěrů bez selhání dlužníka u velkých bank 78 Procentuální struktura úvěrového portfolia velkých bank80 Tab. 28 Meziroční změny opravných položek 82 Tab. 1 Kapitál podle Basel II 93 Tab. 2 Faktor Beta 94

13 Seznam použitých zkratek 13 Seznam použitých zkratek BIS ES ČNB EU BCBS QIS IRBFA IRBAA PD EAD LGD M VaR BIA ASA AMA RWA LCR NSFR IMF RSF factor IFRS HDP PMR ČR FPV Bank for International Settlements- Banka pro mezinárodní platby Evropské společenství Česká národní banka Evropská unie Basel Committee on Banking Supervision- Basilejský výbor pro bankovní dohled Quantitative Impact Study- Kvantitativní dopadová studie Internal Ratings- Based Foundation Approach- Přístup založený na interním ratingu základní Internal Ratings- Based Advanced Approach- Přístup založený na interním ratingu pokročilý Probability of Default- Pravděpodobnost selhání Exposure at Default- Expozice při selhání Loss Given Default- Míra ztráty při selhání Maturity- Splatnost Value at Risk Basic Indicator Approach- Základní přístup Standardised Approach- Standardizovaný přístup Advanced Measurement Approach- Pokročilý přístup Risk Weighted Assets- Rizikově vážená aktiva Liquidity Coverage Ratio- Ukazatel krytí likviditou Net Stable Funding Ratio- Ukazatel čistého stabilního financování International Monetary Fund- Mezinárodní měnový fond Required Stable Funding factor International Financial Reporting Standards- Mezinárodní standardy účetního výkaznictví Hrubý domácí produkt Povinné minimální rezervy Česká Republika Fond pojištění vkladů

14 Úvod a cíl práce 14 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Stabilita, prosperita a důvěryhodnost bankovního sektoru je jedním z fundamentálních předpokladů fungování tržních ekonomik. Jeho regulaci je proto věnována větší pozornost než jiným sektorům ekonomiky. Rizika bankovního podnikání sehrávají v bankovním sektoru ústřední roli. Neexistují izolovaně, ale navzájem se mohou poměrně významně ovlivňovat. K omezování těchto rizik a k řádnému fungování bank vydává Česká národní banka řadu pravidel. Kromě podmínek vstupu na bankovní trh podmínek udělení bankovní licence je to široká škála podmínek setrvání na trhu, z nichž pravidla obezřetného podnikání hrají nejvýznamnější roli. Banky jsou nevyhnutelně spojeny s jinými subjekty - obchodují s penězi vkladatelů, kterým chybí informace. I to je důvod pro přísnější regulaci obchodních bank. 1.2 Cíl práce Cílem diplomové práce je na základě zjištěného vývoje vybraných indikátorů obezřetného podnikání identifikovat ve vybraných skupinách bank faktory, které významně ovlivňují vývoj ukazatelů obezřetného podnikání. V rámci diplomové práce je stanovena následující výzkumná otázka: Stavební spořitelny dosáhnou ve sledovaném období lepších hodnot ukazatelů obezřetného podnikání než velké banky. Zdůvodnění této hypotézy souvisí s tím, že aktiva stavebních spořitelen mají nižší rizikovost, jelikož stavební spořitelny poskytují úvěry na bydlení, které mají menší míru selhání. Stavební spořitelny mají striktně zákonem o stavebním spoření vymezeno, kam mohou investovat, přičemž jde o investice obecně méně rizikové. Stavební spořitelny zejména investují do dluhopisů.

15 Metodika 15 2 Metodika V teoretické části diplomové práci provedu deskripci obezřetného podnikání bank a následně pak deskripci jednotlivých ukazatelů obezřetného podnikání dle platné právní úpravy včetně nových požadavků kladených na ukazatele kapitálové přiměřenosti a likvidity v rámci nového konceptu Basel III. Blíže budou v diplomové práci popsány následující ukazatele obezřetného podnikání: 1. přiměřenost kapitálu, 2. přiměřenost likvidity, 3. klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorba opravných položek, 4. povinné minimální rezervy u ČNB, 5. pojištění vkladů bankovních klientů. V praktické části diplomové práce budu analyzovat vývoj jednotlivých ukazatelů obezřetného podnikání. Pro analýzu ukazatelů obezřetného podnikání jsem vybrala skupinu velkých bank, kam řadíme banky, jejichž bilanční suma je nad 200 mld. Kč a patří sem: Česká spořitelna, Československá obchodní banka, Komerční banka, UniCredit Bank Czech Republic. Jako další skupinu jsem zvolila skupinu stavebních spořitelen, kam patří: Českomoravská stavební spořitelna, Modrá pyramida stavební spořitelna, Raiffeisen stavební spořitelna, Stavební spořitelna České spořitelny, Wüstenrot - stavební spořitelna. Jako sledované období pro zhodnocení vývoje ukazatelů obezřetného podnikání jsem zvolila období od roku 2003 až do roku Na základě zhodnocení vývoje ukazatelů budu analyzovat, jaké faktory ovlivňují hodnoty ukazatelů obezřetného podnikání bank ve sledovaném období. Při identifikaci faktorů budu analyzovat zejména vliv ekonomického prostředí, vliv regulatorního prostředí a vliv struktury aktiv a pasiv bank na vývoj jednotlivých ukazatelů. Na základě provedené analýzy identifikuji faktory, které mají významný vliv na vývoj zkoumaných ukazatelů obezřetného podnikání. V závěru diplomové práce syntetizuji všechny získané informace, zhodnotím vývoj indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank, dále zhodnotím vliv identifikovaných faktorů, které významně ovlivňují hodnoty ukazatelů obezřetného podnikání bank, a provedu predikci budoucího vývoje na základě rozboru aktuálních tendencí. Ke zpracování diplomové práce budou využity následující metody vědecké práce (Molnár): Analýza je proces faktického nebo myšlenkového rozčlenění celku (jevu, objektu) na část. Je to rozbor vlastností, vztahů, faktů postupující od celku k částem. Analýza umožňuje odhalovat různé stránky a vlastnosti jevů a procesů, jejich stavbu, vyčleňovat etapy, rozporné tendence apod. Analýza umožňuje oddělit podstatné od nepodstatného, odlišit trvalé vztahy od nahodilých. Analýza bude využita zejména v praktické části diplomové práce

16 Metodika 16 k odhalení podstatných faktorů, které mají vliv na vývoj zvolených ukazatelů. Syntéza znamená postupovat od části k celku. Dovoluje poznávat objekt jako jediný celek. Je to spojování poznatků získaných analytickým přístupem. Syntéza tvoří základ pro správná rozhodnutí. Za využití syntézy bude vytvořen závěr diplomové práce, který bude shrnutím poznatků z analytické části. Komparace vyjadřuje srovnání dvou či více zkoumaných jevů. Komparace bude využita v praktické části k porovnání poznatků mezi vybranými skupinami bank a zejména k zodpovězení výzkumné otázky. Indukce je proces vyvozování obecného závěru na základě poznatků o jednotlivostech. Indukce zajišťuje přechod od jednotlivých soudů k obecným. Induktivní závěr lze považovat za hypotézu, protože nabízí vysvětlení, i když těchto vysvětlení může být v praxi více. Závěry induktivních myšlenkových pochodů jsou vždy ovlivněny subjektivními postoji (zkušenostmi, znalostmi) a mají proto omezenou platnost. Dedukce je způsob myšlení, při němž od obecných závěrů, tvrzení a soudů přecházíme k méně známým, zvláštním. Vycházíme tedy ze známých, ověřených a obecně platných závěrů a aplikujeme je na jednotlivé dosud neprozkoumané případy. Dedukce je proces, ve kterém testujeme, zda vyslovená hypotéza je schopna vysvětlit zkoumaný fakt. Deskripce popisuje zkoumané jevy. Pomocí deskripce bude zpracována teoretická část diplomové práce, kde budou popsány vybrané ukazatele obezřetného podnikání. Pro zhodnocení vývoje kapitálové přiměřenosti budou využity údaje o kapitálové přiměřenosti z jednotlivých výročních zpráv vybraných bank. Skupiny vybraných bank při výpočtu kapitálové přiměřenosti postupují na základě vyhlášky č. 123/2007 Sb. o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry ve znění pozdějších předpisů. Na základě této vyhlášky se ukazatel kapitálové přiměřenosti vypočítá následovně: Tier1 + Tier2 + Tier3 Kp = Kp + Kp + Kp ÚR TR využitý OR x0,08 kde KP ÚR kapitálový požadavek k úvěrovému riziku KP TR kapitálový požadavek k tržnímu riziku KP kapitálový požadavek k operačnímu riziku OR

17 Metodika 17 Pro vykázání kapitálové přiměřenosti za skupinu bank využiji váženého aritmetického průměru, kde vahami budou výše regulatorního kapitálu (Hindls, 2007): kde w váhy- regulatorní kapitál x hodnoty kapitálové přiměřenosti V rámci zhodnocení vývoje likvidity vybraných skupin bank budou využity následující ukazatele: Ukazatel okamžité likvidity (Kašparovská, 2006): Vysoce _ likvidní _ aktiva L 0 = *100 Okamžitě _ splatné _ závazky Mezi vysoce likvidní aktiva patří pokladní hotovost, vklady u centrální banky, netermínované vklady u jiných bank a vysoce likvidní cenné papíry (například pokladniční poukázky a jiné). (ČNB, Slovník) K okamžitě splatným závazkům lze zařadit netermínované primární vklady klientů, případně okamžitě splatné závazky k jiným bankám. Ukazatel běžné likvidity (Kašparovská, 2006): L b = Likvidní _ aktiva *100 Krátkodobé _ závazky Likvidní aktiva se skládají z vysoce likvidních aktiv a likvidních cenných papírů se splatností do 1 roku. Krátkodobými závazky jsou myšleny závazky se splatností do 1 roku. (Kašparovská, 2006) Pro zhodnocení vývoje ostatních ukazatelů obezřetného podnikání převezmu údaje z výročních zpráv jednotlivých bank. Metodologie výpočtu převzatých ukazatelů je následující: Povinné minimální rezervy V souladu s Opatření ČNB Č. 2/2003 Věst. ČNB minimální výše likvidních prostředků uložených u ČNB ve formě povinných minimálních rezerv činí 2 % z následujícího základu, který se stanoví podle vzorce:

18 Metodika 18 + vklady a úvěry přijaté od klientů se splatností do 2 let včetně - úvěry z repo obchodů přijaté od klientů se splatností do 2 let včetně + emitované neobchodovatelné dluhové cenné papíry se splatností do 2 let včetně - emitované neobchodovatelné dluhové cenné papíry se splatností do 2 let včetně v držení bank + emitované ostatní dluhové cenné papíry se splatností do 2 let včetně - emitované ostatní dluhové cenné papíry se splatností do 2 let včetně v držení bank Základ pro výpočet PMR pro tzv. udržovací období 1 se zjistí z položek bilance sestavené ke konci měsíce, který o jeden měsíc předchází ten, v němž začíná příslušné udržovací období. Banky stanoví výši opravné položky dle Opatření ČNB č. 9/2002 následovně: Opravné položky o Rozdílem mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství (úroky a poplatky) a bankou zohledněným zajištěním pohledávky, přičemž tento rozdíl vynásobíme koeficientem ke sledovaným pohledávkám 0,01, k nestandardním 0,2, k pochybným 0,5 a ke ztrátovým 1,0. o Rozdílem mezi rozvahovou hodnotou pohledávky a současnou hodnotou očekávaných peněžních toků z pohledávky diskontovaných efektivní úrokovou sazbou. o Pomocí statistických modelů. Ke zhodnocení opravných položek bude využit i ukazatel vážené klasifikace. Vážená klasifikace vyjadřuje stupeň rizikovosti úvěrů, tj. pravděpodobnost jejich nesplacení. Ukazatel se odvozuje z objemu klasifikovaných úvěrů a představuje součet 1 % z objemu sledovaných úvěrů, 20 % nestandardních úvěrů, 50 % pochybných úvěrů a 100 % ztrátových úvěrů poskytnutých nebankovním klientům. (ČNB, Slovník) Pojištění vkladů bankovních klientů Hodnota pohledávky, která je předmětem náhrady a výše náhrady pojištěných vkladů se do roku 2011 stanovovala následovně: Hodnota pohledávky = objem pojištěných vkladů včetně úroků jednoho vkladatele u jedné banky neuhrazené závazky vkladatele vůči této bance 1 Přibližně jeden měsíc.

19 Metodika 19 U vybraných ukazatelů bude zhodnocení vývoje provedeno prostřednictvím relativních meziročních přírůstků (Hindls, 2007): δ y y i, i 1 i i 1 i i, i 1 = = = 1 = ki, i 1 yi 1 yi 1 yi 1 y pro i = 2, 3,...,n. Pro zjištění závislosti mezi vybranými proměnnými v práci bude využit koeficient determinace, který se vypočítá jako druhá mocnina korelačního koeficientu a jeho hodnota vynásobená 100 nám říká, kolika procenty se podílí sledovaný faktor na výsledném efektu (Kerlinger, 1972). variabilita vysvetlena nezavislou promennou d = r 2 = celkova_variabilita Neboť dělíme variabilitu variabilitou je koeficient determinace bezrozměrný (nemá jednotku), je poměrem. Vynásobíme-li jej 100, převedeme jeho hodnotu na procenta %. Podle Hendla (2004, 270) koeficient determinace udává v procentech tu část celkové variability proměnné Y, resp. X, která je vysvětlena znalostí hodnoty X, resp. Y. Stupnice těsnosti závislosti podle koeficientu determinace je následující: r 2 < 10 % těsnost nízká 10 % r 2 < 25 % těsnost mírná 25 % r 2 < 50 % těsnost význačná 50 % r 2 < 80 % těsnost velká 80 % r 2 těsnost velmi vysoká Při výpočtu koeficientu determinace bude využiji program Gretl. 1

20 Obezřetné podnikání bank 20 3 Obezřetné podnikání bank Při své činnosti je banka povinna dodržovat pravidla obezřetného podnikání, jejichž cílem je omezení rizik bankovního podnikání tak, aby nedošlo k ohrožení návratnosti vkladů vkladatelů a destabilizaci bankovního sektoru jako celku. Základní pravidla obezřetného podnikání vycházejí z doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled při Bance pro mezinárodní platby 2 a ze směrnic ES. (ČNB, Pravidla obezřetného podnikání) Definici obezřetného podnikání lze nalézt v ustanovení 12 odst. 1 zákon o bankách, které stanoví, že banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména je povinna provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Jednotlivá konkrétnější pravidla (kapitálová přiměřenost, úvěrová angažovanost, pravidla likvidity) pak slouží k tomu, aby bezpečnost a stabilita banky byla preventivně co možná nejvíce garantována. Základem pravidel obezřetného podnikání banky je ustanovení 12 a násl. zákona o bankách, přičemž tato obezřetná pravidla jsou konkretizována a v podstatě specifikována v předpisech České národní banky. Bezpečnost a stabilita banky je potenciálně ohrožována nebezpečími spočívajícími v činnosti banky, zejména v jejích obchodech. Reakcí na rizika bankovního podnikání jsou pak stanovená pravidla obezřetného podnikání. Cílem těchto pravidel je podpořit obezřetné podnikání banky a omezit příčiny vzniku systémového rizika v odvětví. Pravidla pro činnost obchodních bank zahrnují hlavní aspekty bankovní činnosti, některé jsou formulovány obecněji, jiné jsou přesně kvantifikovány. Pravidla vydaná ČNB upravují zásadní oblasti činnosti obchodních bank (Kašparovská, 2006): přiměřenost kapitálu, přiměřenost likvidity, klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorba opravných položek, povinné minimální rezervy u ČNB, pojištění vkladů bankovních klientů, požadavky na uveřejňování informací obchodními bankami, vnitřní kontrolní systémy obchodních bank. 2 Bank for International Settlements- BIS.

21 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 21 4 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III Jedním ze základních nástrojů bankovní regulace a současně významným ukazatelem stability každé banky je kapitálová přiměřenost. Představuje minimální výši kapitálu, kterou musí banka vzhledem k objemu a rizikovosti svých obchodů udržovat. Kapitálu banky je v rámci bankovní regulace věnována mimořádná pozornost, neboť kapitál je považován za nejvhodnější zdroj ke krytí případných ztrát. Jedná se o zdroj vlastní, a tedy jeho použití na krytí případných ztrát dopadá přímo na akcionáře banky. V praktické části diplomové práce budu sledovat vývoj kapitálové přiměřenosti za období od roku 2003 do roku 2010, a proto se v rámci teoretické části zaměřím na vývoj kapitálových dohod od Basel I až po nový koncept Basel III. 4.1 Basel I Původní materiál o kapitálové přiměřenosti basilejského výboru ve formě kapitálové dohody (capital accord) z roku 1988 i direktivy EU stanovily pro banky kapitálové požadavky pouze k úvěrovému riziku. Podle těchto dokumentů poměr kapitálu a rizikově vážených aktiv měl činit minimálně 8%. Protože banky a jiné finanční instituce se stále více kromě tradičních bankovních činností věnovaly obchodování, od přijetí basilejské kapitálové přiměřenosti v roce 1988 probíhaly práce na rozšíření kapitálové přiměřenosti za účelem zahrnutí tržního rizika obchodního portfolia. Tržní riziko EU zohlednila v kapitálové přiměřenosti v roce 1993, kdy byla vydána direktiva EU o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a bank, a basilejským výborem v roce 1996, kdy byl vydán dodatek kapitálové přiměřenosti. (Jílek, 2002) Koncept The International convergence of capital measurement and capital standards (Basel Committee on Banking Supervision, 1988) známý především pod původně pracovním názvem Basel I byl zakomponován do národních legislativ a stal se tak standardním regulačním nástrojem ve většině vyspělých zemí. Nejednalo se o právně závazný dokument, ale pouze o doporučení, která měla být členskými státy BIS implementována na úrovni národních dohledových orgánů. Balthazar (2006) uvádí následující cíle Basel I (Balthazar, 2006): posílit spolehlivost a stabilitu mezinárodního bankovního systému, posílit konkurenceschopnost mezinárodních bank prostřednictvím rovného konkurenčního postavení na trhu. Jílek (2002) uvádí, že Basel I rozlišuje kapitál ve formě tier 1 a tier 2 a obě složky kapitálu mají být schopné pokrýt běžné ztráty, přičemž banka pokračuje v chodu 3. Každému aktivu se přiřazuje určitá riziková váha (Tab. č. 1) ve smyslu 3 Going concern.

22 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 22 úvěrového rizika a váhy se přiřazují i podrozvahovým aktivům, které se však nejprve konvertují na úvěrové ekvivalenty, tj. na hypotetická rozvahová aktiva. (Jílek, 2002) Tab. 1 Rizikově vážená aktiva a jejich váhy dle Basel I Zdroj: BALTHAZAR, Laurent. From Basel 1 to Basel 3. [s.l.] : Macmillan, str. Kapitálová přiměřenost kp podle Basel I se definuje jako poměr kapitálu (tj. tier 1 plus tier 2) k rizikově váženým aktivům rva, tj.: kapitál tier1 + tier2 kp = = *100%, rva rva kp 8%. Balthazar (2006) konstatuje, že Basel I měl jak pozitivní tak negativní dopady. Mezi ty pozitivní Balthazar (2006) řadí zejména skutečnost, že byla vytvořena jednotná pravidla pro měření rizika, která jsou globálně uplatňována všemi mezinárodními bankami. Další důležité pozitivum podle něj představuje rozdělení aktiv do tříd podle míry rizika. Navzdory výše uvedeným pozitivům zdůrazňuje Balthazar (2006) taktéž mnoho nedostatků. Jako nedostatky Basel I uvádí: nedostatečná citlivost vůči rizikům- jako příklad můžeme uvést firemní úvěr pro malou firmu, který potřebuje stejné množství regulatorního kapitálu jako úvěr pro velkou firmu s ratingem AAA, protože přiřazená riziková váha je u obou 100 %, neúplné pokrytí všech možných rizik- Basel I se zaměřuje pouze na kreditní rizika, jeho aktualizací došlo k pokrytí rizika tržního, avšak operační nebo strategické v něm zahrnuto není, nízká diferenciace podkladových aktiv při výpočtu váženého rizika- pouze kategorie 0 %, 20 %, 50 % a 100 %.

23 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 23 V závěru Bathazar (2006) uvádí, že ačkoliv byl Basel I přínosný pro průmysl s postupem času vyvstala potřeba zavedení nových sofistikovanějších pravidel. 4.2 Basel II Pravidla označovaná jako Basel II představují výsledek více než šestileté práce Komise 4, která na základě konzultací s mezinárodními bankovními domy a provedených studií dopadu 5 představila novou podobu bankovní regulace. (Balthazar, 2006) Kollár (2007) konstatuje, že nový standard pro výpočet kapitálové přiměřenosti nepřináší jen výhody, ale také určitá rizika. Jako výhodu Baselu II Kollár (2007) uvádí, že oproti Baselu I umožňuje diferencovat rizikovost bankami poskytovaných úvěrů a tuto vlastnost Baselu II považuje Kollár (2007) za pozitivní ve srovnání s rigidním přiřazováním rizikových vah k úvěrům bank v systému Basel I. Mezi další výhody Baselu II Kollár (2007) řadí: při přiřazování rizikových vah podle Baselu II může banka využít služeb externích ratingových agentur nebo si vybudovat vlastní ratingové přístupy a s tím související modely řízení rizik bank, potřeba vytvářet kapitálový požadavek odděleně i k operačnímu riziku, Basel II dále dává orgánu dohledu funkci schvalovatele interních přístupů bank při hodnocení rizik a poskytuje mu právo požadovat po bance navýšení kapitálu ve vyšší míře, než v jaké to dovozuje ze svých modelů rizik, považuje-li to tento orgán za potřebné, klade na banky povinnost větší transparentnosti vůči veřejnosti ohledně metod řízení svých rizik a plnění pravidel kapitálové přiměřenosti. Jako riziko uvádí Kollár (2007) pro-cykličnosti nejen Baselu II, ale i s ním úzce souvisejících metod řízení rizik bank. Na toto riziko poukazuje i BIS ve svých ekonomických výzkumech. (BCBS, 2006) Kollár (2007) to zdůvodňuje zejména tím, že většina moderních metod řízení rizik bank byla vybudována v prostředí celosvětově nízkých úrokových sazeb a silného globálního hospodářského růstu, což může vést ke skutečnosti, že v prostředí nízkých úrokových sazeb a silného ekonomického růstu se zdá rizikovost některých bankou poskytnutých úvěrů malá. Jelikož prosperuje většina podniků, pravděpodobnost jejich kolapsu je malá, a ocenění skutečných rizik spojených s nesplácením takto poskytnutých úvěrů se stává komplikovanější. Kollár (2007) doporučuje, aby banky zohledňovaly nejen aspekty specifické pro bankovnictví, ale také aspekty makroekonomické, zejména hospodářský cyklus. V rámci Basel II BCBS stanovila následující tři cíle: 1. zvýšení kvality a stability mezinárodních bankovních systémů, 4 Basel Committee on Banking Supervision- BCBS. 5 Označovaných jako QIS Quantitative Impact Studies.

24 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III vytvořit a udržet rovné podmínky pro mezinárodně aktivní banky, 3. podpora a zavádění striktnějších pravidel risk managementu. Basel II představuje pilířovou strukturu regulace, kdy Basel II je rozdělen do tří pilířů, které by měly sloužit k podpoře výše uvedených cílů. (Balthazar, 2006) Obr. 1 Pilířová struktura Basel II Zdroj: Vlastní práce dle dokumentu Strengthening the residence of the banking sector, dostupný online: Pilíř I se zabývá minimálními kapitálovými požadavky. Obecný vzorec základního vztahu kapitálové přiměřenosti, je následující: KP kapitálový požadavek k úvěrovému riziku ÚR KP TR kapitálový požadavek k tržnímu riziku KP kapitálový požadavek k operačnímu riziku OR

25 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 25 Kašparovská (2006) uvádí, že pro účely stanovení kapitálové přiměřenosti banky se vychází z kapitálu banky, který se skládá z položek definovaných bankovním dohledem. Tyto položky se v zásadě rozdělují do tří skupin- Tier 1, Tier 2 a Tier 3 (Tab. 1 v příloze). Vrstvení kapitálu pro potřeby kapitálové přiměřenosti vyjadřuje schopnost jednotlivých vrstev ke krytí ztrát. Nejvyšší schopnost ke krytí ztrát má Tier 1, který je vlastním zdrojem banky. Složky Tier 2 a Tier 3 mají nižší schopnost krytí ztrát, protože zahrnují cizí zdroje (podřízený dluh a rezervy) započitatelné za určitých podmínek do regulatorního kapitálu. (Kašparovská, 2006) Balthazar (2006) konstatuje, že různé přístupy určení rizika snižují kapitálové požadavky, jestliže banka přechází od jednoduchého přístupu k propracovanějšímu. Basel II tak nabízí bankám možnost zvolit si mezi následujícími možnostmi měření kreditního rizika (BIS, 2004): 1. Standardizovaný přístup (SA Standardized Approach). 2. Přístup založený na interním ratingu základní (IRBFA 6 ). 3. Přístup založený na interním ratingu pokročilý (IRBAA 7 ). BCBS (2004) umožňuje bankám možnost volby mezi dvěma metodikami pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku. Jednou z alternativ je měření úvěrového rizika prostřednictvím standardizovaného způsobu založeného na externích ratinzích. Externí ratingovou agenturou 8 je společnost, která poskytuje nezávislé, objektivní a transparentní hodnocení kredibility bankovních portfolií. Příklad stanovení rizikových vah příslušných ratingů při využití ratingové stupnice S&P je uvedeno v Tab. 2: 6 IRBFA = Internal Rating-Based Foundation Approach 7 IRBAA = Internal Rating-Based Advanced Approach 8 Podle Basel II jsou externí ratingové agentury nazývané ECAI External Credit Assessment Institutions

26 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 26 Tab. 2 Příklad rizikových váh podle příslušných ratingů S&P Zdroj: BALTHAZAR, Laurent. From Basel 1 to Basel 3. [s.l.] : Macmillan, str. Jedná se o matici kombinující kategorie aktiv dle rizika (státní dluhopisy, korporátní dluhopisy, hypotéky ) s uděleným ratingem S&P, ze které vychází procentuální váha použitá při výpočtu kapitálového požadavku. Balthazar (2006) dodává, že implementace tohoto modelu je podmíněna dodržováním následujících pravidel (Balthazar, 2006): jestliže je k dispozici více ratingů, použije banka nejnižšího z nich, pokud je k dispozici aktuální tržní rating, banka mu dá přednost před ratingem upisovatele. BCBS (2004) umožňuje bankám zvolit i další metodiku pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku, kterou je přístup založený na vnitřním ratingovém systému bank. Použití této metodiky je podmíněno schválením národním regulátorem. Tento přístup má dvě modifikace, a to základní IRB přístup a pokročilí IRB přístup. Oba přístupy pracují s následujícími základními rizikovými charakteristikami (BIS, 2004): pravděpodobnost selhání (probability of default, PD)-pravděpodobnost, že dlužník nedostojí svým závazkům během sledovaného období, expozice při selhání (exposure at default, EAD)- celkové množství aktiv, která jsou vystavena riziku v případě, že dlužník nedostojí svým závazkům, míra ztráty při selhání (loss given default, LGD)- podíl aktiv ztracených v případě, že nastane selhání, doba splatnosti (maturity, M). Cipra (2002) popisuje základní IRB přístup následovně, banka může při měření úvěrového rizika protistrany použít vlastní interní odhady pro stanovení pravděpodobnosti selhání klienta (PD), ostatní rizikové charakteristiky jsou stanoveny regulátorem. Naopak u pokročilého IRB přístupu může banka stanovit velikost základních rizikových charakteristik dle vlastních výpočtů.

27 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 27 Kapitálový požadavek KP k úvěrovému riziku bankovního portfolia je ÚR z kvantitativního hlediska nejvýznamnějším kapitálovým požadavkem. Kapitálový požadavek se vypočítá dle následujícího vztahu (Kašparovská, 2006): kde Kapitálový _ požadavek = 0,08*( RVA RA + RVA RVA RA rozvahová rizikově vážená aktiva RVA podrozvahová rizikově vážená aktiva PA přičemž RVA RA = ( Rozvahové _ aktivum Opravná _ položka) * Riziková _ váha RVA PA = ( Uverovy _ ekvivalent _ podrozvahového _ aktiva * Riziková _ váha) Kapitálový požadavek k tržnímu riziku obchodního portfolia se stanoví buď pomocí standardizované metody, nebo pomocí interních modelů- tzv. metoda Value at Risk= VaR. Kašparovská (2006) uvádí následující definici VaR: Hodnota Value at Risk vyjadřuje potenciální ztrátu portfolia banky během následující doby držení, stanovenou na základě určitého historického období, se stanovenou pravděpodobností. Statistický model VaR pak v sobě zahrnuje tři základní komponenty a sice: 1. čas, 2. hladinu spolehlivosti modelu a 3. očekávanou ztrátu. Na základě těchto proměnných pak dokážeme odpovědět na otázku, jaká je nejvyšší očekávaná ztráta na 95% či 99% hladině spolehlivosti během následujícího pevně stanoveného období. Pro výpočet maximální ztráty pomocí VaR lze využít metody historických dat, metody standardních odchylek nebo tzv. metody Monte Carlo. (Investopedia, 2010) V případě výpočtu kapitálového požadavku k operačnímu riziku můžeme využít následující tři přístupy (Balthazar, 2006): základní přístup (Basic Indicator Approach, BIA)- kapitálový požadavek k operačnímu riziku se vypočítává jako ekvivalent průměru hrubého příjmu za poslední tři roky činnosti banky násobený koeficientem α = 15 %, do výpočtu vstupují pouze kladné hodnoty hrubého příjmu, standardizovaný přístup (Standardised Approach, ASA)- tato metoda rozšiřuje předchozí model o osm obchodních řad, ze kterých banky standardně generují svůj příjem, hrubý příjem pak není uvažován jako jedna hodnota, která se násobí koeficientem, nýbrž je rozdělen do 8 částí, kdy každá má přiřazen vlastní rizikový koeficient tzv. β faktor (Tab. 2 v příloze), PA )

28 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 28 pokročilý přístup (Advanced Measurement Approach, AMA)- možnost využít vlastní interní systém pro měření operačního rizika, Basel II definuje pouze kvalitativní požadavky kladený na vlastní modely bank. 4.3 Basel III Jako reakci na finanční krizi, která započala v roce 2007, BCBS přišla s návrhem, který řeší problémy, které vyvstaly v průběhu krize. Nedávná finanční krize a její přelévání do reálného sektoru vedly k rozvoji nového předpisu označovaného jako Basel III. Cílem nových předpisů je podpora odolnosti bankovního systému a zlepšení jeho schopnosti absorbovat šoky plynoucí z finanční a hospodářské oblasti. (Cosimano, Hakura, 2011) Jako další cíle Baselu III uvádí Tomšík (2011): silný a odolný bankovní systém jako základ trvale udržitelného ekonomického růstu, bankovní systém jako absorbér šoků, zmenšení selhání trhů (market failures) odhalená krizí (procyklikalita, leverage, likvidita), zaměření nově i na makro obezřetnost. Podle BCBS (2010) je cílem reformy zlepšit schopnost bankovního sektoru vstřebávat šoky plynoucí z finanční a hospodářské oblasti, a tím snížení rizika přelévání šoků z finančního sektoru do reálné ekonomiky. BCBS (2010) chce zvýšit odolnost bankovního sektoru a posílit regulatorní rámec v oblasti kapitálu prostřednictví zvýšení kvality a kvantity regulatorního kapitálu a zvýšení krytí rizik. BCBS (2010) vytyčila následující klíčové kroky v této oblasti: Požadavek na vyšší kvalitu kapitálu, zejména důraz na vlastní kapitál, který je schopen absorbovat riziko. Lepší pokrytí rizik, zejména tržních rizik a rizik protistran. Pákový poměr (Leverage Ratio)- slouží k zamezení nadměrnému růstu bilance a podrozvahových transakcí (nezávisle na rizikovosti). Kapitálové polštáře (Capital Buffers)- vytváření rezerv v dobrých časech pro krizová období. Minimální standardy pro řízení likvidity krátkodobé a dlouhodobé. Zlepšení bankovního dohledu, corporate governance, řízení rizik a oblasti zveřejňování. BCBS (2010) uvádí, že globální bankovní systém vstoupil do krize s nedostatečnou úrovní kvalitního kapitálu a zdůrazňuje, že krize také odhalila rozpor v definici kapitálu v rámci právních úprav jednotlivých zemí a nedostatek informací, které by umožnily trhu plně posoudit a porovnat kvalitu kapitálu v rámci jednotlivých států. Klíčovým prvkem je podle BCBS (2010) nová definice

29 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 29 kapitálu a větší důraz na základní kapitál a vyšší kvalitu jednotlivých komponent bankovního kapitálu. Basel III předpokládá následující strukturu kapitálu (BCBS, 2010): 1. Tier 1 kapitál- going koncern kapitál, který má být použit na krytí ztrát v důsledku obchodní činnosti a k zajištění dalšího fungování banky o Common Equity Tier 1- kmenové akcie vydané bankou, emisní ážio a nerozdělený zisk. o Additional Tier 1 2. Tier 2 kapitál- (gone-concern kapitál, který má zajistit výplatu vkladatelům a věřitelům v případě likvidace banky). Tier 3 kapitál, který je obsažen v rámci Baselu II, byl odstraněn, protože sloužil ke krytí tržních rizik a BCBS chce zajistit, aby kapitál ke krytí tržních rizik splňoval stejnou kvalitu jako kapitál ke krytí úvěrových a operačních rizik. (BCBS, 2010). Laušmanová (2011) dodává, že tato složka kapitálu není v České republice prakticky vůbec využívána. Další úpravy v definici kapitálových zdrojů jsou v odečtu majetkových účastí a významných investic do finančních institucí od kapitálových zdrojů. (Laušmanová, 2011) Limity a minima (BCBS, 2011): Common Equity Tier 1 musí být nejméně ve výši 4,5 % RWA 9, Tier 1 musí být ve výši nejméně 6 % RWA, celkový kapitál (Tier 1 a Tier 2) musí být ve výši nejméně 8 % RWA. Tab. 3 Výše jednotlivých složek vlastního kapitálu v % Zdroj: BCBS (2010) Kromě Tier 1 a Tier 2 budou banky nově povinny vytvářet dodatečné kapitálové rezervy nad regulatorní minimum. Bude se jednat o: proticyklický kapitálový polštář (Countercyclical Capital Buffer), 9 Risk-weighted assets= rizikově vážená aktiva.

30 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 30 kapitálový konzervační polštář (Capital Conservation Buffer). Laušmanová (2011) zdůrazňuje, že současný minimální 8% limit bude v průběhu let postupně navyšován až na 10,5 % a z tohoto požadavků bude 2,5 % kapitálových zdrojů tvořit takzvaný konzervační polštář pro účely kapitálové rezervy nad rámec rizik. Laušmanová (2011) dále zdůrazňuje, že tento polštář však může být navýšen ještě o dalších 0 až 2,5 % ve formě proticyklického polštáře, který se bude vytvářet v "lepších" časech na časy "horší", takže bude reagovat na ekonomický cyklus, což může dávat maximální požadavek až 13 %. Vývoj v požadavcích na strukturu a výši kapitálových zdrojů charakterizuje následující obrázek. Obr. 2 Vývoj požadavků na strukturu a výši kapitálových zdrojů Zdroj: LAUŠMANOVÁ, M. Basel III může pozitivně ovlivnit řízení bank [online]. [cit ]. Dostupné z WWW:< Jednou z klíčových příčin krize bylo vybudování nadměrné zadluženosti v rozvahových a podrozvahových bankovních operacích a tomu by chtěla Basilejská komise do budoucna zabránit, a proto v rámci Baselu III zavádí tzv. leverage ratio, které představuje poměr vlastních zdrojů na celkových aktivech. Dle BCBS by leverage ratio mělo (BCBS, 2010): omezit vznik zadluženosti v bankovním sektoru, které pomáhá zabránit destabilizačnímu oddlužování bank, které může poškodit celý finanční systém, a

31 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 31 posílit kapitálové požadavky, které jsou založené na rizicích doplnit jednoduchým, nerizikově založeným nástrojem. Bučková (2011) uvádí, že cílem leverage ratia bude zamezit nadměrnému zadlužování bankovního sektoru. Leverage ratio tak představuje jednoduchý nerizikově založený nástroj k posouzení stability banky. Jeho minimální hodnota je předběžně stanovena na 3 %, což znamená, že Tier 1 musí dosahovat objemu minimálně 3 % celkové expozice banky. Princip výpočtu leverage ratia bude spočívat v poměru vlastního kapitálu banky vzhledem k její rozvahové a podrozvahové expozici (aktivům). Jako vlastní kapitál bude do výpočtu vstupovat Tier 1 (určený podle nové úpravy), to znamená především emitované kmenové akcie banky. U podrozvahových expozic Basilejská komise navrhuje uplatnit při jejich přepočtu na rozvahové ekvivalenty 100 % konverzní faktor. Podrozvahovými expozicemi jsou například bezpodmínečné přísliby banky, přímé úvěrové substituty, akceptace, poskytnuté záruky apod. K 1. lednu 2011 začalo přechodné období pro zavedení leverage ratia. Od tohoto data BCBS vývoj tohoto ukazatele sleduje a následně posoudí, zda je navrhovaný limit 3 % postačující Nové požadavky podle Basel III Nové požadavky v oblasti kapitálové přiměřenosti jsou obsaženy v Basel III a týkají se především zvýšení kvality kapitálu s důrazem na vlastní kapitál, zavedení tzv. kapitálových polštářů k vytváření rezerv v dobrých časech pro krizová období a stanovení minimálních kapitálových požadavků pro jednotlivé úrovně kapitálu. V rámci analýzy dopadu zavedení Basel III, BCBS provedla globální dopadovou studii. V rámci studie BCBS rozdělila banky do dvou skupin: Group 1, kam byly zařazeny banky diverzifikované a mezinárodně aktivní s Tier 1 větší než 3 mld., Group 2, kam byly zařazeny všechny ostatní banky. Tab. 4 Výsledky globální dopadové studie - kapitálové poměry Skupina bank Počet bank Common Equity Capital Ratio Tier 1 Capital Ratio Total Capital Ratio Group ,7% 6,3% 8,4% Group ,8% 8,1% 10,3% Minimum 4,5% 6% 8% Zdroj: BCBS (2010) Tabulka zobrazuje dopad plného zavedení Basel III, pokud by nastalo k Tabulka obsahuje mediány jednotlivých skupin. Na základě těchto údajů jsou požadovaná minima kapitálových požadavků oběma skupinami

32 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 32 splněna. Ale v rámci jednotlivých skupin existuje vysoká variabilita výsledků. Při podrobnějším prozkoumání, jak jednotlivé banky splňují kapitálové požadavky, bylo odhaleno, že některé banky by nesplňovaly požadovaná minima a musely by doplnit kapitál. Obr. 3 Dopad Basel III na kapitálovou přiměřenost 10 Zdroj: BCBS (2010) Z grafu je patrné, že kapitálový požadavek 4,5 % pro CET1 splňují všechny banky jak v rámci group 1 tak i group 2. Kapitálový požadavek 6 % k Tier 1 by nesplňovaly banky z group 1 a musely by doplnit svůj kapitál. Obdobného výsledku bylo dosaženo i u kapitálového požadavku 8 % k celkovému kapitálu, kde opět některé banky v rámci group 1 by daný kapitálový požadavek nesplnilo. Následující tabulka shrnuje celkový objem kapitálu, který by zúčastněné banky musely doplnit pro CET1 (bez i s kapitálovým polštářem), kdyby Basel III byl zaveden k Kde horizontální, tlustá červená linka představuje požadované kapitálové požadavky 4,5 %, 6 % a 8,5 % pro CET1 kapitál, Tier 1 kapitál a celkový kapitál a tenká červená linka znázorňuje mediány jednotlivých skupiny.

33 Kapitálová přiměřenost: od Basel I k Basel III 33 Tab. 5 Dodatečné množství kapitálu v mld. Group 1 Group 2 Počet bank CET1 schodek- 4,5% CET1 schodek- 7% (2019) Zdroj: BCBS (2010) V rámci splnění požadavků leverage ratia by měly banky taktéž problém s naplněním požadované hodnoty 3 % leverage ratia. V rámci group 1 by mělo problém 42 % bank a v rámci group 2 20 % bank. Průměrná hodnota group 1 je 2,8 % a group 2 3,8 %. Obr. 4 Leverage ratio [v %] Zdroj: BCBS (2010)

34 Přiměřenost likvidity 34 5 Přiměřenost likvidity Kapitálové požadavky jsou nezbytnou podmínkou pro stabilitu bankovního sektoru, ale ty sami o sobě nestačí, stejně důležitou roli hraje i likvidita jednotlivých bank. V současné době však nejsou k dispozici žádné mezinárodní standardy v této oblasti, a proto Basilejský výbor usiluje o zavedení mezinárodně harmonizovaných standardů pro oblast likvidity. Likviditní riziko odráží pravděpodobnost situace, kdy banka ztratí schopnost dostát svým hotovostním nebo platebním závazkům v termínu jejich splatnosti. Likviditu banky můžeme také sledovat buď na straně aktiv, nebo na straně pasiv. Likviditu banky na straně aktiv představuje schopnost banky aktiva rychle zpeněžit s jejich minimální cenovou ztrátou. Likviditou banky na straně pasiv je potom schopnost získat potřebnou hotovost za cenu obvyklé tržní úrokové sazby. (Černohorský, Teplý, 2011) Toto riziko je ovlivněno různým načasováním peněžních toků na straně aktiv a pasiv banky. (Opatření ČNB č. 2/2004 Sb.) V rámci České republiky je oblast řízení likvidity upravena Opatřením ČNB č. 2 ze dne 27. dubna 2001 o standardech řízení likvidity bank, kde jsou stanoveny následující standardy pro řízení likvidity: banka musí mít vhodnou strategii řízení likvidity, banka stanoví metody, postupy a limity sloužící k měření, sledování a omezování rizika likvidity s ohledem na svou velikost, povahu a složitost vykonávaných činností, strategii řízení likvidity a z ní vyplývající postupy, metody a limity promítne banka v závazné podobě do své předpisové základny, představenstvo banky musí být informováno pravidelně o likvidní situaci banky, banka musí mít informační systém poskytující dostatečnou podporu pro řízení likvidity, banka musí usilovat o stabilizaci a diverzifikaci svých finančních zdrojů, banka musí být připravena i na řešení likvidní krize, představenstvo banky zodpovídá za vytvoření a fungování přiměřeného vnitřního kontrolního systému, který chrání integritu metod a postupů vytvořených k realizaci řízení likvidity. Dále v Opatření ČNB č. 2 ze dne 3. února 2004 k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky jsou stanoveny základní požadavky na řízení rizika likvidity. Tyto požadavky představují určitý základní zákonný rámec řízení likvidity bank. Jednotlivé banky si v souladu s nimi vytváří individuální propracovanější systém řízení likvidity vyhovující jejich situaci a podmínkám, tak jako to stanovují obecné standardy. Tyto požadavky jsou zaměřeny na šest oblastí: měření a sledování čistých peněžních toků, řízení rizika likvidity v jednotlivých hlavních měnách,

35 Přiměřenost likvidity 35 řízení přístupu na trh, scénář pro řízení rizika likvidity, pohotovostní plán, dodržování ukazatelů likvidity. Kašparovská (2006) uvádí následující ukazatele likvidity pomocí, kterých může banka měřit svoji likvidní pozici: Ukazatele krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé likvidity, Poměr rychle likvidních aktiv k celkovým aktivům, Ukazatel okamžité likvidity, Ukazatel běžné likvidity. Česká národní banka je podle Opatření ČNB č. 2/2004 Sb. v odůvodněných případech oprávněna požadovat po bance dodržování ukazatelů k zabezpečení likvidity (např. poměr rychle likvidních aktiv vůči krátkodobým pasivům) stanovených Českou národní bankou. K měření likvidní situace banky se také používá likvidní gap, kdy dochází k rozdělení aktiv a pasiv do časových pásem podle zbytkové doby splatnosti. (Kašparovská, 2006) Mezi základní doporučené indikátory finančního zdraví v oblasti likvidity podle IMF 11 patří: likvidní aktiva/celková aktiva, likvidní aktiva/krátkodobé závazky. V reakci na krizi, Komise vydala Principles for Sound Liquidity Risk Management and Supervision v roce Tyto principy poskytovaly podrobné pokyny pro řízení likvidních rizik a dohled nad nimi. K doplnění principů uvedených v Principles for Sound Liquidity Risk Management and Supervision, BCBS vyvinula další dva ukazatele pro řízení likvidity. Požadavky na řízení likviditního rizika jsou upraveny v nové bankovní dohodě (tzv. Basel III), která reaguje na špatné řízení rizik některých finančních institucí během globální krize a související slabou regulaci finančních trhů (Teplý, 2010b). Tato pravidla mají být aplikována bankami (včetně stavebních spořitelen) na globální úrovni v následujících letech, nicméně se neočekávají výraznější problémy s jejich implementací v bankách a stavebních spořitelnách působících v České republice. (Teplý, Horváth, 2011) V rámci Baselu III Komise definovala dva ukazatele, kterými se bude sledovat jak krátkodobá tak dlouhodobá likvidita: ukazatel krytí likviditou (LCR = Liquidity Coverage Ratio), ukazatele čistého stabilního financování (NSFR = Net Stable Funding Ratio). 11 International Monetary Fund= Mezinárodní měnový fond.

36 Přiměřenost likvidity 36 Liquidity coverage ratio neboli LCR je určeno na podporu odolnosti vůči potenciálnímu narušení likvidity v průběhu významného stresového scénáře, který by trval 30 dní. (BCBS, 2010) Podle BCBS (2010) tento ukazatel pomůže zajistit, aby banky měly dostatečné množství vysoce kvalitních likvidních aktiv ke krytí čistých kapitálových výdajů. Z definice LCR tedy plyne, že veškerý čistý kapitálový odliv musí být pokryt vysoce likvidními rozvahovými aktivy. Vzorec pro výpočet LCR má následující podobu (BCBS, 2010): V charakteristice vysoce likvidních aktiv byla BCBS velice konzervativní a v prvním návrhu uznávala pouze hotovost, rezervy držené u centrálních bank a vládní dluhopisy. V dodatku pracovního návrhu ze srpna 2010 došlo k upřesnění definice likvidních aktiv a jejich rozdělení na Level 1 a 2. Level 1 pak obsahoval výše popsané hotovostní instrumenty a do kategorie Level 2 mohly banky zařadit dluhopisy vládních agentur pro podporu bydlení, ovšem za předpokladu 15% diskontu. Stejně tak byly povoleny do výpočtu korporátní dluhopisy s minimálním ratingem AA-. Celkově pak hodnota aktiv zahrnutých do Level 2 nesmí překročit 40 % hodnoty součtu Level 1 +Level 2 (čitatele zlomku LCR). Při výpočtu jmenovatele zlomku LCR tedy čistého kapitálového odtoku se využívá tzv. runoff sazeb, což představuje procento hodnoty držených pasiv (především vkladů), které budou splatné během 30 následujících dnů a které nelze rolovat do dalšího období. Nejnižších hodnot run-off sazeb dosahují dlouhodobá deposita (5-10 %) následně repo obchody a obchody s akciemi (25 %) a jako nejrizikovější jsou hodnoceny obchody s nezajištěnými dluhopisy a jinými cennými papíry ( %). Výpočet ukazatele LCR začal být u jednotlivých bank sledován v roce 2011 s plánovanou implementací a povinností jej dodržovat od Druhým z nově zaváděných ukazatelů likvidity je úroveň dlouhodobého financování tzv. Net Stable Funding Ratio. Laušmanová (2011) uvádí, že ukazatel představuje poměr mezi použitelnými stabilními zdroji a požadovanými stabilními zdroji. Cílem tohoto opatření by mělo být podle BCBS (2010) stabilní cash management, kdy krátkodobé závazky jsou financovány krátkodobými aktivy a vice versa. NSFR by podle BCBS mělo podněcovat k lepšímu hodnocení rizika likvidity ve všech rozvahových a podrozvahových položek. NSFR by měl sloužit k podpoře odolnosti ve střednědobém horizontu tím, že vytvoří další pobídky pro banky k financování své činnosti pomocí více stabilních finančních zdrojů. V rámci NSFR se uvažuje horizont jednoho roku. (BCBS, 2010) Ukazatel NSFR se vypočítá následovně (BCBS, 2010):

37 Přiměřenost likvidity 37 Velikost vlastních a cizích zdrojů, tedy čitatel zlomku, je odvozena z pasiv bank a to vlastního kapitálu banky, krátkodobých a dlouhodobých závazků. Každá z položek pasiv je pak násobena procentním faktorem, jehož výše je odvozena od pravděpodobnosti krytí dlouhodobých závazků při splatnosti. Vlastní kapitál (Tier 1 + Tier 2), jako nejkvalitnější část pasiv má ve výpočtu váhu 100 %, stejně jako veškeré obchodní závazky nad 1 rok. Nižší procentní podíl v kalkulaci je přidělen krátkodobým závazkům, jejichž výše fluktuuje od 0-90 % dle typu a věřitele. Jmenovatel zlomku obsahuje dostupné zdroje financování, tedy podmíněná a nepodmíněná aktiva, která jsou násobena procentním faktorem 12 vyjadřujícím jejich likviditu. Likviditou se zde zamýšlí potenciální dluhová expozice v následujícím roce, která by musela být kryta z vlastních nebo cizích zdrojů banky. Z toho důvodů je hodnota RSF faktoru tím nižší, čím více je aktivum likvidní. Hotovost a hotovostní ekvivalenty dosahují nulové hodnoty RSF faktoru, avšak některé akcie nebankovních firem neobsažené v hlavních indexech burz (firmy s nízkou tržní kapitalizací) mají při výpočtu váhu až 100 %. Předpokládá se, že po monitorovacím období od roku 2012 bude zaveden od roku V rámci globální dopadové studie Basel III se BCBS zaměřila i na oblast likvidity a zda nové limity stanovené v oblasti likvidity budou schopny banky splňovat. V rámci likvidity bank byly stanoveny dva nové ukazatele likvidity: Výsledky dopadové studie v případě Liquidity Coverage Ratia byly následující: ukazatel krytí likviditou (LCR = Liquidity Coverage Ratio), ukazatele čistého stabilního financování (NSFR = Net Stable Funding Ratio). 12 RSF faktor = Required Stable Funding factor.

38 Přiměřenost likvidity 38 Obr. 5 Liquidity coverage ration [v %] Zdroj: BCBS (2010) Průměrná hodnota LCR je pro Group 1 83 % a pro Group 2 je 98 %. V oblasti LCR byl dosažen velký rozptyl výsledků mezi bankami. Celkově BCBS došla k závěru, že mnohé banky nyní nesplňují ukazatel LCR a že bankám nyní chybí 1,73 biliónů EUR likvidity. Z důvodu nesplnění tohoto ukazatele a jeho náročnosti je stanoveno přechodné období do roku Druhým ukazatelem je Net Stable Funding Ratio, což je ukazatel dlouhodobé likvidity, který řeší nesoulad ve splatnosti a měl by dávat podnět bankám k financování jejich činností prostřednictvím stabilních zdrojů. Průměrná hodnota NSFR pro Group 1 je 93 % a pro skupinu Group %. Obr.6 znázorňuje výsledky dopadové studie u NSFR:

39 Přiměřenost likvidity 39 Obr. 6 Net stable funding ratio [v %] 13 Zdroj: BCBS (2010) Výsledky studie ukazují, že banky měly nedostatek stabilního financování ve výši 2,89 mld. EUR na konci roku Banky, které nyní nesplňují standard NSFR mají čas do roku 2018, aby splnily daný ukazatel. Zhodnocení likvidity prostřednictvím dvou nových ukazatelů likvidity se zabývala i ČNB ve své dopadové studii implementace Basel III do českého bankovního sektoru. Splnění ukazatelů LCR a NSFR testovala ČNB na vybraných 8 institucích. Tab. 6 Dopadová studie ČNB- likvidita Hodnota MIN Hodnota MAX Požadovaná hodnota MIN LCR 1,4 5,4 1,0 NSFR 0,7 2,2 1,0 Zdroj: Výpočty ČNB, dle požadavků BCBS Ukazatel krátkodobého likvidního krytí LCR splňují všechny testované instituce, avšak ukazatel čistého stabilního financování NSFR některé z institucí nesplňují. 13 Tlustá červená linka znázorňuje minimální požadavek 100% a tenká červená linka představuje průměrnou hodnotu za skupinu.

40 Povinné minimální rezervy 40 6 Povinné minimální rezervy Podle Opatření české národní banky č. 2/2003 Věst. ČNB, kterým se stanoví minimální výše likvidních prostředků a podmínky tvorby povinných minimálních rezerv, ve znění pozdějších úprav, je každá banka a pobočka zahraniční banky povinna uložit a udržovat na svém účtu u ČNB určitý předem stanovený objem likvidních prostředků, tzv. povinné minimální rezervy (dále jen PMR ). Jejich výše je bankám stanovena v relaci k objemu primárních vkladů, které mají klienti u banky. V souladu s opatřením ČNB minimální výše likvidních prostředků uložených u ČNB ve formě povinných minimálních rezerv činí 2 % z objemu následujících závazků banky, jejichž splatnost nepřevyšuje dva roky (Opatření ČNB Č. 2/2003 Věst. ČNB): vklady klientů, úvěry přijeté od klientů, emitované neobchodovatelné cenné papíry v držení nebankovních subjektů emitované ostatní dluhové cenné papíry v držení nebankovních subjektů. Banka je povinna udržovat během daného období v průměru alespoň minimální denní zůstatek PMR. Prostředky až do výše předepsaného objemu PMR jsou od roku 2001 bankám úročeny dvoutýdenní repo sazbou ČNB. Repo sazba je základní měnověpolitická úroková sazba ČNB, kterou je úročena nadbytečná likvidita komerčních bank stahovaná ČNB prostřednictvím tzv. dvoutýdenních repo tendrů. Pokud na druhé straně banka stanovenou výši PMR nedodrží, je ČNB oprávněna zúčtovat jí z chybějící částky úrok ve výši dvojnásobku platné diskontní sazby. Vývoj 2T repo sazby ve sledovaném období zobrazuje Tab. 7.

41 Povinné minimální rezervy 41 Tab. 7 Vývoj 2T repo sazby ve sledovaném období T repo sazba (%) , , , T repo sazba (%) , , T repo sazba (%) , , , , T repo sazba (%) , , T repo sazba (%) , , , , T repo sazba (%) , , , , T repo sazba (%) , , , , T repo sazba (%) ,75 Zdroj: Česká národní banka [online]. [cit ]. Měnověpolitické nástroje. Dostupné z WWW:<

42 Povinné minimální rezervy 42 Během sledovaného období dohází ke značným výkyvům ve vývoji dvoutýdenní repo sazby. Od roku 2006 dochází vlivem rostoucí inflace v tomto období ke zvyšování repo sazby až do počátku roku 2008, od tohoto okamžiku repo sazba začíná klesat až do roku 2010, kdy dosáhla svého historického minima. Ve sledovaném období dosáhla repo sazba svého maxima začátkem roku 2008 a to 3,75%. Naopak v roce 2010 dosáhla 2T repo sazba svého minima 0,75% a tato sazba je platná dodnes. PMR jsou jedním z nástrojů měnové politiky centrální banky. Jejich současný význam je však v této oblasti poměrně malý. Slouží spíše jako prostředek Zúčtovacího centra ČNB k zajištění plynulého mezibankovního platebního styku. Během sledovaného období od roku 2003 do roku 2010 nedošlo v oblasti povinných minimálních rezerv ke změně předepsaného objemu povinných minimálních rezerv. K poslední změně předepsaného objemu PMR došlo 7. října 1999, kdy byl dokončen proces přibližování k sazbě PMR stanovené Evropskou centrální bankou pro banky v Hospodářské a měnové unii. Tab. 8 Platná sazba z primárních vkladů Povinné minimální rezervy Sazba z primárních vkladů Platnost od Banky 2% říjen 1999 Stavební spořitelny, Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. 2% říjen 1999 Zdroj: Česká národní banka [online]. [cit ]. Měnověpolitické nástroje. Dostupné z WWW:< Zelený (Konzervativní listy, 2010) uvádí, že Česká republika má jednu z nejnižších povinných rezerv na světě. Dle Kohouta (Konzervativní listy, 2010) jsou však banky podle všech informací v dobrém stavu a není tak důvod pro zpřísnění měnové politiky ze strany ČNB.

43 Pojištění vkladů bankovních klientů 43 7 Pojištění vkladů bankovních klientů Nedílnou součástí bankovních systémů ve všech vyspělých zemích je v současné době pojištění vkladů bankovních klientů. Podstatou pojištění vkladů je záruka určitého fondu, že klient majitel vkladu bude v případě neschopnosti banky vyplatit vklady odškodněn dle stanovených pravidel z tohoto fondu. (Dvořák, 2005) Pojištění vkladů má dva aspekty (Kašparovská, 2006): aspekt sociální, který spočívá v částečné či úplné kompenzaci ztrát vkladatelů, aspekt ekonomický spočívající ve stabilizaci bankovního systému a ve zvýšení konkurenceschopnosti bank vzhledem k nebankovním institucím, jež nabízejí substituty vkladovým produktům, ale bez pojištění ztrát věřitelů. Systémy pojištění vkladů mohou být koncipovány dvojím způsobem jako: povinné pojištění, kterého jsou povinny se účastnit ze zákona veškeré instituce, které zákon stanovuje. Tento systém je dnes obvyklejší, jeho výhodou je vyšší celková bezpečnost bankovního systému. Při povinném pojištění existuje obvykle určitá garance státu za systém pojištění, dobrovolné pojištění je založeno na existenci soukromých ochranných fondů. V rámci tohoto systému je kladen větší důraz na vlastní zodpovědnost bank, omezuje však konkurenci v bankovnictví, existuje vyšší riziko u nepojištěných bank. Pojištění pohledávek z bankovních vkladů je v ČR legislativně upraveno Zákonem č. 21/1992 SB., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. V souladu se zákonem o bankách je v ČR zřízen Fond pojištění vkladů, který je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku. Všechny banky a pobočky zahraničních bank mají povinnost účastnit se systému pojištění vkladů v ČR a přispívat do Fondu pojištění vkladů. Vytváří se tak finanční rezervy sloužící k výplatě vkladů klientům v případě krachu banky z důvodu její nesolventnosti. Fond pojištění vkladů představuje pro vkladatele určitou jistotu návratnosti jejich prostředků a eliminuje tak panické výběry vkladů. Pojištění podléhají veškeré pohledávky z vkladů klientů včetně úroků v české nebo cizí měně s výjimkou vkladů bank, finančních institucí, zdravotních pojišťoven a státních fondů. Předmětem pojištění jsou pouze adresné vklady vystavené na fyzickou či právnickou osobu. Jde o vklady na běžných, termínovaných či vkladových účtech nebo na vkladních knížkách, dále vklady potvrzené vkladovým certifikátem vkladním listem či jiným obdobným dokumentem. Pojištění se nevztahuje na směnky a jiné cenné papíry, například akcie a dluhopisy. Kašparovská (2010) Výše příspěvku bank a stavebních spořitelen do Fondu pojištěních vkladů zaznamenala od roku 2003 do roku 2010 několik změn.

44 Pojištění vkladů bankovních klientů 44 Pro rok 2003 byla sazba pojistného dána novelou zákona o bankách provedená zákonem č. 126/2002 Sb., která stanovila sazbu pojistného pro banky na 0,1 % a 0,05 % pro stavební spořitelny z průměru pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok, včetně úroků. Fond pojištění vkladů byl nucen v roce 2003 přijmout střednědobý syndikovaný úvěr k zajištění finančních zdrojů na výplaty náhrad vkladatelů Union banky, a. s. Důsledkem toho v roce 2004 byly sazby pojistného bank a stavebních spořitelen zvýšeny na dvojnásobek, dle ustanovení 41k zákona o bankách. K byl úvěr splacen a sazby příspěvků bank a stavebních spořitelen v roce 2005 se vrátily na své původní hodnoty, tj. 0,1 % a 0,05 %. V roce 2010 došlo ke zvýšení sazeb pojistného o 60%. Pojistná sazba pro banky a družstevní záložny je nyní 0,04 % a 0,02 % pro stavební spořitelny z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za příslušné kalendářní čtvrtletí, včetně úroků. (Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách) Následující tabulka sumarizuje změny ve výši příspěvku do Fondu pojištění vkladů ve sledovaném období. Tab. 9 Výše příspěvku do Fondu pojištění vkladů ve sledovaném období Banky Stavební spořitelny ,10% 0,05% ,20% 0,10% ,10% 0,05% dodnes 0,16% 0,08% Zdroj: Vlastní práce. Novela zákona o bankách č. 156/2010 Sb. zavádí maximální výši finančních rezerv Fondu: Dosáhne-li objem prostředků Fondu 1,5 % celkového objemu pohledávek z vkladů pojištěných u Fondu, vydá o tom příslušné oznámení zveřejněné způsobem umožňujícím tzv. dálkový přístup (např. elektronickými prostředky). V takovém případě budou činit od kalendářního čtvrtletí následujícím po dni uveřejnění tohoto oznámení příspěvek bank 0,01 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů vypočteného podle původní výše 0,04 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za příslušné kalendářní čtvrtletí a příspěvek stavebních spořitelen 0,005 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů vypočteného podle původní výše 0,02 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za příslušné kalendářní čtvrtletí. U výše náhrady pojištění vkladů došlo, ve sledované období, také ke změnám. Novela zákona o bankách, č. 319/2001 Sb. stanovila náhradu vkladatelům ve výši 90 % hodnoty pojištěných korunových i devizových vkladů, maximálně 14 Od

45 Pojištění vkladů bankovních klientů 45 však do limitu EUR pro jednoho vkladatele u jedné banky. Následující novelou zákona o bankách č. 433/2008 Sb. došlo ke zdvojnásobení maximální částky náhrady z Fondu pojištění vkladů z původních EUR na EUR s tím, že současně byla zrušena spoluúčast oprávněných osob. Novelu zákona tak odstranila 10% spoluúčast klientů pojištěných bank, družstevních záložen a stavebních spořitelen. Podle novely zákona o bankách č. 156/2010 Sb. dochází k dalšímu zdvojnásobení dosavadní maximální částky náhrady za pohledávky z vkladů vyplácené Fondem pojištění vkladů z EUR na EUR v případě neschopnosti příslušné banky dostát svým závazkům. Poslední zmíněná novela byla přijata v návaznosti na novou evropskou směrnici, která začala za území celé EU platit k 1. lednu Vyšší záruky by měly pomoci předejít hromadným výběrům, kdy klienti masově převádějí vklady do zemí s lepšími pojistnými podmínkami, k čemuž došlo v Evropě roce 2008 během paniky v prvních týdnech krize. Evropská komise zanalyzovala dopady finanční krize na evropský bankovní sektor a výsledkem je výraznější sjednocení fungování systémů pojištění vkladů v EU a rychlejší postup při výplatě náhrady vkladů. (FPV, 2010) Podle návrhu Evropské komise nyní při odškodňování platí přísnější lhůty, v současnosti musí být výplata náhrad zahájena do 20 pracovních dnů od data vydání oznámení o platební neschopnosti. Fond pojištění vkladů může lhůtu 20 dnů prodloužit nejvýše o 10 pracovních dnů, pokud k tomu má souhlas České národní banky a Ministerstva financí. Tab. 10 Změny ve výši a limitech náhrady pojištěných vkladů ve sledovaném období Výše náhrady Limit náhrady Do roku % EUR % EUR dodnes 100% EUR Zdroj: Vlastní práce dle platných právních předpisů Hodnota pohledávky, která je předmětem náhrady a výše náhrady pojištěných vkladů se do roku 2011 stanovovala následovně: Hodnota pohledávky = objem pojištěných vkladů včetně úroků jednoho vkladatele u jedné banky neuhrazené závazky vkladatele vůči této bance Novela zákona o bankách č. 156/2010 Sb. přinesla změnu i do výpočtu hodnoty pohledávky, která je předmětem pojištění vkladů. Pro výpočet náhrady se sečtou všechny pojištěné pohledávky z vkladů oprávněné osoby u banky, včetně jejích podílů na účtech vedených pro dva a více spolumajitelů. Podíl spolumajitele účtu je roven zlomku, v jehož čitateli je celková částka na účtu a ve jmenovateli počet spolumajitelů, pokud oprávněné osoby při založení či dispozici s účtem nedoloží jinou výši. Výpočet se provádí v české měně, u pohledávek z vkladů vedených v cizí měně se přepočet

46 Pojištění vkladů bankovních klientů 46 na českou měnu provádí podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou k rozhodnému dni. Na náhradu nemají nárok osoby uvedené taxativně v zákoně o bankách, k nim například patří osoby mající kontrolu nad bankou, dále členové statutárního orgánu, dozorčí rady a vedoucí zaměstnanci banky a osoby blízké členům těchto orgánů a rovněž osoby odsouzené v trestním řízení v souvislosti s praním špinavých peněz. Jak uvádí ČNB, pobočky zahraničních bank se nemusejí účastnit systému pojištění pohledávek z vkladů v ČR, pokud svůj záměr oznámí ČNB a současně jí prokážou, že systém pojištění pohledávek z vkladů, na kterém jsou účastny, zaručuje oprávněným osobám nejméně stejný stupeň ochrany, jaký je požadován právem Evropských společenství. (ČNB, Pojištění vkladů)

47 Klasifikace pohledávek z úvěrů a pravidla tvorby opravných položek 47 8 Klasifikace pohledávek z úvěrů a pravidla tvorby opravných položek Banky vytváří na pokrytí očekávaných ztrát rezervy a opravné položky. Typy a tvorba opravných položek jsou v bankovních systémech upraveny odlišným způsobem, tj. není dosud využívána jednotná metodologie jejich tvorby, jak je tomu například při řešení kapitálových požadavků na krytí bankovních rizik. Tvorba opravných položek má totiž širší souvislosti, kromě aspektů rizika má také aspekty účetní, daňové, které podléhají národním legislativním úpravám a jsou v kompetenci jiných než bankovních institucí. (Kašparovská, 2006) Jednotná pravidla pro posuzování a zohledňování rizikovosti pohledávek banky jsou stanovena v Opatření ČNB č. 9/2002 Věst. ČNB, kterým se stanoví pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv, ve znění pozdějších úprav a vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, ve znění pozdějších úprav. Banky, alespoň jednou čtvrtletně, posuzují jednotlivé pohledávky, zda nedošlo ke snížení jejich rozvahové hodnoty. Činí tak především s ohledem na porušení smlouvy dlužníkem (prodlení splácení jistiny nebo příslušenství apod.), na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nebo s ohledem na provedenou restrukturalizaci pohledávky, kdy byla dlužníkovi poskytnutá určitá oboustranně prospěšná úleva. Podle těchto ale i řady dalších faktorů jsou pohledávky zařazeny do jednotlivých kategorií. Klasifikace pohledávek úzce souvisí s problematikou ztrát, tak jako kapitálová přiměřenost. Jejich vztah ke ztrátám je však odlišný, Kašparovská (2006) uvádí, že tvorba opravných položek souvisí s očekávanou ztrátou, přičemž touto ztrátou se rozumí již existující ztráta a naopak neočekávanou ztrátou se rozumí potenciální ztráta, řešena kapitálovými požadavky. Význam těchto pravidel je zřejmý: banky nemohou záměrně nadlepšovat své výsledky nižší tvorbou opravných položek nebo je naopak opticky zhoršovat přes vyšší tvorbu opravných položek a snižovat tak daňový základ. (Dvořák, 2005) V souladu s opatřením ČNB posuzují banky pohledávky: jednotlivě, nebo uplatňují, portfoliový přístup. V případě pohledávek hodnocených jednotlivě banka nejprve posoudí pohledávky samostatně a zařadí je do příslušné kategorie. Pohledávky se třídí z hlediska kvality a perspektivy návratnosti, přičemž klasifikace musí probíhat alespoň jednou za čtvrtletí. Banka zařazuje pohledávky z finančních činností do těchto kategorií: pohledávky bez selhání dlužníka - konkrétně standardní a sledované, a

48 Klasifikace pohledávek z úvěrů a pravidla tvorby opravných položek 48 pohledávky se selháním dlužníka - konkrétně nestandardní, pochybné a ztrátové. Při posuzování se berou do úvahy vždy vnější ekonomické a politické faktory, jakož i subjektivní faktory dlužníka, kvalita zajištění, lhůta prodlení atd. Pohledávky k jednomu dlužníku mají vždy stejnou klasifikaci. To znamená, že i řádně splácený jeden úvěr může být považován např. za pochybný, když je dlužník v prodlení se splácením dalšího úvěru. Banka tvoří opravné položky k jednotlivým pohledávkám ve skupině sledovaných, nestandardních, pochybných a ztrátových pohledávek. Netvoří opravné položky k jednotlivým standardním pohledávkám. Banka stanoví výši opravné položky následovně dle Vyhlášky č. 123/2007 Sb.: rozdílem mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství (úroky a poplatky) a bankou zohledněným zajištěním pohledávky, přičemž tento rozdíl vynásobíme koeficientem ke sledovaným pohledávkám 0,01, k nestandardním 0,2, k pochybným 0,5 a ke ztrátovým 1,0, pomocí diskontování očekávaných budoucích peněžních toků, kde ztrátu ze znehodnocení pohledávky stanovuje jako rozdíl mezi účetní hodnotou pohledávky a současnou hodnotou očekávaných budoucích peněžních toků z pohledávky diskontovaných původní efektivní úrokovou mírou, kde původní efektivní úroková míra je efektivní úroková míra zjištěná v okamžiku vzniku pohledávky, pomocí statistických modelů v případě tvorby opravných položek k portfoliu jednotlivě nevýznamných pohledávek. Druhá možnost stanovení opravné položky reflektuje změny v roce Od ledna 2005 musí banky stanovovat výši opravných položek podle metody, jakou používají pro vedení účetnictví a sestavení účetní závěrky. Banky účtující podle IFRS 15 tak vycházejí při stanovení opravné položky k pohledávce z odhadu budoucích očekávaných peněžních toků z této pohledávky (nebo jejího zajištění). Metodu stanovování opravných položek pomocí koeficientů příslušné kategorie klasifikovaných úvěrů nadále používají banky účtující podle českých účetních předpisů. Zároveň od roku 2005 mohou banky pro určité typy úvěrů (zejména v oblasti retailového bankovnictví) používat pro výpočet opravných položek portfoliový přístup. (ČNB, 2005) Celá řada pohledávek se obvykle vyznačuje obdobnými charakteristikami vzhledem k úvěrovému riziku. Označují se jako jednotlivě nevýznamné stejnorodé pohledávky. Má-li banka více stejnorodých standardních pohledávek, zařazuje je do portfolia a posuzuje, zda došlo ke snížení rozvahové hodnoty celého tohoto portfolia. Když banka snížení identifikuje, označí dané portfolio jako portfolio pohledávek vyžadujících pozornost. Opravná položka se pak tvoří ve výši snížení rozvahové hodnoty portfolia. Snížení rozvahové hodnoty celého 15 International Financial Reporting Standards.

49 Klasifikace pohledávek z úvěrů a pravidla tvorby opravných položek 49 portfolia pohledávek může banka posuzovat také u jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek. Ztráty spojené s portfoliem těchto pohledávek banka odhaduje na základě statistických modelů. Opravná položka se tedy vytváří ve výši statistického odhadu ztráty z portfolia. (Vyhláška č. 123/2007 Sb.)

50 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 50 9 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank V praktické části se budu zabývat zhodnocením vývoje jednotlivých ukazatelů obezřetného podnikání a na základě tohoto vývoje, pak identifikuji jednotlivé faktory, které ovlivňovaly vývoj zvolených ukazatelů obezřetného podnikání. Pro analýzu ukazatelů obezřetného podnikání jsem vybrala skupinu velkých bank, kam řadíme banky, jejichž bilanční suma je nad 200 mld. Kč a patří sem: Česká spořitelna, Československá obchodní banka, Komerční banka, UniCredit Bank Czech Republic. Jako další skupinu jsem zvolila skupinu stavebních spořitelen, kam patří: Českomoravská stavební spořitelna, Modrá pyramida stavební spořitelna, Raiffeisen stavební spořitelna, Stavební spořitelna České spořitelny, Wüstenrot - stavební spořitelna. Jako sledované období pro zhodnocení vývoje ukazatelů obezřetného podnikání jsem zvolila období od roku 2003 až do roku Zhodnocení vývoje kapitálové přiměřenosti ve vybraných skupinách bank Kapitálová přiměřenost má v bankovní regulaci a dohledu nezastupitelný význam. Obecně se kapitálovou přiměřeností rozumí poměr kapitálu vůči rizikům, která daný subjekt podstupuje. Tento poměr by měl být tak velký, aby kapitál pokryl veškeré možné ztráty plynoucí z aktivit subjektu, neboli aby případné ztráty nesli vlastníci kapitálu, a nikoli bezprostředně věřitelé.

51 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 51 Obr. 7 Vývoj kapitálové přiměřenost [v %] Zdroj: Výroční zprávy Ve sledovaném období velké banky splňují 8 % hranici danou regulátorem. Hodnoty kapitálové přiměřenosti se pohybují nad hranicí 10 %. Zároveň můžeme pozorovat z počátku klesající trend v oblasti kapitálové přiměřenosti až do roku 2007 a od tohoto roku zaznamenáváme opětovný nárůst ukazatele. U skupiny stavebních spořitelen pozorujeme pokles kapitálové přiměřenosti do roku 2006, kdy je hodnota ukazatele kapitálové přiměřenosti stavebních spořitelen nejmenší a nachází se pod hodnotou 10 %. Naopak od toho roku si můžeme povšimnout prudkého nárůstu a to až do roku 2008, kdy dochází k opětovnému poklesu ukazatele kapitálové přiměřenosti. Pro hlubší analýzu vývoje kapitálové přiměřenosti jsou vyjádřeny relativní meziroční přírůstky kapitálové přiměřenosti velkých bank i stavebních spořitelen v Tab. 11 a na Obr. 8. Tab. 11 Meziroční změny kapitálové přiměřenosti Velké banky -17,78% -1,83% -4,54% -1,62% 5,41% 20,55% 15,87% Stavební spořitelny -20,97% -3,09% -6,06% 41,46% 14,24% -6,13% -2,86% Zdroj: Vlastní práce

52 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 52 Obr. 8 Meziroční změny kapitálové přiměřenosti u velkých bank a stavebních spořitelen Zdroj:Vlastní práce Na základě vývoje meziročních změn je patrný pozvolný meziroční pokles kapitálové přiměřenosti u velkých bank do roku Od tohoto roku naopak dochází k růstu kapitálové přiměřenosti. Ve skupině stavebních spořitelen dochází stejně jako u velkých bank k poklesu kapitálové přiměřenosti po celé sledované období, kromě roků 2007 a Z grafu je patrné, že od počátku sledovaného období se meziroční změny obou skupin vyvíjí stejným klesajícím trendem a meziroční změny u obou skupin jsou téměř totožné. Počáteční meziroční poklesy kapitálové přiměřenosti jsou spjaty s úvěrovou expanzí, která probíhala od roku 2003 do roku Úvěrová expanze byla důsledkem prostředí nízkých úrokových sazeb, včetně příznivých vnějších ekonomických podmínek, které v dané době panovaly. Velký nárůst úvěrů se projevil do zvýšeného úvěrového rizika, kterému banky a stavební spořitelny čelily, což způsobilo nárůst kapitálových požadavků, které se stanovovaly podle metodiky Basel I, která nezohledňovala individuální bonitu subjektů. Kapitálové požadavky bankovního sektoru se v roce 2004 zvýšily o téměř 18%. (ČNB, 2004) Nárůst přitom zaznamenaly všechny skupiny bank. Zvýšená úvěrová aktivita bank se projevila v růstu objemu rizikově vážených aktiv o 15,1 %. (ČNB, 2004) V důsledku významného zvýšení kapitálových požadavků a jen mírného nárůstu regulatorního kapitálu došlo v roce 2004 k meziročnímu poklesu kapitálové přiměřenosti u obou skupin bank. U skupiny velkých bank došlo k poklesu kapitálové přiměřenosti také vlivem výplaty větší části nerozděleného zisku z roku 2003 na dividendách svým akcionářům. Právě zadržování zisku je hlavním zdrojem růstu kapitálu jednotlivých bank. Ve skupině velkých bank tak došlo k poklesu objemu nerozděleného zisku

53 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 53 o 5,3 % a tato skupina jako jediná zaznamenala meziroční pokles celkového regulatorního kapitálu (o 3,3 %). (ČNB, 2004) Obdobný vývoj jako v roce 2004 byl zaznamenán i v roce 2005 a Zvýšení celkového regulatorního kapitálu v roce 2005 i 2006 vykázaly obě skupiny bank. Hlavním důvodem růstu bylo i nadále zadržování částí zisků dosažených v předchozích letech v bilancích bank. Stejně tak docházelo ke zvyšování kapitálových požadavků u obou skupin bank. Za růstem celkových kapitálových požadavků stál především kapitálový požadavek ke krytí kreditního rizika bankovního portfolia, což odráželo vyšší úvěrovou aktivitu bank, která se projevovala v růstu aktiv se 100% a 50% rizikovou vahou. Celkově však kapitálové požadavky vzrostly více než regulatorní kapitál, a proto obě skupiny bank vykázaly pokles kapitálových přiměřeností. V roce 2007 zaznamenala skupina stavebních spořitelen skokový nárůst kapitálové přiměřenosti o 41,46%, zatímco skupina velkých bank si udržovala mírný meziroční pokles ukazatele kapitálové přiměřenosti. Tento skokový nárůst u skupiny stavebních spořitelen byl vyvolán zejména implementací Basel II, jelikož již v roce 2007 polovina stavebních spořitelen využila možnost postupovat podle nové metodiky výpočtu kapitálové přiměřenosti. Na konci roku 2007 tak subsegment stavebních spořitelen umožnil první srovnání vykazování kapitálové přiměřenosti při použití přístupů Basel II a Basel I. Stavební spořitelny jsou z tohoto hlediska srovnatelné, mají jako předmět podnikání výlučný specializovaný produkt stavební spoření. Oběma skupinám stavebních spořitelen se přibližně stejným tempem zvyšovala úvěrová expozice. V důsledku převažující retailové klientely se u stavebních spořitelen postupujících podle nové vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry snižuje riziková váha expozic představovaných pohledávkami, jejímž důsledkem je pokles kapitálových požadavků přibližně o 30 %. 16 (ČNB, 2007) Výsledná hodnota kapitálové přiměřenosti se u všech třech těchto spořitelen zvýšila. Můžeme tedy pozorovat pozitivní vliv implementace Basel II na kapitálovou přiměřenost u stavebních spořitelen. U velkých bank došlo ještě v roce 2007 k mírnému meziročnímu poklesu o 1,62% z důvodu, že většina bank nevyužila možnost postupovat podle metodiky Basel II, čímž by došlo ke snížení kapitálových požadavků stejně jako u skupiny stavebních spořitelen a nárůstu kapitálové přiměřenosti. V následujícím roce pokračuje rostoucí trend kapitálové přiměřenosti, ale v případě stavebních spořitelen již nárůst meziroční změny představuje pouze 14,24% a v případě velkých bank 5,41%. Změna struktury celkových kapitálových požadavků v roce 2008 byla především důsledkem změny metodiky výpočtu, přechodu na metodiku Basel II. Přesnější metody měření rizika se promítly do snížení kapitálového požadavku k úvěrovému riziku vzhledem k hodnotám na konci roku Nová metodika spočívající v přesnějším ohodnocení 16 Podle vyhlášky ČNB č. 333, podle které se postupovalo dosud (Basel I), byla stanovena 100% riziková váha pohledávek za fyzickými osobami. Od 1. července 2007 pro kategorii retailových expozic (fyzické osoby, malý a střední podnikatel) je přiřazena riziková váha 75 %.

54 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 54 úvěrového rizika v bankách vyústila do nižšího rizikového ohodnocení investičního i obchodního portfolia bank a tomu odpovídajícího snížení kapitálových požadavků. Nárůst regulatorního kapitálu byl v roce 2008 rychlejší než zvýšené nároky na kapitálové požadavky a v daném roce došlo k meziročnímu zvýšení ukazatele kapitálové přiměřenosti u obou sledovaných skupin. V roce 2008 stavebním spořitelnám rostly úvěry nejvyšším 26,8 % tempem, jejich přírůstek 48,4 mld. Kč klientských úvěrů byl v daném roce největší. (ČNB, 2008) Následující meziroční změny u obou skupin vykazují opačný vývoj, kapitálová přiměřenost ve skupině velkých bank roste, zatímco u skupiny stavebních spořitelen dochází k poklesu. V roce 2009 dochází u skupiny velkých bank k nárůstu ukazatele kapitálové přiměřenosti o 20,55%, zatímco u skupiny stavebních spořitelen došlo k poklesu o 6,13%. Stavební spořitelny i přes nepříznivý makroekonomický vývoj v roce 2009 posílily svoji pozici na českém trhu v oblasti úvěrových obchodů. I přes skutečnost, že meziročně došlo k poklesu poskytnutých úvěrů o 10,9%, v konečném porovnání s dalšími úvěrovými produkty se ukázalo jako mimořádně dobrý výsledek a důkaz, že stavební spoření umí poskytovat půjčky i v ekonomicky složitějších časech. (AČSS, 2009) Jak uvádí AČSS (2009) podíl tzv. delikventních úvěrů se kvůli krizi mírně zvýšil i vlivem této skutečnosti došlo ve skupině stavebních spořitelen k nárůstu kapitálových požadavků a v konečném důsledku k poklesu kapitálové přiměřenosti skupiny. Obr. 9 Vývoj poskytnutých úvěrů stavebními spořitelnami v mld. Kč Zdroj: AČSS (2010) Obdobný vývoj jako v roce 2009 pokračoval u obou skupin i v roce V roce 2009 i 2010 došlo u skupiny stavebních spořitelen ke snížení kapitálové

55 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 55 přiměřenosti vlivem zvýšení kapitálových požadavků, u velkých bank naopak dochází k pokračujícímu rostoucímu trendu kapitálové přiměřenosti. Zhodnocení vývoje kapitálové přiměřenosti u obou skupin bank odhalilo faktory mající významný vliv na hodnoty kapitálové přiměřenosti ve sledovaném období. V oblasti kapitálové přiměřenosti došlo ve sledovaném období k zásadním změnám v oblasti legislativní úpravy kapitálové přiměřenosti, které ovlivnily vývoj daného ukazatele jednotlivých bank. V průběhu roku 2007 došlo k zásadní změně struktury kapitálových požadavků bankovního sektoru v důsledku implementace Basel II v ČR s účinností od 1. července V červenci 2007 tak nabyla platnost vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, implementující Basel II. Jednotlivé banky působící na tuzemském bankovním trhu měly možnost postupovat ještě do konce roku 2007 podle platné metodiky Basel I, což mnohé z nich využily. Podle metodiky Basel II s využitím pokročilých metod měření rizik pro regulatorní účely postupovalo od implementace v polovině roku 2007 celkem šest bank 17. Ke konci roku představoval podíl aktiv těchto bank na celkových aktivech bankovního sektoru téměř 50 %. (ČNB, 2007) Zásadní změnu lze tedy nalézt v přístupu k úvěrovému riziku bankovního portfolia, která spočívá v tom, že se přechází od hrubého stanovení rizikových vah jednotlivých položek aktiv pomocí stanovení obecného charakteru dlužníka a zavádí se přesnější vyjádření úvěrového rizika na základě individuální bonity jednotlivých subjektů, což se v konečném důsledku projeví v úspoře regulatorního kapitálu. Důsledkem implementace Basel II došlo jednak k úspoře kapitálu pomocí zpřesnění způsobu určení kapitálových požadavků k úvěrovému riziku, ale také k rozšíření kapitálových požadavků o kapitálový požadavek k operačnímu riziku. Po zhodnocení vývoje kapitálové přiměřenosti se implementace Basel II projevila pozitivním dopadem na hodnotu ukazatele kapitálové přiměřenosti, která se jak u velkých bank, tak u stavebních spořitelen projevila do rostoucího trendu hodnot kapitálové přiměřenosti. Dalším faktorem mající vliv na kapitálovou přiměřenost je ekonomické prostředí, které se ve sledovaném období panovalo. Ve sledovaném období se ČR nacházela jak v příznivém ekonomickém růstu, tak v prostředí ekonomického propadu. V prostředí příznivého makroekonomického růstu s nízkými úrokovými sazbami a silným ekonomickým růstem se zdá rizikovost některých bankou poskytnutých úvěrů malá. Jelikož prosperuje většina podniků, pravděpodobnost jejich kolapsu je malá, a ocenění skutečných rizik spojených s nesplácením takto poskytnutých úvěrů se stává komplikovanější. Banky se dokonce v rámci maxi- 17 Tři banky a tři stavební spořitelny.

56 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 56 malizace svého zisku mohou uchylovat i k úvěrování klientů, kteří se sice v prostředí nízkých úrokových sazeb a bujarého hospodářského růstu zdají být bonitní, ale to se může s proměnou ekonomického prostředí výrazně změnit. Vývoj úrokových sazeb zobrazuje Obr. 10. Obr. 10 Vývoj sazeb ČNB Zdroj:Vlastní práce dle ARAD ČNB Od roku 1998 až do roku 2003 docházelo k postupnému snižování sazeb, které stanovuje ČNB. Roky 2003 až 2006 se z pohledu úrokových měr vyznačovaly jejich relativní stabilitou. Měnově politické podmínky přitvrdila ČNB pouze v roce 2007, kdy prognózy ČNB ukazovaly na vyšší než původně očekávaný vývoj inflace. V průběhu roku 2008 bankovní rada ČNB odsouhlasila opět snižování základních sazeb, neboť nové prognózy ČNB ukazovaly na nižší než původně očekávaný růst české ekonomiky a také nižší inflační tlaky. (ČNB Měnová politika ČNB, 2011) Pokles úrokových sazeb motivuje subjekty k růstu spotřeby a větší poptávce po úvěrech. Nízké úrokové míry působí také na nabídkovou stranu úvěrového trhu, když podporují ochotu bank poskytovat úvěry. Důkazem o probíhající úvěrové expanzi ve sledovaném období dokládá Obr. 11.

57 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 57 Obr. 11 Vývoj meziročních změn úvěrů celkem Zdroj:Vlastní práce dle ARAD ČNB Česká ekonomika prošla v roce 2009 doposud nevídaným propadem v její novodobé ekonomické historii. Pokles reálného ekonomického růstu dosáhl 4,1% a došlo tak, poprvé od roku 1995, k propadu vytvořeného nominálního hrubého domácího produktu. Změna dynamiky této proměnné dosáhla proti roku 2007 více než 10 procentních bodů. Obr. 12 Vývoj hrubého domácího produktu 18 Zdroj: Vlastní práce dle ARAD ČNB 18 Stejné období předchozího roku=100.

58 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 58 V situaci poměrně stabilizovaných trhů a dobré likvidity finančních institucí představovaly hlavní překážky pro aktivní bankovní obchody právě důsledky ekonomické krize. Klíčové jsou přitom zejména následující dva faktory (ČBA, 2011): Objektivně nižší poptávka po financování, spojená s poklesem velikosti ekonomiky a počtu i objemu exportních zakázek (pokles krátkodobého provozního financování) a zejména s výrazným propadem investiční aktivity, Důsledky nárůstu rizika v ekonomice, které se projevuje jak slabší bonitou žadatelů o úvěry tak i zhoršením úvěrových portfolií bank. Právě zhoršená bonita klientů banky způsobuje zvětšení objemu klasifikovaných úvěrů bankami a navýšení kapitálových požadavků k úvěrovému riziku. Pro hlubší analýzu, jak jednotlivé faktory ovlivňovaly vývoj kapitálové přiměřenosti u obou skupin bank, jsem pomocí programu Gretl vypočítala koeficient determinace. Tab. 12 Koeficient determinace kapitálové přiměřenosti HDP Úvěrová emise Velké banky 83,37% 18,49% Stavební spořitelny 5,84% 49,11% Zdroj: Program Gretl U skupiny velkých bank měl vývoj ekonomického prostředí představovaný vývojem HDP velmi vysoký vliv na hodnotu ukazatele kapitálové přiměřenosti, zatímco úvěrová emise představovaná vývojem poskytnutých úvěrů ve sledovaném období měla pouze mírný vliv na ukazatel. Naopak u skupiny stavebních spořitelen je závislost na ekonomickém vývoji nízká, ale úvěrová emise má význačný vliv na kapitálovou přiměřenost stavebních spořitelen Nové požadavky v oblasti kapitálové přiměřenosti V návaznosti na zavedení Basel III v roce 2011 provedla globální dopadovou studii implementace Basel III do českého bankovního sektoru ČNB. ČNB testovala kapitálovou přiměřenost vůči Tier 1 i celkovému kapitálu vůči minimálnímu požadavku s bezpečnostním polštářem i bez. Tab. 13 Dopad Basel III na český bankovní sektor k kapitálová přiměřenost V % Kapitálová přiměřenost Tier 1 Kapitálová přiměřenost celkový kapitál Minimum bez polštáře 6 8 Minimum s polštářem 8,5 10,5

59 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 59 Aktivní banky 13,8 15,7 Velké banky 13 15,4 Střední banky Malé banky 13,2 14,7 Stavební spořitelny 14,4 14,5 Zdroj: Výpočty ČNB, dle požadavků BCBS V rámci nových požadavků Basel III v oblasti kapitálových požadavků učinila ČNB závěr, že celkově by měl bankovní sektor nové požadavky splňovat. Při komparaci hodnot kapitálové přiměřenosti velkých bank a stavebních spořitelen dosahují stavební spořitelny vyšší hodnoty kapitálové přiměřenosti Tier 1 kapitálu, ale naopak zase velké banky dosahují vyšší hodnoty kapitálové přiměřenosti celkového kapitálu. U skupiny stavebních spořitelen je přitom minimální rozdíl mezi kapitálovou přiměřeností k Tier 1 a celkovému kapitálu. Již ve sledovaném období stavební spořitelny vytváří minimální Tier 2 nebo netvoří Tier 2 vůbec. Obě skupiny bank však splňují minima regulatorního kapitálu, jak s kapitálovým polštářem, tak i bez kapitálového polštáře Dílčí závěr Ve sledovaném období sledujeme odlišný vývoj kapitálové přiměřenosti jak u skupiny stavebních spořitelen, tak u skupiny velkých bank. U skupiny velkých bank pozorujeme pozvolný pokles hodnot kapitálové přiměřenosti až do roku 2007, tento pokles je způsobený zejména zvyšujícími se kapitálovými požadavky především k úvěrovému riziku, jelikož v tomto období docházelo k úvěrové expanzi bank. Strmější meziroční pokles byl zaznamenán v roce 2004, kdy tři velké banky vyplatily větší část svého zisku z roku 2003 na dividendách svým akcionářům, což způsobilo výraznější propad v regulatorním kapitálu a důsledkem toho bylo snížení hodnoty kapitálové přiměřenosti. Od roku 2007 kapitálová přiměřenost velkých bank zaznamenala růst, který je připisovaný implementaci Basel II, vlivem kterého došlo ke snížení kapitálových požadavků díky použití propracovanějších metod k určení rizika. I přesto, že ve sledovaném období kapitálová přiměřenost velkých bank zaznamenala poklesy, neklesla kapitálová přiměřenost ve sledovaném období pod 10%. Velké banky splňují po celé sledované období regulátorem danou hranici 8%. U skupiny stavebních spořitelen také nejprve sledujeme pokles hodnoty kapitálové přiměřenosti a to do roku Stejně jako v případě velkých bank je toto snížení připisováno rostoucím kapitálovým požadavkům především k úvěrovému riziku vlivem úvěrové expanze. V roce 2007 skupina stavebních spořitelen zaznamenala prudký nárůst z důvodu implementace Basel II. Tato implementace přinesla výrazné snížení kapitálových požadavků prostřednictvím propracovanějších metod stanovení rizik, což bylo hlavním faktorem růstu kapi-

60 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 60 tálové přiměřenosti. Výrazný nárůst kapitálové přiměřenosti v roce 2007 u stavebních spořitelen byl zapříčiněn tím, že polovina stavebních spořitelen již v roce 2007 využila možnosti postupovat podle Basel II. V roce 2009 a 2010 dochází u stavebních spořitelen k poklesu kapitálové přiměřenosti, která je zapříčiněná zvýšenou poptávkou po úvěrech ze stavebního spoření a zhoršením ekonomické pozice klientů, což se odrazilo do nárůstu kapitálových požadavků. I v případě stavebních spořitelen nedošlo k překročení hranice 8%, kapitálová přiměřenost se pohybuje nad hranicí 10% kromě roku Analýza prostřednictvím koeficientu determinace potvrdila, že ukazatel kapitálové přiměřenosti byl ve sledovaném období ovlivněn jednak ekonomickým vývojem v ČR, ale také úvěrovou emisí, která proběhla ve sledovaném období. Koeficient determinace odhalil, že ekonomický vývoj měl ve sledovaném období značný vliv především na kapitálovou přiměřenost velkých bank, zatímco u stavebních spořitelen byla kapitálová přiměřenost především ovlivněna úvěrovou emisí. V rámci budoucího zavedení Basel III provedla ČNB dopadovou studii, zda by český bankovní sektor splňoval nové požadavky kladené na kapitálovou přiměřenost. Ze studie vyplynulo, že velké banky i stavební spořitelny by nové požadavky splňovaly. Studie zkoumala dopad na kapitálovou přiměřenost ke kapitálu Tier 1 i celkovému kapitálu. V rámci kapitálové přiměřenosti Tier 1 dosáhla lepších výsledků skupina stavebních spořitelen, naopak u kapitálové přiměřenosti celkového kapitálu dosáhly lepších hodnot velké banky a to z důvodu, že stavební spořitelny vytváří Tier 2 v menším objemu popřípadě ho nevytváří vůbec. Rozhodující však je, že obě skupiny bank jsou schopné splnit nové požadavky v oblasti kapitálové přiměřenosti již nyní. Skutečnost, že velké banky a stavební spořitelny již nyní splňují požadavky Basel III, vypovídá o stabilitě českého bankovního sektoru, který je dostatečně vybaven kapitálem na pokrytí možných rizik. Do budoucna tak můžeme předpokládat bezproblémový přechod u skupiny velkých bank a stavebních spořitelen na nové požadavky Basel III. 9.2 Zhodnocení vývoje likvidity ve vybraných skupinách bank Likvidita banky vyjadřuje schopnost banky dostát včas svým splatným závazkům, vyplatit klientům všechny jejich vklady na základě sjednaných podmínek a schopnost banky zajistit financování svých aktiv. Nedostatek disponibilních likvidních prostředků tak může mít za následek ztráty spojené s mimořádnými náklady na zajištění těchto prostředků. Riziko nedostatečné likvidity plyne z nejistoty banky, zda získá na mezibankovním trhu dostatek finančních prostředků a z nejistoty o likviditě svých držených cenných papírů. Zhodnocení vývoje likvidity bude provedeno prostřednictvím následujících ukazatelů: Okamžitá likvidita

61 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 61 Běžná likvidita Nejprve se zaměřím na vývoj ukazatele okamžité likvidity. Jednotlivé hodnoty tohoto ukazatele, kterých skupiny dosáhly ve sledovaném období, znázorňuje následující Obr. 13. Obr. 13 Okamžitá likvidita velkých bank a stavebních spořitelen Zdroj: Vlastní práce na základě výročních zpráv Ve sledovaném období můžeme sledovat naprosto odlišný vývoj ukazatele okamžité likvidity u jednotlivých skupin. Zatímco okamžitá likvidita u velkých bank si udržuje téměř konstantní hodnotu okolo 5%, ukazatel okamžité likvidity v případě stavebních spořitelen má klesající tendence a ve sledovaném období dosahuje extrémních hodnot. U skupiny velkých bank si ukazatel okamžité likvidity udržuje po celé sledované období hodnoty v průměru okolo 5%. V roce 2003 dosáhl ukazatel nejvyšší hodnoty za celé sledované období a to 8,29% naopak nejnižší hodnoty dosáhla okamžitá likvidita v roce 2007, kdy hodnota dosáhla 4,13%. Ukazatel okamžité likvidity pozvolna klesal až do roku 2007, kdy dosáhl své nejnižší hodnoty, od roku 2007 naopak ukazatel zaznamenává mírné meziroční nárůsty až do konce sledovaného období. Největší pokles ukazatele byl mezi roky 2003 a 2004, kdy došlo zejména k poklesu rychle likvidních aktiv vlivem snížení pokladní hotovosti a vkladů u centrální banky. Mírný pokles ukazatele až do roku 2007 zapříčinilo navýšení okamžitě splatných závazků konkrétně závazkům vůči

62 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 62 klientům. Růst ukazatele od roku 2007 je poháněn navýšením rychle likvidních aktiv zejména pak pokladních hotovostí a povinných minimálních rezerv při stagnaci okamžitě splatných závazků. Skupina stavebních spořitelen se ve sledovaném období vyznačuje vysokými hodnotami ukazatele okamžité likvidity, které postupně v průběhu sledovaného období rapidně klesají. Hodnoty ukazatele okamžité likvidity přesahují hodnotu 100%, což znamená, že stavební spořitelny mají dostatečné množství rychle likvidních aktiv na pokrytí okamžitě splatných závazků. Odlišnost hodnot ukazatele stavebních spořitelen od velkých bank vyplývá z odlišné struktury závazků stavebních spořitelen, kdy stavební spořitelny mají menší objem splatných závazků než velké banky z důvodu, že stavební spořitelny neposkytují běžné účty pro své klienty a poskytují především vklady, které jsou spjaté se státní podporou, která je podmíněna vázací dobou. Rozdíl mezi nejvyšší hodnotou, které ukazatel dosáhl v roce 2004, a nejnižší hodnotou, kterou ukazatel zaznamenal v roce 2009, činí 114 p.b. Tento výrazný pokles je způsobený, jednak zvyšováním okamžitě splatných závazků, tak snižováním rychle likvidních aktiv. Největší meziroční propady byly zaznamenány mezi roky a Tyto výrazné poklesy byly vyvolány stejnými veličinami, jednak došlo ke zvýšení závazků vůči klientům, tak navíc rychle likvidní aktiva zaznamenala pokles vlivem snížení rychle likvidních cenných papírů a snížením pohledávek za bankami. Jednotlivé hodnoty ukazatele okamžité likvidity, kterých skupiny dosáhly ve sledovaném období, znázorňuje Tab. 14. Tab. 14 Hodnoty ukazatele okamžité likvidity Stavební spořitelny ,43% 147,86% 114,05% 101,71% 66,29% 44,28% 34,74% 40,86% Velké banky 8,29% 6,01% 4,99% 4,54% 4,13% 4,77% 4,95% 5,12% Zdroj: Vlastní práce Dalším ukazatelem likvidity, u kterého bude provedeno zhodnocení jeho vývoje, je běžná likvidita.

63 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 63 Obr. 14 Běžná likvidita velkých bank a stavebních spořitelen Zdroj: Vlastní práce na základě výročních zpráv Ve sledovaném období můžeme pozorovat nepatrně odlišný vývoj ukazatele běžné likvidity u obou skupin bank. V případě běžné likvidity stavebních spořitelen dochází ve sledovaném období k postupnému poklesu tohoto ukazatele až do roku 2008, kdy se ukazatel běžné likvidity začíná navyšovat. Naopak u skupiny velkých bank můžeme pozorovat poměrně stabilní vývoj, od roku 2005 můžeme pozorovat mírný pokles ukazatele s výjimkou roku 2008, kdy ukazatel nepatrně navýšil svoji hodnotu. Při komparaci ukazatele jednotlivých skupin můžeme konstatovat, že přibližně do poloviny roku 2007 stavební spořitelny dosahují vyšších hodnot ukazatele běžné likvidity, naopak od tohoto okamžiku se situace mění a vyšších hodnot dosahuje skupina velkých bank. Ukazatel běžné likvidity v případě velkých bank zaznamenal stabilní vývoj ve sledovaném období. Průměrná hodnota ukazatele dosahovala 60%. Nejvyšší hodnoty 67,41% ukazatel běžné likvidity dosáhl v roce 2004, naopak nejnižší hodnota byla zaznamenána v roce 2009 a to 51,27%. Do roku 2005 běžná likvidita velkých bank dosahovala téměř stejných hodnot. Menší propad u ukazatele byl zaznamenán v roce 2006, přesně o 6,18 p.b. Tento propad byl způsoben propadem likvidních aktiv při současném navýšení krátkodobých závazků. Krátkodobé závazky od toho roku pozvolna rostly až do konce sledovaného období. V roce 2008 došlo ke krátkodobému navýšení likvidních aktiv, což způsobilo zvýšení daného ukazatele. Ukazatel běžné likvidity stavebních spořitelen opět zaznamenal klesající trend stejně jako ukazatel okamžité likvidity. Ve sledovaném období tento ukazatel opět dosahuje extrémních hodnot, kdy v roce 2003 dosahuje běžná likvidi-

64 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 64 ta hodnoty 103,91%, což znamená, že stavební spořitelny mají k dispozici o 3,91% více likvidních aktiv než potřebují na pokrytí krátkodobých závazků. Nejnižší hodnoty ve výši 41,09% dosáhl ukazatel v roce Rozdíl mezi těmito hodnotami tvoří 62,82%. Pokles ukazatele až do roku 2007 je vyvolán postupným nárůstem hodnoty krátkodobých závazků. Naopak snížení krátkodobých závazků má pak za následek mírné navýšení ukazatele na konci sledovaného období. Tab. 15 Stavební spořitelny Hodnoty ukazatele běžné likvidity ,91% 83,39% 75,71% 66,72% 45,00% 41,09% 43,09% 47,31% Velké banky 65,72% 67,41% 65,21% 59,04% 56,77% 60,66% 51,27% 53,12% Zdroj: Vlastní práce Potenciální likviditní riziko bank a stavebních spořitelen lze rozdělit na riziko na straně pasiv spojené s náhlým odlivem vkladů klientů a na straně aktiv, spojené s problémem nedostatku zdrojů na financování úvěrů klientů. V případě stavebních spořitelen je likviditní riziko na straně pasiv spjato s existencí tzv. přespořených smluv o stavebním spoření. Tomšík (2012) uvádí, že v systému stavebního spoření existuje potenciální nestabilita. Dvě třetiny vkladů ve stavebních spořitelnách totiž tvoří takzvané přespořené smlouvy o stavebním spoření. To znamená, že klient může kdykoli přijít, říci ukončuji smlouvy, vyplaťte mi mé peníze. Podle Zákona o stavebním spoření mají stavební spořitelny povinnost vyplatit klientům naspořené prostředky do 3 měsíců od data ukončení smlouvy. Problémem je, že spořitelny financují dlouhodobé projekty, takže je tu velký časový nesoulad. Tomšík (2012) uvádí, že celkově naspořená suma stavebního spoření je 433 miliard korun. Přitom v celém českém bankovním sektoru je podle posledních čísel 1150 miliard korun vkladů. (Tomšík, 2012) Ke konci roku 2010 podíl objemu vkladů přespopořujících klientů na celkových vkladech činil cca 60 %, tito klienti mají ze zákona možnost vybrat své vklady do 3 měsíců po ukončení smlouvy, což by mohlo způsobit likviditní problémy stavebních spořitelen v ČR, na což upozorňuje například ČNB (2011) nebo Hradil, Horák (2010). Podíl klientů, kterým uplynula vázací lhůta pro vyplacení státní podpory, od roku 2008 klesá a očekává se, že se do roku 2020 ustálí na hodnotě cca %. (Teplý, Horváth, 2011) Důvodem výrazného nárůstu tohoto ukazatele v letech byla systémová reforma v roce 2003, kdy si mnoho klientů uzavřelo smlouvu za výhodných podmínek a tento efekt v čase odeznívá. Teplý a Horváth (2011) konstatují, že likviditní riziko systému stavebního spoření je velmi omezené v porovnání s klasickými komerčními bankami, tuto stabilitu mohou de facto výrazně narušit pouze systémové změny resp. regulatorní zásahy.

65 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 65 Teoretickému likviditnímu riziku jsou vystaveny taktéž banky. Ke konci roku 2010 činil celkový objem jednodenních vkladů domácností i firem v českém bankovním sektoru přibližně 1,6 bil. Kč (zůstatky na běžných účtech tvoří významnou většinu těchto prostředků), přičemž podle bankovních modelů vychází, že cca 80 % těchto zůstatků klienti ponechávají na účtech v bankách a tudíž je banky mohou investovat do finančních aktiv s delší než jednodenní splatností (Teplý, Horváth, 2011). Z tohoto důvodu jsou banky nelikvidní v horizontu jednoho dne, ale na základě bankovních výpočetních modelů jim postačuje pouze cca 20 % z těchto prostředků pro dostatečné pokrytí finančních potřeb svých klientů. (Teplý, Horváth, 2011) Likviditní riziko a jeho řízení patří ke standardním součástím bankovního podnikání a jak banky, tak stavební spořitelny v ČR si toto riziko úspěšně řídí a netrpěly nedostatkem likvidity v posledních letech. Likviditní riziko na straně aktiv je dalším typem rizika u finančních institucí, které je obvykle spojováno s nenadálou potřebou finanční instituce získat dodatečné zdroje na financování svých aktiv. Klasickým příkladem může být případ, že mimorozvahová položka (například když banka poskytne úvěrový příslib klientovi a tento příslib banka eviduje mimo svou rozvahu) se stane položkou rozvahovou (tj. klient požádá banku o poskytnutí úvěru na základě tohoto příslibu a banka mu úvěr následně poskytne). V případě stavebních spořitelen by se mohlo teoreticky jednat o případ, že by velké množství klientů požádalo o úvěr ze stavebního spoření a tento nárůst by byl vyšší, než by očekával výpočetní model stavební spořitelny. Stavební spořitelna by tudíž potřebovala získat dodatečné zdroje na tyto úvěry. (Teplý, Horváth, 2011) Dílčí závěr Ve sledovaném období dochází k odlišnému vývoji jednotlivých ukazatelů likvidity v rámci sledovaných skupin bank. Tento odlišný vývoj je způsoben odlišnou strukturou závazků velkých bank a stavebních spořitelen. Stavební spořitelny nabízejí svým klientům vklady se státní podporou, které jsou spjaty s vázací dobou, po jejímž uplynutí má klient právo na vyplacení státní podpory. Stavební spořitelny tak mají menší objem okamžitě splatných závazků než velké banky a ukazatele okamžité likvidity tak dosahují vyšších hodnot než v případě velkých bank. V případě likvidity skupiny velkých bank dosahují, jak ukazatel okamžité likvidity, tak i ukazatel běžné likvidity poměrně stabilního vývoje. Průměrná hodnota ukazatele okamžité likvidity velkých bank se ve sledovaném období pohybuje kolem 5%. V roce 2003 dosáhl ukazatel nejvyšší hodnoty za celé sledované období a to 8,29% naopak nejnižší hodnoty dosáhla okamžitá likvidita v roce 2007, kdy hodnota dosáhla 4,13%, což bylo způsobeno navýšením okamžitě splatných závazků konkrétně závazkům vůči klientům. Největší pokles ukazatele byl mezi roky 2003 a 2004, kdy došlo zejména k poklesu rychle likvidních aktiv vlivem snížení pokladní hotovosti a vkladů u centrální banky.

66 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 66 Ukazatel běžné likvidity velkých bank dosahuje ve sledovaném období také stabilních hodnot. Průměrná hodnota po celé sledované období činí 60%. Vývoj ukazatele naznačuje mírný propad v roce 2006, který byl způsobený propadem likvidních aktiv při současném navýšení krátkodobých závazků. Krátkodobé závazky se až do konce sledovaného období postupně navyšovaly, což zapříčinilo postupný pokles ukazatele. Pouze v roce 2008 vlivem zvýšení likvidních aktiv došlo k nárůstu ukazatele. U skupiny stavebních spořitelen je vývoj obou ukazatelů likvidity téměř stejný, vyznačuje se klesajícím trendem a extrémními hodnotami ve sledovaném období. V prvních dvou rocích dosahuje ukazatel hodnoty přes 100%, což znamená, že stavební spořitelny mají více rychle likvidních aktiv než okamžitě splatných závazků. Rozdíl mezi nejvyšší hodnotou, které ukazatel dosáhl v roce 2004, a nejnižší hodnotou, kterou ukazatel zaznamenal v roce 2009, činí 114 p.b. Poklesy ve sledovaném období jsou způsobeny zejména navyšujícími se závazky vůči klientům a snižujícími se likvidními cennými papíry a pohledávkami za bankami. Ukazatel běžné likvidity také ve sledovaném období přesahuje hodnotu 100%. Veškeré výkyvy ukazatele ve sledovaném období zapříčinilo především zvýšení a snížení krátkodobých závazků. V rámci sledovaného období ukazatel běžné likvidity stavebních spořitelen dosahoval do poloviny roku 2007 vyšších hodnot než u skupiny velkých bank, naopak od poloviny roku 2007 dosahuje vyšších hodnot skupina velkých bank, přičemž v roce 2010 hodnoty naznačují konvergenci ukazatele u obou skupin bank. Nová úprava kapitálových požadavků Basel III v sobě zahrnuje i nové standardy v oblasti likvidity. Byly definovány dva nové ukazatele likvidity: liquidity coverage ratio (LCR) a net stable fading ratio (NSFR). ČNB ve své dopadové studii zkoumala i dopad těchto standardů likvidity do českého bankovního sektoru. ČNB v rámci dopadové studie dospěla k závěru, že ukazatel krátkodobého likvidního krytí LCR splňují všechny testované instituce, avšak ukazatel čistého stabilního financování NSFR některé z institucí nesplňují a bude potřeba u nich doplnit likviditu. 9.3 Zhodnocení vývoje povinných minimálních rezerv Každá banka včetně stavebních spořitelen a poboček zahraničních bank, které mají v ČR bankovní licenci nebo se rozhodnou v ČR podnikat na základě tzv. "jednotné licence", jsou povinny držet na svém účtu u ČNB určitý předem stanovený objem likvidních prostředků, tzv. povinné minimální rezervy (dále jen PMR ). Předepsaný objem PMR je stanoven na 2 % ze základny pro výpočet PMR. Po celé sledované období byla sazba PMR na úrovni 2%, která se rovná výši sazby PMR stanovenou Evropskou centrální bankou pro banky v Hospodářské a měnové unii. PMR jsou bankám úročeny dvoutýdenní repo sazbou ČNB. Vývoj meziročních změn povinných minimálních rezerv u vybraných skupiny bank znázorňuje Tab. 16 a Obr. 15.

67 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 67 Tab. 16 Meziroční změny povinných minimálních rezerv Stavební spořitelny ,23% 61,79% 121,46% 23,29% 57,63% 24,23% -2,61% Velké -11,26% 23,47% 4,35% -49,71% 71,47% 52,97% -14,78% banky Zdroj: Vlastní práce Obr. 15 Vývoj meziročních změn povinných minimálních rezerv ve sledovaném období Zdroj: Vlastní práce Vývoj meziročních přírůstků u sledovaných skupin vykazuje odlišný trend, který znázorňují spojnice trendu. V případě stavebních spořitelen pozorujeme klesající trend. Téměř po celé sledované období stavební spořitelny vykazují meziroční přírůstky větší než u skupiny velkých bank. Největší meziroční nárůst stavební spořitelny zaznamenaly v 2006, kdy se PMR navýšily o 121,46%. Trend meziročních změn u velkých bank naznačuje pozvolna rostoucí trend spojený s výrazným poklesem v roce v roce 2007 a zároveň meziročním nárůstem PMR v roce Vývoj povinných minimálních rezerv skupiny stavebních spořitelen neobsahuje povinné minimální rezervy stavební spořitelny Wüstenrot a to z důvodu, že stavební spořitelna v období od neuvádí přesnou výši povinných minimálních rezerv, ty jsou součástí položky pokladní hotovost a vklady u centrálních bank, přičemž není uvedeno, jakým podílem se která položka podílí.

68 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 68 Po celé sledované období pozorujeme rostoucí trend v oblasti povinných minimálních rezerv stavebních spořitelen, pouze na konci sledovaného období dochází k meziročnímu poklesu o 2,61%. Na tomto rostoucím trendu se podílely zejména klientské vklady, které ve sledovaném období ve skupině stavebních spořitelen trvale rostou, a tato skupina bank stále výrazně posiluje svůj podíl na vkladech celého bankovního sektoru. Tab. 17 Vývoj vkladů stavebních spořitelen v mld. Kč Zdroj: AČSS (2010) I ve druhé polovině roku 2008, kdy se na globálních finančních trzích projevovaly důsledky finanční krize, přetrvávající důvěra v bankovní sektor se opět projevila do meziročního růstu klientských vkladů. Největší meziroční nárůst PMR u stavebních spořitelen byl zaznamenán v roce 2006, kdy nárůst činil 121,46%. V roce 2006 ČNB zvýšila celkem dvakrát repo sazbu, nejprve o 0,25 p.b. na 2,25 % a následně došlo k dalšímu zvýšení repo sazby o 0,25 p.b. na 2,5%. Pouze v roce 2010 byl zaznamenán nepatrný pokles PMR, který byl spjat se snížením repo sazby na 0,75%, což je historicky nejnižší hodnota repo sazby. Po celé sledované období stavební spořitelny nevytvářely žádné dobrovolné rezervy u ČNB. Ve skupině velkých bank můžeme pozorovat pozvolný rostoucí trend PMR. Na počátku období došlo k mírnému poklesu PMR o 11,26%, který můžeme připsat snížení podílu na celkově přijatých vkladech bankovním sektorem, i přes tuto skutečnost zaujímaly velké banky dominantní postavení v oblasti klientských vkladů. (ČNB, 2004) Ve vývoji však dominuje meziroční propad v roce

69 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank , na kterém se významně podílela zejména banka ČSOB, která zaznamenala snížení PMR o 4 mld. Kč a také Komerční banka, která snížila PMR o 3 mld. Kč. Od roku 2007 pozorujeme opětovný nárůst PMR, jedním z důvodů je bezpochyby zvýšení repo sazby, kterou jsou PMR úročeny, která na počátku roku 2008 činila 3,75%, což byla nejvyšší hodnota ve sledovaném období. V roce 2010 PMR velkých bank opět zaznamenaly meziroční pokles, který byl způsobem snížením repo sazby na 0,75%, což je nejnižší hodnota v průběhu sledovaného období. Ve sledovaném období velké banky tvořily u ČNB také dobrovolné rezervy, jejichž výše je uvedena v Tab. 18 a na Obr. 16. Tab. 18 Povinné minimální rezervy Meziroční změny povinných minimálních a dobrovolných rezerv u velkých bank ,26% 23,47% 4,35% -49,71% 71,47% 52,97% -14,78% Dobrovolné -19,30% 176,83% 24,09% 116,99% -82,73% 169,11% -33,32% rezervy Zdroj: Vlastní práce Obr. 16 Vývoj meziročních změn povinných minimálních a dobrovolných rezerv velkých bank u ČNB Zdroj: Vlastní práce Ve sledovaném období vykazují dobrovolné rezervy klesající trend znázorněný spojnicí trendu. V případě PMR jde naopak o rostoucí trend. Dobrovolné rezervy se ve sledovaném období vyznačují extrémními nárůsty a propady.

70 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 70 V roce 2005, 2007 a 2009 dochází k extrémním nárůstům, které převyšují 100%. Největší propad byl zaznamenán v roce 2008, a to o 82,73%. U PMR došlo k největšímu propadu v roce 2007 a naopak k největšímu nárůstu v roce Nejzajímavější je z pohledu vývoje období , kdy PMR se snižují a naopak narůstají dobrovolné rezervy. Nárůst dobrovolných rezerv je zejména způsoben více jak dvojnásobným zvětšením dobrovolných rezerv u ČSOB z hodnoty 8,5 mld. Kč na 19 mld. Kč a propad PMR je taktéž způsoben bankou ČSOB. Navýšení dobrovolných rezerv ČSOB je vlivem růstu repo sazby, která činila v roce ,5%. Zlomovým se stal rok 2007, kdy dobrovolné rezervy začaly postupně klesat a naopak se začaly navyšovat PMR. V rámci období docházelo k zásadním změnám repo sazby. Od roku 2006 došlo k růstu repo sazby až do počátku roku 2008, kdy repo sazba dosáhla svého maxima. Vyšší hladina úrokových sazeb během prvních tří čtvrtletí roku 2008 ovlivnila i úročení povinných minimálních rezerv obchodních bank (PMR) u ČNB. V průběhu roku 2008 ČNB vyplatila obchodním bankám úroky v celkové výši 1,6 mld. Kč, což je meziroční nárůst o 0,4 mld. Kč. (ČNB, 2008) V roce 2010 se repo sazba ustálila na své historicky nejnižší hodnotě 0,75%. Snížení repo sazby bylo reakcí na výraznou změnu ekonomického prostředí, kdy se ekonomika v ČR začala nacházet v recesi. V roce 2010 také došlo k poklesu jak u PMR, tak u dobrovolných rezerv. Na vývoj PMR mají zásadní vliv i objemy jednotlivých složek, které vstupují do základu pro výpočet PMR. Tyto složky jsou omezené splatností, a právě splatnost těchto položek neumožňuje provést v diplomové práci hlubší analýzu vlivu těchto složek na PMR z důvodu, že jednotlivé banky neuvádí tyto položky v členění podle splatnosti ve výročních zprávách. Výpočet koeficientu determinace potvrdil závislost mezi PMR a repo sazbou, kterou jsou PMR úročeny, zejména u skupiny velkých bank, kde je závislost na repo sazbě velká. Zatímco u skupiny stavebních spořitelen je závislost pouze mírná. Hodnoty ukazatele determinace jsou znázorněny v Tab. 19. Tab. 19 Koeficient determinace povinných minimálních rezerv Repo sazba Velké banky 63,35% Stavební spořitelny 12,69% Zdroj: Program Gretl Dílčí závěr Ve vývoji povinných minimálních rezerv u obou skupin bank dochází k odlišným tendencím v průběhu sledovaného období. U skupiny stavebních spořitelen docházelo ve sledovaném období k růstu PMR a mírný pokles byl zaznamenán pouze v roce 2010, který byl způsoben snížením repo sazby na hodnotu 0,75%. Ve sledovaném období docházelo ke kaž-

71 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 71 doročnímu nárůstu klientských vkladů stavebních spořitelen, což se pozitivně podepsalo i na rostoucím vývoji PMR. Ve sledovaném období stavební spořitelny netvořily dobrovolné rezervy u ČNB. V případě velkých bank docházelo k odlišnému vývoji. V průběhu sledovaného období došlo v roce 2007 k velkému propadu PMR u velkých bank, který byl způsoben snížením PMR u ČSOB o 4 mld. Kč a také u Komerční banky o 3 mld. Kč. Naopak dobrovolné rezervy v roce 2007 zaznamenaly nejvyšší hodnotu, na které se nejvíce podílela ČSOB tím, že více jak zdvojnásobila dobrovolné rezervy u ČNB. Celkově můžeme konstatovat, že vývoj PMR a dobrovolných rezerv byl obdobný pouze na počátku sledovaného období, od roku došlo k protichůdným tendencím ve vývoji rezerv. Dobrovolné rezervy do roku 2007 rostly a pak nastal jejich propad. Opačný vývoj zaznamenaly PMR. Značný vliv na tento vývoj měla banka ČSOB a zároveň ČNB, která v daném období měnila výši repo sazby, kterou se PMR úročí. Závislost PMR na repo sazbě prokázaly i hodnoty koeficientu determinace. U velkých bank je závislost mezi PMR a repo sazbou velká, zatímco u skupiny stavebních spořitelen pouze mírná. Na vývoj PMR stavebních spořitelen tedy působí i jiné faktory, například vývoj jednotlivých složek, ze kterých se zjišťuje základ pro výpočet PMR. Tento vliv však v diplomové práci nemohl být blíže analyzován z důvodu nedostupnosti dat ve výročních zprávách velkých bank a stavebních spořitelen. ČNB od roku 2010 ponechává repo sazbu na stejné úrovni a to 0,75%. Pokud i nadále bude udržovat ČNB stejnou úroveň repo sazby, vývoj PMR do budoucna bude ovlivněn pouze jednotlivými složkami, které vstupují do výpočtu PMR. 9.4 Zhodnocení vývoje pojištění vkladů klientů Pojištění vkladů je prostředek ochrany peněz uložených v bankách prostřednictvím bankovních účtů a případně jiných typů produktů. Tyto peníze jsou bankou pojištěny, takže v případě pádu této banky dostanou vkladatelé své prostředky zpět od pojistitele. Toto pojištění má za cíl ochranu nejen jednotlivých střadatelů, ale i bank, respektive celkovou stabilitu bankovního trhu. V mnoha zemích včetně zemí EU je proto pojištění vkladů povinné. V Tab. 20 jsou uvedeny meziroční změny příspěvku do Fondu pojištění vkladů ve sledovaném období a na Obr. 17 jsou tyto změny znázorněny graficky pro přehlednější znázornění vývoje příspěvku do Fondu pojištění vkladů. Tab. 20 Meziroční změny příspěvku do Fondu pojištění vkladů Velké banky Stavební spořitelny 24,73% -37,25% -2,21% 42,16% -12,81% 3,23% 28,73% 157,69% -43,28% 10,53% 8,33% 20,88% 1,82% 39,29%

72 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 72 Zdroj: Vlastní práce Obr. 17 Vývoj příspěvku do Fondu pojištění vkladů u velkých bank a stavebních spořitelen Zdroj: Vlastní práce Na počátku sledovaného období dochází k výrazným změnám v příspěvku do Fondu pojištění vkladů. V případě skupiny stavebních spořitelen došlo k nejvýraznější meziroční změně v roce 2004, která činila 157,69%, v případě velkých bank tato meziroční změna nebyla tak markantní, pouze 24,73%. Tento výrazný nárůst na počátku sledovaného období byl způsoben zvýšením sazby pojistného pro obě skupiny bank. V roce 2003 činila sazba pojistného 0,1% pro banky a 0,05% pro stavební spořitelny. V roce 2004 došlo k zvýšení těchto sazeb z důvodu, že Fond pojištění vkladů byl nucen přijmout střednědobý syndikovaný úvěr k zajištění finančních zdrojů na výplaty náhrad vkladatelů Union Banky, a.s. Sazba pojistného v roce 2004 činila pro banky 0,2% a pro stavební spořitelny 0,1%, došlo tedy k dvojnásobnému zvýšení sazby pojistného. V následujícím roce došlo k prudkému meziročnímu poklesu příspěvku do Fondu pojištění vkladů, u velkých bank o 37,25% a o 43,28% u stavebních spořitelen. Tento pokles byl vyvolán snížením sazeb pojistného na původní úroveň roku V následujících letech sledujeme obdobný trend příspěvku do Fondu pojištění vkladů u obou skupin. Skupina velkých bank v roce 2007 zaznamenala zvýšení příspěvku do Fondu pojištění vkladů, které se projevilo do nárůstu meziroční změny v roce 2007, tato změna činila 42,16%. Toto zvýšení bylo způsobeno navýšením primárních depozit velkých bank o 200,6 mld. Kč. (ČNB, 2007) V roce 2008 uvádí ČNB ve zprávě o výkonu dohledu nad finančním trhem (2008), že u velkých bank došlo k poklesu primárních depozit o 1,7%, což se ne-

73 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 73 gativně projevilo na odvodu příspěvků na pojištění vkladů a k meziročnímu poklesu v roce 2008 o 12,81%. V rámci skupiny stavebních spořitelen byl průběh meziročních změn poměrně konstantní. V roce 2006 došlo k meziročnímu nárůstu z důvodu navýšení klientských vkladů o 30,1 mld. Kč. (ČNB, 2006) Na konci sledovaného období dochází opět k meziročnímu nárůstu u obou skupin. Tento nárůst byl způsoben zvýšením pojistné sazby o 60%. Od se sazba pojistného pro banky zvýšila na 0,04% a 0,02% pro stavební spořitelny z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za příslušné kalendářní čtvrtletí, včetně úroků. Fond pojištění vkladů (2011) uvádí, že oproti předchozím letům vzrostla suma příspěvků v loňském roce téměř na dvojnásobek, zároveň zdůrazňuje, že tento nárůst byl vyvolán zvýšením sazby odvodu pojistného počínaje 2. pololetím roku Na základě analýzy vývoje příspěvku do fondu pojištění vkladů, byly odhaleny faktory, které tento příspěvek ovlivňují. Jedná se o vývoj sazby pojistného ve sledovaném období a vývoj primárních vkladů, které banky musí u Fondu pojištění vkladů pojistit. Hlubší analýza dopadu vývoje primárních depozit na výši příspěvku do Fondu pojištění vkladů nemohla být v rámci diplomové práce provedena z důvodu, že ne všechny banky uvádí ve výročních zprávách rozdělení klientských vkladů podle jednotlivých sektorů. Jelikož vklady finančních institucí, vládního sektoru, zdravotních pojišťoven a státních fondů nejsou předmětem pojištění vkladů. Vývoj pojištění vkladů klientů byl ve sledovaném období zejména ovlivňován sazbou pojistného, což potvrdil i koeficient determinace. U velkých bank měla sazba pojistného význačný vliv na pojištění vkladů a u skupiny stavebních spořitelen dokonce velmi vysoký vliv. Tab. 21 Koeficient determinace pojištění vkladů Sazba pojistného Velké banky 44,17% Stavební spořitelny 87,99% Zdroj: Program Gretl Dílčí závěr Vývoj příspěvku do Fondu pojištění vkladů u skupiny velkých bank a stavebních spořitelen vykazuje na počátku sledovaného období obdobný trend. Vývoj příspěvku u stavebních spořitelen se vyznačuje rostoucím trendem, kde jedinou výjimku tvoří rok 2004, kdy došlo k prudkému nárůstu příspěvku vlivem zdvojnásobení sazby pojistného z 0,05% na 0,1%, v následujícím roce se hodnota sazby pojistného vrátila zpět na úroveň 0,05%, což se projevilo následně i do poklesu příspěvku. Pozvolný rostoucí trend v případě stavebních spořitelen je důsled-

74 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 74 kem meziročního navyšování klientských vkladů, zejména vklady obyvatelstvu. U velkých bank je vývoj příspěvku na pojištění vkladů klientů více variabilní. Stejně jako u stavebních spořitelen zaznamenala i skupina velkých bank nárůst příspěvku v roce 2004 vlivem zvýšení sazby pojistného z 0,1% na 0,2%. V následujícím roce došlo k poklesu příspěvku vlivem snížení sazby pojistného na původní hodnotu roku K dalšímu výraznějšímu nárůstu příspěvku u skupiny velkých bank pak došlo v roce 2007, kdy velké banky zaznamenaly nárůst primárních depozit o 200,6 mld. Kč. K dalšímu výraznějšímu nárůstu došlo v roce 2010 a to jak u stavebních spořitelen, tak u velkých bank, opět vlivem zvýšení sazby pojistného. Sazba pro banky činila 0,04% a pro stavební spořitelny 0,02% z průměrného objemu pojištěných pohledávek z vkladů za příslušné kalendářní čtvrtletí, včetně úroků. Vliv sazby pojistného byl potvrzen i prostřednictvím koeficientu determinace, kdy u velkých bank byla závislost význačná, zatímco u stavebních spořitelen je závislost velmi vysoká. Novelou zákona o bankách v roce 2010 byla zavedena tzv. udržovací výše příspěvků placených úvěrovými institucemi. Tato udržovací výše byla stanovena ve výši 1,5 % celkového objemu pohledávek z vkladů pojištěných u Fondu. Podle výkonné ředitelky fondu Renáty Kadlecové finanční rezervy Fondu pojištění vkladů ke konci ledna 2011 dosáhly něco přes jednu polovinu zákonem stanovené výše finančních rezerv. Dosažení cílové hranice Fond pojištění vkladů předpokládá v horizontu cca 7 let, výše příspěvků pojištěných institucí by pak měla klesnout na pouhé udržovací minimum, kdy by sazba pojistného byla ve výši 0,01% pro banky a 0,005% pro stavební spořitelny. (FPV, Legislativa) Za předpokladu, že Fond nebude vyplácet žádné náhrady vkladů, můžeme očekávat v budoucnu snížení příspěvku do Fondu pojištění vkladů. 9.5 Zhodnocení vývoje klasifikovaných úvěrů a opravných položek V českém bankovním sektoru bylo vždy jednoznačně nejzávažnějším druhem podstupovaného rizika úvěrové riziko, které vyplývá z činnosti bank. Tradičně nejvýznamnějším zdrojem úvěrového rizika jsou úvěry, i proto je možno ukazatel podílu klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech chápat jako určité ex-post měřítko úvěrového rizika. V rámci zhodnocení vývoje klasifikovaných úvěrů byl odhalen společný trend pro obě skupiny bank. Od roku 2004 docházelo k růstu úvěrů se selháním v souvislosti s rychlým růstem úvěrového portfolia bank. K výraznému zhoršení kvality úvěrového portfolia v důsledku zhoršování ukazatelů makroekonomického vývoje docházelo od roku Tab. 22 a Obr. 18 popisují vývoj meziročních změn úvěrů se selháním dlužníka u stavebních spořitelen.

75 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 75 Tab. 22 Meziroční změny úvěrů se selháním dlužníka u stavebních spořitelen Nestandardní 25,64% 50,96% 3,55% 0,77% 35,12% 83,85% -46,82% Pochybné -9,03% 69,78% -22,13% 6,25% 22,58% 86,47% -18,62% Ztrátové 26,01% 16,40% 5,96% 33,30% 16,92% 33,48% 3,89% Zdroj: Vlastní práce Obr. 18 Meziroční změny úvěrů se selháním dlužníka u stavebních spořitelen Zdroj: Vlastní práce Po celé sledované období dochází k růstu ztrátových úvěrů, v případě nestandardních úvěrů dochází také k růstu, pouze v roce 2010 došlo k meziročnímu poklesu této skupiny úvěrů. Pochybné úvěry ve sledovaném období vykázaly více meziročních poklesů než ostatní úvěry se selháním dlužníka, a to v roce 2004, 2006 a Na počátku sledovaného období došlo k meziročnímu nárůstu nestandardních a ztrátových úvěrů. Výrazný meziroční nárůst byl také zaznamenán v roce 2005 především u nestandardních a pochybných úvěrů. Postupný meziroční nárůst úvěrů se selháním dlužníka pozorujeme v roce K největšímu meziročnímu nárůstu ve sledovaném období došlo u nestandardních, pochybných i ztrátových úvěrů v roce Tento nárůst klasifikovaných úvěrů byl způsoben zhoršením makroekonomického vývoje, který se projevil do snížení životní

76 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 76 úrovně subjektů, přičemž určitá část subjektů se dostala do dluhových problémů. Na konci sledovaného období pak dochází k meziročnímu poklesu nestandardních a pochybných úvěrů, ale u ztrátových úvěrů dochází k nárůstu o 3,89%. Tab. 23 a Obr. 19 znázorňují vývoj úvěrů bez selhání dlužníka. Tab. 23 Meziroční změny úvěrů bez selhání dlužníka u stavebních spořitelen Standardní -31,00% 44,03% -33,85% -18,81% -5,21% 58,82% 52,27% Sledované -4,41% -1,26% -9,99% 1,86% -9,59% 13,69% 94,39% Zdroj: Vlastní práce Obr. 19 Meziroční změny úvěrů bez selhání dlužníka u stavebních spořitelen Zdroj: Vlastní práce Sledované úvěry zaznamenaly největší meziroční nárůst na konci sledovaného období o 99,34%. V případě standardních úvěrů dochází k největším meziročním nárůstům také na konci sledovaného období. Ve sledovaném období pozorujeme zvýšení úvěrů se selháním dlužníka především v období a zejména v období od roku Tato zvýšení naznačují, že faktory mající vliv na zhoršení úvěrů je úvěrová expanze v letech a finanční krize, která propukla v roce I přes výrazná zvýšení rizikových úvěrů se selháním ve sledovaném období představují tyto úvěry zanedbatelná procenta na celkovém portfoliu stavebních spořitelen. Tento vývoj dokazuje Obr. 20.

77 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 77 Obr. 20 Struktura úvěrového portfolia stavebních spořitelen [tis.kč] Zdroj: Výroční zprávy Z grafu je patrné, že největší podíl na úvěrovém portfoliu stavebních spořitelen tvoří standardní úvěry a ostatní kategorie se podílí na celkových úvěrech pouze zanedbatelně. Procentuální vyjádření jednotlivých kategorií úvěrů na celkovém objemu úvěrů vyjadřuje Tab. 24. Tab. 24 Procentuální vyjádření struktury úvěrového portfolia stavebních spořitelen Standardní 96,92% 97,09% 96,48% 96,97% 97,08% 97,16% 96,56% 95,32% Sledované 1,23% 1,25% 1,58% 1,39% 1,48% 1,45% 1,52% 1,94% Nestandardní 0,65% 0,62% 0,80% 0,70% 0,54% 0,56% 0,88% 0,88% Pochybné 0,41% 0,28% 0,41% 0,27% 0,22% 0,21% 0,33% 0,50% Ztrátové 0,79% 0,75% 0,75% 0,67% 0,68% 0,62% 0,70% 1,37% Zdroj: Vlastní práce Můžeme tedy konstatovat, že převažující část úvěrového portfolia stavebních spořitelen tvoří úvěry bez selhání dlužníka, úvěry se selháním dlužníka představují velice malý objem úvěrů v porovnání s celkovým objemem úvěrů. Skupinu velkých bank reprezentuje pouze Komerční banka a UniCredit Bank Czech Republic z důvodu nedostupnosti dat o klasifikaci úvěrů na individuálním základě u České spořitelny a ČSOB. Meziroční změny úvěrů se selháním dlužníka znázorňují Tab. 25 a Obr. 21.

78 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 78 Tab. 25 Meziroční změny úvěrů se selháním dlužníka u velkých bank Nestandardní -17,22% -14,89% -14,83% -4,15% 109,88% 42,76% 18,27% Pochybné 6,34% -9,02% 16,46% 63,09% 7,62% 92,77% -33,77% Ztrátové -18,66% 20,72% 22,74% 40,27% 17,73% 27,24% 14,01% Zdroj: Vlastní práce Obr. 21 Meziroční změny úvěrů se selháním dlužníka u velkých bank Zdroj: Vlastní práce Ve sledovaném období dochází především k meziročním nárůstům ztrátových úvěrů, které ve sledovaném období vykazují rostoucí trend, pouze v roce 2004 zaznamenaly pokles. V případě nestandardních úvěrů dochází na počátku sledovaného období meziročním poklesům této skupiny úvěrů. Od roku 2008 se tato kategorie dramaticky navýšila až o 109,88%. V následujících letech pokračuje rostoucí trend nestandardních úvěrů, avšak meziroční nárůsty se postupně zmenšují. U pochybných úvěrů dochází na počátku sledovaného období k meziročním poklesům. V období od roku naopak pozorujeme rostoucí trend těchto úvěrů s dramatickým meziročním navýšením v roce 2006 o 63,09% a v roce 2009 o 92,77%. Meziroční změny úvěrů bez selhání dlužníka jsou zobrazeny v Tab. 26 a na Obr. 22. Tab. 26 Meziroční změny úvěrů bez selhání dlužníka u velkých bank

79 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 79 Standardní 1,43% 20,27% 20,55% 26,76% 7,63% -2,18% 3,51% Sledované 10,07% -7,60% -13,14% -0,94% -20,15% 27,20% 5,11% Zdroj: Vlastní práce Obr. 22 Meziroční změny úvěrů bez selhání dlužníka u velkých bank Zdroj: Vlastní práce Po celé sledované období pozorujeme rostoucí trend standardních úvěrů, které pouze v roce 2009 zaznamenaly meziroční pokles o 2,18%. Největší meziroční nárůst této kategorie byl v roce 2007, kdy došlo k navýšení standardních úvěrů o 26,76%. U sledovaných úvěrů k největším výkyvům došlo v období Rok 2008 byl spojen s meziročním poklesem o 20,15%, naopak rok 2009 zase s největším meziročním nárůstem 27,20%. Ve skupině velkých bank pozorujeme ve sledovaném období téměř totožný rostoucí trend všech kategorií jako u stavebních spořitelen. Výjimku tvoří sledované úvěry, které mají odlišný trend. V rámci úvěrů se selháním tvoří největší kategorií ztrátové úvěry. I v případě skupiny velkých bank se nejvíce na celkovém úvěrovém portfoliu podílí standardní úvěry.

80 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 80 Obr. 23 Struktura úvěrového portfolia velkých bank [mil. Kč] Zdroj:Výroční zprávy Tab. 27 Procentuální struktura úvěrového portfolia velkých bank Standardní 86,76% 86,81% 89,27% 91,45% 92,45% 92,69% 90,19% 89,96% Sledované 8,50% 9,23% 7,30% 5,39% 4,25% 3,16% 4,00% 4,06% Nestandardní 2,08% 1,70% 1,24% 0,90% 0,68% 1,34% 1,90% 2,16% Pochybné 0,51% 0,53% 0,41% 0,41% 0,53% 0,53% 1,02% 0,65% Ztrátové 2,15% 1,73% 1,78% 1,86% 2,08% 2,28% 2,88% 3,17% Zdroj: Vlastní práce U skupiny velkých bank můžeme konstatovat, že většinu úvěrového portfolia tvoří úvěry bez selhání dlužníka. Při komparaci úvěrových portfolií jednotlivých skupin bank je možné vidět nepatrně odlišnou strukturu těchto portfolií. Velké banky oproti stavebním spořitelnám mají vyšší poměr sledovaných úvěrů, tento vyšší poměr je však na úkor standardních úvěrů, které stavební spořitelny vykazují ve větším podílu než velké banky. I v případě úvěrů se selháním dlužníka jsou na tom lépe stavební spořitelny, jelikož jednotlivé kategorie těchto úvěrů téměř nepřekračují 1 % ve sledovaném období. Naproti tomu ve skupině velkých bank se ztrátové úvěry pohybují okolo 2 %, stejně tak i nestandardní úvěry vykazují větší podíl na celkových úvěrech než je tomu u stavebních spořitelen. Tento příznivější trend pro stavební spořitelny může být vysvětlen tím, že stavební spořitelny poskytují překlenovací úvěry i úvěry ze stavebního spoření pro financování bytových potřeb klienta, a to na území České republiky a v souladu se zákonem

81 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 81 o stavebním spoření č. 96/1993 Sb., v platném znění. Tyto úvěry se jeví jako méně rizikové z důvodu konzervativní politiky stavebních spořitelen, a také z důvodu dobré znalosti svých klientů, jež je důsledkem dlouhodobého testování v průběhu spořící fáze. Tuzemské banky provedly v minulých letech mnohdy za účasti státu a jeho institucí významné očištění svých bilancí od špatných úvěrů. Tento proces byl v zásadě ukončen v roce 2003, kdy banky vykázaly také dosud nejnižší objem klasifikovaných úvěrů. (ČNB, 2003) Od roku 2004 již dochází k opětovnému růstu objemu úvěrů v selhání v souvislosti s významným růstem úvěrového portfolia bank. Pro hodnocení vývoje úvěrového rizika je však důležité, že tento absolutní růst nebyl doprovázen zvyšováním podílu klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech a že se zvyšování objemu klasifikovaných úvěrů promítalo zejména do nejméně rizikové kategorie sledovaných úvěrů. (ČNB, 2004) Tento vývoj však podstatně ovlivnila změna interních metodik pro klasifikaci pohledávek, při kterých došlo k přesunům některých pohledávek mezi jednotlivými kategoriemi úvěrů, zejména ze standardních do sledovaných. (ČNB, 2004) Řada bank naopak vykázala v této kategorii úvěrů absolutní pokles například velké banky. Hlavním článkem dynamického růstu úvěrového portfolia od roku 2003 se staly úvěry poskytované do sektoru domácností s převahou úvěrů cílených na bydlení. Tento typ úvěrů je, kromě kvalitního zajištění, spojen i s nižší rizikovostí. V příznivém vývoji úvěrového portfolia se odrážela relativně dobrá ekonomická situace v ČR- prostředí nízkých úrokových sazeb, včetně příznivých vnějších ekonomických podmínek s předpokladem jejich přetrvání, které bylo založené na pozitivním výhledu budoucího vývoje ekonomiky. V roce 2007 vykazovaly dynamický vývoj portfolia jak úvěry domácnostem (obyvatelstvo a živnosti), tak úvěry poskytnuté do podnikové sféry, které společně představovaly více než 81 % všech poskytnutých úvěrů. (ČNB, 2007) V průběhu roku 2008 všechny skupiny bank evidovaly zvýšení hodnoty pohledávek v selhání. Skupina velkých bank vykázala meziroční zvýšení o 11,3 mld. Kč (37,6 %). (ČNB, 2008) Ve skupině stavebních spořitelen byl téměř 27% nárůst úvěrové angažovanosti v roce 2008, který byl doprovázen vysokým růstem úvěrů v selhání o 0,5 mld. Kč (17,3 %), přesto stále stavební spořitelny vykazovaly nízký podíl těchto úvěrů na celkové hodnotě jejich investičního portfolia jak absolutně (1,3 %), tak relativně ve srovnání s ostatními skupinami bank a ve srovnání s koncem roku 2007 o 0,1 procentního bodu nižší hodnotu. (ČNB, 2008) Poměrně vysoká tempa zvyšování hodnoty úvěrů v selhání v průběhu roku 2008 jsou daná jednak nízkou základnou úvěrů se selháním, stále ještě pokračující úvěrovou emisí bank v daném roce a dále zvyšující se neschopností dostát závazkům ze strany klientů bank. Bankovní sektor reagoval na zhoršování kvality úvěrů tím, že meziročně navyšoval objem opravných položek. (ČNB, 2008) Rostoucí trend úvěrů se selháním pokračoval i v roce I v tomto roce byla poměrně vysoká tempa zvyšování hodnoty úvěrů se selháním daná zvyšující se neschopností dostát závazkům ze strany klientů bank. Všechny sektory vykázaly

82 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 82 ke konci roku 2009 absolutně vyšší objem pohledávek se selháním než v roce předcházejícím, zvyšoval se i relativní ukazatel podílu pohledávek v selhání k celkově poskytnutým úvěrům. V průběhu roku 2010 došlo k dalšímu zhoršení kvality úvěrového portfolia, i když toto zhoršení bylo mírnější než v roce Zvyšování hodnoty úvěrů se selháním v průběhu roku 2010 bylo dáno pokračující relativně nižší schopností dostát závazkům ze strany klientů bank. (ČNB, 2010) Opravné položky, které banky a stavební spořitelny tvořily ve sledovaném období, kopírují rostoucí trend klasifikovaných úvěrů a každoročně docházelo k jejich navyšování. Výjimku tvoří pouze rok 2004 u velkých bank, kde došlo k mírnému meziročnímu poklesu vlivem snížení kategorie nestandardních a ztrátových úvěrů v tomto roce. Vývoj meziročních změn opravných položek velkých bank a stavebních spořitelen znázorňuje Tab. 28 a Obr. 24. Tab. 28 Meziroční změny opravných položek Stavební spořitelny ,41% 9,55% 19,63% 13,90% 29,46% 33,93% 48,96% Velké banky -14,73% 54,59% 7,47% 25,80% 19,83% 32,73% 18,85% Zdroj: Vlastní práce Obr. 24 Vývoj opravných položek ke klasifikovaným úvěrům Zdroj: Vlastní práce

83 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 83 Na počátku sledovaného období pozorujeme nižší potřebu opravných položek u skupiny velkých bank, což bylo přímým důsledkem lepšící se kvality úvěrů. Veškerá potenciální rizika spojená s úvěrovou emisí bank vyjádřená váženou klasifikací byla již od roku 2002 plně kryta rezervami a opravnými položkami. Bankovní dohled ČNB sleduje a pravidelně vyhodnocuje ukazatel vážené klasifikace, který umožňuje přepočet úvěrů s různou mírou pravděpodobnosti nesplácení dlužníkem na jednotnou základnu. Ukazatel vážené klasifikace tak umožňuje vyhodnotit a sumarizovat skutečně ohrožené klasifikované úvěry mnohem přesněji, než je tomu u pouhého součtu objemů v jednotlivých kategoriích klasifikovaných úvěrů. (ČNB, 2003) Vážená klasifikace úvěrů na konci roku 2003 dosáhla 32,3 mld. Kč, což je hodnota jen mírně přesahující 3 % celkově poskytnutých úvěrů. Rezervy, opravné položky a zajištění vytvořené na krytí potenciálních ztrát z klasifikovaných úvěrů na konci roku 2003 opakovaně převýšily hodnotu ukazatele vážené klasifikace. Podíl vážené klasifikace na příslušných rezervách, opravných položkách a zajištění na konci roku 2003 jen mírně překročil 70 %. (ČNB, 2003) Vytvořené opravné položky sice v roce 2005 i 2006 byly mírně pod úrovní hodnot vážené klasifikace, banky však mohou k zajištění určité části úvěrového portfolia kromě opravných položek použít i přijaté kvalitní zajištění (zástavy, ručení apod.). V roce 2005 dochází u velkých bank k největšímu meziročnímu nárůstu opravných položek o 54,59%. Od ledna 2005 stanovují banky výši opravných položek podle metody, jakou používají pro vedení účetnictví a sestavení účetní závěrky. Banky účtující podle IFRS tak vycházejí při stanovení opravné položky k pohledávce z odhadu budoucích očekávaných peněžních toků z této pohledávky (nebo jejího zajištění). Metodu stanovování opravných položek pomocí koeficientů příslušné kategorie klasifikovaných úvěrů nadále používají banky účtující podle českých účetních předpisů. Zároveň od roku 2005 mohou banky pro určité typy úvěrů (zejména v oblasti retailového bankovnictví) používat pro výpočet opravných položek portfoliový přístup. V roce 2008 a 2009 bankovní sektor reagoval na zhoršování kvality úvěrů a meziročně navyšoval objem opravných položek. V roce 2008 došlo k navýšení o 29,3% a v roce 2009 o 38,8 %. (ČNB, 2008 a 2009) I v roce 2010 bylo nutné vytvářet opravné položky ve větší míře. Navyšování opravných položek v tomto období bylo spojeno s nepříznivým makroekonomickým vývojem, který se projevil v nesolvenstnosti jednotlivých subjektů Dílčí závěr Ve sledovaném období byl vývoj klasifikovaných úvěrů velice podobný u obou skupin bank. Obě skupiny vykazují z počátku nízké hodnoty jednotlivých kategorií klasifikace, které pak v průběhu sledovaného období zaznamenaly rostoucí trend. Tento vývoj klasifikace úvěrů můžeme zejména připsat ekonomickému prostředí, které v průběhu sledovaného období panovalo. Na počátku období se ekonomika v ČR nacházela v příznivém makroekonomickém vývoji, který měl

84 Analýza vybraných indikátorů obezřetného podnikání ve vybraných skupinách bank 84 pozitivní vliv na úvěrovou emisi bank i na ekonomickou stránku jednotlivých klientů bank. V průběhu sledovaného období pak dochází k postupnému nárůstu klasifikovaných úvěrů. Na tento růst opět působilo zejména ekonomické prostředí v ČR, kdy se ekonomika nacházela v recesi. Ekonomické prostředí pak mělo zejména vliv na ekonomickou stránku klienta, který přestával být schopný včas splácet své závazky vůči bance. I přes tento negativní vývoj zaznamenaný ve sledovaném období měly největší podíl na celkových úvěrech standardní úvěry a to u obou sledovaných bank. I standardní úvěry v průběhu sledovaného období zaznamenaly růst. U obou skupin bank tedy můžeme konstatovat příznivé úvěrové portfolio, kde největší část zaujímají úvěry bez selhání dlužníka. Vývoj opravných položek ve sledovaném období kopíruje rostoucí trend klasifikovaných úvěrů, kdy na počátku období sledujeme nižší hodnoty opravných položek, které se v průběhu sledovaného období začaly navyšovat vlivem insolvence klientů bank. Rozhodujícím faktorem, který má podstatný vliv na vývoj opravných položek je tedy vývoj klasifikovaných úvěrů. Přičemž tento rostoucí trend opravných položek je stejný u obou skupin bank. Z počátku období vytvořené opravné položky a rezervy vykazovaly větší hodnoty než ukazatel vážené klasifikace používaný ČNB k hodnocení úvěrů se selháním dlužníka. V průběhu sledovaného období začíná tento ukazatel sice převyšovat hodnotu opravných položek, ale jednotlivé banky mají navíc k dispozici na pokrytí ztrát kvalitní zajištění například ve formě nemovitostí nebo ručení. Do budoucna můžeme předpokládat zlepšení ekonomické situace v ČR, které má pozitivní vliv i na klasifikaci úvěrů a s tím spojenou i nižší tvorbu opravných položek k těmto úvěrům.

85 Závěr Závěr Cílem diplomové práce je na základě zjištěného vývoje vybraných indikátorů obezřetného podnikání identifikovat ve vybraných skupinách bank faktory, které významně ovlivňují vývoj ukazatelů obezřetného podnikání. Vývoj kapitálové přiměřenosti u velkých bank, tak i u stavebních spořitelen byl obdobný. Významné faktory, které měly vliv na tento vývoj, byly zejména v roce 2007 implementace nového předpisu v oblasti kapitálové přiměřenosti Basel II a ekonomické prostřední ve sledovaném období. V roce 2007 proběhla implementace Basel II do českého právního řádu. Banky měly povinnost řídit se podle nové metodiky výpočtu kapitálové přiměřenosti od 2008, s tím že některé banky využily možnosti postupovat podle nové metodiky již v roce Tuto možnost využila polovina stavebních spořitelen a tři banky. Basel II ovlivnil vývoj kapitálové přiměřenosti pozitivním směrem, což potvrdily stavební spořitelny, jelikož polovina stavebních spořitelen postupovala podle Basel I a polovina podle Basel II. Stavební spořitelny postupující podle Basel II zaznamenaly snížení kapitálových požadavků o 30%, jak uvedla ČNB, a vykázaly meziroční nárůst kapitálové přiměřenosti v roce 2007 oproti skupině velkých bank. Od 2008 došlo k meziročnímu nárůstu u obou vybraných skupin. Dalším faktorem ovlivňující vývoj kapitálové přiměřenosti bylo ekonomické prostřední během sledovaného období. Ekonomické prostředí v ČR se na počátku sledovaného období vyznačovalo příznivým makroekonomickým vývojem projevující se stabilně nízkými úrokovými sazbami, růstem HDP. Vlivem popsaného ekonomického prostředí docházelo od roku 2003 k úvěrové emisi bank, která zapříčinila rychlejší růst kapitálových požadavků než růst kapitálu, důsledkem byly postupné meziroční poklesy kapitálové přiměřenosti jak u skupiny velkých bank, tak u skupiny stavebních spořitelen. Vlivem propuknutí finanční krize došlo ke snížení schopnosti jednotlivých subjektů splácet své závazky, což negativním způsobem ovlivnilo kapitálové požadavky k úvěrovému riziku a skupina stavebních spořitelen od roku 2009 zaznamenala meziroční poklesy kapitálové přiměřenosti. Na vzniklou finanční krizi reagovala BCBS vyvinutím nové metodiky pro výpočet kapitálové přiměřenosti známé pod názvem Basel III. Cílem nových předpisů je podpora odolnosti bankovního systému a zlepšení jeho schopnosti absorbovat šoky plynoucí z finanční a hospodářské oblasti. Na základě provedené dopadové studie ČNB, bylo zjištěno, že český bankovní sektor nové požadavky splňuje již nyní. Vývoj likvidity ve vybraných skupinách bank byla sledována pomocí ukazatele okamžité likvidity a běžné likvidity. Ve sledované období dochází k odlišnému vývoji jednotlivých ukazatelů likvidity v rámci sledovaných skupin bank. Tento odlišný vývoj je způsoben zejména odlišnou strukturou závazků velkých bank a stavebních spořitelen. Stavební spořitelny nabízejí svým klientům vklady se státní podporou, které jsou spjaty s vázací dobou, po jejímž uplynutí je podpora vyplacena. Stavební spořitelny tak mají menší objem okamžitě splatných závazků než velké banky a ukazatel okamžité likvidity tak dosahuje

86 Závěr 86 vyšších hodnot než v případě velkých bank. V případě likvidity skupiny velkých bank dosahují, jak ukazatel okamžité likvidity, tak i ukazatel běžné likvidity poměrně stabilního vývoje. Průměrná hodnota ukazatele okamžité likvidity velkých bank se ve sledovaném období pohybuje kolem 5%, v případě běžné likvidity se průměrná hodnota pohybuje okolo 60%. U skupiny stavebních spořitelen je vývoj obou ukazatelů likvidity téměř stejný, vyznačuje se klesajícím trendem a extrémními hodnotami ve sledovaném období. V prvních dvou rocích dosahuje ukazatel okamžité likvidity hodnoty přes 100%, což znamená, že stavební spořitelny mají více rychle likvidních aktiv než okamžitě splatných závazků. V rámci sledovaného období ukazatel běžné likvidity stavebních spořitelen dosahoval do poloviny roku 2007 vyšších hodnot než u skupiny velkých bank, naopak od poloviny roku 2007 dosahuje vyšších hodnot skupina velkých bank, přičemž v roce 2010 hodnoty naznačují konvergenci ukazatele u obou skupin bank. Nová úprava kapitálových požadavků Basel III v sobě zahrnuje i nové standardy v oblasti likvidity. Byly definovány dva nové ukazatele likvidity: liquidity coverage ratio (LCR) a net stable fading ratio (NSFR). ČNB ve své dopadové studii zkoumala i dopad těchto standardů likvidity do českého bankovního sektoru. ČNB v rámci dopadové studie dospěla k závěru, že ukazatel krátkodobého likvidního krytí LCR splňují všechny testované instituce, avšak ukazatel čistého stabilního financování NSFR některé z institucí nesplňují a bude potřeba u nich doplnit likviditu. U povinných minimálních rezerv byl vývoj u obou skupin bank ovlivněn zejména variabilitou repo sazby, kterou jsou povinné minimální rezervy úročeny. Dalším faktorem mající vliv na vývoj povinných minimálních rezerv jsou jednotlivé složky vstupující do výpočtu základu pro výpočet povinných minimálních rezerv. Vliv těchto složek nemohl být v diplomové práci podroben hlubší analýze z důvodu nedostupnosti informací z jednotlivých výročních zpráv bank. Vývoj pojištění vkladů klientů byl v práci analyzován pomocí příspěvku do Fondu pojištění vkladů. Vývoj příspěvku do Fondu pojištění vkladů byl ve sledovaném období zejména ovlivněn vývojem sazby pojistného. Změna sazby proběhla v roce 2004, kdy došlo k navýšení, které se promítlo i do navýšení příspěvku do Fondu pojištění vkladů. Další změna sazby byla provedena v polovině roku 2010, kdy došlo k navýšení sazby pojistného o 60% a toto navýšení se odrazilo v opětovném nárůstu příspěvku do Fondu pojištění vkladů. Dalším významným faktorem ovlivňující vývoj příspěvku do Fondu pojištění vkladu je objem primárních depozit, která jsou předmětem pojištění vkladů klientů. Z důvodu nedostupnosti dat o sektorovém členění primárních depozit ve výročních zprávách nemohl být tento faktor v diplomové práci blíže analyzován. V rámci novely Zákona o bankách v roce 2010 byla zavedena tzv. udržovací výše příspěvků placených úvěrovými institucemi. Tato udržovací výše byla stanovena ve výši 1,5 % celkového objemu pohledávek z vkladů pojištěných u Fondu. Jakmile Fond v budoucnu dosáhne udržovací výše, bude sazba pojistného snížená na udržovací minimum, kdy by sazba pojistného byla ve výši 0,01% pro banky a 0,005% pro stavební spořitelny. Za předpokladu, že Fond nebude

87 Závěr 87 vyplácet žádné náhrady vkladů, můžeme očekávat v budoucnu snížení příspěvku do Fondu pojištění vkladů. Vývoj klasifikace pohledávek z úvěrů byl ovlivněn ekonomickými podmínkami, které panovaly v průběhu sledovaného období, zejména úvěrovou expanzí bank a propuknutím finanční krize. Oba tyto faktory působily negativně na vývoj klasifikace úvěrů. Ve sledovaném období dochází k nárůstu úvěrů se selháním dlužníka, k dramatickému navýšení pak došlo v období 2008 a 2009, kdy banky zaznamenaly zvýšený nárůst subjektů, kteří nebyli schopni dostát svým závazkům, a stali se insolventními. I přes tento nepříznivý vývoj úvěrů se selháním dlužníka, převládají v úvěrovém portfoliu u obou skupin bank úvěry bez selhání dlužníka. Po finanční krizi opět dochází k zlepšení ekonomické situace v ČR a s tímto zlepšením můžeme očekávat i pokles klasifikovaných úvěrů u bank. V rámci diplomové práce je stanovena následující výzkumná otázka: Stavební spořitelny dosáhnou ve sledovaném období lepších hodnot ukazatelů obezřetného podnikání než velké banky. Na základě dosažených výsledků této diplomové práce nebyla výzkumná otázka potvrzena. Kapitálová přiměřenost velkých bank po celé sledované období neklesla pod úroveň 10%. U skupiny stavebních spořitelen klesla kapitálová přiměřenost pod úroveň 10% v roce 2006, i v roce 2010 kapitálová přiměřenost stavebních spořitelen byla pod úrovní velkých bank. Můžeme však konstatovat, že v období nepříznivého ekonomického vývoje stavební spořitelny udržovaly hodnotu kapitálové přiměřenosti výrazně nad hodnotou skupiny velkých bank. V případě likvidity dosahuje skupina stavebních spořitelen vyšších hodnot v případě ukazatele okamžité likvidity. U běžné likvidity dosahuje skupina stavebních spořitelen vyšších hodnot do poloviny roku Skupina stavebních spořitelen ve sledovaném období zaznamenala po celé sledované období meziroční nárůsty povinných minimálních rezerv vyjma roku 2010, kdy došlo k mírnému meziročnímu poklesu. Ve srovnání se skupinou velkých bank, zaznamenaly stavební spořitelny větší meziroční nárůsty v letech 2008 a 2009 než skupina velkých bank. Vývoj příspěvků do Fondu pojištění vkladů je u obou skupina bank srovnatelný. Při komparaci klasifikovaných úvěrů můžeme spatřovat rozdíl mezi skupinami. Velké banky oproti stavebním spořitelnám mají vyšší poměr sledovaných úvěrů, tento vyšší poměr je však na úkor standardních úvěrů, které stavební spořitelny vykazují ve větším podílu než velké banky. I v případě úvěrů se selháním dlužníka jsou na tom lépe stavební spořitelny, jelikož jednotlivé kategorie těchto úvěrů téměř nepřekračují 1 % ve sledovaném období. Naproti tomu ve skupině velkých bank se ztrátové úvěry pohybují okolo 2 %, stejně tak i nestandardní úvěry vykazují větší podíl na celkových úvěrech než je tomu u stavebních spořitelen. Při komparaci úvěrového portfolia můžeme konstatovat, že stavební spořitelny čelí menšímu riziku nesplácení úvěrů než velké banky.

88 Literatura Literatura 11.1 Knižní zdroje HINDLS, R. a kol. Statistika pro ekonomy. 8. vyd. Praha: Professional Publishing, s. ISBN KAŠPAROVSKÁ, V. a kol. Řízení obchodních bank- vybrané kapitoly. 1. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2006.str ISBN JÍLEK, J.: Finanční rizika. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, str ISBN DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha : Linde ISBN X s KAŠPAROVSKÁ, V. Banky a komerční obchody. 1. Vydání. Kravaře: MARREAL SERVIS, Str ISBN Internetové zdroje MOLNÁR, Z. Úvod do základů vědecké práce. Sylabus pro potřeby semináře doktorandů [cit ]. Dostupný z WWW: <web.fame.utb.cz/cs/docs/z klady_v deck pr ce.doc>. BALTHAZAR, Laurent. From Basel 1 to Basel 3 : the integration of state of the art risk modeling in banking regulation. New York : PALGRAVE MACMIL- LAN, s. Basel II: International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards: a Revised Framework [online]. Basel : Bank for International Settlements Press & Communications, 2004, dostupné z WWW: < Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking systems [online]. Basel : Bank for International Settlements Press & Communications, 2010 Dostupné z WWW: < Basel III: International framework for liquidity risk measurement, standards and monitoring [online]. Basel : Bank for International Settlements Press & Communications, Dostupné z WWW: <

89 Literatura 89 Česká národní banka [online] [cit ]. Bankovní dohled Dostupné z WWW:< h/souhrnne_informace_fin_trhy/archiv/banky/download/bd_2003_c.pdf>. Česká národní banka [online] [cit ]. Bankovní dohled Dostupné z WWW:< h/souhrnne_informace_fin_trhy/archiv/banky/download/bd_2004_c.pdf>. Česká národní banka [online] [cit ]. Bankovní dohled Dostupné z WWW:< h/souhrnne_informace_fin_trhy/archiv/banky/download/bd_2005_c.pdf>. Česká národní banka [online] [cit ]. Zpráva o výkonu nad finančním trhem Dostupné z WWW: ncni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/ dnft_2006_cz.pdf. Česká národní banka [online] [cit ]. Zpráva o výkonu nad finančním trhem Dostupné z WWW:< h/souhrnne_informace_fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_ 2007_cz.pdf>. Česká národní banka [online] [cit ]. Zpráva o výkonu nad finančním trhem Dostupné z WWW:< h/souhrnne_informace_fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_ 2008_cz.pdf>. Česká národní banka [online] [cit ]. Zpráva o výkonu nad finančním trhem Dostupné z WWW:< h/souhrnne_informace_fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_ 2009_cz.pdf>. Česká národní banka [online] [cit ]. Zpráva o výkonu nad finančním trhem Dostupné z WWW:< h/souhrnne_informace_fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_ 2010_cz.pdf>.

90 Literatura 90 TOMŠÍK, Vladimír. Basel III: dopad do českého finančního sektoru. Praha: ČNB, TOMŠÍK, Vladimír. Stamiliardy na účtech stavebních spořitelen, které lze rychle vybrat, jsou podle ČNB rizikem. Praha: ČNB, Dostupné z WWW: < _12_120423_tomsik_hn.html>. Hendl, J. Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál, Kerlinger, F. N. Základy výzkumu chování. Praha: Academia, Investopedia.com [online]. [cit ]. An Introduction To Value at Risk (VAR). Dostupné z WWW: < Teplý, P. (2010a). The Truth About The Crisis: A Hard Lesson for The Global Markets, Saarbrucken: VDM Verlag. Teplý, P. (2010b). The Key Challenges of The New Bank Regulations, Proc. of 2010 International Conference on Business, Economics and Tourism Management, Paris: World Academy of Science, Engineering and Technology, 2010, pp Česká národní banka [online]. [cit ]. Rychle likvidní aktiva. Dostupné z WWW:< Česká národní banka [online]. [cit ]. Vážená klasifikace. Dostupné z WWW:< Česká národní banka [online]. [cit ]. Pravidla obezřetného podnikání. Dostupné z WWW:< i_dohledu/uverove_instituce/pravidla_obezr_podnikani.html>. Česká národní banka [online] [cit ]. Miroslav Kollár: Může Basel II vše spasit? Dostupné z WWW:< a_2007/cl_07_ html>. International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards. Bank for International Settlements : Communications, Publications BIS, 06/ s. Dostupné z WWW: <

91 Literatura 91 Investopedia.com [online] [cit ]. An Introduction To Value at Risk (VAR). Dostupné z WWW: < COSIMANO, T., HAKURA, D. Bank Behavior in Response to Basel III: A Cross-Country Analysis. IMF working paper. IMF, s. LAUŠMANOVÁ, M. Basel III může pozitivně ovlivnit řízení bank [online]. [cit ]. Dostupné z WWW:< BUČKOVÁ, V. Leverage ratio. Nové pravidlo podle Basel III [online]. [cit ]. Dostupné z WWW:< Česká národní banka [online]. [cit ]. Měnověpolitické nástroje. Dostupné z WWW:< mr>. Konzervativní listy [online] [cit ]. Má být v ČR zvýšena míra povinných minimálních rezerv bank?. Dostupné z WWW: < Finance.cz [online] [cit ]. Od začátku roku 2011 budou bankovní vklady ještě lépe chráněny. Dostupné z WWW:< Česká národní banka [online]. [cit ]. Pojištění vkladů. Dostupné z www:< i_dohledu/uverove_instituce/pojisteni_vkladu.html>. Asociace českých stavebních spořitelen [online] [cit ]. Výroční zpráva Dostupné z WWW:< odbornici/vyrocni-zpravy-acss/vyrocni-zprava- 2009/soubory/Stavebn%C3%AD%20spo%C5%99en%C3%AD%20v%20roce% pdf>. Česká národní banka [online]. [cit ]. Rozhodnutí bankovní rady ČNB. Dostupné z WWW: < ml>.

92 Literatura 92 Česká bankovní asociace [online] [cit ]. Bankovní sektor v období Dostupné z WWW:< Fond pojištění vkladů [online] [cit ]. Dobré hospodaření Fondu pojištění vkladů. Dostupné z WWW: < Legislativa Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů Zákon o stavebním spoření č. 96/1993 Sb., v platném znění Vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry Opatření č. 2/2003 Věst. ČNB, kterým se stanoví podmínky tvorby povinných minimálních rezerv Opatření ČNB č. 2/2004 Sb., k vnitřnímu a řídícímu a kontrolnímu systému banky Opatření ČNB Č. 2/2003 Věst. ČNB, kterým se stanoví podmínky tvorby povinných minimálních rezerv Opatření ČNB č. 9/2002., kterým se stanoví pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv

93 Přílohy 93 A Přílohy Tab. 1 Kapitál podle Basel II TIER 1 + splacený základní kapitál zapsaný v Obchodním rejstříku + splacené emisní ážio + zákonné rezervní fondy (povinné) + ostatní rezervní fondy (tvořené neúčelově ze zisku po zdanění) + nerozdělený zisk z předchozích období po zdanění (pokud byl schválen auditorem v auditu účetní závěrky, valná hromada účetní závěrku schválila a rozhodla o výši nerozděleného zisku) + hospodářský výsledek ve schvalovacím řízení v případě, že tento výsledek je ziskem, do kterého byly promítnuty předpokládané dividendy a další platby předpokládaného rozdělení zisku + mezitímní zisk běžného období zjištěný v rámci mezitímní účetní závěrky, do kterého byly promítnuty předpokládané dividendy, pokud byl odsouhlasen vnějším auditorem a ČNB neodmítla záměr doložený souhlasem auditora tento zisk započítat jako součást Tier 1 + část menšinového vlastního kapitálu (kreditní zůstatek) zahrnující podíl menšinových společníků na všech již zmíněných součástech Tier 1 kromě položky mezitímní zisk - neuhrazená ztráta z předchozích období - hospodářský výsledek ve schvalovacím řízení (pokud ztráta) - ztráta běžného období - goodwill podle IAS - nehmotný majetek jiný než goodwill - podíl menšinových společníků na vlastním kapitálu (debetní zůstatek) včetně jejich podílu na neuhrazené ztrátě z předchozích let, a dále na hospodářském výsledku ve schvalovacím řízení (pokud ztráta) - nabyté vlastní akcie a podíly TIER 2 + rezervy (max. do výše 1,25% rizikově vážených aktiv bankovního portfolia) + podřízený dluh A (max. do výše 50% Tier 1) + ostatní kapitálové fondy

94 Přílohy 94 Využitý Tier 3 + podřízený dluh B (zahrnuje se ve výši využitého Tier 3 = 0,714 * kapitálový požadavek B, max. do výše využitelného Tier 3 využitelný Tier 3 = podřízený dluh B při splnění těchto limitů: Tier 2 + Tier 3 Tier 1 Tier 3 2,5 * (kapitál reg. konsolidačního celku kapitálový požadavek A) Zdroj: DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha: Linde 2005, s Tab. 2 Faktor Beta Zdroj: BALTHAZAR, Laurent. From Basel 1 to Basel 3 : the integration of state of the art risk modeling in banking regulation. New York : PALGRAVE MACMILLAN, s.